18.9.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/9

1)

Článek 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, články 3, 5 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice), ve znění směrnice 2009/140, jakož i články 2 a 4 směrnice Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která pro účely konverze stávajících analogových stanic na digitální zohledňuje protiprávně provozované analogové stanice, pokud vede k zachování, či dokonce k posílení neoprávněné konkurenční výhody.

2)

Zásady nediskriminace a proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která použitím stejného kritéria konverze vede k proporcionálně významnějšímu snížení počtu přidělených digitálních sítí ve vztahu k počtu provozovaných analogových stanic na úkor provozovatele vůči jeho konkurentům, není-li objektivně odůvodněná a přiměřená svému cíli. Kontinuita televizní nabídky představuje legitimní cíl, kterým lze odůvodnit takové rozdílné zacházení. Nicméně ustanovení vedoucí k tomu, že provozovatelům, kteří již působí na trhu, je přidělen vyšší počet digitálních rádiových frekvencí, než je počet, který by postačoval k zajištění kontinuity jejich televizní nabídky, jde nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle, a je tak nepřiměřené.