—

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí provedla finanční opravu na základě několika nedostatků zjištěných při kontrole na místě, která byla provedena pouze v regionech Lazio a Abruzzo. Žalobkyně zpochybňuje, že výsledky této kontroly lze vztáhnout i na jiné než posuzované regiony a že opravu lze vyčíslit na 5 %, neboť jednotlivé italské regiony jsou nesmírně různorodé a každopádně byla zainteresována pouze jedna platební agentura (AGEA).

—

Komise ve svém rozhodnutí Italskému státu vytýkala, že nesprávně uplatnil právní předpisy v oblasti zvláštních nároků, když tvrdí, že pro Fond hrozí riziko. Žalobkyně tvrdí, že články 43 a 48 nařízení č. 1782/2003 nestanoví konkrétní způsob rozdělování zvláštních nároků pro případy zkoumané Komisí a že metoda použitá v Itálii je zcela v souladu s těmito právními předpisy a sama o sobě nepředstavuje zvláštní riziko pro Fond.

—

Komise ve svém rozhodnutí provedla opravu týkající se nedostatků v pracovních postupech přičitatelných ARBEA, platební agentuře, jejíž registrace byla odňata správním rozhodnutím ze dne a 12. května 2010, s účinností k 16. říjnu 2010, kdy funkce doposud vykonávané ARBEA převzala AGEA. Žalobkyně kritizuje postup Komise, která na rok 2010 prodloužila opravu, která již byla provedena pro období 2007-2009, na základě předpokladu, že již zjištěná rizika nadále trvají, a uplatnila stejnou procentuální sazbu, jakož i uplatnění opravy na období od odnětí registrace do převzetí funkcí AGEA.