13.12.2006 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 303/18 |
Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení ve věci COMP/38.281/B.2 – Surový tabák – Itálie
(vyhotovená v souladu s článkem 15 rozhodnutí Komise 2001/462/ES, ESUO ze dne 23. května 2001 o mandátu úředníků pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže – Úř. věst. L 162, 19.6.2001, s. 21)
(2006/C 303/14)
Návrh rozhodnutí ve výše uvedené věci vyvolává tyto připomínky:
Zvláštnost této věci spočívá v tom, že řízení bylo zahájeno poté, co GŘ AGRI postoupilo v roce 2001 GŘ COMP stejnopis meziodvětvové dohody mezi profesním sdružením italských zpracovatelů tabáku Associazione Professionale Transformatori Tabacchi Italiani (APTI) a italským sdružením výrobců surového tabáku Unione Italiana Tabacco (UNITAB), jakož i informace Účetního dvora. Poté byly podány informace společností Deltafina S.p.A a následně společnostmi Dimon Italia (nyní Mindo) a Transcatab na základě oznámení o shovívavosti z roku 2002.
Ve dnech 18. až 19. dubna 2002 provedla Komise šetření v prostorách společností Dimon, Transcatab, Trestina Azienda Tabacchi a Romana Tabacchi.
Písemné řízení a nahlížení do spisu
Dne 26. února 2004 bylo zasláno sdělení o námitkách sdružením APTI a UNITAB a společnostem Deltafina, Dimon, Transcatab, Trestina, Romana a Boselli S.A.L.T.O S.r.l, zpracovatelům surového tabáku, jakož i mateřským společnostem italských zpracovatelů Dimon Inc., Standard Commercial Corp. a Universal Corp.
Sdělení o námitkách dokládalo ukončené i trvající porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES italskými zpracovateli a jejich sdružením APTI a UNITAB.
Nahlédnutí do spisu bylo každému z adresátů umožněno formou individualizovaného CD-ROM, jež bylo přiloženo k zaslanému sdělení o námitkách; to umožnilo dotyčným podnikům a sdružením uplatnit zásadu „rovnosti zbraní“ tak, jak byla formulována Soudem prvního stupně ve věcech Soda Ash (T-31/91 a T-32/91).
Ve sdělení o námitkách byla stanovena dvouapůlměsíční lhůta na odpověď; na žádost jedné ze stran jsem tuto lhůtu prodloužil všem zúčastněným podnikům a sdružením o dva týdny.
Všichni adresáti sdělení o námitkách odpověděli ve stanovené lhůtě.
Ústní řízení
Na základě článku 5 nařízení Komise (ES) č. 2842/98 požádalo několik stran o formální slyšení, jež se konalo dne 22. června 2004. Všichni adresáti s výjimkou tří (Dimon Incorporated, Standard Commercial Corporation a Boselli S.A.L.T.O.) se slyšení zúčastnili.
Při této příležitosti přednesla společnost Dimon nové tvrzení, že společnost Deltafina, první žadatel o shovívavost, informovala o své žádosti o shovívavost své konkurenty. Podle společnosti Dimon to nastolilo otázku, zda společnost Deltafina, které bylo přiznáno podmínečné prominutí pokuty, i nadále splňuje podmínky bodu 11 oznámení o shovívavosti a zda by mohlo být prominutí pokuty, jež by bylo zrušeno společnosti Deltafina, přiznáno společnosti Dimon.
Po ukončení slyšení Komise tuto otázku podrobně prozkoumala. Tyto skutečnosti a jejich právní následky byly oznámeny v doplňujícím sdělení o námitkách (dále jen „dodatek“) doručeném dne 22. prosince 2004 všem adresátům, kteří nabyli přesvědčení, že Deltafina nesplnila své povinnosti a v důsledku toho by mělo být zrušeno předběžné prominutí pokuty přiznané této společnosti.
Šest z adresátů na tento dodatek odpovědělo a čtyři z adresátů, kteří odpověděli, požádali o ústní slyšení podle článku 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004. Toto slyšení se konalo dne 1. března 2005 a zúčastnily se jej společnosti Deltafina, Universal Corporation, Mindo a Transcatab.
Podle čl. 10 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 Deltafina navrhla, aby Komise vyslechla osoby, jež by mohly potvrdit skutečnosti obsažené v jejím přednesu; tomuto návrhu jsem vyhověl.
Nevyhověl jsem však návrhu na odložení slyšení předloženém společnostmi Deltafina a Universal Corp., který zdůvodňovaly tím, že období dvou týdnů mezi jejich odpověďmi na dodatek a slyšením je pro ně příliš krátké k účinné přípravě jejich ústní obhajoby, v důsledku čehož by bylo porušeno jejich právo na obhajobu. Tento názor jsem vyslovil na základě skutečnosti, že dodatek obsahoval pouze úzce formulované skutkové a právní otázky, jakkoli by jejich důsledky mohly být pro dotčené podniky dalekosáhlé. Tyto společnosti měly proto od okamžiku, kdy jim bylo doručeno druhé sdělení o námitkách, dostatek času k podrobné přípravě své obhajoby. Společnosti Universal a Deltafina byly nicméně vyzvány, aby po skončení slyšení předložily své případné poznámky, čehož obě využily.
Návrh konečného rozhodnutí
V zájmu řádného vedení řízení je nutno pojednat zejména dvě otázky:
Oproti tvrzení společnosti Deltafina, že Komise nemůže vzít zpět podmínečné prominutí pokuty, protože způsobem, kterým vedla řízení, vzbudila oprávněné očekávání, vychází rozhodnutí z toho, že se oprávněná očekávání stávají nicotnými, jakmile dotčené strany přestanou plnit své povinnosti. Mám za to, že se jedná o přiměřené uplatnění zásady výsledného účinku („effet utile“) na oznámení o shovívavosti. Přístup popsaný v oznámení by nebyl účinný, kdyby byli samotní žadatelé o shovívavost schopni ohrozit vyšetřování, jež bylo zahájeno s jejich součinností, jako tomu bylo v tomto případě. Užití přístupu shovívavosti v této fázi řízení závisí ve značné míře na tom, aby byl příslušný návrh udržen v tajnosti.
Základní podmínka, že se očekávání musí opírat o řádné uplatnění právních předpisů, není v tomto případě splněna, jelikož Deltafina své povinnosti nesplnila. Skutečnost, že Deltafina neoznámila Komisi, že informovala ostatní členy správního výboru meziodvětvového sdružení (APTI) o tom, že v počáteční fázi řízení předložila žádost o shovívavost, rovněž silně naznačuje, že si byla velmi dobře vědoma svých povinností.
Nepovažuji tudíž zrušení předběžného odpuštění pokuty společnosti Deltafina za porušení práva na řádný proces.
Co se týče práva být slyšen a zejména otázky, zda se návrh rozhodnutí vypořádává pouze s námitkami, k nimž se strany mohly vyjádřit (článek 15 rozhodnutí o mandátu úředníků pro slyšení), nebyly některé námitky obsažené ve sdělení o námitkách reflektovány v návrhu rozhodnutí, protože byly zohledněny důkazní prostředky předložené podniky a jejich sdruženími.
V návrhu rozhodnutí se proto doporučuje:
— |
zastavit řízení proti společnostem Boselli a Trestina; |
— |
zkrátit dobu trvání protiprávního jednání, neboť se prokázalo, že důkazy ohledně let 1993 a 1994 nejsou přesvědčivé; |
— |
omezit odpovědnost APTI pouze na rozhodnutí učiněná v kontextu jednání týkajících se mezioborových dohod se sdružením UNITAB, jelikož nebylo prokázáno, že se sdružení APTI řídilo plánem zpracovatelů, a jeho jednání, stejně jako jednání sdružení UNITAB, je nutno posoudit jako (ukončená i pokračující) protiprávní jednání spočívající v rozhodnutích sdružení podniků odporujících ustanovení čl. 81 odst. 1; |
— |
při vyměření pokut vzít v úvahu důkazní prostředky předložené sdruženími APTI i UNITAB potvrzující, že tato sdružení jednala v rámci italského zákona 88/88 ze dne 16. března 1988, který upravuje mezioborové dohody a smlouvy o pěstování a prodeji zemědělských produktů, a mimo jiné stanoví, že mezioborové dohody musí určit minimální cenu, jíž je třeba použít v jednotlivých smlouvách. |
V návrhu rozhodnutí jsem nenalezl žádné další námitky.
Dospěl jsem proto k závěru, že právo na slyšení bylo v tomto případě dodrženo.
V Bruselu dne 11. října 2005.
Serge DURANDE