11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/88

1.1

V zájmu zajištění právní jistoty pro provozovatele letadel a vnitrostátní orgány Výbor doporučuje přijmout návrhy týkající se uplatnění rozhodnutí o pozastavení uplatňování také na rok 2013 a prodloužení lhůty pro vyřazení povolenek a vykázání emisí za rok 2013 o jeden rok.

1.2

Také by měla být přijata výjimka pro malé provozovatele letadel v neobchodní letecké dopravě, kteří CO2 téměř neprodukují, a malým společnostem, na něž se výjimka nevztahuje, by mělo být umožněno využívat zjednodušené administrativní postupy.

1.3

To však neplatí pro části návrhu, které se týkají letů z a do třetích zemí v období 2014–2020. Je v zájmu všech stran zabránit konfliktu v letecké dopravě a/nebo obchodní válce, a tedy nejprve podporovat jednání za účelem nalezení celosvětového řešení.

1.4

Vzhledem k tomu, že na lety mezi letišti v EHP se nadále bude vztahovat systém EU-ETS, Výbor vyzývá instituce EHS:

2.1

Emise z letecké dopravy představují jeden z nejrychleji se zvětšujících zdrojů emisí skleníkových plynů (v uplynulých 20 letech se téměř zdvojnásobily), i když letecká doprava sama o sobě je relativně malá a na celkovém objemu emisí se podílí asi 5 %. Protože potenciál technologií ke snižování emisí je v odvětví letectví omezen, umožňují tržní opatření tomuto odvětví přispět ke snížení celkového objemu emisí tím, že letecké společnosti na celém světě svůj rapidní nárůst emisí mohou a chtějí kompenzovat financováním projektů snižování emisí v jiných odvětvích.

2.2

Částečně na popud EU, daný mimo jiné rozhodnutím o pozastavení uplatňování směrnice 2008/101/ES počátkem roku 2013 (jež zahrnuje leteckou dopravu do systému obchodování s emisemi) na provozovatele provozující lety do Evropského hospodářského prostoru (EHP) z něj přijalo shromáždění organizace ICAO dne 4. října 2013 rozhodnutí připravit v souladu s plánem postupu do roku 2016 (datum dalšího shromáždění organizace ICAO, které se koná jednou za tři roky) celosvětový tržně orientovaný mechanismus pro emise z mezinárodní letecké dopravy a – bude-li schválen – od roku 2020 jej uplatňovat. Do té doby mohou země či skupiny zemí jako EU přijmout dočasná opatření, nebylo však dosaženo žádného konkrétního kompromisu ohledně jejich přesné podoby.

2.3

Tento vývoj je v souladu s dřívějšími stanovisky Výboru (2). „Prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) by mělo být zajištěno globální zavedení systému obchodování s emisemi; pokud se to v průběhu jednání projeví jako účelné, zavedení takového systému pro leteckou dopravu uvnitř EU, jako první praktický krok, by mohlo představovat proveditelnou možnost“ (2006); „začlenění letectví do oblasti působnosti systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (ETS) tento systém potenciálně posiluje a zvyšuje jeho robustnost jako vynikajícího modelu řešení emisí CO2 na globální úrovni.“ (2007); a nedávné „EHSV tedy schvaluje iniciativu, která stanoví odložení uplatňování systému pro obchodování s emisemi na letecké dopravce provozující lety do a z Evropského hospodářského prostoru, dokud nebudou ukončena celosvětová jednání“ (2013).

3.1

Evropská komise navrhuje, aby geografická působnost systému EU pro obchodování s emisemi z letecké dopravy byla pro období před zavedením celosvětového systému obchodování upravena, s ohledem na závěry shromáždění organizace ICAO, které se konalo ve dnech 24. září až 4. října 2013.

3.2

Účelem návrhu Komise je dodat další impuls rozvoji celosvětového systému. Návrh nečiní rozdíl mezi leteckými společnostmi na základě jejich státní příslušnosti.

3.3

Systém EU pro obchodování s emisemi se původně vztahoval na všechny lety z a na letiště v EHP, včetně letů z a do třetích zemí. Od roku 2012 se však v návaznosti na rozhodnutí č. 377/2013/EU (rozhodnutí o pozastavení uplatňování směrnice) systém dočasně vztahoval pouze na lety uvnitř EHP, a nikoli na lety z a do třetích zemí.

3.4

Komise navrhuje zachovat tento přístup i pro rok 2013. Kromě toho také navrhuje prodloužit leteckým společnostem o jeden rok lhůtu pro vyřazení povolenek a vykázání emisí za rok 2013.

3.5

Oproti zmíněnému stavu stanovenému pro rok 2013 se navrhuje geografickou působnost pro období 2014–2020 rozšířit tak, aby u letů z a do zemí mimo EHP zahrnoval i tu část letu, která se realizuje nad územím zemí EHP. V návrhu se popisuje, jak to lze v praxi provádět.

3.6

Tento návrh by měl tři další důsledky:

3.7

Komise rovněž navrhuje, aby malí provozovatelé letadel v neobchodní letecké dopravě, u nichž je produkce CO2 velmi nízká, byli ze systému EU pro obchodování s emisemi z letecké dopravy vyňati. Malým společnostem, na něž se výjimka nevztahuje, se nabízí možnost využívat zjednodušené administrativní postupy.

4.1

Na základě rozhodnutí o pozastavení uplatňování se systém EU pro obchodování s emisemi z letecké dopravy dočasně vztahuje pouze na lety uvnitř EHP a nikoli na lety z a do třetích zemí. Komise navrhuje zachovat tento přístup i pro rok 2013. Kromě toho také navrhuje prodloužit leteckým společnostem o jeden rok lhůtu pro vyřazení povolenek a vykázání emisí za rok 2013. Výbor tyto návrhy považuje za velmi uvážlivé, neboť znamenají právní jistotu pro provozovatele letadel a vnitrostátní orgány, a proto je doporučuje přijmout.

4.2

Vzhledem k tomu, že se na lety mezi letišti v EHP bude nadále vztahovat systém EU-ETS, Výbor vyzývá instituce EU a EHP k neprodlené realizaci jednotného evropského nebe (3), čímž se zabrání vzniku dalších zbytečných emisí v důsledku přesměrování a zpožděním způsobeným řízením letového provozu.

4.3

Výbor jednoznačně souhlasí s přijetím výjimky pro malé provozovatele letadel v neobchodní letecké dopravě, u nichž je produkce CO2 velmi nízká, a s poskytnutím možnosti využívat zjednodušené administrativní postupy malým společnostem, na něž se výjimka nevztahuje.

4.4

To však neplatí pro části návrhu, které se týkají letů z a do třetích zemí v období 2014–2020. Je v zájmu všech stran zabránit konfliktu v letecké dopravě a/nebo obchodní válce, a tedy nejprve podporovat jednání za účelem nalezení celosvětového řešení.

4.4.1

Již z údajů získaných z posouzení dopadu jednání v souvislosti s ICAO v roce 2013 lze s politováním konstatovat, že vzhledem k vztahům a postojům existujícím v této organizaci se bude muset postupovat velmi obezřetně, má-li být do roku 2016 dosaženo plánovaného celosvětového výsledku. Cíl ještě nikdy nebyl tak blízko, ale termín se posouvá historicky rekordním způsobem a úspěch není zaručen.

4.4.2

Avšak oznámit nekompromisně třetím státům, že jejich letecké společnosti budou muset platit za emise vyprodukované ve vzdušném prostoru EHP – což by bylo podstatou jednostranného postupu EU, bude-li tato část návrhu přijata – by bylo výzvou. Tento krok by se měl zvažovat až po dvoustranných a/nebo mnohostranných jednáních na základě čl. 16 písm. a) usnesení ICAO, aby se zabránilo riziku celosvětového konfliktu v letecké dopravě/obchodní války.

4.4.3

Ačkoli z právnického hlediska má EHP právo tyto návrhy uplatňovat, má zase administrativa USA právo na základě zákazu uplatňování systému obchodování s emisními povolenkami („Thune Bill“) zakázat leteckým společnostem registrovaným v Americe, aby se systému podřídily, nehledě na možné reakce Číny a Indie, jež byly proti usnesení ICAO ze dne 4. října 2013. V této fázi však není nezbytné, aby EU měnila obsah návrhu Komise.

5.1

Zdá se, že v příloze I seznamu pojmů vyskytujících se v posouzení dopadů (SWD(2013) 430 final, s. 51 textu v anglickém znění) došlo k neúmyslné záměně definic letů „uvnitř EHP“ a „mimo EHP“.