Rozdělení pravomocí v Evropské unii

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Článek 2 Smlouvy o fungování Evropské unie – druhy a oblasti pravomocí EU

Evropská unie (EU) má pouze pravomoci (kompetence), které jsou jí svěřeny Smlouvami (zásada svěření pravomocí). Podle této zásady může EU jednat pouze v mezích pravomocí, které jí byly svěřeny členskými státy EU ve Smlouvách za účelem dosažení cílů v nich stanovených. Pravomoci, které nebyly ve Smlouvách svěřeny EU, zůstávají členským státům.

Lisabonská smlouva objasňuje rozdělení pravomocí mezi EU a jejími členskými státy. Tyto pravomoci se dělí na tři hlavní kategorie:

Tři hlavní typy pravomocí

EU má za určitých podmínek výlučnou pravomoc uzavírat mezinárodní dohody.

Zvláštní pravomoci

EU může přijmout opatření, která mají zajistit, že členské státy budou koordinovat svou hospodářskou, sociální a zaměstnaneckou politiku na úrovni EU.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU je charakterizována institucionálními zvláštnostmi, jako je omezená účast Evropské komiseEvropského parlamentu v rozhodovacím procesu a vyloučení jakékoli činnosti v oblasti legislativy. Tuto politiku určuje a provádí Evropská rada (kterou tvoří hlavy států a vlád členských států) a Rada Evropské unie (skládající se ze zástupců každého členského státu na úrovni ministrů). Předseda Evropské radyvysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku zastupují EU v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Uplatňování pravomocí

Uplatňování pravomocí EU podléhá dvěma základním zásadám stanoveným v článku 5 Smlouvy o Evropské unii:

HLAVNÍ DOKUMENT

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část první – Zásady – Hlava I – Druhy a oblasti pravomocí Unie – Článek 2 (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 50).

Poslední aktualizace 24.02.2022

  翻译: