10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/14

1.

vítá pokračující jednání na různých schůzích Evropské rady a Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, a úsilí dohodnout se na společném přístupu a konkrétních řešeních k migrační krizi a jak nejlépe zmírnit situaci. Je ovšem hluboce znepokojen dramatickým vývojem situace a pomalým postupem směrem k rozsáhlé společné reakci EU a jejích členských států. Vyzývá členské státy, instituce EU a další mezinárodní aktéry ke spolupráci, k nacházení realistických společných řešení a naplnění stávajících odpovědností;

2.

konstatuje, že příliv žadatelů o azyl a nelegálních ekonomických migrantů přicházejících do EU dosáhl bezprecedentních rozměrů. Počet migrantů jasně ukazuje, že kapacita jakéhokoliv členského státu tuto situaci v krátkodobém či střednědobém termínu samostatně vyřešit je zpochybněna. Je třeba větší jednoty a solidarity mezi členskými státy a většího smyslu pro partnerství, potřeby a sdílenou odpovědnost. Zdůrazňuje, že na všech úrovních správy v EU – evropské, celostátní, regionální a místní – je naléhavě třeba najít společný přístup k řízení všech sociálních, ekonomických a bezpečnostních výzev. Při řešení tohoto problému uspěje pouze komplexní a integrovaný politický přístup zabývající se hlavními příčinami migrace. Musí zahrnovat posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, jakož i větší soudržnost vnitřních a vnějších politik EU a jejích politik v oblastech, jako jsou zahraniční věci, bezpečnost, obchod, rozvoj, humanitární pomoc a migrace;

3.

vítá, že představitelé států a vlád na svých schůzkách věnovaných uprchlíkům přijali komplexní přístup, který rozlišuje na jedné straně otázku uprchlíků, kteří utíkají, aby si zachránili život, a na straně druhé otázku nedovoleného přistěhovalectví. Tímto přístupem jsou pokryty všechny aspekty této otázky – kromě humanitárních aspektů i ochrana hranic, bezpečnostní a obranné aspekty, obchodování s lidmi i navracení a opětovné začleňování nelegálních migrantů ve spolupráci se zeměmi původu a tranzitu;

4.

v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že dosavadní zasedání hlav států a předsedů vlád se humanitárním rozměrem situace zabývala pouze okrajově. Vyzdvihuje, že je nezbytné posílit hraniční kontroly a opatření k řešení problematiky nelegální migrace. To musí obsahovat i přísnou registraci všech migrantů v souladu se všemi relevantními právními předpisy EU, ale nesmí to mít přednost před mezinárodními závazky ohledně záchrany lidských životů a dodržování lidských práv, ani před právem požádat o azyl v EU, která musí i nadále být útočištěm pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu. Proto naléhavě žádá, aby docházelo k pravidelným schůzkám na vysoké úrovni mezi členskými státy EU, evropskými institucemi, agenturami EU, regionálními organizacemi a nejvíce dotčenými nečlenskými zeměmi EU;

5.

kromě toho ale upozorňuje, že jedním z klíčových aspektů aktuální migrační situace je narůstající byznys pašeráků lidí a organizovaných skupin, které využívají lidské neštěstí a špatné sociální podmínky migrantů. VR podporuje opatření zaměřená na posílení boje s obchodníky s lidmi a organizovaným zločinem, jak navrhli evropské a africké hlavy států a předsedové vlád na summitu ve Vallettě ve dnech 11. a 12. listopadu 2015. Zdůrazňuje, že je třeba ve spolupráci s třetími zeměmi vytvořit rychlou akci a dlouhodobé rozsáhlé a konkrétní akční plány. Připomíná, že spolupráce musí být v tomto smyslu vzájemná a že země původu a tranzitní země se musí zavázat k podpoře a provádění všech opatření dohodnutých v rámci Vallettského akčního plánu. Proto je nezbytné včasné zapojení bezpečnostních složek členských států a přísný monitoring zločineckých skupin a pravidelné zveřejňování zpráv o situaci a výsledcích v boji proti této formě organizovaného zločinu, který ohrožuje bezpečnost a sociální soudržnost obyvatelů členských států EU. Zdůrazňuje rovněž význam důkladné registrace na hranicích schengenského prostoru a účinných kontrol vnějších hranic EU. Je třeba plně zachovat vhodnou úroveň pohraničních kontrol a opatření zaměřených na ochranu vnitřní bezpečnosti schengenského prostoru. Dobrým příkladem je spolupráce zemí Visegrádské čtyřky, jež nabízejí příslušníky pro ochranu vnější schengenské hranice (Maďarsko, Řecko);

6.

zdůrazňuje, že je nutné se výrazněji zaměřit na závazek EU a jejích členských států k provádění zásady solidarity, aby byla vytvořena účinnější migrační politika, která bude řešit veškeré problémy, jimž místní a regionální orgány čelí. V této souvislosti VR bere na vědomí usnesení Evropského parlamentu, které bylo přijato dne 29. dubna. Současně se VR domnívá, že solidarita musí být založena na vzájemné důvěře spíše než na nátlaku, aniž by se zapomnělo na to, že jde o závazek a že je riskantní označovat jako migraci mobilitu z důvodu pronásledování;

7.

v tomto ohledu vítá zveřejnění Evropského programu pro migraci Evropskou komisí dne 13. května. Je přesvědčen, že se jedná o významný krok směrem k vytvoření komplexního přístupu k výhodám a výzvám migrace. Zdůrazňuje však, že v programu je třeba pokračovat i dlouhodobě;

8.

vítá pozornost věnovanou ve sdělení Komise prioritnímu zohlednění účinné a udržitelné návratové politiky, která bude respektovat práva migrantů a přihlížet ke specifickým charakteristikám jednotlivých zemí původu. Rozhodně však vyjadřuje politování nad tím, že v současné době není stanoveno účinné vymáhání rozhodnutí o navracení, a vyzývá členské státy, aby uplatňovaly přísné postupy navracení zamítnutých žadatelů a nelegálních migrantů prostřednictvím spravedlivých a rychlých postupů. V této souvislosti připomíná, že by měly být posíleny úloha a mandát agentury Frontex při návratových operacích a že je nutné rozlišovat mezi žadateli o azyl a ekonomickými migranty, neboť tyto dvě skupiny jsou právně odlišné, a proto vyžadují odlišné přístupy. Za tímto účelem je třeba zlepšit praktickou spolupráci s příslušnými třetími zeměmi s cílem podpořit a vytvořit maximálně účinný a rychlý systém dobrovolných návratů a posílit kapacitu orgánů v zemích původu za účelem reakce na zpětné přebírání osob;

9.

vítá skutečnost, že sdělení Komise podtrhuje význam záchrany životů na moři jakožto priority pro okamžitá opatření, a opakuje, že politickým ukazatelem, který je třeba dodržet pro dosažení tohoto cíle, je solidarita, vzájemná důvěra a sdílená odpovědnost mezi členskými státy a místními a regionálními orgány;

10.

opětovně vyjadřuje své přesvědčení, že přístup EU k migraci musí být solidární, dlouhodobě udržitelný a musí respektovat lidská práva. Musí zohledňovat všechny aspekty migrace, včetně humanitárních závazků, žadatelů o azyl a ekonomických migrantů. Zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, je třeba podporovat rozvoj a stabilitu v nečlenských zemích EU, zavést účinné návratové politiky a řešit demografické výzvy, kterým Evropa čelí. Výbor zdůrazňuje, že legální migrace může být podstatným faktorem rozvoje. Úspěšná integrace přináší výhody nejen migrantům, ale je značně výhodná i pro hospodářství a společnost tím, že dodává potřebnou pracovní sílu a přispívá do systému sociálního zabezpečení. Výbor proto žádá všechny dotčené aktéry, tj. evropské instituce, celostátní, regionální a místní správní orgány členských států, média a občanskou společnost, aby migranty a migraci nestigmatizovaly a občany o problematice migrace, jejích příčinách a přínosu pro hostitelskou společnost objektivně informovaly. Výbor odmítá všechny formy diskriminace a jakékoli rasistické chování vůči migrantům v souladu se základními zásadami Evropské unie;

11.

pokud jde o poskytování objektivních informací, jak se uvádí v odstavci 10, žádá, aby Evropská komise zahájila informační kampaň zaměřenou na místní a regionální orgány a evropské občany, která by

12.

má za to, že je třeba přednostně přikládat odpovídající význam problému nezletilých osob bez doprovodu, který obvykle stojí na okraji zájmu politik opatření v oblasti přistěhovalectví. Je totiž nezbytné přidělit územním, regionálním a místním orgánům odpovídající zdroje, aby podpořily konkrétně nezletilé osoby bez doprovodu a dohlížely na to, aby se zabránilo jejich zmizení a tomu, aby se tyto nejslabší osoby spolu s ženami nestaly předmětem zneužívání ze strany gangů v oblasti prostituce, pedofilie a obchodování s lidskými orgány;

13.

vyzývá, aby byl v rámci „okamžitých opatření“ vzhledem k rychle se měnící migrační situaci vedle záchrany na moři vypracován i plán pro řešení a vymýcení činnosti převaděčů podél migračních tras na souši i na moři. I v tomto ohledu by měla být základem vzájemná spolupráce všech příslušných subjektů zapojených na všech úrovních správy – členských států, místních a regionálních samospráv, úředních orgánů i občanské společnosti;

14.

je třeba zvýšit kontroly a spolupráci bezpečnostních služeb s cílem zajistit a ubezpečit občany, že zoufalá situace uprchlíků a jejich příchod na území EU nejsou zneužívány pro ukrytí teroristů a extrémistů. Je třeba rovněž podpořit úlohu místních a regionálních orgánů při odhalování, prevenci a boji s radikalizací a extrémismem;

15.

vítá opatření pro zvládání velkého počtu migrantů přicházejících do EU, která byla navržena ve sdělení. Znovuusídlení a relokace by mohly být účinným prostředkem k řešení problému nerovnoměrného rozložení žadatelů o azyl a uprchlíků mezi státy a v rámci regionů. Z tohoto důvodu žádá, aby bylo na evropské úrovni vyvinuto intenzivnější úsilí o dosažení dohody ohledně kritérií a zavedení stálého a spravedlivého systému rozdělování žadatelů o azyl a uprchlíků mezi jednotlivé členské státy;

16.

poukazuje však na to, že dramatický nárůst nedovoleného přistěhovalectví vyžaduje nový přístup. Ten musí zohledňovat skutečnost, že zacházení s ekonomickými migranty (jejich informování, přijímání či navracení) se liší od humanitární pomoci, jež musí být poskytnuta uprchlíkům. Poukazuje také na význam systematických debat mezi vládami a občany o plánovaných krocích a současné prezentace dopadů těchto kroků na společnost;

17.

znovu opakuje, že je načase jednoznačněji určit, co může sdílená odpovědnost a solidarita v oblasti azylu a migrace znamenat. Je jasné, že různé státy, regionální a místní orgány mají na základě své konkrétní situace, jakou je např. hospodářská síla, různé představy o tom, co má být považováno za spravedlivě sdílenou odpovědnost a solidaritu. Nicméně lituje, že sdělení Komise nenavrhuje žádné dlouhodobé řešení ohledně plánování a zdrojů nezbytných k tomu, aby bylo možné se předem na přijetí dostatečně připravit;

18.

vítá navýšení rozpočtu EU pro operace Triton a Poseidon a závazek patnácti členských států poskytnout dodatečné zdroje a následné rozhodnutí EU o zahájení vojenské operace v jižním Středomoří (EUNAVFOR MED) s cílem rozbít sítě obchodníků s lidmi. Lituje však, že sdělení se dostatečně nezabývá otázkou zdrojů, jež jsou k dispozici místním a regionálním orgánům, aby mohly plnit své povinnosti v oblasti migrace a integrace, a zajistit jim přístup k vnitrostátním a unijním fondům (jako je například Azylový a migrační fond, evropský nástroj sousedství a partnerství a Evropský sociální fond);

19.

vítá rozhodnutí Evropské rady ze dne 26. června a 22. září 2015 týkající se relokace 160 000 osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu. Ukazuje to, jak by mohlo vypadat uplatňování zásady solidarity a sdílené odpovědnosti v praxi. Lituje však, že dohodnutá opatření jsou realizována pomalu a ve velmi omezeném rozsahu, a naléhavě vyzývá členské státy, aby dodržovaly závazky učiněné v této souvislosti, a všechny úrovně státní správy, aby bezodkladně zavedly nutné struktury a mechanismy, a zdůrazňuje, že místní a regionální orgány musí hrát v rámci debat významnější úlohu, neboť mají bezprostřední informace o své schopnosti lidským způsobem přijmout uprchlíky a migranty;

20.

vítá závěry, jež dosud přijala Evropská rada, a prohlášení, které dne 25. října 2015 vydali vedoucí představitelé států, jež se nacházejí na západobalkánské trase. V této souvislosti vyzývá k tomu, aby byla provedena všechna dosud dohodnutá opatření, a naléhá na státy, aby zvýšily odpovídající ubytovací kapacity;

21.

vítá skutečnost, že se Evropská komise ve spolupráci se třetími zeměmi snaží na základě obdržených věrohodných informací předvídat neregulovanou migraci do EU, ale také vyzývá členské státy, aby zlepšily vzájemnou výměnu informací, a to jak na dvoustranné úrovni, tak v rámci EU;

22.

poukazuje na důležitou činnost skupin dobrovolníků a organizací občanské společnosti zaměřenou na záchranu lidských životů ve Středozemním moři. Navzdory finančním řešením předloženým ve sdělení a intenzivnímu úsilí v rámci tzv. operací Poseidon a Triton se i nadále jedná o akutní výjimečnou situaci, jejímž jediným řešením je společná každodenní akce EU a jejích členských států s ohledem na naše hodnoty týkající se lidských práv. Současně však uznává, že uprchlická krize nemůže být vyřešena pouze prostřednictvím záchranných akcí v moři, a žádá Komisi, aby přijala vhodná doprovodná opatření za účelem předcházení převaděčství osob. Důležitým krokem je přijetí rezoluce č. 2240 Rady bezpečnosti OSN ze dne 9. října 2015, která umožňuje členským státům zachytit plavidla plavící se v blízkosti libyjského pobřeží na základě podezření z převaděčství;

23.

zdůrazňuje, že vzájemná solidarita je základní zásadou Evropské unie, jež musí být dodržována nejen mezi členskými státy, ale také vůči migrantům a vůči místním orgánům, které mají za úkol pomáhat migrantům každý den, a mezi těmito orgány;

24.

zdůrazňuje, že během posledních několika měsíců se tato otázka stala důležitější vzhledem k masivnímu přílivu smíšených migračních toků ve Středozemním moři, na Balkáně, v Calais a v dalších pohraničních oblastech Evropské unie, ale také proto, že se zvýšil počet migrantů na místní a regionální úrovni. Problémy, kterým již řadu let čelí uzlová místa Calais a Lampedusa, se nyní šíří do dalších měst a do dalších regionů. Tato skutečnost je znepokojující a je třeba urychleně přijmout opatření, ale je třeba ji brát rovněž jako příležitost přesvědčit veřejné mínění o tom, že relokace je jediným řešením, aby lokality podél migračních tras nebyly zahlceny vysokým počtem migrantů. Migrace totiž není dočasným problémem, který se týká pouze několika specifických oblastí, ale z krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého hlediska se jedná o problém, který se týká celé Evropské unie;

25.

chce Komisi upozornit na skutečnost lidské tragédie, kterou tato migrační situace v Evropě vyvolává: podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) ve Středozemním moři do konce srpna zahynulo již přes 3 400 osob, o nichž víme, 700 z nich v krátkém období několika dnů v dubnu 2015 a minimálně 13 migrantů zemřelo při pokusu překonat Lamanšský průliv. Migranti se pravidelně stávají obětmi převaděčů zapojených do obchodování s lidmi – například koncem srpna zemřelo v Rakousku 71 migrantů, když je převaděči zanechali v uzamčeném nákladním autě;

26.

vyzývá k tomu, aby do praktických řešení byly zapojeny místní a regionální orgány, a nikoliv pouze ústřední vlády členských států. Po událostech týkajících se migrantů např. u tunelu pod Lamanšským průlivem se diskuse více než v minulých letech primárně zaměřuje na úlohu místních a regionálních orgánů a ukazuje se, že problém nespočívá pouze v dostupných finančních prostředcích, ale i v jejich fyzickém využití. Proto musí Komise prosazovat pragmatická řešení k posílení fyzické kapacity místních orgánů. Jednotná správa uprchlických táborů je dalším způsobem, jak pomoci místním orgánům. Policejní síly a administrativní pracovníci by mohli být přesouváni z jednoho regionu do druhého s cílem podporovat spolupráci mezi sousedícími regiony a zajistit dostatečnou pracovní sílu ke zvládnutí rostoucího počtu obyvatel v nouzi;

27.

žádá další navýšení rozpočtu v závislosti na měnících se potřebách účinných záchranných operací a doufá, že se všechny členské státy zaváží k vyčlenění nutných dodatečných zdrojů. Zdůrazňuje v této souvislosti, že revize víceletého finančního rámce, která má být provedena do konce roku 2016, nabízí možnost navýšit zdroje určené k provádění priorit Evropského programu pro migraci. Podtrhuje, že okamžité uvolnění fondů a zdrojů by mělo být co nejsnazší, bez zdržení zbytečnými byrokratickými postupy. Tyto dodatečné zdroje by měly zahrnovat finanční prostředky přidělené na infrastrukturu, vzdělávací zařízení a naléhavou pomoc v zemích EU v přední linii. Žádá, aby byl členským státům poskytnut praktický návod o možnostech čerpání finančních prostředků (např. z prostředků Azylového, migračního a integračního fondu, Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu (ESF));

28.

žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost posílení součinnosti mezi různými již existujícími orgány a systémy, a to na základě jejich specifických pravomocí a oblasti působnosti – například Frontex, SIS II a EUROSUR, jež se zabývají migrací a pohybem osob, a v oblasti bezpečnosti Europol a Eurojust, které mají za úkol předcházet trestným činům (převaděčství osob a obchodování s lidmi) souvisejícím s nelegálními tranzity a bojovat proti nim;

29.

zdůrazňuje, že je důležité řešit hlavní příčiny příchodu migrantů, kteří nemají důvod požádat o azyl, do EU. Vyzývá EU a její členské státy, aby posílily spolupráci se třetími zeměmi na Blízkém východě a v Africe, kde je třeba posílit demokracii a právní stát, a lépe koordinovaly svou zahraniční politiku. V této souvislosti vítá skutečnost, že se ve dnech 11. a 12. listopadu 2015 v maltské Vallettě uskutečnil summit EU-Afrika (země rabatského a chartúmského procesu). Dále se domnívá, že uprchlíkům žijícím v zemích mimo EU blízko jejich zemím původu musí být poskytovány základní služby, včetně bezpečnosti, uvnitř i vně uprchlických táborů a vzdělávání pro děti, což vyžaduje dlouhodobou vizi a integrované plánování, koordinaci mezi stranami a místní hospodářský rozvoj;

30.

bere na vědomí debaty o celounijních seznamech „bezpečných třetích zemí“, aby bylo zaručeno uplatňování společných standardů na evropské úrovni při zpracovávání žádostí o azyl z dotčených zemí a usnadněno účinné navracení, což je předpokladem lepšího zaměření azylové a přijímací kapacity EU na osoby mající oprávněnou potřebu mezinárodní ochrany. Zdůrazňuje, že zejména kandidátské země EU a potenciální kandidátské země EU musí splňovat standardy EU, pokud jde o ochranu lidských práv, což je kvalifikuje jakožto bezpečné země původu. Varuje však, že je třeba pozorně sledovat situaci v těchto zemích, zejména pokud jde o zranitelné skupiny, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu, ženy bez partnera, etnické menšiny a osoby LGBTI, a je třeba zlepšit mechanismus určení a přijetí jednotlivců z těchto zemí, již mají legitimní nárok na azyl, a že specifické důvody pronásledování, jako je pohlaví, sexuální orientace, genderová identita či etnická příslušnost, budou řádně řešeny během přijetí, prostudování žádosti a v dalších fázích, včetně znovuusídlení a relokace. VR se zavazuje, že se zapojí do výměny osvědčených postupů na regionální a místní úrovni prostřednictvím smíšených poradních výborů a pracovních skupin se zapojením všech sedmi zemí, které jsou uvedeny v návrhu Komise;

31.

jednoznačně vítá skutečnost, že se Komise zavázala předložit začátkem roku 2016 návrhy na změnu dublinského nařízení, na jehož základě by bylo možné požádat o azyl mimo EU a tam tuto žádost přezkoumat. Vyzývá Komisi, aby zajistila, že rozdělení odpovědnosti mezi jednotlivé členské státy bude spočívat na udržitelných kritériích a že budou současně respektována základní práva migrantů. Východiskem musí být celoevropský závazný klíč pro rozdělení žadatelů o azyl mezi členské státy;

32.

doporučuje Komisi, aby do svého návrhu zahrnula vzájemné uznávání úspěšných žádostí o azyl tak, aby lidé, kteří ochranu získají, měli stejnou úroveň volného pohybu v rámci EU jako občané EU. Kromě toho vyzývá Komisi, aby předložila návrh na všeobecný evropský kodex přistěhovalectví, aby lidé, kteří chtějí pracovat v Evropě, získali legální možnosti. Rovněž by měl pro občany kandidátských zemí být otevřen koridor migrace pracovních sil, který by jim otevřel přístup na evropský trh práce;

33.

naléhavě vyzývá Evropskou komisi a členské státy EU k tomu, aby uspíšily již rozhodnuté zřizování tzv. hotspotů, díky nimž budou moci agentury EU pomáhat nejvíce zasaženým příhraničním regionům s registrací přicházejících uprchlíků, a aby vypracovaly další vhodná opatření;

34.

lituje, že Komise nepředložila žádná specifická opatření pro žadatele o azyl, aby vznikly bezpečné a legální trasy do Evropy s cílem zamezit dalším ztrátám na lidských životech během nebezpečných cest. Mimo jiné by mohlo jít o vytvoření „humanitárního koridoru“, častější vydávání víz z humanitárních důvodů a zřízení přijímacích středisek v zemích tranzitu, jež budou zpracovávat žádosti o azyl nebo rozhodovat o způsobilosti pro legální vstup do zemí EU. Myšlenka „humanitárního koridoru“ je v souladu s myšlenkou relokace a solidarity, neboť je to nejúčinnější prostředek boje proti organizované trestné činnosti. Čím dříve budou migranti spadat do pravomoci evropských veřejných orgánů, tím snadnější bude relokace. Jde rovněž o nejlepší způsob, jak zajistit spravedlivější rozložení migrantů mezi členské státy. Místní a regionální orgány by v tomto ohledu mohly být velice nápomocny;

35.

žádá skutečnou evropskou politiku migrace a vítá závazek Evropské komise navrhnout nová opatření a přezkoumat systém modrých karet s cílem nahradit 28 vnitrostátních systémů a usnadnit legální migraci. Vyzývá Komisi, aby navázala na zkušenosti místních a regionálních orgánů a jejich znalost místních poměrů při vypracovávání těchto návrhů;

36.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise nezohlednila návrh Výboru regionů vytvořit systémy pro výměnu poznatků a sdílení zkušeností a osvědčených postupů. Proto Výbor znovu opakuje, že by měl být zaveden kompletní systém sdílení údajů v oblasti migrace a místních orgánů založený na systému VIS. Tento systém by mohl přinést skvělé výsledky, pokud jde o ubytování, vyřizování případů žadatelů o azyl a uprchlíků, integrační politiky a řešení nelegální migrace, a poskytl by praktická řešení pro zavedení zásady solidarity mezi místními orgány. Vyzývá Komisi, aby vytvořila platformu pro spolupráci (dialog) v otázkách migrace;

37.

vyzývá k vytvoření skutečného evropského systému správy hranic, který vytvoří profesionální a účinný policejní dozor a rozvine schopnost odhalovat a narušovat plány zločineckých skupin pro přepravu migrantů prostřednictvím nelegálních a nebezpečných tras, a kapacitu přijímání, prověřování a registrace lidí, kteří přijíždějí po zemi nebo po moři řízeným způsobem;

38.

souhlasí, že úplné a soudržné provádění společného evropského azylového systému (jenž bude přizpůsobený vzniklé situaci, rozšířený a aktualizovaný) by mělo být prioritou. Navrhuje, aby byly v ohlášeném procesu aktivně zapojeny místní a regionální orgány a využity jejich zkušenosti ve zlepšování standardů podmínek přijímání a azylových řízení, která ukotvují odbornou přípravu a vytváření sítí místních přijímacích orgánů, stejně jako v zahájení diskuse o rozvoji a dokončení společného evropského azylového systému;

39.

opakuje své přesvědčení, že úroveň a kvalita rozvojových politik úzce souvisí s rostoucím počtem lidí, kteří migrují. Je nezbytné, aby rozvojová pomoc EU a členských států rychle dosáhla úrovně 0,7 % HDP. V této souvislosti se musí rovněž zvýšit finanční zapojení místních a regionálních orgánů do boje proti chudobě ve světě, přičemž některé z těchto orgánů již vyčlenily jedno euro na osobu s trvalým pobytem ročně na činnosti v oblasti spolupráce ve prospěch rozvojových zemí;

40.

žádá Evropskou komisi, aby prosazovala jednotný evropský azylový systém, který bude jednotně uplatňovat dohodnutá kritéria a poskytovat lidské a spravedlivé zacházení pro osoby, které hledají útočiště v Evropské unii, jakož i radikální přepracování dublinského nařízení tak, aby v právu a v praxi zmizel rozdíl mezi 28 vnitrostátními systémy, což ohrožuje Schengen;

41.

vyjadřuje politování nad tím, že opět není uplatňován článek 80 SFEU pro přijetí opatření týkajících se provádění zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy s ohledem na mobilitu, včetně finančních dopadů. Závazky ohledně přijímání a navracení jsou zcela dobrovolné a města v určitých případech převzala sama iniciativu a učinila z těchto závazků praxi;

42.

konstatuje, že návrh systému pro přerozdělování se zakládá na podmínce nouze uvedené v čl. 78 odst. 3 SFEU, která je za současných podmínek zcela odůvodněná. Zdůrazňuje však, že by měla být přijata další střednědobá a dlouhodobá opatření, jež vyžadují evropskou solidaritu, a že se Evropský parlament musí plně zapojit, aby byla zajištěna jejich transparentnost a legitimita;

43.

znovu zdůrazňuje, že nejvhodnějším prostředkem, jak vytvořit nezbytný soubor opatření a iniciativ, které by přinesly optimální výsledky v integraci osob uznaných za uprchlíky a z jiných důvodů přijatých migrantů, je víceúrovňová správa. Všechny úrovně správy v celé Unii by měly sdílet odpovědnost za přijímání a začleňování uprchlíků a migrantů a zlepšit meziregionální spolupráci, koordinaci a solidaritu, a to rozvojem stálého mechanismu přerozdělení mezi jednotlivými členskými státy, regiony a místními orgány, který bude zohledňovat strukturální omezení, zdroje, potřeby trhu práce, demografickou situaci a další relevantní faktory. Vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby poskytly všem místním a regionálním orgánům zasaženým přílivem uprchlíků a migrantů dostatečnou finanční, technickou, administrativní a bezpečnostní podporu, a aby posoudily možnost zavedení výjimek, pokud jde o strukturální a finanční omezení;

44.

opakuje, že místní a regionální orgány mají v této situaci bezprostřední zkušenosti, a proto musí být konzultovány a aktivněji začleněny do procesu relokace. Místní a regionální orgány jsou účinnou úrovní vlády pro poskytování jasných údajů o počtu migrantů na svém území a musí být zahrnuty s cílem prosazovat spravedlivý mechanismus založený na solidaritě;

45.

naléhá na všechny členské státy, aby spolupracovaly s místními a regionálními orgány na provádění a provozování mechanismu pro nouzové přerozdělování navrženého Evropskou komisí, pokud by měl být brzy zaveden, a také případných budoucích povinných a automaticky aktivovaných systémů relokace. Domnívá se, že prioritou při přípravě budoucích migračních politik by mělo být vytváření postupů a příležitostí pro státní příslušníky třetích zemí k tomu, aby přišli do Evropy studovat nebo pracovat. Aby mohlo dojít ke stanovení počtů státních příslušníků třetích zemí, které přijme každý členský stát, je nezbytné vzít v potaz volnou kapacitu pracovního trhu (a to i z hlediska struktury), a vzdělávacího systému v jednotlivých regionech a v členských státech. Výbor zdůrazňuje, že je proto rovněž nutné urychlit proces zavádění zjednodušených vízových režimů pro občany třetích zemí zapojených do programů vzdělávací, vědecké a hospodářské spolupráce, prohlubovat spolupráci s ostatními dotčenými zeměmi, informovat o těchto programech a legální migraci do Evropy a vážných nebezpečích spojených s nelegální migrací;

46.

zdůrazňuje, že úspěšné evropské politiky migrace může být dosaženo pouze za předpokladu dlouhodobého závazku k účinným integračním politikám a jejich jasného chápání. Poukazuje na to, že o úspěchu integrace se rozhoduje zejména na místní úrovni, a na skutečnost, že mnoho místních orgánů má omezené zkušenosti a zdroje, pokud jde o migraci. Proto žádá Evropskou komisi, aby spolu s Evropským výborem regionů zorganizovala výroční strukturovaný dialog o integraci s cílem vypracovat, přezkoumat a aktualizovat hlavní směry pro místní a regionální orgány v celé EU za účelem hladké integrace;

47.

vítá pobídku v podobě zaručené podpory ve výši 6 000 eur na jednu přemístěnou osobu, která byla navržena v souvislosti s krizovým programem relokace a má být poskytnuta z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF). Žádá však, aby tyto prostředky byly využívány úrovní správy, která je přijetím migranta pověřena. Naléhá na to, aby byla v blízké budoucnosti provedena úprava příslušných nařízení s cílem dát regionům a místním orgánům přímý přístup k Azylovému, migračnímu a integračnímu fondu. Kromě toho se domnívá, že je nutné vypracovat i v dlouhodobějším horizontu nástroje, jež by trvale vytvářely pobídky pro přijímání uprchlíků poskytováním přímé finanční pomoci příslušným místním a regionálním orgánům;

48.

očekává, že Evropský program pro migraci se společně se závěry Evropské rady a debatami v Radě pro spravedlnost a vnitřní věci stane výchozím bodem pro přijetí a provádění účinných migračních a azylových politik založených na dodržování základních práv a uplatňování solidarity mezi EU, členskými státy, místními a regionálními orgány a migranty;

49.

znovu zdůrazňuje, že spolupráce a solidarita by byla podstatně jednodušší, pokud by se intenzivněji hledala praktická a pragmatická řešení. V souvislosti s problematikou integrace je třeba čerpat z odborných znalostí místních a regionálních orgánů;

50.

podtrhuje, že Výbor regionů má vhodné postavení k tomu, aby oslovil města a regiony v celé Evropě, usnadnil a povzbudil výměnu novátorských myšlenek a postupů a pokračoval v diskusi o způsobech, jimiž lze dosáhnout účinnějšího zapojení místních a regionálních orgánů do přípravy a provádění imigračních a integračních politik v souladu s víceúrovňovou správou a zásadou subsidiarity;

51.

znovu zdůrazňuje, že postup zdola nahoru je nutný pro vyřešení rozdílů mezi členskými státy a regiony, pokud jde o podmínky pobytu žadatelů o azyl, uprchlíků a nelegálních přistěhovalců při jejich prvním vstupu do země a o efektivitu a rychlost vyřizování žádostí a zpracování spisů;

52.

žádá, aby EU a orgány na celostátní a nižší úrovni úzce spolupracovaly s občanskou společností, sdruženími migrantů a místními komunitami a aby byly vnímavé k jejich přínosu;

53.

znovu zdůrazňuje, že by EU měla využít veškerých příležitostí ke spolupráci s institucionálními partnery a k prohloubení diskuse ve všech příslušných strukturách. Důležitými prvky pro spolupráci jsou v tomto směru mezinárodní nevládní organizace jako IOM, sítě pro spolupráci se třetími zeměmi a s občanskou společností, jakož i výměny na místní a regionální úrovni, například prostřednictvím ARLEM a CORLEAP.