27.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 189/93

(1)

Cílem politiky Unie v oblasti vnějších hranic Unie je zajistit účinné monitorované překračování vnějších hranic, mimo jiné prostřednictvím ostrahy hranic, a zároveň přispívat k zajišťování ochrany a záchrany lidských životů. Účelem ostrahy hranic je zabránit nedovolenému překračování hranic, čelit přeshraniční trestné činnosti a zadržovat osoby, které překročily hranice nedovoleným způsobem, nebo přijímat vůči nim jiná opatření. Ostraha hranic by měla účinně bránit osobám v obcházení kontrol na hraničních přechodech a měla by od takového chování účinně odrazovat. Za tímto účelem není ostraha hranic omezena na odhalování pokusů o nepovolené překročení hranice, ale zahrnuje rovněž taková opatření, jako je zajištění plavidel, o nichž je důvod se domnívat, že se pokoušejí proniknout do Unie bez toho, aby se podrobila hraničním kontrolám, jakož i pravidla zaměřená na řešení situací, jako jsou pátrací a záchranné situace, které mohou nastat v průběhu operace na moři související s ostrahou hranic, a pravidla, která jsou určena k úspěšnému zakončení této operace.

(2)

Politika Unie v oblasti správy hranic, azylu a přistěhovalectví a její provádění by se měly řídit zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy podle článku 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Kdykoli je to nutné, mají akty Unie přijaté v rámci této politiky obsahovat vhodná opatření pro uplatňování uvedené zásady a podporu rozdělení zátěže, spočívající mimo jiné v dobrovolném přesunu osob požívajících mezinárodní ochrany.

(3)

Oblast působnosti tohoto nařízení by měla být omezena na operace související s ostrahou hranic prováděné členskými státy na jejich vnějších námořních hranicích v kontextu operativní spolupráce koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie („dále jen agentura“), zřízenou nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 (2). Vyšetřovací a represivní opatření se řídí vnitrostátním trestním právem a stávajícími nástroji vzájemné právní pomoci v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech v Unii.

(4)

Agentura odpovídá za koordinaci operativní spolupráce mezi členskými státy v oblasti správy vnějších hranic, mimo jiné v oblasti ostrahy hranic. Agentura rovněž pomáhá členským státům za okolností, které vyžadují zvýšenou technickou pomoc na vnějších hranicích, s přihlédnutím ke skutečnosti, že některé situace mohou představovat humanitární nouzi a vyžadovat záchranné operace na moři. V zájmu posílení operativní spolupráce koordinované agenturou jsou zapotřebí zvláštní pravidla pro činnosti související s ostrahou hranic prováděné námořními, pozemními a leteckými jednotkami jednoho členského státu na námořních hranicích jiných členských států nebo na volném moři v kontextu této spolupráce.

(5)

Pro předcházení nepovolenému překračování hranic, boj proti přeshraniční trestné činnosti a zamezení ztrátám na životech na moři je zásadní spolupráce se sousedními třetími zeměmi. V souladu s nařízením (ES) č. 2007/2004 a za předpokladu, že je zajištěno plné dodržování základních práv migrantů, může agentura spolupracovat s příslušnými orgány třetích zemí, zejména v oblasti analýzy rizik a odborné přípravy, a měla by usnadňovat operativní spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi. V případě, že spolupráce se třetími zeměmi probíhá na území či teritoriálním moři těchto zemí, by členské státy a agentura měly dodržovat standardy alespoň rovnocenné standardům stanoveným v právu Unie.

(6)

Cílem Evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR), zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 (3), je posílit výměnu informací a operativní spolupráci mezi členskými státy a s agenturou. Tím má být zajištěno, aby se značně zlepšila situační orientace a schopnost reakce členských států, a to i s podporou agentury, pro účely odhalování nedovoleného přistěhovalectví a přeshraniční trestné činnosti, předcházení těmto jevům a boje proti nim, jakož i za účelem přispění k zajištění ochrany a záchrany životů migrantů na jejich vnějších hranicích. Při koordinaci operací souvisejících s ostrahou hranic by agentura měla poskytovat členským státům informace a analýzy týkající se těchto operací v souladu s uvedeným nařízením.

(7)

Toto nařízení nahrazuje rozhodnutí Rady 2010/252/EU (4), které zrušil Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) rozsudkem ze dne 5. září 2012 ve věci C-355/10. Soudní dvůr ve zmíněném rozsudku stanovil zachování účinnosti rozhodnutí 2010/252/EU do té doby, než vstoupí v platnost nové předpisy. Uvedené rozhodnutí proto ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost pozbývá účinnosti.

(8)

Během operací souvisejících s ostrahou hranic na moři by členské státy měly respektovat své závazky podle mezinárodního práva, zejména Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři, Mezinárodní úmluvy o pátrání a záchraně na moři, Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a jejího protokolu proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky, Úmluvy Organizace spojených národů o právním postavení uprchlíků, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy Organizace spojených národů proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluvy Organizace spojených národů o právech dítěte a dalších příslušných mezinárodních nástrojů.

(9)

Při koordinaci operací na moři souvisejících s ostrahou hranic by agentura měla své úkoly plnit zcela v souladu s příslušným právem Unie včetně Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a s příslušnými mezinárodními právními předpisy, zejména těmi uvedenými v 8. bodě odůvodnění.

(10)

V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 (5) a s obecnými zásadami práva Unie by opatření přijatá v průběhu operace související s ostrahou hranic měla být přiměřená sledovaným cílům, nediskriminační a měla by plně respektovat lidskou důstojnost, základní práva a práva uprchlíků a žadatelů o azyl, včetně zásady nenavracení. Pokud jde o žádosti o mezinárodní ochranu podané na území členských států, mimo jiné i na jejich hranicích, v teritoriálních vodách nebo v tranzitních zónách, jsou členské státy a agentura vázány ustanoveními acquis v oblasti azylu, zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU (6).

(11)

Uplatňováním tohoto nařízení není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU (7), zejména pokud jde o pomoc poskytovanou obětem obchodování s lidmi.

(12)

Toto nařízení by mělo být uplatňováno v plném souladu se zásadou nenavracení, jak ji vymezuje Listina a vykládá judikatura Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. V souladu s touto zásadou by neměl být nikdo vyloděn v zemi, nucen do ní vstoupit, být do ní dopraven nebo jinak předán orgánům země, v níž mimo jiné hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení, pronásledování nebo jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu, nebo v níž by jeho život nebo svoboda byly ohroženy z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodu sexuální orientace, příslušnosti k určité společenské vrstvě nebo zastávání určitého politického názoru, nebo v níž hrozí vážné nebezpečí vyhoštění, vystěhování nebo vydání osob do jiné země v rozporu se zásadou nenavracení.

(13)

Možná existence ujednání mezi členským státem a třetí zemí nezprošťuje členské státy jejich závazků podle práva Unie a mezinárodního práva, zejména pokud jde o dodržování zásady nenavracení, pokud jim je známo nebo by jim mělo být známo, že systematické nedostatky azylového řízení a podmínek přijímání žadatelů o azyl v uvedené třetí zemi představují závažné důvody pro domněnku, že žadatel o azyl bude vystaven vážnému riziku nelidského nebo ponižujícího zacházení, nebo pokud jim je známo nebo by jim mělo být známo, že tato třetí země uplatňuje praktiky v rozporu se zásadou nenavracení.

(14)

Během operace na moři související s ostrahou hranic může dojít k situaci, kdy bude zapotřebí poskytnout pomoc nalezeným osobám v tísni. V souladu s mezinárodním právem musí každý stát od kapitána plavidla plujícího pod jeho vlajkou vyžadovat, aby, pokud tak může učinit bez vážného ohrožení plavidla, jeho posádky nebo cestujících, neodkladně poskytl pomoc každé osobě nalezené na moři, která je v nebezpečí života, a co nejrychleji podnikl kroky k záchraně osob v tísni. Taková pomoc by měla být poskytována bez ohledu na státní příslušnost či status osob, jimž má být poskytnuta, nebo na okolnosti, za jakých jsou nalezeny. Kapitán a posádka by neměli být vystaveni trestním sankcím pouze proto, že zachránili osoby v tísni na moři a dopravili je na bezpečné místo.

(15)

Povinnost poskytnout pomoc nalezeným osobám v tísni by členské státy měly splnit v souladu s použitelnými ustanoveními mezinárodních nástrojů upravujících pátrací a záchranné situace a v souladu s požadavky na dodržování základních práv. Tímto nařízením by neměla být dotčena odpovědnost orgánů pověřených pátracími a záchrannými akcemi, včetně odpovědnosti za zajištění koordinace a spolupráce tak, aby zachráněné osoby mohly být dopraveny na bezpečné místo.

(16)

Pokud operační oblast operace na moři zahrnuje oblast pátrání a záchrany třetí země, mělo by se při plánování operace na moři usilovat o zřízení komunikačních kanálů s orgány dané třetí země pověřenými pátracími a záchrannými akcemi, aby se zajistilo, že tyto orgány budou schopny reagovat na případy pátrání a záchrany, k nimž dojde v jejich oblasti pátrání a záchrany.

(17)

Podle nařízení (ES) č. 2007/2004 jsou operace související s ostrahou hranic koordinované agenturou prováděny v souladu s operačním plánem. Pokud jde o operace na moři, měl by operační plán obsahovat zvláštní informace o uplatňování příslušné soudní příslušnosti a právních předpisů v zeměpisné oblasti, ve které probíhá společná operace, pilotní projekt nebo zásah rychlé reakce, včetně odkazů na právo Unie a mezinárodní právo týkající se zajištění, záchrany na moři a vylodění. Operační plán by měl být vypracován v souladu s ustanoveními tohoto nařízení upravujícími zajištění, záchranu na moři a vylodění v kontextu operací na moři souvisejících s ostrahou hranic koordinovaných agenturou a s ohledem na konkrétní okolnosti dané operace. V operačním plánu by měly být obsaženy postupy zajišťující, aby osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, oběti obchodování s lidmi, nezletilé osoby bez doprovodu a jiné zranitelné osoby byly identifikovány a byla jim poskytnuta náležitá pomoc, včetně přístupu k mezinárodní ochraně.

(18)

Podle nařízení (ES) č. 2007/2004 se postupuje tak, že pro každou operaci na moři je v hostitelském členském státě zřízena koordinační struktura složená z příslušníků sil z hostitelského členského státu, vyslaných příslušníků a zástupců agentury, včetně koordinátora z agentury. Tato koordinační struktura, která se obvykle nazývá mezinárodním koordinačním centrem, by měla sloužit pro zprostředkování komunikace mezi příslušníky, kteří se účastní operace na moři, a příslušnými orgány.

(19)

Toto nařízení ctí základní práva a zásady uznané v článcích 2 a 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a v Listině, zejména respektování lidské důstojnosti, právo na život, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, zákaz obchodování s lidmi, právo na svobodu a bezpečnost, právo na ochranu osobních údajů, právo na azyl a ochranu před vystěhováním nebo vyhoštěním, zásadu nenavracení a zákaz diskriminace, právo na účinnou právní ochranu a práva dítěte. Členské státy a agentura by měly toto nařízení uplatňovat v souladu s uvedenými právy a zásadami.

(20)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž přijetí zvláštních pravidel pro ostrahu námořních hranic prováděnou příslušníky pohraniční stráže za koordinace agentury, nemůže být z důvodu rozdílů v právní úpravě a praxi dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu nadnárodní povahy operací, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(21)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(22)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (8), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (9).

(23)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (11).

(24)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (13).

(25)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (14); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(26)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (15); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,

1)

„agenturou“ Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, zřízená nařízením (ES) č. 2007/2004;

2)

„operací na moři“ společná operace, pilotní projekt nebo zásah rychlé reakce prováděné členskými státy za účelem ostrahy jejich vnějších námořních hranic za koordinace agenturou;

3)

„hostitelským členským státem“ členský stát, v němž se provádí operace na moři nebo z něhož se zahajuje;

4)

„zúčastněným členským státem“ členský stát, který se účastní operace na moři poskytnutím technického vybavení, příslušníků pohraniční stráže vyslaných v evropských jednotkách pohraniční stráže či jiného příslušného personálu, ale který není hostitelským členským státem;

5)

„zúčastněnou jednotkou“ námořní, pozemní nebo letecká jednotka, za niž odpovídá hostitelský členský stát nebo zúčastněný členský stát a jež se účastní operace na moři;

6)

„mezinárodním koordinačním centrem“ koordinační struktura zřízená v hostitelském členském státě pro koordinaci operace na moři;

7)

„národním koordinačním centrem“ národní koordinační centrum zřízené pro účely evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR) podle nařízení (EU) č. 1052/2013;

8)

„operačním plánem“ operační plán uvedený v článcích 3a a 8e nařízení (ES) č. 2007/2004;

9)

„plavidlem“ jakékoli plavidlo včetně lodí, člunů, plovoucích plošin, plachtících plavidel a hydroplánů, které se používá či může používat na moři;

10)

„plavidlem bez státní příslušnosti“ plavidlo bez státní příslušnosti nebo plavidlo považované za plavidlo bez státní příslušnosti, neobdrželo-li toto plavidlo od žádného státu právo plout pod jeho vlajkou nebo pluje-li pod vlajkami dvou nebo více států, kterých používá podle svého uvážení;

11)

„protokolem proti pašování přistěhovalců“ Protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky doplňující Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, podepsaný v italském Palermu v prosinci 2000;

12)

„bezpečným místem“ místo, kde jsou záchranné operace považovány za ukončené a kde bezpečnost života zachráněných osob není ohrožena, kde lze uspokojit jejich základní lidské potřeby a z něhož lze zajistit jejich přepravu do následujícího místa určení nebo konečného místa určení, se zohledněním ochrany jejich základních práv v souladu se zásadou nenavracení;

13)

„záchranným koordinačním centrem“ jednotka odpovědná za podporu účinné organizace pátrací a záchranné služby a za koordinaci pátracích a záchranných operací uvnitř oblasti pátrání a záchrany, jak ji vymezuje Mezinárodní úmluva o pátrání a záchraně na moři;

14)

„přilehlou zónou“ zóna přilehlá k teritoriálnímu moři podle definice v článku 33 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu tam, kde je formálně vyhlášena;

15)

„pobřežním členským státem“ členský stát, na jehož teritoriálním moři či v přilehlé zóně dojde k zajištění.

a)

vyžádat si informace a doklady o vlastnictví, registraci a aspektech souvisejících s plavbou plavidla a o totožnosti, státní příslušnosti a jiných relevantních údajích o osobách na palubě, včetně informací o přítomnosti osob, které naléhavě potřebují lékařskou pomoc, a informovat osoby na palubě o tom, že jim může být odepřeno povolení překročit hranice;

b)

zastavit plavidlo, vstoupit na jeho palubu a provést prohlídku plavidla, lodního nákladu a osob na palubě, vyslechnout osoby na palubě a informovat je o skutečnosti, že osoby řídící plavidlo mohou být za umožnění plavby vystaveny postihu.

a)

zabavit plavidlo a zadržet osoby na palubě;

b)

vydat příkaz posádce plavidla ke změně kurzu a odplutí z teritoriálního moře či přilehlé zóny nebo směrem k jinému místu určení, než je teritoriální moře či přilehlá zóna, včetně doprovodu plavidla či zdržování se v jeho blízkosti, dokud se nepotvrdí, že pluje ve změněném kurzu;

c)

dopravit plavidlo nebo osoby na jeho palubě do pobřežního členského státu v souladu s operačním plánem.

a)

vyžádat si informace a doklady o vlastnictví, registraci a aspektech souvisejících s plavbou plavidla a o totožnosti, státní příslušnosti a jiných relevantních údajích o osobách na palubě, včetně informací o přítomnosti osob, které naléhavě potřebují lékařskou pomoc;

b)

zastavit plavidlo, vstoupit na jeho palubu a provést prohlídku plavidla, lodního nákladu a osob na palubě, vyslechnout osoby na palubě a informovat je o skutečnosti, že osoby řídící plavidlo mohou být za umožnění plavby vystaveny postihu.

a)

zabavit plavidlo a zadržet osoby na palubě;

b)

varovat posádku plavidla a vydat příkaz, aby plavidlo nevplouvalo do teritoriálního moře či přilehlé zóny, a v případě potřeby požádat posádku plavidla o změnu kurzu a odplutí z teritoriálního moře či přilehlé zóny směrem k jinému místu určení, než je teritoriální moře či přilehlá zóna;

c)

dopravit plavidlo nebo osoby na jeho palubě do třetí země nebo jinak předat plavidlo nebo osoby na jeho palubě orgánům třetí země;

d)

dopravit plavidlo nebo osoby na jeho palubě do hostitelského členského státu nebo sousedního zúčastněného členského státu, který se operace účastní.

a)

Pokud mají zúčastněné jednotky v průběhu operace na moři důvod se domnívat, že se v případě plavidla či jakékoli osoby na palubě jedná o stadium nejistoty, pohotovosti nebo tísně, neprodleně předají záchrannému koordinačnímu centru odpovědnému za oblast pátrání a záchrany, v níž k situaci došlo, veškeré dostupné informace a jsou tomuto záchrannému koordinačnímu centru k dispozici.

b)

Zúčastněné jednotky informují co nejdříve mezinárodní koordinační centrum o veškerém kontaktu se záchranným koordinačním centrem a o krocích, které učinily.

c)

Plavidlo nebo osoby na palubě se nacházejí ve stadiu nejistoty, zejména pokud:

d)

Plavidlo nebo osoby na palubě se nacházejí ve stadiu pohotovosti, zejména pokud:

e)

Plavidlo nebo osoby na palubě se nacházejí ve stadiu tísně, zejména pokud:

f)

Za účelem posouzení toho, zda se plavidlo nachází ve stadiu nejistoty, pohotovosti či tísně, zohlední zúčastněné jednotky veškeré relevantní informace a poznatky a předají je odpovědnému záchrannému koordinačnímu centru, včetně údajů o:

g)

Během čekání na pokyny od záchranného koordinačního centra přijmou zúčastněné jednotky veškerá vhodná opatření k zajištění bezpečnosti dotčených osob.

h)

Pokud se má za to, že plavidlo je ve stavu nejistoty, pohotovosti či tísně, avšak osoby na palubě odmítají přijmout pomoc, informuje zúčastněná jednotka odpovědné záchranné koordinační centrum a řídí se jeho pokyny. Zúčastněná jednotka pokračuje v plnění svých povinností řádné péče tím, že plavidlo sleduje a přijímá veškerá nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti dotčených osob, a zároveň se vyvaruje všech činností, které by mohly zhoršit situaci či zvýšit riziko zranění či ztrát na životech.

i)

Pokud záchranné koordinační centrum třetí země odpovědné za oblast pátrání a záchrany nereaguje na informace předané zúčastněnou jednotkou, kontaktuje tato zúčastněná jednotka záchranné koordinační centrum v hostitelském členském státě, ledaže se tato zúčastněná jednotka domnívá, že koordinace pátrací a záchranné situace se může lépe zhostit jiné mezinárodně uznávané záchranné koordinační centrum.

a)

v případě zajištění na teritoriálním moři nebo v přilehlé zóně, jak je stanoveno v čl. 6 odst. 1, 2 či 6 nebo v čl. 8 odst. 1 či 2, se vylodění uskuteční v pobřežním členském státě, aniž je dotčen čl. 6 odst. 2 písm. b);

b)

v případě zajištění na volném moři, jak je stanoveno v článku 7, se vylodění může uskutečnit ve třetí zemi, o níž se předpokládá, že z ní plavidlo vyplulo. V případě, že to není možné, se vylodění uskuteční v hostitelském členském státě;

c)

v případě pátracích a záchranných situací, jak je stanoveno v článku 9, a aniž je dotčena odpovědnost záchranného koordinačního centra, spolupracují hostitelský členský stát a zúčastněné členské státy s odpovědným záchranným koordinačním centrem za účelem nalezení bezpečného místa a poté, co odpovědné záchranné koordinační centrum toto bezpečné místo určí, zajistí hostitelský členský stát a zúčastněné členské státy rychlé a účinné vylodění zachráněných osob.

a)

požádat o vyslání evropských jednotek pohraniční stráže v souladu s článkem 8a nařízení (ES) č. 2007/2004, které tomuto členskému státu poskytnou rychlou operativní pomoc;

b)

v souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 2007/2004 požádat agenturu o technickou a operativní pomoc v otázkách koordinace mezi členskými státy nebo o vyslání odborníků za účelem podpory příslušných vnitrostátních orgánů;

c)

požádat o mimořádnou pomoc podle článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 (19) s cílem řešit naléhavé a konkrétní potřeby v případě mimořádné situace.

a)

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu o vyslání azylového podpůrného týmu v souladu s článkem 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 439/2010 (20), aby přispěl svými odbornými znalostmi, například pokud jde o tlumočnické služby, informace o zemích původu a znalosti zpracovávání a správy azylových spisů;

b)

o mimořádnou pomoc podle článku 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 (21) s cílem řešit naléhavé a konkrétní potřeby v případě mimořádné situace.