15.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 151/37

—

uznal žalobu za přípustnou;

—

uložil Evropské centrální bance (ECB), žalované, zaplatit na účet odvětví TomeiS Mixanikon & Ergolipton Dimosion Ergon (TSMEDE) (penzijní fond řeckých inženýrů a zadavatelů veřejných prací) současnému pojistiteli Eniaio Forea Koinonikis Asfalisis (ΕFΚΑ): a) částku 1 606 539 086,28 eur nominální hodnotu týkající se společných fondů bývalého Eniaio Tameio Anerxatiton Apascholoumenon (ETAA) a b) částku 84 285 086,36 eur týkající se obligací, se zákonným úrokem ode dne podání této žaloby až do okamžiku úhrady (podpůrně uložil ECB, aby uhradila částku vyplývající z požadovaného znaleckého posudku);

—

nařídil v souladu s jednacím řádem Tribunálu znalecký posudek k určené přesné výše ztráty, kterou utrpěli členové fondu žalobkyně a každopádně odvětví TSMEDE, spadající pod dřívější ΕΤΑΑ a nyní ΕFΚΑ;

—

uložil žalované, aby předložila, případně zpřístupnila smlouvu s Řeckou republikou ze dne 15. února 2012, a

—

uložil ECB náhradu nákladů řízení.

1.

Žalobkyně v této žalobě tvrdí, že ECB vznikla mimosmluvní odpovědnost, když v rámci orgánu sociálního zabezpečení, tedy finanční instituce, nebyl zastoupen soukromý sektor (PSI – Private sector involvement), ale veřejný sektor (OSI – Official sector involvement).

2.

Tato žaloba poukazuje na vztah mezi Řeckou bankou, jako členem Evropského systému centrálních bank (ESCB), a ECB, a následně na příčinnou souvislost týkající se řízení účasti veřejného sektoru Řeckou bankou a odpovědnosti vzniklé v důsledku nečinnosti na straně ECB tím, že schválila účast veřejného sektoru člena ESCB. Kromě toho tato žaloba upozorňuje na odpovědnost ECB pokud jde o fungování ustanovení o kolektivních žalobách v neprospěch orgánů sociálního zabezpečení.

3.

Žalobkyně v této žalobě tvrdí, že ECB vznikla mimosmluvní odpovědnost, neboť v důsledku nečinnosti včas a každopádně od 21. července 2011 (podpůrně od 26. října 2011) nezrušila rozhodnutí ze dne 6. května 2010 týkající se způsobilosti obchodovatelných dluhových nástrojů vydaných nebo plně zaručených Řeckou republikou (ECB/2010/3, Úř. věst. 2010, L 117, s. 102), v němž mimo jiné zaručila „bez ohledu na jakékoli externí hodnocení“ (s odkazem na posouzení ratingových agentur Standard & Poor and Fitch and Moody) platnost řeckých obligací. ECB zrušila rozhodnutí ze dne 6. května 2010 s velkým zpožděním až rozhodnutím (ECB) 2012/133/ΕU. ECB tak svou nečinností dlouho podporovala legitimní očekávání týkající se řeckých obligací.

4.

Tato žaloba zdůrazňuje skutečnost, že s odkazem na účast veřejného sektoru byla ECB vyloučena z restrukturalizace řeckého veřejného dluhu, stejně jako byly na základě jejího zásahu vyloučeny národní centrální banky. Toto vyloučení je v rozporu se zásadou rovnosti.

5.

V této žalobě se uvádí, že členský stát Evropské unie, a konkrétně eurozóny, nemůže z vlastní iniciativy přijmout ve vnitrostátním právu (Parlamentem – Radou ministrů – ministerskou vyhláškou) jednostrannou restrukturalizaci veřejného dluhu bez schválení nebo tacitního souhlasu ECB, jinak by nastal rozpočtový chaos. V této věci existoval tacitní souhlas ECB a proto vznikla její mimosmluvní odpovědnost týkající se ztrát ve výši 53,5 %, což je míra, která zasahuje do samotné podstaty práva vlastnit majetek. Je zjevné, že existuje příčinná souvislost mezi odpovědností ECB za dotčené ztráty z důvodu její nečinnosti, zaviněným jednáním jejích agentur a její mimosmluvní odpovědností.