19.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 17/30

—

žádá, aby 7. akční program pro životní prostředí (7APŽP) podpořil úlohu místních a regionálních orgánů v uplatňování, a to zejména tak, že do něj budou zahrnuty tyto prvky: jejich vyšší zapojení do tvorby, provádění a hodnocení legislativy EU; účinné politiky u zdroje a rozšiřující se možnosti úhrad nákladů pro místní a regionální orgány, zaměření na to, jak udržitelně spravovat životní prostředí ve městech a stanovení rozumné lhůty mezi schválením předpisů a jejich následným přezkumem;

—

podporuje zlepšení struktury, aktivního šíření a dostupnosti informací, včetně vytvoření strukturovaných rámců pro uplatňování a informace; příslušnou finanční podporu by mělo být možné poskytnout jako součást technické pomoci zajišťované v rámci strukturálních fondů 2007–2014 a budoucího programu LIFE;

—

domnívá se, že ze 7APŽP by pro EU a členské státy měl vyplynout závazek zavést nové, pokročilé nástroje pro zlepšení schopnosti reakce, jako např. obecný rámec EU pro environmentální inspekce a dohled, pravomoci Evropské komise provádět šetření, obecná kritéria vyřizování stížností na vnitrostátní úrovni a směrnice o přístupu k právní ochraně;

—

vítá návrh prováděcích dohod uzavřených v rámci partnerství; tyto dohody by však neměly být uzavírány pouze mezi Evropskou komisí a určitým členským státem, ale měl by do nich být zapojen alespoň jeden místní či regionální orgán, aby se náležitě zohlednila víceúrovňová správa;

—

doporučuje zlepšit výsledky v oblasti životního prostředí pomocí inovativních metod víceúrovňové správy, včetně rozšíření Paktu starostů a primátorů na účinné využívání zdrojů a dalšího rozvoje ceny Evropské zelené město;

—

vítá podporu, již Komise ve sdělení vyslovuje návrhu VR na spolupořádání pravidelného fóra za účelem projednání regionálních a místních problémů a řešení týkajících se provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí.

Zpravodajka

paní Nilgun CANVER (UK/SES), členka rady londýnského městského obvodu Haringey

Odkaz

sdělení Větší využití potenciálu opatření EU v oblasti životního prostředí: budování důvěry prostřednictvím lepších znalostí a lepší schopnosti reakce

COM(2012) 95 final

1.

připomíná, že toto stanovisko má trojí účel:

2.

oceňuje, že zatímco sdělení Komise z roku 2008 o provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (1) bylo zaměřeno na využití donucovacích pravomocí Komise k řešení porušování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, současné sdělení z roku 2012 se zabývá zlepšením jejich uplatňování na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. To odráží předchozí kritiku a doporučení VR (2);

3.

konstatuje, že účelem sdělení je zintenzívnit dialog se všemi zúčastněnými stranami včetně místních a regionálních správních orgánů o tom, jak mohou lépe spolupracovat na zlepšení uplatňování práva EU tím, že zlepší shromažďování a sdílení poznatků a že všichni přijmou vyšší odpovědnost a budou lépe reagovat, aby se efektivně vypořádali se skutečnými problémy. VR souhlasí s názorem, že znalosti a schopnost reakce jsou komplementárními prvky uplatňování;

4.

domnívá se, že místní a regionální orgány mohou potenciálně dosáhnout větší soudržnosti v uplatňování a vymáhání, a to různými způsoby: stanovením dlouhodobých cílů a vytyčením strategií v oblasti životního prostředí; mobilizací občanů; zřízením řádně fungujících odborů a služeb; využíváním fondů EU k investování do infrastruktury a ekosystémových služeb; přizpůsobováním se změně klimatu a snižováním rizika katastrof; používáním směrnic SEA a EIA a podporou transparentnosti a přístupu ke spravedlnosti (3);

5.

uznává však, že nové úkoly a předpisy, které EU na tomto poli ukládá místním a regionálním orgánům, mohou vznášet otázky ohledně nákladů a administrativní zátěže. Domnívá se, že s prováděním nových iniciativ by neměl být spojen růst nákladů a administrativní zátěže pro místní a regionální orgány. Vyzývá Komisi, aby v této záležitosti provedla posouzení dopadu a studie. Výbor připomíná svá přesvědčení ohledně administrativní zátěže a také ustanovení Smlouvy (4), a žádá proto Komisi, aby provedla důkladné posouzení dopadu administrativní a regulační zátěže, jež vyplyne z jakýchkoliv nových iniciativ EU navazujících na toto sdělení;

6.

opět připomíná svůj názor, že 7. akční program pro životní prostředí je potřebný, neboť stávající program vypršel 22. července 2012 a je třeba zajistit kontinuitu. 7APŽP by měl zaručit, aby rozhodnutí EU týkající se životního prostředí byla pro místní a regionální orgány dostatečně jasná a předvídatelná (5);

7.

připomíná svá dřívější doporučení ohledně celkového charakteru a priorit 7APŽP (6), v nichž zejména zdůraznil, že je třeba, aby 7APŽP přispěl k dosažení cíle „Evropa účinně využívající zdroje“ uvedeného ve strategii Evropa 2020 a vize dlouhodobější orientace environmentální politiky EU. Měly by v něm být dále stanoveny jasné cíle, časové plány a činnosti do roku 2020. Rovněž je třeba zohlednit prohlášení z konference Rio + 20, jež UNCSD přijala 22. června 2012, a jeho důraz na zelenou ekonomiku podporující začlenění a na cíle v oblasti udržitelného rozvoje na období po roce 2015 a také příspěvek VR k summitu v Riu (7);

8.

s obavami konstatuje, že uplatňování acquis EU v oblasti životního prostředí je stále nedostatečné a že jeho plné uplatňování a vymáhání na všech úrovních je zásadně důležité pro zlepšení stavu životního prostředí a veřejného zdraví, zajištění rovných podmínek a právní jistoty pro průmysl a předcházení narušení trhu (8). Do konce roku 2009 se 18,8 % (544) všech řízení vůči členským státům EU pro porušení právních předpisů EU týkalo životního prostředí, což svědčí o pokračujícím poškozování životního prostředí a narušování hospodářské soutěže (9);

9.

poukazuje například na to, že náklady na neuplatňování stávajících environmentálních právních předpisů EU jsou odhadovány zhruba na 50 miliard eur ročně a jsou představovány náklady na zdraví a přímými škodami na životním prostředí (10). Mezi další škody v případě neuplatňování patří promarněné příležitosti podniků, různé náklady na dodržování, narušení soutěže mezi průmyslovými odvětvími v EU a vyšší náklady v případech porušení. Odhaduje se, že při plném uplatňování všech právních předpisů o odpadech by se obrat odvětví nakládání s odpady (a jejich recyklace) zvýšil o 42 miliard eur a bylo navíc vytvořeno 400 000 pracovních míst (11). Odhaduje se, že environmentální průmysl EU má roční obrat přesahující 300 miliard EUR, a důsledkem nejistoty ohledně způsobů uplatňování a časových rámců proto mohou být významné náklady z hlediska nevyužitých příležitostí (12). Pokud budou muset být investice v důsledku případu porušení uskutečněny ve velmi krátké lhůtě, budou pravděpodobně vyšší, než kdyby bylo uplatňování lépe naplánováno;

10.

žádá, aby řádné uplatňování bylo jedním z prioritních cílů 7APŽP, aby bylo zaručeno odhodlání dosáhnout lepších výsledků v oblasti životního prostředí, zejména stanovených v plánu účinného využívání zdrojů, plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a strategii biologické rozmanitosti do roku 2020;

11.

žádá, aby 7APŽP podpořil úlohu místních a regionálních orgánů v uplatňování, a to zejména tak, že do něj budou zahrnuty tyto prvky:

12.

domnívá se, že ze 7APŽP by pro EU a členské státy měl vyplynout závazek zavést nové, pokročilé nástroje uplatňování, které budou rovněž stavět na iniciativách uvedených ve sdělení a detailně popsaných v částech C a D, jakými jsou např. (13):

13.

sdílí obavy Komise ohledně nerovnoměrného monitorování v Evropě a často neúplných, nekompatibilních a zastaralých informací. Množství informací zveřejňovaných na internetu není dostatečné a tyto informace často nejsou zveřejňovány systematicky. VR konstatuje, že zlepšení kvality informací a zvýšení jejich dostupnosti na celostátní, regionální a místní úrovni by umožnilo identifikovat zásadní environmentální problémy dříve, což by přineslo úspory v dlouhodobém časovém horizontu;

14.

klade důraz na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů ve sběru poznatků o uplatňování. Cílem musí být zajištění důslednosti a kompatibility informací i na celostátní a unijní úrovni a zaručení jejich užitečnosti a spolehlivosti;

15.

domnívá se, že důležitou úlohu ve stimulaci lepšího uplatňování a vymáhání hraje transparentnost. Je třeba podporovat investice do internetových informačních systémů, které zpřístupňují informace o životním prostředí a uplatňování předpisů široké veřejnosti a veřejným institucím, a zvýšit úsilí všech úrovní správy o aktivní šíření a zpřístupňování informací o životním prostředí;

16.

trvá na tom, že Komise by při revizi směrnice o přístupu k informacím ohlášené ve sdělení měla zaručit, aby členské státy a jejich místní a regionální orgány řádně plnily stávající minimální požadavky směrnice, zejména ty, které se týkají aktivnějšího, aktualizovanějšího a systematičtějšího předávání informací občanům v souladu s Aarhuskou úmluvou (14);

17.

podporuje návrh Komise vytvořit strukturované rámce pro uplatňování a informace pro všechny zásadní právní předpisy EU v oblasti životního prostředí. Vývoj takových informačních systémů však musí být účelný a účinný, aby byly praktičtěji a flexibilněji využívány i systémy jednotlivých členských států. Vyzývá členské státy, aby s Evropskou komisí spolupracovaly na zavedení těchto rámců ve spolupráci s místními a regionálními správními orgány. VR se domnívá, že tyto rámce by spolu s řadou iniciativ systému sdílení informací o životním prostředí (SEIS) měly vést k vytvoření transparentních informačních systémů na celostátní, regionální a místní úrovni, které by zpřístupňovaly informace na internetu a umožnily by místním a regionálním orgánům, občanům, odborníkům a podnikům vysledovat uplatňování tím nejúčinnějším a nejrychlejším způsobem (15);

18.

domnívá se, že lze zlepšit koordinaci požadavků na data od celostátních, regionálních a místních orgánů a v souladu se zásadou „vyrob jednou, použij mnohokrát“ je racionalizovat. Data vygenerovaná jako součást požadavků na podávání zpráv podle určitého právního předpisu jsou často relevantní i pro jiné předpisy;

19.

zdůrazňuje však, že je třeba zlepšit definice uvedené ve směrnicích EU, aby se zaručily rovné podmínky pro monitorování a podávání zpráv, informování veřejnosti a vymáhání. Příkladem jsou třeba různé možnosti pro nakládání s odpadem a pro toky odpadu v rámcové směrnici o odpadech;

20.

přikládá velký význam závazku Komise prošetřit, jakým způsobem by finanční prostředky EU mohly být v členských státech, regionech a obcích využity na rozvoj, modernizaci a použití strukturovaných rámců pro uplatňování a informace a příslušných interoperabilních informačních systémů, na související odbornou přípravu a v případě potřeby na zvyšování administrativní kapacity. Tuto podporu by především mělo být možné poskytnout jako součást technické pomoci zajišťované v rámci strukturálních fondů 2007–2014 a budoucího programu LIFE;

21.

vyzývá EEA, aby pomocí pilotních projektů prošetřila, jak lze pomocí IKT a elektronické veřejné správy snížit tlak na místní a regionální orgány v oblasti monitorování a podávání zpráv, aniž by to ovlivnilo dopad právních předpisů;

22.

podporuje iniciativy Komise a členských států v oblasti využití příležitostí, včetně nižších nákladů na monitorování a metod pozorování Země, např. GMES, aby se zvýšila efektivita monitorování uplatňování v praxi (16). Mohla by sem patřit podpora pilotních projektů u místních a regionálních orgánů;

23.

zdůrazňuje důležitost směrnic SEA a EIA jakožto nástrojů zapojení veřejnosti na místní a regionální úrovni do environmentální politiky a opakuje svůj požadavek, aby se v nadcházející revizi směrnice EIA posílila ustanovení, podle nichž by veřejná konzultace k posuzování vlivů na životní prostředí měla být zahájena co nejdříve, např. v přípravné fázi stanovení rozsahu a výběru záměru, aby se zrychlil i průběh následujících fází a přijímání rozhodnutí příslušnými orgány. Do směrnice by kromě toho měly být začleněny minimální požadavky, co se týče způsobu zpřístupňování dokumentace k posouzení vlivů na životní prostředí dotčené veřejnosti (17);

24.

souhlasí, že jsou zapotřebí lepší, celounijní, systematicky a aktivně rozšiřované, georeferenční údaje a mapy týkající se životního prostředí, aby se vytvořily rovné podmínky a doplnily vylepšené informační systémy v členských státech, regionech a obcích;

25.

vítá záměr Komise rozšířit přístup použitý ve směrnici o kvalitě vod ke koupání do všech souvisejících právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a vycházet rovněž z pilotních testů týkajících se kvality ovzduší a odpadů, které vyvíjí EEA;

26.

uznává úlohu EEA při zpracování dat z monitorování, která členské státy předaly Komisi, a podporuje její rostoucí podíl na analýze zpráv členských států o uplatňování, již provádí Komise; žádá, aby měla EEA větší koordinační úlohu při zajišťování důslednosti a kompatibility ve sběru a porovnávání těchto různých dat na úrovni EU pomocí nástrojů, jako jsou např. INSPIRE, SEIS, GMES, GEOSS a EyeonEarth;

27.

žádá, aby Komise pokročila ohledně SEIS (systém sdílení informací o životním prostředí) a v roce 2012 brzy předložila prováděcí plán SEIS, kde bude popsán současný stav a možná zlepšení;

28.

žádá Komisi, aby zveřejnila studie kontroly shody uplatňování environmentální legislativy EU ve 27 členských státech, které pravidelně zadává, aby bylo možné vyčerpávajícím a demokratickým způsobem diskutovat o stavu environmentálního práva;

29.

opakuje svůj požadavek, aby Komise předložila obecný rámec EU pro environmentální inspekce a dohled (18). Tento rámec by měl členským státům umožnit používat pokyny flexibilním způsobem, ale zároveň dosáhnout vysoké důslednosti v uplatňování;

30.

domnívá se, že evropský rámec pro inspekce se musí z hlediska zlepšování právní úpravy stát hlavním rámcem pro environmentální právo EU. V co nejvyšší možné míře je třeba se vyhnout zvláštním předpisům v odvětvových environmentálních směrnicích EU. Pokud by byly zvláštní předpisy v odvětvových směrnicích nevyhnutelné, musejí být s tímto rámcem v souladu;

31.

domnívá se, že celounijní rámec pro vnitrostátní inspekce může omezit nekalou soutěž, která mezi regiony a obcemi v EU vzniká v důsledku odlišných režimů inspekce nebo jejich neexistence, zajistit rovné podmínky v soudním řízení a zlepšit přeshraniční spolupráci a soulad v EU. Podrobnosti týkající se formy a obsahu inspekcí by měly být upraveny členskými státy a určeny na místní a regionální úrovni, ovšem na základě obecných zásad stanovených Evropskou unií, včetně modernizovaného přístupu vycházejícího z posouzení rizik (19), a Evropská agentura pro životní prostředí by ve spolupráci s vnitrostátními agenturami ochrany životního prostředí mohla hrát významnou úlohu při jejich identifikaci a propagaci;

32.

domnívá se, že by Komise měla mít možnost šetřit případy, kde je podezření, že environmentální právo EU není dodržováno. Možnosti pro toto šetření existují v současnosti v oblastech, jako je celní unie, zemědělství, rybolov, regionální politika, hospodářská soutěž, veterinární a finanční politika (20). Podobné možnosti šetření ze strany Evropské komise mohou být v rozporu se vztahy mezi úrovněmi správy v členských státech. Při těchto šetřeních je tedy nutné zohlednit platné předpisy pro postupy dohledu různých úrovní správy v příslušném členském státě. Šetření Evropské komise musejí rovněž probíhat v maximální možné míře podle běžných řízení EU pro porušení předpisů;

33.

považuje za zásadní, aby Komise jako doplňkovou činnost podávala zprávy o možných způsobech posílení sítě EU pro uplatňování a vymáhání environmentálního práva (IMPEL), zejména včetně zajištění odpovídající dlouhodobé finanční podpory pro IMPEL, zvyšování systematického používání IMPEL ve vzájemných inspekcích a její práce na stanovení a sdílení osvědčených postupů a jejich dalšího rozšíření na místní a regionální úroveň (21);

34.

vyjadřuje obavy ohledně nedostatků a chybějících nápravných prostředků v mnoha systémech pro vyřizování stížností, které občany nutí obracet se na Evropskou komisi, Petiční výbor Evropského parlamentu a evropského veřejného ochránce práv, již jsou stížnostmi přetíženi;

35.

podporuje návrhy obecných kritérií vyřizování stížností na vnitrostátní úrovni, včetně kritérií pro řešení sporů (např. mediace), vycházející z nedávného specifického ustanovení o mechanismech vnitrostátního vyřizování stížností a urovnávání sporů, jež je uvedeno v právních předpisech týkajících se spotřebitelů (22). Tato kritéria by mohla zahrnovat například obecné záruky v oblasti důvěrnosti a včasnosti a potřeby poskytnout občanům na internetu informace o tom, jak byl problém vyřešen, a zajistit občanům a nevládním organizacím nezávislé místní instituce pro podávání stížností. Přitom je třeba zohlednit povinnosti v oblasti přístupu k právní ochraně, které vyplývají z Aarhuské úmluvy, a nedotknout se obecného práva podávat stížnosti k institucím EU;

36.

konstatuje, že návrh směrnice o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí z roku 2003 sice ještě nebyl přijat jako právní nástroj, Evropský soudní dvůr však potvrdil, že vnitrostátní soudy musí vykládat pravidla týkající se přístupu ke spravedlnosti způsobem, který je v souladu s Aarhuskou úmluvou (23). Vzhledem k judikatuře stanovující vyšší přístup občanů a nevládních organizací k soudům čelí nyní vnitrostátní soudy, místní a regionální orgány a hospodářské a environmentální zájmy nejistotě při řešení tohoto problému;

37.

opět proto zdůrazňuje, že je potřeba obnovit pozastavenou směrnici o přístupu k právní ochraně (24). Odstranily by se tak současné rozdíly mezi dodržováním požadavků čl. 9 odst. 3 a 4 Aaarhuské úmluvy v jednotlivých členských státech. Rovněž by se posílila úloha veřejnosti jako katalyzátoru lepšího vymáhání environmentálního práva na všech úrovních. Komise ve stávajícím sdělení jasně neuvádí, jak chce tuto otázku řešit;

38.

vítá podporu, již Komise ve sdělení vyslovuje návrhu VR na spolupořádání pravidelného fóra za účelem projednání regionálních a místních problémů a řešení týkajících se provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (25). Toto fórum by poskytlo prostor pro nepřetržitý dialog a výměnu zkušeností mezi subjekty z řad místních a regionálních orgánů a jejich sdružení a členy konzultačních platforem a sítí VR, které se zabývají zlepšeními v oblasti dopadu na životní prostředí, a Evropskou komisí;

39.

vítá návrh prováděcích dohod uzavřených v rámci partnerství, které představují nový nástroj, jímž Komise velkou měrou zohlednila předchozí výzvu VR (26), aby EU rozšířila pilotní činnost, již Komise provedla již v roce 2002 v oblasti tripartitních dohod a smluv (27). VR vyzývá Komisi, aby poskytla více informací a pokynů k tomu, jak tento nástroj bude vypadat a jak jej hodlá používat;

40.

domnívá se, že prováděcí dohody uzavřené v rámci partnerství by neměly být uzavírány pouze mezi Evropskou komisí a určitým členským státem, ale že by do nich měl být zapojen alespoň jeden místní či regionální orgán, aby se náležitě zohlednila víceúrovňová správa, a dohody se tak staly tripartitními prováděcími dohodami;

41.

domnívá se, že tripartitní prováděcí dohody by mohly napomoci při provádění určitých environmentálních politik EU, když pomocí tradičních nástrojů nebude možné dosáhnout potřebného závazku řešit vznikající či již existující environmentální problémy a problémy s nedodržováním předpisů. Z dohod měly vyplynout jasné závazky, a to jednak pro členské státy a místní a regionální orgány (zavést potřebná opatření) a také pro EU (poskytnout podporu). Tyto závazky je třeba formalizovat stanovením dosažitelných cílů a lhůt a zveřejnit je, aby bylo možné je průběžně kontrolovat;

42.

lituje, že se do sdělení nepromítl jeho návrh společně hledat specifické způsoby rozšíření Paktu starostů a primátorů na klíčové oblasti plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje, jakými jsou biologická rozmanitost a využívání půdy, nakládání s odpady, vodohospodářství či znečištění ovzduší (28). VR se domnívá, že by to usnadnilo provádění environmentální politiky EU pomocí inovativní metody víceúrovňové správy, která namísto spoléhání se na prosté vymáhání práva EU podporuje aktivní úsilí místních a regionálních orgánů o jeho uplatňování;

43.

lituje, že ve sdělení není zmínka o ceně Evropské zelené město, již uděluje Evropská komise a již VR podporuje jako důležitý způsob zviditelnění měst, která jdou příkladem na poli inovací v uplatňování environmentálního práva EU, a sdílení jejich zkušeností s jinými městy. VR v této souvislosti opět zdůrazňuje svá doporučení z roku 2010 k dalšímu rozvoji této ceny (29);

44.

zdůrazňuje, že jedna úroveň správy nemůže sama vyřešit environmentální problémy a změnu klimatu ani provádět politiku EU. Je třeba zaujmout víceúrovňový přístup, v němž každá úroveň správy (evropská, celostátní, regionální a místní) převezme svůj díl odpovědnosti a přijme opatření, jež mohou a musí být příslušnou úrovní přijata. Výbor je zastáncem vytvoření meziresortních týmů v členských státech pro společnou přípravu vnitrostátních prováděcích plánů experty z jednotlivých úrovní správy (30);

45.

připomíná, že environmentální politika je oblastí sdílených pravomocí EU a členských států, a proto se na ni vztahuje zásada subsidiarity;

46.

poukazuje na to, že Komise neposuzuje slučitelnost různých možností uvedených ve sdělení se zásadou subsidiarity. Domnívá se, že možnosti uvedené ve sdělení jsou v této fázi určeny k diskusi a úvahám, a nejsou tedy dostatečně rozvedeny, aby VR mohl zaujmout konečný postoj, který bude velmi záviset na tom, zda (a jak) se Komise rozhodne dále se některými z nich zabývat;

47.

s touto výhradou bere na vědomí příspěvky své Sítě pro monitorování subsidiarity, v nichž se obecně uvádí, že možnosti popsané ve sdělení pravděpodobně nebudou po svém plném rozvedení výrazně porušovat subsidiaritu (31);

48.

poukazuje však na to, že i přes podporu modernizace stávajícího rámce pro inspekce bude Síť pro monitorování subsidiarity možná klást určitý odpor tomu, aby se stal závazným a aby se zřídil inspekční orgán EU. Podobně budou členové této sítě i přes podporu kritérií pro vyřizování stížností v členských státech pravděpodobně preferovat to, aby byla nezávaznými doporučeními. Zdá se, že souhlasí s tím, aby EU stanovila podmínky účinného a skutečného přístupu k vnitrostátním soudům v otázkách environmentálního práva EU.