—

zrušil rozsudek Tribunálu;

—

rozhodl o žalobních důvodech uplatněných v žalobě na neplatnost, je-li to v daném stadiu řízení možné, a částečně zrušil rozhodnutí napadená v řízení v prvním stupni;

—

podpůrně vrátil věc k rozhodnutí Tribunálu;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

—

Tribunál se dopustil pochybení při právním posuzování názoru Komise na to, zda je pro účely použití čl. 2 odst. 9 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ( 1 ) (dále jen „základní antidumpingové nařízení“) relevantní jediná hospodářská jednotka (vnitřní prodejní oddělení vyvážejícího výrobce umístěné mimo stát vývozu), a dopustil se nesprávného právního posouzení, když nerozhodl o argumentech navrhovatelky zakládajících se na judikatuře Interpipe a Nikopolsky, čímž měl zasáhnout do jejího práva na soudní přezkum,

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, a to i v rámci posuzování zkoumané judikatury, když důkazní břemeno v otázce výše úpravy podle čl. 2 odst. 9 základního antidumpingového nařízení uložil tomu účastníkovi řízení, který tvrdí, že úprava je na základě prokázání existence jediné hospodářské jednotky nepřiměřená;

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že v napadených rozhodnutích a před Tribunálem nešlo o existenci jediné hospodářské jednotky, a když své rozhodnutí založil na předpokladu, že odmítnutí existence jediné hospodářské jednotky, k němuž došla Komise, nebylo ve znění napadených rozhodnutí obsaženo; Tribunál opomněl posoudit, že takové odmítnutí ze strany Komise bylo učiněno v souběžném předběžném přezkumném šetření podle čl. 11 odst. 3 základního antidumpingového nařízení ve vztahu k témuž dovozu a za stejné období šetření.