Kasační opravný prostředek podaný dne 27. února 2008 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého rozšířeného senátu) vydanému dne 12. prosince 2007 ve spojených věcech T-50/06, T-56/06, T-60/06, T-62/06 a T-69/06, Irsko a další v. Komise

(Věc C-89/08 P)

(2008/C 116/22)

Jednací jazyk: francouzština, angličtina, italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Di Bucci a N. Khan, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Irsko, Francouzská republika, Italská republika, Eurallumina SpA, Aughinish Alumina Ltd

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uvádí tři důvody vycházející jednak z nepříslušnosti Soudu a nedostatků řízení, které poškodily zájmy Komise (první dva důvody), a jednak z porušení právních předpisů Společenství v oblasti státních podpor (třetí až šestý důvod).

Prvním důvodem, sestávajícím ze dvou částí, navrhovatelka Soudu vytýká, že porušil dispoziční zásadu a rozhodl ultra petita v rozsahu, v němž v prvním stupni žádný ze žalobců neuvedl žalobní důvod vycházející z porušení čl. 1 písm. b) a v) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (1). Navíc žalobní důvod vznesený bez návrhu Soudem údajně není žalobním důvodem vycházejícím z nedostatku odůvodnění, který soud Společenství může vznést bez návrhu, nýbrž žalobní důvod ve věci samé, který se nezakládá na skutkových okolnostech obsažených ve spise.

Svým druhým důvodem se navrhovatelka dovolává porušení, ze strany Soudu, obecných zásad kontradiktornosti a respektování práv obhajoby, jelikož tento soud přezkoumal bez návrhu žalobní důvod, který nebyl nikdy projednán, ba ani zmíněn v průběhu řízení v prvním stupni.

Svým třetím důvodem, který se dělí na tři části, navrhovatelka tvrdí, že Soud porušil články 230 ES a 253 ES ve spojení s článkem 88 ES a pravidla týkající se průběhu řízení v oblasti státních podpor.

V tomto ohledu navrhovatelka tvrdí, že označení sporných podpor za „nové“ podpory již nemůže být zpochybněno v žalobě směřující proti konečnému rozhodnutí Komise, protože členské státy a ostatní zúčastnění mohli v tomto bodu napadnout rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Jelikož toto posledně uvedené rozhodnutí nebylo zpochybněno, stalo se podle navrhovatelky konečným a konečné rozhodnutí tak v tomto bodu představuje pouze potvrzující akt, proti kterému nelze podat opravný prostředek.

Zadruhé navrhovatelka tvrdí, že legalita aktu musí být posuzována podle skutkových a právních okolností existujících ke dni přijetí tohoto aktu. Přitom v projednávané věci žádný poznatek ze spisu neumožňuje domnívat se, že sporná vnitrostátní opatření nepředstavovala podpory v okamžiku, kdy byla zavedena.

Zatřetí navrhovatelka tvrdí, že prokázání existence podpory v každém případě přísluší členskému státu a případně zúčastněným třetím stranám, a nikoli Komisi. Pokud takový důkaz není, nemůže mít Komise povinnost poskytnout v tomto ohledu odůvodnění.

Svým čtvrtým důvodem se navrhovatelka dovolává porušení článku 253 ES ve spojení s čl. 87 odst. 1 ES a čl. 88 odst. 1 ES, jelikož Soud konstatoval opomenutí odůvodnění, pokud jde o použitelnost čl. 1 písm. b) a v) nařízení č. 659/1999, ačkoli tento článek lze použít pouze na opatření, která nepředstavují podpory v okamžiku jejich provedení, a Komise v rozhodnutí napadeném v prvním stupni prokázala, že dotčená opatření od svého zavedení vždy podpory představovala. Mimoto žádný z účastníků řízení neprokázal vývoj společného trhu, na základě něhož opatření, která nepředstavovala podpory v okamžiku, kdy vstoupila v platnost, se stala podporami následně.

Svým pátým důvodem se navrhovatelka dovolává porušení týchž pravidel, jakož i čl. 1 písm. b) a v) nařízení č. 659/1999 v rozsahu, v němž Soud Komisi uložil povinnost zvláštního odůvodnění, pokud jde o použití posledně uvedeného článku z důvodu prohlášení učiněných Radou a Komisí. Přitom navrhovatelka jednoznačně prokázala, že na základě ustálené judikatury Soudního dvora taková prohlášení nemohou nijak ovlivnit přezkum vnitrostátních opatření s ohledem na pravidla Společenství týkající se státních podpor, jelikož pojmy „podpora“ a „existující podpora“ jsou pojmy přísně objektivními.

Svým šestým důvodem navrhovatelka tvrdí, že Soud porušil čl. 88 odst. 1 a 2 a čl. 253 ES, jakož i čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 v rozsahu, v němž zrušil rozhodnutí Komise,v plném rozsahu, včetně části tohoto rozhodnutí týkající se rozšíření formálního vyšetřovacího řízení na období po dni 31. prosince 2003. Soud přitom podle navrhovatelky nijak nevysvětlil, jak může údajný nedostatek odůvodnění týkající se použití čl. 1 písm. b) a v) nařízení č. 659/1999 tuto část rozhodnutí činit neplatnou. Tento soud údajně mimoto porušil zásadu, podle které, pokud členský stát neposkytne poznatek, který může vést k závěru, že dotčená opatření představují existující podpory, musí Komise k takovým opatřením přistupovat jako k novým podporám, v procesním rámci stanoveném v čl. 88 odst. 2 a 3 ES.

(1)  Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339.

  翻译：

查看mercari原页面

收藏该商品

立即下单