28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/56

1.1

Vstup Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 vnesl do institucionálního systému Evropské unie významné změny, zejména tím, že byla vytvořena funkce stálého předsedy Evropské rady. Lisabonská smlouva zároveň položila právní základy „Trojky předsednictví“ (1), což znamená, že během 18 měsíců a na základě předem dohodnutého programu plní úkoly předsednictví Rady EU tři členské státy.

1.2

Z pohledu občanské společnosti má zvláště velký význam článek 11 Lisabonské smlouvy. Ten především stanoví posílení participativní demokracie, zintenzivnění a institucionalizaci dialogu s občany, provádění konzultací při vypracovávání evropských politik a zavedení občanské iniciativy. Toto vše může přispět k posílení občanského dialogu.

1.3

Cílem tohoto dokumentu je prozkoumat témata uvedená v předešlých odstavcích. Za tímto účelem zde poukazujeme na zvláštní úlohu EHSV jako institucionálního představitele organizované občanské společnosti na evropské úrovni, formulujeme návrhy na posílení této jeho úlohy, a zároveň plně podporujeme ta ustanovení Lisabonské smlouvy, jejichž cílem je efektivnější a transparentnější fungování EU a zvýšení její legitimity.

2.1

Po sobě jdoucí předsednictví, nebo přesněji po sobě jdoucí předsednictví Rady Evropské unie, nejsou žádnou novinkou – zásadní je v této funkci prvek rotace, kdy se v ní po půlročních obdobích střídají jednotlivé členské státy. Během tohoto období se země odpovědná za předsednictví stává „tváří“ i „hlasem“ EU; stanoví strategie a plní organizační a reprezentativní funkci.

2.2

Plnění úkolů předsednictví je spojeno s velkou odpovědností a spočívá na společném úsilí celé vlády. Při výkonu předsednictví nesmí členský stát zastávat své vlastní národní pozice.

2.3

Pravidla týkající se předsednictví změnilo 15. září 2006 rozhodnutí Rady, kterým se přijímá její jednací řád (2006/683/ES), jímž byly dány nezbytné základy institutu „Trojky předsednictví“. V něm se v zásadě stanoví, že každých osmnáct měsíců připraví skupina tří členských států, které vykonávají předsednictví Rady během tohoto období, v úzké spolupráci s Komisí a po náležitých konzultacích návrh plánu práce Rady na dotyčné období.

2.4

Jakou výhodu má tato nová forma předsednictví? Je zachován systém po sobě jdoucích půlročních předsednictví, jenž dává každému úřadujícímu předsednictví určitý manévrovací prostor po dobu šesti měsíců. Program, který „Trojka“ společně vypracuje, napomáhá lepší spolupráci mezi členskými státy, jež mohou zajistit větší kontinuitu a koherenci politik Unie a v důsledku toho i jejího života jako celku.

2.5

První skupina po sobě jdoucích předsednictví („Trojka“) se skládala z Německa, Portugalska a Slovinska a funkce se ujala 1. ledna 2007. Po něm následovala v období od 1. července 2008 do 31. prosince 2009 francouzsko-česko-švédská trojka. Všeobecně se má za to, že se činnost těchto „trojek“ z nejrůznějších důvodů, především kvůli chybějícímu právnímu základu, řídí spíše než společnými zájmy (v týmu) národními aspiracemi a snahami.

2.6

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se funkce předsednictví ve „Trojce“ od 1. ledna 2010 ujala skupina států Španělsko-Belgie-Maďarsko. Její činnost vychází z pracovního programu, který byl přijat na zasedání Evropské rady 17. prosince 2009. Tento velmi ambiciózní program se věnuje širokému okruhu otázek. Jedním z prvků, které jsou pro úspěšnou činnost důležité, je složení „trojek“ – jeden velký členský stát (či zakládající země), který má díky tomu nezanedbatelné zkušenosti, jedna později přistoupivší země a jeden „nový“ členský stát.

2.7

Zkušenosti ukazují, že i když země s větší politickou váhou mají také lepší postavení při vyjednávání, menší země mohou své handicapy (často jen zdánlivé) či případný nedostatek zkušeností kompenzovat rozvážnou volbou priorit, dobrou vyjednávací strategií a ochotou ke kompromisu.

2.8

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost vznikne činností předsednictví ve „Trojce“ precedens, pokud jde o rozdělení úkolů mezi předsedu Evropské rady, zvoleného na 2,5 roku (a který může být jednou opětovně zvolen), a „Trojku“, fungující na principu rotace. Zatím nejsme schopni odhadnout všechny důsledky takového rozdělení úkolů. Základem úspěchu je však jejich úzká spolupráce. Vzhledem k tomu, že v nemalém počtu otázek se bude zachován stávající systém, musíme počítat s tím, že vlády jednotlivých států se budou během svého šestiměsíčního předsednictví samozřejmě i nadále snažit na sebe upoutat pozornost a být efektivní. Tato nová situace se vyznačuje prvky, které jsou rovněž důležité pro organizace občanské společnosti.

3.1

Vycházíme zde z toho, že výkon funkce po sobě jdoucích předsednictví Rady je v zásadě úkolem vlád členských států. Tohoto výkonu se rozhodujícím způsobem účastní úředníci (diplomati), odborníci a politici. O organizovaném a institucionálním zapojení občanské společnosti se však nezmiňují ani dokumenty, jimiž se řídí plnění úkolů předsednictví, ani Lisabonská smlouva.

3.2

Jak instituce EU, tak vlády států vykonávajících po sobě jdoucí předsednictví Rady však zároveň stále více uznávají, že účast veřejnosti – tj. organizací občanské společnosti a občanů – může významně přispět k úspěchu jejich působení. To je v souladu s uznáním důležitosti participativní demokracie a hodnoty občanského dialogu.

3.3

Z toho však není možné vyvozovat, že lze na úrovni EU mluvit o jednotné politice a praxi, pokud jde o otázku, jakým způsobem se organizace občanské společnosti zapojují a účastní se realizace programů předsednictví Rady. Na úrovni jednotlivých států může být situace velmi odlišná, zásadní vliv má to, nakolik je občanská společnost v členském státě předsedajícím Radě organizovaná a aktivní a jaké jsou její vztahy s vlastní vládou. Partnerské vztahy zde nelze považovat za charakteristické.

3.4

Z toho, co bylo popsáno výše, lze také vyvozovat, že nelze říci nic obecného o zapojení organizací občanské společnosti do navrhování priorit, které vypracovává země, jež se ujímá předsednictví Rady. Tato situace logicky způsobuje, že občanská společnost pociťuje slabě, či dokonce vůbec, že jde také o její věc.

3.5

S ohledem na to, že předsednictví ve „Trojce“ je poměrně nový pojem, není překvapující, že se dnes zatím můžeme setkat se společnými akcemi či iniciativami předem dojednanými mezi „Trojkou“ a organizacemi občanské společnosti těchto tří zemí pouze příležitostně. První povzbudivé známky bude možné spatřit za předsednictví trojky Španělsko-Belgie-Maďarsko, zejména v rámci přípravy a organizace velké akce občanské společnosti (v Malaze v roce 2010 a v Budapešti v roce 2011).

3.6

V posledních letech se stalo zvykem, že aktuální předsednická země hostí za podpory Evropské komise setkání představitelů občanské společnosti – za francouzského předsednictví se jednalo o významné fórum občanské společnosti, které se konalo v září 2008 v La Rochelle. Zde se diskutuje o otázkách, které se přímo dotýkají organizací občanské společnosti, a v ideálním případě zařadí příslušná země tyto otázky do připravovaných priorit.

3.7

Tematicky zaměřené roky, o nichž rozhoduje Evropská unie (např. rok 2010 jako Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení), představují pro organizace občanské společnosti vhodnou příležitost, jak se účastnit programů a činností předsednictví Rady.

—

zvaní vysokých představitelů zemí předsedajících Radě na plenární zasedání EHSV a na schůze dalších orgánů (sekcí, skupin atd.);

—

vymezování priorit a vypracovávání zvláštních činností EHSV ve vztahu k programům šestiměsíčních předsednictví Rady;

—

stanoviska EHSV k různým otázkám na žádost a z podnětu předsednictví Rady;

—

účast na různých programech předsednictví Rady; zveřejňování stanovisek EHSV k projednávaným otázkám;

—

návštěvy v zemích předsedajících Radě; účast na odborných programech a posilování kontaktů s různými organizacemi občanské společnosti;

—

účast na celoevropsky významných akcích občanské společnosti pořádaných v zemích předsedajících Radě;

—

pořádání konferencí, prezentací, kulturních akcí, výstav atd., které umožňují předsednickým zemím a organizacím občanské společnosti, aby se prezentovaly v sídle EHSV;

—

přijímání skupin návštěvníků (zástupců občanské společnosti) z předsednických zemí v EHSV;

—

zvýšená pozornost věnovaná předsednické zemi a její občanské společnosti v rámci komunikační politiky EHSV.

5.1

Východiskem je zde Lisabonská smlouva a její vstup v platnost dne 1. prosince 2009, jenž vytvořil odpovídající podmínky k tomu, aby mohla Evropská unie na četné výzvy, které před ní stojí, reagovat se zaměřením do budoucna.

5.2

Naším cílem je rozvoj participativní demokracie, zintenzivnění dialogu s občany a posílení občanského dialogu tak, abychom přispěli ke zvýšení demokratické legitimity evropských institucí.

5.3

K tomu je dobrým základem článek 11 Lisabonské smlouvy – nové možnosti, které přináší, jsou v naprostém souladu s dřívějšími stanovisky EHSV, zejména se stanoviskem EHSV Komise a nevládní organizace – Posílené partnerství (přijato 13. července 2000) (2) a se stanoviskem Reprezentativnost evropských organizací občanské společnosti v kontextu občanského dialogu (přijato 14. února 2006) (3). Díky tomu je nejen možné, ale i nutné, aby EHSV jako institucionální představitel organizované občanské společnosti na evropské úrovni aktivně a iniciativně pracoval na co nejúplnějším využití možností, které mu dává Lisabonská smlouva, a zejména její článek 11. Výbor to uvedl ve svém stanovisku k tématu Provádění Lisabonské smlouvy – participativní demokracie a evropská občanská iniciativa (článek 11), které přijal 17. března 2010 (4).

5.4

V této souvislosti jsou předsednictví Rady vhodným nástrojem: