8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/8

1)

Článek 4 odst. 4 poslední věta Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení se vztahuje na zasílatelskou smlouvu pouze tehdy, pokud je hlavním předmětem smlouvy přeprava dotyčného zboží jako taková, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

2)

Článek 4 odst. 4 uvedené Úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že nelze-li právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží určit na základě druhé věty tohoto ustanovení, musí být určeno podle obecného pravidla stanoveného v odstavci 1 tohoto článku, to znamená, že právem, kterým se řídí tato smlouva, je právo země, s níž tato smlouva nejúžeji souvisí.

3)

Článek 4 odst. 2 téže Úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že je-li tvrzeno, že smlouva úžeji souvisí s jinou zemí, než je země, jejíž právo je určeno na základě domněnky uvedené v daném odstavci, musí vnitrostátní soud porovnat vazby mezi touto smlouvou a na jedné straně zemí, jejíž právo je určeno na základě domněnky, a na druhé straně jinou dotčenou zemí. Při tomto porovnání musí vnitrostátní soud zohlednit veškeré okolnosti, včetně existence jiných smluv souvisejících s dotčenou smlouvou.