Žaloba podaná dne 23. září 2005 – UPC France v. Komise

(Věc T-367/05)

(2005/C 315/29)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: UPC France Holding B. V. (Schiphol-Rijk, Nizozemsko) (zástupci: D. Powell, solicitor, N. Flandin, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se touto žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Komise o státní podpoře č. 382/2004 – Francie ze dne 3. května 2005 (1), kterým se určuje, že dotace poskytnutá francouzskými orgány za účelem výstavby a provozování vysokorychlostní telekomunikační sítě na území Limousin (DORSAL) nepředstavuje podporu.

Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby několik žalobních důvodů vycházejících z porušení podstatných formálních náležitostí, jakož i porušení práva Společenství.

Co se týče porušení podstatných formálních náležitostí, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila její procesní práva, když neprávem nezahájila formální postup o přezkoumání podpory stanovený v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES a v článku 6 nařízení č. 659/99 (2), který by žalobkyni jako zúčastněné straně umožnil podat připomínky dříve, než Komise rozhodla.

Ve svém prvním žalobním důvodu týkajícím se porušení práva Společenství žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když usoudila, že dotčené opatření neobsahuje prvky podpory, neboť dotace byla poskytnuta v rámci vyrovnání za veřejné služby, a že byly v projednávaném případě splněny kritéria vymezená judikaturou Altmark3.

Žalobkyně navíc zpochybňuje napadené rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí kvalifikuje službu vysokorychlostního spojení jako veřejnou službu, přestože definice veřejné služby v oblasti telekomunikací, jak vyplývá ze směrnice „univerzální služby“, se vztahuje pouze na služby týkající se spojení s nízkou rychlostí.

Žalobkyně dále tvrdí, že mají-li být dotčené povinnosti považovány za povinnosti spadající do úkolu veřejné služby, Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení quod non, když usoudila, že ve městě Limoges není dostatek soukromých podnětů a neexistuje tam soutěžní prostředí. Žalobkyně rovněž tvrdí, že užívaný postup pro výběr poskytovatele, který je pověřen provedením údajného úkolu služby obecného zájmu neumožnil výběr uchazeče schopného poskytovat tuto službu za nižší náklady pro územně správní celky. Žalobkyně má v každém případě za to, že v projednávaném případě nemůže být veřejná dotace, pokud jde o město Limoges, odůvodněna jako vyrovnání za provedení úkolu veřejné služby a judikatura Altmark se tedy neuplatní.

Ve svém dalším žalobním důvodu se žalobkyně dovolává podstatných vad řízení při řízení o pověření úkolem veřejné služby, které vyvolaly nerovné postavení uchazečů, kteří mohli být pověřeni úkolem veřejné služby.

Poslední žalobní důvod vznesený žalobkyní vychází z nedostatečného odůvodnění, neboť Komise nevysvětlila, proč posuzovala kraj Limousin jako celek, aniž by zohlednila zvláštnosti městských zón, které stejně jako město Limoges představují v rámci kraje oblasti se skutečným soutěžním prostředím, ani proč neuvedla nikde v napadeném rozhodnutí přítomnost sítě žalobkyně v Limoges.

(1)  C (2005) 1170 konečný 1.

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES, Úř. věst. L 83 ze dne 27.3.1999, s. 1.

  翻译：

查看mercari原页面

收藏该商品

立即下单