18.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 73/53

(1)

Prozatímním nařízením Komise (EU) 2015/1559 (2) ze dne 18. září 2015 (dále jen „prozatímní nařízení“) uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz trub a trubek z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) pocházejících z Indie (dále jen „dotčená země“) do Unie.

(2)

Šetření bylo zahájeno dne 20. prosince 2014 (3) na základě podnětu, který podala dne 10. listopadu 2014 skupina Saint-Gobain PAM Group (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby trub a trubek z tvárné litiny v Unii.

(3)

Jak je uvedeno v 14. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2013 do 30. září 2014 (dále jen „období šetření“, případně v tabulkách „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Dne 11. března 2015 zahájila Komise samostatné antisubvenční řízení týkající se dovozu trub a trubek z tvárné litiny pocházejících z Indie do Unie. Oznámení o zahájení řízení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie  (4). Konečná zjištění vyplývající z uvedeného šetření jsou předmětem samostatného nařízení (dále jen „antisubvenční nařízení“) (5).

(5)

Po poskytnutí informací o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo několik zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Kromě toho se přihlásil další indický výrobce, společnost Tata Metaliks DI Pipes Limited (dále jen „Tata“), který předložil své připomínky. Účastníkům řízení, kteří o to požádali, byla poskytnuta možnost slyšení.

(6)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Komise ověřila na místě dodatečné informace, které poskytla v Itálii sídlící společnost ve spojení s jedním spolupracujícím vyvážejícím výrobcem.

(7)

Společnost Jindal Saw Limited (dále jen „Jindal“) požadovala zásah úředníka pro slyšení v obchodních řízeních (dále jen „úředník pro slyšení“) ve věci některých aspektů předběžného výpočtu újmy. Úředník pro slyšení přezkoumal žádost vyvážejícího výrobce a odpověděl písemně přímo jemu.

(8)

Všem účastníkům řízení Komise následně sdělila základní skutečnosti a úvahy, na nichž založila svůj záměr uložit konečné antidumpingové clo na dovoz trub a trubek z tvárné litiny pocházejících z Indie do Unie a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem účastníkům řízení byla poskytnuta lhůta, během níž mohli k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska.

(9)

Na žádost společnosti Electrosteel Castings Limited (dále jen „ECL“) proběhlo dne 28. ledna 2016 slyšení u úředníka pro slyšení.

(10)

Stanoviska předložená zúčastněnými stranami byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(11)

Jak je uvedeno v 15. a 16. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dotčený výrobek byl prozatímně definován jako trouby a trubky z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) (dále jen „trubky z tvárné litiny“) pocházející z Indie, v současnosti kódů KN ex 7303 00 10 a ex 7303 00 90.

(12)

Trubky z tvárné litiny se používají pro rozvod pitné vody, odvod odpadních vod a zavlažování zemědělské půdy. K rozvodu vody pomocí trubek z tvárné litiny může docházet tlakem nebo pouze samospádem. Trubky mají průměr 60 mm až 2 000 mm a jsou 5,5, 6, 7 nebo 8 metrů dlouhé. Obvykle jsou vyložené cementovou maltou nebo jinými materiály a z vnější strany jsou pozinkované, opatřené nátěrem nebo obalené ochrannou páskou. Hlavními koncovými uživateli jsou podniky veřejných služeb.

(13)

Společnost Jindal a indická vláda tvrdili, že trubky z tvárné litiny, které nejsou opatřeny povlakem ani zevnitř ani zvenku („holé trubky“), by měly být vyloučeny z definice dotčeného výrobku na základě toho, že takové trouby a trubky jsou polotovary s odlišnými fyzickými, technickými a chemickými vlastnostmi a nemohou být použity pro přepravu vody bez dalšího zpracování. Holé trubky rovněž nejsou vzájemně zaměnitelné s dotčeným výrobkem a mají odlišné konečné užití.

(14)

Žadatel toto tvrzení zpochybnil a uvedl, že všechny trubky z tvárné litiny, ať už s povlakem či bez něj, mají stejné základní fyzické, technické a chemické vlastnosti a stejné konečné užití. Žadatel dále tvrdil, že vnitřní a vnější povrchové úpravy jsou považovány za dokončovací operace, které představují pouze maximálně 20 % celkových nákladů výroby trubek z tvárné litiny a které nemají vliv na jejich základní vlastnosti. Žadatel dále zdůraznil, že holé trubky jako takové nemají žádnou faktickou tržní funkci nebo užití kromě rozvodu vody a kanalizace a neprodávají se na trhu Unie, ale před uvedením na trh a k dosažení souladu s normami EU musí být nutně povrchově upraveny. Holé trubky z tvárné litiny patří navíc pod stejný celní kód jako trubky s povlakem, a jejich vyloučení by tedy mohlo vést k obcházení antidumpingových opatření a ohrozit účinnost těchto opatření, neboť indičtí vývozci disponují dostatečnou kapacitou k provádění povrchových úprav v Unii (přibližně 80 000 tun ročně). Ohledně této záležitosti žadatel dále tvrdil, že objem indického dovozu holých trubek se od roku 2013 výrazně zvýšil a že tento objem dovozu byl v roce 2015 téměř třikrát vyšší než v roce 2013. Tento trend bude podle názoru žadatele pravděpodobně pokračovat.

(15)

Šetřením bylo prokázáno, že holé trubky nemají žádnou faktickou tržní funkci či užití a jako takové nejsou na trhu Unie prodávány. Tyto trubky musí nutně projít další úpravou, tedy musí být opatřeny vnitřním a vnějším povlakem, a až poté se stávají obchodovatelnými a splňují normy EU pro přepravu vody a odpadních vod. Soulad s normami EU sice nemusí být nutně rozhodujícím faktorem pro určení definice výrobku, ale skutečnost, že u holých trubek musí být před tím, než mohou být použity k zamýšlenému konečnému použití, provedeno další zpracování, je faktorem, který při posuzování toho, zda je holá trubka konečným výrobkem nebo pouze polotovarem, nelze opominout. Komise se proto domnívá, že holé trubky z tvárné litiny by měly být považovány za polotovary trubek z tvárné litiny.

(16)

Polotovary a hotové výrobky lze však považovat za jediný výrobek, jestliže i) mají stejné základní vlastnosti a ii) dodatečné náklady na zpracování nejsou podstatné (6). Je nesporné, že díky vnitřnímu a vnějšímu povlaku získávají holé trubky fyzickou vlastnost, která těmto trubkám propůjčuje podstatné a základní vlastnosti nezbytné pro jejich základní použití na trhu Unie, a sice pro přepravu vody a odpadních vod v souladu se standardy EU. Kromě toho je nesporné, že náklady na opatření holé trubky vnitřním a vnějším povlakem obvykle představují až 20 % celkových nákladů na výrobu trubky z tvárné litiny. Toto dodatečné zpracování musí být proto považováno za podstatné.

(17)

Z toho vyplývá, že polotovary holých trub a trubek z tvárné litiny nelze považovat za výrobky tvořící jediný výrobek společně s dokončenými trubkami z tvárné litiny (opatřenými vnitřním a vnějším povlakem), a proto by měly být vyloučeny z definice dotčeného výrobku.

(18)

Komise mimoto neshledala, že pokud by holé trubky byly vyloučeny z definice výrobku, hrozilo by značné riziko obcházení. Holé trubky dováží pouze jedna společnost, která je ve spojení se společností Jindal a která má (v rozporu s tvrzením žadatele) pouze omezenou kapacitu k provádění povrchových úprav v Unii. Podle ověřených údajů Komise činí skutečná kapacita přibližně 15 000 tun ročně. Kromě toho, ačkoliv se zdá, že objem dovozu holých trubek z Indie se po skončení období šetření zvyšuje, čísla jsou na základě informací poskytnutých žadatelem stále nízká (v roce 2015 to bylo méně než 10 000 tun). Vzhledem k tomu, že společnost ve spojení v Unii má jen omezenou kapacitu k provádění povrchových úprav, a vzhledem k jejímu současnému obchodnímu plánu pro nadcházející roky pro holé trubky, a sice 15 000–21 000 tun do roku 2017, je nepravděpodobné, že by se z tohoto výrobního závodu mohla stát vstupní brána pro masivní příliv holých trubek s jediným cílem opatřit je zde povlakem, a vyhnout se tak clu, které Unie uplatňuje na dokončené trubky, což by mohlo potenciálně představovat riziko, na které se vztahuje článek 13 základního nařízení.

(19)

Společnost Jindal po poskytnutí prozatímních informací požádala, aby z definice výrobku byly vyloučeny rovněž přírubové trubky z tvárné litiny. Po poskytnutí konečných informací tuto žádost zopakovala.

(20)

Přírubové trubky, na rozdíl od holých trubek, jsou trubky z tvárné litiny opatřené v konečné fázi vnitřním a vnějším povlakem. Přírubové trubky jsou proto vhodné pro přepravu vody a pro kanalizaci bez dalšího zpracování. V podstatě se seříznou na potřebnou délku z celých trubek z tvárné litiny a opatří se přírubami, které se spojují pomocí šroubů a matic, zatímco jiné trubky z tvárné litiny se spojují prostřednictvím patice. Náklady vynaložené na řezání a doplňování přírub nelze považovat za takové, které mění základní vlastnost trubek z tvárné litiny, což je přeprava vody a odpadních vod, nebo za takové, při nichž vznikají podstatné náklady na zpracování. I když k výrobě přírubových trub z trubek z tvárné litiny je potřebné určité další zpracování, Komise je považuje za jeden jediný výrobek, a proto se žádost o vyloučení z definice zamítá.

(21)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je dotčený výrobek s konečnou platností definován jako trouby a trubky z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) (dále jen „trubky z tvárné litiny“) s výjimkou trubek z tvárné litiny bez vnitřního a vnějšího povlaku, pocházející z Indie, v současnosti kódů KN ex 7303 00 10 a ex 7303 00 90.

(22)

Šetření prokázalo, že výše definovaný dotčený výrobek vyráběný a prodávaný v Indii, jakož i výrobek vyráběný a prodávaný na trhu Unie mají stejné základní fyzické, chemické a technické vlastnosti a jsou tedy obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(23)

Po poskytnutí prozatímních informací uvedla společnost ECL, že některé náklady vykázané mezi prodejními, režijními a správními náklady v případě domácího prodeje již byly vykázané jako výrobní náklady, což mělo za následek dvojí započtení, a z toho důvodu by tyto náklady měly být opraveny. Kromě toho požadoval opravu určitých nákladů, které byly zohledněny pro početní učení běžné hodnoty, a odpočet určitých odečitatelných položek při stanovení běžné hodnoty. Na základě ověřených důkazů, které byly k dispozici, Komise uznala, že některé náklady byly vykázány dvakrát a opravila je tak, že je odečetla od prodejních, režijních a správních nákladů. Pokud to bylo nezbytné, provedla Komise v rámci početního určení běžné hodnoty rovněž opravy o určité náklady a odečitatelné položky.

(24)

Po poskytnutí konečných informací Komise zjistila, že u téhož vyvážejícího výrobce byly při výpočtu běžné hodnoty některé náklady související s cenou, zejména finanční náklady, chybně odečteny. Byla provedena oprava a dotčená společnost o tom byla informována.

(25)

Oba vyvážející výrobci tvrdili, že Komise měla při početním určení běžné hodnoty odečíst průměrné úvěrové náklady, a nikoli je všechny vyloučit, jak to udělala v prozatímní fázi.

(26)

Toto tvrzení bylo zamítnuto, protože průměrné úvěrové náklady se považují za relevantní pouze při zjišťování běžné hodnoty na základě cen na domácím trhu, ale jsou irelevantní pro početní určení běžné hodnoty na základě výrobních nákladů, jako tomu bylo v případě dotčených typů výrobku. Důvodem je to, že úvěrové náklady nesouvisí s výrobními náklady, ale představují běžně faktor, který je zohledňován při stanovování cen.

(27)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Jindal rovněž tvrdila, že v případě nereprezentativního prodeje (7) by Komise neměla použít skutečné ziskové rozpětí dosažené v těchto prodejních transakcích, protože bylo příliš vysoké, a místo toho měla použít vážené průměrné ziskové rozpětí společnosti. Tento vyvážející výrobce toto tvrzení zopakoval i po poskytnutí konečných informací, ale nepředložil žádné nové důkazy.

(28)

Toto tvrzení Komise odmítla, neboť běžná hodnota byla v případě nereprezentativního prodeje založena na skutečném zisku, který utržil vyvážející výrobce z tohoto prodeje, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 6 základního nařízení.

(29)

Tentýž vyvážející výrobce po poskytnutí prozatímních informací rovněž tvrdil, že přepravní náklady měly být odečteny při úpravách pro početní určení běžné hodnoty. To však bylo provedeno, jelikož Komise přepravní náklady odečetla, aby se při početním určení běžné hodnoty dostala na úroveň ceny ze závodu již v prozatímní fázi.

(30)

Po poskytnutí konečných informací tentýž vyvážející výrobce tvrdil, že došlo k formální chybě, a v důsledku toho nebyly při úpravách pro početní určení běžné hodnoty odečteny náklady na balení. Bylo zjištěno, že toto tvrzení je opodstatněné, a zmíněná chyba byla opravena.

(31)

Výrobní odvětví Unie zopakovalo po poskytnutí prozatímních informací své tvrzení, že Komise by měla běžnou hodnotu upravit zohledněním indické vývozní daně na železnou rudu. V souběžném antisubvenčním řízení Komise totiž zjistila, že ceny železné rudy v Indii byly narušeny v důsledku různých omezení vývozu z Indie. Za těchto okolností není třeba se tímto narušením dále v tomto šetření zabývat, protože by to znamenalo dvojí započítání účinků subvence.

(32)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky, 19. až 32. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(33)

Po poskytnutí prozatímních informací uvedla společnost ECL, že některé náklady vykázané mezi prodejními, režijními a správními náklady společností ve spojení v Unii v případě prodeje na vývoz již byly vykázány jako náklady po dovozu, což mělo za následek dvojí započtení. Kromě toho požadovala opravu určitých nákladů zohledněných jak při početním určování vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení, tak při uplatnění ustanovení čl. 2 odst. 10 písm. g) základního nařízení. Komise uznala, že některé náklady byly vykázány dvakrát, a odečetla je od prodejních, režijních a správních nákladů společností ve spojení v Unii. V příslušných případech provedla Komise v rámci početního určení vývozní ceny rovněž opravy o určité náklady a odečitatelné položky.

(34)

Také druhý vyvážející výrobce uvedl, že určité náklady byly odečteny dvakrát, tj. jednou jako náklady po dovozu a podruhé v rámci prodejních, režijních a správních nákladů společností ve spojení v Unii. Rovněž požádal o přepočet některých odečitatelných položek. Komise tuto žádost analyzovala a v příslušných případech provedla opravy. Jak je rovněž vysvětleno v poskytnutí konečných informací, záporná hodnota několika málo vývozních cen, která se objevila v přílohách k informacím, se vztahovala k úvěrům a slevám, což dokládá skutečnost, že vykázaná množství byla rovněž záporná, a nebyla důsledkem žádné úpravy provedené na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(35)

Tento vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že Komise neměla pro početní určení vývozní ceny použít čl. 2 odst. 9 základního nařízení, a místo toho měla vývozní cena vycházet z cen transferu mezi vyvážejícím výrobcem a jeho společnostmi ve spojení v Unii. Tvrdil, že tyto ceny byly spolehlivé ze tří důvodů. Za prvé cena, kterou společnost účtovala svým společnostem ve spojení v Unii, je údajně v souladu s cenou účtovanou vyvážejícím výrobcem dovozcům v Unii, se kterými není ve spojení. Za druhé byla cena, kterou vyvážející výrobce účtoval svým společnostem ve spojení v Unii, rovněž v souladu s jeho vývozní cenou účtovanou dovozcům na jiných trzích, se kterými není ve spojení. Za třetí mají vnitrostátní celní orgány v Unii dlouhodobě za to, že ceny účtované vyvážejícími výrobci svým společnostem ve spojení jsou spolehlivé. Tento vyvážející výrobce toto tvrzení zopakoval i po poskytnutí konečných informací, ale nepředložil žádné nové argumenty ani důkazy.

(36)

Tento vyvážející výrobce přednesl toto tvrzení již v prozatímní fázi (viz 44. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Komise proto odmítla první a druhý argument vyvážejícího výrobce ze stejných důvodů, jako jsou ty, jež jsou uvedeny v 45. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Třetí argument společnosti pak Komise odmítla z důvodů uvedených v 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, na jejichž základě odmítla podobné tvrzení druhého vyvážejícího výrobce.

(37)

Po poskytnutí konečných informací společnost Jindal zopakovala své tvrzení, že úprava úvěrových nákladů u jejího subjektu ve spojení ve Španělsku by se měla opravit s použitím nového vzorce pro výpočet úrokové sazby. Tato úprava však byla vypočtena na základě údajů, které společnost poskytla ve své odpovědi na dotazník. Nebyl poskytnut žádný důkaz o tom, že by se tyto údaje neměly použít. Komise proto neměla žádný důvod změnit svou metodiku a použít při výpočtu úvěrových nákladů veřejně dostupnou sazbu Evropské centrální banky, jak požadoval tento vyvážející výrobce. Nebylo prokázáno, že právě tato sazba byla použita na jeho subjekt ve Španělsku. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(38)

V prozatímním nařízení nebyly náklady na zpracování v případě holých trubek zpracovaných jednou společností se sídlem v Itálii, která je ve spojení s jedním vyvážejícím výrobcem, odečteny z důvodů uvedených v 40. a 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(39)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací žadatel tvrdil, že Komise měla u této společnosti ve spojení odečíst náklady na zpracování podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, a to ze dvou hlavních důvodů. Za prvé proto, aby to bylo v souladu s odpočtem nákladů na zpracování vzniklých společnosti ve spojení se sídlem ve Spojeném království v souvislosti s přírubami (42. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Za druhé proto, že Komise odečítala náklady na zpracování v dřívějších případech i tehdy, když náklady na zpracování v Unii byly vyšší než náklady vynaložené v zemi původu.

(40)

Jak je uvedeno v (13). až (17). bodě odůvodnění výše, holé trubky jsou vyloučeny z definice výrobku. Komise proto vyloučila z výpočtu vývozní ceny veškerý prodej týkající se holých trubek, které byly dále zpracovávány v Unii. Tvrzení žadatele je tedy bezpředmětné, a proto se zamítá.

(41)

V prozatímním nařízení (viz 42. a 43. bod odůvodnění), byly náklady na zpracování vynaložené ve Spojeném království sídlícími společnostmi ve spojení s oběma vyvážejícími výrobci v souvislosti s přidáváním přírub a řezáním na menší velikosti odečteny při stanovení vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(42)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací společnost Jindal požádala, aby byly přírubové trubky, které prodávala jeho společnost ve spojení se sídlem ve Spojeném království, vyloučeny z definice dotčeného výrobku, a v důsledku toho též z výpočtu dumpingového rozpětí společnosti.

(43)

Z důvodů uvedených v (19). a (20). bodě odůvodnění výše Komise nepovažovala za vhodné vyloučit přírubové trubky z definice dotčeného výrobku. Přírubové trubky, které představovaly pouze malou část celkového prodeje dovozců ve spojení, však byly vyloučeny z určování vývozní ceny.

(44)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Jindal argumentovala, že odečtení prodejních, režijních a správních nákladů a zisku při stanovení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení pro její společnosti ve spojení v Itálii a Spojeném království bylo nepřiměřené, neboť tyto položky byly údajně zjevně nadhodnocené. Tato společnost toto tvrzení zopakovala i po poskytnutí konečných informací, ale nepředložila žádné nové důkazy. Vznesla následující tvrzení.

(45)

Za prvé, prodejní, režijní a správní náklady prý byly ovlivněny zpracovatelskými činnostmi těchto dvou společností ve spojení v Unii. Vyvážející výrobce navrhl použít místo toho prodejní, režijní a správní náklady, které vykázala jeho společnost ve spojení se sídlem ve Španělsku, jež se během období šetření nepodílela na zpracovávání. Zadruhé, jako další možnost navrhl vyloučit zvláštní náklady, které vznikly společnosti ve spojení se sídlem v Itálii a které byly součástí prodejních, režijních a správních nákladů, které souvisely specificky se zpracovatelskými činnostmi, a náklady na vývoz do třetích zemí. Za tímto účelem předložila doplňující údaje. Komise tyto údaje ověřila během druhé inspekce na místě u společnosti ve spojení v Itálii. O společnosti ve spojení ve Spojeném království takové informace poskytnuty nebyly, ale bylo dovozeno, že pro účely úpravy vývozní ceny je třeba použít stejné částky opravených prodejních, režijních a správních nákladů, jako v případě italské společnosti ve spojení.

(46)

Komise první tvrzení zamítla, neboť považovala za správné použít pro početní určení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení skutečné prodejní, režijní a správní náklady vynaložené každou společností ve spojení. Komisi však není jasné, proč prvotní zohlednění skutečných nákladů nelze považovat za přiměřený základ.

(47)

Pokud jde o druhou možnost, Komise ji shledala odůvodněnou, jelikož prodej zpracovaného zboží v Unii byl u obou obchodníků vyloučen ze stanovení vývozní ceny. To bylo také důvodem k rozdělení nákladů za účelem vyloučení nákladů spojených se zpracováním. Na základě druhé inspekce na místě u společnosti ve spojení se sídlem v Itálii, během níž bylo ověřeno podrobnější členění prodejních, režijních a správních nákladů, akceptovala Komise skutečnost, že některé náklady souvisejí výhradně se zpracováním holých trubek (které jsou z definice výrobku vyloučeny, jak je uvedeno výše). Prodejní, režijní a správní náklady související se zpracovatelskými činnostmi tudíž nebyly zohledněny při početním určení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Co se týče společnosti ve spojení ve Spojeném království, nebyly provedeny žádné další opravy prodejních, režijních a správních nákladů, protože tato společnost nepředložila po poskytnutí prozatímních informací podrobnější rozpis těchto nákladů. A konečně veškeré náklady na činnosti související s vývozem do třetích zemí již byly v případě všech společností ve spojení v Unii odečteny v prozatímní fázi.

(48)

Po poskytnutí konečných informací společnost Jindal tvrdila, že se po skončení období šetření změnila struktura této skupiny a že vývoz se již neuskutečňuje prostřednictvím jejích dovozců ve spojení ve Spojeném království a Španělsku. Údajné změny ve struktuře skupiny po skončení období šetření však nemohou mít dopad na dumpingové rozpětí, které bylo stanoveno na základě ověřených údajů týkajících se období šetření. Tento argument byl proto zamítnut.

(49)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací tvrdil tentýž vyvážející výrobce také to, že Komise použila odlišný přístup pro úpravu prodejních, režijních a správních nákladů na jedné straně a pro zisk na straně druhé. Pokud jde o úpravu prodejních, režijních a správních nákladů, Komise vycházela ze vzniklých skutečných prodejních, režijních a správních nákladů, zatímco u úpravy zisku byly skutečné částky nahrazeny teoretickou částkou.

(50)

Tato společnost ve spojení však byla během období šetření ve ztrátě. Nebylo tedy k dispozici žádné skutečné ziskové rozpětí, jež by se dalo použít. Jak je uvedeno v 43. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jelikož neexistuje jiná vhodná referenční hodnota, použil se průměrný zisk ve výši 3,7 %, který byl shledán jako vhodná úroveň zisku dovozce, který není ve spojení. Komise se domnívá, že je přesnější použít tuto úroveň zisku než úroveň zisku dovozce ve spojení, kdyby taková úroveň zisku byla k dispozici.

(51)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost ECL tvrdila, že prodejní, režijní a správní náklady jejích společností ve spojení by se neměly odečítat v kontextu početního určení vývozní ceny. Tato společnost tvrdila, že její dceřiné společnosti v Unii hrají úlohu dovozce a stejně tak plní úkoly marketingového oddělení vyvážejícího výrobce. Uvedla, že při početním určení vývozní ceny by měly být odečteny pouze ty výdaje společností ve spojení v Unii na prodejní, režijní a správní náklady, které souvisejí s jejich činností coby dovozců. Toto tvrzení bylo znovu vzneseno i po poskytnutí konečných informací, ale nebyly předloženy žádné nové důkazy.

(52)

Komise toto tvrzení odmítla z následujících důvodů. Zaprvé, v průběhu období šetření vyvážející výrobce přímo vyvážel také do Unie, i když pouze v malých množstvích a nikoliv pouze prostřednictvím svých společností ve spojení. Šetření mimoto ukázalo, že vyvážející výrobce nesl v Indii také náklady spojené s prodejem na vývoz do Unie (např. náklady na zaměstnance vyčleněné pro prodej na vývoz do Unie a další prodejní, režijní a správní náklady). Při tom vyšlo najevo, že o činnosti spojené s vývozem a související náklady společnosti se podělila mateřská společnost se svými společnostmi ve spojení v Unii. Po poskytnutí konečných informací tato společnost tvrdila, že hlavní marketingové činnosti prováděly společnosti ve spojení v Unii, a proto také nesly související náklady. To však není v rozporu s posouzením Komise, jelikož tato společnost uznala, že určité náklady spojené s prodejem na vývoz do Unie nesla i mateřská společnost. Z tohoto důvodu bylo odmítnuto tvrzení, že společnosti ve spojení v Unii jsou vlastně marketingovými odděleními mateřské společnosti.

(53)

Za druhé, marketingové, reklamní a další činnosti související s hledáním odběratelů v Unii jsou činnosti, jež obvykle vykonává dovozce, a ten obvykle nese náklady s nimi spojené. Tyto náklady jsou totiž součástí nákladů souvisejících s prodejem výrobku. Náklady, které společnost přiděluje na činnosti související s vývozem, by nevznikly, nebýt dovozu dotčeného výrobku do Unie. Rozlišování mezi vývozní a dovozní činností vyvážejícího výrobce tedy nebylo odůvodněné, a mělo by rovněž být zamítnuto. Náklady vynaložené společnostmi ve spojení v Unii v souvislosti s vývozem dotčeného výrobku nebo jinými výrobky do třetích zemí ovšem již byly odečteny od jejich prodejních, režijních a správních nákladů.

(54)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, Komise potvrdila závěry učiněné ve 33. až 48. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(55)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost ECL uvedla, že podle čl. 2 odst. 10 písm. g) základního nařízení neměly být odečteny náklady mezipodnikových úvěrů, tj. náklady úvěrů mezi mateřskou společností v Indii a jejími společnostmi ve spojení v Unii, protože Komise neakceptovala transferovou cenu mezi vyvážejícím výrobcem a jeho společnostmi ve spojení v EU. Komise také při stanovení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení již odečetla úvěrové náklady společností ve spojení v Unii, které se týkaly jejich prodeje nezávislým odběratelům. Toto tvrzení bylo akceptováno.

(56)

Tentýž vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení by se částka rovnající se výši cla v režimu navracení cla a v režimu Focus Product Scheme měla odečíst od běžné hodnoty, aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou.

(57)

Komise toto tvrzení odmítla z následujících důvodů. Zaprvé, jak je uvedeno v 53. bodě odůvodnění, nebyla provedena úprava týkající se vrácení cla, neboť vyvážející výrobci neprokázali, že nezaplacené nebo nevrácené daně z prodeje na vývoz byly zahrnuty do ceny na domácím trhu. Tuto skutečnost potvrdilo i souběžně vedené antisubvenční šetření (8), v němž bylo zjištěno, že tzv. „režim navracení cla“ a režim „Focus Product Scheme“ představují subvence ve formě finančního příspěvku indické vlády a nelze je považovat za povolený systém navracení cla nebo systém navracení u náhradních vstupů.

(58)

Po poskytnutí konečných informací zopakoval tentýž vyvážející výrobce své tvrzení o tom, že režim navracení cla a režim Focus Product Scheme by měly být odečteny od běžné hodnoty. Neposkytl však v tomto ohledu žádné nové faktické důkazy nebo argumenty. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(59)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací žadatel zopakoval své tvrzení, že Komise by měla použít výjimečnou metodu cíleného dumpingu stanovenou v čl. 2 odst. 11 druhé větě základního nařízení.

(60)

Komise nezjistila žádné nové prvky, které by jí umožnily odklonit se od jejího předběžného hodnocení, totiž že použití metody cíleného dumpingu bylo neodůvodněné.

(61)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly potvrzeny závěry uvedené v 49. až 54. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(62)

Po poskytnutí prozatímních informací tvrdila společnost ECL, že hodnoty CIF použité pro výpočet rozpětí dumpingu a újmy si odporují. Tato společnost konkrétně tvrdila, že hodnota CIF použitá jako jmenovatel při výpočtu dumpingového rozpětí pro společnost ECL by měla být stejná jako hodnota CIF použitá pro účely výpočtu rozpětí újmy, která odráží početně určenou vývozní cenu na úrovni CIF.

(63)

Komise se domnívá, že ve jmenovateli pro výpočty dumpingového rozpětí má být skutečná cena CIF s dodáním na hranice Unie, která byla za zboží deklarována celním orgánům Unie. Touto metodou je zajištěno, že dumpingové rozpětí se vypočítá jako procentní podíl skutečné ceny CIF s dodáním na hranice Unie a že celní orgány Unie vyberou antidumpingové clo na základě těchto skutečných cen CIF s dodáním na hranice Unie. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto. Kromě toho vývozní ceny s dodáním na hranice Unie použité při výpočtu dumpingu i újmy jsou ceny, které byly početně určeny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Metodika použitá při výpočtech dumpingu a újmy je tedy konzistentní. To však nevylučuje skutečnost, že konečné clo musí být vyjádřeno jako procento hodnoty CIF oznámené celním orgánům.

(64)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že srovnání mezi dumpingovým rozpětím a rozpětím újmy u dvou vyvážejících výrobců odhalilo anomálii, jelikož jeden z nich měl nižší dumpingové rozpětí a vyšší rozpětí újmy, zatímco u druhého vyvážejícího výrobce tomu bylo naopak.

(65)

Tento rozdíl je způsoben skutečností, že (z výše uvedených důvodů) jak vývozní cena, tak běžná hodnota byly u uvedených dvou vyvážejících výrobců (do značné míry) početně určeny. Dumpingová rozpětí proto odrážela spíše strukturu nákladů uvedených dvou společností, a nikoli skutečnou cenu účtovanou odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a to jak na indickém domácím trhu, tak na trhu Unie.

(66)

Žadatel tvrdil, že kvůli vyloučení holých trubek bylo podhodnoceno dumpingové rozpětí jednoho z vyvážejících výrobců a že by mělo být stanoveno na vyšší úrovni. Jelikož se Komise rozhodla vyloučit holé trubky z definice výrobku z důvodů, jež jsou uvedeny ve (13). až (19). bodě odůvodnění, je toto tvrzení bezpředmětné, a proto se zamítá.

(67)

Žadatel rovněž tvrdil, že při výpočtu dumpingových rozpětí by měly být zohledněny ceny po skončení období šetření. Konkrétně tvrdil, že vyvážející výrobci po skončení období šetření snížili své ceny na trhu Unie, zatímco jejich ceny na indickém domácím trhu zůstaly údajně stabilní.

(68)

Žadatel správně upozornil na to, „že čl. 6 odst. 1 základního nařízení tím, že používá výraz ‚zpravidla‘, umožňuje výjimky ze zákazu zohlednění informací týkajících se období, jež následuje po období šetření“ (9). Požadovaný nový výpočet vývozní ceny a běžné hodnoty pro oba vyvážející výrobce za období po skončení období šetření by vyžadoval nové úplné a důkladné šetření ze strany Komise, včetně sběru a ověření údajů od vyvážejících výrobců. To není z technického ani právního hlediska v rámci tohoto řízení možné provést. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(69)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, byla metodika použitá pro výpočet dumpingového rozpětí, jak je uvedena v 55. až 56. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, potvrzena.

(70)

S ohledem na úpravy běžné hodnoty a vývozní ceny a na to, že nebyla předložena žádná další stanoviska, stanoví se tato konečná dumpingová rozpětí vyjádřená v procentech ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením takto:

(71)

Několik stran tvrdilo, že prozatímní informace obsahují nedostatečné informace o spotřebě v Unii, dovozu a vývozu a rovněž údaje týkající se makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů pro stanovení újmy. Tato námitka byla částečně přijata a níže jsou uvedeny doplňující informace týkající se ukazatelů újmy, i když jsou vyjádřeny v rámci rozmezí, aby byla zachována jejich důvěrnost.

(72)

V návaznosti na připomínky týkající se poskytnutí konečných informací Komise zjistila, že přičetla část prodeje výrobního odvětví Unie na vývoz k prodeji v Unii. Opravené číselné údaje o prodeji vedly k drobným změnám/opravám u některých rozmezí a/nebo indexů týkajících se některých dalších ukazatelů újmy, konkrétně celkové spotřeby v Unii, podílu vyvážejících výrobců na trhu, podílu výrobního odvětví Unie na trhu a prodejní ceny v Unii. Tyto opravy však měly pouze nepatrný dopad na tyto ukazatele újmy a neovlivnily trendy a nezměnily závěr, že došlo k podstatné újmě.

(73)

Obdobný výrobek v Unii vyráběli během období šetření tři výrobci. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(74)

Jelikož jsou pouze tři výrobci v Unii a skupina SG PAM Group poskytla údaje za své dceřiné společnosti a odhady o jediném nespolupracujícím výrobci z Unie – Tiroler Rohre GmbH („TRM“), jsou všechny údaje v zájmu ochrany důvěrnosti informací dalšího výrobce v Unii, který v šetření spolupracoval, uvedeny v indexované podobě nebo jako rozpětí.

(75)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena na [590 000 – 610 000] tun. Komise stanovila celkovou výrobu v Unii na základě všech dostupných informací o výrobním odvětví Unie, jako jsou informace o nespolupracujícím výrobci uvedené v podnětu a údaje nashromážděné během šetření od spolupracujících výrobců v Unii. Dva spolupracující výrobci v Unii představují přibližně 96 % celkové výroby v Unii.

(76)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě objemu celkového prodeje výrobního odvětví Unie v Unii a dovozu ze třetích zemí do Unie. Komise stanovila celkový prodej výrobního odvětví Unie na základě informací získaných od spolupracujících výrobců z Unie a informací o nespolupracujícím výrobci obsažených v podnětu. Objem dovozu byl odvozen z údajů Eurostatu a sladěn s údaji od spolupracujících indických výrobců.

(77)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Spotřeba v Unii

(78)

Spotřeba v Unii v posuzovaném období klesla o 7 %. Vývoj spotřeby v Unii měl podobu písmena U – v letech 2011 až 2012 výroba meziročně prudce klesla (o více než 13 %), v roce 2013 klesla ještě více a v období šetření se výrazně zvýšila. Tento vývoj lze částečně vysvětlit skutečností, že koneční uživatelé trubek z tvárné litiny jsou vodárenské, kanalizační a zavlažovací společnosti. Nejčastěji se jedná o veřejné subjekty závislé na příspěvcích z veřejného rozpočtu. V letech 2011 a 2012 se z hospodářské krize stala plnohodnotná krize státního dluhu s dopady v roce 2013, která přiměla vlády členských států EU ke snížení veřejných investic a výdajů. Tím se vysvětluje výrazný pokles poptávky po trubkách z tvárné litiny, zejména v zemích, jako je Španělsko, Portugalsko a Itálie.

(79)

Komise stanovila objem dovozu na základě údajů Eurostatu. Údaje Eurostatu byly ověřeny vůči údajům, které poskytli vyvážející výrobci, a zjištěné rozdíly byly minimální. Po vyloučení holých trubek z definice výrobku Komise odečetla objem holých trubek dovezených z Indie od celkového dovozu v letech, kdy se holé trubky dovážely, tj. v roce 2013 a v období šetření. Na stejném základě byl stanoven podíl dovozu na trhu.

Objem dovozu a jeho podíl na trhu

(80)

Během posuzovaného období se objem indického dovozu navzdory zmenšujícímu se trhu výrazně zvýšil o více než 10 %. Ve stejném období vzrostl podíl indických vyvážejících výrobců na trhu téměř o 18 %. Je pozoruhodné, že v letech 2012–2013, kdy spotřeba v Unii zůstala na nízké úrovni a dokonce se ještě zmenšovala, indický dovoz vzrostl téměř o 10 % a jeho podíl na trhu se zvýšil téměř o 17 %. Dovoz z Indie i v období šetření nadále výrazně rostl a jeho podíl na trhu se mezi rokem 2013 a obdobím šetření zvýšil o dalších 6 %.

(81)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu za účelem analýzy vývojových trendů cen. Po vyloučení holých trubek už Komise nepracovala s hodnotou a objemem holých trubek dovážených z Indie při výpočtu průměrné ceny v letech, kdy byly dováženy holé trubky, tedy v roce 2013 a v období šetření.

(82)

Průměrná cena dovozu z Indie do Unie se vyvíjela takto:

Dovozní ceny

(83)

Po 6 % zvýšení v letech 2011 a 2012 se ceny v roce 2013 klesly a v období šetření dostaly na stejnou úroveň jako na začátku posuzovaného období.

(84)

Komise určila cenové podbízení v období šetření na základě údajů předložených vyvážejícími výrobci a výrobním odvětvím Unie srovnáním:

(85)

Oba vyvážející výrobci tvrdili, že existují významné rozdíly mezi výrobky prodávanými žadatelem a výrobky prodávané jimi, a tyto rozdíly by mohly ovlivnit spravedlivou srovnatelnost cen. Zejména tvrdili, že nevyrábějí trubky vybavené dvoukomorovým znehybněným kloubem, které prodává SG PAM pod značkou Universal joint. Rovněž nevyrábějí automatický kloub pro tenké trubky, které zapadají do plastových trubek používaných v sortimentu výrobků Blutop od společnosti SG PAM. Nádavkem tvrdili, že nevyrábějí trubky, které jsou zevnitř vyloženy termoplastickým materiálem a které SG PAM prodává pod značkou Ductan a používá je ve svém sortimentu výrobků Blutop. Uživatelé trubek z tvárné litiny v Unii potvrdili jak tato tvrzení, tak to, že žádný indický spolupracující vyvážející výrobce nemohl uvedené výrobky dodávat. Komise proto vyloučila z kalkulace rozpětí cenového podbízení a újmy trubky od SG PAM vybavené kloubem Universal joint i sortiment výrobků Blutop od SG PAM. Toto vyloučení se týkalo méně než 10 % objemu transakcí.

(86)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že vyloučení kloubu Universal joint bylo neopodstatněné, neboť každý vyvážející výrobce má technické řešení, kterým může tento kloub nahradit. Komise připomněla, že mnoho uživatelů potvrdilo, že vyvážející výrobci nejsou schopni dodávat dvoukomorový znehybněný kloub. V každém případě nebyl v rámci tohoto šetření typ kloubu identifikován jako zásadní prvek pro rozlišení mezi různými typy výrobku pro účely srovnání cen. Proto nebylo možné provést spravedlivé srovnání podle jednotlivých typů. Vzhledem k malému objemu produktů vybavených tímto kloubem, potížím při provádění spravedlivého srovnání cen a skutečnosti, že (jak je uvedeno v (91). bodě odůvodnění) převážná většina typů výrobku byla předmětem výpočtu cenového podbízení a rozpětí újmy, Komise trvá na tom, že bylo vhodné dvoukomorové znehybněné klouby z výpočtu cenového podbízení vyloučit.

(87)

Společnost Jindal rovněž tvrdila, že jiné fyzické rozdíly, pokud jde mimo jiné o vnější a vnitřní povlak, měly vliv na srovnatelnost cen, a proto by měly být rovněž upraveny či vyloučeny. Tato tvrzení však byla odmítnuta. Jak výrobní odvětví Unie, tak indičtí vyvážející výrobci vykázali prodej typů výrobku srovnatelných fyzických vlastností v Unii, a k těmto dalším údajným rozdílům tak bylo při jejich srovnávání spravedlivě přihlédnuto za účelem výpočtu rozpětí cenového podbízení a újmy.

(88)

Jak je uvedeno ve (43). bodě odůvodnění, přírubové trubky byly ze stanovení vývozní ceny vyvážejících výrobců vyloučeny. V důsledku toho byl z výpočtu cenového podbízení vyloučen prodej výrobního odvětví Unie, pokud jde o tentýž výrobek. Objem přírubových trubek prodaných na trhu Unie byl velmi malý (méně než 1 %).

(89)

Po poskytnutí konečných informací společnost Jindal tvrdila, že úpravy vývozní ceny provedené Komisí, tedy úpravy o prodejní, režijní a správní náklady a o dosažený zisk, jsou v rozporu s právem WTO. Tentýž vyvážející výrobce tvrdil, že takto upravená vývozní cena (která je někdy nulová nebo dokonce záporná) nemůže tvořit základ pro posouzení toho, zda dumpingový dovoz způsobuje výrobnímu odvětví Unie újmu. Komise s tím nesouhlasí. V souladu s běžnou praxí Komise byly ceny výrobců v Unii rovněž upraveny na úroveň ceny ze závodu mimo jiné odečtením nákladů na dopravu. Proto by srovnávání ceny dalšího prodeje dovozce s cenou ze závodu výrobního odvětví Unie nepředstavovalo spravedlivé srovnání. Kromě toho byl jediný případ, kdy byla cena vyvážejícího výrobce nižší než nulová, vyloučen z výpočtu cenového podbízení po poskytnutí konečných informací, což mělo jen zanedbatelný dopad na rozpětí.

(90)

Po poskytnutí konečných informací společnost Jindal poukázala na to, že se Komisi nepodařilo předložit informace týkající se shody výrobků Unie a výrobků vyvážejících výrobců pro každý jednotlivý druh výrobku (PCN), a že výrobce proto nebyl schopen ověřit, zda Komise analyzovala význam cenového podbízení ve vztahu k podílu typů výrobku, u nichž nebylo žádné podbízení zjištěno.

(91)

Shoda výrobků ve výpočtech cenového podbízení představovala u dvou vyvážejících výrobců 99 %, resp. 95 % a podbízení bylo zjištěno u 98 % a 91 % jednotlivých typů výrobku prodávaných na trhu Unie. Vzhledem k velmi vysokému podílu typů výrobku, u nichž došlo k cenovému podbízení, Komise odmítla tvrzení, že nebyla provedena řádná analýza dopadu cenového podbízení.

(92)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila společnost Tata, že cenové podbízení založené na výrobních nákladech výrobního odvětví Unie není vhodným ukazatelem pro posouzení újmy, protože výrobní náklady byly navýšeny z důvodu vysokých fixních nákladů a nadměrné kapacity. Jak je uvedeno níže, cenové podbízení je porovnáním cen. V každém případě je cenové podbízení pouze jedním z mnoha ukazatelů, které se zkoumají za účelem stanovení určení toho, zda byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma.

(93)

Cenové srovnání bylo provedeno podle jednotlivých typů obchodních operací na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii během období šetření. Pro dva spolupracující vyvážející výrobce z toho vyplynula vážená průměrná rozpětí podbízení ve výši 30,9 % a 31,7 %.

(94)

Jak je uvedeno v (71). bodě odůvodnění, v zájmu zachování důvěrnosti jsou mikroekonomické a makroekonomické údaje uvedeny jako rozpětí a v podobě indexu.

(95)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Výroba, výrobní kapacita a její využití v Unii

(96)

Celková výroba výrobního odvětví Unie byla během období šetření mírně vyšší než v roce 2011, a to navzdory mnohem nižšímu prodeji v Unii v období šetření (viz tabulka níže). Zvýšení výroby v roce 2013 a v období šetření bylo způsobeno zvýšením prodeje na vývoz (viz (128). bod odůvodnění).

(97)

Kapacita zůstala během celého posuzovaného období stabilní. Využití kapacity se mírně zvýšilo v souladu se zvýšením výroby v posuzovaném období. Nicméně využití kapacity zůstalo na relativně nízké úrovni 53–58 %. Výroba trubek z tvárné litiny je odvětvím, pro které jsou charakteristické poměrně vysoké fixní náklady. Nízké využití kapacity zhoršuje absorpci fixních nákladů, což může mít vliv na ziskovost výrobního odvětví Unie.

(98)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu

(99)

Prodej výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období snížil o 11 % na 380 000–420 000 tun v období šetření. Výrobní odvětví Unie přišlo o výrazně vyšší objem prodeje, než byl objem poklesu spotřeby, a v důsledku toho se jeho podíl na trhu během posuzovaného období snížil o 4 %.

(100)

Společnost ECL tvrdila, že pokles objemu prodeje na základě metrických tun nezohledňuje skutečnost, že žadatel v posuzovaném období zahájil výrobu a prodej mnohem lehčích trub a trubek, a proto jsou údaje o tomto poklesu nadsazené. Toto tvrzení nebylo podloženo žádnými důkazy, a proto bylo odmítnuto. Komise však vyloučila celou řadu lehkých trubek Blutop z výpočtů cenového podbízení a rozpětí újmy, a to z důvodů uvedených v (85). bodě odůvodnění.

(101)

Celková spotřeba dotčeného výrobku v Unii se v posuzovaném období snížila o 7 %. V roce 2012 se spotřeba drasticky snížila o více než 13 %, v roce 2013 zůstala nízká a v období šetření opět začala růst. Na počátku posuzovaného období prodej výrobního odvětví Unie, dovoz ze třetích zemí i indický dovoz klesal tak, jak klesala spotřeba. Ke konci posuzovaného období, kdy se spotřeba Unie začala obnovovat, nemohlo výrobní odvětví Unie tohoto zotavení plně využít, jelikož jak objem prodeje v Unii, tak podíl na trhu se snížily, zatímco dovoz z Indie zvětšil svůj podíl na trhu.

(102)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Počet zaměstnanců a produktivita

(103)

Zaměstnanost a produktivita byly během období šetření na podobné úrovni jako v roce 2011. Skutečnost, že zaměstnanost se nesnížila, však lze přičíst zejména značnému nárůstu prodeje mimo Unii, jak je uvedeno ve (127). a (128). bodě odůvodnění, což umožnilo výrobnímu odvětví Unie znovu najmout zaměstnance.

(104)

Všechna dumpingová rozpětí byla vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemům dumpingového dovozu z dotčené země a jeho značnému cenovému podbízení byl dopad skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie značný.

(105)

Jedná se o první antidumpingové šetření týkající se dotčeného výrobku. Proto nebyly k dispozici žádné údaje pro posouzení účinků případného dřívějšího dumpingu.

(106)

Průměrné jednotkové prodejní ceny spolupracujících výrobců v Unii účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Prodejní ceny v Unii

(107)

Průměrná jednotková prodejní cena v letech 2012 a 2013 vzrostla a během období šetření klesla o 3 % a vrátila se na úroveň, která se blíží úrovni na začátku posuzovaného období. Výrobní náklady se v roce 2012 zvýšily a v roce 2013 a během období šetření se snížily zejména z důvodu snížení ceny hlavní suroviny – železné rudy a kovového šrotu.

(108)

Společnost Jindal tvrdila, že snižující se ziskovost výrobního odvětví Unie není v souladu se skutečností, že rozpětí mezi jednotkovou prodejní cenou výrobního odvětví Unie a výrobními náklady se v období šetření zvětšilo. Komise s tímto argumentem nesouhlasí. Výrobní náklady uvedené v tabulce výše nebyly při výpočtu ziskovosti použity. Výrobní náklady byly stanoveny na základě nákladů na výrobu dotčeného výrobku a prodejních, režijních a správních nákladů čtyř spolupracujících výrobních společností v Unii. Naopak ziskovost byla vypočítána na základě čistého zisku před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, a vyjádřena jako procentní podíl z obratu z uvedeného prodeje a zahrnovala náklady na prodávané zboží, prodejní, režijní a správní náklady a náklady na výzkum a vývoj a některé další náklady pro všechny spolupracující společnosti v Unii a rovněž prodejních dceřiných společností. Ziskovost se proto může vyvíjet jinak než jednotkové prodejní ceny a výrobní náklady.

(109)

Průměrné náklady práce spolupracujících výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(110)

Během posuzovaného období se průměrné náklady práce na jednoho zaměstnance zvýšily o 4 %. Toto zvýšení bylo podle údajů Eurostatu nižší než celkový růst mezd a platů v Unii.

(111)

Společnost Jindal poukázala na to, že Komise neposkytla údaje Eurostatu, které použila jako důkaz na podporu tvrzení, že náklady práce vzrostly u výrobního odvětví Unie méně než u celého průmyslového sektoru Unie. Komise objasnila, že roční zvýšení nákladů práce v celém průmyslovém sektoru v Evropské unii podle údajů Eurostatu (10) mezi lety 2011 a 2014 činilo 6,9 % mezi lety 2011 a 2013 téměř 5 %.

(112)

Úroveň zásob spolupracujících výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Zásoby v Unii

(113)

V průběhu posuzovaného období se úroveň konečného stavu zásob snížila. Snížení stavu zásob je způsobeno především přísnějšími požadavky na provozní kapitál ze strany řídicích orgánů výrobního odvětví Unie.

(114)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u spolupracujících výrobců v Unii v posuzovaném období vyvíjely takto:

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(115)

Komise stanovila ziskovost spolupracujících výrobců v Unii tak, že zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Ziskovost výrobního odvětví Unie se snížila z 2,5–3,0 % v roce 2011 na 1,5–2,0 % v období šetření a v letech 2012 a 2013 byla záporná.

(116)

Čistý peněžní tok je schopnost spolupracujících výrobců v Unii samofinancovat svoji činnost. Peněžní tok byl v roce 2011 a v období šetření na podobné úrovni.

(117)

Úroveň investic byla v období šetření vyšší než v roce 2011. V letech 2012 a 2013 však byla úroveň investic mnohem nižší a zvýšení v období šetření nevyrovnalo snížení z předchozích let. Zvýšení investic v období šetření lze do značné míry vysvětlit jednou velkou investicí jednoho spolupracujícího výrobce v Unii do nahrazení nezbytného zařízení, které se porouchalo. Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Návratnost investic byla v období šetření výrazně nižší než v roce 2011.

(118)

Podíl výrobního odvětví Unie na upadajícím trhu se zmenšil o 4 %, zatímco jeho prodej se na trhu Unie snížil o více než o 11 %. Využití kapacity zůstávalo po celé posuzované období nízké, přestože se oproti stavu na začátku posuzovaného období mírně zvýšilo, zejména v důsledku výrazného nárůstu objemu vývozu výrobního odvětví Unie. I když se výrobní odvětví Unie do jisté míry zotavilo z negativních výsledků v letech 2012 a 2013, jeho celková ziskovost během posuzovaného období klesla a na konci období šetření činila pouze 1,5–2,0 %, což je mnohem méně než cílový zisk, který byl stanoven na 5 % (viz 126. bod odůvodnění prozatímního nařízení).

(119)

Skutečnost, že některé jiné ukazatele újmy, jako je výroba, využití kapacity, produktivita, peněžní tok, investice nebo návratnost investic zůstaly na poměrně stabilní úrovni nebo se dokonce zlepšily, nemůže změnit závěr, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu, jak je uvedeno v (122). bodě odůvodnění níže.

(120)

Vyvážející výrobci a společnost Tata tvrdili, že skutečnost, že některé ukazatele vykazují příznivý/stabilní trend, svědčí o tom, že výrobnímu odvětví Unie není způsobována újma. Toto tvrzení Komise odmítla. Za prvé se v čl. 3 odst. 5 základního nařízení uvádí, že přezkum výrobního odvětví Unie zahrnuje posouzení všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví a že „žádné z těchto kritérií není nezbytně rozhodující“. Za druhé, pro zjištění existence podstatné újmy se nevyžaduje, aby veškeré relevantní hospodářské činitele a ukazatele vykazovaly nepříznivý trend. Kromě toho stabilní nebo dokonce pozitivní vývoj některých ukazatelů újmy nevylučuje existenci podstatné újmy. Toto zjištění musí být naopak založeno na celkovém posouzení všech ukazatelů, jak v plném rozsahu potvrdila evropská judikatura (11).

(121)

Kvůli nízké ziskovosti spolu se ztrátou prodeje i podílů na trhu v Unii se výrobní odvětví Unie dostalo do obtížné ekonomické situace.

(122)

Na základě celkové analýzy všech relevantních ukazatelů újmy a vzhledem ke složité hospodářské a finanční situaci výrobního odvětví Unie byl vyvozen závěr, že utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(123)

Po poskytnutí prozatímních informací oba vyvážející výrobci z Indie a společnost Tata tvrdili, že neexistuje žádná časová souvislost mezi situací výrobního odvětví Unie a dovozem z Indie a že újma způsobená výrobnímu odvětví Unie nebyla důsledkem dovozu z Indie. Konkrétně tvrdili, že výrobní odvětví Unie bylo opět ziskové a zvýšilo během období šetření svůj objem prodeje, i když objem dovozu z Indie byl vysoký. Rovněž tvrdili, že Komise řádně neposoudila jiné faktory, zejména finanční krizi a nadměrnou kapacitu výrobního odvětví Unie jako hlavní příčinu újmy. Tato tvrzení znovu několikrát zopakovali i po poskytnutí konečných informací.

(124)

Při posuzování toho, zda dumpingový dovoz způsobil újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení, je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, zda došlo k významnému cenovému podbízení ze strany dumpingového dovozu. To zahrnuje srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie. Komise zkoumala, zda účinky tohoto dovozu významnou měrou přispěly k poklesu cen nebo zabránily růstu cen, k němuž by jinak došlo. Komise připomněla, že setrvalý tlak levného dumpingového dovozu, který neumožňuje výrobnímu odvětví Unie přizpůsobit své prodejní ceny, může představovat příčinnou souvislost ve smyslu základního nařízení (12).

(125)

Ve 102. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise uznala, že k významnému poklesu spotřeby Unie v letech 2011 a 2012 došlo v důsledku celosvětové finanční krize a omezování veřejných výdajů, a že tento pokles spotřeby přispěl k té situaci výrobního odvětví Unie, v jaké se nacházelo na začátku posuzovaného období. Nicméně od roku 2013, kdy byla spotřeba Unie ještě nízká, až do konce období šetření indický dumpingový dovoz do Unie značně vzrostl, a to o 16 % oproti celkovému zvýšení o 10 % během celého posuzovaného období. Během posuzovaného období zároveň vzrostl podíl indického dovozu téměř o 18 % a od roku 2013 do konce období šetření o 6 %. To bylo umožněno prodejem dotčeného výrobku za ceny podstatně nižší, než byly ceny účtované výrobním odvětvím Unie. Pro období šetření bylo zjištěno, že indické dumpingové vývozní ceny se podbízely vůči cenám v Unii o více než 30 %.

(126)

V důsledku toho a navzdory globálnímu zotavení z finanční krize a zvyšující se spotřebě v Unii od roku 2013 nemohlo výrobní odvětví Unie těchto výhod plně využít. Přestože výrobní odvětví Unie mezi rokem 2013 a koncem období šetření zvýšilo svůj objem prodeje, objem prodeje během posuzovaného období klesl celkově o 10 % ve srovnání s indickým dovozem, který se během téhož období zvýšil o 10 %. Příliv dumpingových výrobků z Indie, které se výrazně podbízely cenám výrobního odvětví Unie, znemožnil výrobnímu odvětví Unie zvýšit svůj objem prodeje na trhu Unie na úroveň, která by mohla zajistit udržitelné ziskové úrovně. S cílem udržet objem výroby zvýšilo výrobní odvětví Unie objem svého vývozu (viz tabulka níže). Existovala tedy časová souvislost mezi dumpingovým dovozem za ceny, které byly výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Unie (přibližně o 30 %) a které výrazně stlačoval ceny na trhu Unie, jež zase zabránily zvýšení cen, k němuž by jinak došlo, a podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie v období šetření.

(127)

Objem vývozu spolupracujících výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Vývozní výkonnost spolupracujících výrobců v Unii

(128)

Prodej výrobního odvětví Unie mimo Unii se během posuzovaného období výrazně zvýšil o 30 %, zatímco průměrná prodejní cena zůstala poměrně stabilní. Proto je prodej mimo Unii vlastně faktorem zmírňujícím újmu. Kdyby nedošlo ke zvýšení prodeje mimo Unii, byla by výrobnímu odvětví Unie způsobena ještě větší újma.

(129)

Společnost Jindal uvedla, že vývozní prodejní ceny výrobního odvětví Unie byly nižší než prodejní ceny v Unii, a nemohly tedy zmírnit újmu. Nárůst prodeje mimo Unii umožnil výrobnímu odvětví Unie zvýšit úroveň produkce, zachovat úroveň zaměstnanosti a zvýšit využití kapacity, což způsobilo lepší absorpci fixních nákladů. Skutečnost, že průměrné jednotkové vývozní ceny byly mírně nižší (v rozmezí 5 %) než prodejní ceny v Unii, může být způsobena mnoha různými faktory, jako je prodej méně propracovaných typů výrobku, větší průměry, větší objem prodejních transakcí atd., a proto ceny mimo Unii mohou být nižší než náklady prodeje v EU.

(130)

Vyvážející výrobci rovněž tvrdili, že újmu si výrobní odvětví způsobilo samo, protože žadatel se stále více soustředil na čínské výrobní činnosti v ČLR a velkou část jeho prodeje do jiných zemí než do EU tvoří čínské výrobky, což vede mimo jiné k nízkému využití kapacity. Komise tento argument nepřijala. Jak bylo uvedeno výše, prodej výrobního odvětví Unie na vývoz značně vzrostl (o 30 %), což zabránilo poklesu produkce a zhoršení několika dalších ukazatelů újmy.

(131)

Vyvážející výrobci a společnost Tata tvrdili, že příčinou újmy je nadměrná strukturální kapacita. Nicméně skutečnost, že výrobní odvětví Unie vykazovalo během posuzovaného období nízkou míru využití kapacity, nutně neznamená, že by se potýkalo s nadměrnou strukturální kapacitou a/nebo s neefektivností v takovém rozsahu, že by to odůvodnilo snížení ceny, která nepůsobí újmu. Je třeba připomenout, že navzdory nízkému využití kapacity v roce 2011, která byla dokonce nižší než úroveň zjištěná během období šetření, dosáhlo výrobní odvětví Unie vyšší ziskovosti. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(132)

Společnost Jindal tvrdila, že prodejní, režijní a správní náklady výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období zdvojnásobily a že toto bylo faktorem způsobujícím újmu, který narušil příčinnou souvislost. Jelikož však bylo zjištěno, že uvedené prodejní, režijní a správní náklady vzrostly během posuzovaného období pouze mírně, byl tento argument zamítnut.

(133)

Vyvážející výrobci a společnost Tata tvrdili, že nárůst investic je jasnou známkou zlepšení situace a že nárůst indického dovozu nezpůsobuje újmu. Komise s tím nesouhlasí. Za prvé, i zvýšený objem investic 22–24 milionů EUR byl relativně nízký v poměru k celkovému prodeji výrobního odvětví Unie, jehož hodnota byla vyšší než 400 miliony EUR. Kromě toho, jak je uvedeno ve 117. bodě odůvodnění, došlo u jednoho výrobce v Unii k poruše velké míchačky tekutého železa. Náhrada této míchačky vyžadovala velké výdaje z fixních aktiv během období šetření.

(134)

Společnost ECL tvrdila, že snížená ziskovost je důsledkem této poruchy zařízení. Je třeba poznamenat, že již v prozatímní fázi byl proveden soubor výpočtů, aby se oddělil dopad poruchy míchačky na ziskovost, a toto tvrzení se proto zamítá.

(135)

Společnost Jindal rovněž tvrdila, že zvýšené rozpětí mezi jednotkovou prodejní cenou výrobního odvětví Unie a výrobními náklady v období šetření poukazuje na nedostatek příčinné souvislosti mezi dumpingovým dovozem a újmou. Jak je vysvětleno v (108). bodě odůvodnění, jednotková prodejní cena a jednotkové výrobní náklady nejsou stanoveny na stejném základě, a mezi těmito dvěma ukazateli proto neexistuje přímá souvislost. Každopádně nebyl vzrůst ceny oproti výrobním nákladům v období šetření dostatečný k tomu, aby obnovil cílovou ziskovost výrobního odvětví Unie.

(136)

Tentýž vyvážející výrobce uvedl, že vzhledem k tomu, že dovozní ceny byly v roce 2011 a v období šetření na podobné úrovni (podle údajů z databáze Comext), lze dospět k závěru, že existuje časová souvislost mezi cenovým podbízením/podstatně nižšími cenami a dobrou výkonností výrobního odvětví Unie v roce 2011. Je zřejmé, že tento předpoklad vychází z premis, se kterými Komise nesouhlasí. Situace výrobního odvětví Unie nebyla v roce 2011 dobrá a jeho ziskovost byla rovněž nižší než je cílový zisk 5 %.

(137)

Nebýt významného cenového podbízení dumpingového dovozu z Indie vůči výrobnímu odvětví Unie, který se významnou měrou přičinil o pokles cen nebo bránil růstu cen, k němuž by jinak došlo, objem prodeje výrobního odvětví Unie by byl rostl, využití kapacity by se bylo zlepšilo a úroveň ziskovosti by se byla ještě více zvýšila. Komise proto dospěla k závěru, že podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, byla způsobena dumpingovým dovozem z Indie, který zabránil zvýšení cen, jež by výrobnímu odvětví Unie umožnily návrat k udržitelné ziskovosti. Tato příčinná souvislost nebyla narušena jinými faktory, jako je finanční krize, prodej na vývoz z Unie, malé využití kapacity atd., jak je vysvětleno v předcházejících bodech odůvodnění.

(138)

Jelikož nebyly vzneseny další připomínky ohledně příčinných souvislostí, závěry uvedené ve 109. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(139)

Oba vyvážející výrobci tvrdili, že by nebylo v zájmu Unie uložit antidumpingová opatření vůči Indii vzhledem k dominantnímu postavení žadatele na trhu Unie, a že je třeba vzít v úvahu i okolnost, že žadatel vyrábí dotčený výrobek v Číně a může ho snadno dovážet do Unie, pokud by byla uložena opatření proti Indii, což by dále posílilo jeho dominantní postavení.

(140)

Šetření prokázalo, že dovoz zboží pocházejícího z čínských zařízení, která jsou ve spojení s žadatelem, do Unie byl v průběhu období šetření nevýznamný. Nic také nenasvědčuje tomu, že pokud by byla opatření uložena, žadatel by v budoucnosti nahradil indický dovoz dovozem z čínských výrobních zařízení.

(141)

Kromě toho, jak je uvedeno v prozatímním nařízení, Komise zaslala žádost o doplňující informace, aby mohla důkladněji analyzovat možný účinek uložení opatření na hospodářskou soutěž. Komise obdržela přibližně 50 odpovědí, zejména od distributorů dotčeného výrobku v EU, stavebních společností a několika vodárenských společností, jejichž totožnost lze dohledat v přístupné dokumentaci.

(142)

Téměř všechny uživatele, kteří odpověděli na žádost o doplňující informace, znepokojoval velmi vysoký podíl žadatele na trhu a vyjádřili obavy, že po uložení cel by jeho hlavní konkurenti, tedy indické společnosti, byli nuceni opustit trh Unie, takže se žadatel ocitne v dominantním postavení. Někteří distributoři také tvrdili, že společnost SG PAM s nimi odmítla obchodovat nebo jim nabídla méně výhodné podmínky, jelikož začali spolupracovat s vyvážejícími výrobci. Jeden uživatel poskytl dvě cenové nabídky, které podle něj prokazují, že SG PAM zvýšila v prosinci 2015 své ceny přibližně o 25 %. Někteří uživatelé rovněž tvrdili, že SG PAM využila svého silného postavení k manipulaci nabídkových řízení ve prospěch svých výrobků.

(143)

I když je pravda, že pravidla hospodářské soutěže EU obsahují přísnější normy chování pro společnost, která má významný podíl na trhu, v konečném důsledku je záležitostí orgánů pro hospodářskou soutěž rozhodnout, zda existuje dominantní postavení a zda je zneužíváno. Orgány pro hospodářskou soutěž nejprve posoudily relevantní výrobkový a zeměpisný trh. Například ve věci trubek pro odpadní vody HDPE a MDPE nebylo vyloučeno, že konkurovaly trubkám z tvárné litiny a ocelovým trubkám, i když definice výrobkového trhu nakonec zůstala otevřená (13). V tomto případě nebyla Komise schopna vymezit relevantní výrobkový a zeměpisný trh, protože jí nebyla předložena žádná formální stížnost ohledně hospodářské soutěže.

(144)

Dohody o výhradní distribuci nabízející výhodnější podmínky nebo dokonce přísnější vertikální omezení při distribuci zboží nejsou samy o sobě protiprávní (14) a v konečném důsledku to je orgán pro hospodářskou soutěž, který musí provést posouzení, zda tato omezení narušují hospodářskou soutěž nebo zda představují dokonce zneužití. Co se týče cenové nabídky údajně dokazující zvýšení cen ze strany SG PAM, pro Komisi je těžké bez podrobnějšího šetření porovnat konkrétní cenové nabídky a průvodní okolnosti. Kromě toho obdržela Komise pouze jeden důkaz o údajném zvýšení cen, který sám o sobě nemůže prokázat, že se jednalo o rozšířený jev.

(145)

V případě antidumpingových řízení zkoumá Komise obavy z narušení hospodářské soutěže, aby zjistila, zda by bylo zjevně v rozporu se zájmem Unie uložit antidumpingová opatření. Taková analýza nemůže zahrnovat posouzení hospodářské soutěže ve striktně právním smyslu, protože je smí provádět pouze příslušný orgán pro hospodářskou soutěž. V každém případě tedy nebyly předloženy žádné závažné důkazy o tom, že pokud by byla zavedena antidumpingová opatření, žadatel by se dopouštěl protisoutěžního chování, vyjma poukazu na to, že již nyní má silné postavení na trhu. Orgán pro hospodářskou soutěž nevydal žádné rozhodnutí v tom smyslu, že se žadatel dopouštěl protisoutěžního chování v souvislosti s dotčeným výrobkem. Nebylo poskytnuto žádné soudní rozhodnutí o tom, že by žadatel manipuloval nabídková řízení.

(146)

Je třeba připomenout, že cílem uložení antidumpingových opatření je znovu nastolit rovné podmínky, v nichž budou výrobci v Unii a výrobci v třetích zemích soutěžit za spravedlivých podmínek, a nikoli nutit vyvážející výrobce k opuštění trhu. Cla budou tedy stanovena na úrovni, která ještě umožňuje indickým vývozcům nadále konkurovat výrobcům v Unii, ale za spravedlivé ceny. Úroveň kombinace antidumpingových a vyrovnávacích opatření je stanovena na takové úrovni dumpingu a subvencování, která je nižší, než je úroveň cenového podbízení.

(147)

Ve třetích zemích (Čína, Turecko, Rusko a Švýcarsko) je navíc několik výrobců, kteří již prodávají na trh EU. Objem jejich prodeje během posuzovaného období byl nízký a klesal. Jednou z příčin tohoto poklesu prodeje ostatních dovozců však byly zřejmě agresivní ceny indických výrobců, neboť tyto ceny byly výrazně nižší než ceny všech ostatních hlavních dovážejících zemí (s výjimkou Ruska).

(148)

Uživatelé potvrdili, že pokud výrobní odvětví Unie jednostranně zvýší ceny, dovoz z jiných zemí by se ve střednědobém horizontu zvýšil, a to až tito vývozci ze třetích zemí obdrží další osvědčení, které požadují členské státy.

(149)

Komise tedy s uspokojením konstatovala, že při vážení a vyvažování zájmů musí být ochrana výrobního odvětví Unie před škodlivým dumpingem nadřazena nad zájmy uživatelů, aby se zabránilo potenciálním negativním účinkům na hospodářskou soutěž na trhu Unie. I když panuje obava, že antidumpingová cla mohou posílit již tak silné postavení hlavního výrobce v Unii, řada zmírňujících faktorů, jako je pokračující konkurence ze strany indických a jiných vývozců a náhradní výrobky, zajistí, že na výrobní odvětví Unie bude i nadále působit dostatečný konkurenční tlak, aby se zabránilo potenciálním negativním účinkům na hospodářskou soutěž na trhu Unie. Je třeba zopakovat, že Komise je připravena sledovat účinek svých opatření na hospodářskou soutěž na trhu Unie.

(150)

Zjištění uvedené ve 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se tedy potvrzuje.

(151)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Jindal tvrdila, že místo toho, aby se za účelem stanovení ceny, která nepůsobí újmu výrobnímu odvětví Unie, k výrobním nákladům přičítaly prodejní, režijní a správní náklady a zisk, měla by se z důvodu nadměrné strukturální kapacity a nedostatečné efektivity výrobního odvětví Unie cena nepůsobící újmu upravit směrem dolů. Komise se nedomnívá, že existuje nadměrná strukturální kapacita, jak je uvedeno v (131). bodě odůvodnění, a proto toto tvrzení zamítla.

(152)

Po poskytnutí prozatímních informací oba vyvážející výrobci tvrdili, že metodika použitá k výpočtu úrovně pro odstranění újmy byla chybná, protože srovnání prodejních cen Unie není založeno na skutečné ceny účtované prvnímu nezávislému odběrateli v Unii, ale na početně zjištěné vývozní ceně, která je uměle nízká. Rozpětí újmy je tak uměle vysoké. Toto tvrzení zopakovali i po poskytnutí konečných informací.

(153)

Účelem výpočtu rozpětí újmy je určit, zda by uplatnění nižší sazby cla na vývozní cenu dumpingového dovozu, než je sazba založená na dumpingovém rozpětí, postačovalo k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem. Toto posouzení vychází z vývozní ceny s dodáním na hranice Unie, což je úroveň, která je považována za srovnatelnou s cenou ze závodu výrobního odvětví Unie. Analogicky k přístupu používanému pro výpočty týkající se dumpingového rozpětí se v případě prodeje na vývoz prostřednictvím vývozců ve spojení vývozní cena početně určí na základě ceny dalšího prodeje prvnímu nezávislému zákazníkovi s náležitou úpravou podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Jelikož je vývozní cena při výpočtu rozpětí újmy nepostradatelným prvkem a jelikož je tento článek jediným článkem v základním nařízení, který poskytuje vodítko k početnímu určení vývozní ceny, je analogické použití tohoto článku odůvodněné. Základem pro odpočet nákladů na zpracování, případně i všech nákladů, které vznikly mezi dovozem a dalším prodejem, je také čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Komise proto dospěla k závěru, že použitá metodika poskytuje přesný základ pro srovnání cen, a tudíž stanovení úrovně pro odstranění újmy.

(154)

Toto tvrzení se proto zamítá a potvrzuje se metodika pro stanovení úrovně pro odstranění újmy, tak jak je uvedena v 123. až 127. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(155)

Vzhledem k závěrům týkajícím se dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie, a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by mělo být uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku, a to na úrovni dumpingových rozpětí podle pravidla nižšího cla. V tomto případě by tedy měla být celní sazba stanovena na úrovni zjištěných dumpingových rozpětí.

(156)

Po poskytnutí konečných zjištění požádalo výrobní odvětví Unie o uložení opatření ve formě specifického cla, a nikoli valorického cla. Je třeba připomenout, že valorické clo bylo uloženo v prozatímní fázi. Valorická cla jsou obvykle preferovaným opatřením, jelikož opatření jsou díky nim v případě změny vývozních cen účinnější. Výrobní odvětví Unie požádalo o uložení opatření ve formě specifického cla ze tří hlavních důvodů:

(157)

Pokud jde o první výše uvedený argument výrobního odvětví, jakékoli snížení indických vývozních cen po skončení období šetření, které vedlo k nárůstu dumpingu, by bylo vhodnější řešit v rámci prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Pokud jde o druhý důvod (který částečně souvisí s prvním), základní nařízení obsahuje specifické ustanovení pro absorpční praktiky. Je třeba uvést, že ustanovení o absorpci (článek 12 základního nařízení) uvádí, že změny běžné hodnoty lze přezkoumat, čímž se implicitně uznává, že snížení vývozních cen může být způsobeno změnami nákladů, které způsobily následné snížení běžné hodnoty, a tedy i úrovně dumpingu. Pokud jde o třetí bod, samo výrobní odvětví uznalo, že ceny hlavní suroviny pro výrobu trubek z tvárné litiny, tj. železné rudy, od roku 2014 klesly. To bude mít dopad na běžnou hodnotu a rovněž na vývozní cenu a potažmo i na úroveň dumpingu. Pokles cen železné rudy je pravděpodobně skutečně jedním z faktorů snižování cen trubek z tvárné litiny po skončení období šetření. Skutečnost, že ceny trubek z tvárné litiny mohou kolísat v souladu s kolísáním cen surovin, není důvodem pro to, aby bylo místo valorického cla uloženo pevně stanovené clo.

(158)

Z výše uvedených důvodů se má za to, že pevně stanovené clo, které by bylo pro dovozce nepřiměřenou zátěží v případech, kdy by vývozní ceny klesaly v souladu se snížením cen surovin, není opodstatněné. Kromě toho jsou pevná cla vhodnější pro homogenní produkty a nehodí se pro produkty, jako je dotčený výrobek, který se vyskytuje v mnoha různých typech.

(159)

Souběžně s antidumpingovým šetřením probíhalo antisubvenční šetření. Vzhledem k použití pravidla nižšího cla a skutečnosti, že konečná subvenční rozpětí jsou nižší než úroveň pro odstranění újmy, by Komise měla uložit konečné vyrovnávací clo na úrovni zjištěných konečných subvenčních rozpětí a poté uložit konečné antidumpingové clo do příslušné úrovně pro odstranění újmy.

(160)

Co se týče antidumpingových opatření, aby se zamezilo dvojímu započítání, Komise zohlednila skutečnost, že tři subvenční režimy jsou subvence vývozu, které fakticky snižují vývozní ceny, a tak odpovídajícím způsobem zvyšují dumpingová rozpětí. Komise tedy snížila dumpingové rozpětí o výši subvence zjištěné u těchto vývozních režimů v rámci souběžného antisubvenčního šetření. Na základě výše uvedeného je sazba cel, která budou uložena, stanovena takto:

(161)

Individuální sazby antidumpingového cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážený dotčený výrobek vyrobený jakoukoli jinou společností, jejíž název není výslovně uveden v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, by se tyto sazby neměly vztahovat a takový výrobek podléhá celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(162)

S případnými žádostmi o použití těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu nebo po vzniku nových výrobních či prodejních subjektů) je třeba se obrátit na Komisi (15) a připojit veškeré příslušné informace, zejména pak o jakékoli změně v činnostech společnosti souvisejících s výrobou či domácím prodejem a prodejem na vývoz, která je spojena například s takovou změnou názvu nebo takovou změnou výrobních či prodejních subjektů. Toto nařízení bude v případě potřeby odpovídajícím způsobem změněno tak, že bude aktualizován seznam společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(163)

Aby se co nejvíce omezilo riziko obcházení, má se za to, že je v tomto případě nutné přijmout zvláštní opatření za účelem zajištění řádného uplatňování antidumpingových opatření. Tato opatření jsou následující: povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která splňuje požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, podléhá celní sazbě, která platí pro všechny ostatní společnosti.

(164)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány. Částky zajištěné nad rámec kombinované konečné sazby antidumpingového a vyrovnávacího cla by měly být uvolněny.

(165)

Po poskytnutí prozatímních informací žadatel tvrdil, že jeden z vyvážejících výrobců začal absorbovat uložená prozatímní cla tím, že odmítá zvýšit své ceny. Toto tvrzení nelze ověřit v rámci tohoto šetření. Bude-li podána samostatná žádost, podle čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 1225/2009 může být zahájeno antiabsorpční šetření, pokud budou předloženy přímé důkazy.

(166)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení nevydal žádné stanovisko,