Žaloba podaná dne 1. října 2008 – TONO v. Komise

(Věc T-434/08)

(2008/C 313/85)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: TONO (Oslo, Norsko) (zástupci: S. Teigum a A. Ringnes, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně:

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 3435 ze dne 16. července 2008 v řízení podle článku 81 ES a článku 53 EHP (věc COMP/C2/38.698 – CISAC) a zejména jeho článku 3, který stanoví, že členové CISAC (1) usazení v EHP se jednáním ve vzájemné shodě dopustili porušení článku 81 ES a článku 53 EHP tím, že „mezi sebou koordinovali územní rozdělení mandátů na vzájemné zastupování takovým způsobem, jaký omezuje působnost licence každé z organizací kolektivní správy práv na příslušné domovské území“. Žalobkyně se podpůrně domáhá zrušení článku 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká kabelového přenosu.

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo jak nesprávným právním posouzením, tak skutkovým omylem a rovněž porušením procesních záruk žalobkyně týkajících se práva být vyslechnuta.

Pokud jde o údajný skutkový omyl, žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila systém kolektivních licenčních práv k hudebním dílům a tím rovněž norské skutkové souvislosti.

Pokud jde o údajné nesprávné právní posouzení, žalobkyně tvrdí následující:

Zaprvé žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí je stiženo formální vadou, která by měla vést ke zrušení rozhodnutí. Žalobkyně konkrétně tvrdí, že její právo být vyslechnuta bylo porušeno, neboť konečné rozhodnutí se liší od oznámení námitek v hlavním bodě týkajícím se popisu porušení.

Zadruhé žalobkyně zpochybňuje skutečnost, že zahrnutí územního rozdělení do dohod o vzájemném zastupování, kterých byla stranou, je výsledkem jednání ve vzájemné shodě mezi členy CISAC usazenými v EHS.

Zatřetí žalobkyně namítá, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že paralelní územní rozdělení, pokud jde o kabelový přenos, omezuje hospodářskou soutěž v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES. Podle žalobkyně se údajné jednání ve vzájemné shodě spočívající v územním rozdělení týká formy hospodářské soutěže, která není sama o sobě chráněna čl. 81 odst. 1 ES. Krom toho žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila skutkového omylu tím, že rozhodla, že v Norsku existuje národní monopol na multi-repertoárové poskytování licencí na práva na veřejné vystupování, zahrnující přenos v kabelových sítích. Navíc žalobkyně tvrdí, že i kdyby údajné jednání ve vzájemné shodě mělo být považováno za omezující hospodářskou soutěž, neporušuje čl. 81 odst. 1 ES, protože je nezbytné a přiměřené k dosažení legitimního cíle vzhledem ke zvláštním požadavkům správy licencí, práv na provozování děl, auditu, monitorování a vymáhání ve vztahu k dalšímu kabelovému přenosu.

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že územní rozdělení v jejích dohodách o vzájemném zastupování je vyňato z čl. 81 odst. 3 ES. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že výše uvedené rozdělení je nevyhnutelné k udržení efektivních zásad „one-stop-shop“ a norského systému rozšířených licencí, a tím k zajištění minimální míry správy a zároveň ochrany zájmů držitelů práv.

(1)  International Confederation of Societies of Authors and Composers (Mezinárodní konfederace společností autorů a skladatelů).

  翻译：

查看mercari原页面

收藏该商品

立即下单