10.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/75

Zpravodaj:

Peter CLEVER

1.1.

Vzhledem k demografickým změnám je EU ve svém úsilí o zajištění růstu a prosperity odkázána také na příliv vysoce kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. Za tímto účelem nestačí aktivovat potenciál vnitrostátních trhů práce, i když právě to je ve vnitrostátní politice bezpochyby důležité. Spíše je nezbytné vypracovat společnou evropskou strategii pro získávání kvalifikovaných pracovníků, poněvadž v celosvětovém soutěžení o kvalifikované pracovníky se může Evropa jako celek umístit lépe než jednotlivé členské státy.

1.2.

Společná strategie pro získávání kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí by měla mít ucelenou koncepci a měla by pokrývat všechny relevantní oblasti od prvního kontaktování kvalifikovaných pracovníků, kteří mají zájem o přistěhování, až po řešení důchodových nároků. Přitom je třeba se zaměřit i na přistěhovalce, kteří v dané zemi nejprve absolvují část vysokoškolského studia. Je rovněž nutné věnovat pozornost dopadům přistěhovalectví kvalifikovaných pracovníků v zemích jejich původu a pomoci těmto zemím s dalším rozvojem jejich vzdělávacích systémů.

1.3.

Mimoto je důležité dosáhnout co nejširšího konsenzu, který umožní, aby členské státy tuto strategii také vzaly za vlastní a aby důsledně prováděly opatření, jež byla přijata na úrovni EU. V tomto ohledu je třeba dbát na těsné zapojení vnitrostátních a evropských sociálních partnerů. Při zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí musí být zajištěno rovné a nediskriminační zacházení.

1.4.

Zásadní oblastí ucelené politiky týkající se přistěhovalectví za účelem zaměstnání je politika přijímání osob. V tomto ohledu mohou jednotné právní předpisy usnadnit přístup státních příslušníků třetích zemí na evropské trhy práce, současně však rovněž vždy představují zásah do svrchovanosti členských států. Proto je zde v zásadě nutné zvážit výhody a nevýhody většího stupně harmonizace. V této fázi se nezdá být účelné a nezbytné, aby byla politika přijímání osob plně harmonizována.

1.5.

Návrh týkající se nových pravidel pro modrou kartu, který předložila Komise, zachází za současného stavu věcí v tomto směru příliš daleko, jelikož členským státům znemožňuje, aby vysoce kvalifikované pracovníky připouštěly na trh práce vlastním způsobem, který odpovídá jejich specifickým potřebám. Přesto je správné usilovat o to, aby byla modrá karta v budoucnu více využívána při přijímání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí v členských státech EU. Tato karta by se pak podobně jako americká zelená karta mohla stát značkou, která bude propagovat EU coby destinaci pro přistěhovalectví vysoce kvalifikovaných pracovníků.

1.6.

Celkově vzato je třeba návrh Komise týkající se nových pravidel pro modrou kartu hodnotit pozitivně, protože činí modrou kartu lákavější jakožto způsob, jak se dostat do EU, a zejména protože výrazně usnadňuje mobilitu držitelů této karty v rámci EU. V této souvislosti je velmi potěšující, že budou vytvořeny lepší možnosti pro pracovní pobyty v jiných členských státech EU.

1.7.

Správným krokem jsou také zjednodušení při udělování této karty. Je ovšem nutné se kriticky zamyslet nad snížením minimální výše mzdy – je neakceptovatelné, aby tato mzda u vysoce kvalifikovaných pracovníků činila méně, než je výše průměrného výdělku.

1.8.

Totéž platí pro volitelnou možnost nahradit absolvování vysoké školy odpovídající praxí. Zde je třeba znovu zvážit zkrácení doby nezbytné srovnatelné praxe z pěti let na tři roky a bylo by vhodné uvést přinejmenším pokyny ohledně toho, jakými kritérii se má posuzování této praxe řídit.

2.1.

Migrační politika sleduje různé cíle. Jedním z nich je stabilizace základny pracovní síly v zemích, jichž se silně dotýkají demografické změny. Dalším cílem je převzetí sociální odpovědnosti ve světě, například v podobě přijímání uprchlíků. S ohledem na komplexnost této otázky se toto stanovisko zaměřuje na přistěhovalectví vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí.

2.2.

Bez přistěhovalectví ze třetích zemí povedou demografické změny v EU během dalších dvou desítek let k výraznému poklesu počtu obyvatel v produktivním věku. Současně s tím se značně zvýší počet starších osob. Takový vývoj s sebou nese velké výzvy pro sestavování veřejných rozpočtů, protože na menší počet (čistých) poplatníků bude připadat větší počet (čistých) příjemců státních dávek. Navíc hrozí, že na trhu práce bude nedostatek pracovní síly.

2.3.

K tomu, aby bylo možné tyto negativní důsledky demografických změn zvládnout, je nejprve nutné zvýšit stávající potenciál pracovní síly v členských státech EU. Přitom je nezbytné vynaložit značné úsilí, zejména u sociálně znevýhodněných cílových skupin, aby získaly potřebnou kvalifikaci pro trh práce. Ke stabilizaci základny pracovní síly v zemích, které jsou demografickými změnami zasaženy nejvíce, může ve střednědobém výhledu přispět také mobilita v rámci Evropské unie. Tato mobilita zatím není využívána v takové míře, v jaké by to bylo z právního a praktického hlediska možné. Kombinace těchto opatření nicméně nebude stačit. Musí ji doplnit cílená dlouhodobá strategie podpory legálního přistěhovalectví kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí.

2.4.

V současnosti se situace na trzích práce jednotlivých členských států EU jeví jako velmi rozdílná. Zatímco v některých zemích je nedostatek kvalifikovaných pracovníků, v jiných zemích panuje vysoká míra nezaměstnanosti. V důsledku toho je v nich také velmi různá poptávka po pracovní síle z řad přistěhovalců, a podstatně se tak liší i vyhlídky přistěhovalců ze třetích zemí na integraci. Proto musejí mít odlišnou podobu i imigrační strategie jednotlivých členských států.

2.5.

Zároveň je nutné posílit spolupráci v oblasti získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků pro trhy práce v Evropě. Na rozdíl od pracovníků s nízkou kvalifikací se totiž tyto osoby mohou přistěhovat i do jiných, zejména anglosaských zemí, které se o ně ucházejí, takže Evropa v této oblasti čelí konkurenci. Pro některý z členských států EU se tak rozhodne pouze 31 % vysoce kvalifikovaných přistěhovalců, kteří migrují ze zemí mimo EU do zemí OECD. Přílivu vysoce kvalifikovaných pracovníků do EU brání především nedostatečné znalosti jazyka té které země. Další překážkou je to, že obzvláště menší členské státy jsou mimo Evropu často prakticky neznámé, a proto jsou mylně vnímány jako méně atraktivní.

2.6.

Z tohoto důvodu hraje EU důležitou roli spočívající ve sdružování a tím i zvyšování efektivity činností jednotlivých členských států zaměřených na získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí. Mimoto je v rámci soutěžení o migrující pracovníky ze zahraničí velkou výhodou, vystupují-li členské státy společně jako Evropa. Pro zvýšení atraktivity EU jako cílového regionu vysoce kvalifikovaných migrantů ze třetích zemí je nutné vypracovat cílenou evropskou strategii pro získávání kvalifikovaných pracovníků, protože jedině tak si může EU udržet a posílit své postavení v celosvětové soutěži o vysoce kvalifikovanou pracovní sílu.

2.7.

Úspěch evropské strategie pro získávání kvalifikovaných pracovníků bude ovšem v rozhodující míře záviset na tom, jak dalece bude tato strategie zohledňovat poměry v jednotlivých členských státech a nakolik ji členské státy EU vezmou za vlastní. Proto je v zásadě třeba usilovat o dosažení co nejširšího konsenzu ve vztahu k příslušným opatřením, i co se týče nezbytného právního rámce pro migraci kvalifikovaných pracovníků.

3.1.

V rámci společné strategie podpory legální migrace vysoce kvalifikovaných pracovníků by měla být na evropské úrovni vypracována opatření umožňující kontaktování těchto pracovníků ze třetích zemí a zprostředkování jejich zaměstnání. Jako velmi slibný podnik se v této souvislosti jeví Evropská databáze talentů, na níž se – podobně jako v síti EURES – mohou pracovníci ze třetích zemí, kteří mají zájem o přistěhování, zaregistrovat a uvést svou kvalifikaci a jejímž prostřednictvím je mohou přímo kontaktovat zaměstnavatelé. Další součástí evropské strategie pro získávání kvalifikovaných pracovníků by mělo být poskytování informačních materiálů o Evropské unii, o platných právních předpisech týkajících se přistěhovalectví a o situaci na trhu práce v jednotlivých členských státech. Kromě toho je třeba zavést vhodný rámec pro mobilitu kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí v rámci EU, koordinovaný postup při uznávání kvalifikací ze třetích zemí a evropskou kulturu přijímání přistěhovalců, která bude odbourávat nevraživost místního obyvatelstva vůči přistěhovalcům. Tento rámec by měl být vypracován se zapojením vnitrostátních a evropských sociálních partnerů.

3.2.

Strategie podpory legálního přistěhovalectví vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí by se přitom měla zaměřit nejen na osoby, které do členských států EU přicházejí s již dokončeným vzděláním, ale také na osoby, které zde nejprve absolvují studium nebo jeho část. V této souvislosti jsou velmi vítaná ulehčení, která přinesla nová směrnice EU týkající se pobytů za účelem studia a výzkumu (směrnice (EU) 2016/801), pokud jde o vedlejší výdělečnou činnost studentů, a také možnost zůstat po dokončení studia po dobu nejméně devíti měsíců v dané zemi s cílem hledat zaměstnání. Kromě toho musejí být na vysokých školách poskytovány cílené informace a rady, díky nimž si budou moci studenti ze třetích zemí udělat představu o perspektivách na trhu práce v EU.

3.3.

Státní příslušníci třetích zemí, kterým byl umožněn legální pobyt v EU, nesmí být diskriminováni. Především jim musí být vyplácena stejná mzda, jakou dostává místní obyvatelstvo a jaká je v daném místě obvyklá, a musí mít stejné pracovní podmínky.

3.4.

Při kontaktování kvalifikovaných pracovníků s dokončeným vzděláním je nutné postupovat velmi obezřetně, neboť v mnoha zemích, odkud by takoví pracovníci mohli přicházet, rovněž bývá nedostatek pracovníků s náležitou kvalifikací. Nelze dopustit, aby v těchto zemích docházelo k odlivu mozků. Dočasné přistěhovalectví kvalifikovaných pracovníků v rámci tzv. oběhu mozků může nicméně přispět k hospodářskému rozvoji těchto zemí. V takovém případě je nutné zajistit, aby jim při dočasném návratu do země původu automaticky nezaniklo pracovní povolení, které jim bylo vydáno v členském státě EU. V každém případě by cílená strategie pro získávání kvalifikovaných pracovníků z méně rozvinutých zemí měla být provázena opatřeními rozvojové politiky, která zemím původu mimo jiné pomohou s dalším rozvojem jejich vzdělávacích systémů. Tato rozvojová politika se musí řídit zájmy zemí původu a nesmí být zaměřena na posílení možností dalšího náboru kvalifikovaných pracovníků z těchto zemí.

3.5.

V zájmu zabránění nedovolenému přistěhovalectví plánuje EU uzavřít další cílená migrační partnerství s důležitými zeměmi původu a tranzitu. Tato partnerství by měla sloužit i k podpoře legální migrace. Až doposud se však migrační partnerství za tímto účelem téměř nevyužívala. Mohou být přitom dojednána cílená opatření, která v partnerských zemích podpoří rozvoj kvalifikované pracovní síly a umožní snazší přistěhování do Evropy (případně regulované kvótami). Lze tak rovněž bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví, protože tímto způsobem vznikne pro řadu osob, které mají zájem o přistěhování, legální alternativa, předpokládající zpravidla určité další investice do vzdělávání, což se může pozitivně projevit i na úrovni vzdělání v zemích původu.

4.1.

Důležitou součástí strategie pro získávání kvalifikovaných pracovníků je politika přijímání osob. Reguluje nejen přístup státních příslušníků třetích zemí na trh práce toho kterého členského státu, ale také míru jejich mobility v rámci EU i to, zda si s sebou mohou přivézt nebo později přizvat rodinné příslušníky. I tyto otázky mají z hlediska atraktivity EU pro kvalifikované pracovníky ze třetích zemí velký význam.

4.2.

Stanovení jednotných právních předpisů, které by s platností pro celou EU regulovaly udělování povolení k pobytu, vždy představuje velký zásah do svrchovanosti členských států. Přitom platí, že takový zásah je o to závažnější, oč více je harmonizován vnitrostátní rámec v oblasti práva k pobytu a oč menší je prostor, který členským státům zbývá pro vlastní rozhodování. Předtím, než bude rozhodnuto o jednotných kritériích přijímání osob, je tudíž v zásadě nutné důkladně zvážit výhody spojené se zavedením celounijní právní úpravy na straně jedné a rozdílné potřeby a zájmy jednotlivých členských států na straně druhé.

4.3.

Potřeba pracovníků ze třetích zemí se v jednotlivých členských státech EU velmi liší. Článek 79 SFEU proto sice správně umožňuje formulovat na úrovni EU společnou přistěhovaleckou politiku, zároveň však členským státům neupírá právo na stanovení vlastní vnitrostátní politiky přijímání osob. Vnitrostátní kritéria přijímání osob migrujících za prací ze třetích zemí totiž zpravidla lépe odrážejí zvláštní podmínky vnitrostátních trhů práce. Pro řízení přistěhovalectví za účelem zaměstnání mohou být důležité i testy trhu práce, které by měly zůstat v působnosti členských států.

4.4.

Je nicméně naléhavě nutné, aby existoval určitý společný rámec, neboť ekonomiky členských států EU jsou v rámci evropského vnitřního trhu velmi úzce provázané. Velké množství podniků má totiž svou výrobu v několika zemích EU a své zboží i služby nabízí po celé Unii. V důsledku toho se často stává, že podniky musejí v různých zemích EU krátkodobě zaměstnávat i pracovníky ze třetích zemí se zvláštní kvalifikací. Pokud tito pracovníci nespadají do působnosti směrnice o převádění v rámci společnosti a pokud příslušné povolení k pobytu neopravňuje k výkonu zaměstnání v jiné zemi EU, pak je zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí obtížné. Podobné problémy vznikají i přistěhovalcům, kteří si v některé zemi EU založí své vlastní podnikání, se kterým pak chtějí nebo musejí působit ve více zemích EU. Tuto potřebu mobility vysoce kvalifikovaných státních příslušníků třetích zemí je bezpodmínečně nutné zohlednit.

5.1.

Modrá karta EU je spolu s dalšími nástroji důležitým stavebním kamenem společné strategie pro získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků. V souvislosti se získáváním kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí je její potenciál velmi rozsáhlý, neboť podobně jako americká zelená karta může představovat marketingový nástroj propagující EU jako imigrační region. Vysoce kvalifikovaným pracovníkům, kteří mají zájem o přistěhování, navíc pomáhá posoudit, jaké jsou jejich vyhlídky na získání přístupu na evropské trhy práce, protože ve všech členských státech EU platí kritéria, která jsou alespoň z hlediska struktury totožná. Tato karta tedy může podpořit i přistěhovalectví do EU.

5.2.

V jednotlivých členských státech EU se ovšem modrá karta setkává s různým úspěchem. Zatímco v zemi, jako je například Německo, je důležitým stavebním kamenem strategie pro získávání kvalifikovaných pracovníků, jiné země ji téměř nebo vůbec nevyužívají a sázejí tak jako dříve především na vnitrostátní povolení k pobytu. Z celkového počtu 16 800 poprvé udělených modrých karet jich v roce 2015 bylo 14 600 vystaveno v Německu, což je téměř 90 %. V žádném jiném členském státě EU jejich počet nepřesahoval 1 000. V řadě zemí EU bylo modrých karet vystaveno dokonce méně než 20. Patří mezi ně i země, kde na trhu práce vládne poměrně dobrá situace, jako jsou Nizozemsko a Švédsko.

5.3.

Mnoho členských států EU tedy modrou kartu EU jako strategický nástroj pro získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí nepoužívá. Důsledkem toho je, že kvalifikovaní pracovníci ze třetích zemí, kteří mají zájem o přistěhování, vesměs nevnímají modrou kartu EU jako značku společné přistěhovalecké politiky EU, a její potenciál se tak nemůže rozvinout. Z těchto důvodů předložila Komise návrh reformy modré karty EU.

5.4.

Celkově je třeba návrh Komise týkající se nových pravidel pro modrou kartu hodnotit pozitivně, protože si klade za cíl pokrýt a vyřešit důležité otázky, jako je interakce s jinými druhy vnitrostátních povolení k pobytu, mobilita kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí v rámci EU a zjednodušení kritérií pro udělování této karty. Vyžaduje však některé důležité úpravy.

5.5.

Komise ve svém návrhu stanoví, že vysoce kvalifikovaným osobám migrujícím ze třetích zemí za prací by už kromě modré karty EU nemělo být vydáváno žádné jiné povolení k pobytu. Výjimka by byla udělena pouze určitým profesím, jako jsou osoby samostatně výdělečně činné a vědečtí pracovníci. V důsledku této nepružnosti by členské státy mohly jen obtížně přizpůsobovat svou přistěhovaleckou politiku vnitrostátní poptávce po kvalifikovaných pracovnících, a cíleně tak reagovat na konkrétní nedostatek pracovníků. Není tudíž účelné striktně vyloučit jiné cesty, které vysoce kvalifikovaným zaměstnancům umožňují přístup na trh práce. Naopak je nutné členským státům umožnit, aby si i nadále zachovaly své vnitrostátní systémy.

5.6.

Modrá karta EU musí být nicméně pevněji zakotvena v politikách přijímání osob v jednotlivých členských státech EU. Za tímto účelem by mělo být do bodů odůvodnění směrnice zahrnuto ustanovení, v němž by byly členské státy vyzvány, aby přednostně udělovaly modrou kartu EU spíše než vnitrostátní povolení k pobytu, pokud daný žadatel splňuje kritéria pro vydání této karty. Manévrovací prostor jednotlivých členských států by tím nebyl omezen v takové míře, jako v případě, že by platil zákaz jiných druhů povolení k pobytu. Mimoto je třeba poukázat na to, že podmínkou úspěchu modré karty EU nejsou jen odpovídající právní předpisy obsažené ve směrnici EU, ale i jednoznačné přijetí modré karty EU ze strany členských států EU. Toho lze úspěšně docílit jen tehdy, když budou členské státy EU chápat její přidanou hodnotu.

5.7.

Snížení minimální výše mzdy je rozumný záměr, Komise však ve svém návrhu zachází příliš daleko.

5.7.1.

Dosavadní minimální výše mzdy odpovídající 1,5 násobku či v případě povolání s nedostatkem pracovní síly 1,2 násobku průměrného hrubého ročního platu může v některých státech EU představovat určitou překážku, a to zejména pro absolventy. Může být proto vhodné tuto minimální výši snížit, odbory se však k tomu staví kriticky. Podle EHSV je nutné zajistit, aby vysoce kvalifikovaní absolventi v žádném případě nedostávali nižší mzdu, než je výše průměrného výdělku. Minimální výše mzdy odpovídající 0,8 násobku platu, o níž je řeč v návrhu Komise, je příliš nízká.

5.7.2.

Toto hodnocení vychází ze skutečnosti, že výpočet průměrné výše hrubého platu bere v úvahu všechny zaměstnance a že vysoce kvalifikovaní pracovníci by zpravidla měli mít již při nástupu do zaměstnání, které odpovídá jejich kvalifikaci, možnost dosáhnout nadprůměrné mzdy. Má-li určitý členský stát nedostatek kvalifikovaných pracovníků, představuje stanovení relativně nízké minimální výše mzdy pro vydání modré karty EU rozumné opatření, avšak v situaci, kdy je i mezi kvalifikovanými pracovníky vysoká míra nezaměstnanosti, je namístě zpravidla vyšší limit. Navíc by neměl vznikat dojem, že modrá karta EU slouží k tomu, aby pro EU zajišťovala „levnou“ pracovní sílu. Mohlo by to poškodit i nezbytnou akceptaci těchto předpisů.

5.7.3.

Dlužno také poznamenat, že směrnice ani nyní jasně nevymezuje způsob, jakým má být stanovena výchozí průměrná výše výdělku, což může mít velký vliv na výslednou minimální výši mzdy.

5.8.

Vítanou změnou jsou další plánovaná zjednodušení při udělování modré karty EU

5.8.1.

Komisí navržené zkrácení minimální doby platnosti pracovních smluv, na jejichž základě se modrá karta EU vydává, z 12 na 6 měsíců je správný krok, protože zaměstnavatelům, kteří si nejsou jisti skutečnými dovednostmi toho či onoho vysoce kvalifikovaného státního příslušníka třetí země, usnadňuje uzavírání pracovních smluv a podporuje tak přistěhovalectví.

5.8.2.

Kladně je třeba hodnotit rovněž to, že i nadále existuje možnost nahradit absolvování vysoké školy odpovídající praxí, mělo by to ovšem zůstat na dobrovolné bázi. Je třeba znovu zvážit i zkrácení doby nezbytné srovnatelné praxe z pěti let na tři roky. V této souvislosti by bylo vhodné uvést přinejmenším pokyny ohledně toho, jakými kritérii se má posuzování této praxe řídit, aby se členské státy ve výkladu této věci mezi sebou příliš nerozcházely.

5.8.3.

Zpřístupnění modré karty EU osobám ze třetích zemí požívajícím ochrany, které splňují požadavky na kvalifikovanou migraci, je rozumné opatření, protože uprchlíkům s náležitou kvalifikací je třeba přístup na trh práce usnadnit.

5.9.

Důležitým krokem jsou nové předpisy týkající se mobility držitelů modré karty v rámci EU.

5.9.1.

Vysoce kvalifikované zaměstnance by mělo být možné v případě potřeby krátkodobě zaměstnat i v jiných členských státech EU. Komisí navrhovaná jasná právní úprava pracovních pobytů v jiných členských státech EU je proto důležitý krok správným směrem. Navrhovaná maximální 90denní doba jejich trvání v časovém rozpětí 180 dnů by měla být znovu prodiskutována s odborníky z praxe.

5.9.2.

Možnost požádat po jednom roce v jiném členském státě o vydání modré karty bez opětovného rozsáhlého prověřování kvalifikace je důležitým krokem, který podpoří mobilitu v rámci EU.

6.1.

K tomu, aby byla v Evropě vzhledem k demografickým změnám zajištěna základna kvalifikovaných pracovníků, nestačí jen získat dostatek kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí, kteří se v Evropě usadí. Je jim třeba také nabídnout dobré vyhlídky na jejich integraci, aby mohli svůj potenciál na evropských trzích práce plně rozvinout a aby se také rozhodli, že v Evropě zůstanou dlouhodobě. Komisí předložený návrh akčního plánu na integraci je proto třeba i s ohledem na pracovní migraci uvítat.

6.2.

Jakákoliv forma žádoucího přistěhovalectví je rovněž projevem odmítání rasismu a xenofobie, což je v souladu s hodnotami EU a je to určující zásadou pro politické představitele a společnost.

6.3.

Ocenit je třeba to, že tento plán integrace bere v úvahu i dobu před příchodem do Evropy, neboť důležité předpoklady úspěšné integrace se vytvářejí již před příchodem do cílové země. To platí zejména pro osvojení cizího jazyka. Jazykové kurzy a další vzdělávací možnosti, které jsou zaměřeny na případnou imigraci do EU, zlepšují vyhlídky na pracovní uplatnění v EU, čímž zároveň zvyšují atraktivitu EU jakožto destinace pro účastníky těchto kurzů ze třetích zemí. Díky tomu mohou rovněž bezprostředně podpořit získávání kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí.

6.4.

I když tento plán integrace obsahuje dílčí opatření týkající se vysoce kvalifikovaných pracovníků, jako je užší spolupráce v oblasti uznávání dokončeného zahraničního vzdělání, je z větší části zaměřen na jiné skupiny přistěhovalců, kteří potřebují větší podporu. A tak je to také v pořádku. Společná strategie pro získávání kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí by v sobě nicméně nad rámec stávajícího plánu integrace měla slučovat cíleně nabízené možnosti integrace pro vysoce kvalifikované pracovníky. V této souvislosti je třeba odkázat na doporučení, jež byla formulována na Evropském fóru pro migraci v dubnu 2016.