(1)

Nařízení Rady (ES) č. 377/2004 (2) bylo podstatně změněno. Vzhledem k potřebě provést další změny by uvedené nařízení mělo být v zájmu přehlednosti přepracováno.

(2)

Prudký nárůst migračních toků v letech 2015 a 2016 vystavil migrační a azylové systémy i systémy správy hranic tlaku. Unie a členské státy tak stojí před náročným úkolem: posílit politiku Unie v oblasti migrace s cílem dosáhnout koordinované a účinné evropské reakce.

(3)

Cílem politiky Unie v oblasti migrace je nahradit neoprávněné a nekontrolované toky migrace bezpečnými a dobře řízenými cestami prostřednictvím komplexního přístupu, jehož cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků v souladu s hlavou V kapitolou 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(4)

Dodržování lidských práv je základní zásadou politiky Unie. Unie je odhodlána chránit lidská práva a základní svobody všech migrantů, bez ohledu na jejich migrační status, a to zcela v souladu s mezinárodním právem. Opatření přijímaná styčnými úředníky pro přistěhovalectví při provádění tohoto nařízení, zejména v případech týkajících se zranitelných osob, by měla dodržovat základní práva v souladu s příslušným mezinárodním právem a právem Unie, včetně článků 2 a 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Listiny základních práv Evropské unie.

(5)

K zajištění účinného provádění přistěhovalecké politiky Unie ve všech jejích aspektech je třeba vést soustavný dialog a rozvíjet spolupráci s klíčovými třetími zeměmi původu a tranzitu migrantů a žadatelů o mezinárodní ochranu. V souladu s komplexním přístupem stanoveným v Evropském programu pro migraci by měla tato spolupráce zajistit lepší řízení přistěhovalectví, včetně opuštění území a navrácení, zvyšovat schopnost shromažďovat a sdílet informace, mimo jiné informace o přístupu žadatelů k mezinárodní ochraně a, pokud je to možné a relevantní, o jejich opětovném začlenění v zemi původu, a předcházet a bránit nedovolenému přistěhovalectví, převaděčství migrantů a obchodování s lidmi.

(6)

Nástroje na ochranu zahrnují opatření uvedená v globálním přístupu k migraci a mobilitě. Strategie a trasy legálního přistěhovalectví mezi Unií a třetími zeměmi by měly rovněž zahrnovat migraci za prací, studentská víza a sloučení rodiny, aniž jsou tím dotčeny pravomoci členských států.

(7)

S ohledem na zvyšující se poptávku po analýzách i jiných informacích, jež mají podpořit tvorbu politik založenou na důkazech a operativní reakce, je zapotřebí, aby styční úředníci pro přistěhovalectví zajistili, že jejich porozumění a znalosti plně přispějí k vytváření komplexního situačního obrazu o třetích zemích.

(8)

Informace o složení migračních toků by měly, je-li to možné a relevantní, obsahovat také informace o udaném věku, pohlaví a rodině migrantů a o nezletilých osobách bez doprovodu.

(9)

Vyslání stávajících evropských styčných úředníků pro přistěhovalectví do klíčových třetích zemí původu a tranzitu, jak k němu vyzvaly závěry zvláštního zasedání hlav států nebo předsedů vlád dne 23. dubna 2015, bylo prvním krokem na cestě k většímu zapojení třetích zemí do otázek souvisejících s migrací a ke zlepšení spolupráce se styčnými úředníky pro přistěhovalectví vyslanými členskými státy. Na základě těchto zkušenosti by se na dlouhodobá vyslání styčných úředníků pro přistěhovalectví Komisí do třetích zemí mělo nahlížet tak, že podporují rozvoj, provádění a maximalizaci dopadu činnosti Unie v oblasti migrace.

(10)

Cílem tohoto nařízení je zajistit lepší koordinaci a optimalizovat využívání sítě styčných úředníků vyslaných do třetích zemí příslušnými orgány členských států, mimo jiné případně i donucovacími orgány těchto států, jakož i Komisí a agenturami Unie s cílem účinněji reagovat na priority Unie, jimiž je předcházení nedovolenému přistěhovalectví a související přeshraniční trestné činnosti, jako je převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, a boj proti nim, usnadňování důstojného a účinného navracení, zpětného přebírání a opětovného začleňování, přispívání k integrované správě vnějších hranic Unie a k podpoře řízení legálního přistěhovalectví, a to rovněž v oblasti mezinárodní ochrany, znovuusídlování a integračních opatření zajišťovaných před odjezdem členskými státy a Unií. Uvedená koordinace by měla být plně v souladu se stávající linií velení a hierarchickými vztahy mezi styčnými úředníky pro přistěhovalectví a orgány, které je vyslaly, a mezi styčnými úředníky pro přistěhovalectví navzájem.

(11)

V návaznosti na nařízení (ES) č. 377/2004 je cílem tohoto nařízení zajistit, aby styční úředníci pro přistěhovalectví lépe přispívali k fungování evropské sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví především tím, že vytváří mechanismus, prostřednictvím kterého členské státy, Komise a agentury Unie mohou systematičtěji koordinovat úkoly a role svých styčných úředníků vyslaných do třetích zemí.

(12)

Vzhledem k tomu, že styční úředníci zabývající se otázkami migrace jsou vysíláni různými příslušnými orgány a že jejich pravomoci a úkoly se mohou překrývat, je třeba vynaložit úsilí ke zlepšení spolupráce mezi styčnými úředníky pro přistěhovalectví působícími ve stejné třetí zemi nebo regionu. Jestliže jsou styční úředníci pro přistěhovalectví vysláni Komisí nebo agenturami Unie do diplomatických misí Unie ve třetích zemích, měli by napomáhat fungování sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví a podporovat jejich činnost. Ve vhodných případech mohou být tyto sítě rozšířeny na styčné úředníky vyslané zeměmi jinými než členskými státy.

(13)

Vytvoření spolehlivého mechanismu, který zajistí lepší koordinaci a spolupráci všech styčných úředníků zabývajících se otázkami přistěhovalectví v rámci svých povinností, je zcela zásadní, má-li být minimalizován problém neúplnosti informací a zdvojování práce a mají-li být maximalizovány operativní schopnosti a účinnost. Měl by být zřízen řídící výbor, který by při zohlednění vnějších vztahů Unie poskytoval vedení v souladu s politickými prioritami Unie a byl vybaven nezbytnými pravomocemi, zejména k přijímání dvouletých pracovních programů pro činnosti sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví, k dosahování shody ohledně ad hoc opatření určených styčným úředníkům pro přistěhovalectví, jež jsou přizpůsobeny řešení priorit a nově vznikajících potřeb, které již nejsou zahrnuty ve dvouletém pracovním programu, a k přidělování zdrojů na schválené činnosti, a který by odpovídal za provádění těchto činností. Úkoly řídícího výboru ani úkoly zprostředkovatelů sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví by neměly mít vliv na pravomoc vysílajících orgánů stanovovat úkoly svých styčných úředníků pro přistěhovalectví. Při plnění svých úkolů by měl řídící výbor přihlížet k rozmanitosti sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví a k názorům nejvíce dotčených členských států, pokud jde o vztahy s příslušnými třetími zeměmi.

(14)

Řídící výbor by proto měl vyhotovit seznam styčných úředníků pro přistěhovalectví vyslaných do třetích zemí a pravidelně jej aktualizovat. Seznam by měl obsahovat informace o umístění, složení a činnostech různých sítí a rovněž kontaktní údaje a souhrn povinností vyslaných styčných úředníků pro přistěhovalectví.

(15)

Mělo by být podporováno společné vysílání styčných úředníků s cílem posílit operativní spolupráci a sdílení informací mezi členskými státy, jakož i reagování na potřeby na úrovni Unie, jak budou vymezeny řídícím výborem. Z fondů Unie by mělo být podporováno společné vysílání nejméně dvěma členskými státy, vybízející k zapojení a přinášející přidanou hodnotu pro všechny členské státy.

(16)

Měla by být přijata zvláštní ustanovení pro obecnější opatření Unie v oblasti budování kapacit určená styčným úředníkům pro přistěhovalectví. Takové budování kapacit by mělo zahrnovat rozvoj společných hlavních osnov a kurzy odborné přípravy před vysláním, a to i v oblasti základních práv, ve spolupráci s příslušnými agenturami Unie a posílení operativní kapacity sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví. Tyto osnovy by neměly být povinné a měly by doplňovat vnitrostátní osnovy stanovené vysílajícími orgány.

(17)

Sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví by měly zamezit zdvojování činnosti agentur Unie a jiných nástrojů nebo struktur Unie, včetně činnosti místních skupin pro schengenskou spolupráci, a měly by přinést přidanou hodnotu k již dosaženým výsledkům, pokud jde o shromažďování a výměnu informací v oblasti přistěhovalectví, a to zejména zaměřením se na operativní aspekty. Tyto sítě by měly působit jako zprostředkovatelé a poskytovatelé informací ze třetích zemí s cílem podporovat činnost agentur Unie při výkonu jejich pravomocí a úkolů, a to zejména tam, kde agentury Unie dosud nenavázaly spolupráci s třetími zeměmi. Za tímto účelem by měla být navázána užší spolupráce mezi sítěmi styčných úředníků pro přistěhovalectví a příslušnými agenturami Unie. Styční úředníci pro přistěhovalectví by si měli být neustále vědomi toho, že jejich činnost může mít důsledky pro provoz a pověst místních a regionálních sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví, a měli by podle toho jednat při plnění svých úkolů.

(18)

Orgány členských států by měly ve vhodných případech a v souladu s unijním a vnitrostátním právem zajistit, aby se informace získané styčnými úředníky vyslanými do jiných členských států a strategické a operativní analýzy agentur Unie týkající se nedovoleného přistěhovalectví, důstojného a účinného navracení a opětovného začleňování, přeshraniční trestné činnosti nebo mezinárodní ochrany a znovuusídlování účinně dostávaly ke styčným úředníkům pro přistěhovalectví ve třetích zemích a aby byly informace poskytované styčnými úředníky pro přistěhovalectví sdíleny s příslušnými agenturami Unie, zejména s Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž, Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu (dále jen „EASO“) v rámci působnosti jejich příslušných právních rámců.

(19)

Za účelem zajištění nejúčelnějšího využití informací shromážděných sítěmi styčných úředníků pro přistěhovalectví by tyto informace měly být k dispozici prostřednictvím zabezpečené internetové platformy pro výměnu informací v souladu s platnými předpisy na ochranu údajů.

(20)

Informace shromážděné styčnými úředníky pro přistěhovalectví by měly napomáhat při provádění technické a operativní evropské integrované správy hranic podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 (3) a přispívat k rozvoji a provozování vnitrostátních systémů ostrahy hranic v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 (4).

(21)

Na podporu činnosti evropské sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví a na společné vysílání styčných úředníků pro přistěhovalectví členskými státy by mělo být možné používat dostupné zdroje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 (5).

(22)

Veškeré zpracování osobních údajů členskými státy v rámci tohoto nařízení včetně jejich předávání by mělo probíhat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (6). Komise a agentury Unie by při zpracování osobních údajů měly uplatňovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (7).

(23)

Ke zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení by mělo docházet pro účely poskytování podpory navracejícím se státním příslušníkům třetích zemí a usnadňování znovuusídlení osob potřebujících mezinárodní ochranu a provádění unijních a vnitrostátních opatření týkajících se přijímání pro účely legální migrace a předcházení nedovolenému přistěhovalectví, převaděčství migrantů a obchodování s lidmi a boji proti nim. Je proto nezbytný právní rámec uznávající roli styčných úředníků pro přistěhovalectví v tomto kontextu.

(24)

Styční úředníci pro přistěhovalectví potřebují zpracovávat osobní údaje, aby zajistili řádný průběh řízení o navrácení, úspěšný výkon rozhodnutí o navrácení, a je-li to možné a relevantní, opětovné začlenění. Na třetí země návratu se často nevztahují rozhodnutí o odpovídající ochraně přijímaná Komisí podle článku 45 nařízení (EU) 2016/679 a tyto země často neuzavřely či nezamýšlejí uzavřít s Unií dohodu o zpětném přebírání osob nebo jinak stanovit vhodné záruky ve smyslu článku 46 nařízení (EU) 2016/679. Navzdory značnému úsilí Unie při spolupráci s hlavními zeměmi původu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, pro které platí povinnost návratu, není vždy možné zajistit, aby takové třetí země systematicky plnily povinnost stanovenou mezinárodním právem přebírat své státní příslušníky zpět. Dohody o zpětném přebírání osob, které sjednaly nebo právě sjednávají Unie nebo členské státy a které stanoví vhodné záruky pro předávání údajů do třetích zemí podle článku 46 nařízení (EU) 2016/679, se vztahují jen na omezený počet takových třetích zemí. Pokud takové dohody neexistují, měly by být osobní údaje předávány styčnými úředníky pro přistěhovalectví pro účely provádění návratových operací Unie v souladu s podmínkami stanovenými v článku 49 nařízení (EU) 2016/679.

(25)

Odchylně od požadavku na rozhodnutí o odpovídající ochraně nebo na stanovení vhodných záruk by předávání osobních údajů orgánům třetích zemí podle tohoto nařízení mělo být povoleno pouze k provádění politiky navracení Unie. Proto by mělo být možné, aby styční úředníci pro přistěhovalectví uplatňovali výjimku podle čl. 49 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) 2016/679 pro účely tohoto nařízení, jsou-li splněny podmínky stanovené v uvedeném článku, totiž důstojné a účinné navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří nesplňují nebo nadále nesplňují podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v členském státě v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (8).

(26)

V zájmu dotčených osob by styční úředníci pro přistěhovalectví měli být schopni zpracovávat osobní údaje osob potřebujících mezinárodní ochranu, kterých se týká znovuusídlení, nebo osob přejících si legálně migrovat do Unie za účelem potvrzení jejich totožnosti a státní příslušnosti. Styční úředníci pro přistěhovalectví působí v prostředí, v němž je pravděpodobné, že získají vhled do činnosti zločineckých organizací zapojených do převaděčství migrantů a obchodování s lidmi. Mělo by jim proto být umožněno sdílet osobní údaje, které zpracovávají při výkonu svých povinností, s donucovacími orgány a v rámci sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví, jestliže je daných osobních údajů zapotřebí k předcházení a potírání neoprávněné migrace nebo k předcházení, šetření, odhalování a stíhání převaděčství migrantů nebo obchodování s lidmi.

(27)

Cílem tohoto nařízení je optimalizace využívaní sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví vyslaných členskými státy, Komisí a agenturami Unie do třetích zemí za účelem účinnějšího provádění priorit Unie, přičemž je zapotřebí respektovat pravomoci členských států. Mezi tyto priority Unie patří zajištění účinnějšího řízení migrace za účelem nahrazení neoprávněných toků migrace bezpečnými a dobře řízenými cestami prostřednictvím komplexního přístupu, který bude řešit všechny aspekty přistěhovalectví, včetně předcházení převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, a nedovolenému přistěhovalectví a boje proti nim. Dalšími prioritami Unie je usnadnit důstojné a účinné navracení, zpětné přebírání a opětovné začleňování a přispívat rovněž k integrované správě vnějších hranic Unie, jakož i k podpoře řízení legálního přistěhovalství nebo režimů mezinárodní ochrany. Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(28)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech A a E rozhodnutí Rady 1999/437/ES (10).

(29)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (11), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech A a E rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/149/SVV (12).

(30)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (13), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech A a E rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (14).

(31)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(32)

Dne 1. října 2018 v souladu s čl. 5 odst. 2 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, Spojené království oznámilo Radě své přání neúčastnit se přijímání tohoto nařízení. V souladu s čl. 5 odst. 3 uvedeného protokolu Komise dne 31. ledna 2019 předložila návrh rozhodnutí Rady týkajícího se oznámení Spojeného království, že si již nepřeje účastnit se některých ustanovení schengenského acquis obsažených v nařízení (ES) č. 377/2004. Na tomto základě Rada dne 18. února 2019 (15) rozhodla, že počínaje dnem vstupu tohoto nařízení v platnost se rozhodnutí Rady 2000/365/ES (16) a bod 6 přílohy I rozhodnutí Rady 2004/926/ES (17) přestává vztahovat na Spojené království ve vztahu k nařízení (ES) č. 377/2004 a jeho veškerým pozdějším změnám.

(33)

Irsko se účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES (18).

(34)

Účast Irska na tomto nařízení v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí 2002/192/ES se týká pravomoci Unie k přijímání opatření k rozvoji schengenského acquis proti organizování nedovoleného přistěhovalectví, jichž se Irsko účastní.

(35)

Toto nařízení představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2011,