8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/46

1.1

Od 28. února do 11. března 2005 bude 49. zasedání Komise pro postavení žen při Spojených národech věnováno zhodnocení plnění Akční platformy a Pekingského prohlášení, které byly přijaty na 4. Světové konferenci o ženách (Peking, 1995), a závěrečných dokumentů, schválených na 23. zvláštním zasedání Generálního shromáždění „Ženy 2000: rovnost mužů a žen, rozvoj a mír pro 21. století“ (New York 2000), na kterém se poprvé hodnotily dosažené pokroky a překážky, které se objevily na cestě k rovnosti mužů a žen.

1.2

Při této příležitosti schválilo Generální shromáždění usnesení, obsahující „Další akce a iniciativy k plnění Pekingského prohlášení a Akční platformy“ a politické prohlášení, které zavazuje členské státy deset let po přijetí Platformy k nové konfrontaci, zhodnocení dosaženého pokroku a zvážení nových činností.

1.3

Podle víceletého pracovního programu Komise pro postavení žen se práce na 49. zasedání soustředí na úspěchy, jichž bylo dosaženo v rámci dvanácti oblastí definovaných v Akční platformě, a na definici aktuálních úkolů a nových strategií zaměřených na posílení postavení žen a dívek. Pro zlepšení dialogu bude při této příležitosti shromáždění přístupno široké účasti delegací členských států, občanské společnosti a mezinárodních organizací.

1.4

Úsilí Spojených národů bylo nezbytné, aby problematika rovných práv mužů a žen nabyla na mezinárodní vážnosti: v r.1975 se konala první Světová konference o ženách, na které bylo vyhlášeno zahájení Desetiletí ženy (Mexiko City); na 2. konferenci („polovina desetiletí“ – Kodaň, 1980) začaly vlády podepisovat (57) Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW, 1979) představující jeden z historických milníků na obtížné cestě k rovnosti mužů a žen; na 3. konferenci (Nairobi, 1985) byl schválen akční plán „Dlouhodobá strategie pro posílení postavení žen“, jímž vlády a mezinárodní organizace prohlásily cíl rovnosti mužů a žen.

1.5

Další krok v uznání zvláštních potřeb žen a jejich postavení byl učiněn prostřednictvím Usnesení Rady bezpečnosti Spojených národů 1325 z r. 2000 o ženách, míru a bezpečnosti. Toto usnesení uznává, že dopad války na ženy je jiný a znovu zdůrazňuje, že je nutno posílit jejich úlohu v rozhodovacích procesech týkajících se prevence a řešení konfliktů. Poněkud obecněji je téma podporování žen již více než deset let zohledněno v závěrech všech velkých konferencí a mezinárodních setkání podporovaných v rámci Spojených národů (1)

1.6

Další významný okamžik představuje Miléniový summit OSN ze září 2000 (Millennium Development Goals), na němž členské státy stanovily osm konkrétních a měřitelných cílů, zaměřených na omezení chudoby, hladu, nemocí a znečištění životního prostředí do roku 2015. Miléniová deklarace se zrodila z nutnosti vypracovat jednotný seznam priorit na základě priorit stanovených v předchozím desetiletí v rámci různých mezinárodních konferencí a summitů. Třetí cíl je věnován podporování rovnosti mužů a žen a emancipaci žen a váže se úzce na vzdělávání a školení, a pátý cíl se zabývá reprodukčním zdravím. Nicméně prolíná genderová otázka všech osm bodů.

2.1

Přestože systém Spojených národů stanovil k dosažení rovnosti mužů a žen důležitý právní rámec, lze občas pozorovat nedostatek důslednosti mezi formulovaným záměrem na papíře a aplikací zásad v praxi v jednotlivých státech a v jejich obchodní a rozvojové politice. Úplné prosazení občanských, hospodářských, sociálních a politických práv žen je ve skutečnosti často ohroženo makroekonomickou politikou a obchodními dohodami, které jsou ovlivněny neoliberalismem a které otázku rovnosti mužů a žen vůbec nezohledňují.

2.2

Kromě toho není pochyb o tom, že komplexní mezinárodní situace nevytváří pro podporu žen úrodnou půdu, ba naopak podemílá úspěchy, kterých bylo dosaženo v předešlých letech.

2.3

Současné konflikty postavení žen čím dál víc oslabují a ztěžují.

2.4.

Domácí násilí ještě existuje všude na světě a postihuje ženy všech věkových kategorií, sociálních vrstev a náboženství.

2.5.

Proto je nutné znovu potvrdit rovnost mužů a žen, jakož i ženských práv, jako prioritní cíl a prostředek k dosažení vyváženého rozvoje, spravedlivějšího rozdělení bohatství, trvale udržitelné ekonomiky a k posílení systémů ochrany nejslabších vrstev obyvatelstva.

3.1

Považujeme za důležité, aby se Evropský hospodářský a sociální výbor podílel vlastním dokumentem na stávajícím hodnocení výsledků, kterých bylo v Evropské unii v oblasti rovnosti mužů a žen dosaženo.

3.2

Při této příležitosti se připomíná, že Výbor vždy velmi pozorně sledoval aktivity ve spojitosti s posílením postavení žen ve společnosti, ať již formou četných stanovisek nebo tím, že sám organizoval různé iniciativy. Zvláštní zmínka patří Čtvrté konferenci o ženách (Peking 1995) a následné akci (Peking +5), kterým Výbor věnoval dvě stanoviska (EXT/131 a REX/033) a kde se mimo jiné připomíná důležitost podílu delegace Výboru na pracích Spojených národů.

3.3

Kromě toho, z hlediska spolupráce s evropskými institucemi – především s Radou, Parlamentem a Komisí- Výbor získal důležitou úlohu v monitorování četných iniciativ Evropské unie k zajištění rovnosti mužů a žen, které měly být v posledních letech odpovědí na výzvy a překážky, na které bylo upozorněno v Pekingu.

3.4

V tomto smyslu se domníváme, že tím, že se prověří, jakých úspěchů bylo dosaženo a s jakými překážkami se Čtvrtá konference setkala k dnešnímu dni, může Výbor značně přispět k tomu, aby byla integrace problematiky žen systematičtější v širších sektorech evropské politiky a společnosti.

3.5

Dále, vycházejíc z toho, že Evropská unie musí zaujmout stěžejní roli v mezinárodním scénáři a z velké odpovědnosti, která je s tím spojená, chceme tímto dokumentem stanovit, čím může Evropská unie přispět ke zlepšení životních podmínek a k emancipaci žen ve světě na základě své hospodářské politiky a politiky spolupráce a rozvoje.

4.1

V Evropské unii bylo téma rovnosti mužů a žen obsaženo již ve Smlouvě a později uzákoněno v Amsterdamské smlouvě, která přijala „dvojitý přístup“, který srovnává na jedné straně aplikaci genderového mainstreamingu ve všech politikách Společenství a na straně druhé uskutečnění specifických akcí ve prospěch žen. Otázka rovných příležitostí mužů a žen ale byla včleněna do hospodářské a sociální politiky soudržnosti Společenství a byla prvotním cílem strukturálních fondů již v r. 1994.

4.2

Evropská unie použila integrovaný přístup a rozlišuje legislativní a finanční nástroje od použití otevřeného způsobu koordinace v sociální politice. Mezi nejnovější nástroje, kterých bylo v EU použito za účelem dosažení rovnosti mužů a žen, patří uvnitř EU Rámcová strategie rovnosti mužů a žen (2001-2006) s příslušným ročním pracovním programem a strukturální fondy.

4.3

Rámcová strategie rovnosti mužů a žen (2001-2005) je zaměřena na koordinaci aktivit a programů, které se dříve vyvíjely v sektorech a snaží se o pohled dvojitého přístupu z Amsterdamu, aby se zajistila větší souvislost mezi vypracovanými určitými ukazateli a monitorovacím systémem, hodnocením a šířením dosažených výsledků.

4.4

V zásadě je pro realizaci cílů, které jsou vzájemně propojeny a které byly ve strategii pro podporu rovnosti mužů a žen stanoveny, celkem 5 oblastí: hospodářství (které se váže na strategii zaměstnanosti a na strukturální fondy, jakož i na aplikaci mainstreamingu ve všech politikách, které mají dopad na postavení žen v hospodářském životě); účast a zastupitelství (vztahující se na rozhodovací procesy); sociální práva (vztahující se na každodenní život a na nerovnosti v systémech sociální ochrany); občanský život (v souvislosti s lidskými právy a se základními svobodami, klade důraz obzvláště na násilí a na obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování); změna rolí a stereotypů (v souvislosti s kulturním systémem a masmédiemi).

4.5

Politika rovnosti mužů a žen se posílila i pomocí strukturálních fondů. V nařízení pro fondy na období 2000-2006, kterému předcházela podrobná analýza a kritické zhodnocení politiky posílení rovnosti mužů a žen a jejich nedostatků, byla uplatněna zásada dvojitého přístupu definovaného v Amsterdamské smlouvě. Kromě toho byly strukturální fondy, především Evropský sociální fond, vždy považovány za nejdůležitější nástroj Evropské strategie zaměstnanosti. V „Nových směrech pro zaměstnanost“, které byly schváleny v červenci 2003, se chápe genderová rovnost jako horizontální téma všech cílů a rovnost mužů a žen představuje jeden specifický směr.

4.6

Velkých pokroků bylo dosaženo v rámci Evropského sociálního fondu, především ve spojení s politikou zaměstnanosti a vzdělávání; v tomto sektoru se usilovalo především o zlepšení přístupu žen k trhu práce, jejich podílu na něm a jejich postavení na trhu práce (osa E) a o možnosti sloučení rodinného života a zaměstnání. V tomto směru již existuje řada pozitivních příkladů. V této souvislosti převzal ESF kvantitativní cíl, schválené na zasedání Evropské rady 2000 v Lisabonu, podle nichž se musí za prvé zvýšit podíl zaměstnanosti žen z 51 % v roce 2000 na 60 %, a cíl Rady z Barcelony z roku 2002, podle kterého musí být do roku 2010 zajištěna předškolní péče o děti pro 90 % všech dětí ve věku od 3 let do školního věku a pro minimálně 33 % všech dětí ve věku do tří let.

4.7

Přesto se zdá, že jsou opatření ke zlepšení kvality pracovních míst a kariérních možností, podporování podnikatelských aktivit žen, snížení platových rozdílů na základě pohlaví jakož i opatření ke zvýšení podílu žen v sektoru nových technologií doposud velmi vzácné. V oblasti slučitelnosti rodinného života a práce existují různé iniciativy v oblasti mimoškolní péče o děti, je však vyloženě málo možností péče o starší občany nebo nesamostatné členy rodiny.

4.8

Problematika rovnosti mužů a žen zůstává u jiných fondů doposud nedostatečně zohledněna, obzvláště v rámci zemědělství a rybářství, tj. v sektorech, kde jsou tradičně ženy zastoupeny minimálně, přestože k jejich rozvoji významně přispívají. Ve jmenovaných sektorech jsou tedy i nadále velké rozdíly a podíl, jimž ženy přispívají do Společenství, i v souvislosti s větší ochranou životního prostředí, není dostatečně oceněn.

4.9

Politiky Evropské unie podporují různé iniciativy a specifické finanční programy. Zde lze jmenovat například NOW (zaměstnanost) na trhu práce, STOP na posílení spolupráce v boji proti obchodování se ženami a dívkami, DAPHNE pro zlepšení výměny informací a ochrany obětí v důsledku násilí, Woman and Science (rámcový program pro výzkum a vývoj) v oblasti nových technologií. Rámcová strategie pro rovnost mužů a žen dále usiluje o posílení genderového mainstreamingu v různých iniciativách Společenství, jako například Equal, Interreg, Urban, Leader a v iniciativách v kulturní oblasti, jako například Leonardo, Sokrates, Youth, Culture atd.

4.10

Zpráva Komise pro rovnost mužů a žen (COM(2004)115) zdůrazňuje, že Evropská unie již má příslušné právní úpravy značně vyvinuté (2) a že ještě budou posílené rozsáhlou jurisdikcí. Také se plánuje jednotná směrnice pro implementaci zásad rovných příležitostí a rovného zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnání, která by měla stávající právní předpisy v této oblasti sjednotit a systematicky shrnout.

4.11

V tomto smyslu se vyjádřila nedávno i Rada ministrů práce a sociálních věcí, která se konala za nizozemského předsednictví a která ohledně jednotné směrnice o rovném zacházení zdůraznila následující oblasti, ve kterých je zapotřebí jednat: rovné odměňování, rovné příležitosti na trhu práce, rovné zacházení v oblasti systémů sociálního zabezpečení, vzdělávání a kariérních možností jakož i důkazní břemeno v případě diskriminace na základě pohlaví.

4.12

Návrh směrnice k implementaci zásad rovného zacházení s muži a ženami ohledně přístupu ke zboží a službám (2003/0265(CNS)) bylo projednáno i EHSV (viz Stanovisko (3)), přičemž bylo poukázáno na některé nedostatky, které je nutno v příštích letech odstranit.

4.13

Dále v posledních letech přibyly v důsledku schválení Pekingské akční platformy a Evropské rady z Lisabonu, i na základě definice nových ukazatelů (například ohledně rozhodovacích procesů, trhu práce a domácího násilí), příslušné statistiky, které umožňují realistickou analýzu problémů a monitorování dopadu politiky a uskutečněných opatření. V oblasti statistiky již lze zcela jasně pozorovat pokrok, přestože se musí ještě mnoho udělat, aby se mohly skutečně prověřit jednotlivé sektory. Přesný objem dosaženého pokroku může být zjištěn pouze na základě kvantitativního a kvalitativního prověření současných jevů a procesů.

4.14

Téměř neznámé jsou, jak na evropské tak na národní úrovni, genderové rozpočty, chápané jako aplikace genderového mainstreamingu na rozpočtové procedury. Při zavádění genderové problematiky na všech úrovních procesu stanovení rozpočtu se vychází z toho, že s tím související administrativní rozhodnutí nejsou neutrální, ale že mají rozdílný dopad na muže a ženy. V tomto smyslu představuje „gender budgeting“ také nástroj k hodnocení dopadu různých politik a finančních a daňově-politických opatření na muže a ženy.

4.15

Přestože byla posílena politika Společenství pro podporování žen, jsou pro dosažení vytyčených cílů bohužel i nadále nezbytné pozitivní akce a zvýšené úsilí členských států, které nesou za plnění této politiky hlavní odpovědnost.

4.16

Přestože byl podíl nezaměstnaných žen v Evropě skutečně snížen až na 55,6 %, cíl, který vytyčila Evropská rada v Lisabonu, leží v mnoha zemích ještě velmi daleko. Ženy skutečně plní řady sociálně nejslabších vrstev zaměstnanců, které se vyznačují prekérními podmínkami a které nemají žádné sociální zabezpečení. Ženy jsou i nadále v mnoha státech velmi diskriminovány platovými rozdíly na základě pohlaví, někde tato diksriminace ještě vzrůstá a jak vertikální, tak horizontální segregace žen je bohužel i nadále politováníhodnou skutečností. Jak již bylo naznačeno, zdá se, že opatření v souvislosti se slučitelností rodinného života se zaměstnáním se zaměřují pouze na péči o děti, zatímco neexistují téměř žádná opatření, týkající se jiných rodinných příslušníků, vyžadujících péči. Kromě toho zavedlo jen málo států opatření pro podporování rodičovské dovolené pro zaměstnané otce.

4.17

I v oblasti rozhodovacích procesů existují velké rozdíly: budiž připomenuto, že kolegium členů Evropské komise čítá 22 mužů a 7 žen (což je pouze 24 %) a Parlament se skládá z 510 mužů a 222 žen (což je pouze 30 %). Na národní úrovni není situace o nic lepší: v průměru je podíl žen v národních parlamentech nižší než 25 %, ve vládách jen mírně přesahuje 20 % (4). V EHSV je žen pouze minimálně: z 317 členů je pouze 79 žen pouze 25 %.

5.1

Problematika v souvislosti s rovnými příležitostmi pro muže a ženy je dnes pevnou součástí politiky Evropské unie v oblasti spolupráce a rozvoje: sdělení Komise (COM(95)423 fin., 18. září 1995) a po ní následující Usnesení Rady o zohlednění genderové problematiky ve spolupráci a rozvoji (20. prosince 1995) vytvořily základ ke schválení prvního nařízení (ES č. 2836/98 Rady z 22. prosince 1998), jež bylo nyní obnoveno na období 2004-2006. Nový dokument (ES 806/2004) znovu zdůrazňuje cíle, podporování mainstreamingu a přijetí specifických opatření pro podporování rovných příležitostí jako základní příspěvek ke snížení chudoby ve světě. Za prioritní se považuje zpřístupnit ženám zdroje a služby, především v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti a zajistit jejich podíl na rozhodovacích procesech. Zdůrazňuje se dále i podporování veřejných i soukromých aktivit, zaměřených na rovnost mužů a žen.

5.2

Akční program pro rovnost mužů a žen jako úkol pro spolupráci a rozvoj Společenství (2001-2006) (5)si klade za cíl přispět k překonání rozporu mezi prohlášenými zásadami a denní praxí. Toto se má uskutečnit na základě konkrétní strategie a určení následujících prioritních oblastí: podporování strategií v oblasti makroekonomie na potlačování chudoby a programů pro sociální rozvoj ve zdravotnictví a ve školství, bezpečnost potravin a trvalý rozvoj zemědělství, doprava, „capacity building“ a „good governance“, obchod a rozvoj, regionální spolupráce a integrace, systematické zohledňování problematiky rovnosti mužů a žen v projektech a programech na regionální a národní úrovni a zajištění potřebných nástrojů a příslušného vzdělání v oblasti rovnosti mužů a žen pro zaměstnance Evropské komise.

5.3

V plánovacím dokumentu pro podporování rovnosti mužů a žen ve spolupráci a rozvoji (2005-2006) jsou uvedeny tyto oblasti působení: podporování pozitivního chování mládeže v boji proti násilí vůči ženám a dívkám a vzdělávání a metodologická podpora důležitých zúčastněných činitelů v partnerských zemích.

5.4

Obecně podporuje Evropská komise akce a projekty pro podporování rovnosti mužů a žen v rámci bilaterální a regionální spolupráce se západními státy Balkánu, východní Evropy, zeměmi střední Asie, státy ACP (země africké, karibské a tichomořské oblasti) a latinské Ameriky. Další financování se uskutečňuje nikoliv podle geografického aspektu, ale podle tematického zaměření.

5.5

Důležitým bodem ve vztazích EU k třetím státům se dále zdá být 23. červen 2000, kdy byla podepsána Úmluva v Cotonou se zeměmi ACP (země africké, karibské a tichomořské oblasti). Úmluva, která zdůrazňuje provázanost vztahů mezi politikou, obchodem a rozvojem, vnáší sociální rozměr také tím, že podporuje rozsáhlou účast na strategiích rozvoje u nestátních činitelů včetně občanské společnosti a stanovuje, že je problematika rovnosti mužů a žen jednou z klíčových otázek Úmluvy a musí být proto sytematicky zohledňována. (článek 8 a 31). Výbor velmi vítá, že bylo ustanoveno, že se nestátní činitelé mají podílet na různých fázích plánování Dokumentů pro národní strategii a žádá, aby se věnovala zvláštní pozornost zapojení ženských organizací.

Kromě toho Úmluva výslovně pověřuje Výbor, aby konzultoval hospodářské a sociální zájmové skupiny a stanoví jeho úlohu přednostního poradce.

5.6

Plná účast a aktivní zapojení žen do politiky rozvoje jistě znamená nesnadný a dlouhý proces, ale Výbor se domnívá, že pozornost všech evropských institucí musí být neustále udržována na vysoké úrovni, aby se vše, co bylo písemně prohlášeno, taky skutečně realizovalo v praxi.

5.7

Z tohoto pohledu má zásadní význam, aby se politika Společenství v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti stala vývozním modelem pro celý svět a aby se Evropská unie zavázala, že bude podporovat a uplatňovat tyto principy prostřednictvím vztahů se třetími zeměmi na mezinárodní úrovni.

5.8

Užitečným nástrojem může být i přijetí zvláštních dodatků do obchodních smluv a dohod o spolupráci a přijetí specifických opatření pro země, ve kterých jsou práva žen respektována.

5.9

Je sice pravda, že liberalizace obchodu příznivě ovlivnila zaměstnanost žen v rozvojových zemích, ale na druhé straně je také pravda, že ženy často patří k vrstvám pracujících, kteří mají velmi špatné pracovní podmínky, nízkou kvalifikaci, nižší plat a téměř žádné sociální zabezpečení. Liberalizace obchodu také často souvisí s politikou strukturálních změn, které doporučují nebo prosazují mezinárodní organizace; není-li tato politika patřičně podložena systémem sociální ochrany, může se ukázat, že ji lze těžko prosadit u nejslabších vrstvev obyvatelstva, ve kterých ženy často představují většinu.

5.10

Přesto se v této politice věnuje otázce rovnosti mužů a žen příliš malá pozornost, především v oblasti obchodu. Vzhledem k tomu, že tato politika není neutrální a že má naopak často negativní dopad právě na ženy a že nelze hospodářský rozvoj země oddělit od jejího sociálního rozvoje, bylo by užitečné, aby tato politika zohlednila genderový mainstreaming a aby se naplánovaly systémy pro kontrolu dopadů na makroekonomické i mikroekonomické úrovni.

—

účast žen v rozhodovacích procesech a zastoupení žen je jak v evropských institucích, tak i v členských státech na národní, regionální a místní úrovni ještě stále příliš nízké; jejich účast by se měla ve všech organizacích podporovat a mělo by se uvažovat o kvótových systémech;

—

vzdělávací akce za účelem rozšiřování genderového mainstreamingu by se měly uskutečnit jak v institucích Evropské unie, tak i v členských státech a měly by se na nich podílet rozhodující činitelé i ti, kteří programy a projekty realizují;

—

cílené studie a genderové analýzy, statistiky a specifičtí ukazatelé jsou pro stanovení tematických oblastí a vylepšení politiky a strategie bezpodmínečně nutné; je nutno pokračovat ve sběru informací a dat a stanovit nové ukazatele;

—

měly by se vyčíslit všechny zdroje, určené na pozitivní akce ve prospěch žen ve všech fondech a finančních nástrojích EU a v členských státech, a to především prostřednictvím podporování a šíření genderového rozpočtu;

—

základním a nejdůležitějším předpokladem je v každém případě prosazení rovného přístupu žen ke vzdělání a vzdělávání, ve smyslu bodu 3 o miléniových cílech rozvoje;

—

pokud se týče strukturálních fondů, měly by být posíleny aktivity, zaměřené na ženy v oblasti zemědělství (EZOZF) a rybolovu (FIFG); tyto oblasti by měly být spojeny s ochranou životního prostředí – dalším tématem, kde je otázce rovnosti mužů a žen věnována spíš malá pozornost;

—

nové impulsy by měla obdržet politika podpory žen a zvýšení jejich zastoupení v oblasti nových technologií;

—

je zapotřebí zintenzivnět vzdělávací akce v oblasti společnosti založené na znalostech, aby se tato společnost nestala dalším původcem diskriminace a vyloučení žen, protože ženy naopak mohou přispět k dosažení cílů, stanovených v lisabonské strategii;

—

všeobecně musí být vertikální a horizontální segregace na základě pohlaví na trhu práce i nadále prostřednictvím cílených opatření potírána a musí být odbourány všechny překážky, které brání skutečné rovnosti žen a mužů; toho by se mělo dosáhnout na základě stanovení konkrétních a měřitelných cílů členskými státy v souladu se sociálními partnery; obzvláště ohledně platové diskriminace musí členské státy začít s uplatňováním vícerozměrového přístupu, jak je uvedeno v rozhodnutí Rady o vodítkách pro opatření v oblasti politiky zaměstnanosti v členských státech (6), a které obsahují vzdělání a vzdělávání, klasifikaci druhů práce, systémy odměňování a kulturní stereotypy, jakožto zásadní aspekty této problematiky;

—

v politice, která má za cíl slučitelnost povolání a rodiny – i vzhledem ke stárnutí lidstva – by měla být věnována větší pozornost péči o starší rodinné příslušníky, aniž by se ale snížila úroveň péče o děti;

—

za účelem posílení rovných příležitostí mužů a žen je nutno podporovat a rozšířit investice do veřejných služeb, obzvláště v oblasti školního a vysokoškolského vzdělání, zdravotnictví a péče;

—

politika v oblasti migrace a integrace ženských migrantek v členských státech a v oblasti azylů přidělovaných ženám, které byly v zemích svého původu oběti ozbrojených konfliktů, diskriminace a násilí;

—

boj proti obchodování s ženami a dětmi;

—

v rámci rozvojové a obchodní politiky musí být participační přístup ve vztahu ke společnosti všeobecně a k ženám obzvláště více posílen, přičemž je nutno, aby se v příslušných zemích zainteresované skupiny žen plně podílely na koncepci rozvojových a politických opatření a na vypracování národních strategických dokumentů; především je ale nutno uvolnit více prostředků pro podporování žen, aby se postavení ženy na hospodářské a společenské úrovni trvale posílilo;

—

dopad obchodních dohod a rozvojových politických opatření je nutno sledovat i na úrovni mikroekonomické, je nutno naplánovat předem analýzy dopadu na životní podmínky sociálně nejslabších složek společnosti a zohlednit obzvláště rozdíly mezi muži a ženami;

—

Komise a delegace by měly využít své váhy a vlivu pro ochranu lidských práv, tudíž i žen, v případě že tato práva byla porušena;

—

V oblasti podpory genderového mainstreamingu by měly mít delegace zvláštní odpovědnost;

—

Evropská unie by měla uplatnit veškerý svůj vliv, aby přiměla více států k ratifikaci a implementaci všech mezinárodních smluv, které mají pozitivní dopad na postavení žen; jedná se především o Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen a dodatek k této Úmluvě; signatářské státy by měly stáhnout své připomínky.