Věc C-138/10
DP grup EOOD
v.
Direktor na Agencija „Mitnici“
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad)
„Celní unie – Celní prohlášení – Přijetí celního prohlášení celním orgánem – Zrušení platnosti již přijatého celního prohlášení – Důsledky pro opatření podle trestního a přestupkového práva“
Shrnutí rozsudku
Celní unie – Celní prohlášení – Kontrola po propuštění zboží
(Nařízení Rady č. 2913/92, článek 66, ve znění nařízení Rady č. 1791/2006)
Ustanovení celního práva Unie musí být vykládána v tom smyslu, že deklarant nemůže žádat soud o zrušení jím vystaveného celního prohlášení, jestliže celní orgány toto celní prohlášení již přijaly. Za podmínek stanovených v článku 66 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1791/2006, však může tento deklarant požádat uvedené orgány o zrušení platnosti tohoto celního prohlášení, a to i po propuštění zboží. Po provedení svého posouzení musí celní orgány, s výhradou soudního přezkumu, buď zamítnout žádost deklaranta odůvodněným rozhodnutím, nebo provést požadované zrušení platnosti.
(viz bod 48 a výrok)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
15. září 2011(*)
„Celní unie – Celní prohlášení – Přijetí celního prohlášení celním orgánem – Zrušení platnosti již přijatého celního prohlášení – Důsledky pro opatření podle trestního a přestupkového práva“
Ve věci C‑138/10,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Administrativen sad Sofija-grad (Bulharsko) ze dne 8. března 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 15. března 2010, v řízení
DP grup EOOD
proti
Direktor na Agencija „Mitnici“,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení A. Tizzano, předseda senátu, J.-J. Kasel, A. Borg Barthet, M. Ilešič (zpravodaj) a M. Berger, soudci,
generální advokát: P. Cruz Villalón,
vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. března 2011,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Direktor na Agencija „Mitnici“ V. Tanovem, S. Valkovou, N. Jocovou a S. Jordanovou, jako zmocněnci,
– za bulharskou vládu E. Petranovou a T. Ivanovem jako zmocněnci,
– za českou vládu M. Smolkem a V. Štenclem, jako zmocněnci,
– za španělskou vládu M. Muñozem Pérezem, jako zmocněncem,
– za nizozemskou vládu C. Wissels a M. Noort, jako zmocněnkyněmi,
– za Evropskou komisi P. Mihajlovou a B.-R. Killmannem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. června 2011,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 bodu 5, čl. 8 odst. 1 první odrážky a článků 62, 63 a 68 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. L 363, s. 1, dále jen „celní kodex“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností DP grup EOOD (dále jen „DP grup“) a Direktor na Agencija „Mitnici“ (ředitelem generálního ředitelství cel) ve věci žaloby, kterou se uvedená společnost domáhá zrušení celního prohlášení vystaveného jejím jménem.
Právní rámec
Celní kodex
3 Šestý bod odůvodnění celního kodexu zní:
„[V]zhledem k tomu, že s ohledem na prvořadou důležitost zahraničního obchodu pro Společenství by celní formality a kontroly měly být zrušeny nebo alespoň udržovány na co nejnižší úrovni“.
4 Článek 4 celního kodexu stanoví:
„Pro účely tohoto kodexu se:
[…]
5) ‚rozhodnutím‘ rozumí správní akt vydaný celním orgánem vztahující se k celním předpisům, kterým se rozhoduje v jednotlivém případě a který má právní účinky vůči jedné nebo více určitým nebo určitelným osobám; tento pojem zahrnuje mimo jiné i závaznou informaci o sazebním zařazení zboží ve smyslu článku 12;
[…]
17) ‚celním prohlášením‘ rozumí úkon, jímž osoba projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého režimu;
[…]“
5 Článek 59 odst. 1 tohoto kodexu uvádí:
„Veškeré zboží určené k propuštění do celního režimu musí být uvedeno v celním prohlášení pro tento celní režim.“
6 Článek 62 uvedeného kodexu zní:
„1. Písemné celní prohlášení musí být podáno na tiskopise odpovídajícím úřednímu vzoru předepsanému pro tento účel. Musí být podepsáno a obsahovat veškeré náležitosti nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení.
2. K celnímu prohlášení musí být připojeny všechny doklady, jejichž předložení je nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení.“
7 Podle článku 63 celního kodexu platí:
„Celní prohlášení splňující podmínky stanovené v článku 62 přijmou celní orgány okamžitě za předpokladu, že zboží, na které se vztahuje, bylo předloženo k celnímu řízení.“
8 Znění článku 66 tohoto kodexu je následující:
„1. Na žádost deklaranta zruší celní orgány platnost již přijatého celní[ho] prohlášení, prokáže-li deklarant, že zboží bylo v celním prohlášení navrženo do daného režimu omylem nebo že vzhledem ke zvláštním okolnostem již zboží nemůže být propuštěno do celního režimu, do kterého bylo navrženo v celním prohlášení.
Pokud však celní orgány sdělily deklarantovi svůj úmysl provést kontrolu zboží, nebude žádost o zrušení platnosti celního prohlášení přijata, dokud kontrola nebude provedena.
2. Po propuštění zboží již nelze platnost celního prohlášení zrušit, kromě případů vymezených postupem projednávání ve výboru.
3. Zrušením platnosti celního prohlášení nejsou dotčeny platné předpisy trestního a přestupkového práva.“
9 Článek 68 celního kodexu stanoví:
„Za účelem ověření přijatých celních prohlášení mohou celní orgány:
a) kontrolovat celní prohlášení a doklady k němu přiložené. Celní orgány mohou požadovat, aby jim deklarant předložil další doklady potvrzující správnost údajů uvedených v celním prohlášení;
b) kontrolovat zboží a případně za účelem hloubkové kontroly nebo analýzy odebírat vzorky.“
10 V článku 71 citovaného kodexu se uvádí:
„1. Výsledek ověření celního prohlášení je podkladem pro použití celních předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno.
2. Není-li celní prohlášení ověřováno, opírá se použití předpisů uvedených v odstavci 1 o údaje uvedené v celním prohlášení.“
Prováděcí nařízení
11 Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 214/2007 ze dne 28. února 2007 (Úř. věst. L 62, s. 6; dále jen „prováděcí nařízení“) ve svém čl. 199 odst. 1 stanoví:
„Aniž je dotčeno případné použití trestněprávních předpisů, má se za to, že podáním celního prohlášení podepsaného deklarantem nebo jeho zástupcem celnímu úřadu vzniká v souladu s platnými předpisy odpovědnost za:
– správnost údajů uvedených v celním prohlášení,
– pravost přiložených dokladů
a
– dodržení všech povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu.“
12 Článek 251 tohoto nařízení stanoví:
„Odchylně od čl. 66 odst. 2 [celního] kodexu může být platnost celního prohlášení zrušena po propuštění zboží za těchto podmínek:
[…]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
13 Dne 13. března 2007 podala DP grup prostřednictvím svého zástupce k Mitničesko bjuro Kremikovci (celnímu úřadu „Kremikovci“) v Sofii (Bulharsko) celní prohlášení pro dovoz „mražen[ých] a vykostěn[ých] krůtí[ch] steh[en], ošetřen[ých] bílým pepřem“ z Brazílie za účelem jejich propuštění do volného oběhu.
14 Celní správa přijala toto celní prohlášení týž den. Celní úředník jej podepsal a na zadní stranu dokumentu připsal poznámku tohoto znění:
„Kontrola dokumentů pro kolonku 44 byla provedena v souladu s článkem 218 [prováděcího nařízení]. Kód zboží v kolonce 33 odpovídá popisu zboží v kolonce 31 a v [integrovaném sazebníku Evropských společenství podle článku 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382)]. Celní hodnota byla stanovena podle článku 29 celního kodexu. Na zboží se nevztahuje preferenční zacházení. Podmínky pro propuštění zboží do volného oběhu jsou splněny. Protokol č. 120/13.03.2007 o hloubkové celní kontrole na letišti v Sofii. Z důvodu podezření na nesprávné sazební zařazení byly odebrány vzorky pro rozbor v ústřední chemické laboratoři […]“
15 V bodě 13 protokolu č. 120/13.03.2007 o kontrole zboží je uvedeno, že předkládané zboží odpovídá co do druhu a množství zboží deklarovanému v celním prohlášení a že byly odebrány vzorky pro laboratorní rozbory.
16 Do příslušné kolonky celního prohlášení byla zapsána výše dovozního cla vypočtená podle sazebního zařazení deklarovaného DP grup, a sice 22 646,88 BGN.
17 Dne 25. března 2007 propustila celní správa dovážené zboží.
18 Na základě výsledku znaleckého posudku informovala celní správa dopisem ze dne 17. dubna 2007 DP grup o tom, že dospěla k závěru, že celní zařazení tohoto zboží je nesprávné a že tím došlo k porušení celních předpisů.
19 Celní správa proto vystavila dodatečný platební výměr na částku 49 754,31 BGN z titulu dovozního cla a dodatečný platební výměr na částku 11 293,75 BGN z titulu daně z přidané hodnoty s tím, že uvedené částky se zvyšují o úroky z prodlení, a vyzvala DP grup k jejich úhradě.
20 DP grup následně podala k Administrativen sad Sofija-grad (městskému správnímu soudu v Sofii) správní žalobu, kterou se domáhala zrušení celního prohlášení ze dne 13. března 2007 z důvodu, že v něm uvedené dovozní clo v celkové výši 22 646,88 BGN bylo vypočteno nesprávně.
21 Z předkládajícího rozhodnutí plyne, že DP grup před uvedeným soudem tvrdila, že celní prohlášení dotčené ve věci v původním řízení je soudně přezkoumatelným správním aktem. Tato společnost sice uznává, že zboží nezařadila správně, nicméně se domnívá, že celní správa dané zařazení akceptovala, jelikož je opatřené podpisem celního úředníka přijímajícího celní prohlášení, takže celní správa dané celní zařazení „potvrdila“. Celní prohlášení je tudíž výslovným projevem vůle celních orgánů, ze kterého plynou deklarantovi práva a povinnosti, což z něj činí napadnutelný akt.
22 DP grup na podporu své žaloby uvedla, že celní prohlášení dotčené ve věci v původním řízení je v důsledku v něm uvedeného nesprávného celního zařazení neplatné. Tvrdila také, že clo vypočtené na základě protiprávního prohlášení je v rozporu s cíli bulharských celních předpisů, a tudíž jí v důsledku toho vznikla újma.
23 Administrativen sad Sofija-grad usnesením ze dne 21. července 2008 žalobu odmítl jako nepřípustnou s tím, že nesměřuje proti napadnutelnému správnímu aktu, neboť celní prohlášení, které deklarant vyplnil a celní orgány přijaly, není podle něj soudně přezkoumatelným aktem.
24 DP grup napadla uvedené usnesení u Varhoven administrativen sad (nejvyššího správního soudu), který dospěl k závěru, že celní prohlášení dotčené ve věci v původním řízení, přestože jej vyplnil sám deklarant, představuje z důvodů uvedených v bodě 21 tohoto rozsudku individuální správní akt, který se bezesporu dotýká zájmů deklaranta. Varhoven administrativen sad, jehož právní názor na výklad a použití zákona je podle bulharského práva závazný pro následné posouzení věci, vrátil věc témuž senátu Administrativen sad Sofija-grad k dalšímu řízení.
25 Předkládající soud má za to, že rozhodnutí věci v původním řízení závisí na výkladu příslušných ustanovení unijního celního práva a že ve věci vyvstala zejména otázka rozsahu a obsahu kontroly shody celních prohlášení s podmínkami stanovenými v článku 62 celního kodexu, konkrétně otázka, zda celní orgány mají v rámci této kontroly povinnost ověřovat správnost celního zařazení provedeného deklarantem.
26 Podotýká, že není-li toto zařazení správné a nebylo-li opraveno postupem podle článku 65 celního kodexu, mohou celní orgány uložit deklarantovi sankce za porušení celních předpisů a zejména zajistit zboží a nakládat s ním v rámci řízení stanoveného pro tyto účely vnitrostátním právem. Podle překládajícího soudu je zjevné, že účelem jím projednávané žaloby DP grup je vyhnout se výše uvedeným nepříznivým právním následkům.
27 Za těchto okolností se Administrativen sad Sofija-grad rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba článek 63 [celního kodexu] vykládat s ohledem na okolnosti původního řízení v tom smyslu, že celnímu orgánu ukládá, aby provedl pouze kontrolu shody celního prohlášení s podmínkami stanovenými v článku 62 tohoto [kodexu] tím způsobem, že provede toliko kontrolu dokladů v rozsahu uvedeném v článku 68 tohoto [kodexu] a pouze na základě předložených dokladů vydá rozhodnutí o přijetí celního prohlášení, když vyvstala pochybnost o správnosti kódu celního sazebníku pro zboží a pro určení tohoto kódu je nutný znalecký posudek?
2) Je nutno s ohledem na okolnosti původního řízení chápat rozhodnutí celního orgánu o okamžitém přijetí celního prohlášení podle článku 63 [celního kodexu] jako rozhodnutí celního orgánu ve smyslu ustanovení čl. 4 bodu 5 ve spojení s čl. 8 odst. 1 první odrážkou celního kodexu, a sice ohledně celého obsahu podaného celního prohlášení, když jsou dány současně následující okolnosti:
a) rozhodnutí celního orgánu o přijetí celního prohlášení bylo provedeno pouze na základě dokladů, které byly předloženy společně s celním prohlášením;
b) při provádění potřebných kontrol před přijetím celního prohlášení existovalo podezření, že uvedený kód celního sazebníku pro zboží není správný;
c) při provádění potřebných kontrol před přijetím celního prohlášení byly informace ohledně obsahu zboží uvedeného v celním prohlášení, které měly význam z hlediska správného určení kódu celního sazebníku, neúplné;
d) při provádění kontrol před přijetím celního prohlášení byl odebrán vzorek k vypracování posudku za účelem správného určení kódu celního sazebníku pro zboží?
3) Je třeba článek 63 [celního kodexu] vykládat s ohledem na okolnosti původního řízení v tom smyslu,
a) že umožňuje, aby legalita přijetí celního prohlášení byla po propuštění zboží zpochybněna před soudem, nebo v tom smyslu
b) že přijetí celního prohlášení nemůže být předmětem žaloby, protože tímto přijetím se pouze konstatovalo deklarování zboží u celních orgánů a určil se časový okamžik vzniku celního dluhu při dovozu a přijetí celního prohlášení nepředstavuje žádné rozhodnutí celního orgánu ohledně otázek správného sazebního zařazení a výše cel dlužných na základě tohoto prohlášení?“
K předběžným otázkám
28 Je třeba připomenout, že v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru (viz zejména rozsudky ze dne 2. dubna 2009, Elshani, C‑459/07, Sb. rozh. s. I‑2759, bod 40, a ze dne 16. prosince 2010, Skoma-Lux, C‑339/09, Sb. rozh. s. I-13251, bod 21).
29 V rámci tohoto postupu ovšem přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Úkolem Soudního dvora je také vyložit všechna ustanovení unijního práva, která vnitrostátní soudy potřebují pro rozhodnutí o sporech, které projednávají, i pokud nejsou tato ustanovení výslovně zmíněna v otázkách položených těmito soudy Soudnímu dvoru (viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne 8. března 2007, Campina, C‑45/06, Sb. rozh. s. I‑2089, body 30 a 31; ze dne 26. června 2008, Wiedemann a Funk, C‑329/06 a C‑343/06, Sb. rozh. s. I‑4635, bod 45, a ze dne 14. října 2010, Fuß, C‑243/09, Sb. rozh. s. I-09849, bod 39).
30 V tomto ohledu z rozhodnutí předkládajícího soudu plyne, že jím projednávaná žaloba zní na neplatnost celního prohlášení dotčeného ve věci v původním řízení, a nikoli na neplatnost přijetí tohoto celního prohlášení jako takového. Ze spisu také plyne, že DP grup podala návrh na zrušení uvedeného celního prohlášení poté, co celní správa propustila zboží dotčené ve věci v původním řízení.
31 Za těchto podmínek se předkládající soud prostřednictvím položených otázek táže, zda je třeba ustanovení unijního celního práva vykládat v tom smyslu, že se deklarant může po propuštění zboží celními orgány domáhat před soudy zrušení celního prohlášení vztahujícího se k tomuto zboží.
32 Za účelem odpovědi na takto přeformulované otázky je třeba se zaměřit na povahu a smysl celního prohlášení.
33 Jak plyne z čl. 59 odst. 1 celního kodexu, unijní celní právo stanoví zásadu, podle které musí být veškeré zboží určené k propuštění do celního režimu uvedeno v celním prohlášení.
34 Údaje nezbytné k použití celních předpisů na zboží se tudíž určují nikoli na základě zjištění celních orgánů, nýbrž na základě informací poskytnutých deklarantem.
35 Celní prohlášení, jak plyne z čl. 4 bodu 17 celního kodexu, představuje tudíž úkon, jímž deklarant projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého režimu. Z toho důvodu celní prohlášení, které je ze své povahy jednostranným úkonem, nepředstavuje „rozhodnutí“ ve smyslu čl. 4 bodu 5 uvedeného kodexu.
36 Co se týče písemných celních prohlášení, článek 68 tohoto kodexu přiznává celním orgánům pravomoc ověřovat informace poskytnuté deklarantem.
37 Celní kodex, jehož cílem vyjádřeným v šestém bodě jeho odůvodnění je udržovat celní formality a kontroly na co nejnižší úrovni, nestanoví celním orgánům povinnost systematického ověřování. V této souvislosti čl. 71 odst. 2 uvedeného kodexu stanoví, že není-li celní prohlášení ověřováno, opírá se použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno, o údaje uvedené v celním prohlášení.
38 Výše popsaný systém, který nestanoví systematické ověřování celních prohlášení, předpokládá, že deklarant poskytne celním orgánům správné a úplné informace. Článek 199 odst. 1 první odrážka prováděcího nařízení totiž stanoví, že podáním celního prohlášení podepsaného deklarantem nebo jeho zástupcem celnímu úřadu vzniká odpovědnost za správnost údajů uvedených v celním prohlášení.
39 V této souvislosti je třeba zdůraznit, jak uvedl generální advokát v bodě 29 svého stanoviska a na rozdíl od toho, co tvrdila DP grup před předkládajícím soudem, že přijmou-li celní orgány celní prohlášení podepsané deklarantem nebo jeho zástupcem, ukládá jim článek 63 celního kodexu povinnost provést jen kontrolu dodržení podmínek stanovených v tomto ustanovení a v článku 62 tohoto kodexu. Při přijímání celního prohlášení tudíž tyto orgány nerozhodují o správnosti informací poskytnutých deklarantem, jelikož za jejich správnost odpovídá deklarant. Ze znění článku 68 uvedeného kodexu totiž vyplývá, že přijetí prohlášení nezbavuje tyto orgány možnosti následně, případně i po propuštění zboží ověřit správnost těchto informací.
40 Povinnost deklaranta poskytnout správné informace se vztahuje i na určení správné podpoložky sazebního zařazení zboží (obdobně viz rozsudek ze dne 23. května 1989, Top Hit Holzvertrieb v. Komise, 378/87, Recueil, s. 1359, bod 26), přičemž deklarant může v případě pochybnosti předem požádat celní orgány o závazné informace o sazebním zařazení zboží podle článku 12 celního kodexu.
41 Z výše uvedené povinnosti plyne zásada neodvolatelnosti celního prohlášení poté, co je přijato, přičemž výjimky z této zásady přesně stanoví unijní předpisy v této oblasti.
42 Ačkoli celní kodex nestanoví možnost deklaranta dosáhnout zrušení jím vystaveného celního prohlášení, čl. 66 odst. 1 první pododstavec tohoto kodexu mu tak umožňuje požádat celní orgány o zrušení platnosti již přijatého celního prohlášení, prokáže-li deklarant, že zboží bylo v celním prohlášení navrženo do daného režimu omylem nebo že vzhledem ke zvláštním okolnostem již zboží nemůže být propuštěno do celního režimu, do kterého bylo navrženo v celním prohlášení.
43 Článek 66 odst. 2 celního kodexu stanoví, že po propuštění zboží nelze již platnost celního prohlášení zrušit, s výjimkou určitých případů. Tyto případy jsou vymezeny v článku 251 prováděcího nařízení.
44 Ze znění výše citovaného článku 66 plyne, že požádá-li deklarant z vlastního podnětu o zrušení platnosti celního prohlášení, musí svou žádost adresovat celním orgánům, nikoli soudům.
45 Celní orgány tudíž po provedení svého posouzení musí, s výhradou soudního přezkumu, buď zamítnout žádost deklaranta odůvodněným rozhodnutím, nebo provést požadované zrušení platnosti (obdobně viz rozsudek ze dne 20. října 2005, Overland Footwear, C‑468/03, Sb. rozh. s. I‑8937, bod 50).
46 K okolnosti, že podle předkládajícího soudu je účelem jím projednávané žaloby DP grup vyhnout se tomu, aby této společnosti byly případně uloženy sankce v důsledku porušení předpisů nesprávným sazebním zařazením dováženého zboží při vystavování celního prohlášení dotčeného ve věci v původním řízení, postačí poukázat na to, že podle čl. 66 odst. 3 celního kodexu nejsou zrušením platnosti celního prohlášení dotčeny platné předpisy trestního a přestupkového práva.
47 Stran instrukcí, které dal předkládajícímu soudu Varhoven administrativen sad, je třeba připomenout, že Soudní dvůr již dříve rozhodl, že unijní právo brání tomu, aby vnitrostátní soud, kterému přísluší rozhodnout v návaznosti na vrácení věci soudem vyššího stupně, který rozhodoval v rámci kasačního opravného prostředku, byl v souladu s vnitrostátním procesním právem vázán právními posouzeními soudu vyššího stupně, jestliže se s ohledem na výklad, který požadoval od Soudního dvora, domnívá, že uvedená posouzení nejsou v souladu s unijním právem (rozsudek ze dne 5. října 2010, Elchinov, C‑173/09, Sb. rozh. s. I-08889, bod 32).
48 Vzhledem k výše uvedenému je na položené otázky třeba odpovědět, že ustanovení unijního celního práva musí být vykládána v tom smyslu, že deklarant nemůže žádat soud o zrušení jím vystaveného celního prohlášení, jestliže celní orgány toto celní prohlášení již přijaly. Za podmínek stanovených v článku 66 celního kodexu však může tento deklarant požádat uvedené orgány o zrušení platnosti tohoto celního prohlášení, a to i po propuštění zboží. Po provedení svého posouzení musí celní orgány, s výhradou soudního přezkumu, buď zamítnout žádost deklaranta odůvodněným rozhodnutím, nebo provést požadované zrušení platnosti.
K nákladům řízení
49 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Ustanovení unijního celního práva musí být vykládána v tom smyslu, že deklarant nemůže žádat soud o zrušení jím vystaveného celního prohlášení, jestliže celní orgány toto celní prohlášení již přijaly. Za podmínek stanovených v článku 66 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006, však může tento deklarant požádat uvedené orgány o zrušení platnosti tohoto celního prohlášení, a to i po propuštění zboží. Po provedení svého posouzení musí celní orgány, s výhradou soudního přezkumu, buď zamítnout žádost deklaranta odůvodněným rozhodnutím, nebo provést požadované zrušení platnosti.
Podpisy
* Jednací jazyk: bulharština.