16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/107

1.1

Návrh předložený Komisí se týká harmonizace předpisů týkajících se dovozu zboží ze třetích zemí v zavazadlech cestujících, které ze své povahy podléhá platbě DPH nebo spotřební dani. Takové zboží bylo vždy v určitých mezích volně dováženo bez daně. Původní ustanovení je obsaženo ve směrnici 69/169/EHS ze dne 28. května 1969, která od té doby byla sedmnáctkrát změněna a kterou by teď měla nahradit navrhovaná směrnice.

1.2

Systém by měl zůstat v platnosti, „aby se zabránilo dvojímu zdanění, stejně jako v případech, kdy s ohledem na podmínky, za kterých je zboží dováženo, chybí běžná potřeba chránit hospodářství“ (1). Komise se domnívá, že počet změn, ke kterým došlo od data vydání směrnice, rozšíření a utvoření nových vnějších hranic jsou dostatečným důvodem k tomu, aby se původní směrnice celkově přepracovala a nahradila, a to za předpokladu, že bude zachován její základní princip.

1.3

Problém, který je sám o sobě jednoduchý, komplikuje potřeba právně upravit dovoz „citlivých“ výrobků, tj. tabáku a alkoholických nápojů. Ačkoliv tento problém vždy existoval, přináší rozšíření Unie nové perspektivy, i když základní otázky zůstávají nezměněny: odlišná geografická a sociální situace členských zemí, odlišná zaměření a značné rozdíly v úrovni zdanění. Konečný výsledek bude záviset na možnosti nalézt kompromis ohledně návrhu na harmonizaci předloženého Komisí.

2.1

Směrnice se původně vztahovala na osoby cestující uvnitř Společenství. Od roku 1993 byla v souladu se zásadami jednotného trhu v podstatě zrušena omezení na pohyb zboží mezi členskými zeměmi. Změna vnějších hranic Společenství v důsledku rozšíření s sebou přinesla nové prvky hodnocení. Jak uvádí Komise, tyto hranice „nyní zahrnují mimo jiné Rusko, Ukrajinu a Bělorusko“.

2.1.1

EHSV toto bere na vědomí, podotýká však, že kromě uvedených hranic existují na východě jiné hranice, které představují problém pro nově přistoupené země, a to v důsledku značně rozdílných cenových hladin v některých třetích zemích, se kterými sousedí. Nelze dále pozapomínat na to, že byly vytvořeny nové mořské hranice v důsledku přistoupení Kypru a Malty.

2.1.2

Odchylky svého času udělené vzhledem ke konkrétním problémům některým členským státům již pozbyly platnosti s výjimkou jediné, která byla udělena Finsku a jejíž platnost byla prodloužena do roku 2007. Finsko podle ní může stanovit limit, ne nižší než 16 litrů, na dovozy piva ze třetích zemí. EHSV, který byl vždy proti režimu odchylek, je tím potěšen. Jednotný režim pro všech 25 členských zemí by v tomto případě však mohl přinést určité problémy, jak se dále ukáže.

2.2

Návrh směrnice zvyšuje stávající prahovou hodnotu pro osvobození od daní ze 175 EUR na 500 EUR pro cestující v letecké dopravě a na 220 EUR pro ostatní cestující. V úvodní důvodové zprávě zdůvodňuje Komise tato opatření takto: „S ohledem na náklady a úsilí spojené s cestováním leteckou dopravou je pravděpodobné, že jednotlivci cestují letecky méně často než po zemi či trajektem. Cestující v letecké dopravě jsou navíc z podstaty věci omezeni v tom, co si mohou nakoupit a převážet, tj. nemohou převážet rozměrné zboží.“ Zdá se však, že skutečný důvod je jiný. Čtvrtý bod odůvodnění totiž uvádí: „Částky osvobození od cla by měly zohlednit potíže, kterým čelí členské státy, jež sousedí se třetími zeměmi s výrazně nižšími cenami ...“.

2.2.1

EHSV se domnívá, že důvod rozporu mezi tím, co je uvedeno v úvodní zprávě, a čtvrtým bodem odůvodnění spočívá především v potížích daňové povahy. Nemělo by smysl mluvit o „rozměrném zboží“ (viz předchozí odstavec): cestující v letecké dopravě by mohli dovážet některé méně rozměrné zboží o značné hodnotě (fotoaparáty, notebooky, hodinky, šperky atd.), na rozdíl od cestujících automobilem, po železnici nebo na výletních lodích. Další tvrzení, že letecká doprava je „méně častá než po zemi či trajektem“ a že by vyžadovala „náklady a úsilí“, se pravděpodobně vztahuje spíše na konkrétní situace, než na tento jev všeobecně: letecká doprava (zvlášť nízkonákladová) je součástí každodenního života milionů hospodářských subjektů a turistů, kteří každý rok míří do třetích zemí.

2.2.2

EHSV považuje za nepřijatelné, že zohlednění konkrétních situací vede k vypracování harmonizačních předpisů, které s občany zacházejí odlišně na základě druhu dopravy, který použijí. Ačkoliv EHSV se již několikrát vyjádřil proti systému odchylek, jak již bylo zdůrazněno v předchozím odstavci 2.1.2, a i nadále je ze zásady proti, domnívá se, že v tomto případě je tento systém jedinou schůdnou cestou. Měl by se však použít jen tehdy, může-li jeden nebo více členských států prokázat, při zachování zásady proporcionality, že všeobecný limit ve výši 500 EUR představuje neúnosnou ztrátu jejich daňových příjmů.

2.3

Návrh směrnice zachovává množstevní omezení, co se týče tabáku a alkoholu. Pokud jde o tabák, je zmíněna úmluva WHO, kterou EU ratifikovala dne 30. června 2005; tato úmluva doporučuje zakázat nebo omezit dovoz tabákových výrobků cestujícími v mezinárodním cestovním ruchu. Komise bere toto doporučení v úvahu a navrhuje jednotný systém snížených množstevních omezení pro tyto výrobky, „aby bylo zajištěno rovné zacházení se všemi občany, kteří vstupují do EU“.

2.3.1

EHSV souhlasí, i když vyjadřuje jisté výhrady ke zdůvodnění ohledně tabáku, které, stejně jako ostatní důvody, se zdá být spíše daňové než zdravotní povahy. Názornou ukázkou je čl. 9 odst. 2, který členským státům uděluje právo uplatnit minimální hodnoty pro dovoz tabáku, které jsou mnohem nižší než ty obvyklé. Zdálo by se, aniž by byla zpochybněna škodlivost tabáku, že úroveň jeho škodlivosti může záviset na rozhodnutí členských států, což je absurdní.

2.4

Komise kromě toho navrhuje zrušení množstevních omezení na parfémy, kávu a čaj. Zohledňuje se skutečnost, že parfémy již podle právních předpisů Společenství nepodléhají spotřební dani, z kávy tuto daň vybírá pět členských států a z čaje jediný. V této souvislosti úvodní zpráva vyjadřuje uvážení základní hodnoty  (2) zrušení množstevních omezení se stává aktuálním, „jelikož již neodrážejí skutečnou strukturu zdanění …v 25 členských státech“. Jinak řečeno, omezení jsou zrušena, protože už jen několik z 25 členských států stále uplatňuje spotřební daně na zmíněné výrobky.

2.4.1

EHSV zajisté souhlasí se zrušením těchto opatření a mimo to podotýká, že v tomto případě bylo přijato pravidlo, podle kterého v souladu se zásadou proporcionality převažují kolektivní zájmy nad zájmy jednotlivců.

2.5

Právě z hlediska proporcionality se může návrh směrnice stát terčem kritiky. Z obecného hlediska a vzhledem k pravidlu uvedenému v odstavci 2.4 EHSV upozorňuje na nutnost, aby se každá iniciativa snažila důsledně uplatňovat určitou zásadu ve všech aspektech právní úpravy a ne pouze v některých. Odůvodnění tohoto tvrzení jasněji vyplyne z připomínek k jednotlivým článkům.

3.1

Články 2, 4, 5 a 7: uplatnění směrnice. Tyto články stanoví, že osvobození od DPH a spotřební daně se týká zboží dováženého v osobních zavazadlech cestujících („doprovodné zavazadlo“), kteří projeli přes třetí zemi. Směrnice se použije pouze pokud cestující není schopen prokázat, že zboží bylo získáno v některém členské státu a nevztahuje se na ně žádná náhrada DPH nebo spotřební daně. Při výpočtu hodnoty zboží se nepřihlíží k osobnímu majetku, který je dočasně dovážen nebo zpětně dovážen po předchozím dočasném vývozu.

3.1.1

Pravidlo, které nicméně existovalo již dříve, stále ukládá cestujícímu nepříjemné břemeno spojené s povinností mít u sebe faktury potvrzující nákup již vlastněného zboží, především toho nákladnějšího, v jednom ze států EU nebo si při odjezdu obstarat prohlášení o dočasném vývozu.

3.1.2

EHSV si ostatně uvědomuje, že neexistují jednodušší řešení, zdůrazňuje nicméně, že Komise by v prováděcích pravidlech nebo jiným způsobem mohla užitečně doporučit členským státům, aby co nejvhodněji upozorňovaly na toto pravidlo prostřednictvím upozornění na hranicích při vycestování a zahrnutím do obecných pokynů cestovních kanceláří a na letenkách a lodních lístcích.

3.2

Článek 8: částky osvobození od daní Úhrnná hodnota dováženého zboží, které je osvobozeno od daní činí 500 EUR pro cestující v letecké dopravě a 220 EUR pro ostatní cestující. Členským státům je vyhrazeno právo tuto částku snížit u cestujících mladších patnácti let, ne však na hodnotu nižší než 110 EUR. Prahové hodnoty se týkají veškerého zboží kromě tabáku a alkoholu, pro které jsou stanovena množstevní omezení.

3.2.1

EHSV již vyjádřil rozpaky (viz odstavec 2.2.2) ohledně diskriminace občanů na základě použitého dopravního prostředku. Jako zřejmý se jeví fakt, že toto rozlišení se týká především některých členských států, které sousedí se třetími zeměmi, ve kterých existují mnohem nižší ceny, a to i v důsledku značných rozdílů ve zdanění. Problém by vyřešilo uplatnění zásady proporcionality (viz odstavce 2.4.1 a 2.5) prostřednictvím odchylek v konkrétních případech, kde se tato nutnost prokáže.

3.2.2

EHSV s odvoláním na odstavec 2.2.2 potvrzuje svůj návrh rozšířit z obecného hlediska limit 500 EUR na všechny cestující, bez rozlišování podle použitého dopravního prostředku. Zvýšení limitu by představovalo výhodu pro celnice, které by byly především v období intenzivního přílivu turistů zbaveny obtížného úkolu kontrolovat většinu cestujících, a umožnilo jim lépe se soustředit na případy skutečného pašování. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že zkušenost a profesionalita umožňuje celním úředníkům relativně jednoduše stanovit zásadní rozdíl mezi „turistou“ (provinivší se nanejvýš přestupkem) a „pašerákem“, jenž se dopouští trestné činnosti. Otevřený zůstává problém „pravidelných“ cestujících (kteří nejsou turisté ani pracující a nejsou „příhraniční“), jejichž dovoz se řadí k fenoménu drobného pašování za účelem obohacení.

3.3

Článek 9: množstevní omezení na tabák Osvobození tabáku od DPH a spotřební daně podléhá množstevnímu omezení. Maximální množstevní omezení je 200 kusů cigaret nebo 100 kusů doutníčků nebo 50 kusů doutníků nebo 250 gramů tabáku ke kouření. Členské státy mají vyhrazeno právo stanovit minimální množstevní omezení: 40 kusů cigaret nebo 20 kusů doutníčků nebo 10 kusů doutníků nebo 50 gramů tabáku ke kouření. Tato omezení mohou členské státy uplatnit u všech cestujících nebo je omezit na cestující, kteří nepoužívají leteckou dopravu.

3.3.1

Kromě nesouhlasu s různými množstevními omezeními, který již byl vyjádřen ohledně částek osvobození od daní, připojuje EHSV názor, že minimální omezení by způsobila vážné obtíže turistům cestujícím v automobilech, kteří mají národnost některého členského státu EU a kteří projíždějí různými zeměmi (Společenství a jinými) a jejich konečným cílem cesty není země, která používá uvedená omezení. Vzhledem k významu cestovního ruchu a k nutnosti ho podporovat, spíše než mu bránit opatřeními, která předpokládají přijetí přísných hraničních kontrol, EHSV navrhuje přijmout specifické výjimečné opatření pro tyto případy.

3.4

Článek 10: množstevní omezení na alkohol Analogicky s ustanovením pro tabák jsou dodržována platná množstevní omezení pro alkohol, která jsou v návrhu upravena a rozdělena do dvou kategorií. První představuje 1 litr destilátů a lihovin se skutečným obsahem alkoholu vyšším než 22 % objemových nebo nedenaturovaný ethanol se skutečným obsahem alkoholu 80 % objemových a více, druhou 2 litry meziproduktů a šumivých vín. Omezení představovaná těmito dvěma kategoriemi se nesčítají. Navíc k uvedeným množstvím se osvobodí od daní 4 litry tichých vín a 16 litrů piva. Osvobození od daní se nevztahuje na cestující mladší sedmnácti let.

3.4.1

EHSV v zásadě souhlasí s navrženými opatřeními, ale upozorňuje na určité detaily, které nejsou podružné. Za prvé, ethanol s obsahem alkoholu vyšším než 80 % objemových, uvedený v první kategorii, je běžně v prodeji pouze s obsahem alkoholu 98 nebo 99 % objemových. S jedním litrem tohoto výrobku je možné připravit tři litry alkoholického nápoje s obsahem alkoholu 33 % objemových. Jeho rovnocennost s jedním litrem destilátu nebo lihovin se tedy jeví jako neoprávněná. Co se týče kategorie „šumivých vín“, do které spadají jak kvalitní vína (šampaňské), tak vína jakékoliv povahy, se EHSV domnívá, že by měl být zrušen rozdíl mezi ním a „tichými víny“, jelikož se stále jedná o „vína“ bez určení jejich kvality.

3.4.2

Výbor však vyjadřuje konkrétní výhradu k celkovému množství vína a piva. Poměr mezi 4 litry vína a 16 litry piva je značně nevyvážený a znevýhodňuje cestující ze zemí, ve kterých se pivo pravidelně nekonzumuje. Místo stanovení společného omezení bude třeba stanovit oddělená a alternativní množstevní omezení na tyto dva druhy nápojů.

3.5

Co se týče pohonných hmot, osvobození se uplatní na obsah palivové nádrže vozidla a na 10 litrů pohonných hmot v přenosných nádržích. Jsou však přípustné odchylky, pokud existují omezující vnitrostátní předpisy.

3.5.1

EHSV vyzývá Komisi, aby radikálně přepracovala toto pravidlo. Za prvé, situace prodejců pohonných hmot neospravedlňuje výjimku, která se kromě obsahu palivové nádrže týká i přenosných nádrží. Tato výhoda by měla být zrušena, přinejmenším vzhledem k nebezpečí spojenému s převážením pohonných hmot mimo palivovou nádrž. Připomeňme mimo jiné, že dopravní předpisy v mnoha zemích již takové převážení zakazují. Zákaz by měl být rozšířen na případné přídavné nádrže zabudované do vozidla. U nákladních vozidel, která mají často dvě palivové nádrže, by se zákaz měl týkat palivových nádrží, které nebyly homologovány při registraci vozidla k provozu.

3.5.2

Za druhé, omezující vnitrostátní předpisy nemohou být ze stejných důvodů uvedených v odstavci 3.3.1 vztahovány na cestující ze zemí, které neuplatňují omezení, i pokud jsou tyto předpisy odůvodněny rozdílem v cenách mezi hraničními zeměmi. Pokud jsou omezení považována za nutná, mohla by být součástí omezení týkajících se osob s bydlištěm v příhraničních územích a příhraničních pracovníků, která jsou stanovena v následujícím článku 14 směrnice.

3.6

Článek 14: příhraniční osoby. Zvláštní ustanovení potvrzující ta stávající se týkají osob s bydlištěm v příhraničním území a příhraničních pracovníků (pracovníci s bydlištěm v členském státu EU, kteří pracují v příhraniční oblasti sousední třetí země nebo osoby s bydlištěm ve třetí zemi, které pracují v příhraniční oblasti sousedního členského státu EU). Pro tyto kategorie je členským státům ponecháno právo snížit částky osvobození od daní a/nebo množstevní omezení. Pro účely směrnice se „příhraničním územím“ rozumí oblast, jejíž hranice prochází vzdušnou čarou ve vzdálenosti nejvýše 15 kilometrů od státní hranice členského státu. EHSV považuje takové vymezení za neoprávněné, jelikož nebere v úvahu geografické, ekonomické a sociální charakteristiky každé příhraniční oblasti. Každý členský stát by měl mít právo stanovit vlastní území podle okolností. Větší flexibilita by, kromě jiného, umožnila členským státům vypořádat se se znepokojujícím fenoménem „neobvyklého pašování“, které probíhá na pevninských hranicích východoevropských zemí.

3.7

Konečně, datum vstupu směrnice v platnost je stanoveno na 31. prosince 2006, což je termín, který lze považovat za reálný pouze za předpokladu rychlého legislativního postupu bez překážek.