9.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 133/41

1.1

EHSV má za to, že je vhodné a naléhavé zajistit udržitelnost hlubinných druhů a ochranu mořského dna. Jde o komplexní problém a jeho řešení musí být podloženo obsáhlými údaji a důkladnou vědeckou analýzou. Měl by být uplatňován přístup předběžné opatrnosti, aby se předcházelo používání lovných zařízení, jejichž dopady nejsou známy v plné míře a která by mohla způsobit dlouhodobé škody.

1.2

Dále se EHSV domnívá, že jakákoliv změna provedená v souvislosti s tímto rybolovem musí vzít v potaz udržitelnost – a to jak z environmentálního, tak ze socioekonomického hlediska –, jelikož na něm závisí velký počet pracovních míst nejen na moři, ale i na zemi, a rovněž životaschopnost pobřežních komunit. Všechny zúčastněné strany by měly být zapojeny do konzultací a jednání o vytváření vhodných kontrolních režimů rybolovné činnosti a do jejich provádění a prosazování přístupem založeným na spolupráci.

1.3

Pokud by byl článek o odnětí oprávnění k rybolovu, v současné době zahrnutý do kapitoly o kontrole, vložen do kapitoly týkající se samotných oprávnění k rybolovu, zvýšila by se tak podle názoru EHSV koherence návrhu a byly vyvráceny možné pochybnosti ohledně úlohy vědeckých pozorovatelů zmíněných v tomto článku, kteří v žádném případě nesmí být považováni za kontrolory.

1.4

EHSV opakuje, že je nutné, aby veškerá přijatá opatření vycházela z výsledků vědeckých výzkumů, které dosud vždy přinášely výborné výsledky.

2.1

V kontextu reformy společné rybářské politiky uskutečněné Evropskou komisí (1), která byla započata zelenou knihou z roku 2009 (2), lze porozumět dalším změnám nařízení provádějících společnou rybářskou politiku v konkrétních oblastech či pro konkrétní druhy. Do tohoto kontextu je rovněž třeba zasadit návrh, jímž se zabývá toto stanovisko, jenž je do určité míry začleněním obecných změn, které je třeba provést ve společné rybářské politice, do problematiky hlubinného rybolovu v severovýchodním Atlantiku. Jde především o zásadu udržitelnosti a pravidlo, že rybolovná činnost musí vycházet z vědeckého výzkumu.

2.2

Přezkum nařízení (ES) Rady č. 2371/2002 ze dne 20. prosince, jenž je obsažen v novém návrhu, jednak provádí obsah rezolucí, které přijalo Valné shromáždění OSN – č. 61/105 a č. 64/72 – a které jsou určeny státům a regionálním organizacím pro řízení rybolovu, jež mají přijmout opatření k zajištění ochrany citlivých hlubinných mořských ekosystémů před veškerými možnými ničivými dopady rybolovné činnosti a zajištění odpovědného čerpání zdrojů jakožto všeobecné normy pro veškeré činnosti. Dále pak Komise uznává, že je nutné napravit některé chyby, jež byly zjištěny, pokud jde o používání současného nařízení v průběhu jeho platnosti.

2.3

V mezidobí a s ohledem na problémy zjištěné při používáním nařízení (ES) č. 2371/2002 v praxi Komise postupně zveřejňovala předpisy, jež do jisté míry obsah tohoto nařízení upravovaly.

2.4

V této souvislosti lze vyzdvihnout sdělení ze dne 29. ledna 2007, které se týkalo populací hlubinných ryb a nesrovnalostí mezi stanovenými celkovými přípustnými odlovy (TAC) a skutečnými úlovky, a uvést, že je to částečně způsobeno nedostatečnou základnou vědeckých poznatků – jednak o druzích ryb vyjmenovaných v nařízení a jednak o skutečné kapacitě loďstev lovících ve vodách severovýchodního Atlantiku, jejichž kvóty byly stanoveny před vznikem tohoto nařízení. Jako nutné bylo rovněž vyhodnoceno sledování a kontrola těchto rybolovných činností, umožněné systémy VMS – satelitního sledování plavidel.

2.5

Nařízení Rady (ES) č. 199/2008 o vytvoření rámce Společenství pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu bylo do jisté míry shrnutím návrhů Komise na zavedení programu Společenství, jenž by zrealizoval záměr řídit a kontrolovat rybolov na vědeckém základě.

2.6

V neposlední řadě je zde nařízení (EU) č. 1262/2012, které stanovilo rybolovná práva na některé populace hlubinných druhů na roky 2013–2014, čímž byla splněna povinnost stanovit dvouleté plány rybolovu. V tomto novém návrhu jsou určeny celkové přípustné odlovy a především jejich rozložení.

3.1

Východiskem je uznání neuspokojivého výsledku z hlediska cílů sledovaných nařízením (ES) č. 2347/2002, zejména pokud jde o:

3.2

EHSV se domnívá, že velký nárůst směrnic vztahujících se k tomuto tématu, k němuž došlo od roku 2003, kdy vstoupilo v platnost nařízení, mohlo rybářským plavidlům způsobit újmu, a to jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska ekonomického. Proto by obecnou zásadou diskuse o novém návrhu mělo být směřování ke zjednodušení, právní stabilitě a právní jistotě pro členské státy a zainteresované hospodářské a sociální subjekty.

3.3

Hlubinné populace mohou být jak cílovými druhy, tak vedlejšími úlovky při jiných typech rybolovu. Obecným cílem návrhu je zajistit co nejvíce udržitelné využívání populací hlubinných ryb a zároveň snížit dopad tohoto rybolovu na životní prostředí a zlepšit informační základnu pro vědecké posouzení. Nástrojem pro plnění tohoto cíle se stanoví soubor opatření, jež jsou vyjmenována níže.

3.4.1

Je dáno obecné pravidlo, že rybolovná práva se stanoví podle takové míry využívání příslušných druhů, která je v souladu s maximálním udržitelným výnosem. Pro dosažení této udržitelnosti se vymezují různá opatření: za prvé se zavádí systém oprávnění k rybolovu, u nichž musí každý provozovatel deklarovat svůj zájem o jeden či více druhů uvedených na stanovených seznamech jako o cílový druh. EHSV se domnívá, že seznamy z tohoto návrhu, vytvořené na základě dohody v rámci NEAFC (Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku), jsou delší než ty současné a zahrnují i takové rybolovné oblasti, jež v současné době pro hlubinný rybolov regulovány nejsou. Za druhé je posílen význam vědeckých údajů, přičemž je nutné podotknout, že ve většině členských států existují vědecké organizace a orgány, jež vypracovaly modely, podle nichž lze provádět udržitelný rybolov.

3.4.2

Oprávnění k rybolovu je nezbytnou podmínkou hlubinného rybolovu, přičemž po uplynutí dvouletého přechodného období se stanoví zákaz používání lovných zařízení (vlečných sítí pro lov při dně a tenatových sítí). Plavidla lovící jiné cílové druhy budou mít přístup do těchto oblastí pouze na oprávnění k rybolovu, v němž budou hlubinné druhy uvedeny jako vedlejší úlovek, a to do určitých mezních hodnot.

3.4.3

Některé druhy (jako je například pakambala nebo humr severský) lze v současné době reálně lovit pouze vlečnými sítěmi. Jejich zákaz ve velmi krátkém časovém úseku a bez jednání se zúčastněnými stranami by mohl způsobit ekonomické ztráty a ztráty pracovních míst v tomto odvětví. EHSV se domnívá, že lepší vědecké znalosti a kontrola rybolovu těchto druhů by spolu s dalšími technickými a podpůrnými opatřeními umožnily udržitelné využívání těchto lovišť z hlediska životního prostředí i sociálního a hospodářského hlediska. Vzhledem k výše uvedenému by měl být podpořen rozvoj nových lovných zařízení na základě technických řešení, která umožní nahradit v dnešní době používané vlečné sítě pro lov při dně jinými metodami hlubinného rybolovu.

3.5.1

Tento cíl je permanentním kritériem v rámci celé společné rybářské politiky. Bez vědeckých poznatků o mořském prostředí a mořských habitatech nelze stanovit míru rybolovu, jež bude v souladu s jejich udržitelným využíváním. Řízení rybolovu je třeba provádět na základě měr odpovídajících maximálnímu udržitelnému výnosu.

3.5.2

Již ve stanovisku k zelené knize i v následujících stanoviscích k této problematice se EHSV zasazoval o lepší vědecké znalosti mořského životního prostředí a stavu populací a navrhoval, aby byl výzkum a sběr údajů koordinován regionálními organizacemi pro řízení rybolovu.

3.5.3

EHSV dále podporuje návrh přednesený ve stanovisku týkajícím se financování společné rybářské politiky (3), aby se touto činností kromě rybářů a jejich organizací zabývaly také nezávislé vědecké subjekty. V této souvislosti opakujeme, že je nezbytné trvalé vzdělávání a podpora lidského kapitálu a zejména vedení mladých výzkumných pracovníků k výzkumu mořského prostředí.

3.6.1

Podle návrhu by rybolovná práva, která lze v současné době stanovit jako omezení intenzity rybolovu či omezení odlovu, mohla být stanovena již pouze jako omezení intenzity rybolovu. V této souvislosti EHSV opakuje, že dle jeho názoru musí být veškerá omezení vědecky podložena.

3.6.2

Členské státy zavedou opatření, jejichž cílem bude zabránit zvýšení rybolovné kapacity, jakož i vedlejším úlovkům ohrožených druhů, a předcházet výmětům.

3.6.3

Aby bylo možné předcházet diskriminaci rybářů z EU, na které se vztahují kvóty či omezení intenzity rybolovu, zatímco jejich konkurenti z jiných zemí mohou lovit bez omezení, žádá EHSV Komisi, aby soustavně usilovala o uzavření regionálních dohod o ochraně zdrojů závazných pro všechny strany.

4.1

EHSV souhlasí s Komisí v následujících bodech návrhu:

4.2

EHSV dále uznává, že zařízení pro lov při dně mohou ohrozit nejen hlubinné druhy, ale i mořské dno ohrožených oblastí. Nicméně však toto zařízení nesmí být démonizováno, jelikož při jeho vhodném použití je jediným lovným zařízením, jež umožňuje lov v jiných oblastech, aniž by byla ohrožena jejich udržitelnost. EHSV navrhuje, aby byla stanovena vědecká kritéria pro vymezení jeho používání.

4.3

EHSV se domnívá, že návrh jde správným směrem, ale je třeba najít náležitou rovnováhu mezi ochranou ohrožených stanovišť a druhů a využíváním zdrojů udržitelným z hospodářského, sociálního i environmentálního hlediska. Proto má za to, že zákaz zařízení pro lov při dně (vlečných a tenatových sítí) by mohl být nepřiměřený, pokud nebudou zohledněna vědecká posouzení.

4.4

Jako alternativu zákazu navrhuje EHSV, aby se dodržovaly Mezinárodní předpisy FAO pro řízení hlubinného rybolovu na volném moři, jejichž používání zhodnotila příznivě OSN jak na mezinárodní úrovni, tak na úrovni Evropské unie. Je potěšen, že Komise uznává, že je nutné finančně podpořit změnu lovných zařízení a odbornou přípravu posádek, přičemž by tato podpora měla odpovídat skutečnosti, že Evropa prochází hospodářskou a sociální krizí.