23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 74/7

1.1

V souladu se svou činností v rámci sektoru evropského cestovního ruchu přijal Evropský hospodářský a sociální výbor na svém plenárním zasedání konaném dne 29. října 2003 stanovisko k Sociálně udržitelnému cestovnímu ruchu pro každého.

1.1.1

Toto stanovisko bylo poté předloženo na Evropském turistickém fóru 2003 jako příspěvek ke zlepšení cestovního ruchu jako celku, a zejména cestovního ruchu dosažitelného pro každého, v kontextu Evropského roku zdravotně postižených.

1.2

V uvedeném stanovisku byl stanoven základní rámec pro zpracování analýz, zásad a návrhů zaměřených na budoucnost sektoru cestovního ruchu v jeho četných a rozdílných formách. Bylo vymezeno 10 specifických aspektů, pro každý z nich bylo navrženo deset iniciativ, celkem tedy 100 konkrétních iniciativ, jejichž cílem jednotlivě i jako celku je zajištění udržitelného a dosažitelného cestovního ruchu pro 21. století.

1.3

S odkazem na tyto cíle navrhuje Evropský hospodářský a sociální výbor v tomto stanovisku k Politice cestovního ruchu a spolupráce veřejných a soukromých sektorů stanovit takové činnosti a opatření, jež by zajistily proveditelnost uvedených cílů a jejich praktickou realizaci. Výbor se též zabýval odpovědností jednotlivců, odborů, organizací, orgánů a institucí za uplatňování uvedených opatření ve vztahu k jejich zvláštním pravomocem a úkolům, a spolupráci s ostatními subjekty působícími v této oblasti.

1.4

Cílem tohoto stanoviska je analyzovat a navrhnout metody spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, zejména mezi státními orgány a soukromými společnostmi a jejich obchodními organizacemi, a zároveň řešit otázky relevantní pro ostatní účastníky sektoru cestovního ruchu: pracovníky a odbory, spotřebitelské organizace, atd. Konečně, úkolem tohoto dokumentu je zajistit, aby všem účastníkům příslušela odpovídající odpovědnost v rámci jejich působnosti, a zároveň nalézt mechanismy a nástroje ke koordinaci činnosti s ostatními subjekty zabývajícími se řízením a politikou cestovního ruchu, a tím zlepšit konkurenceschopnost a trvale udržitelný rozvoj tohoto sektoru.

1.5

Je třeba upozornit, že i když je cestovní ruch v jednotlivých státech EU různě důležitý a rozvinutý, ve všech případech se spolupráce veřejného a soukromého sektoru ukázala být vhodnou cestou ke zlepšení kvality, trvalé udržitelnosti a konkurenceschopnosti cestovního ruchu.

1.6

Veřejné slyšení konané v Seville (Španělsko) dne 15. dubna 2004 jasně prokázalo, že existuje řada positivních příkladů úspěšné spolupráce veřejného a soukromého sektoru, a že chceme-li dále zlepšit kvalitu, trvalou udržitelnost a konkurenceschopnost sektoru cestovního ruchu, je třeba pokračovat touto cestou. V rozšířené Evropě musí být tyto cíle ještě více upřednostněny, neboť zde bude hrát cestovní ruch klíčovou roli.

2.1

Cílem tohoto stanoviska není přesně definovat veřejný a soukromý sektor, domníváme se však, že by bylo vhodné, se změřením na naši analýzu, každý z nich stručně charakterizovat na ilustrativních příkladech a vysvětlit tak jejich postavení s ohledem na spolupráci v sektoru cestovního ruchu.

2.2

Veřejný sektor je tvořen správními orgány na různých úrovních - místní, regionální, národní, mezinárodní – a orgány a institucemi, jež jsou na nich většinou závislé a jsou financovány z daní či poplatků. Patří sem tudíž řada různých institucí, např. vzdělávací a výchovné organizace, včetně některých soukromoprávních společností či podniků se společnou majetkovou účastí, jejichž působnost je však přesně vymezena. Jejich úloha ve společnosti je přísně regulována a je zaměřena výhradně na podporu veřejného blaha. V tomto ohledu je třeba poukázat na zkušenosti veřejnoprávních subjektů působících na trhu, například sdružení Paradores ve Španělsku a Pousadas v Portugalsku (vládou řízené hotely v atraktivních lokalitách na venkově či historických památkách). Obecně zajišťuje veřejný sektor řadu základních služeb, s jejichž pomocí pak musí společnosti rozvíjet svou podnikatelskou činnost.

2.2.1

Důležité jsou zejména organizace zajišťující podporu cestovního ruchu a poskytující příslušné informace, neboť v této oblasti je spolupráce při stanovení cílů a společných opatření nezbytná

2.2.2

Co se týče soukromého sektoru, mohou různé formy spolupráce veřejného a soukromého sektoru přilákat nové formy finanční podpory pro řadu činností, zejména souvisejících s propagací, budováním infrastruktury, zlepšováním kvality, atd.

2.3

Soukromý sektor však netvoří pouze podniky – v řadě forem, jako jsou společnosti, družstva či jednotlivci – ale též, což je velmi důležité, sociální partneři, odbory a sdružení podnikatelů a občanů, jako spotřebitelů a stran přímo se podílejících na prosperitě společnosti. Jejich zájmy jsou v zásadě osobní a individualistické, plní však též sociální cíle, neboť svou činností přímo či nepřímo ovlivňují společnost jako celek, a tím se do ní vzhledem ke svým aktivitám i opomenutím začleňují.

2.3.1

Je třeba zdůraznit, že tuto širokou škálu různých podniků lze též rozdělit podle velikosti: velké společnosti, miniaturní podniky, a malé a střední podniky. Velikost subjektu se zdá rozhodující při definování rozsahu spolupráce, o níž mají zřejmě největší zájem malé a střední podniky, pravděpodobně vzhledem k tomu, že jsou více závislé na podpoře pro dosažení svých cílů. Jiným relevantním kritériem může být rozsah jejich činnosti, neboť místní a regionální podniky se snaží spolupracovat více než velké nadnárodní společnosti, jež nejsou dostatečně pružné z důvodu své centralizované struktury a jednotných řídících systémů, a jejich zájmy jsou roztříštěny mezi různé turistické lokality a destinace.

2.3.2

Ekonomické a sociální účastníky lze dělit podle sociálních skupin, jež reprezentují, tj. zaměstnance a pracovníky. Je zřejmé, že jejich sdružení jsou extrémně důležitá při uzavírání partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, neboť jejich kolektivní cíle jsou velmi blízké cílům veřejného sektoru a jejich koordinace je tudíž snazší, přestože zájmy, jež zastupují, jsou v zásadě individuální. Profesionalita jejich zástupců může, a ve skutečnosti také je klíčovým faktorem při úspěšném uzavírání partnerství.

2.3.3

Sociální sektor zahrnuje širokou škálu různých organizací a sdružení, jež se stejně jako ekonomičtí a sociální účastníci soustředí na ochranu individuálních a kolektivních zájmů. Mezi tyto subjekty lze zařadit sdružení spotřebitelů a ekologická a obdobná sdružení. Většinou jsou dobrými partnery při realizaci společných projektů v oblasti cestovního ruchu a v některých případech jsou schopny podnítit ke spolupráci i ostatní zúčastněné subjekty.

2.3.4

Je třeba uvést, že existují též jiné dosažitelné a vhodné způsoby spolupráce mezi veřejnoprávními orgány na různých stupních na straně jedné, a jednotlivými druhy společností na straně druhé, přestože nejsou předmětem této analýzy. Taková spolupráce může probíhat vertikálně i horizontálně.

3.1

Vztahy mezi veřejným a soukromým sektorem lze v současnosti rozdělit na čtyři široké alternativní scénáře, jež se nejspíše v čisté formě nevyskytnou, naznačují však praktické trendy.

3.1.1

Rozpory: Jedná se o jeden ze scénářů konfrontačního vztahu mezi veřejným a soukromým sektorem, kdy zástupci jednotlivých sektorů předpokládají nebo se domnívají, že druhý sektor poškozuje či brání jeho zájmům a cílům. Subjekty soukromého sektoru vidí ve veřejném sektoru často překážku své snahy o dosažení zisku, neboť jim neposkytuje nezbytnou infrastrukturu pro řádný výkon jejich činnosti a nezajišťuje kvalitní služby pro turisty a turistický průmysl. Jindy vidí podnikatelé ve veřejném sektoru pouze výběrčího daní, jenž odebírá stále více prostředků ze sektoru čelícího vážné cenové konkurenci ve vztahu k jiným zemím, regionům a oblastem s odlišným daňovým režimem, a požadují proto harmonizaci daňových sazeb jako například DPH z turistických služeb. Konečně mají pocit, že se musí proti veřejnému sektoru bránit, neboť spíše omezuje než podporuje konkurenceschopnost dané oblasti.

3.1.1.1

V případě takovýchto možných nepřátelských vztahů mezi veřejným a soukromým sektorem mohou veřejnoprávní orgány pohlížet na soukromý sektor cestovního ruchu jako na problematickou překážku splnění svých veřejných cílů ve vztahu k sociálnímu blahobytu, ochraně a zachování přírodních zdrojů, sociálnímu smíru a odpovědnosti podnikatelů vůči místním společenstvím.

3.1.1.2

Společnost je o tomto napětí a vnitřních či vnějších konfliktech, jež z takových vztahů vyplývají, více či méně informována prostřednictvím médií, čímž se vytváří ovzduší konfliktu a neustálého vzájemného obviňování, jež nepřispívá k plnění cílů ani veřejného, ani soukromého sektoru.

3.1.1.3

Je zřejmé, že taková situace neprospívá snaze o zajištění sociálně, ekonomicky a z hlediska životního prostředí udržitelného cestovního ruchu, při zachování jeho konkurenceschopnosti; konfrontace není výhodná ani z pohledu spotřebitelů a místních občanů, ani z pohledu podnikatelů, kteří se snaží vybudovat turistický průmysl schopný přinášet a zvyšovat prosperitu.

3.1.2

Soužití: V tomto scénáři se veřejný a soukromý sektor navzájem tolerují, pracují nezávisle na sobě na plnění svých cílů, respektují navzájem svou působnost, plní své stanovené právní a sociální povinnosti a respektují práva ostatních účastníků turistického průmyslu. Jedná se o scénář vzájemné tolerance, příznivější než předchozí varianta, jenž však zjevně není dostatečný pro zajištění udržitelného cestovního ruchu pro 21. století. Je obvyklý v místech, kde cestovní ruch nepředstavuje hlavní ekonomickou aktivitu, doplňuje však příjmy z jiných sektorů, či ve městech a velkoměstech s rozdílným hospodářstvím, kde cestovní ruch představuje pouze malé procento místní hospodářské aktivity.

3.1.3

Koordinace: V tomto případě dochází k určité koordinaci politik, strategií a opatření mezi různými účastníky z veřejného a soukromého sektoru cestovního ruchu, kteří mají každý své odlišné zájmy, uvědomují si však, že jednotný postup a výměna informací přispívá ke sblížení jejich cílů, a tím ku prospěchu společnosti. Hlavními nástroji tohoto scénáře jsou výměna informací a vzájemná komunikace mezi jednotlivými účastníky sektoru cestovního ruchu ve vztahu k politikám i opatřením. Vzájemná komunikace může probíhat prostřednictvím společných aktivit jako jsou například pracovní skupiny, fóra, informativní schůzky, atd. Tento postup vyžaduje vyšší míru spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, a domníváme se, že podporuje vytčený cíl ekonomicky, sociálně a z hlediska ochrany životního prostředí udržitelného cestovního ruchu. Uplatňuje se většinou v typických turistických oblastech a lokalitách, kde se tento sektor velmi rychle rozvíjí a příslušní účastnící si uvědomují jeho důležitost pro svá společenství.

3.1.4

Spolupráce: V tomto scénáři sledují zainteresované subjekty vlastní zájmy, dohodli se však na společných cílech ve vztahu k praxi i strategiím, a dokonce politikám. V takovém případě je nezbytné sjednotit cíle a důkladně propracovat vizi rozvoje cestovního ruchu, což je obtížné a vyžaduje jednotné uplatňování kritérií ekonomické, sociální a ekologické udržitelnosti z krátkodobého i ze střednědobého a dlouhodobého hlediska. Tento scénář považujeme za nejvýhodnější, a je třeba, aby právě k němu nový koncept udržitelného cestovního ruchu směřoval, pokud má být nadále schopen přinášet ekonomické a sociální výhody a přispívat k ochraně životního prostředí.

3.1.4.1

Uvedené spolupráce lze dosáhnout několika způsoby: prostřednictvím společných podniků, turistických panelů, nadací, společných institucí, výborů, partnerství, atd. V každém případě patří mezi klíčové aspekty vzájemné spolupráce a optimalizace vynaloženého úsilí sdílení zkušeností, know-how a dlouhodobé investiční projekty. Je důležité upozornit, že takováto spolupráce je nejúčinnější na místní úrovni, kde se veřejné a soukromé zájmy nejvíce a nejpříměji shodují. Právě na této úrovní lze vytvořit příznivé prostředí pro cestovní ruch, podporující místní rozvoj a vytváření vysoce kvalitních a sociálně udržitelných pracovních míst.

3.1.4.2

Nejčastěji je takováto úroveň spolupráce realizována v rámci přípravy turistických produktů, na níž se podílejí zástupci veřejného i soukromého sektoru. Existují příklady velmi úspěšných produktů vytvořených na základě vzájemné spolupráce.

3.2

V současnosti lze v praxi nalézt příklady všech čtyř shora uvedených scénářů, většinou se však jejich jednotlivé rysy prolínají a vzniká tak řada variantních situací. Podle našeho názoru je spolupráce proveditelným a žádoucím cílem evropského a celosvětového turistického průmyslu, neboť zvyšuje konkurenceschopnost a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. Je též nezbytné určit a zlepšovat dobrou praxi v turistice, jež je dosahována v Evropě i celosvětově, někdy z iniciativy veřejného sektoru, v řadě případů za podpory a aktivní účasti zástupců soukromého sektoru.

3.3

Obecně je možno říci, že v případě turistických destinací a aktivit, kde základ pro zlepšení kvality, plánování a řešení krizových situací představuje spolupráce veřejného a soukromého sektoru, a v řadě obdobných případů, dochází k podstatnému zlepšení účinnosti a nákladové efektivity přijatých opatření, a tím ke zvýšení konkurenceschopnosti dané lokality či činnosti.

3.3.1

Na druhé straně, v prostředí vzájemné konfrontace, nedostatečné spolupráce či prostého nezájmu, k nimž někdy dochází vědomě, jindy nevědomky, jsou problémy pouze vyvolávány, řešení se odkládají a snižuje se konkurenceschopnost a nákladová efektivita.

3.3.2

Různé studie ukázaly a potvrdily názor turistů, že služby, jež jsou jim během výletu či dovolené poskytovány, závisí z 50 % na službách poskytovaných veřejnoprávními orgány, z 50 % na službách zajišťovaných soukromým sektorem, především firmami, prostřednictvím jejich zaměstnanců. Způsob, jak turisté vnímají různé ukazatele kvality a jejich vliv na celkové posouzení kvality produktu, je, například, obsahem různých studií vypracovaných úřadem města Calvià a obecními úřady jiných obcí ve Španělsku v rámci Plánu turistické výjimečnosti.

3.4

Je povzbuzující, že se stále více prosazuje spolupráce na úkor vzájemné konfrontace, jež byla běžná spíše v začátcích turistického průmyslu, v obdobích rychlého rozmachu, kdy rozvoj nejlepších lokalit na pobřeží či na venkově nebyl nijak omezen. V určitých obdobích zájem o rychlé dosažení zisku převážil určité aspekty trvale udržitelného rozvoje, jež dokonce ani veřejný sektor nebyl schopen zohlednit, zahrnout do svých plánů a rozvinout ve spolupráci se soukromým sektorem.

3.4.1

Postupně vzrůstá sociální povědomí o dlouhodobých faktorech a omezeních, zejména s ohledem na ochranu přírodních zdrojů, a praxe v cestovním ruchu se mnohem více shoduje se sociálními cíly, než tomu bylo v minulosti.

4.1

Obecně lze říci, že základním cílem spolupráce musí být podpora a uplatnění cílů, jež jsou klíčové pro působnost každé strany, její strategie a plány, a představují současný i budoucí důvod její existence ve společnosti. Každá strana si musí stanovit vlastní cíle – individuální i kolektivní – a zajistit jejich sjednocení s cíly ostatních stran.

4.2

Je možno vysledovat řadu různých druhů cílů ve vztahu k vzájemné spolupráci v cestovním ruchu.

4.2.1

Cíle příslušného sektoru. Jak jsme již několikrát a mnoha způsoby ukázali, představuje turistický průmysl strategicky důležitý sektor pro dosažení řady cílů, tvořících samu podstatu Evropské unie, jejích politik a jejího odhodlání vytvořit z Evropy lepší místo k životu pro současné i budoucí generace.

4.2.1.1

Vzhledem k jeho přímému vlivu na ekonomiku, společnost a životní prostředí, musí být rozvoj cestovního ruchu přednostním nástrojem zlepšení kvality života obyvatel Evropy. Aby však mohl být tento potenciál využíván dlouhodobě, je nezbytné, aby cestovní ruch splňoval určité požadavky na trvale udržitelný rozvoj, jež musí všechny zainteresované subjekty – veřejnoprávní orgány, soukromé podniky a spotřebitelé – dodržovat. Základním úkolem vzájemné spolupráce veřejného a soukromého sektoru může a musí být zajištění dlouhodobé životaschopnosti a konkurenceschopnosti sektoru cestovního ruchu.

4.2.1.2

Zejména je třeba zdůraznit, že účinnost spolupráce veřejného a soukromého sektoru se projevila zejména při řízení situací souvisejících s poklesem či dokonce krizí cestovního ruchu v rozvinutých destinacích, jimž hrozí ztráta potenciálu k zajištění prosperity. Společný postup všech zúčastněných subjektů – jenž je klíčový – zvyšuje účinnost a viditelnost přijatých opatření.

4.2.1.3

Dále je zřejmé, že v okamžicích ohrožení, jako byl například útok na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001, nebo nedávné bombové útoky v Madridu 11. března 2004, je nezbytné vyzvat ke spolupráci všechny veřejné a soukromé provozovatele a orgány s rozhodovací pravomocí, a společnými silami odvrátit negativní vliv takových tragédií na cestovní ruch.

4.2.1.4

Jednou z oblastí, v níž může účinně působit vzájemné spojení a spolupráce veřejného a soukromého sektoru je doprava, kde masivní rozšíření levných letenek vedlo k celkovému poklesu cestovních nákladů. Sdružení zástupců veřejného a soukromého sektoru proto musí zajistit kvalitu služeb, pracovní místa a bezpečnost týkající se této oblasti.

4.2.1.5

Zajištění odborné přípravy profesionálů pracujících v dané oblasti je jasným cílem každé lidské činnosti, jeho význam však ještě vzrůstá v sektorech jako cestovní ruch, jehož zřejmou a důležitou složkou jsou vztahy mezi lidmi. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru v této oblasti je klíčová, neboť zájmem obou stran je kvalitnější vzdělávání a zvýšení profesionality zaměstnanců.

4.2.2

Sociální cíle. Není možné stanovit cíle spolupráce veřejného a soukromého sektoru, aniž bychom zohlednili sociální cíle, jejichž splnění je nezbytné pro každou lidskou činnost. Základem pro oblast cestovního ruchu, a tím i pro spolupráci v tomto sektoru, je zejména místní rozvoj a vytváření pracovních míst.

4.2.2.1

Cestovní ruch představuje ekonomickou aktivitu založenou na poskytování osobních služeb, jakákoli nová činnost v této oblasti tudíž povede k vytvoření nových pracovních míst, přestože vysoce kvalitního a trvale udržitelného cestovního ruchu lze dosáhnou pouze prostřednictvím vysoce kvalifikovaných pracovních míst.

4.2.2.2

Jedním z cílů účinné spolupráce veřejných a soukromých sektorů musí jednoznačně být zlepšování sociálních podmínek místních obcí v turisticky atraktivních místech. Několik evropských regionů bude dotčeno nedávnými i budoucími změnami společné zemědělské politiky, jimž se budou muset přizpůsobit. Mělo by být zřejmě podporováno turistického využití farem jako způsobu spojení tamního tradičního života s novou činností – cestovním ruchem – čímž je možné zvýšit ziskovost. Je třeba též zvážit podporu cestovního ruchu jako možné nové aktivity v oblastech dotčených útlumem průmyslu, dolování či obdobných činností. Evropský hospodářský a sociální výbor bude vyzván, aby vypracoval stanovisko z vlastní iniciativy, které důkladně prošetří tuto možnost pro zúčastněné regiony.

4.2.2.3

Jedním z cílů, jehož lze nejlépe dosáhnout prostřednictvím spolupráce veřejného a soukromého sektoru, je ochrana kulturního, archeologického a architektonického dědictví. Příkladem jistě mohou být sdružení Red de Paradores ve Španělsku a Pousadas v Portugalsku, díky nimž bylo restaurováno a pro veřejnost otevřeno velké množství památek, čímž se nepochybně zvýšila prosperita okolních oblastí. Takto lze zachovat veřejný majetek v rukou veřejnosti a zároveň zajistit, že je budou turisté navštěvovat a obdivovat. Totéž platí pro zemědělské oblasti, v nichž řada malých a středních podniků spatřuje obchodní příležitost. V uvedených činnostech však nemusí působit pouze veřejnoprávní subjekty; ve skutečnosti existuje řada paláců a památek, jež byly rekonstruovány soukromě a nyní získávají příjmy z cestovního ruchu, jak jsme se mohli osobně přesvědčit během návštěv organizovaných v souvislosti se slyšením konaným v Seville. Ve všech zemích, jež právě vstoupily do Evropy, se nachází výjimečné kulturní dědictví jež je nutné zachovat. Jedná se o novou skvělou možnost podpořit cestovní ruch a zároveň zajistit zachování kulturního dědictví. Důležitou roli by přitom měla hrát spolupráce veřejného a soukromého sektoru ve všech formách.

4.2.2.4

Cestovní ruch může těžit ze spolupráce veřejného a soukromého sektoru také v jiných oblastech. Proto například vzhledem k obrovskému podílu gastronomického průmyslu na prosperitě, kulturním dědictví a cestovním ruchu, bude mít podpora spolupráce veřejného a soukromého sektoru s cílem zlepšit rozvoj vysoce kvalitního zemědělství a výživy a označení původu v budoucnosti vliv na produkty v oblasti cestovního ruchu.

4.2.2.5

Jedním z pozitivních kroků může být všeobecné uplatnění Etického kodexu cestovního ruchu přijatého před několika lety Světovou turistickou organizací (World Tourism Organisation -WTO), čímž by byla zdůrazněna potřeba spolupráce veřejného a soukromého sektoru.

4.2.3

Ekonomické cíle. Je obecně přijímanou skutečností, že ekonomický rozměr je klíčovým aspektem cestovního ruchu. Jak jsme již uvedli, turistický průmysl se ukázal být silným nástrojem pro vytváření pracovních míst a zajišťování prosperity v celém světě, zejména však v Evropě, a to především ve státech Středozemí. Pro zajištění trvale udržitelného rozvoje je zde nezbytné vypracování dlouhodobé – nikoli krátko či střednědobé – vize; to znamená vyvíjení turistických produktů s ohledem na stávající i budoucí konkurenceschopnost; takové produkty musí být zároveň schopné vytvářet zisk a stabilní a trvalá celoroční pracovní místa v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu. Společnými cíly vzájemné spolupráce tudíž bude zajištění a udržení konkurenceschopnosti a ekonomické rentability sektoru cestovního ruchu.

4.2.3.1

Dalším z ekonomických cílů v oblasti cestovního ruchu jsou informační a komunikační technologie (ICT), kde je vzájemná spolupráce nezbytná pro uspokojení zájmů turistických destinací, většinou zastoupených veřejným sektorem, a zajištění ekonomických aktivit spočívajících v prodeji turistických služeb, poskytovaných především podnikateli. Pro zajištění konkurenceschopnosti v tomto sektoru je nezbytné poskytování všeobecně dosažitelných turistických informací, včetně okrajových oblastí.

4.2.3.2

Co se týče ekonomických cílů vzájemné spolupráce, je třeba připomenout, že zásahy veřejného sektoru jsou nezbytné a) pro zamezení nekalé konkurence, a b) pro vyloučení jakýchkoli aspektů hospodářské soutěže, jež by mohly podrývat transparentnost trhu, jako jsou např. daňové zákony.

4.2.4

Otázky ochrany životního prostředí. Cestovní ruch je průmyslem, pravděpodobně jediným, jehož základním produktem jsou „přitažlivé krásy přírody“, vytvářeným kombinací řady faktorů, kde vnímání přírody, jejích různých prostředí a mnohotvárné krajiny, její biodiverzity, a konečně respekt k životnímu prostředí hrají klíčovou roli při zajištění kvality a trvalé udržitelnosti produktu vyhledávaného spotřebiteli, tj. turisty. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru při snaze o zachování těchto podmínek, zajištění udržitelnosti přírodních zdrojů a zároveň jejich rozumného a trvale udržitelného využívání a tím i dosahování zisků, je proveditelná a žádoucí pro zástupce obou stran.

4.2.4.1

Ochrana životního prostředí je jednou z oblastí, kde spolupráce veřejného a soukromého sektoru představuje nástroj k dosažení požadované kvality životního prostředí. Události z poslední doby, jako byla například havárie tankeru Prestige, ukázaly potřebu ochrany přírody na úrovni veřejného i soukromého sektoru.

4.3

Nakonec je třeba uvést, že jakékoli případné cíle odpovídající spolupráce veřejného a soukromého sektoru musí být vždy v souladu s konceptem trvale udržitelného rozvoje, zahrnujícího na jedné straně tři rozměry, tj. ekonomický, sociální a přírodní, a na druhé straně tři časové horizonty (krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý), neoddělitelným faktorem je zde účast všech zainteresovaných subjektů působících v sektoru cestovního ruchu. Základem pro vzájemnou spolupráci je v tomto případě politika trvale udržitelného rozvoje a realizace příslušných opatření.

5.1

Spolupráce veřejného a soukromého sektoru v oblasti cestovního ruchu se musí řídit řadou zásad.

5.1.1

Působnost: Je zřejmé, že při vytváření pevného, dlouhodobého partnerství musí jednotlivé zainteresované subjekty sledovat vlastní zájmy určené na základě vzájemné dohody, a je proto nutné určit jejich působnost, ať již výslovným právním zmocněním, přenesením pravomocí či pouze formálním či neformálním zastoupením.

5.1.2

Společná odpovědnost: Jednotlivé zainteresované subjekty musí být přímo či nepřímo dotčeni či ovlivněni situací, kvůli níž bylo partnerství uzavřeno.

5.1.3

Dobrovolná povaha spolupráce: Partnerstvím jsou vázány pouze subjekty, jež jej dobrovolně uzavřely.

5.1.4

Demokracie: Pravidla rozhodování a zastupování musí být zcela jasná a v souladu se zásadami demokracie spojené s účastí všech subjektů.

5.2

Kritéria fungování partnerství nezbytná ke splnění vytčených cílů zahrnují:

5.2.1

Konkrétní cíle: t.j. výslovné, specifické cíle, pokud možno kvantitativně vyjádřitelné v ekonomických termínech, s pevně stanoveným časovým harmonogramem po vzájemné dohodě.

5.2.2

Relevance: Stanovené cíle musí být přímo či nepřímo podstatné pro všechny zainteresované subjekty.

5.2.3

Monitoring výsledků: Pro zainteresované subjekty je důležité, aby mohly jasně sledovat výsledky své činnosti v rámci partnerství; jinak ztrácí motivaci a spolupráci vypovídají.

5.2.4

Proporcionalita: Důležité je, aby podíl zainteresovaných subjektů odpovídal rozsahu řešených úkolů.

6.1

Aby bylo možné popsat jednotlivé nástroje a druhy sdružení, je nejprve nezbytné vymezit ideální úroveň spolupráce, t.j. úroveň, na níž je smysluplná. Za tímto účelem je nutné analyzovat a definovat kontext, v němž se úkol objevil, kde může být nalezeno řešení, a kde lze využít odbornost všech zúčastněných subjektů. O spolupráci na místní úrovni proto půjde v případě, že problém je čistě lokální a k řešení problému a uplatňování přijatých opatřeních jsou příslušné místní orgány. Totéž platí pro spolupráci na úrovni regionů a celého státu.

6.2

Jiným základním rysem je účast všech dotčených subjektů. Je důležité, aby každý zúčastněný subjekt k řešení problému nějakým způsobem přispěl, ať již poskytnutím prostředků, informací či koordinací jednotlivých činností.

6.3

Mezi specifické druhy partnerství patří:

6.3.1

Neformální: Zainteresované subjekty uzavřou neformální strategické sdružení, pracovní skupinu, fórum či obdobné společenství bez právní subjektivity. Rozhodnutí jsou přijímána většinou hlasů, neměla by však být závazná ani zakládat odpovědnost účastníků, s výjimkou subjektů, které se k tomu dobrovolně zavázali.

6.3.2

Formální: Uvedená uspořádání mohou být ustavena ve formě konsorcií, nadací, veřejnoprávních právnických osob, sdružení apod. Jejich činnost se řídí předpisy, jež stanoví podmínky pro přijímání rozhodnutí a jejich implementaci.

6.3.3

Účast ekonomických a sociálních subjektů při definování stálého rámce pracovních vztahů, založeného na příslušných právech, a při určení způsobu vzájemného jednání přispěje ke zlepšení konkurenceschopnosti, ziskovost, stability a sociální a ekonomické účinnosti cestovního ruchu. Zainteresované ekonomické a sociální subjekty se musí též podílet na sociálním dialogu, spolu s veřejnoprávními orgány a institucemi, kdykoli projednávaný problém vyžaduje řešení na úrovni tripartity.

7.1

V našem globalizovaném světě nelze provozovat hospodářskou činnost izolovaně; tato zásada platí též pro města, obce, a, v našem případě, i pro turistické destinace a provozovatele. Podle názoru odborníků na tuto problematiku bude globální ekonomika z územního hlediska založena na síti měst a obcí, čímž bude usnadněna vzájemná spolupráce. Přestože turistické destinace zpočátku uplatňují strategii konkurence, aby si tak zajistily financování, zvýšily prodej a zlepšily mezinárodní povědomí o dané lokalitě – stručně řečeno, aby byly lepší, konkurenceschopnější a rychleji se rozvíjely – později si uvědomují potřebu spojit se s ostatními turistickými destinacemi za účelem společné podpory a lobování u národních vlád a/nebo mezinárodních organizací.

7.2

Výměna zkušeností mezi turistickými destinacemi po celém světě je stále více považována za nezbytný prostředek splnění společných cílů trvale udržitelného rozvoje a konkurenceschopnosti. Tento postup má řadu pozitivních aspektů, z nichž nejdůležitější je pravděpodobně možnost vyhnout se strategickým chybám a používat nejlepší možné nástroje řízení trvale udržitelného rozvoje. Uvedené sítě představují doplňující a alternativní způsob zastupování měst, podniků či institucí. Informační a komunikační technologie umožňují jejich členům uzavírat neformální, okamžitá a hodnotná spojenectví, a tím je posilují.

7.3

Vytváření takových sítí se ne vždy vyhne problémům a negativním aspektům: někde se vyskytne konflikt zájmů bránící vzájemné spolupráci, jindy si většinu výhod přisvojují nejsilnější členové.

7.4

Pro podniky, stejně jako pro města, představují uvedené sítě účinný nástroj pro poskytování a výměnu informací, zvýšení konkurenceschopnosti a zlepšení jejich postavení ve vztahu k veřejnoprávním institucím.

7.5

Řada projektů zaměřených na cestovní ruch je založena na sítích zainteresovaných subjektů. Jedním z příkladů je program Evropské unie URB-AL, zaměřený na vytváření sítí měst spolupracujících v řadě oblastí hospodářství, společnosti a místního rozvoje. V těchto oblastech dochází často k výměně zkušeností týkajících se trvale udržitelného rozvoje.

8.1

Na veřejném slyšení v Seville konaném dne 15. dubna 2004 byla analyzována řada různých příkladů úspěšné spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Je třeba zmínit především následující projekty:

8.1.1

Společnost Turisme de Barcelona (Barcelonská turistika): Tuto společnost byla vytvořena v roce 1993 Barcelonskou obchodní komorou, Městskou radou Barcelony a nadací Barcelona Promoció s cílem podpořit tuto turistickou destinaci. V následujících letech pomohla společnost Turisme de Barcelona zlepšit image města i tamní turistická zařízení. Tento pozitivní vývoj se odrazil v nárůstu nabídky a poptávky, vyšší obsazenosti hotelů i jiných ukazatelích. Nejprůkaznějším aspektem je však pravděpodobně skutečnost, že se v průběhu těchto deseti let dotace z institucionálního rozpočtu snížily ze 70 % z celkového rozpočtu na pouhých 20 %, přičemž zbývající příjmy jsou získávány vlastní činností společnosti Turisme de Barcelona působící jako prostředník na trhu s hotelovými pokoji. Pozornost si zaslouží řada turistických produktů, jedná se například o Barcelonské turistické autobusy (Barcelona Bus Turistic), Barcelonskou kartu (Barcelona Card), Barcelonskou permanentku (Barcelona Pass), atd., stejně jako programy jako například Barcelona Convention Bureau, Barcelona Shopping Line, atd. Za svůj úspěch vděčí tyto produkty bezpochyby ovzduší vzájemné spolupráce a porozumění mezi turistickým průmyslem a veřejnoprávními orgány, jež se společně podílejí na zkvalitňování turistických zařízení v Barceloně.

8.1.2

Institut pro vysoce kvalitní cestovní ruch ve Španělsku (ICTE): Institut ICTE vznikl na počátku 90. let minulého století, kdy byla vytvořena řada nástrojů k aktivnímu zvyšování kvality. Tento Institut byl založen jako reakce na zřejmé nebezpečí, jež pro vedoucí roli španělského cestovního ruchu představovaly perspektivní turistické destinace ve Středozemí, Karibiku i jinde. Byla zvolena jasná strategie zaměřená na vysokou kvalitu, vycházejí ze zajištění součinnosti všech subjektů zainteresovaných na turistickém průmyslu ve všech oblastech práce Institutu. Veškerých činností se účastní všechny subjekty napojené na určitý dílčí sektor: hotely, restaurace, cestovní kanceláře, dopravní společnosti, společnosti působící ve venkovském cestovním ruchu, golfové kluby, lázeňská letoviska, města, obce a provincie. V současné době se na Integrovaném systému vysoce kvalitních turistických destinací ve Španělsku podílí více než 250 obchodních sdružení, vláda, samosprávné obce a městské rady, více než 3 000 společností působících v cestovním ruchu získávajících technickou podporu, a 463 společností a orgánů vlastnících osvědčení o vysoké úrovni kvality. Stejně jako barcelonské sdružení představuje Institut pro vysoce kvalitní cestovní ruch ve Španělsku příklad úspěšné spolupráce veřejného a soukromého sektoru jako cesty k celkovému zvýšení kvality představující základní prvek tohoto sektoru.

8.1.3

Další příklady uvedené na slyšení v Seville: Andaluský model spolupráce veřejného a soukromého sektoru funguje již dvacet let a na jeho základě bylo uzavřeno pět smluv o spolupráci pokrývajících veškeré oblasti výroby, včetně cestovního ruchu. Tento model je založen na spolupráci veřejné správy, samosprávných obcí, Andaluské konfederace zaměstnanců a hlavních andaluských odborových svazů, Generálním odborovým svazem zaměstnanců (UGT) a odborovým svazem Comisiones Obreras (CCOO), a přispěl k vytvoření prostředí vzájemné důvěry a stability, jež jsou pro oblast cestovního ruchu nezbytné.

8.2

Jako příklad vlivu místní politiky Evropský hospodářský a sociální výbor vítá iniciativu starosty města Sevilla, jenž během veřejného slyšení o spolupráci veřejného a soukromého sektoru opět vyzval zainteresované subjekty z hospodářské a sociální sféry a zástupce sektoru cestovního ruchu jako celku k uzavření smlouvy zajišťující plnou účast zainteresovaných projektů při profilování, navrhování, plánování, uplatňování a hodnocení politiky cestovního ruchu v oblastech, kde působí. Tuto iniciativu, spolu jinými probíhajícími aktivitami, mohou velkoměsta a ostatní různě velká města využít při podpoře spolupráce na místní úrovni.

8.3

Máme k dispozici několik příkladů projektů úspěšné spolupráce v oblasti sociální turistiky s cílem usnadnit všeobecný přístup k rekreaci a turistice. Prázdninový šekový program, nad kterým ve Francii dohlíží Národní úřad pro prázdninové šeky (ANCV) a v Maďarsku Národní společnost pro volný čas, je jedním z příkladů jako jsou turistické programy pro seniory, které připravuje Instituto Nacional para o Aproveitamento do Tempo Livre dos Trabahladores (INATEL – národní institut, který radí dělníkům, jak nejlépe využít volný čas) v Portugalsku, turistický program pro seniory, který organizuje úřad sociálních služeb (INSERSO) ve Španělsku, podpora mládežnických ubytoven v Bruselu, který podporuje Komise pro francouzskou komunitu (COCOF), a různé výcvikové programy veřejného sektoru a pomoc poskytovaná na renovaci rekreačních středisek, jež jsou členy sdružení jako je například Youth Tourism Centre (CTG) v Itálii.

8.4

Bezpochyby existuje řada dalších příkladů úspěšné spolupráce veřejného a soukromého sektoru v Evropě i na celém světě, například projekty uvedené ve vynikající publikaci Spolupráce a partnerství v cestovním ruchu – Globální perspektiva (Co-operation and Partnerships in Tourism – A Global Perspective) vydané v roce 2003 Světovou organizací cestovního ruchu (WTO) a Kanadským výborem cestovního ruchu. V této publikaci je uvedeno 18 příkladů úspěšné spolupráce v této oblasti na celosvětové úrovni, přičemž každý z nich si zaslouží zvláštní pozornost vzhledem k ukázkám dobré praxe, jež představují.

9.1

Nově rozšířená Evropa je z každého úhlu, a zejména z hlediska cestovního ruchu, velmi dynamické prostředí, v němž dochází k mnohým změnám, které ovlivňují strukturu jak nabídky, tak poptávky. Na summitu v Lisabonu EU zahájila strategii, která má z Evropy v následujících letech učinit nejvíce dynamickou a konkurenceschopnou vědomostní ekonomiku na světě, schopnou vytvářet trvale udržitelný ekonomický růst s větším počtem pracovních míst a s lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností. Za účelem dosažení tohoto ambiciózního cíle je zapotřebí větší spolupráce jak mezi institucemi, tak ve veřejném i soukromém sektoru. V minulosti se ukázalo, že lze v oblasti cestovního ruchu vytvářet pracovní místa a blahobyt, a cestovní ruch musí nadále tuto roli v budoucnosti splňovat v silné 25-členné Evropské unii a v následných přístupových vlnách. EHSV si tímto dovoluje vyzvat Komisi, aby prozkoumala možnost pro vytvoření Evropské konzultativní rady pro cestovní ruch jako konkrétní platformy, z níž se může vyvinout princip spolupráce na evropské úrovni.

9.2

Rada by se skládala ze zástupců evropských institucí (Komise, Parlamentu, Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů), Evropské rady mládeže a členských států, ze stejného počtu zástupců zaměstnaneckých organizací a odborů, a rovněž ze zástupců evropských spotřebitelských, environmentálních a invalidních organizací a organizací pro sociální turistiku, univerzit a v neposlední řadě také z renomovaných odborníků v dané oblasti.

9.3

Evropská konzultativní rada pro cestovní ruch by mohla sbírat a analyzovat údaje o rozvoji cestovního ruchu v minulosti a v budoucnosti, navrhovat způsoby, jak podporovat a účastnit se činností prováděných Komisí, poskytovat referenční rámec pro spolupráci, která by byla dále rozvíjena různými subjekty v dalších sektorech Unie souvisejících s cestovním ruchem a plánovat svolání Evropského turistického fóra a pokračování dohod, kterých se na fóru dosáhne.

9.4

Bude-li Komise považovat tento návrh za vhodný, EHSV by velice rád přispěl tím, že by radu založil a zajistil, aby plně fungovala včas do roku 2005, kdy se uskuteční Evropské turistické fórum.

10.1

Žijeme v gobalizovaném, přesto však specializovaném světě, jenž nás nutí neustále znovu promýšlet modely naší činnosti v hospodářské a sociální oblasti, a v oblasti územního plánování a místního rozvoje. Tato skutečnost platí i pro cestovní ruch, jenž staví všechny zainteresované subjekty před řadu úkolů ve smyslu kvality, trvale udržitelného rozvoje a konkurenceschopnosti.

10.2

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že pouze pokud si různé veřejnoprávní a soukromoprávní zainteresované subjekty osvojí základní metody spolupráce, bude možné odpovědět na výzvy, jimž čelí lidé při veškeré své činnosti, zejména však ve strategicky významné oblasti cestovního ruchu, vzhledem k jeho základní roli jako poskytovatele osobních služeb a klíčového prostředku kulturní výměny.

10.3

Spolupráce veřejného a soukromého sektoru se stává stále důležitějším aspektem účinného rozvoje cestovního ruchu. Musí být podporována všemi možnými způsoby, neboť může pouze přispět ke splnění vytčených cílů v této oblasti. Povinností všech zainteresovaných subjektů je zohlednit tento aspekt při vyrovnávání se všemi změnami probíhajícími v současném světě.

10.4

Evropský hospodářský a sociální výbor vítá návrh Evropské komise na každoroční pořádání Evropského turistického fóra, neboť na této platformě mohou být na evropské úrovni definována doporučení a kritéria vzájemné spolupráce za účasti zainteresovaných subjektů působících v této oblasti, zejména subjektů z hospodářské a sociální sféry a státních a jiných orgánů. Základní myšlenka spočívá v tom, že podle dohodnutých doporučení a kritérií budou realizovány obdobné projekty v různých členských státech, regionech a městech v rámci EU, a dokonce i mezi jednotlivými sektory a regiony.

10.5

Evropský hospodářský a sociální výbor hodlá přispět ke spolupráci v oblasti cestovního ruchu prostřednictvím podpory vzájemných setkání, dialogu a dohod mezi zástupci cestovního ruchu, zejména zainteresovanými subjekty z hospodářské a sociální sféry, národními, regionálními a místními správními orgány a sdruženími podílejícími se na trvale udržitelném rozvoji cestovního ruchu, jako jsou spotřebitelé, ekologové, sociální ekonomika a invalidé. Výbor bude též nadále spolupracovat se Světovou organizací cestovního ruchu (WTO) a Mezinárodní kanceláří sociálního cestovního ruchu (Bureau international du tourisme social - BITS). Evropský hospodářský a sociální výbor proto znovu nabízí, že se na jeho půdě mohou setkávat všechny strany, které považují cestovní ruch za samostatné právo, jež nesmí být posuzováno pouze jako průmyslová a hospodářská činnost, ale jako součást osobního rozvoje a porozumění, usmíření a zajištění míru mezi národy.

10.6

EHSV má v úmyslu podpořit ve svém výročním prohlášení světový den cestovního ruchu, který byl iniciován Světovou organizací cestovního ruchu (WTO). Letošním příspěvkem EHSV ke světovému dni cestovního ruchu a k Evropskému turistickému fóru 2004, které se uskuteční v Budapešti, je toto stanovisko, které lze považovat za sevillské prohlášení týkající se politiky cestovního ruchu a spolupráce veřejného a soukromého sektoru.