13.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 101/156

(1)

Evropská centrální banka (ECB) odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu. Dohlíží na fungování systému s cílem zajistit důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu a konzistentnost výsledků dohledu ve všech zúčastněných členských státech. ECB může vydávat obecné pokyny určené vnitrostátním příslušným orgánům, jimiž se tyto orgány mají při výkonu úkolů a přijímání rozhodnutí v oblasti dohledu řídit.

(2)

V souladu s nařízením (EU) č. 1024/2013 a nařízením Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (2) je ECB povinna zajistit konzistentní uplatňování obezřetnostních požadavků na úvěrové instituce v zúčastněných členských státech.

(3)

Jako příslušný orgán podle nařízení (EU) č. 1024/2013 ECB na základě nařízení Evropské centrální banky (EU) 2016/445 (ECB/2016/4) (3) uplatnila řadu možností a případů vlastního uvážení ve vztahu k úvěrovým institucím, které jsou klasifikovány jako významné.

(4)

Ačkoli uplatňování možností a případů vlastního uvážení ve vztahu k méně významným institucím přísluší primárně vnitrostátním příslušným orgánům, ústřední postavení ECB v rámci jednotného mechanismu dohledu jí umožňuje podpořit konzistentní uplatňování možností a případů vlastního uvážení ve vztahu k významným i méně významným institucím tam, kde je to vhodné. Tím se zajistí, že a) obezřetnostní dohled nad všemi úvěrovými institucemi v zúčastněných členských státech bude prováděn konzistentně a účinně, b) jednotný soubor pravidel pro finanční služby bude uplatňován stejným způsobem na všechny úvěrové instituce v zúčastněných členských státech a c) nad všemi úvěrovými institucemi bude vykonáván dohled nejvyšší kvality.

(5)

S cílem vyvážit potřebu jednotného uplatňování norem v oblasti dohledu ve vztahu k významným a méně významným institucím na straně jedné s uplatněním zásady proporcionality na straně druhé ECB identifikovala některé z těch možností a případů vlastního uvážení, jež uplatnila v nařízení (EU) 2016/445 (ECB/2016/4), které by vnitrostátní příslušné orgány měly uplatnit stejným způsobem v rámci dohledu nad méně významnými institucemi.

(6)

Možnosti a případy vlastního uvážení, které mají příslušné orgány k dispozici v souvislosti s kapitálem a kapitálovými požadavky podle čl. 89 odst. 3, čl. 178 odst. 1 písm. b) a čl. 282 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (4), jakož i podle přechodných ustanovení zakotvených v čl. 471 odst. 1 a čl. 478 odst. 3 písm. a) a b) téhož nařízení mají vliv na úroveň a kvalitu regulatorního kapitálu a na kapitálové poměry méně významných institucí. Obezřetné a jednotné uplatňování těchto možností a případů vlastního uvážení je nezbytné z několika důvodů. Zajistí se tím, aby a) rizika související s kvalifikovanými účastmi mimo finanční sektor byla náležitě řešena, b) definice selhání byla používána jednotným způsobem, pokud jde o přiměřenost a srovnatelnost kapitálových požadavků, a c) kapitálové požadavky pro transakce s nelineárním profilem rizika nebo pro platební komponentu a transakce s dluhovými nástroji jako podkladovými nástroji, u nichž instituce nemůže určit parametr delta nebo modifikovanou duraci, byly vypočítávány obezřetně. Harmonizované uplatňování přechodných ustanovení týkajících se odpočtů kapitálových investic do pojišťoven a odložených daňových pohledávek zajistí, že přísnější definici regulatorního kapitálu, která byla zavedena nařízením (EU) č. 575/2013, provedou v přiměřené lhůtě všechny úvěrové instituce v zúčastněných členských státech.

(7)

Možnosti a případy vlastního uvážení týkající se vynětí expozic z limitů velkých expozic stanovených v čl. 395 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 by měly být jednotně uplatňovány ve vztahu k významným i méně významným institucím s cílem vytvořit rovné podmínky pro úvěrové instituce v zúčastněných členských státech, omezit rizika koncentrace, která vyplývají ze specifických expozic, a zajistit, aby se v rámci celého jednotného mechanismu dohledu uplatňovaly stejné minimální standardy, pokud jde o posuzování splnění podmínek uvedených v čl. 400 odst. 3 téhož nařízení. Především je třeba omezit rizika koncentrace vyplývající z krytých dluhopisů ve smyslu čl. 129 odst. 1, 3 a 6 nařízení (EU) č. 575/2013 a z expozic vůči regionálním vládám nebo místním orgánům členských států nebo expozic jimi zaručených, pokud by těmto pohledávkám byla přidělena riziková váha 20 % podle části třetí hlavy II kapitoly 2 nařízení (EU) č. 575/2013. V případě expozic uvnitř skupiny včetně účastí nebo jiných druhů kapitálových investic je třeba zajistit, aby rozhodnutí o úplném vynětí těchto expozic z limitů velkých expozic bylo založeno na důkladném posouzení ve smyslu přílohy I nařízení (EU) 2016/445 (ECB/2016/4). Je třeba používat jednotná kritéria pro posouzení, zda expozice (včetně účastí nebo jiných druhů kapitálových investic) vůči regionálním nebo ústředním úvěrovým institucím, s nimiž je úvěrová instituce sdružena v síti v souladu s právními předpisy nebo stanovami a které jsou podle těchto předpisů nebo stanov odpovědné za hotovostní clearingové operace v rámci sítě, splňuje podmínky pro vynětí z limitu velkých expozic podle přílohy II nařízení (EU) 2016/445 (ECB/2016/4). Tím by se mělo zajistit, že se s významnými a méně významnými institucemi, které jsou sdruženy v téže síti, bude zacházet konzistentně. Uplatnění možnosti stanovené v čl. 400 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, jak je uvedeno v těchto obecných zásadách, by mělo přicházet v úvahu pouze tehdy, pokud příslušný členský stát neuplatnil možnost stanovenou v čl. 493 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013.

(8)

Možnosti a případy vlastního uvážení, které mají příslušné orgány k dispozici podle čl. 24 odst. 4 a 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 (5), pokud jde o výpočet odtoku stabilních retailových vkladů krytých systémem pojištění vkladů pro účely výpočtu požadavků krytí likvidity, by měly být pro významné a méně významné instituce uplatňovány jednotně, aby bylo zajištěno stejné zacházení s úvěrovými institucemi v témže systému pojištění vkladů,

a)

výši kvalifikovaných účastí v podnicích uvedených v čl. 89 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 přesahující 15 % použitelného kapitálu úvěrové instituce a

b)

celkovou výši kvalifikovaných účastí v podnicích uvedených v čl. 89 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 přesahující 60 % použitelného kapitálu úvěrové instituce.

a)

Expozice uvedené v čl. 400 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013 jsou vyňaty z působnosti čl. 395 odst. 1 uvedeného nařízení v rozsahu 80 % nominální hodnoty krytých dluhopisů, jsou-li splněny podmínky uvedené v čl. 400 odst. 3 uvedeného nařízení.

b)

Expozice uvedené v čl. 400 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013 jsou vyňaty z působnosti čl. 395 odst. 1 uvedeného nařízení v rozsahu 80 % hodnoty expozice, jsou-li splněny podmínky uvedené v čl. 400 odst. 3 uvedeného nařízení.

c)

Expozice uvedené v čl. 400 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 jsou zcela vyňaty z působnosti čl. 395 odst. 1 uvedeného nařízení, jsou-li splněny podmínky uvedené v čl. 400 odst. 3 uvedeného nařízení, jak je dále uvedeno v příloze těchto obecných zásad.

d)

Expozice uvedené v čl. 400 odst. 2 písm. e) až k) nařízení (EU) č. 575/2013 jsou zcela vyňaty z působnosti čl. 395 odst. 1 uvedeného nařízení a expozice uvedené v čl. 400 odst. 2 písm. i) jsou z působnosti čl. 395 odst. 1 uvedeného nařízení vyňaty až do výše maximálně povolené částky, jsou-li splněny podmínky uvedené v čl. 400 odst. 3 uvedeného nařízení.

e)

Příslušné vnitrostátní orgány vyžadují, aby méně významné instituce posoudily, zda jsou splněny podmínky uvedené v čl. 400 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, jakož i v příloze těchto obecných zásad, která se vztahuje na konkrétní expozici. Příslušný vnitrostátní orgán může toto posouzení kdykoli ověřit a může méně významné instituce požádat, aby mu za tímto účelem předložily dokumentaci uvedenou v příloze.

f)

Tento článek se uplatní pouze v případě, kdy příslušný členský stát neuplatnil možnost udělit částečně nebo v plném rozsahu výjimku pro konkrétní expozice, stanovenou v čl. 493 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

Pro účely čl. 478 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 činí použitelný procentní podíl pro účely čl. 469 odst. 1 písm. a) a c) uvedeného nařízení 100 % od 1. ledna 2018.

b)

Pro účely čl. 478 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 činí použitelný procentní podíl 100 % od 1. ledna 2018.

c)

Odchylně od písmene b) činí použitelný procentní podíl v případě, kdy podle čl. 478 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 vnitrostátní právní předpisy stanoví desetileté období pro postupný přechod:

d)

Vnitrostátní příslušné orgány neuplatní písmena b) a c) na méně významné instituce, které ke dni nabytí účinku těchto obecných zásad podléhají restrukturalizačním plánům schváleným Komisí.

e)

Pokud úvěrovou instituci, která spadá do oblasti působnosti písmene d), nabývá jiná úvěrová instituce nebo pokud s ní tato instituce fúzuje, přičemž restrukturalizační plán se stále uplatňuje beze změn, pokud se týká obezřetnostního zacházení s odloženými daňovými pohledávkami, uplatní vnitrostátní příslušné orgány výjimku obsaženou v písmeni d) na nabývající úvěrovou instituci, novou úvěrovou instituci vzniklou v důsledku fúze nebo na úvěrovou instituci začleňující původní úvěrovou instituci, a to ve stejném rozsahu, v němž se výjimka vztahovala na nabývanou, fúzující nebo začleňovanou úvěrovou instituci.

f)

V případě nepředpokládaného zvýšení dopadu odpočtů ve smyslu písmen b) a c), které vnitrostátní příslušný orgán zhodnotí jako podstatné, bude méně významným institucím umožněno, aby neuplatnily písmeno b) nebo c).

g)

Pokud se písmena b) a c) neuplatní, vyžadují vnitrostátní příslušné orgány, aby méně významné instituce použily vnitrostátní právní předpisy.