Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení (1)

Věc M.8181 - Merck/Sigma-Aldrich (řízení podle čl. 14 odst. 1)

(2022/C 134/04)

I.   ÚVOD

1.

Tato zpráva se týká návrhu rozhodnutí (dále jen „návrh rozhodnutí“) podle čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (2) (dále jen „nařízení o spojování“). V návrhu rozhodnutí se konstatuje, že společnost Sigma-Aldrich Corporation (dále jen „Sigma“) poskytla Komisi úmyslně nebo z nedbalosti nesprávné a/nebo zavádějící informace během přezkumu nabytí výlučné kontroly nad společností Sigma společností Merck KGaA (dále jen „Merck“) ve věci M.7435 – Merck/Sigma Aldrich (dále jen „přezkum spojení podniků“) (3). Podle návrhu rozhodnutí poskytla společnost Sigma nesprávné a/nebo zavádějící informace ve své odpovědi na dvě žádosti Komise o informace podle čl. 11 odst. 2 nařízení o spojování a v konečném formuláři RM předloženém podle čl. 20 odst. 1a nařízení Rady (ES) č. 802/2004 (4) (dále jen „prováděcí nařízení“).

II.   SOUVISLOSTI

2.

Dne 15. června 2015 Komise na základě přezkumu spojení prohlásila nabytí společnosti Sigma společností Merck za slučitelné s vnitřním trhem, a to za určitých nápravných opatření (dále jen „rozhodnutí o spojení podniků“). Balíček nápravných opatření schválený rozhodnutím o spojení podniků zahrnoval odprodej většiny podnikatelských činností společnosti Sigma v oblasti rozpouštědel a anorganických látek v EHP (dále jen „odprodávaný podnik“). Uzavření dohody mezi společnostmi Merck a Sigma bylo podmíněno podpisem smlouvy o prodeji odprodávaného podniku s vhodným nabyvatelem schváleným Komisí.

3.

Ve dnech 19. a 20. října 2015 podepsaly společnosti Merck a Sigma dohodu se společností Honeywell International Inc. (dále jen „Honeywell“) o prodeji odprodávaného podniku. Součástí této dohody byl seznam s výčtem určitých aktiv, která byla výslovně vyloučena z rozsahu podniku, který měla společnost Sigma odprodat společnosti Honeywell (dále jen „seznam vyloučených aktiv“). Seznam vyloučených aktiv obsahoval odkaz na patentovou přihlášku s názvem „uzávěr nádoby“, který ve skutečnosti odkazoval na projekt iCap společnosti Sigma. Technologie iCap, projekt společně vyvinutý společnostmi Sigma a Metrohm AG, představuje inteligentní uzávěr lahví, který pevně uzavírá lahve s kapalnými chemickými látkami a připojuje je k titračním přístrojům.

4.

Dne 10. listopadu 2015 Komise schválila společnost Honeywell jako vhodného nabyvatele odprodávaného podniku a dne 18. listopadu 2015 společnost Merck dokončila nabytí společnosti Sigma. Dne 15. prosince 2015 společnost Honeywell dokončila nabytí odprodávaného podniku.

5.

Dne 10. února 2016 kontrolní správce jmenovaný ve věci M.7435 (dále jen „kontrolní správce“) informoval Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž (dále jen „GŘ pro hospodářskou soutěž“) o tvrzení společnosti Honeywell, že technologie iCap měla být součástí odprodávaného podniku. Podle společnosti Honeywell měla technologie iCap zásadní význam pro životaschopnost odprodávaného podniku a byla na seznam vyloučených aktiv zařazena neoprávněně.

6.

Dne 29. července 2016 Komise informovala společnost Merck, že probíhá řízení týkající se možného poskytnutí nesprávných a/nebo zavádějících informací společnostmi Merck a Sigma ve věci případného uložení pokut podle čl. 14 odst. 1 nařízení o spojování.

III.   ŽÁDOSTI O ZACHOVÁNÍ PROFESNÍHO TAJEMSTVÍ

7.

Dne 14. října 2016 přijala Komise dvě rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení o spojování, v nichž požádala společnosti Merck a Sigma o poskytnutí údajů o elektronických zprávách určitých osob ze společností Merck a Sigma z roku 2015 (dále jen „říjnová rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3“) (5). Společnosti Merck a Sigma sice poskytly určité dokumenty, Komise však jejich odpověď nepovažovala za úplnou, zejména z důvodu žádostí společností Merck a Sigma o zachování profesního tajemství, jež byly považovány za příliš široké. V důsledku toho Komise dne 1. prosince 2016 přijala dvě nová rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení o spojování, v nichž si vyžádala informace, které společnosti Merck a Sigma neposkytly v reakci na říjnová rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 (dále jen „prosincová rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3“) (6). Společnosti Merck a Sigma poskytly v prosinci 2016 a v lednu 2017 odpovědi k prosincovým rozhodnutím podle čl. 11 odst. 3 a v únoru 2017, březnu 2017, dubnu 2017 a červnu 2017 předložily aktualizované dokumenty s výčtem položek podléhajících profesnímu tajemství.

8.

Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž a společnost Merck se však nadále neshodly na rozsahu nároků společnosti Merck na zachování profesního tajemství, a proto společnost Merck dne 30. srpna 2017 požádala úředníka pro slyšení, aby podle čl. 4 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2011/695/EU přezkoumal tvrzení společnosti Merck, že se na některé dokumenty, které Komise vyžaduje v rámci řízení podle čl. 14 odst. 1 nařízení o spojování („sporné dokumenty“), vztahuje profesní tajemství. Společnost Merck předložila sporné dokumenty úředníkovi pro slyšení v přijatelně zabezpečeném formátu dne 7. listopadu 2017 (7).

9.

Dva úředníci pro slyšení, kteří v dané době zastávali tuto funkci, rozhodli, že jeden z nich, pan Stragier, bude úředníkem pro slyšení v souvislosti s žádostí společnosti Merck podle čl. 4 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2011/695/EU a druhý z nich, pan Wils, bude úředníkem pro slyšení pro všechny ostatní účely ve věci M.8181 a tento úředník nebude mít přístup ke sporným dokumentům.

10.

Dne 1. srpna 2018 v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2011/695/EU úředník pro slyšení zaslal svůj předběžný názor týkající se důvěrné povahy určitých dokumentů společnosti Merck řediteli odpovědnému za danou věc a společnosti Merck. Předběžný názor v podstatě uváděl, že obecné argumenty společnosti Merck jsou z velké části chybné nebo přehnané a že z nedostatečnosti způsobu, jakým byly četná konkrétní tvrzení předložena, vyplývá, že se těmito tvrzeními na základě žádosti společnosti Merck ze srpna 2017 dále nelze zabývat. Dne 8. září 2018 společnost Merck na předběžný názor odpověděla a zpochybnila v něm uvedené závěry, vyzvala však úředníka pro slyšení, aby navrhl vhodné kroky k podpoře dosažení „vzájemně přijatelného řešení“ záležitosti podle čl. 4 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2011/695/EU. Dne 16. října 2018 úředník pro slyšení předsedal jednání mezi GŘ pro hospodářskou soutěž a společností Merck, na němž se projednávala řešení otázky sporných dokumentů.

11.

Dne 9. listopadu 2018 společnost Merck odsouhlasila protokol, který by GŘ pro hospodářskou soutěž umožnil přístup ke sporným dokumentům v datové místnosti (dále jen „protokol“). Dne 23. listopadu 2018 GŘ pro hospodářskou soutěž na základě přezkumu podle postupu popsaného v protokolu určilo některé dokumenty, o které se chtělo opřít při svém šetření, a vyzvalo společnost Merck, aby se vzdala svých požadavků na zachování profesního tajemství ohledně těchto dokumentů. Společnost Merck souhlasila s tím, že se vzdá svých požadavků ve vztahu k některým z těchto dokumentů, nikoli však požadavků týkajících se jiných dokumentů z této skupiny. Dne 2. května 2019 se členové týmu GŘ pro hospodářskou soutěž zabývajícího se případem zúčastnili schůzky s právním zástupcem společnosti Merck, během níž si tento tým zapsal poznámky k dokumentům, u kterých společnost Merck nadále požadovala zachování profesního tajemství. Tyto poznámky byly připojeny ke spisu Komise v této věci, a to výhradně za účelem případného řízení o zamítnutí požadavků na zachování profesního tajemství u těchto konkrétních dokumentů (8).

IV.   PROHLÁŠENÍ O NÁMITKÁCH A PRVNÍ ÚSTNÍ SLYŠENÍ

12.

Komise dne 7. července 2017 zaslala společnostem Merck a Sigma prohlášení o námitkách a dne 10. července 2017 umožnila přístup ke spisu. V prohlášení o námitkách Komise předběžně dospěla k závěru, že společnost Merck i společnost Sigma během přezkumu spojení podniků porušily čl. 14 odst. 1 nařízení o spojování tím, že Komisi úmyslně (v případě společnosti Sigma) nebo přinejmenším z nedbalosti (v případě společnosti Merck) poskytly nesprávné a/nebo zavádějící informace.

13.

Původní lhůta stran pro předložení připomínek, která končila dne 31. srpna 2017, byla několikrát prodloužena, a to především proto, aby Komise mohla určit možné rozpětí pokut, které by mohly být stranám uloženy v případě, že by uzavřely dohodu o spolupráci. Dne 30. dubna 2018 strany informovaly GŘ pro hospodářskou soutěž, že nehodlají uzavřít dohodu o spolupráci za podmínek navržených Komisí. Téhož dne strany předložily písemné připomínky k prohlášení o námitkách (dále jen „odpověď na prohlášení o námitkách“) a požádaly o další přístup ke spisu.

14.

V návaznosti na žádost o další přístup ke spisu GŘ pro hospodářskou soutěž stranám průběžně poskytovalo řadu dalších dokumentů. Poslední zbývající dokumenty byly stranám zaslány dne 5. října 2018.

15.

V odpovědi na prohlášení o námitkách strany požádaly o příležitost vyložit své argumenty při ústním slyšení. Ústní slyšení (dále jen „první ústní slyšení“) se konalo dne 11. září 2018.

16.

Dne 12. listopadu 2018 strany poskytly doplňující odpověď na prohlášení o námitkách, zejména uvedly své připomínky po dodatečném nahlédnutí do spisu.

V.   DOPLŇUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ O NÁMITKÁCH A DRUHÉ ÚSTNÍ SLYŠENÍ

17.

Dne 30. června 2020 přijala Komise doplňující prohlášení o námitkách vůči společnosti Sigma. Doplňující prohlášení o námitkách plně nahradilo prohlášení o námitkách a již neobsahovalo tvrzení uvedená v prohlášení o námitkách vůči společnosti Merck.

18.

V doplňujícím prohlášení o námitkách Komise předběžně dospěla k závěru, že společnost Sigma tím, že během přezkumu spojení podniků nesdělila Komisi informace o technologii iCap, úmyslně nebo přinejmenším z nedbalosti poskytla nesprávné a/nebo zavádějící informace: a) ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování ve svých odpovědích na dvě žádosti Komise podané podle čl. 11 odst. 2 nařízení o spojování a b) ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení o spojování při podání informací a dokumentů na formuláři RM předepsaném v příloze IV prováděcího nařízení.

19.

Společnost Sigma získala přístup ke spisu dne 7. července 2020 a dne 15. září 2020 předložila písemné připomínky k doplňujícímu prohlášení o námitkách (dále jen „odpověď na doplňující prohlášení o námitkách“), a to během (prodloužené) lhůty stanovené GŘ pro hospodářskou soutěž.

20.

V odpovědi na doplňující prohlášení o námitkách společnost Sigma požádala o možnost vyložit své argumenty při ústním slyšení. Toto ústní slyšení (dále jen „druhé ústní slyšení“) se konalo dne 13. listopadu 2020 (9).

VI.   TVRZENÍ SPOLEČNOSTI SIGMA OHLEDNĚ NEDOSTATEČNÉ NESTRANNOSTI

VI.1.   Argumenty společnosti Sigma

21.

Při prvním ústním slyšení i druhém ústním slyšení a v odpovědi na prohlášení o námitkách (10) a v odpovědi na doplňující prohlášení o námitkách (11) společnosti Sigma (a Merck) tvrdily, že organizace šetření ve věci M.8181 byla náchylná k podjatosti, a proto porušovala zásady nestrannosti a řádné správy. Podle společnosti Sigma vyvstává otázka podjatosti kvůli zvláštním okolnostem případu, který se týká obvinění společnosti Sigma z poskytnutí zavádějících informací týmu zabývajícímu se případem během přezkumu spojení podniků, a skutečnosti, že tato obvinění vyšetřuje stejný případový tým, který je „obětí“ údajně zavádějícího jednání (12). V odpovědi na doplňující prohlášení o námitkách společnost Sigma s odkazem na judikaturu Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) týkající se nestrannosti (13) tvrdila, že vyšetřování v tomto řízení bylo vedeno tak, že vyvolalo „silný dojem, že vyšetřování nebylo objektivně nestranné“. Společnost Sigma rovněž tvrdila, že určité aspekty vyšetřování naznačují, že tým zabývající se případem „nemusel být zcela subjektivně nestranný“. Na podporu svých tvrzení předložila společnost Sigma řadu věcných argumentů, které podle ní podporují její názor, že Komise při řešení případu nepostupovala nestranně, včetně těchto: a. Skutečnost, že sdělení o námitkách obsahovalo odkaz na interní e-mail od interního právního zástupce společnosti Sigma o tom, že správce případu „je tvrdohlavý“ (14), aniž by to jasně souviselo s podstatou věci (15), (16). b. Tisková zpráva Komise ze dne 6. července 2017, v níž bylo oznámeno přijetí prohlášení o námitkách (17), obsahovala tvrzení, že „[technologie iCap] byla úzce spojena s odprodávaným podnikem a měla potenciál podstatně zvýšit jeho prodej. Jejím nezahrnutím byla narušena životaschopnost prodávaného podniku.“ Podle společnosti Sigma bylo znění tiskové zprávy nevhodné, neboť „vyvozovalo jednoznačné závěry o úloze technologie iCap v odprodávaném podniku a odmítalo poskytnout společnosti Sigma (a v té době i společnosti Merck) potřebnou výhodu pochybností“ (18). c. V prohlášení o námitkách prokázal tým zabývající se případem „nepřiměřenou snahu opírat se o důkazy, které na první pohled podporovaly jeho závěry“, včetně nepřiměřené důvěry v podání společnosti Honeywell (19). Stejně tak v doplňujícím prohlášení o námitkách (podle společnosti Sigma) tým zabývající se případem „nesprávně popsal dokumenty a výsledky tržních testů ve vztahu k údajnému významu výzkumu a vývoje“ (20). d. Tým zabývající se případem sice (podle společnosti Sigma) zpočátku uznal, že jasné znění závazků a seznamu vyloučených aktiv ve smlouvě o prodeji a koupi mezi společnostmi Merck a Honeywell (21) neponechává mnoho prostoru pro šetření, přesto však informoval společnost Honeywell, že „zjistí, co lze dělat“ (22). e. Z doplňujícího prohlášení o námitkách vyplývá „dvojí standard, pokud jde o míru náležité péče, kterou mají jednotliví účastníci procesu přezkumu spojení podniků prokázat“ (23). Společnost Sigma tvrdí, že zatímco na jedné straně doplňující prohlášení o námitkách uvádí, že společnost Sigma nese kvazitrestní odpovědnost za neuvedení technologie iCap, na druhé straně se v něm ale neočekává, že by si tým zabývající se případem (nebo kontrolní správce) povšiml odkazu na technologii iCap v seznamu vyloučených aktiv.

22.

A v neposlední řadě společnost Sigma namítala, že toto řízení se liší od řízení ve věci GE/LM Wind (24), kde úředník pro slyšení ve své závěrečné zprávě (25) odmítl argumenty společnosti General Electric, podle nichž podobná organizace šetření (tj. šetření, kdy byl tým zabývající se případem odpovědný za povolovací řízení i za šetření zavádějících informací) vyvolává dojem podjatosti (26). V závěrečné zprávě týkající se věci GE/LM Wind dospěl úředník pro slyšení k závěru, že tvrzení společnosti General Electric o objektivní podjatosti nejsou přesvědčivá, zejména proto, že nezohledňují „i) skutečnost, že konečné rozhodnutí v tomto řízení nepřijímá tým zabývající se případem, ale Komise jako orgán jednající prostřednictvím sboru komisařů, přičemž se v závěrečné fázi postupu na rozhodnutí podílí řada subjektů mimo tým zabývající se případem, ani ii) příslušný interní systém brzd a protivah, který je součástí řízení týkajících se použití článku 14 nařízení EU o spojování“ (27). Podle společnosti Sigma se toto řízení liší od řízení ve věci GE/LM Wind , protože a) důkazy prokazují, že to, jak bylo vyšetřování zorganizováno, vyvolalo dojem podjatosti; b) společnost Sigma (na rozdíl od společnosti General Electric) vyjádřila své obavy týkající se podjatosti během prvního ústního slyšení a c) zapojení „řady subjektů“ do řízení nezmírňuje dojem podjatosti, neboť vyšetřování ve věci M.8181 „od počátku řídil“ tým zabývající se případem. Podle názoru společnosti Sigma může zapojení hierarchie Komise do schvalování konečného rozhodnutí napravit zjevné případy podjatosti, není však dostatečnou zárukou, je-li celková organizace případu stižena objektivní podjatostí. Podle společnosti Sigma žádný z „řady subjektů“ zapojených do řízení neprovedl podrobný přezkum skutečností a dokumentů, aby si vytvořil nezávislý, informovaný názor, a tyto subjekty se musely spoléhat na informace, které jim předložil tým zabývající se případem.

VI.2.   Posouzení argumentů společnosti Sigma

VI.2.1.   Obecné zásady

23.

Nejprve je třeba připomenout, že Soudní dvůr soustavně uvádí, že Komise není soudem ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech a článku 47 Listiny základních práv Unie (dále jen „Listina“) (28). Soudní dvůr rovněž potvrdil, že systém přezkumu Evropské unie je slučitelný s článkem 6 Evropské úmluvy o lidských právech a článkem 47 Listiny (29).

24.

S ohledem na to je zřejmé, že judikatura ESLP citovaná společností Sigma (uvedená výše v poznámce pod čarou 14) není v této souvislosti přímo relevantní, neboť poukazuje na požadavek nestrannosti soudů. Ani odkaz společnosti Sigma na věc Ziegler nepodporuje její stanovisko: v této věci Soudní dvůr ve skutečnosti dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise mohou být přezkoumána unijním soudem a že unijní právo stanoví systém soudního přezkumu rozhodnutí Komise, nemůže být Komise považována za „oběť“ protiprávního jednání a současně za „soudce“ rozhodujícího o sankci (30).

25.

To samozřejmě neznamená, že Komise (jako správní orgán) je zproštěna povinnosti jednat nestranně. Právo na řádnou správu, jak je zakotveno v článku 41 Listiny, naopak vyžaduje, aby měl každý právo na to, aby jeho záležitosti byly řešeny nestranně. V tomto ohledu je relevantní posoudit, zda Komise v tomto případě jednala nestranně. Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, požadavek nestrannosti zahrnuje prvky subjektivní i objektivní nestrannosti (31).

VI.2.2.   Posouzení subjektivní nestrannosti

26.

Argumenty společnosti Sigma týkající se subjektivní nestrannosti nejsou příliš přesvědčivé a z níže popsaných důvodů se při plném posouzení rozhodovacího procesu Komise snižuje i relevantnost jakýchkoli argumentů ohledně vlastní podjatosti týmu zabývajícího se případem.

27.

Pokud jde o tiskovou zprávu, jakkoli lze část jejího znění kritizovat (v tom smyslu, že mohla vyvolat dojem, že Komise předjímala posouzení některých skutečností), stížnost společnosti Sigma v konečném důsledku není přesvědčivá, neboť tisková zpráva jasně uváděla, že závěry oznámení o námitkách jsou předběžné (32). Předběžnou povahu stanoviska Komise v době vydání tiskové zprávy a existenci „výhody pochybnosti“ ve skutečnosti dokonale dokládá skutečnost, že společnost Merck je sice adresátem prohlášení o námitkách, není však adresátem návrhu rozhodnutí.

28.

Pokud jde o tvrzení společnosti Sigma, že Komise nepřiměřeně horlivě používala důkazy, které na první pohled podporují její závěry, společnost Sigma patrně pouze napadá použití (podle ní) nesprávných důkazů v oznámení o námitkách a doplňujícím oznámení o námitkách jakožto doklad „horlivosti“ a podjatosti týmu zabývajícího se případem. Podstatou prohlášení o námitkách je však poskytnout stranám příležitost vyjádřit se k případu projednávanému Komisí, včetně příslušného použití důkazů. Tvrzení, že Komise použila důkazy nesprávně, nemůže být samo o sobě důkazem podjatosti. I pokud by tvrzení společnosti Sigma, že Komise vyložila některé důkazy nesprávně, bylo pravdivé, samo o sobě by to nesvědčilo o podjatosti, ale přinejhorším by to mohlo poukazovat na nesprávné pochopení dokumentu (33).

29.

Obdobně nepřesvědčivý je argument společnosti Sigma týkající se „dvojích standardů“, jak je uveden v bodě 21(e) výše, neboť předmětem věci M.8181 je otázka, zda společnost Sigma úmyslně nebo z nedbalosti poskytla Komisi nesprávné a/nebo zavádějící informace. To, zda tým zabývající se případem mohl či nemohl zjistit uvedení technologie iCap v seznamu vyloučených aktiv, není pro zjištění protiprávního jednání relevantní a společnost Sigma nevysvětluje, proč by to mělo vést k podjatosti v šetření. Kromě toho společnost Sigma nevysvětluje, proč by měl být standard péče Komise při plnění jejích povinností v tomto případě shodný se standardem společnosti Sigma za okolností, které vedly ke vzniku dané věci, kdy existovala mimořádně výrazná informační asymetrie mezi společností Sigma a Komisí (34).

30.

V každém případě, i kdyby se připustilo, že společnost Sigma prokázala subjektivní podjatost jednoho nebo více členů týmu zabývajícího se případem, nedostačovalo by to k prokázání subjektivní podjatosti Komise jako orgánu, kterou společnost Sigma zřejmě naznačuje (35).

VI.2.3.   Posouzení objektivní nestrannosti

31.

Soudní dvůr opakovaně uvedl, že skutečnost, že Komise jakožto správní orgán vykonává zároveň funkci vyšetřování a funkci ukládání sankcí, nepředstavuje porušení požadavku nestrannosti, neboť její rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudem EU (36). Podstatou této věci je otázka, zda se skutkové okolnosti současného řízení nějak liší od jiných projednávaných věcí v oblasti práva hospodářské soutěže, v nichž Komise vystupuje jako vyšetřující i rozhodující subjekt, nebo zda existují „dostatečné záruky pro vyloučení veškerých legitimních pochybností“, pokud jde o objektivní nestrannost (37).

32.

Úvodem je třeba připomenout, že ačkoli má tým zabývající se případem v procesu vyšetřování nepochybně důležitou funkci, nerozhoduje o výsledku případu: tuto povinnost plní sbor komisařů (38). Tvrzení podjatosti tohoto druhu navíc nezohledňuje systém brzd a protivah, který je součástí vnitřních rozhodovacích postupů Komise. Přijetí jakéhokoli rozhodnutí vyžaduje zapojení řady subjektů (39). Argument společnosti Sigma, že řada subjektů zapojených do rozhodovacího procesu nebyla „dostatečnou zárukou“, protože „neprovedly podrobný přezkum skutečností a dokumentů, aby si v dané věci vytvořily nezávislý a informovaný názor“, není v tomto případě věrohodný. Zapojení těchto subjektů přispělo k omezení věci projednávané Komisí, neboť doplňující prohlášení o námitkách se (na rozdíl od prohlášení o námitkách) nezabývalo námitkami vůči společnosti Merck a poskytlo společnosti Sigma možnost předložit argumenty během druhého ústního slyšení. Sama společnost Sigma uznala účinnost postupu ústního slyšení během připomínek při druhém ústním slyšení (40), což by naznačovalo, že podle názoru společnosti Sigma ústní slyšení poskytuje stranám účinné fórum pro prezentaci jejich případu širšímu publiku, než je tým zabývající se případem, což může vést k zúžení rozsahu věci, nebo dokonce k úplnému ukončení jejího projednávání.

33.

Argumenty společnosti Sigma nepodporuje ani rozsudek ve věci Španělsko v. Rada, ani rozsudek ve věci August Wolff (na které se společnost Sigma odvolávala během druhého ústního slyšení a/nebo v odpovědi na doplňující prohlášení o námitkách). Ve věci Španělsko v. Rada napadlo Španělsko rozhodnutí Rady, kterým Rada v návaznosti na šetření a doporučení Komise uložila Španělsku pokutu za zkreslení údajů o schodku. Španělsko tvrdilo, že Komise nesplnila požadavek objektivní nestrannosti tím, že vedením dotyčného šetření pověřila z velké části stejný tým, který se účastnil předchozích rutinních návštěv a hodnocení s cílem ověřit kvalitu některých údajů (včetně údajů o schodku), které Španělsko poskytlo před zahájením příslušného řízení. V rámci odmítnutí argumentů Španělska, podle nichž nebyla naplněna objektivní nestrannost, Soudní dvůr za prvé uvedl, že šetření vedoucí k doporučení Komise uložit pokutu a návštěvy a hodnocení kvality údajů o schodku a dalších údajů spadají do odlišných právních rámců a mají odlišný účel (41). Předchozí návštěvy a hodnocení kvality údajů proto samy o sobě nepředjímaly stanovisko, které by Komise mohla zaujmout k existenci zkreslování týchž údajů (42). Za druhé Soudní dvůr konstatoval, že příslušné právní předpisy nedávají útvaru Komise (43) pravomoc rozhodnout o zahájení šetření, pravomoc provést šetření nebo možnost předložit Radě doporučení, které je na základě tohoto šetření nezbytné. Tato pravomoc byla svěřena Komisi, která jedná jako kolektivní orgán. V důsledku toho Soudní dvůr dospěl k závěru, že úloha svěřená pracovníkům Eurostatu v uvedeném šetření se nejeví „rozhodující“ ani pro průběh tohoto šetření, ani pro jeho výsledek (44).

34.

V rozsudku ve věci August Wolff Soudní dvůr na základě obdobných úvah jako v rozsudku ve věci Španělsko v. Rada dospěl k závěru, že požadavek objektivní nestrannosti nebyl ve vztahu k napadenému řízení splněn. Rozsudek ve věci August Wolff se týkal podání žádosti příslušného německého orgánu (BfArM) k Výboru pro humánní léčivé přípravky (dále jen „Výbor“) ve věci zamítnutí registrace určitého léčivého přípravku. Otázka nesplnění objektivní nestrannosti vyvstala proto, že Výbor k vypracování jeho stanoviska jmenoval hlavní zpravodajku z Německa, která byla rovněž zaměstnankyní orgánu BfArM. V době podání žádosti Výboru vedl orgán BfArM s navrhovatelkami soudní spor v souvislosti se zamítnutím prodloužení registrace dotčeného léčivého přípravku. Soudní dvůr pro svou analýzu objektivní nestrannosti považoval za relevantní tyto faktory: že řízení před orgánem BfArM a řízení před Výborem mají v podstatě stejný cíl (45) a jsou rovněž považována za řízení stejného druhu; že zpravodaj výboru přejímá významnou úlohu, pokud jde o přípravu stanoviska, které má Výbor vydat, a má v rámci tohoto řízení vlastní odpovědnost, a že pouze výjimečné okolnosti by mohly odůvodnit, že se Komise stanoviskem Výboru nebude řídit (46). Podle Soudního dvora se nezúčastnění pozorovatelé mohou oprávněně domnívat, že orgán BfArM tím, že se obrátil na Výbor, nadále sleduje zájmy, které zastává na vnitrostátní úrovni, a že chování osob zaměstnaných orgánem BfArM a činných v rámci řízení před Výborem může být stiženo podjatostí (47).

35.

Analýza provedená Soudním dvorem ve výše uvedených věcech nevede k závěru o nesplnění požadavku objektivní nestrannosti v současném řízení. V rozsudku ve věci Španělsko v. Rada i v rozsudku ve věci August Wolff Soudní dvůr shledal, že klíčovým hlediskem pro posouzení je společný účel obou řízení, která vedla k tvrzení o střetu zájmů. Ve věci August Wolff bylo cílem německého i evropského řízení udělení registrace daného léčivého přípravku. V důsledku toho se německá zpravodajka v evropském řízení nevyhnutelně dostala do střetu zájmů, neboť nemohla být považována za nestrannou, jestliže její zaměstnavatel nejenže již dotčenou registraci zamítl, ale navíc vedl s navrhovatelkami v dané věci soudní spor. V rozsudku ve věci Španělsko v. Rada Soudní dvůr naopak konstatoval, že šetření Komise týkající se zkreslených údajů v souvislosti s určitými údaji o schodku a předchozí rutinní hodnocení kvality týchž údajů plní odlišné účely, a proto rozhodl, že předchozí posouzení nepředjímá, jaký postoj by mohla Komise zaujmout, pokud jde o následné šetření zkreslených údajů.

36.

Z uplatnění výše uvedených úvah v současném řízení vyplývá, že předmět a povaha šetření ve věci M.7435 a šetření ve věci M.8181 jsou odlišné. Cílem šetření ve věci M.7435 bylo skutečně dojít k rozhodnutí o povolení spojení podniků podle čl. 8 odst. 1 až 3 nařízení o spojování. Šetření ve věci M.8181 má naopak za cíl zjistit, zda společnost Merck a/nebo Sigma (z nedbalosti nebo úmyslně) poskytly Komisi v rámci přezkumu spojení podniků nesprávné a/nebo zavádějící informace ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení o spojování. Není jasné, jak by přezkum věci M.7435 provedený týmem zabývajícím se případem bránil tomuto týmu v nestranném jednání ve věci M.8181.

37.

Kromě toho Soudní dvůr v rozsudku ve věci August Wolff poukázal na zvláštní význam zpravodaje v rozhodovacím procesu v dané věci, konkrétně na převzetí „významné úlohy, pokud jde o přípravu stanoviska“ a jeho „vlastní odpovědnost“. Obdobně ve věci Španělsko v. Rada Soudní dvůr posuzoval, zda úloha osob obviněných z nedostatečné nestrannosti byla „rozhodující“ pro průběh nebo výsledek šetření. V současném řízení má tým zabývající se případem sice důležité postavení ve vztahu k vyšetřování, nenese však odpovědnost za rozhodovací úlohu. V rozporu s tvrzením společnosti Sigma, že „vyšetřování věci M.8181 od počátku určoval tým zabývající se případem“, (48) je skutečností, že rozhodující úlohu při formování případu a omezování rozsahu možného protiprávního jednání ve srovnání se stavem popsaným v prohlášení o námitkách měly jiné subjekty než tým zabývající se případem. Bezpochyby se nejedná o situaci, kdy by se Komise stanoviskem týmu zabývajícího se případem „výjimečně“ neřídila, jako v případě věci August Wolff.

38.

Ve světle výše uvedených úvah jsou argumenty společnosti Sigma týkající se nedostatečné nestrannosti nepřesvědčivé.

VII.   ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

39.

Návrh rozhodnutí podle čl. 16 odst. 1 rozhodnutí 2011/695/EU se zabývá pouze námitkami, u nichž byla společnosti Sigma poskytnuta příležitost vyjádřit její stanovisko.

40.

Celkově lze konstatovat, že právo na účinný výkon procesních práv bylo v průběhu tohoto řízení dodrženo.

---

(1)  Podle článků 16 a 17 rozhodnutí předsedy Evropské komise 2011/695/EU ze dne 13. října 2011 o mandátu úředníka pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (Úř. věst. L 275, 20.10.2011, s. 29) (dále jen „rozhodnutí 2011/695/EU“).

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1).

(3)  Společnosti Sigma a Merck jsou v této zprávě společně označovány jako „strany“.

(4)  Nařízení Komise (ES) č. 802/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 133, 30.4.2004, s. 1).

(5)  C(2016) 6772 (final) (Merck), C(2016) 6771 (final) (Sigma).

(6)  C(2016) 8202 (final) (Merck), C(2016) 8210 (final) (Sigma).

(7)  Společnost Merck původně požádala úředníka pro slyšení, aby přezkoumal žádosti společnosti Merck týkající se 9 635 dokumentů, tento počet však byl následně snížen na 7 980 dokumentů na základě počátečních připomínek úředníka pro slyšení k rozsahu profesního tajemství podle unijního práva.

(8)  Podle tohoto protokolu mohla Komise rozhodnout o zahájení řízení o zamítnutí požadavků společnosti Merck na zachování profesního tajemství u určitých dokumentů, pokud by společnost Merck trvala na svých požadavcích u dokumentů, na které se podle názoru Komise profesní tajemství nevztahuje. Rozhodnutí 2011/695/EU nedává úředníkovi pro slyšení rozhodovací pravomoci ve vztahu k požadavkům na zachování profesního tajemství, poskytuje mu pouze možnost vypracovat odůvodněné doporučení příslušnému členovi Komise, aniž by byl odhalen potenciálně důvěrný obsah dokumentu. Vzhledem k dohodě mezi GŘ pro hospodářskou soutěž a společností Merck nebylo takové doporučení úředníka pro slyšení zapotřebí.

(9)  Vzhledem k probíhající koronavirové pandemii se druhé ústní slyšení konalo na dálku prostřednictvím zabezpečené šifrované videokonference a také prostřednictvím heslem chráněné (na webu streamované) virtuální poslechové místnosti pro osoby, které nemusely vystoupit na druhém ústním slyšení.

(10)  Odpověď na prohlášení o námitkách, body 147, 148 a 322.

(11)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, body 284–294.

(12)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, bod 286.

(13)  V oddíle 5.1 odpovědi na doplňující prohlášení o námitkách a během druhého ústního slyšení společnost Sigma odkázala na rozsudky ve věci Ziegler v. Komise, C-439/11 P, EU:C:2011:815 (dále jen „rozsudek ve věci Ziegler“), bod 155; ve věci Španělsko v. Rada Evropské unie, C-521/15, EU:C:2017:982 (dále jen „rozsudek ve věci Španělsko v. Rada“), bod 91; ve věci Padovani v. Itále, 13396/87, 26. února 1993, bod 25; ve věci Grande Stevens a další v. Itálie, 18640/10, 4. března 2014, bod 137, a ve věci Toziczka v. Polsko, 29995/08, 24. července 2012, bod 36. Během druhého ústního jednání společnost Sigma rovněž odkázala na nedávný rozsudek ve věci August Wolff a Remedia v. Komise, C-680/16 P, EU:C:2019:257 (dále jen „rozsudek ve věci August Wolff“). V bodě 282 odpovědi na doplňující prohlášení o námitkách a během druhého ústního slyšení společnost Sigma rovněž citovala řadu rozsudků soudů Anglie a Walesu nebo Spojeného království, nevysvětlila však, proč jsou relevantní pro výklad unijního práva.

(14)  Prohlášení o námitkách, poznámka pod čarou č. 351.

(15)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, bod 290.

(16)  Jak potvrzuje odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, tento odkaz byl v doplňujícím prohlášení o námitkách odstraněn.

(17)  Tisková zpráva Komise ze dne 6. července 2017„Commission alleges Merck and Sigma-Aldrich, General Electric, and Canon breached EU merger procedural rules“ (Komise tvrdí, že společnosti Merck a Sigma-Aldrich, General Electric a Canon porušily procesní pravidla EU pro spojování podniků), IP/17/1924 (dále jen „tisková zpráva“).

(18)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, bod 292 písm. a).

(19)  Například v bodě 292 písm. e) odpovědi na doplňující prohlášení o námitkách společnost Sigma uvádí, že „[n]a jaře 2016 tým zabývající se případem původně akceptoval myšlenku společnosti Honeywell, podle níž byla technologie iCap klíčovým projektem, což zamlžilo případ ve fázi prohlášení o námitkách ze dne 6. července 2017 a zamlžuje jej i nyní. […]“.

(20)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, bod 292 písm. c).

(21)  V seznamu vyloučených aktiv byla uvedena řada aktiv, která měla být vyloučena z rozsahu podniku prodaného společnosti Honeywell. V tomto seznamu vyloučených aktiv byl uveden patent týkající se technologie iCap.

(22)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, bod 292 písm. d).

(23)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, bod 293.

(24)  Věc M.8436, General Electric Company / LM Wind Power Holding (řízení podle čl. 14 odst. 1).

(25)  Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení, General Electric Company/LM Wind Power Holding (článek 14), 2020/C 24/05, (Úř. věst. C 24, 24.1.2020, s. 7) (dále jen „závěrečná zpráva o věci GE/LM Wind“).

(26)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, body 295–302.

(27)  Závěrečná zpráva o věci GE/LM Wind, bod 17.

(28)  Viz věc Musique Diffusion française a další v. Komise, spojené věci C-100/80 až 103/80, EU:C:1983:158, bod 7.

(29)  Viz rozsudek ve věci Otis v. Komise, C-199/11, EU:C:2012:684, body 56–64 a rozsudek ve věci Chalkor v. Komise, C-386/10 P, EU:C:2011:815, bod 67.

(30)  Viz rozsudek ve věci Ziegler, bod 159.

(31)  Viz rozsudek ve věci Ziegler, bod 155, rozsudek ve věci Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, C-308/07 P, EU:C:2009:103, bod 46, stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci Španělsko v. Rada, C-521/15, EU:C:2017:420, body 97–115.

(32)  V tiskové zprávě se konkrétně uvádí, že „Komise informovala německou společnost Merck KGaA a společnost Sigma-Aldrich o svém předběžném závěru , že společnosti poskytly v souvislosti s nabytím společnosti Sigma-Aldrich společností Merck nesprávné nebo zavádějící informace. […] Komise dospěla k předběžnému závěru , že společnosti Merck a Sigma-Aldrich neposkytly Komisi důležité informace o inovačním projektu, který má význam pro některé laboratorní chemikálie, jež jsou ústředním prvkem analýzy Komise.“ (zvýraznění doplněno).

(33)  Obdobně viz rozsudek JCB Service v. Komise, T-67/01, EU:T:2004:3, bod 55.

(34)  Argument společnosti Sigma, že si Komise měla všimnout zmínky o technologii iCap v seznamu vyloučených aktiv, v žádném případě nesouvisí se skutečnostmi, které mohou vést k protiprávnímu jednání podle čl. 14 odst. 1 nařízení o spojování. I kdyby Komise zaznamenala, že technologie iCap je uvedena v seznamu vyloučených aktiv, nemělo by to žádný vliv na to, zda společnost Sigma při přezkumu spojení podniků poskytla z nedbalosti nebo úmyslně nesprávné a/nebo zavádějící informace.

(35)  Obdobně viz rozsudek ABB Asea Brown Boveri v. Komise, T-31/99, EU:T:2002:77, bod 104.

(36)  Viz rozsudek ve věci Bollore v. Komise, T-372/10, EU:T:2012:325, bod 66 a rozsudek ve věci Enso Española v. Komise, T-348/94, EU:T:1998:102, body 56 až 64.

(37)  Viz rozsudek ve věci Ziegler, bod 155.

(38)  Obdobně viz rozsudek ve věci Chronopost SA v. Komise, C-341/06, EU:C:2007:20, bod 54.

(39)  Mezi příslušné subjekty (vedle týmu zabývajícího se případem) patří komisař pro hospodářskou soutěž, kterému jsou nápomocni členové jeho kabinetu; vrcholné vedení GŘ pro hospodářskou soutěž, včetně generálního ředitele GŘ pro hospodářskou soutěž; příslušné horizontální koordinační oddělení v rámci GŘ pro hospodářskou soutěž; tým hlavního ekonoma (v případě potřeby); právní služba; „přidružené útvary“ Komise, úředník pro slyšení a Poradní výbor pro spojování podniků. Kromě toho systém předpokládá také možnost „vzájemného hodnocení“ v rámci Komise, které se v tomto řízení uskutečnilo.

(40)  Konkrétně během ústního slyšení jeden z právních zástupců společnosti Sigma uvedl, že „ústní slyšení skutečně fungují“ (zvýraznění doplněno) a že současné řízení „výborně dokládá hodnotu takových slyšení“.

(41)  Návštěvy provedené před rozhodnutím o zahájení šetření se uskutečnily na základě čl. 8 odst. 1 nařízení č. 479/2009 ze dne 25. května 2009 o použití Protokolu o postupu při nadměrném schodku, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství (Úř. věst. L 145, s. 1) a jejich účelem bylo umožnit příslušnému útvaru Komise (Eurostatu) vyhodnotit kvalitu údajů o zadlužení a schodku, které členské státy dvakrát ročně oznamují. Základem šetření byl naproti tomu čl. 8 odst. 3 téhož nařízení a jeho účelem bylo umožnit Komisi provést jakákoli šetření nezbytná k prokázání zkreslování těchto údajů prováděného záměrně nebo z hrubé nedbalosti, zjistí-li, že existují vážné indicie nasvědčující existenci skutečností, které by mohly představovat takové zkreslování. Rozsudek ve věci Španělsko v. Rada, body 96–98.

(42)  Viz rozsudek ve věci Španělsko v. Rada, body 100–101.

(43)  V tomto případě Eurostat.

(44)  Viz rozsudek ve věci Španělsko v. Rada, body 102–104.

(45)  Konkrétně rozhodnout o jakosti, bezpečnosti a účinnosti léčivých přípravků pro účely udělení registrace.

(46)  Viz rozsudek ve věci August Wolff, body 31–35.

(47)  Viz rozsudek ve věci August Wolff, body 38–39.

(48)  Odpověď na doplňující prohlášení o námitkách, bod 300.