—

na základě článků 256 a 263 SFEU zrušil rozhodnutí ECB-SSM-2019-FRCAG-39 přijaté ECB dne 3. května 2019 v rozsahu, v němž nepovoluje žalobkyni vyloučit z výpočtu pákového poměru 34 % svých expozic vůči Caisse des dépôts et consignations (CDC);

—

uložil ECB náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článku 266 SFEU a překážky věci rozsouzené Tribunálem. Žalobkyně tvrdí, že Evropská centrální banka porušila článek 266 a překážku věci rozsouzené, když své rozhodnutí založila na důvodech, které již Tribunál přezkoumal a odmítl v rozsudku ze dne 13. července 2018 Crédit agricole v. ECB (T-758/16, EU:T:2018:472), a nadále poukazovala na teoretické riziko platební neschopnosti francouzského státu a riziko katastrofického prodeje aktiv, aniž prokázala pravděpodobnost těchto tvrzení.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 429 odst. 14 a čl. 400 odst. 1 bod a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/20 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s.1), a z překročení pravomoci ze strany ECB. Žalobkyně tvrdí, že tím, že ECB založila své rozhodnutí na riziku koncentrace v Caisse des dépôts et consignations (CDC) za účelem úplného vyloučení expozic Crédit Lyonnais (LCL) vůči CDC z pákového poměru, ukládá LCL obezřetnostní požadavek na koncentraci svrchovaných expozic, který jí čl. 400 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013 neumožňuje uložit, a využívá pravomoci dané jí čl. 429 odst. 14 téhož nařízení k jiným účelům, než s kterými tento článek počítá.

3.

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se ECB dopustila tím, že nezohlednila specifické vlastnosti regulovaného spoření, čímž porušila svou povinnost zkoumat s péčí a nestranně všechny relevantní okolnosti případu a vyvodit z nich nezbytné závěry. Žalobkyně tvrdí, že ECB se tím také dopustila zjevně nesprávného posouzení obezřetnostního rizika regulovaného spoření.