Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Povolání zemědělce a otázka rentability

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2019/C 353/12)

Zpravodaj: Arnold PUECH D’ALISSAC (FR-I)

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20.2.2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	28.6.2019
Přijato na plenárním zasedání	18.7.2019
Plenární zasedání č.	545
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	188/0/5

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Rentabilita zemědělských podniků a jejich ekonomická životaschopnost se v EU, kde příjem zemědělců dosahuje v průměru pouze 46,5 % příjmu v jiných hospodářských odvětvích, stala vážným problémem. Navzdory nízké rentabilitě plní odvětví zemědělství EU zásadní úlohu jako hybná síla venkovských ekonomik a při výrobě kvalitních potravin, které splňují nejpřísnější normy na světě. Není možné dosáhnout environmentální udržitelnosti odděleně od stejně důležitých aspektů, jež přestavují hospodářské, obchodní, ekologické a sociální prvky zemědělské činnosti.

1.2.

Odvětví zemědělství EU zajišťuje spotřebitelům potravinové zabezpečení tváří v tvář zvyšujícímu se tlaku, který přináší změna klimatu a společenské nároky na environmentální udržitelnost. Kromě toho evropské odvětví zemědělství aktivně přispívá k tomu, aby byla EU i nadále konkurenceschopná a dynamická na mezinárodních trzích, a pomáhá zajistit obchodní přebytek EU. Odvětví zemědělství EU je rovněž jedním z největších zdrojů pracovních míst a v celé EU zaměstnává více než 40 milionů lidí. V těchto oblastech je zemědělství často jediným hospodářským odvětvím, které přispívá k hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst.

1.3.

V EU je zapotřebí spravedlivého, transparentního, dobře fungujícího a nikoho nezvýhodňujícího potravinového řetězce: takového, který prospívá zemědělcům a všem zúčastněným stranám, včetně zpracovatelů, maloobchodních prodejců a především spotřebitelů. Na vnitrostátní úrovni je třeba zvážit obrácený přístup k tržnímu vyjednávání prostřednictvím vytvoření hodnotových řetězců, které mají za cíl zajistit zemědělcům měsíční příjem, který činí dvojnásobek minimální mzdy.

1.4.

Odvětví zemědělství EU poskytuje přínosné veřejné služby a externality, které však trh neoceňuje. Jedním z cílů, jichž bylo dosaženo, je zajištění potravinového zabezpečení a současně splnění nejpřísnějších výrobních norem. Vyvstávají však nové výzvy, např. změna klimatu, výraznější volatilita cen, nekalá soutěž ze strany výrobních systémů s nižšími standardy, nekalé obchodní praktiky, vylidňování venkova a stárnutí zemědělské populace, které zemědělcům EU znesnadňují působení na mezinárodním trhu.

1.5.

Součástí řešení, jak udržet odvětví zemědělství EU konkurenceschopné a zajistit, aby se zemědělci EU přímo a účinně vypořádali s otázkou udržitelnosti, jsou nové technologie spolu s inkluzivními činnostmi v oblasti výzkumu a inovací.

1.6.

K tomu, aby zemědělci EU získali ty správné nástroje na lepší využívání potenciálu nových technologií a na používání inovativních řešení ve svých podnicích, jsou nutné celoživotní vzdělávání a rozvoj dovedností.

1.7.

Zemědělci EU zavedli několik opatření na zvýšení svého příspěvku k boji proti změně klimatu, protože se s jejími dopady setkávají stále častěji – dochází ke změně doby sklizně, k časným nebo pozdním mrazíkům, požárům, povodním a suchu. Kromě toho by opatření v oblasti životního prostředí neměla ohrozit bezpečnost potravin a měla by pamatovat na to, že zemědělci potřebují spravedlivou odměnu za práci navíc, která je u udržitelných opatření a opatření ke zmírnění důsledků změny klimatu často potřebná.

1.8.

Silná EU usiluje nejen o splnění cílů Lisabonské smlouvy, ale také celosvětových cílů, např. Pařížské dohody o klimatu a cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů. Tyto ambiciózní závazky je třeba podpořit vysokým rozpočtem a účinnými politikami, které zaručí budoucnost, rozvoj a prosperitu zemědělství a venkovských oblastí. Evropští zemědělci a zemědělská družstva potřebují nezanedbatelný rozpočet v rámci SZP na příští období.

2.   Úvod

2.1.

EHSV vypracovává toto stanovisko s cílem zdůraznit významnou úlohu evropských zemědělců a jejich příspěvek k hospodářství EU, jímž přispívají k celosvětovému potravinovému zabezpečení a udržování života ve venkovských oblastech. Tento příspěvek často není oceňován tak, jak by si zasloužil, což odrazuje nové generace od toho, aby převzaly rodinná hospodářství, a snižuje přitažlivost odvětví pro nováčky.

3.   Úloha zemědělců v EU

3.1.    Příspěvek k potravinovému zabezpečení, k dodávce zdravých a výživných potravin a k hospodářství EU jako celku

3.1.1.

Za situace, kdy narůstá poptávka po potravinách a biomase, jsou zemědělci v EU, jejich družstva a podniky odhodláni vyrábět, zpracovávat a uvádět na trh bezpečné a vysoce kvalitní potraviny pro evropské občany a spotřebitele na celém světě. Zajišťuji spotřebitelům potravinové zabezpečení tváří v tvář zvyšujícímu se tlaku, který přináší změna klimatu a společenské nároky na environmentální udržitelnost. Kromě toho evropské odvětví zemědělství aktivně přispívá k tomu, aby byla EU i nadále konkurenceschopná a dynamická na mezinárodních trzích. Podle Eurostatu (1) vytvořilo zemědělské odvětví v roce 2017 1,2 % HDP EU a (hrubou) přidanou hodnotu ve výši 188,5 miliardy eur, čímž za stejné časové období aktivně přispělo k obchodnímu přebytku EU 137 miliardami eur z vývozu zemědělských produktů.

3.2.    Zaměstnanost ve venkovských a znevýhodněných oblastech

3.2.1.

Zemědělsko-potravinový řetězec EU je jedním z největších hospodářských odvětví EU. Udržuje a vytváří hospodářský růst a pracovní místa a zaměstnává zhruba 40 milionů lidí. Okolo 10 milionů lidí je přímo zaměstnáno nebo pracuje v zemědělských podnicích a družstvech. V některých oblastech nebo regionech je zemědělství jediným zdrojem pracovních míst.

3.3.    Zemědělci jako obránci tradiční krajiny a hospodáři s půdou

3.3.1.

Zemědělci EU, zemědělské podniky a jejich družstva obhospodařují okolo 173 milionů hektarů půdy, což je asi 39 % celkové rozlohy EU. Zemědělci a jejich rodinní příslušníci chrání venkovskou krajinu a biologickou rozmanitost, což má pro společnost řadu přínosů: díky jejich pečlivé práci v oblasti hospodaření s půdou a péče o krajinu aktivně přispívají ke zmírňování dopadů velkých katastrof v případě extrémních klimatických jevů. Mnozí zemědělci jsou rovněž vlastníky lesů a jejich příspěvek k udržitelnému obhospodařování lesů je významný. Kromě toho zemědělci pomáhají zachovat a obnovovat tradiční krajinu venkovských oblastí EU a zajišťují ochranu kulturního dědictví a také pozitivní součinnost s odvětvím cestovního ruchu EU. Dosavadní úsilí v oblasti zemědělství však nemůže zakrýt skutečnost, že k dosažení evropských a celosvětových cílů v oblasti biologické rozmanitosti, včetně ochrany včel, hmyzu a ptactva, je třeba vyvinout mnohem větší úsilí a přijmout další opatření. To je částečně v rozporu s požadavky na rentabilitu, a EU proto rozhodně musí zemědělství odměňovat za jeho větší ekologický příspěvek, a sice tím, že přidělí další zdroje na SZP.

4.   Změny v povolání zemědělce

4.1.    Rostoucí společenské požadavky na zdravé stravování, původ a kvalitu potravin, dopad na životní prostředí a dobré životní podmínky zvířat

4.1.1.

Spotřebitelé mají k dispozici velké množství informací o produktech, které každý den konzumují. Věnují také větší pozornost původu a kvalitě potravin a jejich dopadu na životní prostředí. Další významnou hybnou silou pro rozhodování spotřebitelů je dodržování postupů v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a vzdálenost, v jaké se potraviny vyrábí, včetně zkrácení potravinových řetězců.

4.1.2.

S cílem splnit očekávání spotřebitelů začali zemědělci EU provádět opatření k dalšímu zlepšení dobrých životních podmínek zvířat a snížení negativního dopadu zemědělských činností na životní prostředí a kvalitu půdy, aniž by přitom rezignovali na produkci vysoce kvalitních výrobků. Za pomoci orgánů veřejné moci a akademické obce investují zemědělci EU energii a zdroje, aby se přizpůsobili tomuto novému vzorci spotřeby.

4.2.    Úloha technologií a inovací v zemědělství

4.2.1.

Odvětví zemědělství EU stojí v čele technologické a digitální revoluce, využívá průlomové objevy v genetice, automatizovaná vozidla, roboty, drony, družicové snímkování, dálkový průzkum Země, data velkého objemu atd. Kromě toho zemědělci vždy přijímali, rozvíjeli a uplatňovali v zemědělství inovativní obchodní modely a agronomické postupy, včetně nových technik a výrobních metod, které zlepšily výsledky a zajistily větší adaptabilitu zemědělských postupů na měnící se podmínky.

4.2.2.

Z tohoto hlediska pomáhají nové technologie zemědělcům EU zajišťovat potravinové zabezpečení a současně dodržovat nejpřísnější normy na světě a naplňovat očekávání spotřebitelů. V tomto ohledu umožňují nové technologie zemědělcům EU přímo a účinně se vypořádat s problémy v oblasti životního prostředí. Například omezení přípravků na ochranu rostlin lze dosáhnout pomocí kombinace technologií, které pomohou zemědělcům v každém aspektu výroby. Největší dopad na omezení používání přípravků na ochranu rostlin mají mj. nové šlechtitelské postupy, jež podporují odolnost rostlin a zvířat vůči škůdcům, houbám a vnějším patogenům.

4.2.3.

Úloha technologií je spjata nejen se samotnou výrobou, ale také se sledovatelností, bezpečností potravin, dobrými životními podmínkami zvířat a opatřeními ke zmírnění změny klimatu, což pomáhá zemědělskému odvětví EU, aby bylo i nadále jedním z nejrozvinutějších a nejbezpečnějších na světě.

4.2.4.

Mají-li zemědělci EU zavádět ve svých zemědělských podnicích inovativní technologická řešení, musejí mít přístup k financování. V tomto ohledu je nutné zachovat a podporovat v rámci nové SZP funkci subsidiarity druhého pilíře SZP. Je důležité pochopit, že zemědělci EU budou ve svých podnicích zavádět nejnovější technologické vymoženosti, pouze pokud budou mít snadný přístup k úvěrům.

5.   Výzvy

5.1.    Změna klimatu

5.1.1.

Zemědělci EU významně přispívají k boji proti změně klimatu, protože se s jejími dopady setkávají stále častěji – dochází ke změně doby sklizně, k časným nebo pozdním mrazíkům, požárům, povodním a suchu. Pro dlouhodobou životaschopnost zemědělských podniků jsou proto nezbytná účinná adaptační opatření na změnu klimatu. Současně zemědělci snižují emise jak v rámci zemědělských podniků, tak mimo ně prostřednictvím udržitelných postupů obhospodařování, zaváděním nových technologií i účinnějším využíváním plodin, slámy, hnoje a jiných zbytků k výrobě obnovitelné energie, solárním vytápěním a výrobou elektřiny z větrné energie, ale i z jiných zdrojů. Výrobky ze zbytků plodin a hospodářských zvířat mohou být také v podniku použity k výrobě biopaliv a obnovitelných průmyslových materiálů podle zásad oběhového hospodářství. To pomáhá snižovat emise v jiných odvětvích a omezovat závislost EU na dodávkách fosilních paliv.

5.1.2.

Je důležité připomenout, že Pařížská dohoda i cíle udržitelného rozvoje stanoví významné cíle pro zemědělské odvětví EU, které musejí být splněny v období mezi lety 2030 až 2050. Zemědělci EU jsou připraveni se této výzvy zhostit, pokud budou mít k dispozici vhodné nástroje. „Soubor nástrojů“ musí zahrnovat pozitivní a uživatelsky vstřícný politický rámec, nové technologie, strategie hospodaření s vodou (např. skladování a zavlažování) a vysoký rozpočet SZP, který umožní zemědělcům vyvíjet další úsilí. Pokud budou zemědělci připraveni o některý z výše uvedených nástrojů, může dojít k ohrožení potravinového zabezpečení a k negativnímu vlivu na kvalitu výroby potravin v EU.

5.2.    Příjem v odvětví zemědělství

5.2.1.

Příjem v zemědělství (2) na roční pracovní jednotku (RPJ) vyjádřený jako index byl v EU-28 v roce 2017 o 10,9 % vyšší než v roce 2016. To je však třeba dát do souvislosti s jinými hospodářskými odvětvími, kde je průměrný příjem mnohem vyšší. Ve srovnání s průměrným příjmem v celé ekonomice činil v roce 2017 ve skutečnosti podnikatelský příjem zemědělce na rodinnou pracovní jednotku pouze 46,5 %.

5.2.2.

Tato situace má vážný dopad na rozvoj tohoto odvětví, pokud jde o celkovou přitažlivost pro externí subjekty, investory a bankovní partnery, brání rozvoji součinnosti s jinými hospodářskými odvětvími a prohlubuje problém generační obměny ve venkovských oblastech.

5.3.    Volatilita cen a vznik nových trhů

5.3.1.

Reálné ceny většiny hlavních produktů (očištěné o inflaci) byly v roce 2017 vyšší než v předchozím roce: průměrná cena mléka vyskočila oproti roku 2016 o 17,1 %, ceny prasat byly o 8,3 % vyšší, ceny obilovin se zvýšily o 3,0 %, ceny hovězího dobytka vzrostly o 2,2 % a ceny drůbeže byly také vyšší (+1,0 %). Naproti tomu reálné ceny ovcí a koz v roce 2017 i nadále klesaly (-1,4 %). Tento pozitivní trend u většiny komodit byl součástí hospodářského rozmachu, který započal v roce 2003. V roce 2008 však došlo k prudkému poklesu cen, což vyvolalo jejich volatilitu na mezinárodních trzích. Tato volatilita představovala problém pro malé a střední zemědělce v EU, ale i pro investory, kteří v nedávné době investovali do zemědělského odvětví.

5.3.2.

Kvůli své nesourodé povaze reagovalo zemědělské odvětví EU na cenové otřesy z roku 2008 různými způsoby: řada malých a středních zemědělců byla nucena se spoléhat pouze na přímé platby v rámci SZP, aby udrželi své podnikání při životě, ale nestačilo to k zaručení ekonomické udržitelnosti jejich zemědělských podniků. Pokud se podíváme na vývoz z EU, zjistíme, že hlavním obchodním partnerem EU v oblasti zemědělských produktů jsou USA (16 % celkového zemědělského vývozu v roce 2017 v čisté hodnotě 33,3 miliardy eur). Při takové koncentraci vývozu na jeden jediný trh je zemědělské odvětví EU ovlivněno politickými rozhodnutími třetích stran, což by mohlo vést ke značné fluktuaci cen (např. zavedení zákazu vývozu nebo vysokých cel). Jednotný trh EU je nejotevřenější a nejpřístupnější trh na světě, kvůli čemuž čelí zemědělci EU výzvě v podobě konkurence s dováženými zemědělskými komoditami, které splňují jiné výrobní normy. Sledovatelnost potravinářských produktů pocházejících ze třetích zemí je však stále možné zlepšit a mohla by vést k několika kontroverzím ohledně kvality dovážených potravin a jejich označování (např. potravinářské výrobky získané prostřednictvím nových šlechtitelských postupů, používání přípravků na ochranu rostlin, dodržování norem dobrých životních podmínek zvířat atd.). Tyto dovážené produkty jsou na trhu EU velmi konkurenceschopné kvůli svým odlišným výrobním normám, což vytváří tlak na zemědělce v EU, kteří již dodržují nejpřísnější výrobní normy na světě.

5.4.    Vylidňování venkovských oblastí a generační obměna

5.4.1.

Podle Evropské komise tvořili sedm z deseti (71,5 %) všech vedoucích zemědělských pracovníků v 10,5 milionu podniků v EU muži a většina z nich (57,9 %) již dosáhla věku 55 let. Pouze asi jeden z deseti (10,6 %) vedoucích zemědělských pracovníků byl mladý zemědělec do 40 let a tento podíl byl ještě nižší u žen (8,6 %).

5.4.2.

Zemědělci, vlastníci lesů, zemědělské podniky a zemědělská družstva jsou páteří hospodářství ve venkovských oblastech EU. Stárnutí zemědělců vede k obecnému vylidňování venkovských oblastí (tzv. „venkovská diaspora“), což má přímé důsledky pro hospodářskou a společenskou skladbu těchto území. Kromě toho jsou nové generace odrazovány od převzetí rodinných podniků nízkou rentabilitou zemědělské činnosti a potížemi s přístupem k půdě.

6.   Příležitosti

6.1.    Digitalizace a přesné zemědělství

6.1.1.

Zemědělství vstoupilo do éry digitálně podporovaného zemědělství, kdy každé zařízení, které vytváří data během různých fází zemědělské výroby, může tyto informace odesílat za účelem jejich shromažďování, zpracování a analýzy. Používání dat velkého objemu by mohlo pomoci zemědělcům vykročit vstříc budoucnosti zemědělství a plnit ambiciózní cíle.

6.1.2.

V zemědělském podniku vzniká mnoho druhů dat, které je možno roztřídit do různých kategorií, např. agronomická data, finanční data, data o dodržování právních předpisů, meteorologická data, data o životním prostředí, data o strojích, data o zaměstnancích atd. Tyto soubory dat pocházejí z širokého spektra stále účinnějších a nákladově efektivnějších zdrojů, např. strojního zařízení, dronů, GPS, dálkového průzkumu Země, družic, chytrých telefonů a tak dále, a doplňují je poskytovatelé služeb, poradní orgány, orgány veřejné moci atd. Vedle toho shromažďují jiní partneři v hodnotovém řetězci, např. zpracovatelé a maloobchodní prodejci, supermarkety, hypermarkety, včetně reklamních agentur, obrovský objem dat o trzích, na nichž zemědělci své produkty prodávají.

6.1.3.

Shromažďování a využívání dat v zemědělství není nic nového, zemědělci právě toto dělají již od počátku zemědělství. Nová je však příležitost rozvíjet odvětví zemědělství orientované na data díky množství a objemu těchto dat, která exponenciálně rostou. Další novinkou je kvalita informací v reálném čase, které se získávají na úrovni zemědělského podniku, a technologie, která se používá ke shromažďování, ukládání, používání, správě, sdílení, zpracování a předávání dat.

6.1.4.

Vlastnictví dat a právo rozhodnout, kdo k nim může mít přístup a používat je, je zásadní k tomu, aby umožnilo zemědělcům se i nadále zapojovat do zavádění nových technologií. V současnosti neexistuje žádný společný rámec, v němž by bylo vlastnictví dat jednoznačně objasněno. Z tohoto důvodu vytvořilo zemědělské odvětví EU „Code of Conduct on agricultural data sharing by contractual agreement“ (Kodex chování o sdílení zemědělských dat smluvní dohodou) (3), kde je objasněno právo původce dat na náhradu za používání dat, která byla vytvořena v rámci jeho činnosti.

6.1.5.

Digitalizace a přesné zemědělství plní významnou úlohu při utváření budoucnosti zemědělského odvětví EU. Mají rovněž vliv na trh práce a druh dovedností, které jsou v zemědělství zapotřebí, a mění vymezení úlohy zemědělce a obchodních modelů zemědělských družstev.

6.2.    Opatření na přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování

6.2.1.

V odvětví zemědělství EU byl během uplynulých desetiletí zaveden velký počet opatření s cílem zlepšit jeho environmentální udržitelnost. SZP ukládá přísná a náročná opatření v oblasti životního prostředí a postupy udržitelné správy, které mění způsob, jímž zemědělci obdělávají svá pole, a účinně spojují kvalitu a udržitelnost.

6.2.2.

Zemědělství a lesnictví plní zvláštní úlohu při zmírňování změny klimatu, protože jsou jediným hospodářským odvětvím, které prostřednictvím fotosyntézy odstraňuje skleníkové plyny z atmosféry. Tato významná úloha tohoto odvětví stále není plně doceněna, měřena či řádně započtena a tvůrci politik by měli dále zvážit lepší zhodnocení toho, jak by mohly lesy a trvalé a jednoleté plodiny přispět ke snižování emisí skleníkových plynů.

6.2.3.

Zemědělci by se dnes rádi dočkali toho, aby společnost i tvůrci politik uznali jejich úsilí v boji proti změně klimatu. Zejména tvůrci politik si musí být vědomi toho, že by opatření v oblasti životního prostředí neměla ohrozit bezpečnost potravin, a měli by pamatovat na to, že zemědělci potřebují spravedlivou odměnu za práci navíc, která je pro udržitelná opatření a opatření ke zmírnění důsledků změny klimatu často potřebná.

6.3.    Vyšší transparentnost trhu v potravinovém řetězci

6.3.1.

Podle informativního přehledu Komise vydaného v březnu 2017 je rozložení přidané hodnoty v potravinovém řetězci asi 25 % pro zemědělce, 25 % na zpracování potravin a 50 % pro maloobchodní prodejce potravin a služby v oboru potravinářství.

6.3.2.

V současném období je třeba důsledně dodržovat evropskou směrnici o nekalých obchodních praktikách. Mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci neustále dochází k velké disproporci ve vyjednávací síle mezi zemědělci a zpracovateli zemědělských produktů a potravinářských výrobků. Do této nerovnováhy silně vstupují velké obchodní organizace (supermarkety, hypermarkety, velké potravinářské a zpracovatelské komory působící napříč celou Evropou).

6.3.3.

Fáze zpracování a maloobchodu dosáhla zvýšení své celkové přidané hodnoty v potravinovém řetězci prostřednictvím reakce na zvýšenou poptávku spotřebitelů po polotovarech. Současně se přidaná hodnota v zemědělství od roku 2014 snižuje (o 4 % nižší než v roce 2016). To je dáno vyššími vstupními náklady kvůli soupeření o nedostatkové zdroje, jakož i omezenými možnostmi zemědělců vytvářet přidanou hodnotu základního výrobku nebo získávat za tuto činnost odměnu.

6.3.4.

Dále organizace Oxfam ve své nedávno zveřejněné studii „Ripe for Change“ (Zralé na změnu, 2018) nastínila nerovnost v potravinovém řetězci na základě příkladů mimo jiné ze Spojeného království, Nizozemska a Německa. Při podrobném zkoumání rozdělení konečných cen pro spotřebitele zjistila studie zaměřená na Spojené království, že v roce 2015 více než polovinu této ceny získaly supermarkety (52,8 %), 38,5 % získali obchodníci a výrobci potravin a pouze 5,7 % ceny získali drobní zemědělci a pracovníci. Poslední 3 % ceny pokryla vstupní náklady.

6.3.5.

Za těchto okolností a vzhledem k vysoké úrovni koncentrace maloobchodního odvětví a zásadnímu významu obrany řádného fungování vnitřního trhu byly dobrým východiskem rámcové právní předpisy EU, které zahrnují zákaz nekalých obchodních praktik a kontrolní a vynucovací mechanismy v kombinaci s odrazujícími sankcemi. Je zásadně důležité, aby se v tomto úsilí o zvýšení transparentnosti trhu pokračovalo, a zemědělcům se tak zajistil spravedlivý podíl z hodnoty. Kromě toho bude v červenci 2020 provedeno nové nařízení o vysílání pracovníků, které musí přispět k transparentnějšímu a spravedlivějšímu podnikání, pokud jde o zemědělce na vnitrostátní úrovni.

6.3.6.

Na vnitrostátní úrovni je třeba zvážit obrácený přístup k tržnímu vyjednávání prostřednictvím vytvoření hodnotových řetězců, které mají za cíl zajistit zemědělcům měsíční příjem, který činí dvojnásobek minimální mzdy.

7.   Řešení

7.1.

Systém rodinných zemědělských podniků, který evropští spotřebitelé tak oceňují, potřebuje kvalitní politiky, spravedlivou a přiměřenou regulaci v kombinaci se silnými a účinnými právními předpisy, které pomohou zmírnit vážnou hrozbu extrémní volatility cen a neustále rostoucí nerovnováhu sil v dodavatelském řetězci. Pracovní skupina pro trhy je krokem tímto směrem, je však třeba ji dále posílit.

7.2.    Výzkum a inovace uzpůsobené potřebám zemědělců, přístup založený na účasti mnoha stran a přímé zapojení zúčastněných stran

7.2.1.

Zapojení zúčastněných stran je klíčem pro zavádění výsledků výzkumu do praxe. Tím, že se zájmy zemědělců dostanou do popředí inovačního procesu, se nejenže významně urychlí jeho dopady, ale rovněž se zajistí praktická proveditelnost výsledků výzkumu a inovací. Navíc se tak zajistí, že budou prostředky poskytnuté na výzkum lépe vynaloženy.

7.2.2.

Zemědělci, zemědělské podniky, vlastníci lesů a jejich družstva mohou být i za pomoci vládních programů hybnou silou inovací a hospodářského růstu. Proto je třeba podporovat a podněcovat jejich účast na výzkumných a inovativních činnostech v oblasti zemědělství, potravinářství, lesnictví a akvakultury od samého počátku. Jejich zapojení do všech fází projektů zajistí větší objem výzkumu a inovací na základě poptávky, a též pomůže překlenout současnou propast mezi teorií a praxí a najít vhodná řešení. V konečném důsledku by měli být naši zemědělci a pěstitelé více konkurenceschopní.

7.3.    Excelence a kvalita (ekologické produkty, zeměpisná označení, budování značky a krátký dodavatelský řetězec)

7.3.1.

Výrobky s vysokou přidanou hodnotou, jako například výrobky se zeměpisným označením a ekologické produkty, jsou dobrým zdrojem příjmů pro řadu hospodářských subjektů, zejména zemědělců. Tyto zvláštní potravinové řetězce jsou ještě zajímavější v případě nepřítomnosti prostředníků či zprostředkovatelů. V takovém případě se tyto krátké dodavatelské řetězce stávají zdrojem velkého příjmu pro zemědělce a venkovskou komunitu, kde se tyto výrobky vyrábějí.

7.3.2.

Při bližším pohledu pak krátké dodavatelské řetězce EU představují alternativu k tradičním delším potravinovým řetězcům, v jejichž rámci mají menší zemědělci a družstva často slabou vyjednávací pozici a spotřebitelé nemohou vysledovat potraviny ke známému výrobci nebo do místní oblasti. Takovýto potravinářský systém je předmětem značného zájmu, protože reaguje na řadu potřeb a příležitostí, a to jak na straně zemědělců, tak na straně spotřebitelů. Rozvoj různých druhů krátkých potravinových řetězců (např. přímý prodej jednotlivci a/nebo hromadný přímý prodej, partnerství – zemědělství podporované komunitami) je jedním z přístupů společné zemědělské politiky, které mají zlepšit konkurenceschopnost v Evropě. Krátké dodavatelské řetězce potravin mohou sloužit jako hybná síla změny a jako vzor po zvýšení transparentnosti, důvěry, rovnosti a hospodářského růstu v celém zemědělsko-potravinářském řetězci.

7.3.3.

Dostatek potravin zajišťuje určitou sociální stabilitu života občanů EU, tváří v tvář z pohledu části naší planety, kde je nedostatek potravin, což vede také k určité ekonomické migraci do Evropy či jiných států.

7.4.    Vzdělávání a rozvoj nových dovedností pro primární sektor (zkráceno)

7.4.1.

Podle Eurostatu má většina vedoucích pracovníků v zemědělství v EU pouze praktické zkušenosti. V roce 2016 to platilo o sedmi z deseti osob (68,3 %). Méně než jeden z deseti (9,1 %) vedoucích pracovníků v zemědělství absolvoval plnohodnotnou zemědělskou odbornou přípravu a ostatní (22,6 %) prošli základní zemědělskou odbornou přípravou.

7.4.2.

Vzdělávání v primárním sektoru je zásadní pro podporu modernizace a zlepšení využívání nových technologií.

7.4.3.

To je dnes stěžejní, protože digitální dovednosti se stávají zásadním prvkem moderního řízení zemědělských podniků. Tyto dovednosti jsou zapotřebí v mnoha oblastech a zemědělství není výjimkou. V zemědělství je stále více zapotřebí osob s dovednostmi v oblasti IKT a s digitálními dovednostmi, ale v hospodářství, zejména ve venkovských oblastech, je těchto dovedností zjevný nedostatek.

7.4.4.

Aby mohla zemědělská komunita plně využít příležitosti technologické a digitální transformace, je nutné zvýšit úroveň digitálních dovedností pracovníků v zemědělství.

7.4.5.

Toho lze dosáhnout na úrovni zemědělského podniku a rovněž v rámci sdružení a družstev, stejně jako v rámci systému vzdělávání a odborné přípravy EU, který musí za účelem rozvoje nových dovedností poskytovat programy celoživotního vzdělávání.

---

(1)  Eurostat, Agriculture, forestry and fishery statistics 2018 (Statistika v odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu z roku 2018).

(2)  Eurostat, Agriculture, forestry and fishery statistics 2018 (Statistika v odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu z roku 2018).

(3)  COPA COGECA – EU Code of conduct on agricultural data sharing by contractual agreement.