1.

Může vnitrostátní soud v případě, že se ukáže, že ujednání o jednostranné změně úrokové sazby, uvedené ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi obchodníkem a spotřebitelem, má zneužívající povahu, vycházet z předpokladu, že úrok, který má být placen na základě smlouvy, byl (navzdory opačnému ujednání v původní smlouvě) sjednán ve výši stanovené ke dni vyplacení úvěru?

2.

V případě záporné odpovědi na první otázku: Může vnitrostátní soud v případě existence zneužívajícího ujednání, které smluvní pohyblivou úrokovou sazbu nestanoví podle metodiky, která je v souladu s právem, vůbec přiznat úroky?

3.

Jaký dopad na odpověď na první dvě otázky má okolnost, že spotřebitel v průběhu splácení úvěru souhlasil s použitím metodiky stanovení úrokové sazby, která neobsahuje žádná zneužívající ujednání?