28.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 246/55


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (přepracované znění)

[COM(2016) 767 final – 2016/0382 (COD)]

(2017/C 246/09)

Zpravodaj:

Lutz RIBBE

Spoluzpravodaj:

Stefan BACK

Konzultace

Evropský parlament, 1. 3. 2017

Evropská rada, 6. 3. 2017

Právní základ

Článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie

Odpovědná specializovaná sekce

Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost

Přijato ve specializované sekci

11. 4. 2017

Přijato na plenárním zasedání

26. 4. 2017

Plenární zasedání č.

525

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

108/1/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá předložení revidované směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Rozvoj energie z obnovitelných zdrojů má spolu s dalšími návrhy takzvaného „zimního balíčku“ zásadní význam pro dosažení cílů evropské energetické unie, cílů EU v oblasti zmírňování změny klimatu a cíle znovu se stát globální jedničkou v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie má v roce 2030 dosáhnout 27 %.

1.2.

Pro dosažení cílů v oblasti zmírňování změny klimatu a pro omezení závislosti na dovozu má splnění cíle 27 % pouze podmínečný význam. Na cíl 27 % je třeba pohlížet ve spojení s dalšími opatřeními zaměřenými na snížení emisí CO2 (např. se zvýšením účinnosti), takže by mohl být skutečně dostačující, zejména pokud by právní předpisy v oblasti veřejné správy opravdu přiměly členské státy k tomu, aby případně přijaly další opatření. Pokud se na tento cíl pohlíží v souvislosti s ambicí hrát v oblasti energie z obnovitelných zdrojů hlavní roli a pokud se vezme v úvahu, že bez přezkumu směrnice by podle Komise podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie dosáhl v roce 2030 až 24,7 %, je oprávněné se ptát, zda je cíl dostatečně ambiciózní.

1.3.

I přes požadavky na plánování a sledování, jež jsou stanoveny v rámci navrhovaného systému správy energetické unie, EHSV znovu vyjadřuje své politování nad tím, že chybí závazné vnitrostátní cíle.

1.4.

EHSV v zásadě souhlasí s tím, že obnovitelné zdroje energie musí přijmout podmínky trhu, nicméně časově neomezené dotování fosilních, jaderných či obnovitelných zdrojů energie vůbec nepřipouští, a to z více důvodů.

1.5.

Uvádění obnovitelných zdrojů energie na evropské trhy s elektřinou však může být úspěšné pouze v případě, že budou vytvořeny stejné výchozí podmínky pro všechny zdroje energie. To, že energie z obnovitelných zdrojů stále ještě potřebuje podporu z veřejných prostředků, spočívá do značné míry v tom, že se na konvenční výrobu elektřiny poskytují vysoké dotace. Proto je nezbytně nutné, aby byla stávající narušení, jež znevýhodňují obnovitelné zdroje energie, odstraněna například díky kombinaci zdanění energie a systému obchodování s emisemi pokrývající všechny externí náklady (viz stanovisko EHSV Přezkum směrnice o energetické náročnosti budov – dosud nezveřejněno v Úředním věstníku). EHSV zdůrazňuje, že při tom musí a mohou být co nejvíce minimalizovány dodatečné náklady pro spotřebitele a podniky.

1.6.

Nová energetická politika by se měla zaměřit na tři „D“: decentralizaci, digitalizaci a demokratizaci. Energie z obnovitelných zdrojů vyžaduje také nové uspořádání trhu, které bude uzpůsobeno decentralizovaným strukturám výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

1.7.

EHSV podporuje Komisí plánovaný rozvoj decentralizovaných a inteligentních tržních struktur, ale požaduje podstatně efektivnější provedení požadavku Komise, aby středobodem evropské energetické politiky byli spotřebitelé a občané. Rozvoj nových inteligentních tržních struktur by také mohl uvolnit „revoluční“ potenciál, který podle vyjádření Komise tkví v transformaci energetiky, a to způsobem, který maximalizuje sociální a regionální přínosy.

1.8.

EHSV vítá, že jsou prozumenti uznáni za důležité hráče na novém trhu s energií, neboť je to krok směrem k energetické demokracii prostřednictvím posílení postavení velkých i malých spotřebitelů a občanů. Příležitosti, které jim tento návrh nabízí, sice představují oproti současnému stavu určitý pokrok, ale nejsou v žádném případě dostatečné, např. s ohledem na vymahatelné právo přístupu k veřejným distribučním či rozvodným sítím a jejich využívání. Proto lze návrh chápat pouze jako první etapu na dlouhé cestě k využití skutečného sociálního, ekonomického a regionálního potenciálu trhů zaměřených na prozumenta.

1.9.

EHSV zdůrazňuje význam rychlého vytvoření a budování inteligentních sítí jako prostředku k zajištění stabilních a jistých dodávek, k integraci odvětví prostřednictvím začlenění kombinované výroby tepla a elektřiny, přeměny elektřiny na plyn a elektrických vozidel do distribuční soustavy i na mikroúrovni a k umožnění efektivního přímého („peer-to-peer“) obchodování, aby se prozumenti mohli plně a za rovných podmínek zapojit do trhu s elektřinou.

1.10.

Digitalizace prozumentům teoreticky umožní podílet se nejen na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale také na obchodování s ní. EHSV proto důrazně doporučuje stanovit v tomto ohledu příslušné pozitivní právo.

1.11.

Ačkoliv je potenciál obnovitelných zdrojů energie, mj. i bioenergie (včetně alternativních paliv), pro regionální ekonomiku zmíněn v bodech odůvodnění, v samotném legislativním textu zohledněn není. Odpovídající strategie propojující energii z obnovitelných zdrojů a regionální hospodářský rozvoj neexistuje. Uznán není ani zásadní význam měst, komunit a regionů a malých a středních podniků jakožto hnací síly přechodu na energii z obnovitelných zdrojů.

1.12.

Propojení nové energetické politiky s regionálním rozvojem, které je nyní možné, je důležité nejen pro regionální hospodářství. Zapojení místních zainteresovaných stran do decentralizovaných projektů v oblasti energetiky má význam i pro zajištění přijetí. To, zda jsou větrné elektrárny ve vlastnictví mezinárodního soukromého akciového fondu nebo místních zainteresovaných subjektů, nemá žádný vliv na zmírňování změny klimatu nebo bezpečnost dodávek energie, pro přijetí větrných elektráren veřejností nicméně ano.

1.13.

Energetická chudoba je sociální problém, který je třeba řešit prostřednictvím sociální politiky. EHSV ale upozorňuje na dosud nevyužitou možnost řešit tento problém kombinováním výroby tepla a elektřiny z obnovitelných zdrojů, úsporami energie, přesunutím zátěže a prozumem (energií vyráběnou spotřebiteli). To předpokládá, že budou nalezena řešení, jak financovat počáteční investice, např. prostřednictvím sociálních fondů nebo investičních nástrojů, a budou odstraněny překážky bránící přístupu ke kapitálu díky systematickému politickému přístupu. Každý občan a spotřebitel v EU by měl mít možnost stát se prozumentem.

1.14.

V názvu návrhu směrnice se sice hovoří o „podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů“, v samotném textu však nejsou uvedeny žádné konkrétní podpůrné nástroje. Odpovídající jasná pravidla jsou ale nezbytná k zaručení jistoty pro investory. Proto musí být konkrétně, jasně a podrobně stanoven režim podpory pro společnosti spotřebitelů vyrábějících energii a pro prozumenty. EHSV požaduje přepracování platných prováděcích pravidel státní podpory, tak aby zaručovala maximální právní jistotu při mobilizaci investic.

1.15.

EHSV vítá cíl podporovat udržitelné biogenní zdroje energie a alternativní paliva, avšak lituje, že příslušná ustanovení návrhu nejsou zčásti dostatečně flexibilní, aby umožnila přizpůsobit využívání surovin a reziduí místním podmínkám. Při ukončení používání neudržitelných biopaliv se musí zamezit vytváření „utopených aktiv“ (sunk assets).

2.   Obecné připomínky k podpoře obnovitelné energie

2.1.

Podle názoru EHSV existují čtyři klíčové výhody, které mohou obnovitelné zdroje energie Evropské unii přinést. Komise se ve svém návrhu směrnice zabývá v podstatě pouze dvěma z nich, a to ještě zčásti příliš vágně.

a)    Zmírňování změny klimatu

2.2.

Obnovitelné zdroje energie hrají rozhodující roli v dosahování cíle více méně zcela dekarbonizovat evropský energetický systém. To však vyžaduje splnění dvou podmínek:

je třeba dosáhnout významného pokroku, pokud jde o energetickou účinnost (viz stanovisko EHSV Přezkum směrnice o energetické účinnosti);

doprava a odvětví vytápění a chlazení hrají významnou roli ve snižování emisí skleníkových plynů. Při transformaci odvětví vytápění a mobility s cílem dosáhnout větší udržitelnosti bude hrát důležitou roli použití elektřiny pocházející 100 % z obnovitelných zdrojů. Důležité jsou v tomto ohledu rovněž návrhy týkající se připojení vozidel s elektrickým pohonem do sítě, regulace spojení elektřiny a tepla a elektřiny a plynu a rozvoje inteligentních distribučních soustav (1).

b)    Bezpečnost dodávek

2.3.

Obnovitelné zdroje energie budou nepostradatelným přínosem pro bezpečnost dodávek a sníží závislost na dovážené energii za předpokladu, že výroba, využití a přizpůsobení poptávky budou koordinovány. To však vyžaduje specifické pobídky. EHSV pochybuje o tom, že jsou podpůrná opatření uvedená v tomto návrhu a v návrhu o uspořádání trhu s elektřinou dostatečná. Vzhledem k problému výroby energie z obnovitelných zdrojů „bez mezních nákladů“ budou zřejmě potřebná další opatření.

c)    Řešení problému energetické chudoby

2.4.

Křivka nákladů spojených s obnovitelnými zdroji energie má klesající tendenci. Obnovitelné zdroje energie jsou levnější než kdy jindy a postupně se staly tak cenově výhodnými, že by již nyní mohly mít konstruktivní přínos ke zmírnění problému energetické chudoby. Velmi účinnou možností je v tomto ohledu rozvoj energie vyráběné spotřebiteli. Například studie Společného výzkumného střediska (JRC Scientific and policy reports – Cost Maps for Unsubsidised Photovoltaic Electricity) ukazuje, že již v roce 2014 by elektřina pocházející z vlastní výroby ze solárních zařízení byla pro 80 % Evropanů levnější než elektřina ze sítě. Evropská komise však zatím nevypracovala žádnou vhodnou strategii, aby občany na tuto možnost upozornila (viz TEN/598).

2.5.

Přístup ke kapitálu je zvláště důležitý zejména pro skupiny s nižšími příjmy a bude nutné poskytovat náležitou podporu. Tento sociální aspekt není ošetřen ani v této směrnici, ani jinde v rámci zimního balíčku, a to přesto, že souvisí se splněním cíle Komise postavit občany do středu energetické politiky v souladu s články 17 a 21 návrhu.

2.6.

V této souvislosti považuje EHSV za vhodné přezkoumat veškeré možnosti, jak poskytnout všem občanům, pokud je to jen možné, příležitost aktivně se zapojit do „energetického hospodářství“ jako rovnocenní účastníci trhu. To zahrnuje také zpřístupnění finančních prostředků Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) či jakékoliv jiného investičního nástroje zvláště také v případě malých a velmi malých zařízení. Pokud by spotřebitelé s nízkými příjmy měli přístup ke kapitálu na decentralizovaná zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, získali by tak příležitost stát se prozumenty. Prostřednictvím tzv. čistého měření, které se praktikuje v některých členských státech, mj. v Itálii, Nizozemsku, Belgii (Valonsku), Polsku či Slovinsku, je možná přímá finanční úleva, což by mohlo zmírnit problém energetické chudoby.

d)    Regionální přidaná hodnota

2.7.

Obnovitelné zdroje energie jsou ze své podstaty regionální zdroje, které nyní mohou z technického hlediska využívat potenciálně všichni. To je důležité zejména v regionech se slabou infrastrukturou, kde je třeba poskytnout nové možnosti pro tvorbu hodnot. Evropská komise tento přínos zcela správně zmiňuje na několika místech v bodech odůvodnění.

2.8.

Tvorba regionální přidané hodnoty však znamená záměrně strategicky zapojit místní a regionální zainteresované strany do hospodářských procesů a dát jim příležitost podílet se na jejich formování a tím i na hospodářském vývoji. Jedním z pozitivních vedlejších účinků je nejen lepší přijetí nezbytného rozvoje infrastruktury, ale i jeho spolufinancování.

2.9.

EHSV nicméně postrádá jasnou strategii propojení regionálního rozvoje a zavádění energie z obnovitelných zdrojů. Členské státy měly vypracovat příslušné strategie již po přijetí původní směrnice o energii z obnovitelných zdrojů, to však neučinily.

3.   Obecné připomínky k návrhu směrnice

3.1.

EHSV soustavně vítá úsilí Komise vrátit EU postavení světového lídra v oblasti obnovitelné energie. Řada návrhů předložených v návrhu směrnice skutečně jde správným směrem (např. předvídatelnost režimů podpory včetně vyloučení retroaktivních opatření), nicméně hrozí nebezpečí, že rozvoj energie z obnovitelných zdrojů by mohl být i nadále narušován následujícími třemi zásadními nedostatky:

a)    Přiměřenost podpůrných nástrojů

3.2.

Navrhovaná směrnice vychází z cílů stanovených v říjnu 2014 Evropskou radou a aktualizuje dřívější cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v roce 2020 na 27 % v roce 2030, tj. zvýšení o méně než 1 procentní bod ročně. Bez přezkumu směrnice by tento podíl činil v EU v roce 2030 zhruba 24,7 %, takže se usiluje o dodatečné zvýšení o 2,3 %.

3.3.

Tato pomalá míra zvýšení by ale mohla znamenat, že k dosažení cílů energetického plánu do roku 2050 (COM(2011) 885 final) by pak mezi roky 2030 a 2050 muselo dojít k exponenciálnímu nárůstu podílu energie z obnovitelných zdrojů. K příslušným nezbytným opatřením by mohly patřit dodatečné hospodářské náklady. V každém případě by se rozvoji obnovitelných zdrojů energie měla věnovat mimořádná pozornost, aby bylo možné přijmout včasná a nákladově efektivní nápravná opatření.

3.4.

V posouzení dopadů přiloženém k návrhu směrnice (SWD(2016) 418 final) se dospělo k závěru, že podpůrná opatření budou zapotřebí nejméně do roku 2030, a to v rámci stabilního právního rámce. EHSV se proto domnívá, že v tomto návrhu směrnice měla být načrtnuta zcela jasná podpůrná opatření, jež by bylo možné rychle a efektivně provést. Tato opatření však nejsou uvedena.

3.5.

Uplatňování podpůrných mechanismů je úkolem členských států, které musí jednat v souladu s pravidly EU pro státní podporu. Stávající pravidla EU pro státní podporu však poskytují velmi omezený prostor a je naléhavě nutné je změnit.

3.6.

Nynější platná pravidla EU pro státní podporu vedla mj. k výraznému omezení podpůrných nástrojů, které byly v minulosti účinné, jako například přednostní výkup a výkupní cena, jež hojně využívali zejména malí a noví účastníci trhu. Nové nástroje, jako jsou nabídková řízení, představují pro prozumenty, tj. spotřebitele vyrábějící energii, a pro další účastníky trhu zčásti téměř nepřekonatelné překážky.

3.7.

Podpůrná opatření uvedená v návrhu se vztahují především k uspořádání trhu a některým obecným ustanovením o potřebě stabilních podpůrných opatření „v souladu s pravidly pro státní podporu“. To však samo o sobě nestačí. Podle EHSV je nutné, aby byl naléhavě proveden přezkum a) obecného nařízení o blokových výjimkách (nařízení (ES) č. 800/2008) a b) současných Pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 za účelem zajištění jejich slučitelnosti s cíli tohoto návrhu, a to zejména s ohledem na splnění požadavků prozumentů a malých a středních podniků.

3.8.

Např. je nutné zvýšit výjimky pro malé projekty (body 125 a 127 Pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky) a zakotvit příslušné hodnoty do směrnice o obnovitelných zdrojích energie, aby bylo zajištěno, že vše bude naprosto jasné.

3.9.

EHSV má pochybnosti ohledně toho, zda je účelné zavádět kvóty pro přístup k systémům podpory pro zařízení v jiných členských státech, zejména vzhledem k cíli podporovat decentralizovanou výrobu energie z obnovitelných zdrojů a regionální hospodářský rozvoj.

b)    Narušení trhu jsou překážkou pro energii z obnovitelných zdrojů

3.10.

Poselství celého zimního balíčku by nemohlo být jednoznačnější: filozofií Evropské komise je to, že od této chvíle resp. co nejrychleji budou obnovitelné zdroje energie muset přijmout podmínky trhu. Tento přístup lze v zásadě uvítat, bude však problematický, dokud nebudou napravena dvě stávající zásadní narušení trhu. Za prvé stále ještě existuje a) přímá státní podpora pro elektrárny využívající fosilní paliva a kromě toho je b) internalizace externích nákladů stále naprosto nedostatečná. Elektřina vyrobená v elektrárnách využívajících fosilní paliva a jiné formy energie získávané z fosilních zdrojů mají tedy oproti energii z obnovitelných zdrojů, která nepřináší žádné nebo pouze velmi nevýznamné externí náklady, systematickou výhodu. Mezinárodní měnový fond (MMF) předpokládá světové dotace na „špinavou“ energii v hodnotě 5,3 bilionu USD ročně, přičemž hodnota pro EU je vypočtena na přinejmenším 330 miliard USD ročně.

3.11.

Přestože jsou tato narušení trhu znevýhodňující energii z obnovitelných zdrojů dobře známa po mnoho let a přestože bylo přislíbeno, že tyto nerovné výchozí podmínky budou ukončeny, bylo učiněno jen velmi málo. A to je největší nedostatek, který je překážkou pro energii z obnovitelných zdrojů a musí být odstraněn!

3.12.

Je zvláštní, že se na druhé straně nedávno objevila kritika narušení trhu údajně způsobeného podporou obnovitelných zdrojů energie. To však není přesné. Skutečnost, že podpora obnovitelných zdrojů energie je v současné době stále nutná, je totiž do značné míry důsledkem subvencování konvenční výroby energie. Jinými slovy: pokud by byly ukončeny dotace na výrobu energie v elektrárnách využívajících fosilní zdroje, a byly by tedy zajištěny skutečně rovné výchozí podmínky, stala by se velká část podpory určená na energii z obnovitelných zdrojů zbytečnou. EHSV opakuje svůj postoj, že je mj. s pomocí tržních nástrojů nutné vytvořit rovné podmínky, které by zamezily narušení trhu a energii z obnovitelných zdrojů již neznevýhodňovaly (viz stanovisko EHSV Přezkum směrnice o energetické náročnosti budov).

c)    Současný trh s elektřinou je nevhodný pro energii z obnovitelných zdrojů

3.13.

Starý energetický průmysl se vyznačuje poměrně malým počtem výrobních jednotek, přičemž každá má vysokou kapacitu. Energetický systém utvářený energií z obnovitelných zdrojů se naproti tomu vyznačuje spíše menšími, decentralizovanějšími výrobními kapacitami.

3.14.

EHSV již vyjádřil své názory (2) na případné nové koncepce uspořádání obchodu s elektřinou v decentralizovaných systémech, mj. i na „buněčný přístup“. Tyto koncepce jsou založeny na principu, že i malí účastníci trhu by měli být schopni komunikovat přímo mezi sebou a obchodovat s energií. Nemusí se tudíž jednat jen o lepší možnosti výroby, ale i o účast na obchodování.

3.15.

Takovéto přímé („peer-to-peer“) transakce by umožnily širokému okruhu společnosti podílet se nejen na výrobě a vlastní spotřebě, ale i na aktivní správě také menších energetických jednotek a energetických jednotek na regionální úrovni, čímž by se otevřely zcela nové příležitosti pro zvyšování přidané hodnoty. To se týká i integrace odvětví, protože teplo a energie potřebná pro mobilitu představují v mnoha případech místní komodity vyráběné a spotřebovávané v malých jednotkách.

3.16.

EHSV poukazuje na to, že kvůli administrativním překážkám a obecně nedostatečné regulaci jsou přímé („peer-to-peer“) transakce v současné době v mnoha členských státech nemožné. Předmětný návrh směrnice a návrh na uspořádání trhu s elektřinou by to měly změnit, EHSV však v obou návrzích nachází velké nedostatky.

3.17.

Otevření trhů s elektřinou přímým („peer-to-peer“) transakcím v celé EU by pomohlo uvolnit obrovský společenský a energetický potenciál energie z obnovitelných zdrojů. Komise tuto skutečnost přehlíží a nebere v úvahu zcela praktické překážky, jako jsou limity pro obchodování s energií, čímž promarňuje velkou příležitost, jak evropským občanům, velkým i malým prozumentům a malým a středním podnikům zajistit mnohem lepší pozici na trhu s elektřinou, větším subjektům umožnit vývoz „energetických řešení“ na mimoevropské trhy a obecně podstatným způsobem zvýšit všeobecné přijetí energetické transformace společností.

4.   Konkrétní připomínky k textu směrnice

a)    Neexistující závazné vnitrostátní cíle

4.1.

EHSV opakuje svou výtku (3), že nová směrnice na rozdíl od směrnice z roku 2009 nestanoví žádné závazné vnitrostátní cíle. Stále má pochybnosti o tom, zda může plánovaný proces řízení „motivovat“ k větší aktivitě zejména ty členské státy, které jsou proti závazným vnitrostátním cílům. V návrhu neexistuje žádné ustanovení o zvláštním nástroji, který by zasáhl v případě, že cíl ve výši 27 % nebude splněn (viz stanovisko EHSV Správa energetické unie). EHSV na druhou stranu uznává kolektivní odpovědnost uvedenou v článku 3 návrhu směrnice, neboť v souladu s navrhovaným nařízením o správě jsou stanoveny finanční sankce pro případ, že tyto cíle nebudou kolektivně splněny prostřednictvím vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. To, jak by se toho mělo dosáhnout, však zůstává nejasné.

b)    Neexistence strategie regionálního rozvoje

4.2.

Komise podle EHSV podceňuje důležitost aktivní účasti místních a regionálních zainteresovaných stran jak v souvislosti s přijetím zaváděné politiky, tak z hlediska důsledků pro regionální ekonomiku. Už jen předpokládaný růst elektromobility otevře obrovské příležitosti pro regionální ekonomiku, za předpokladu, že se nezbytný rozvoj výrobní a distribuční infrastruktury důsledně zaměří na decentralizované provozní modely (4).

4.3.

To by také přispělo k přiblížení se cíli využívat energii z obnovitelných zdrojů způsobem, který daňové poplatníky a spotřebitele finančně příliš nezatíží. Přitom však nesmí jít pouze o ceny elektřiny, ale o celkovou národní a také regionální ekonomickou perspektivu. Například by měl být zohledněn aspekt nových pracovních míst na regionální úrovni (viz 49. bod odůvodnění). Výbor upozorňuje na dosavadní tendence mnoha členských států a) ukládat zbytečnou a neodůvodněnou zátěž na decentralizovaně vyráběnou a spotřebovávanou energii a b) zcela přehlížet regionální aspekty.

4.4.

Kromě toho neberou předpisy členských států ve většině případů v úvahu náklady na distribuční soustavu a systémové náklady. EHSV je přesvědčen o tom, že decentralizovaná řešení v konečném důsledku snižují náklady na distribuční soustavu a systémové náklady, a v této souvislosti podporuje názor vyjádřený Komisí v 52. bodě odůvodnění.

4.5.

Tento bod odůvodnění je převzat ze směrnice 2009/28/ES, aniž by v posledních letech vedl k vypracování odpovídajících strategií pro jednotlivé regiony v členských státech. EHSV zaznamenal (Nová budoucnost pro energetiku: občanská společnost jako hlavní aktér výroby energie z obnovitelných zdrojů – Studie EHSV o úloze občanské společnosti v provádění směrnice EU o energii z obnovitelných zdrojů), že předpisy a podpůrné programy v mnoha členských státech nezmiňují místní a regionální aspekty a že mnohé národní vlády a správní orgány dokonce citují evropské právo k ospravedlnění této skutečnosti. Je tedy potřeba vyžadovat i v tomto ohledu větší upřesnění. Návrh sice vytváří formální podmínky pro decentralizaci a regionální rozvoj, nicméně neobsahuje žádnou povinnost zavést příslušnou ucelenou strategii. Uvádění zásad bez dostatečného právního základu není podle názoru EHSV v souladu s účinnou legislativou.

4.6.

Za účelem upřesnění 49. bodu odůvodnění by Komise měla v článcích návrhu rozvinout, co je ve směrnici míněno tím, že „Komise a členské státy by proto měly podporovat rozvojová opatření na národní a regionální úrovni (…) a podporovat využívání strukturálních fondů politiky soudržnosti v této oblasti“. Také přesný obsah 50. bodu odůvodnění je nejasný, když se uvádí toto: „[…] je nutné zohlednit pozitivní vliv na možnosti regionálního a místního rozvoje, vývozní možnosti, sociální soudržnost a možnosti zaměstnání, zejména pokud jde o malé a střední podniky a nezávislé výrobce energie.“ A konečně v 52. bodu odůvodnění – „[…] umožnit rozvoj decentralizovaných technologií obnovitelných zdrojů energie […], a to bez diskriminace a aniž by bylo bráněno financování investic do infrastruktury“ – EHSV vítá podporu decentralizovaných přístupů, ale i zde je potřeba dalšího objasnění a upřesnění.

c)    Potřeba jasnějších pravidel pro prozumenty a práv spotřebitelů

4.7.

Je pozitivní, že jsou alespoň zčásti definovány pojmy „ústřední vytápění“, „samospotřebitelé energie z obnovitelných zdrojů“, „vlastní spotřeba energie z obnovitelných zdrojů“, „malé a střední podniky“ a „komunity obnovitelné energie“ (článek 21), které jsou tímto uznány jako právní pojmy relevantní pro oblast energetické politiky a regulace. Nejasnosti v terminologii v minulosti vedly k výrazné investiční nejistotě. S tím jsou však spojeny dva problémy. Na jedné straně stále chybí jasná definice „prozumu“ (výroby spojené se spotřebou) a navrhované definice nejsou v zimním balíčku vždy používány důsledně. Na straně druhé není právní podstata, kterou se směrnice zabývá, vhodná k uplatnění těchto konceptů v praxi. Působnost těchto pravidel závisí na účinném provedení. EHSV lituje, že Komise nenavrhla jasné pokyny pro toto provedení.

4.8.

Samospotřebitelé energie z obnovitelných zdrojů:

EHSV vítá ustanovení týkající se samospotřebitelů v čl. 21 odst. 1 až 3. Tato ustanovení by však mohla zůstat neúčinná, pokud článek celkově nevysvětlí, co je míněno tím, že spotřebitelé „mají nárok provozovat vlastní spotřebu a prostřednictvím smluv o nákupu energie prodávat svou přebytečnou produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů, aniž by se na ně vztahovaly nepřiměřené postupy a platby, jež nejsou nákladově efektivní“. Odkaz na jejich práva coby spotřebitelů by měl být doplněn o odkaz na kapitolu III návrhu směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, v němž by mělo být uvedeno, jaká konkrétní práva skutečně mají spotřebitelé energie, kteří spotřebovávají vlastní vyrobenou elektřinu, a jak mohou tato práva uplatňovat, a to včetně práva využívat přímé („peer-to-peer“) transakce.

Komise by měla např. rovněž vyjasnit, že vlastní spotřeba (samospotřeba) elektřiny bez použití infrastruktury by měla být podobně jako vlastní spotřeba (samospotřeba) tepla osvobozena od daní a poplatků.

Ustanovení, že samospotřebitelé nejsou za určitých podmínek považováni za klasické dodavatele energie, jde správným směrem, musí však být upřesněno. „Vlastní spotřeba“ a „dodávky“ jsou totiž odlišné věci. Limity uvedené v návrhu směrnice jsou příliš nízké. S ohledem na skutečné obchodní modely – v souvislosti s pravidly pro malé projekty uvedené v bodech 125 a 127 současných Pokynů pro státní podporu – by přiměřené limity byly 20 MWh (6 000 MWh v případě větrné energie) pro domácnosti a 1 000 MWh (36 000 MWh v případě větrné energie) pro právnické osoby.

Ustanovení, že samospotřebitelé obdrží za elektřinu, kterou dodávají do distribuční soustavy, odměnu odrážející tržní hodnotu, vyžaduje zavést definici pojmu „tržní hodnota“. Není vhodné ji určovat na základě cenové hladiny na velkoobchodním trhu, pokud je trh narušen dotacemi na výrobu energie z fosilních paliv. Kromě toho by výše odměny měla zohledňovat i stav celého systému (mj. pokud jde o vytížení sítě), aby byli samospotřebitelé motivováni ke skladování energie nebo k přesunutí zátěže „ve prospěch systému“.

EHSV vítá návrh ohledně dodávek do budov uvedený v odstavci 2, protože by tak byla odstraněna léta přetrvávající hluboká nespravedlnost.

4.9.

Pokud jde o administrativní požadavky a povolení, EHSV konstatuje, že záměry navrhované v článcích 15 a 16 jsou v zásadě správné, existuje však celá řada problémů s navrhovaným textem. Za prvé, pojem „decentralizovaná zařízení“ uvedený v čl. 15 odst. 1 písm. d) je příliš neurčitý a je zapotřebí jej definovat. Za druhé, členským státům se pravidelně nedaří plnit kýžené zrovnoprávnění spotřebitelů vyrábějících energii s velkými účastníky trhu. Často je to kvůli výkladu pravidel státní podpory. Tohoto rovného postavení tedy nebude dosaženo, dokud nebudou vyjasněna pravidla týkající se malých projektů, vlastní spotřeby a prozumu. Komise zde musí naléhavě jednat. Za třetí, návrhy v článcích 15 a 16 se týkají pouze výroby. Aby mohly subjekty na trhu, jako například společnosti spotřebitelů vyrábějících energii, získat plný přístup na trh s energií, a především aby mohly provádět přímé („peer-to-peer“) transakce, potřebují zjednodušené postupy také pro skladování elektřiny, obchodování a vlastní spotřebu.

4.10.

Ve vztahu k „zárukám původu“ v článku 19 nezohledňuje návrh dostatečným způsobem stávající selhání trhu. Návrh sice chce, aby možnost volby pro spotřebitele motivovala k rozvoji kapacit energie z obnovitelných zdrojů, platné právní předpisy EU přesto nijak nezakazují zavádějící nabídky propagující „zelenou elektřinu“. Dodavatelé mohou využívat záruky původu k tomu, aby jejich produkt vypadal jako „zelený“, zatímco nadále vyrábějí, nakupují a prodávají energii z neobnovitelných zdrojů. Budoucí právní předpisy EU by měly pověřovat vnitrostátní regulační orgány ke stanovení závazných požadavků pro všechny účastníky trhu, kteří nabízejí tarify „zelené elektřiny“. Dodavatelé by měli doložit ekologickou přidanou hodnotu takovýchto tarifů. Návrh Komise by však mohl ještě zvýšit zmatení spotřebitelů a spustit záplavu záruk původu. Kromě toho by sdružení prozumentů, jež svou elektřinu prodávají na trhu přímo, měla být osvobozena od povinnosti prokazovat původ své elektřiny, jelikož je její původ díky prozumu resp. díky tomu, že se jedná o energii vyráběnou spotřebiteli, zřejmý.

d)    Ambicióznější cíle a větší flexibilita u biopaliv a alternativních paliv

Biopaliva

4.11.

Podle EHSV je přístup návrhu k biopalivům příliš neflexibilní. Záměr neohrozit výrobu potravin je důležitý, stejně tak důležité je však také optimální využívání dostupných zdrojů. EHSV proto trvá na svém názoru, že by se mělo dále rozvíjet využívání těch biopaliv, která nepocházejí ze zemědělských výrobků ani z využívání půdy, jež by mělo dopad na produkci potravin, nýbrž která pocházejí z jiných zdrojů, například z odpadních produktů, vedlejších výrobků a odpadu, mimo jiné z lesnictví (viz stanovisko EHSV Dekarbonizace dopravy) (5). EHSV kromě toho zdůrazňuje, že by se pokud možno mělo zamezit ztrátám na majetku, k nimž by mohlo dojít v důsledku opatření zaměřených na postupné rušení.

4.12.

Ve svém stanovisku Nepřímé změny ve využívání půdy/biopaliva (6) ze dne 17. dubna 2013 se EHSV tázal, jaký kvantitativní přínos by mohla mít „moderní biopaliva“ a za jakou cenu. Tyto otázky dosud nebyly zodpovězeny.

4.13.

EHSV rovněž poukázal na to, že např. intenzivnější pěstování a využívání olejnin v rámci zvláštních udržitelných metod pěstování (tj. pěstování smíšených kultur) by mohlo nabídnout možnosti velmi užitečného využití, jako například pro provoz zemědělských a lesnických strojů. Nicméně toto je další oblast, v níž, jak se zdá, Komise zatím nemá vhodnou strategii, a návrh směrnice tento problém neřeší.

4.14.

EHSV považuje za důležité zachovat flexibilitu, pokud jde o omezování biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy vyrobených z potravinářských a krmných plodin, za předpokladu, že budou splněna kritéria udržitelnosti stanovená v článku 27 návrhu.

4.15.

EHSV důrazně podporuje požadavky stanovené v čl. 26 odst. 5 s cílem zajistit udržitelné lesní hospodářství. EHSV doporučuje přeformulovat definici „povolení k těžbě“ stanovenou v čl. 2 písm. jj), tak aby zahrnovala všechny formy právně platných povolení k těžbě lesní biomasy.

Elektromobilita

4.16.

Kvóty, jež směrnice stanovuje pro alternativní paliva, náležitě nezohledňují významný růstový potenciál elektromobility. Elektromobilita je vzhledem k rostoucímu podílu energie z obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny využívána také díky svojí flexibilitě, a je-li ze strategického hlediska řádně provedena, může hrát důležitou roli v rozvoji struktur pro výrobu energie spotřebiteli.

4.17.

Kromě kvóty pro alternativní paliva – v neposlední řadě na základě odvětvových a regionálních politik a s cílem ukončit evropskou energetickou závislost – by možný cíl pro podíl elektromobility využívající elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů mohl být 10 až 20 % do roku 2030. Je také důležité, aby kritéria udržitelnosti v článku 27, týkající se maximálního podílu obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie, byla použita také pro odvětví dopravy, aby se zabránilo nadměrnému omezování používání biopaliv v dopravě.

e)    Nové impulsy pro energii z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a pro ústřední vytápění

Plyn a vytápění

4.18.

Zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na vytápění a chlazení v každém členském státě minimálně o 1 procentní bod, které se navrhuje v článku 23, není dostačující. Ke splnění cílů v oblasti klimatu by bylo zapotřebí vytyčit podstatně vyšší cíle.

4.19.

Posouzení nutnosti rozšířit infrastrukturu plynárenské sítě s cílem usnadnit začlenění plynu z obnovitelných zdrojů energie, které je stanoveno v čl. 20 odst. 1, dává smysl, je však třeba mít na paměti, že plyn je rovněž omezeným fosilním zdrojem energie. V tomto ohledu se odkazuje na stanovisko Bezpečnost dodávek zemního plynu (7). Při stanovení kritérií pro posuzování je třeba dbát na to, aby byl zohledněn aspekt integrace odvětví.

4.20.

EHSV vítá návrhy uvedené v čl. 20 odst. 3 a článku 24 na posílení koncepcí ústředního vytápění, neboť se jedná o důležitý způsob rozvoje integrace odvětví, řešení problému energetické chudoby a posílení regionální ekonomiky. Zároveň konstatuje, že integrovaná místní a regionální řešení často ztroskotají kvůli vnitrostátním předpisům.

V Bruselu dne 26. dubna 2017.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 151.

(2)  Úř. věst. C 82, 3.3.2016, s. 13Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 78.

(3)  Úř. věst. C 291, 4.9.2015, s. 8.

(4)  Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 78.

(5)  Úř. věst. C 198, 10.7.2013, s. 56.

(6)  Úř. věst. C 198, 10.7.2013, s. 56.

(7)  Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 70.


  翻译: