Kasační opravný prostředek podaný dne 5. března 2012 Francouzskou republikou proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 16. prosince 2011 ve věci T-488/10, Francie v. Komise

(Věc C-115/12 P)

(2012/C 138/10)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Francouzská republika (zástupci: E. Belliard, G. de Bergues a N. Rouam, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit v plném rozsahu rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 16. prosince 2011 ve věci T-488/10,

—

vydat konečné rozhodnutí ve sporu, a to zrušením rozhodnutí Komise C(2010) 5229 ze dne 28. července 2010 o zrušení části příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) na základě jednotného programového dokumentu pro cíl 1 pro strukturální pomoc Společenství v regionu Martinik ve Francii, nebo vrátit věc Tribunálu.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise neporušila čl. 2 odst. 1 směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (1) tím, že daňové úlevy poskytnuté fyzickým osobám-společníkům veřejných obchodních společností, které investovaly do zakázky na stavební práce spočívající v rekonstrukci a rozšíření rekreačního střediska organizace Club Méditerranée-Les Boucaniers, kvalifikovala jako přímé subvence ve smyslu tohoto ustanovení.

V první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že opatření spočívající v daňových úlevách mohou být kvalifikována jako subvence ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 93/37/EHS.

Ve druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že daňová úleva je přímé povahy ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 93/37/CEE, jestliže byla poskytnuta konkrétně na základě dané zakázky na stavební práce, ačkoli nebyla poskytnuta ani investorovi, ani zhotoviteli, ani provozovateli nebo vlastníkovi předmětného zařízení.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zkreslil obsah sporného rozhodnutí a když odůvodnění Komise nahradil vlastním odůvodněním. Podle francouzské vlády totiž Tribunál zkreslil obsah sporného rozhodnutí, když měl za to, že Komise při určování, zda zakázka na stavební práce spočívající v rekonstrukci a rozšíření rekreačního střediska organizace Club Méditerranée-Les Boucaniers spadá do působnosti čl. 2 odst. 2 směrnice 93/37/EHS, vycházela z celkového účelu tohoto rekreačního střediska, a nikoli z povahy prováděných staveních prací.

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise neporušila čl. 2 odst. 2 směrnice 93/37/EHS tím, že zakázku na stavební práce spočívající v rekonstrukci a rozšíření rekreačního střediska organizace Club Méditerranée-Les Boucaniers kvalifikovala jako zakázku na stavební práce týkající se zařízení určených pro sportovní a rekreační účely a pro využití volného času ve smyslu tohoto ustanovení.

V první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že pojem „zařízení určená pro sportovní a rekreační účely a pro využití volného času“ podle čl. 2 odst. 2 směrnice 93/37/ES musí být vykládán široce, a to tak, že se nevztahuje jen na zařízení, jejichž účelem je uspokojovat tradiční potřeby veřejných korporací, tj. kolektivní potřeby uživatelů.

Ve druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že pojem „zakázky na provedení stavebních prací“ ve smyslu článku 2 směrnice 93/37/EHS musí být vykládán nezávisle na pojmu „veřejné zakázky na stavební práce“ ve smyslu čl. 1 písm. a) této směrnice, a že tedy Komise neporušila čl. 2 odst. 2 směrnice 93/37/EHS tím, že zakázku na stavební práce v projednávané věci považovala za zakázku spadající do působnosti tohoto ustanovení, ačkoli podle francouzské vlády tato zakázka neměla pro zadavatele žádný přímý hospodářský význam.

---

(1)  Úř. věst. L 199, s. 54; Zvl. vyd. 06/02, s. 163