2.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 197/12

—

konstatovat, že Španělské království tím, že odepřelo nahradit osobám, na které se vztahuje vnitrostátní zdravotní systém, léčebné náklady vynaložené v jiném členském státě v případě nemocničního léčení poskytnutého v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. a) bodem i) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (1) ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství v rozsahu, v němž je úroveň náhrady nákladů v členském státě, v němž bylo toto léčení poskytnuto, nižší než úroveň stanovená španělskými právními předpisy, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 49 ES;

—

uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

1.

Španělské právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení stanovují, že nemocniční péče hrazená vnitrostátním zdravotním systémem musí být poskytnuta v rámci samotného systému, s výjimkou velmi výjimečných případů „naléhavé, okamžité a životně důležité zdravotní péče“. Proto když se osoba, na kterou se vztahuje španělský vnitrostátní zdravotní systém, dočasně přemístí do jiného členského státu a když jí je v průběhu tohoto pobytu poskytnuta v souladu s ustanoveními čl. 22 odst. 1 písm. a) bodem i) nařízení č. 1408/71 nemocniční péče nezbytná ze zdravotního hlediska, náklady, které vynaložila, nejsou hrazeny španělskými úřady.

2.

Pokud je podle právní úpravy jiného členského státu úroveň náhrady nemocničních nákladů méně příznivá než úroveň, která je stanovena španělskými právními předpisy, může odepření španělských úřadů nahradit rozdíl odradit osoby, na které se vztahuje španělský vnitrostátní zdravotní systém, od toho, aby navštívily dotčený členský stát s cílem, aby jim byly poskytnuty jiné služby než služby zdravotní péče (například vzdělávací nebo turistické služby) nebo v případě osob, které se již přemístily, je může podnítit k tomu, aby se vrátily dříve za účelem, aby jim byla poskytnuta bezplatná nemocniční péče ve Španělsku. Z toho vyplývá, že sporná španělská právní úprava může omezovat jak poskytování jiných služeb než zdravotních, které jsou původně důvodem pro přemístění se osob, na které se vztahuje španělský vnitrostátní zdravotní systém, do jiného členského státu, tak i zdravotní služby ve zmíněném státě v souladu s ustanoveními čl. 22 odst. 1 písm. a) bodem i) nařízení č. 1408/71.

3.

Zmíněná omezení volného pohybu služeb nenacházejí své odůvodnění ve Smlouvě o ES. Španělské úřady neprokázaly zvláště to, že tato omezení jsou nezbytná k zabránění vážného ohrožení finanční rovnováhy španělského vnitrostátního zdravotního systému. Proto je třeba dojít k závěru, že sporná právní úprava je v rozporu s článkem 49 ES.