20.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 347/303

(1)

V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 (3) (přijala Komise dne 29. července 2011 zprávu Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování uvedeného nařízení. V uvedené zprávě Komise oznámila svůj záměr navrhnout v nařízení (ES) č. 1082/2006 omezený počet změn za účelem usnadnit zřizování a fungování ESÚS, jakož i vyjasnit některá stávající ustanovení. Mělo by tak dojít k odstranění překážek při zřizování nových ESÚS a současně by byla zachována kontinuita a usnadněno fungování stávajících ESÚS, což by umožnilo rozsáhlejší využívání ESÚS přispívající k větší soudržnosti politik a spolupráci mezi veřejnými subjekty, aniž by to znamenalo další zatížení pro vnitrostátní nebo unijní správní orgány.

(2)

O zřízení ESÚS rozhodují jeho členové a jejich vnitrostátní orgány a nevyplývají z něj automaticky žádné právní nebo finanční výhody na úrovni Unie.

(3)

Lisabonská smlouva doplnila politiku soudržnosti o územní rozměr a nahradila termín „Společenství“ termínem „Unie“. Nová terminologie by tudíž měla být zavedena do nařízení (ES) č. 1082/2006.

(4)

ESÚS mohou mít potenciál posílit prosazování a dosahování harmonického rozvoje Unie jako celku, a zejména hospodářské, sociální a územní soudržnosti jejích regionů, a přispět k plnění cílů strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (dále jen „strategie Evropa 2020“). ESÚS mohou rovněž pozitivně přispět ke snižování překážek v územní spolupráci mezi regiony, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, včetně specifické situace nejvzdálenějších regionů, a mohou napomoci při posilování spolupráce mezi třetími zeměmi, zámořskými zeměmi a územími (dále jen „ZZÚ“) a příhraničními regiony Unie, včetně využívání programů Unie pro vnější spolupráci.

(5)

Dosavadní zkušenosti s doposud zřízenými ESÚS dokládají, že jsou ESÚS coby nový právní nástroj využívány rovněž pro spolupráci v rámci jiných politik Unie, než je politika soudržnosti, a to také prostřednictvím provádění programů nebo částí programů, které využívají jinou finanční podporu Unie, než podpora v rámci politiky soudržnosti. Účinnost a účelnost ESÚS by měly být posíleny rozšířením povahy ESÚS, odstraněním přetrvávajících překážek a usnadněním zřizování a fungování ESÚS při zachování možnosti členských států omezovat opatření, které mohou ESÚS provádět bez finanční podpory Unie. Podle nařízení (EU) č. 1082/2006 mají ESÚS v každém členském státě nejširší právní způsobilost přiznávanou podle vnitrostátního práva daného členského státu právnickým osobám, včetně možnosti uzavírat dohody s dalšími ESÚS nebo jinými právními subjekty za účelem provádění projektů vzájemné spolupráce s cílem mimo jiné dosáhnout účinnějšího fungování makroregionálních strategií.

(6)

Z povahy ESÚS vyplývá, že působí ve více než jednom členském státě. V důsledku toho nařízení (ES) č. 1082/2006 umožňuje, aby úmluva a stanovy ESÚS určily v některých záležitostech rozhodné právo. Je třeba vyjasnit případy, kdy má takové určení upřednostnit v rámci hierarchie rozhodného práva stanovené v uvedeném nařízení vnitrostátní právo členského státu, v němž má ESÚS sídlo. Zároveň by měla být ustanovení nařízení (ES) č. 1082/2006 o rozhodném právu rozšířena na jednání a činnosti ESÚS, které případ od případu podléhají právnímu přezkumu ze strany členských států.

(7)

V důsledku rozdílného postavení místních a regionálních orgánů v členských státech mohou pravomoci, které jsou na jedné straně hranice na úrovni regionálních orgánů, být na druhé straně hranice pravomocemi na úrovni vnitrostátních orgánů, zejména v menších nebo centralizovaných členských států. Proto by se členy ESÚS měly mít možnost vedle členských států stát i vnitrostátní orgány.

(8)

Jelikož nařízení (ES) č. 1082/2006 umožňuje členství v ESÚS subjektům soukromého práva, pokud jsou považovány za „veřejnoprávní subjekty“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES (4), mělo by být možné ESÚS v budoucnu využívat ke společné správě veřejných služeb se zvláštním zaměřením na služby obecného hospodářského zájmu nebo na infrastrukturu. Další subjekty soukromého či veřejného práva by rovněž měly mít možnost stát se členy ESÚS. Proto by měly být zahrnuty taktéž „veřejné podniky“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES (5) a podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu v oblastech, jako je školství a odborné vzdělávání, lékařská péče, sociální potřeby týkající se zdravotní a dlouhodobé péče, péče o děti, přístup na trh práce a znovuzačlenění do něj, sociální bydlení a péče o zranitelné skupiny a jejich sociální začleňování.

(9)

Nařízení (ES) č. 1082/2006 nestanoví podrobná pravidla týkající se účasti subjektů ze třetích zemí v ESÚS zřízených v souladu s uvedeným nařízením, tedy mezi členy z nejméně dvou členských států. S ohledem na další harmonizaci pravidel, jimiž se řídí spolupráce mezi jedním či několika členskými státy a jednou nebo několika třetími zeměmi, především v souvislosti s přeshraniční spoluprací v rámci evropského nástroje sousedství (ENS) a nástroje předvstupní pomoci (NPP II), ale rovněž v souvislosti s doplňkovým financováním z Evropského rozvojového fondu (ERF) a s nadnárodní spoluprací v rámci cíle Evropské územní spolupráce, u níž mají být prostředky přidělené z ENS a NPP II převedeny s cílem spojit je s prostředky Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) v rámci programů spolupráce, by měla být výslovně stanovena účast členů ze třetích zemí sousedících s členským státem včetně jeho nejvzdálenějších regionů v ESÚS zřízených mezi nejméně dvěma členskými státy. To by mělo být možné, pokud to umožňují právní předpisy třetí země nebo dohody mezi alespoň jedním zúčastněným členským státem a třetí zemí.

(10)

S cílem posílit hospodářskou, sociální a územní soudržnost Unie, a tedy posílit zejména účinnost územní spolupráce, včetně jednoho nebo několika typů přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce mezi členy ESÚS, by měla být v ESÚS umožněna účast třetích zemí sousedících s členským státem včetně jeho nejvzdálenějších regionů. Operace v rámci programů Evropské územní spolupráce, jsou-li spolufinancovány Unií, by proto měly i nadále sledovat cíle politiky soudržnosti Unie, i když jsou zčásti nebo zcela prováděny mimo území Unie, a činnosti ESÚS jsou v důsledku toho alespoň v určité míře prováděny rovněž mimo území Unie. V této souvislosti a v odpovídajících případech hraje příspěvek činností ESÚS, které má členy rovněž ze třetích zemí sousedících alespoň s jedním členským státem včetně jeho nejvzdálenějších regionů, pro účely dosahování cílů politik vnější činnosti Unie, např. cíle rozvojové spolupráce nebo hospodářské, finanční a technické spolupráce, pouze podružnou úlohu, neboť těžiště dotyčných programů spolupráce a následně uvedeného ESÚS by se mělo zaměřovat především na cíle politiky soudržnosti Unie. Proto jsou případné cíle rozvojové spolupráce nebo hospodářské, finanční a technické spolupráce mezi jen jedním členským státem včetně jeho nejvzdálenějších regionů a jednou nebo několika třetími zeměmi pouze doplňkové k cílům územní spolupráce mezi členskými státy včetně jejich nejvzdálenějších regionů, založené na politice soudržnosti. Ustanovení čl. 175 třetího pododstavce Smlouvy o fungování EU je tudíž pro přijetí tohoto nařízení dostatečným právním základem.

(11)

Na základě povolení účasti celostátních, regionálních, subregionálních a místních orgánů a organizací a případně dalších veřejných orgánů nebo institucí, včetně poskytovatelů veřejných služeb, ze ZZÚ v určitém ESÚS na základě rozhodnutí Rady 2013755/EU (6) a s ohledem na to, že v případě programového období 2014 - 2020 má zvláštní doplňkový finanční příděl z víceletého finančního rámce posílil spolupráci nejvzdálenějších regionů Unie se sousedními třetími zeměmi a některými ZZÚ uvedenými v příloze II Smlouvy o fungování EU a sousedícími s uvedenými nejvzdálenějšími regiony, by měl být ESÚS coby právní nástroj rovněž přístupný členům ze ZZÚ. Z důvodu právní jistoty a transparentnosti je třeba stanovit zvláštní postupy schvalování pro přistoupení členů ze ZZÚ k ESÚS, včetně nezbytných zvláštních pravidel týkajících se rozhodného práva pro příslušné ESÚS s členy pocházejícími rovněž ze ZZÚ.

(12)

Nařízení (ES) č. 1082/2006 rozlišuje mezi úmluvou, jíž se stanoví základní prvky budoucího ESÚS, a stanovami, jež stanoví prvky provádění. Avšak podle uvedeného nařízení mají v současné době stanovy obsahovat všechna ustanovení úmluvy. Ačkoliv mají být úmluva i stanovy zaslány členským státům, představují dva samostatné dokumenty a schvalování by se mělo omezit pouze na úmluvu. Některé prvky obsažené v současné době ve stanovách by navíc měly být namísto toho upravovány úmluvou.

(13)

Zkušenosti se zřizováním ESÚS ukazují, že tříměsíční období pro schválení členským státem je zřídkakdy respektováno. Tato lhůta by proto měla být prodloužena na šest měsíců. V zájmu zajištění právní jistoty by však po uplynutí této lhůty měla být úmluva považována za schválenou tichým souhlasem, případně v souladu s vnitrostátním právem dotčených členských států včetně jejich příslušných ústavních požadavků. Avšak členský stát, v němž se má nacházet plánované sídlo ESÚS, by měl úmluvu formálně schválit. Zatímco by členským státům mělo být umožněno uplatňovat na postup schvalování případné účasti člena v ESÚS vnitrostátní pravidla nebo vytvořit v rámci vnitrostátních pravidel pro provádění nařízení (ES) č. 1082/2006 zvláštní pravidla, měly by být jakékoli odchylky od ustanovení týkajícího se schválení úmluvy tichým souhlasem po uplynutí šestiměsíční lhůty vyloučeny, není-li v tomto nařízení stanoveno jinak.

(14)

Měly by být stanoveny důvody, na jejichž základě členské státy nemusí schválit účast případného člena nebo úmluvu. Při rozhodování o tomto schválení by se však nemělo přihlížet k takovým vnitrostátním právním předpisům, které vyžadují jiná pravidla a postupy než ty, které jsou stanovené v nařízení (ES) č. 1082/2006.

(15)

Jelikož nařízení (ES) č. 1082/2006 nelze uplatňovat ve třetích zemích, měl by se členský stát, v němž se má nacházet plánované sídlo ESÚS, při schvalování účasti případných budoucích členů ze třetích zemí, zřízených podle jejich práva, přesvědčit za konzultace s těmi členskými státy, podle jejichž práva byly zřízeni ostatní případní budoucí členové, že daná třetí země uplatňují podmínky a postupy rovnocenné podmínkám a postupům stanoveným v nařízení (ES) č. 1082/2006 nebo jedná v souladu s mezinárodními dvoustrannými či vícestrannými dohodami uzavřenými mezi členskými státy Rady Evropy, ať už jsou rovněž členskými státy Unie či nikoliv, vycházejícími z Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci mezi územními celky nebo orgány, podepsané v Madridu dne 21. května 1980, a doplňkových protokolů přijatých na jejím základě. V případě zapojení několika členských států Unie a jedné nebo více třetích zemí by mělo být dostačující, že taková dohoda byla uzavřena mezi příslušnou třetí zemí a jedním zúčastněným členským státem Unie.

(16)

V zájmu podpořit přistupování nových členů do stávajících ESÚS by měl být v takových případech postup pro změnu úmluv zjednodušen. Takovéto změny by neměly být v případě případného budoucího člena z členského státu, který již úmluvu schválil, oznamovány všem zúčastněným členským státům, ale pouze členskému státu, podle jehož práva je případný budoucí člen zřízen, a členskému státu, v němž má statutární sídlo ESÚS. Jakákoliv pozdější změna úmluvy by měla být oznámena všem dotčeným členským státům. Toto zjednodušení postupu pro změnu by se však neuplatňovalo u případných budoucích členů z členského státu, který úmluvu dosud neschválil, ze třetí země nebo zámořské země a území, aby mohly všechny zúčastněné členské státy ověřit, že je takové přistoupení v souladu s jejich veřejným zájmem nebo veřejnou politikou.

(17)

Vzhledem ke vztahu mezi členskými státy a ZZÚ by se na postupu schvalování účasti případných budoucích členů ze ZZÚ měly tyto členské státy podílet. V souladu se zvláštním vztahem v oblasti správy mezi členským státem a ZZÚ by členský stát měl buď schválit účast případného budoucího člena ze ZZÚ, nebo poskytnout písemné potvrzení členskému státu, v němž se má nacházet plánované sídlo ESÚS, že příslušné orgány v ZZÚ schválily účast případného budoucího člena podle podmínek a postupů rovnocenných těm, jež jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 1082/2006. Stejný postup by se měl uplatnit v případě případného budoucího člena ze ZZÚ, který si přeje se připojit k již existujícímu ESÚS.

(18)

Jelikož nemají stanovy nadále obsahovat všechna ustanovení úmluvy, měly by být úmluva i stanovy zaregistrovány či zveřejněny, nebo obojí. Z důvodů transparentnosti by mimoto mělo být oznámení o rozhodnutí, kterým se zřizuje ESÚS, zveřejněno v řadě C Úředního věstníku Evropské unie. Z důvodů jednotnosti by toto oznámení mělo zahrnovat údaje stanovené v příloze k nařízení (ES) č. 1082/2006 ve znění tohoto nařízení.

(19)

Úloha ESÚS by měla být rozšířena o usnadňování a podporu územní spolupráce v obecném měřítku, včetně strategického plánování a správy regionálních a místních záležitostí v souladu s politikou soudržnosti a dalšími politikami Unie, čímž by se přispělo k provádění strategie Evropa 2020 nebo makroregionálních strategií. ESÚS by proto mělo být schopno fungovat na základě jiné finanční podpory než podpory poskytované v rámci unijní politiky soudržnosti. Kromě toho by se od každého člena v každém zastoupeném členském státě nebo třetí zemi mělo vyžadovat, aby měl veškeré pravomoci nezbytné pro účinné fungování ESÚS, ledaže členský stát či třetí země schválí účast člena založeného podle jejich vnitrostátního práva i v případě, že tento člen nemá pravomoci ke všem úkolům stanoveným úmluvou.

(20)

ESÚS nemají coby právní nástroj sloužit k obcházení rámce stanoveného prostřednictvím acquis Rady Evropy, jež nabízí různé možnosti a rámce pro přeshraniční spolupráci regionálních a místních orgánů včetně nedávných Euroregionálních sdružení pro spolupráci (7), ani vytvářet soubor zvláštních společných pravidel, podle kterých by se jednotně řídila všechna taková uspořádání v celé Unii.

(21)

Zvláštní úkoly ESÚS i možnost členských států omezit činnosti, které ESÚS může provádět bez finanční podpory ze strany Unie, by měly být v souladu s předpisy, kterými se řídí EFRR, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti v programovém období 2014–2020.

(22)

Ačkoliv je v nařízení (ES) č. 1082/2006 stanoveno, že se úkoly ESÚS netýkají mimo jiné „regulačních pravomocí“, které mohou mít v různých členských státech různé právní následky, shromáždění ESÚS může, pokud tak výslovně stanoví úmluva o ESÚS a je-li to v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem, stanovit podmínky používání určitého prvku infrastruktury, kterou ESÚS spravuje, či podmínky, podle nichž může být poskytována služba obecného hospodářského zájmu, a to včetně tarifů a poplatků, které budou uživatelé platit.

(23)

V důsledku otevření ESÚS členům ze třetích zemí nebo ZZÚ by úmluva měla obsahovat podrobnosti týkající se opatření pro jejich zapojení.

(24)

Úmluva by měla, kromě zařazení obecného odkazu na rozhodné právo uvedené v článku 2 nařízení (ES) č. 1082/2006, rovněž uvádět právo Unie a vnitrostátní právo použitelné pro ESÚS. Dále by mělo být umožněno, aby tímto vnitrostátním právem bylo právo členského státu, v němž orgány ESÚS vykonávají své pravomoci, zejména pokud zaměstnanci pracují pod vedením ředitele a nacházející se v jiném členském státě, než kde se nachází sídlo ESÚS. Úmluva by rovněž měla uvádět použitelné právo Unie a vnitrostátní právo, jež se přímo týkají činností ESÚS prováděných v rámci úkolů stanovených v úmluvě, a to včetně případů, kde ESÚS spravuje veřejné služby obecného zájmu nebo infrastrukturu.

(25)

Toto nařízení by nemělo upravovat problémy ESÚS spojené s přeshraničním zadáváním veřejných zakázek.

(26)

Vzhledem k důležitosti pravidel použitelných pro zaměstnance ESÚS, jakož i zásad pro opatření týkající se personálního řízení a způsobů náboru zaměstnanců, by tato pravidla a zásady měla stanovit úmluva, a nikoli stanovy. Mělo by být možné stanovit, že v úmluvě lze uvést různé varianty výběru pravidel použitelných pro zaměstnance ESÚS. Zvláštní opatření týkající se personálního řízení a způsobů náboru zaměstnanců by však měla být řešena ve stanovách.

(27)

Členské státy by měly dále využít možností, které stanovuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (8), v zájmu určitých osob nebo kategorií osob vzájemnou dohodou stanovit výjimky z určení použitelných právních předpisů podle tohoto nařízení a považovat zaměstnance ESÚS za takovouto kategorii osob.

(28)

Vzhledem k důležitosti opatření pro odpovědnost členů by tato opatření měla stanovit úmluva, a nikoli stanovy.

(29)

Pokud má ESÚS jako výhradní cíl řízení programu spolupráce podporovaného z EFRR nebo jeho části nebo pokud se ESÚS zabývá meziregionální spoluprací nebo sítěmi, informace o území, na kterém ESÚS může své úkoly provádět, by neměly být vyžadovány. V prvním případě by rozsah území měl být vymezen a případně měněn v příslušném programu spolupráce. V druhém případě by požadavek na tyto informace ohrozil přistoupení nových členů k meziregionální spolupráci nebo sítím, přestože se ve většině případů jedná o nemateriální činnosti.

(30)

Měla by být vyjasněna různá opatření týkající se kontroly řízení veřejných finančních prostředků na straně jedné a auditu účetních závěrek ESÚS na straně druhé.

(31)

ESÚS, jejichž členové mají omezenou odpovědnost, by měla být jasněji odlišena od těch, jejichž členové mají neomezenou odpovědnost. Dále, aby mohla ESÚS, jejichž členové mají omezenou odpovědnost, provádět činnosti, které by mohly potenciálně vytvářet dluh, měly by mít členské státy možnost požadovat, aby taková ESÚS uzavřela vhodné pojištění nebo aby se na tyto ESÚS vztahovala odpovídající finanční záruka za účelem krytí rizik, která jsou specifická pro činnosti daného ESÚS.

(32)

Členské státy by měly Komisi informovat o všech předpisech přijatých k provádění nařízení (ES) č. 1082/2006, jakož i veškeré jejich změny, předloží. Za účelem zlepšení výměny informací a koordinace mezi Komisí, členskými státy a Výborem regionů by Komise měla tyto předpisy předat členským státům a Výboru regionů. Výbor regionů připravil platformu o ESÚS, která umožňuje všem zúčastněným stranám sdílet zkušenosti a osvědčené postupy, zlepšovat komunikaci o příležitostech a výzvách, které s ESÚS souvisejí, usnadňuje výměnu zkušeností se zřizováním ESÚS na územní úrovni a zprostředkovává sdílení informací o osvědčených postupech v rámci územní spolupráce.

(33)

Měl by být stanoven nový termín pro příští zprávu o uplatňování nařízení (ES) č. 1082/2006. V souladu s posunem Komise k tvorbě politik podložené fakty by se měla tato zpráva zabývat hlavními otázkami hodnocení, včetně účelnosti, efektivnosti, významnosti, evropské přidané hodnoty, možnosti zjednodušení a udržitelnosti. Účelností by se měla rozumět mimo jiné snaha šířit v rámci různých útvarů Komise a mezi Komisí a jinými institucemi, například Evropskou službou pro vnější činnost, povědomí o nástroji ESÚS. Komise by měla tuto zprávu předat Evropskému parlamentu, Radě a podle článku 307 Smlouvy o fungování EU též Výboru regionů. Zpráva by měla být předána do 1. srpna 2018.

(34)

Za účelem stanovení seznamu indikátorů k využití při hodnocení a přípravě zprávy o uplatňování nařízení (ES) č. 1082/2006 by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(35)

Stávající ESÚS ne neměly být povinny sladit úmluvu a stanovy se změnami nařízení (ES) č. 1082/2006 zavedenými tímto nařízením.

(36)

Je rovněž nezbytné určit, podle jakých pravidel by měla být schválena ESÚS, u nichž postup schvalování začal ještě před datem použitelnosti tohoto nařízení.

(37)

Za účelem úpravy stávajících vnitrostátních pravidel tak, aby bylo toto nařízení provedeno dříve, než budou muset být Komisi předloženy programy v rámci cíle Evropská územní spolupráce, mělo by se toto nařízení začít používat šest měsíců ode dne jeho vstupu v platnost. Při úpravě svých stávajících vnitrostátních pravidel by členské státy měly zajistit, aby byly určeny příslušné orgány odpovědné za schvalování ESÚS a aby, v souladu s jejich právními a správními opatřeními, byly tyto orgány také orgány odpovědnými za přijímání oznámení v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 1082/2006.

(38)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zlepšení právního nástroje ESÚS, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle, neboť využívání ESÚS je nepovinné, v souladu s ústavním systémem každého členského státu,

(39)

Nařízení (ES) č. 1082/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 1 se mění takto:

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Článek 3 se mění takto:

4)

vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 3a

Přistoupení členů ze třetích zemí nebo zámořských zemí a území (ZZÚ)

1.   V souladu s čl. 4 odst. 3a může ESÚS sdružovat členy pocházející z území nejméně dvou členských států a jedné nebo více třetích zemí sousedících nejméně s jedním z těchto členských států včetně jeho nejvzdálenějších regionů, pokud tyto členské státy a třetí země společně vykonávají činnosti v rámci územní spolupráce nebo provádí programy podporované Unií.

Pro účely tohoto nařízení se třetí země nebo ZZÚ považuje za sousedící s členským státem včetně jeho nejvzdálenějších regionů, pokud tato třetí země nebo ZZÚ sdílí s členským státem společnou pozemní hranici nebo pokud jsou tato třetí země nebo ZZÚ i členský stát způsobilé podle společného námořního přeshraničního nebo nadnárodního programu v rámci cíle Evropská územní spolupráce nebo podle jiného programu přeshraniční spolupráce, spolupráce přes moře či spolupráce pobřežních oblastí, a to i tehdy, když je oddělují mezinárodní vody.

2.   ESÚS může sdružovat členy pocházející z území pouze jednoho členského státu a jedné či více třetích zemí nebo sousedících s daným členským státem, včetně jeho nejvzdálenějších regionů, pokud se podle tohoto členského státu takovéto ESÚS slučuje s oblastí působnosti jeho územní spolupráce v rámci přeshraniční či nadnárodní spolupráce nebo dvoustranných vztahů s danými třetími zeměmi.

3.   Pro účely odstavců 1 a 2 zahrnují třetí země sousedící s členským státem včetně jeho nejvzdálenějších regionů námořní hranice mezi dotčenými zeměmi.

4.   V souladu s článkem 4a a s výhradou podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku může ESÚS rovněž sdružovat členy pocházející z území alespoň dvou členských států včetně jejich nejvzdálenějších regionů a z jedné nebo více ZZÚ, ať má členy z jedné či více třetích zemí, či nikoli.

5.   V souladu s článkem 4a a s výhradou podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku může ESÚS rovněž sdružovat členy pocházející pouze z území jednoho členského státu včetně jeho nejvzdálenějších regionů a z jedné nebo více ZZÚ, ať má členy z jedné či více třetích zemí, nebo ne.

6.   ESÚS nemůže být zřízeno pouze mezi členy z jednoho členského státu a jedné či více ZZÚ majících vazby k témuž členskému státu.“;

5)

Článek 4 se mění takto:

6)

vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 4a

Účast členů ze zámořských zemí a území

V případě ESÚS s případnými budoucími členy ze ZZÚ zajistí členský stát, s nímž je ZZÚ spojeno, že jsou splněny podmínky stanovené v článku 3a, a s ohledem na své vztahy s daným ZZÚ buď:

7)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

„Článek 5

Nabývání právní subjektivity a zveřejnění v Úředním věstníku

1.   Úmluva, stanovy a veškeré jejich pozdější změny se registrují nebo zveřejňují v členském státě, v němž má dotyčné ESÚS své sídlo, v souladu s použitelným vnitrostátním právem tohoto členského státu. ESÚS nabývá právní subjektivitu dnem registrace úmluvy a stanov nebo dnem jejich zveřejnění, podle toho, co nastane dříve. Členové informují dotčené členské státy a Výbor regionů o registraci nebo zveřejnění úmluvy a stanov.

2.   ESÚS do deseti pracovních dnů od registrace nebo zveřejnění úmluvy a stanov zajistí, aby byla Výboru regionů zaslána žádost podle vzoru stanoveného v příloze tohoto nařízení. Výbor regionů tuto žádost předá Úřadu pro publikace Evropské unie, který v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní oznámení o zřízení ESÚS s podrobnostmi stanovenými v příloze tohoto nařízení.“

8)

V článku 6 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Bez ohledu na odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku, pokud úkoly ESÚS uvedené v čl. 7 odst. 3 zahrnují akce spolufinancované Unií, použijí se příslušné právní předpisy o kontrole finančních prostředků poskytnutých Unií.“

9)

Článek 7 se mění takto:

10)

V článku 8 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Úmluva stanoví:

3.   Informace podle odst. 2 písm. b) však nejsou vyžadovány, pokud se úkoly ESÚS týkají pouze řízení programu spolupráce nebo jeho části v rámci nařízení (EU) č. 1299/2013 nebo pokud se ESÚS týká meziregionální spolupráce nebo sítí.“

11)

Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Stanovy

1.   Stanovy ESÚS přijímají na základě úmluvy a v souladu s ní jeho členové jednomyslně.

2.   Stanovy ESÚS obsahují přinejmenším:

12)

V článku 11 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Příprava účetních závěrek, v případě potřeby včetně doprovodné výroční zprávy, auditu a zveřejnění těchto účetních závěrek, se řídí vnitrostátním právem členského státu, v němž má ESÚS sídlo.“

13)

Článek 12 se mění takto:

14)

V čl. 15 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„2.   Nestanoví-li toto nařízení jinak, vztahuje se na spory, jejichž stranou je ESÚS, právní předpisy Unie o soudní příslušnosti. Ve věci, která není upravena těmito právními předpisy Unie, jsou pro řešení sporů příslušné soudy členského státu, v němž má ESÚS sídlo.“

15)

Článek 16 se mění takto:

16)

Článek 17 se nahrazuje tímto:

„Článek 17

Zpráva

Do 1. srpna 2018 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Výboru regionů zprávu o uplatňování tohoto nařízení, která na základě ukazatelů zhodnotí jeho účelnost, efektivnost, významnost, evropskou přidanou hodnotu a prostor pro zjednodušení.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17a, jimiž stanoví seznam ukazatelů uvedených v prvním pododstavci.“

17)

vkládá se nový článek 17a, který zní:

„Článek 17a

Výkon přenesení pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomocí uvedená v čl. 17 druhém pododstavci je svěřena Komisi na dobu pěti let od 21. prosinec 2013.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 17 druhém pododstavci kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu i Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 17 druhého pododstavce vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.“