1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/79

1.

konstatuje, že světová finanční krize, která má původ v globální makroekonomické nerovnováze a globální úvěrové krizi, vážně narušila finanční systémy na celém světě, včetně Evropské unie; dále konstatuje, že světová finanční krize způsobila zhroucení akciových trhů na celém světě a má dalekosáhlé negativní dopady na „reálnou ekonomiku“ a zejména na perspektivy zaměstnanosti a sociální situaci; zdůrazňuje, že finanční trhy mají pro „reálnou ekonomiku“ zásadní význam a že jednou z hlavních priorit pro hospodářský růst a zaměstnanost je – kromě zaručení zaměstnanosti – obnovení toku kapitálu, který by poskytoval úvěry a financoval investice, což vyžaduje obnovení důvěryhodnosti prostřednictvím jednoznačných závazků a vládních záruk, jakož i důslednější provádění dohledu na všech finančních trzích v globální perspektivě, a zavedení právních předpisů na podporu odpovědného poskytování úvěrů trhům;

2.

doporučuje, aby na krátkodobá opatření pro vyvážení bezprostředních důsledků krize a pro minimalizaci negativních dopadů na reálnou ekonomiku, jakož i na balíčky pro hospodářskou obnovu navazoval koordinovaný krátkodobý a dlouhodobý akční plán, který by ekonomiky EU přivedl ke stabilnímu růstu a v budoucnosti je ochránil před podobnými krizemi;

3.

připomíná, že Parlament již před rokem ve svém usnesení ze dne 20. února 2008 o Lisabonské strategii (4) poukázal na úkol prvořadého významu, a to zajistit stabilitu finančních trhů, a konstatoval, že nedávná krize související s rizikovými hypotékami ukazuje, že je nezbytné, aby Evropská unie vyvinula opatření hospodářského dohledu s cílem posílit průhlednost a stabilitu finančních trhů a lépe chránit klienty; dále v něm požadoval posouzení stávajících systémů a nástrojů obezřetnostního dohledu v Evropě a trval na bližší konzultaci s Parlamentem, která by vedla k objasnění doporučení ke zlepšení stability finančního systému a jeho schopnosti poskytovat bezpečné a dlouhodobé financování evropského obchodu;

4.

zdůrazňuje, že finanční trhy jsou, a nadále zůstanou centrem fungování sociálních tržních ekonomik, že jsou určeny k financování „reálné ekonomiky“ i k zajištění účinného přidělování zdrojů a že rovněž mají ekonomikám poskytovat prostředky k prosperitě, což na druhé straně umožnilo udržitelným způsobem zlepšit životní úroveň občanů během posledních desetiletí; zdůrazňuje, že naprosto spolehlivé, účinné a transparentní finanční trhy jsou předpokladem pro zdravou a inovační evropskou ekonomiku, která je charakterizována hospodářským růstem a vytvářením pracovních příležitostí;

5.

zdůrazňuje, že finanční krize vytvořila příležitost pro inovace, jejichž význam jakožto motoru ekonomiky již nemůže být dále opomíjen; domnívá se, že nastal pravý čas pro rozvíjení dynamické znalostí ekonomiky, jejíž vybudování si Evropa stanovila za cíl před přibližně osmi lety; dále zastává názor, že je vhodná doba k vybudování hospodářství s nejvyšší energetickou účinností, které dokáže změnit svět a zajistit evropskou prosperitu a mezinárodní konkurenceschopnost na několik následujících desetiletí; domnívá se, že je také čas na podporu inovačních průmyslových odvětví, která jsou schopna do Evropy přinést nový růst;

6.

uznává pozitivní výsledky záchranných opatření přijatých k zamezení škodám na daňovém systému; požaduje nicméně vybudování nové finanční architektury pomocí transparentní a účinné regulace, jež je v nejlepším zájmu spotřebitelů, podniků a zaměstnanců; požaduje vypracování dalších legislativních návrhů a uzavření mezinárodních dohod, které umožní bojovat proti podstupování nadměrného rizika a proti pákovému účinku a krátkodobým spekulativním opatřením, jež představují základní zdroje krize; připomíná Komisi její povinnost reagovat na žádosti Parlamentu týkající se regulace zajišťovacích fondů a soukromých kapitálových fondů a v nejbližší době očekává legislativní návrhy;

7.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zajistit, aby finanční sektor, kterému se dostalo veřejné podpory, poskytoval podnikům, zejména malým a středním podnikům, a domácnostem dostatek úvěrů; trvá na tom, aby záchranné plány obsahovaly závazné podmínky ohledně rozdělování dividend a postupů poskytování úvěrů;

8.

varuje před začarovaným kruhem nižších investic a menších výdajů spotřebitelů vedoucích ke snižování pracovních míst, omezování podnikatelských plánů a poklesu inovací, což by EU mohlo uvrhnout do hluboké a dlouhotrvající recese; zdůrazňuje, že v této souvislosti má mimořádný význam koordinovaná evropská reakce, má-li se zabránit tomu, aby krize vedla k vypracování souhrnu vnitrostátních plánů na finanční stabilitu nebo hospodářskou obnovu, které by obsahovaly případné konflikty a náklady oslabující vnitřní trh, hospodářskou stabilitu a Hospodářskou a měnovou unii i roli Evropské unie jako globálního ekonomického hráče;

9.

očekává, že společný postup překoná dopady finanční krize na reálnou ekonomiku; žádá, aby byla vymezena kritéria pro budoucí míru zaměstnanosti a hospodářského růstu, která by měla pomoci určit rozsah a složky Plán evropské hospodářské obnovy; v této souvislosti vyzývá k tomu, aby byla v rámci Paktu stability a růstu a jeho pravidel flexibility vypracována soudržná evropské strategie pro budoucí investice (např. do kvalifikovaného a zkušeného lidského kapitálu, který by zajistil technologický průlom a rozvoj, do inovací, energetické účinnosti, udržitelných infrastruktur, komunikačních technologií, vzájemných kontaktů a služeb, včetně zdravotnických služeb, a příležitostí pro podnikatelské subjekty, v neposlední řadě i malé a střední podniky, investovat do nových produktů a trhů), ochranu pracovních míst a příjmů a lepší koordinaci hospodářských a sociálních politik;

10.

zastává názor, že energie z obnovitelných zdrojů, energetická účinnost a životní prostředí se mohou stát strategickými oblastmi, na něž se zaměří stimulační opatření, která vytvoří vysoce kvalitní ekologická povolání a evropskému průmyslu poskytnou výhodu iniciátora před ostatními regiony světa, jež se této iniciativy teprve musí ujmout;

11.

domnívá se, že pouze politika, která spojuje boj proti rostoucí nezaměstnanosti a chudobě v krátkodobém horizontu s přípravou podmínek pro přechod našeho hospodářství k udržitelnosti v dlouhodobém horizontu, může vést k trvalejšímu řešení, které vychází ze strategie udržitelnosti přijaté v Göteborgu a prohlášené za součást Lisabonské strategie;

12.

zdůrazňuje, že nejvyšší prioritou Evropské unie musí být ochrana jejích občanů před dopady finanční krize, neboť právě občané jsou postiženi nejvíce, ať už se jedná o pracující, osoby v domácnosti nebo podnikatele; zastává názor, že mnoho pracujících a jejich rodin je nebo bude zasaženo krizí, a proto je třeba přijmout opatření, která pomohou zastavit rušení pracovních míst a lidem umožní rychlý návrat na trh práce a ušetří je dlouhodobé nezaměstnanosti; očekává, že se Evropská rada na svém jarním zasedání v roce 2009 dohodne na jasných obecných směrech a konkrétních opatřeních pro zajištění zaměstnanosti a vytváření pracovních příležitostí;

13.

domnívá se, že z dopadů hospodářské krize je nejvíce znepokojující nárůst chudoby v Evropské unii; považuje za nezbytné zastavit stávající růst nezaměstnanosti v Evropské unii; zdůrazňuje, že nejúčinnějším způsobem snížení a prevence chudoby je strategie založená na cílech plné zaměstnanosti, velmi kvalitních pracovních míst a sociálního začlenění a na opatřeních na podporu podnikání a činností posilujících postavení malých a středních podniků a investice; připomíná, že tato strategie, jež má řešit vyloučení z trhu práce, by měla být založena na odpovídající životní úrovni a podpoře příjmů, inkluzivních trzích práce a přístupu ke kvalitním službám a vzdělání; domnívá se tedy, že zaměstnanost je třeba podpořit opatřeními zaměřenými na podnikatele, malé a střední podniky a investice a dále iniciativami, které mají lidem pomoci znovu vstoupit na trh práce; zastává názor, že zvláštní prioritu by v tomto ohledu měla mít rekvalifikace nezaměstnaných osob a poskytování vzdělávání zaměřeného na vytvoření kvalifikované a specializované pracovní síly; je přesvědčen, že zásada solidarity je základní hodnotou při budování Evropy, a že je proto třeba členským státům poskytnout finanční prostředky Společenství na mechanismy zaměřené na prevenci nadměrného rušení pracovních míst, rekvalifikaci pracovníků a na rozvoj dovedností nekvalifikovaných osob; domnívá se, že v oblasti pracovního práva je nutno vytvořit předpisy, jejichž cílem bude dosáhnout vyššího stupně flexibility a jistoty na trhu práce i při získávání nových pracovních míst; dále se domnívá, že finanční nástroje Společenství, jako je Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, musí být přepracovány tak, aby je bylo možno účinně a včas použít v situacích, kdy velká hospodářská odvětví ruší pracovní místa; vítá návrh Komise zjednodušit kritéria pro Evropský sociální fond a jeho činnosti soustředit na nejzranitelnější skupiny obyvatel;

14.

zdůrazňuje, že současný hospodářský pokles obzvlášť silně postihl malé a střední podniky, na nichž stojí evropské hospodářství; upozorňuje na to, že omezení úvěrů zasáhlo nejvíce malé a střední podniky, protože se jedná o část hospodářství, která nejvíce závisí na krátkodobém pracovním kapitálu, jenž je obvykle poskytován prostřednictvím úvěrů; upozorňuje na to, že nedostatek kapitálu spolu s obecným poklesem poptávky nutí malé a střední podniky ustupovat na všech frontách; zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že malé a střední podniky nejvíce přispívají k tvorbě HDP a jsou největšími zaměstnavateli v Evropské unii, má jejich současná těžká situace dalekosáhlé důsledky pro Evropskou unii jako celek, a zejména pak pro nejzranitelnější a nejpostiženější regiony; dále zdůrazňuje obecný význam rychlého provedení iniciativy „Small Business Act“, a zejména ustanovení o poskytování úvěrů malým a středním podnikům prostřednictvím opatření Evropské investiční banky (EIB);

15.

zdůrazňuje, že dostatečný, dostupný a rozumně zabezpečený přístup k financování je rozhodujícím předpokladem pro investice a růst; domnívá se, že v současném hospodářském ovzduší je iniciativa „Small Business Act“ a její cíle důležitější než kdy jindy, protože malé a střední podniky nabízejí dosud nevyužitý potenciál pro hospodářský růst a vytváření a zachování pracovních míst a protože tato iniciativa poskytuje příležitost pro politické vedení a podpoření důvěry v evropský podnikatelský sektor;

16.

upozorňuje na to, že pro udržitelný růst potřebuje Evropa zdravou, dynamickou a kvalifikovanou pracovní sílu; to je bohužel ve většině členských států ohroženo mimo jiné úbytkem populace; domnívá se, že účinná infrastruktura péče o děti, jak byla dohodnuta na jarním zasedání Evropské rady konané ve dnech 15. a 16. března 2002, významně usnadňuje sladění pracovního a rodinného života; je toho názoru, že rozvoj péče o děti, založené na rodině, usnadňuje ženám i mužům účastnit se pracovního života a zároveň pečovat o rodinu; zdůrazňuje, že zvyšující se zaměstnanost žen nejen podporuje růst hospodářství jako celku, ale přispívá také ke zmírnění současných demografických problémů Evropy; domnívá se, že je třeba podporovat solidaritu mezi generacemi, aby bylo možno ze stávající pracovní síly získat větší potenciál;

17.

trvá nicméně na tom, že členské státy musí přepracovat své přistěhovalecké politiky tak, aby cíleně přilákaly vysoce kvalifikované přistěhovalce, kteří vyhovují potřebám evropského pracovního trhu, přičemž by měly vycházet ze zkušeností Spojených států v této oblasti a dbát na spolupráci se zeměmi původu, aby se zabránilo „odlivu mozků“; domnívá se, že vzdělávací politika by měla být více zaměřena na přilákání zahraničních vědců a studentů, kteří v Evropské unii zůstávají delší dobu (např. program Erasmus Mundus, 2007–2012); domnívá se, že jedním z hlavních předpokladů pro vybudování nejlepší znalostní ekonomiky na světě je to, že všechny členské státy zaručí a ochrání základní práva legálních přistěhovalců a zajistí jim přístup ke společným evropským hodnotám a respekt ke kulturní rozmanitosti;

18.

konstatuje, že v Lisabonské strategii existuje několik klíčových priorit, kterým by se evropské orgány měly v důsledku stávající krize věnovat bez jakéhokoli prodlení, a sice: podporovat regionální a místní konkurenceschopnost, dodržovat pravidla v oblasti hospodářské soutěže a podporovat spotřebitelské politiky s cílem dosáhnout účinnějších a spravedlivějších trhů a využívat přitom výhod vnitřního trhu, a to zejména pokud jde o maloobchod a služby; dále by měly urychleně přistoupit k provádění iniciativy „Small Business Act“, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (5), jakož i k spěšnému přijetí a provádění návrhu Komise ze dne 25. června 2008 k přijetí nařízení Rady o statutu evropské soukromé společnosti (KOM (2008)0396), rychle pokročit s realizací Evropského výzkumného prostoru a návrhů týkajících se „páté svobody“, které mají podněcováním k předávání znalostí v rámci trojúhelníku tvořeného vzděláváním, výzkumem a vývojem a průmyslovou výrobou umožnit volné šíření znalostí a inovací, a také přijmout nákladově efektivní patent Společenství a systém patentového soudnictví pro celou EU, jež by výrazně zlepšily konkurenceschopnost evropských podniků, a usnadnily tak přístup společností k finančním prostředkům a podpořily inovace;

19.

je toho názoru, že Evropská unie by měla sledovat společný základní cíl: vytvářet pracovní příležitosti a předcházet tak hromadné nezaměstnanosti; domnívá se, že tento cíl by proto měl určovat rozsah a jednotlivé prvky Plánu evropské hospodářské obnovy; domnívá se, že solidarita je nezbytná, má-li se zajistit maximální pozitivní vliv Plánu evropské hospodářské obnovy a doprovodných opatření na evropské trhy práce; zdůrazňuje, že je nutné více podporovat nejohroženější společenské skupiny;

20.

důrazně se vyslovuje pro takovou politiku trhu práce, která všem usnadní přístup na trh práce a podpoří celoživotní vzdělávání; vyzývá členské státy a sociální partnery, aby uzavřely inovativní dohody pro udržení zaměstnanosti; podporuje mimo jiné snížení odvodů na sociální zabezpečení z nízkých příjmů s cílem podpořit zaměstnatelnost dělníků s nižší kvalifikací a zavedení inovativních řešení (např. poukázek na služby domácí péče a péče o dítě, dotací pro nábor pracovníků z ohrožených skupin), která se již v některých členských státech začínají úspěšně prosazovat; očekává, že bude probíhat výměna osvědčených postupů v této oblasti;

21.

zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí zvýšit účinnost pravidel na ochranu spotřebitele ve snaze dostát velkým očekáváním občanů Unie, zejména pokud jde o finanční produkty; vybízí členské státy, aby vytvořily politiky na podporu nejvíce postižených obětí finanční krize;

22.

zdůrazňuje, že je velmi důležité zajistit okamžitě na trhu práce volný pohyb a mobilitu, přičemž trvá na tom, že je nutné zaručit stejnou odměnu za stejnou práci a plně respektovat kolektivní vyjednávání a úlohu odborů, včetně jejich práva na kolektivní akce; zdůrazňuje, že odstranění překážek v mobilitě na evropském trhu práce umožní lepší ochranu evropské pracovní síly; konstatuje, že Evropská unie musí vynaložit úsilí na to, aby občanům vysvětlila výhody postupu, který účinně spojuje rozšíření, integraci, solidaritu a pracovní mobilitu;

23.

konstatuje, že některé členské státy již zavedly pojem minimální mzdy; domnívá se, že by z jejich zkušeností mohly čerpat ostatní členské státy; vyzývá členské státy, aby zajistily podmínky pro zapojení všech občanů do společnosti a hospodářského života a zejména aby vytvořily předpisy upravující záležitosti, jako je minimální mzda, nebo v závislosti na vnitrostátních tradicích jinou zákonnou a obecně závaznou úpravu či kolektivní smlouvy, které pracovníkům na plný úvazek umožňují vést ze svých příjmů důstojný život;

24.

domnívá se, že finanční krize nabízí příležitost k provedení nezbytných reforem s důrazem na zdravé hospodářské základy, počínaje náležitými investicemi do vzdělání a kvalifikací až po kvalitní veřejné finance a podmínky příznivé pro inovace a vytváření pracovních míst; domnívá se, že udržitelný růst a vytváření pracovních míst v Evropské unii stále více závisí na kvalitě a inovacích, které jsou hlavními hnacími silami evropské konkurenceschopnosti;

25.

vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby urychleně přijaly opatření s cílem podpořit hospodářský růst a zaměstnanost a posílit poptávku a důvěru spotřebitelů; za zásadní považuje v této souvislosti promyšlenou iniciativu pro hospodářský růst zaměřenou na cíle Lisabonské strategie, jako jsou investice do trojúhelníku znalostí (jenž tvoří vzdělání, výzkum a inovace), zelených technologií, energetické účinnosti, udržitelných infrastruktur a komunikačních technologií; zdůrazňuje synergické účinky takové iniciativy s ohledem na budoucí konkurenceschopnost, trh práce a ochranu životního prostředí a zdrojů;

26.

zdůrazňuje, že by členské státy měly pokračovat v reformě trhů práce s cílem vytvořit více pracovních míst a v reformě vzdělávacích systémů s cílem zvýšit úroveň kvalifikací; domnívá se, že členské státy by se měly i nadále snažit o zvýšení produktivity prostřednictvím vyšších investic do vzdělání; dále zdůrazňuje, že vyřešení problémů týkajících se inovace a jejího šíření a zajištění zaměstnatelnosti a flexibility pracovní síly vyžaduje lepší vzdělávání a odbornou přípravu, jakož i celoživotní vzdělávání; poukazuje však na to, že stávající investice do lidského kapitálu v Evropě jsou pro vysoce znalostní ekonomiku očividně stále nedostatečné;

27.

zdůrazňuje, že stávající krize nesmí být využita jako záminka pro odklad tolik potřebného přesměrování výdajů na „zelené investice“, ale že by měla být spíše chápána jako další pobídka k urychlení velmi potřebné ekologizace průmyslu; je přesvědčen, že hospodářské důvody pro boj proti změně klimatu jsou jasné a že každý krok odkládající nezbytná opatření přinese v konečném důsledku vyšší náklady;

28.

vyzývá členské státy k revizím svých rozpočtů a k investicím do promyšlených projektů hospodářského růstu a tedy k plnému využívání revidovaného Paktu stability a růstu;

29.

zdůrazňuje, že hospodářství členských států jsou vzájemně úzce provázána; zdůrazňuje proto potřebu účinnější koordinace a lepší správy věcí veřejných, což je o to naléhavější v době krize; poukazuje na to, že nejpádnější důvody pro intenzivnější spolupráci mají země eurozóny; odkazuje v této souvislosti na svá doporučení obsažená v usnesení o 10 letech HMU; očekává, že Komise vydá jasné a přesvědčující pokyny pro zajištění lepší koordinace mezi všemi členskými státy;

30.

domnívá se, že upuštění od boje proti změně klimatu a pozastavení investic do ochrany životního prostředí by byla zničující chyba, která by měla jednak okamžitý dopad a jednak by se projevovala i po několik dalších generací;

31.

zdůrazňuje potřebu posílit sociální rozměr Plánu evropské hospodářské obnovy a národních plánů obnovy; vyzývá Komisi, aby až do jarního zasedání Evropské rady v roce 2009 sledovala sociální dopady finanční krize, zejména pokud jde o sociální vyloučení, chudobu a důchody, a aby předložila příslušné návrhy;

32.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby byl hlavní mechanismus financování Evropského sociálního fondu zaměřen zejména na rekvalifikaci a zvýšení zaměstnatelnosti i na činnosti související se začleněním do společnosti s cílem překonat negativní sociální dopady krize; připomíná, že pozornost by měla být věnována těm, kdo jsou od trhu práce nejvíce vzdáleni;

33.

poukazuje na to, že potřebujeme iniciativu „New Deal pro Evropu“, která bude také řešit otázky hospodářské, ekologické a sociální krize; vytváření pracovních míst ve výrobních odvětvích a v odvětvích souvisejících s průmyslem musí být doplněno výraznými investicemi do oblasti sociálních služeb, zejména do vzdělání a zdravotnictví, vytvořením lepších podmínek pro výuku dětí a studentů, výrazným zvýšením počtu učitelů a zlepšením fyzických podmínek pro učení, což jsou všechno investice, které se v budoucnosti vrátí;

34.

poukazuje na to, že investice v rámci iniciativy „New Deal“ by měly být zaměřené také na zvyšování účinnosti a nahrazování jiných zdrojů než ropy („strategické materiály“), které budou v krátkodobém až střednědobém horizontu obtížně dostupné a jejich nedostatek bude bránit rozvoji některých odvětví, jako je např. informační, komunikační a zábavní průmysl; konstatuje, že podle nedávných studií lze u těchto materiálů dosáhnout značného zvýšení účinnosti, čímž by bylo možné snížit množství odpadu, náklady a závislost na zdrojích;

35.

pokud jde o energii, poukazuje na to, že Evropa je v současnosti závislá na fosilních palivech, která pro ni představují hlavní zdroj energie; domnívá se, že ačkoli je nutné snížit závislost na fosilních palivech, je rovněž nezbytné zabezpečit dodávky energie pro Evropu; domnívá se, že tato skutečnost vyžaduje diverzifikaci zdrojů fosilních paliv a zároveň pokud možno zachování dostupných cen energie; domnívá se, že odvětví energetiky v členských státech musí být otevřené a že je nutné zajistit skutečnou hospodářskou soutěž; je toho názoru, že je třeba zlepšit energetickou účinnost prostřednictvím výzkumu a vývoje a využitím osvědčených postupů; domnívá se, že vzhledem k dlouhodobě vysokým cenám ropy a plynu musí být Evropa v tomto ohledu schopna snížit svou zranitelnost; domnívá se, že je klíčové, aby Evropská unie vážně uvažovala o přechodu na vnitřní trh s energií s cílem dosáhnout účinnější distribuce energií mezi členskými státy a vyřešit svou závislost na energii, jež pochází ze třetích zemí; je toho názoru, že je nutné zvýšit podíl obnovitelné energie v Evropské unii, aby se snížila závislost na fosilních palivech; domnívá se, že je třeba v této oblasti provádět intenzivnější výzkum a vývoj a že by měla být upřednostňována různá místní řešení s cílem co nejlépe využívat dostupné obnovitelné zdroje energie;

36.

konstatuje, že Evropská unie stále zaostává za vývojem inovací v hospodářství USA; poukazuje na skutečnost, že inovace může zajistit rychlé oživení evropských hospodářství tím, že poskytuje poměrnou výhodu na světových trzích; poukazuje na skutečnost, že v dobách hospodářské recese se často přistupuje k omezování prostředků určených na výzkum a vývoj, avšak tento přístup není správný, neboť je přesným opakem toho, co je třeba udělat; domnívá se, že vyšší investice do výzkumu a vývoje a do vzdělání zvyšují produktivitu, a tedy i růst; vyzývá k investicím do výzkumu a vývoje ve snaze dosáhnout cíle ve výši 3 % HDP; zdůrazňuje, že rozpočet EU musí umožňovat větší podíl výdajů na výzkum; je toho názoru, že členské státy by si měly klást vyšší cíle nebo alespoň splnit své stávající cíle, pokud jde o investice do výzkumu a vývoje, a měly by podporovat investice do výzkumu a vývoje v soukromém sektoru, a to prostřednictvím daňových opatření, úvěrových záruk, regionálních modelů a špičkových výzkumných středisek i všech dalších možných nástrojů, které mohou přispět k dosažení tohoto cíle; je toho názoru, že vzdělávání dospělých a celoživotní vzdělávání by měly být prioritami na všech politických úrovních, neboť zvyšují produktivitu a zároveň zajišťují kvalifikaci nezbytnou pro vstup na trh práce a pro zachování zaměstnatelnosti ve vysoce konkurenčním pracovním prostředí;

37.

poukazuje na skutečnost, že s nástupem 21. století uvolnily technologické a telekomunikační nástroje v nebývalé míře globalizační síly, vzájemně přiblížily trh s komunikacemi a trh práce a přispěly k zahájení období nevídaných inovací, v důsledku čehož se zvýšila hospodářská produktivita a došlo k propojení občanů na celém světě; je proto přesvědčen, že pokud Evropská unie maximální měrou využije možností, jež skýtají technologie, a jejich vlivu na hospodářství, více otevře vnitřní trh v oblasti telekomunikací, energetiky, výzkumu, a zejména průmyslu, může ze stávajících hospodářských otřesů vyjít silnější a zlepšit kvalitu a dostupnost zdravotní péče, pokročit ve vývoji a zavádění energetiky šetrné vůči klimatu, zlepšit školství ve všech členských státech a zvýšit pravděpodobnost toho, že se Evropská unie stane světovou mocností v oblasti technologií a aplikovaných technologických inovací; poukazuje na to, že znalostní ekonomika vyžaduje rozvoj velmi kvalitních služeb a širokopásmovou strategii schopnou urychlit modernizaci a rozšiřování sítí; je toho názoru, že návrh Evropské komise v rámci Plánu evropské hospodářské obnovy, jehož cílem je dosáhnout plného pokrytí širokopásmovými komunikačními sítěmi do roku 2010, je nezbytným krokem, jenž Evropské unii umožní zůstat konkurenceschopnou;

38.

žádá, aby se zaměřila větší pozornost na bílou knihu o mládeži ze dne 21. listopadu 2001 vypracovanou Komisí (KOM (2001)0681) a na Evropský pakt mládeže vypracovaný Evropskou radou a přijatý ve dench 22. a 23. března 2005, neboť jde o nástroje, které přispívají k dosažení cílů Lisabonské strategie; domnívá se, že Komise by měla při přípravě legislativních návrhů zohlednit a zapracovat jejich dopad na mládež a výsledky strukturovaného dialogu s mládežnickými organizacemi; dále se domnívá, že členské státy by se měly při provádění vnitrostátních programů reforem v rámci Lisabonské strategie soustředit na mládež a zohledňovat ji v příslušných politických oblastech; domnívá se, že v souvislosti s přeformulováním hlavních cílů Boloňského procesu pro období po roce 2010 by mělo být prioritou zvyšování mobility studentů a kvalita různých systémů vzdělávání a že je třeba přijmout opatření v rozličných politických oblastech; poukazuje na to, že různé aspekty mobility překračují rámec vysokoškolského vzdělávání a dotýkají se sociálních věcí, financí a přistěhovalecké a vízové politiky, což přispěje k vytvoření skutečného Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání;

39.

domnívá se, že „europeizace“ struktury finančního dohledu, účinná pravidla hospodářské soutěže, vhodná regulace a větší transparentnost finančních trhů je zásadní způsob, jak ve střednědobém horizontu zabránit opakování stávající krize; je toho názoru, že integrovaný, komplexní (pokrývající všechna finanční odvětví) a koherentní rámec dohledu by, počínaje vyváženým přístupem k regulaci šíření finančního rizika přes hranice vycházejícím z harmonizovaných právních předpisů, snížil náklady na plnění požadavků u činností, jež zasahují do více právních řádů; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na revizi stávající struktury dohledu v souladu s těmito zásadami; vyzývá členské státy, aby se nehledě na opatření uvedená v tomto odstavci ve střednědobém horizontu vrátily k vyrovnaným veřejným financím, a vyzývá členské státy, aby také objasnily, jak tohoto cíle budou moci dosáhnout;

40.

souhlasí s rozhodnutím evropských členů G20 přijatým na konci února v Berlíně, že je třeba přijmout „definitivní opatření proti daňovým rájům a nespolupracujícím státům“ a za tím účelem se co nejdříve dohodnout na souboru sankcí, který by měl být schválen na londýnském summitu; doporučuje, aby EU přijala na své vlastní úrovni vhodný legislativní rámec s přiměřenými pobídkami pro tržní subjekty, aby s těmito oblastmi přestaly obchodovat; zdůrazňuje, že z globálního hlediska jsou pro řešení tohoto problému zásadní konvergentní přístupy;

41.

vyzývá členské státy a Evropskou unii, aby upravily rozpočet EU tak, aby umožnily využít nevyčerpané finanční zdroje na podporu politických cílů Evropské unie;

42.

je znepokojen zvyšujícími se regionálními rozdíly, pokud jde o dopady finanční krize, které se odrážejí mimo jiné ve větších rozdílech v úvěruschopnosti členských států, což vede k vyšším nákladům na úvěry u států s nižším ratingem; vyzývá k vytvoření nových inovativních finančních nástrojů ve snaze zmírnit tyto dopady a přilákat nový kapitál;

43.

zdůrazňuje, že krize má zvláště negativní hospodářské a sociální důsledky v mnoha z nových členských států, což podstatně zpomaluje jejich sbližování s EU-15; dále očekává, že dojde k dominovým efektům, které zasáhnou i euro a ekonomiky eurozóny; proto vyzývá k rozhodným krokům na podporu evropské solidarity, na ochranu eurozóny a posílení vnitřní soudržnosti Evropské unie, především v zájmu zvýšení podpory poskytované ekonomikám střední a východní Evropy, zvláště pomocí úprav v strukturálních fondech a Globalizačním fondu tak, aby odpovídaly potřebám těchto států, a pomocí zvláštní podpory EIB s ohledem na nové, inovativní finanční nástroje; klade důraz na význam evropské jednoty v době hospodářské krize, kdy hospodářský pokles ohrožuje také společné evropské hodnoty, a proto vyzývá Komisi, aby byla při své činnosti vůči novým členským státům pozornější a opatrnější;

44.

připomíná, že by nástroje financování EU měly být využity na podporu veřejných výdajů; poukazuje na to, že v zájmu přispění k hospodářské obnově Evropské unie je třeba zvýšit míru a rychlost provádění těchto finančních nástrojů; domnívá se, že politika soudržnosti Evropské unie je vynikajícím nástrojem územní solidarity, zejména jeho přeshraniční prvky; je velmi spokojen s nedávnou „lisabonizací“ politiky soudržnosti; domnívá se, že pomocí opatření, jež nasměrují regionálních fondy více do oblasti podnikání, výzkumu, inovace, zaměstnanosti a nových dovedností by měly být na místní úrovni dostupné značné finanční prostředky pro zvýšení podnikatelského potenciálu a na podporu těch nejzranitelnějších;

45.

poukazuje na to, že programy týkající se Transevrospké dopravní sítě (TEN-T) a Transevropské energetické sítě (TEN-E) by měly rovněž plně přispět jak k Plánu evropské hospodářské obnovy, tak k cílům Lisabonské strategie; domnívá se, že pozitivní úsilí koordinátorů a zřízení výkonné agentury Transevropské dopravní sítě vedlo společně s provedením právních předpisů pro zlepšení účinnosti využití více způsobů dopravy k poměrně velkému počtu dokončených projektů TEN-T v celé Evropské unii na podporu udržitelného hospodářského růstu a lepší mobility;

46.

bere na vědomí zásadní úlohu EIB, pokud jde o Plán evropské hospodářské obnovy; vítá navýšení kapitálu pro EIB ze strany členských států s cílem poskytnou více úvěrů malým a středním podnikům; trvá na tom, aby byly úvěry dostupné pro malé a střední podniky ze všech členských států, a to transparentním a spravedlivým způsobem; vyzývá k dalšímu posílení úlohy EIB, pokud jde o nové inovativní finanční nástroje;

47.

s ohledem na hospodářské řízení se domnívá, že současná hospodářská krize vyžaduje pevný, koordinovaný a včasný zásah vlád všech členských států i regulační opatření s cílem podpořit finanční trhy a znovunastolit důvěru; domnívá se, že nová legislativní opatření by měla být založena na zásadách transparentnosti a odpovědnosti a že je třeba provádět účinný dohled, a chránit tak práva spotřebitelů; je toho názoru, že nové právní předpisy by měly zahrnovat požadavky na opatření proti nadměrnému pákovému účinku a ve prospěch vyšších kapitálových rezerv pro banky; poukazuje dále v této souvislosti na stávající problémy týkající se pravidel oceňování a hodnocení rizik; domnívá se, že kontroly musí držet krok s finančními inovacemi a Evropská unie by v tomto ohledu měla zlepšit znalosti svých regulačních orgánů; domnívá se, že více regulace neznamená nutně lepší regulaci; domnívá se, že členské státy musí svá regulační opatření koordinovat; domnívá se, že musí být zaručeny standardy stabilizace a regulace finančního dohledu v eurozóně;

48.

připomíná, že ratingové agentury nesou část odpovědnosti za finanční krizi; vítá výzvu Evropské rady k urychlení legislativního návrhu Komise ze dne 12. listopadu 2008 na nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách (KOM (2008)0704), aby byla zpřísněna pravidla pro ratingové agentury;

49.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh, který by vyňal tzv. mikrosubjekty z oblasti působnosti čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založené na článku 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností (6);

50.

věří, že nejnaléhavějším úkolem je posílit globální regulaci finančního odvětví, která musí dalece přesahovat tradiční bankovní odvětví, přijmout razantní opatření pro stanovení závazných pravidel obezřetnostního dohledu, transparentnosti a osvědčených postupů a uplatňovat sankce vůči všem státům a územím, které nespolupracují; vyzývá Komisi, aby předložila vhodné návrhy v tomto ohledu a naléhavě žádá Radu, aby na mezinárodních jednáních připravila politickou půdu pro rychlé přijetí takového přístupu; konstatuje, že globální finanční stabilita je veřejným statkem a že odpovědnost za její zajištění nesou političtí představitelé;

51.

naléhavě žádá Radu, aby do března 2009 dokončila revizi směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (7) s cílem poskytnout sníženou DPH na služby s vysokým podílem lidské práce a zaměstnávající velký počet osob a aby přijala další vhodná opatření, jež povzbudí domácí poptávku; vyzývá v tomto ohledu ke koordinované činnosti a solidaritě mezi členskými státy spočívající v možnosti volby při snižování DPH podle odvětví, kterou stanoví směrnice o DPH a kterou mohou členské státy uplatnit či neuplatnit v závislosti na svých konkrétních prioritách; domnívá se, že selektivní daňové pobídky by měly povzbudit domácí poptávku a hospodářství;

52.

vřele vítá požadavek Komise vytvořit Skupinu na vysoké úrovni pro snižování administrativní zátěže a požaduje, aby návrhy, které tato skupina schválí, byly uskutečněny co nejdříve; zdůrazňuje, že Lisabonská strategie by měla omezit regulační zatížení podniků a současně podporovat produktivitu, a tím i větší rychlost celkového růstu; domnívá se, že Evropská unie musí přezkoumat alternativy k právním předpisům, konzultovat se zúčastněnými stranami, pokud jde o nové předpisy, a zaměřit se na poměr mezi náklady a přínosem daných předpisů;

53.

vítá pokrok dosažený v rámci Lisabonské strategie v posledních letech, avšak připomíná, že mnoho důležitých legislativních iniciativ stále ještě nebylo přijato a že by se tak mělo stát, neboť se jedná o prvořadou otázku; zdůrazňuje nevyváženou situaci, pokud jde o kvalitu a množství iniciativ na základě různých evropských pokynů; vyzývá k vyváženějšímu přístupu v zájmu skutečného reformního programu kombinujícího politiky EU, jenž by poskytoval mnohostrannou podporu; podporuje posílení vnějšího rozměru evropského programu reforem, který stanoví vysoké standardy, vhodný regulační rámec a kooperativní pracovní postupy s cílem spolupracovat s jinými mezinárodními hospodářskými subjekty a řešit globální problémy; vítá v této souvislosti práci, kterou při vytváření nových kvalitativních ukazatelů odvedla různá generální ředitelství Komise; naléhá na Radu, aby požádala Komisi o využití takových ukazatelů v nadcházejícím hodnocení národních programů reforem a jejich začlenění do monitorování, které Komise vykonává, čímž by vznikla komplexnější a přiměřenější představa o úspěchu Lisabonsko-göteborské strategie;

54.

zdůrazňuje, že k lepším výsledkům v rámci Lisabonské strategie by Rada měla vyvinout účinný vzájemný tlak v rámci mnohostranného dohledu;

55.

poukazuje na to, že otevřená metoda koordinace, na níž byla Lisabonská strategie po dobu devíti let založena, odhalila tato omezení v souvislosti s novými vnitřními a vnějšími problémy, s nimiž se Evropská unie potýká; trvá proto na tom, aby se období po skončení Lisabonské strategie opíralo o politiku aktivnější a více orientovanou na světová hlediska, tzn. o aktualizované stávající společné politiky (obchodní politiku, politiku vnitřního trhu, politiku hospodářské a měnové unie atd.) a o nové společné vnější politiky (energetickou politiku, politiku v oblasti klimatu, rozvojovou politiku, migrační politiku atd.);

56.

lituje, že ačkoli do konce období vymezeného Lisabonskou strategií zbývá pouze jeden rok, nebyly splněny jasně stanovené cíle a nebylo dosaženo dostatečného pokroku v programových oblastech; domnívá se, že členské státy nepřijaly dostatečná prováděcí opatření, která by umožnila přiblížit se cílům Lisabonské strategie; věří, že na Lisabonskou strategii je nutno pohlížet jako na důležité vodítko pro politiky utvářející budoucnost, jejichž cílem je silná a konkurenceschopná EU, která klade důraz na růst; je tudíž toho názoru, že si zaslouží, aby ji měly členské státy více na zřeteli, přičemž by se na ni nemělo pohlížet jako na pouhý soubor vzdálených cílů, ale jako na akční plán pro budoucí rozvoj Evropy;

57.

navrhuje, aby další úvahy o strategii „Lisabon plus“ (jež musí začít v roce 2010) byly založeny na obecné struktuře stávající Lisabonské strategie (konkurenceschopnost a přechod na ekologický evropský průmysl, větší počet a vyšší kvalita pracovních míst, sociální začlenění, udržitelný rozvoj), avšak zdůrazňuje nutnost zavést homogennější a solidárnější přístup, který dokáže zásadním způsobem zlepšit kapacitu evropské správyu ve smyslu Lisabonské strategie; žádá Komisi, aby do konce roku 2009 předložila důkladné zhodnocení uplynulých devíti let Lisabonské strategie a úspěchů a závazků týkajících se plnění cílů Lisabonské strategie ze strany členských států;

58.

žádá Komisi, aby provedla analýzu užitečnosti strategie na období po skončení Lisabonské strategie a jejích nových cílů, zejména aby posoudila připravenost členských států provádět tento nový program a aby posoudila jeho životaschopnost; zdůrazňuje, že je třeba v souvislosti s hospodářským poklesem změnit orientaci integrovaných politických hlavních směrů, a naléhavě žádá Radu, aby souhlasila s krátkodobými opatřeními pro zachování míry nezaměstnanosti z roku 2008, investovala do boje proti změně klimatu a zajistila dostatečné příjmy se zvláštním ohledem na nejzranitelnější skupiny společnosti; očekává, že Komise zahájí iniciativy a včas předloží návrhy týkající se těchto cílů k projednání na nadcházejícím jarním zasedání Rady v Lisabonu v roce 2010;

59.

zdůrazňuje, že „lisabonizace“ veřejných výdajů ve všech členských státech a rozpočtu EU se musí stát realitou, protože by se tím dostala do popředí sama Lisabonská strategie a radikálně by se tím posílila účinnost snah o dosažení cílů růstu a vytváření pracovních míst;

60.

domnívá se, že nástroji, které Evropské unie potřebuje k podpoření cílů Lisabonské strategie, jsou v zásadě zefektivnění všech souvisejících politik, všech finančních nástrojů a prostředků, jakož i rozpočtu EU takovým způsobem, aby došlo k urychlení a prohloubení úsilí vynakládaného na dosažení růstu a vytvoření pracovních míst; v krátkodobém horizontu jsou zapotřebí silné fiskální podněty pro rychlé zotavení z finanční krize za předpokladu, že tato opatření povedou k přesměrování soukromých výdajů a ke změně chování v souladu s cíli stanovenými Lisabonsko-göteborskou strategií a klimaticko-energetickým balíčkem; varuje v této souvislosti před plošným snižováním daní; domnívá se, že finanční podněty musí být zaměřeny na sociální a environmentální cíle; možným prostředkem je snížení výše DPH, pokud jde o služby s vysokým podílem lidské práce, a o místně dodávané služby; finanční prostředky mohou být rovněž poskytnuty na „zelené“ iniciativy např. v energetice, ale i v automobilovém průmyslu a ve stavebnictví, zejména proto, že tato odvětví se potýkají s propadem poptávky po svých produktech; domnívá se, že spotřebitele lze pomocí daňových úlev např. podporovat v nákupu ekologičtějších aut a pořizování bydlení;

61.

lituje, že Lisabonská strategie je ve vnitrostátních politikách mnoha členských států stále ještě málo viditelná; zastává názor, že pro zajištění jejího účinného provádění je zásadní otázkou mobilizace všech ekonomických aktérů; zejména má za to, že větší zapojení sociálních partnerů, národních parlamentů, regionálních a místních orgánů a občanské společnosti napomůže dosažení Lisabonské strategie a posílí veřejné debaty o vhodných reformách; věří, že mobilizaci všech zúčastněných stran lze zajistit prostřednictvím náležitého uplatňování zásady víceúrovňového řízení;

62.

vyslovuje znovu politování nad tím, že Parlament, Rada a Komise, jež konzultovaly s Evropským hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů, se doposud nedohodly na jednoznačném časovém harmonogramu a kodexu chování, jež by zaručily odpovídající spolupráci a plné zapojení všech příslušných orgánů EU do další činnosti následující po Lisabonské strategii; vyzývá v této souvislosti Radu a Komisi, aby neprodleně předložily návrhy na úzkou spolupráci mezi příslušnými orgány EU s ohledem na blížící se revizi integrovaných politických hlavních směrů a na úvahy a vytváření nadcházejícího programu Lisabon II;

63.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.