1.2.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 25/1

---

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 1/2005

přijatý Radou dne 19. července 2004

s ohledem na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2005 ze dne … o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice 91/414/EHS

(Text s významem pro EHP)

(2005/C 25E/01)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 a čl. 152 odst. 4 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci Výboru regionů,

v souladu s postupem podle článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Rady 76/895/EHS ze dne 23. listopadu 1976 o stanovení maximálních limitů reziduí pesticidů v ovoci a zelenině a na jejich povrchu (3), směrnice Rady 86/362/EHS ze dne 24. července 1986 o stanovení maximálních limitů reziduí pesticidů v obilovinách a na jejich povrchu (4), směrnice Rady 86/363/EHS ze dne 24. července 1986 o stanovení maximálních limitů reziduí pesticidů v potravinách živočišného původu a na jejich povrchu (5) a směrnice Rady 90/642/EHS ze dne 27. listopadu 1990 o stanovení maximálních limitů reziduí pesticidů v některých produktech rostlinného původu, včetně ovoce a zeleniny, a na jejich povrchu (6) byly několikrát zásadně změněny. V zájmu přehlednosti a jednoduchosti by tyto směrnice měly být zrušeny a nahrazeny jediným aktem.

(2)

Rozdílné maximální limity reziduí pesticidů v jednotlivých členských státech mohou klást překážky obchodu s produkty uvedenými v příloze I Smlouvy a s produkty z nich odvozenými mezi členskými státy a obchodu mezi třetími zeměmi a Společenstvím. V zájmu volného pohybu zboží, rovných podmínek hospodářské soutěže mezi členskými státy a ochrany spotřebitele je tedy vhodné, aby maximální limity reziduí (MLR) v produktech rostlinného a živočišného původu byly stanoveny na úrovni Společenství.

(3)

Nařízení, kterým se stanoví MLR, nevyžaduje v členských státech provedení ve vnitrostátním právu. Je tedy nejvhodnějším právním nástrojem, kterým lze stanovit MLR pro pesticidy v produktech rostlinného a živočišného původu, protože jeho přesné požadavky se mají uplatňovat současně a jednotně v celém Společenství, a tím umožňovat účinnější využití zdrojů členských států.

(4)

Produkce a spotřeba rostlinných a živočišných produktů má ve Společenství velmi důležitou úlohu. Výnosy z rostlinné výroby jsou neustále ohrožovány škodlivými organismy. Je naprosto nezbytné chránit rostliny a rostlinné produkty před těmito organismy, nejen aby se zabránilo poklesu výnosů nebo škodám na sklizených produktech, ale též proto, aby se zvýšila jakost sklizených produktů, produktivita zemědělství a chránilo se životní prostředí tím, že se omezí plocha potřebná pro zemědělskou výrobu.

(5)

Jednou z nejdůležitějších metod ochrany rostlin a rostlinných produktů před působením těchto škodlivých organismů je používání účinných látek v přípravcích na ochranu rostlin. Avšak jejich použití může mít za následek přítomnost reziduí v ošetřených produktech, ve zvířatech krmených těmito produkty a ve včelím medu, které byly těmto látkám vystaveny. Je nezbytné zajistit, aby tato rezidua nebyla přítomna v úrovních představujících nepřijatelné riziko pro lidi a případně pro zvířata.

(6)

Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (7) stanoví, že členské státy při vydávání povolení musí stanovit, že přípravky na ochranu rostlin musí být správně používány. Správné použití zahrnuje uplatnění zásad správné rostlinolékařské praxe a zásad integrované ochrany. Pokud úroveň MLR vyplývající z povoleného použití pesticidů podle směrnice 91/414/EHS představuje riziko pro spotřebitele, mělo by být takové použití přezkoumáno za účelem snížení limitů reziduí pesticidů. Společenství by mělo podporovat používání metod nebo přípravků zohledňujících snižování rizika a snižování množství používaných pesticidů na limity, které jsou v souladu s účinnou ochranou rostlin proti škůdcům.

(7)

Řada účinných látek je zakázána podle směrnice Rady 79/117/EHS ze dne 21. prosince 1978, kterou se zakazuje uvádění na trh a používání přípravků na ochranu rostlin obsahujících určité účinné látky (8). Zároveň mnoho jiných účinných látek není v současné době povoleno podle směrnice 91/414/EHS. Rezidua účinných látek v produktech rostlinného a živočišného původu vyplývající z nedovoleného používání nebo z kontaminace životního prostředí nebo z použití ve třetích zemích by měla být pečlivě kontrolována a sledována.

(8)

Základní pravidla potravinového a krmivového práva jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (9).

(9)

Vedle těchto základních pravidel jsou potřebná podrobnější pravidla k zajištění účinného fungování vnitřního trhu a obchodu se třetími zeměmi ve vztahu k čerstvým, zpracovaným nebo složeným rostlinným a živočišným produktům určeným pro lidskou spotřebu nebo ke krmení zvířat, které mohou obsahovat rezidua pesticidů, přičemž tato pravidla poskytnou základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a zdraví zvířat a zájmů spotřebitelů. Tato pravidla by měla zahrnovat stanovení zvláštní MLR pro každý pesticid ve všech potravinách a krmivech a kvalitu podkladových údajů pro tyto MLR.

(10)

Ačkoli se zásady obecného potravinového práva stanovené v nařízení (ES) č. 178/2002 vztahují pouze na krmiva pro zvířata určená k produkci potravin, je vzhledem k obtížím oddělování produktů, které mají být použity jako krmivo pro zvířata, která nejsou určená k produkci potravin, a v zájmu usnadnění kontroly a vymáhání ustanovení tohoto nařízení vhodné uplatňovat tyto zásady rovněž na krmiva, která nejsou určena pro zvířata určená k produkci potravin. Toto nařízení by však nemělo být na překážku zkouškám, které jsou nezbytné pro hodnocení pesticidů.

(11)

Směrnice 91/414/EHS stanoví základní pravidla pro používání a uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh. Zejména by používání těchto přípravků nemělo mít žádné škodlivé účinky na lidi a zvířata. Rezidua pesticidů vyplývající z používání přípravků na ochranu rostlin mohou mít škodlivé účinky na zdraví spotřebitelů. Je tedy vhodné, aby pravidla pro MLR v produktech určených pro lidskou spotřebu byla definována tak, že jsou spojena s povolením pro používání pesticidů, jak je stanoveno v rámci směrnice 91/414/EHS. Rovněž je uvedenou směrnici třeba upravit, aby bylo přihlédnuto k postupu Společenství pro stanovování MLR podle tohoto nařízení. Podle uvedené směrnice může být členský stát určen jako zpravodaj pro hodnocení účinné látky. Pro účely tohoto nařízení je vhodné využívat odborné znalosti dostupné v takovém členském státě.

(12)	Je vhodné, aby byla zavedena zvláštní pravidla pro kontrolu reziduí pesticidů v zájmu doplnění obecných předpisů Společenství o kontrole potravin a krmiv.

(13)

Zvláštní pravidla pro krmiva včetně uvádění krmiv na trh, jejich skladování a krmení zvířat jsou stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES ze dne 7. května 2002 o nežádoucích látkách v krmivech (10). U některých produktů nelze určit, zda budou zpracovány na potraviny nebo krmiva. Rezidua pesticidů v těchto produktech by proto měla být nezávadná jak pro lidskou spotřebu, tak případně pro výživu zvířat. Je tedy vhodné, aby se pravidla stanovená v tomto nařízení vztahovala na tyto produkty vedle zvláštních pravidel pro výživu zvířat.

(14)	Je nezbytné definovat na úrovni Společenství určité pojmy používané pro stanovení a kontrolu MLR v produktech rostlinného a živočišného původu.

(15)	Směrnice 76/895/EHS stanoví možnost povolit vyšší úrovně MLR členskými státy, než jsou v současné době povoleny na úrovni Společenství. Tato možnost by měla být zrušena, neboť by s ohledem na vnitřní trh mohla vytvářet překážky trhu uvnitř Společenství.

(16)	Stanovení MLR u pesticidů vyžaduje zdlouhavé technické zkoumání a zahrnuje hodnocení případných rizik pro spotřebitele. MLR proto nemohou být stanoveny okamžitě pro rezidua pesticidů v současné době upravená směrnicí 76/895/EHS nebo pro pesticidy, pro které MLR Společenství dosud nebyly stanoveny.

(17)	Je vhodné, aby byly při stanovování MLR pesticidů na úrovni Společenství uplatňovány minimální požadavky na údaje.

(18)	Ve výjimečných případech, a zejména pro nedovolené pesticidy, které se mohou vyskytovat v životním prostředí, je vhodné při stanovování MLR povolit používání údajů z monitoringu.

(19)

MLR pesticidů by měly být neustále sledovány a měly by být měněny tak, aby se vzaly v úvahu nové informace a údaje. Pokud povolená použití přípravků na ochranu rostlin nemají za následek zjistitelné hladiny úrovně reziduí pesticidů, měl by být MLR stanoven na úrovni meze stanovitelnosti. Pokud není použití pesticidů na úrovni Společenství povoleno, měl by být MLR stanoven na dostatečně nízké úrovni, aby byl spotřebitel chráněn před příjmem nedovolených nebo nadměrných úrovní reziduí pesticidů. K usnadnění kontroly reziduí pesticidů by měla být stanovena standardní hodnota reziduí pesticidů přítomných v produktech nebo skupinách produktů zahrnutých v příloze I, pro které nebyl v přílohách II nebo III stanoven žádný MLR, jestliže dotyčná účinná látka není uvedena v příloze IV. Je vhodné stanovit standardní hodnotu na 0,01 mg/kg a umožnit její stanovení na jiné úrovni pro účinné látky zahrnuté v příloze V při zohlednění obvyklých dostupných analytických metod nebo ochrany spotřebitele.

(20)

Pokud jde o používání přípravků na ochranu rostlin, může se pro krmiva a potraviny produkované mimo Společenství dovoleně používat odlišná zemědělská praxe, jež má někdy za následek jiná rezidua pesticidů, než která vyplývají z dovoleně uplatňovaných použití ve Společenství. Je tedy vhodné, aby pro dovážené produkty byly stanoveny MLR, které zohlední tato použití a výsledná rezidua, lze-li nezávadnost produktů prokázat při použití stejných kritérií jako pro domácí produkci.

(21)

Nařízení (ES) č. 178/2002 stanoví postupy pro přijímání mimořádných opatření u potravin a krmiv pocházejících ze Společenství nebo dovezených ze třetí země. Tyto postupy umožňují Komisi přijmout tato opatření v situacích, kdy potraviny mohou představovat vážné riziko pro lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí a pokud se nelze s tímto rizikem úspěšně vypořádat pomocí opatření přijatých dotyčným členským státem nebo státy. Je vhodné, aby byla tato opatření a jejich vliv na lidi a případně zvířata vyhodnoceny Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“).

(22)	Celoživotní expozice a případně akutní expozice spotřebitelů reziduím pesticidů z potravin by měla být vyhodnocena v souladu s postupy a praxí používanými ve Společenství, přičemž se zohlední pokyny vydané Světovou zdravotnickou organizací.

(23)

Prostřednictvím Světové obchodní organizace by měly být vedeny konzultace s obchodními partnery Společenství ohledně navržených MLR a jejich připomínky by měly být zohledněny před přijetím MLR. Při stanovování MLR Společenství by měly být také brány v úvahu MLR stanovené na mezinárodní úrovni Komisí pro Codex Alimentarius.

(24)	Je nezbytné, aby úřad vyhodnotil žádosti o MLR a hodnotící zprávy připravené členskými státy za účelem určení s nimi spojeného rizika pro spotřebitele a případně pro zvířata.

(25)	Členské státy by měly stanovit pravidla o sankcích za porušení tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(26)	Rozvoj harmonizovaného systému Společenství pro MLR zahrnuje vypracovávání pokynů, databáze a jiné činnosti, s nimiž souvisejí náklady. Je vhodné, aby Společenství v některých případech na tyto náklady přispělo.

(27)

Je dobrou správní praxí a technicky žádoucí časově koordinovat rozhodnutí o MLR v účinných látkách s rozhodnutími přijatými pro tyto látky podle směrnice 91/414/EHS. Pro mnoho látek, pro které ještě nebyly stanoveny MLR ve Společenství, by rozhodnutí podle uvedené směrnice neměla být přijímána před vstupem tohoto nařízení v platnost.

(28)

Je tedy nezbytné přijmout samostatná pravidla, kterými se stanoví dočasné, avšak povinné harmonizované MLR, s cílem stanovit MLR postupně podle toho, jak budou rozhodnutí o jednotlivých účinných látkách přijímána v rámci hodnocení podle směrnice 91/414/EHS. Takové dočasné harmonizované MLR by měly být založeny zejména na stávajících MLR stanovených jednotlivými členskými státy a měly by dodržovat vnitrostátní úpravu, podle které byly stanoveny, pokud daný MLR nepředstavuje nepřijatelné riziko pro spotřebitele.

(29)

Po zařazení stávajících účinných látek do přílohy I směrnice 91/414/EHS by měly členské státy nově vyhodnotit každý přípravek na ochranu rostlin obsahující tyto účinné látky do čtyř let ode dne zařazení. Dotyčné MLR by měly být zachovány po dobu nejvýše čtyř let, aby se zajistilo pokračování v udělování povolení, a měly by být po dokončení nového hodnocení stanoveny jako konečné, pokud jsou podpořen dokumentací, která splňuje požadavky přílohy III směrnice 91/414/EHS, nebo by měly být stanoven na standardní úrovni, nejsou-li takovou dokumentací podpořeny.

(30)

Toto nařízení stanoví MLR pro kontrolu reziduí pesticidů v potravinách a krmivech. Je tedy vhodné, aby členské státy stanovily národní programy pro kontrolu těchto reziduí. Výsledky národních kontrolních programů by měly být předávány Komisi, úřadu a ostatním členským státům a obsaženy ve výroční zprávě Společenství.

(31)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (11).

(32)

V souladu se zásadou proporcionality je pro dosažení základních cílů usnadnění obchodu při dodržení ochrany spotřebitele nezbytné a vhodné stanovit MLR v produktech rostlinného a živočišného původu. Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaných cílů, v souladu s čl. 5 odst. 3 Smlouvy,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví v souladu s obecnými zásadami uvedenými v nařízení (ES) č. 178/2002 harmonizovaná ustanovení Společenství týkající se maximálních limitů reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na produkty rostlinného a živočišného původu nebo na jejich části zahrnuté v příloze I určené k použití jako čerstvé, zpracované nebo složené potraviny nebo krmiva, ve kterých nebo na jejichž povrchu mohou být přítomna rezidua pesticidů.

2.   Toto nařízení se nevztahuje na produkty zahrnuté v příloze I, pokud je možné náležitě prokázat, že jsou určeny pro:

a)	výrobu produktů jiných než potraviny nebo krmiva, nebo

b)	setí nebo výsadbu, nebo

c)	činnosti povolené vnitrostátním právem pro zkoušení týkající se účinných látek.

3.   Maximální limity reziduí pesticidů stanovené v souladu s tímto nařízením se nepoužijí v případě produktů zahrnutých v příloze I určených pro vývoz do třetích zemí a ošetřených před vývozem, pokud bylo náležitě prokázáno, že třetí země určení vyžaduje toto konkrétní ošetření nebo s ním souhlasí, aby se zabránilo zavlečení škodlivých organismů na její území.

4.   Toto nařízení se použije, aniž jsou dotčeny směrnice 98/8/ES (12) a 2002/32/ES a nařízení (EHS) č. 2377/90 (13).

Článek 3

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se použijí definice v nařízení (ES) č. 178/2002 a definice v čl. 2 bodech 1 a 4 směrnice 91/414/EHS.

2.   Použijí se rovněž tyto definice:

a)	„dobrou zemědělskou praxí“ se rozumí v členském státě doporučené, povolené nebo registrované nezávadné použití přípravků na ochranu rostlin podle současných podmínek na jakémkoli stupni produkce, skladování, přepravy, distribuce a zpracování potravin a krmiv;

b)

„kritickou dobrou zemědělskou praxí“ se rozumí dobrá zemědělská praxe, která v případech, kdy existuje více než jedna dobrá zemědělská praxe pro účinnou kombinaci látky a produktu, vede k maximálně přípustnému limitu reziduí pesticidů v ošetřených rostlinách a která představuje základ pro stanovení MLR.

c)

„rezidui pesticidů“ se rozumějí rezidua, včetně účinných látek, metabolitů nebo rozkladných produktů účinných látek, v současné době nebo v minulosti používané v přípravcích na ochranu rostlin, jak jsou definovány v čl. 2 bodu 1 směrnice 91/414/EHS, které jsou přítomné v produktech nebo na jejich povrchu zahrnutých v příloze I tohoto nařízení, včetně zejména těch, které mohou vzniknout následkem používání přípravků na ochranu rostlin, veterinárních přípravků a biocidů;

d)	„maximálními limity reziduí“ (MLR) se rozumějí horní přípustné limity koncentrace reziduí pesticidů v potravinách nebo krmivech nebo na jejich povrchu;

e)	„CXL“ se rozumí MLR stanovený Komisí pro Codex Alimentarius;

f)	„mezí stanovitelnosti“ se rozumí validovaná nejnižší koncentrace reziduí, která může být kvantifikována a zjištěna běžnou kontrolou validovanými kontrolními metodami;

g)	„přípustnou odchylkou pro dovoz“ se rozumí MLR stanovený pro dovezené produkty, pokud: — použití účinné látky v přípravku na ochranu rostlin není na daném produktu ve Společenství povoleno, nebo — stávající MLR ve Společenství nedostačuje k tomu, aby odpovídal potřebám mezinárodního obchodu;

h)	„odbornostní zkouškou“ se rozumí srovnávací zkouška, při které několik laboratoří provádí analýzy na totožných vzorcích, což umožňuje hodnocení kvality analýzy provedené každou laboratoří;

i)

„akutní referenční dávkou“ se rozumí odhadované množství látky v potravinách vyjádřené v poměru k váze lidského těla, které může být požito v krátké době, obvykle v jednom jídle nebo v jednom dni, bez citelného zdravotního rizika pro spotřebitele na základě všech skutečností známých v době hodnocení;

j)	„přijatelným denním příjmem“ se rozumí odhadované množství látky v potravinách vyjádřené v poměru k váze lidského těla, které může být požito denně po celý život, bez citelného zdravotního rizika pro spotřebitele na základě všech skutečností známých v době hodnocení.

Článek 4

Seznam skupin produktů, u kterých se uplatňují harmonizované MLR

1.   Produkty, skupiny produktů nebo části produktů uvedené v čl. 2 odst. 1, u kterých se uplatňují harmonizované MLR, budou vymezeny a zahrnuty v příloze I postupem podle čl. 45 odst. 2. Příloha I obsahuje všechny produkty, pro které jsou MLR výslovně stanoveny, jakož i ostatní produkty, u kterých je vhodné uplatňovat harmonizované MLR zejména vzhledem k jejich významu ve stravě spotřebitelů nebo v obchodu. Produkty jsou seskupeny tak, aby MLR mohly být pokud možno stanoveny pro skupinu podobných nebo příbuzných produktů.

2.   Příloha I bude poprvé vypracována do tří měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost a přezkoumává se v případě potřeby, zejména na žádost členského státu.

Článek 5

Vytvoření seznamu účinných látek, pro které nejsou žádné MLR vyžadovány

1.   Účinné látky přípravků na ochranu rostlin vyhodnocené podle směrnice 91/414/EHS, pro které se nevyžadují žádné MLR, budou vymezeny postupem podle čl. 45 odst. 2 tohoto nařízení a uvedeny v jeho příloze IV, přičemž se zohlední používání těchto účinných látek a záležitosti uvedené v čl. 14 odst. 2 písm. a), c) a d) tohoto rozhodnutí.

2.   Příloha IV bude poprvé vypracována do 12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

KAPITOLA II

POSTUP PRO ŽÁDOSTI O MLR

ODDÍL 1

PODÁVÁNÍ ŽÁDOSTÍ O STANOVENÍ MLR

Článek 6

Žádosti

1.   Pokud členský stát zamýšlí udělit povolení nebo prozatímní povolení pro používání přípravků na ochranu rostlin v souladu se směrnicí 91/414/EHS, posoudí, zda je následkem tohoto použití třeba stávající MLR stanovený v přílohách II a III tohoto nařízení změnit, zda je nezbytné stanovit nový MLR nebo zda by účinná látka měla být umístěna v příloze IV. Je-li to nezbytné, požádá osobu, která žádá o povolení, o podání žádosti v souladu s článkem 7.

2.   Osoby, které náležitě prokáží oprávněný zájem, včetně výrobců, pěstitelů a výrobců produktů zahrnutých v příloze I, mohou rovněž podat členskému státu žádost podle článku 7.

3.   Pokud se členský stát domnívá, že je nezbytné stanovit, změnit nebo zrušit MLR, může rovněž sám sestavit a vyhodnotit žádost o stanovení, změnu nebo zrušení MLR podle článku 7.

4.   Žádosti o přípustné odchylky dovozu se podávají zpravodajským členským státům určeným podle směrnice 91/414/EHS, nebo pokud nebyl jmenován žádný zpravodaj podle uvedené směrnice, členským státům určeným Komisí postupem podle čl. 45 odst. 2 tohoto nařízení na žádost žadatele. Tyto žádosti se sestavují podle článku 7 tohoto nařízení.

Článek 7

Požadavky týkající se žádostí o stanovení MLR

1.   Žadatel uvede v žádosti o stanovení MLR tyto údaje a dokumenty:

a)	jméno a adresu žadatele;

b)	dokumentaci žádosti včetně i) shrnutí žádosti, ii) hlavních věcných argumentů, iii) seznamu dokumentace, iv) kopie odpovídající dobré zemědělské praxe, která se vztahuje ke zvláštnímu použití dané účinné látky;

c)	případné vědecky opodstatněné důvody ke zvláštní pozornosti;

d)

údaje stanovené v přílohách II a III směrnice 91/414/EHS týkající se požadavků na údaje pro stanovení MLR reziduí pesticidů, včetně případných toxikologických údajů a údajů o běžných analytických metodách pro použití v kontrolních laboratořích, jakož i údaje o metabolismu rostlin a zvířat. Pokud jsou však již související údaje veřejně dostupné, zejména pokud již byla účinná látka vyhodnocena podle směrnice 91/414/EHS nebo pokud existuje CXL a je žadatelem předložen, může členský stát při vyhodnocování žádosti použít rovněž tyto informace. V těchto případech musí hodnotící zpráva obsahovat zdůvodnění pro použití nebo nepoužití těchto údajů.

2.   Členský stát, který vyhodnocuje žádost, může případně požádat žadatele, aby předložil doplňující informace k informacím požadovaným podle odstavce 1 ve lhůtě stanovené členským státem.

Článek 8

Hodnocení žádostí

1.   Členský stát, kterému je žádost splňující požadavky článku 7 podána podle článku 6, ji neprodleně postoupí Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin zřízenému nařízením (ES) č. 178/2002 (dále jen „úřad“) a Komisi a vypracuje hodnotící zprávu bez zbytečného prodlení.

2.   Žádosti se hodnotí podle odpovídajících ustanovení jednotných zásad pro hodnocení přípravků na ochranu rostlin obsažených v příloze VI směrnice 91/414/EHS nebo zvláštních hodnotících zásad, které budou stanoveny nařízením Komise postupem podle čl. 45 odst. 2 tohoto nařízení.

3.   Odchylně od odstavce 1 může na základě dohody mezi dotyčnými členskými státy hodnocení žádosti provádět zpravodajský členský stát určený podle směrnice 91/414/EHS pro danou účinnou látku.

4.   Pokud členský stát narazí na obtíže při hodnocení žádosti, nebo za účelem zamezení zdvojení činnosti může být postupem podle čl. 45 odst. 2 rozhodnuto, který členský stát vyhodnotí konkrétní žádosti.

Článek 9

Podávání vyhodnocených žádostí Komisi a úřadu

1.   Po dokončení hodnotící zprávy ji členský stát předá Komisi. Komise neprodleně uvědomí členské státy a postoupí žádost, hodnotící zprávu a podpůrnou dokumentaci úřadu.

2.   Úřad neprodleně písemně potvrdí obdržení žádosti žadateli, hodnotícímu členskému státu a Komisi. V potvrzení se uvede datum obdržení žádosti a přiložených dokumentů.

ODDÍL 2

POSUZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ O STANOVENÍ MLR ÚŘADEM

Článek 10

Stanovisko úřadu k žádostem o stanovení MLR

1.   Úřad posoudí žádosti a hodnotící zprávy a vydá odůvodněné stanovisko zejména o rizicích pro spotřebitele a případně pro zvířata, která jsou spojená se stanovením, změnou nebo zrušením MLR. Stanovisko zahrnuje:

a)	posouzení, zda je analytická metoda pro běžnou kontrolu navržená k používání vhodná pro zamýšlené kontrolní účely;

b)	předpokládanou mez stanovitelnosti pro kombinaci pesticidu a produktu;

c)	hodnocení rizik, že přijatelný denní příjem nebo akutní referenční dávka budou překročeny následkem změny MLR; údaje o podílu reziduí v produktu, pro který je MLR požadován, na příjmu;

d)	jakékoli jiné údaje důležité pro hodnocení rizika.

2.   Úřad předá své odůvodněné stanovisko žadateli, Komisi a členským státům. Odůvodněné stanovisko jasně uvede podklad pro každý vyvozený závěr.

3.   Aniž je dotčen článek 39 nařízení (ES) č. 178/2002, úřad své odůvodněné stanovisko zveřejní.

Článek 11

Stanovisko úřadu k žádostem o MLR

1.   Úřad vydá odůvodněné stanovisko podle článku 10 co nejdříve a nejpozději do tří měsíců ode dne obdržení žádosti.

2.   Pokud úřad požádá o doplňující informace, staví se běh lhůty stanovené v odstavci 1 do předložení této informace. Na toto stavení se vztahuje článek 13.

Článek 12

Hodnocení stávajících MLR úřadem

1.   Úřad předloží Komisi a členským státům ve lhůtě 12 měsíců ode dne zařazení nebo nezařazení účinné látky do přílohy I směrnice 91/414/EHS po vstupu tohoto nařízení v platnost odůvodněné stanovisko, založené zejména na hodnotící zprávě vypracované podle směrnice 91/414/EHS,

a)	ke stávajícím MLR pro danou účinnou látku stanoveným v přílohách II nebo III tohoto nařízení;

b)	k potřebě stanovení nových MLR pro tuto účinnou látku nebo jejího zařazení do přílohy IV tohoto nařízení;

c)	ke zvláštním zpracovatelským faktorům uvedeným v čl. 20 odst. 2 tohoto nařízení, kterých může být třeba pro tuto účinnou látku;

d)	k MLR, u kterých může Komise vzít v úvahu zahrnutí do přílohy II nebo přílohy III tohoto nařízení, a k MLR, které se týkají této účinné látky a mohou být zrušeny.

2.   Pro látky zahrnuté v příloze I směrnice 91/414/EHS před vstupem tohoto nařízení v platnost bude odůvodněné stanovisko podle odstavce 1 vydáno ve lhůtě 12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 13

Správní přezkum

Všechna rozhodnutí přijatá při výkonu pravomoci, kterou úřadu svěřuje toto nařízení, nebo jeho nečinnost mohou být přezkoumány Komisí z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu nebo kterékoli osoby bezprostředně a osobně dotčené.

K tomuto účelu je třeba podat žádost Komisi do dvou měsíců ode dne, ve kterém se tato osoba o dotyčném aktu nebo opomenutí dozví.

Komise přijme do dvou měsíců rozhodnutí, ve kterém případně požádá úřad, aby vzal své rozhodnutí zpět nebo napravil svou nečinnost ve stanovené lhůtě.

ODDÍL 3

STANOVENÍ, ZMĚNA NEBO ZRUŠENÍ MLR

Článek 14

Rozhodnutí o žádostech týkajících se MLR

1.   Po obdržení stanoviska úřadu a jeho zohlednění připraví Komise neprodleně a nejpozději do tří měsíců nařízení o stanovení, změně nebo zrušení MLR, anebo rozhodnutí, kterým se žádost zamítá, a předloží je k přijetí postupem podle čl. 45 odst. 2.

2.   U aktů uvedených v odstavci 1 se berou v úvahu:

a)	dostupné vědecké a technické znalosti;

b)	možná přítomnost reziduí pesticidů vyplývající ze zdrojů jiných než současných použití účinných látek na ochranu rostlin;

c)	výsledky hodnocení veškerých možných rizik pro spotřebitele a případně pro zvířata;

d)	výsledky veškerých hodnocení a rozhodnutí změnit použití přípravků na ochranu rostlin;

e)	CXL nebo dobrá zemědělská praxe prováděné ve třetí zemi pro dovolené použití účinné látky v této třetí zemi;

f)	jiná opodstatněná hlediska významná pro danou záležitost.

3.   Komise může kdykoli požádat žadatele nebo úřad o předložení doplňujících informací. Komise zpřístupní veškeré obdržené doplňující informace členským státům a úřadu.

Článek 15

Zařazení nových nebo změněných MLR do příloh II a III

1.   Nařízení uvedené v čl. 14 odst. 1:

a)	stanoví nové nebo změněné MLR a uvede je v příloze II tohoto nařízení, pokud již účinné látky byly zařazeny do přílohy I směrnice 91/414/EHS;

b)	pokud účinné látky dosud nebyly zařazeny do přílohy I směrnice 91/414/EHS a nejsou zahrnuty do přílohy II tohoto nařízení, stanoví nebo změní dočasné MLR a uvede je v příloze III tohoto nařízení; nebo

c)	v případech uvedených v článku 16 stanoví dočasné MLR a uvede je v příloze III tohoto nařízení.

2.   Pokud je stanoven dočasný MLR podle odst. 1 písm. b), zruší se v příloze III postupem podle čl. 45 odst. 2 nařízením přijatým jeden rok po dni zařazení nebo nezařazení dotyčné účinné látky do přílohy I směrnice 91/414/EHS. Pokud však o to jeden nebo více členských států požádá, může být zachován další rok až do potvrzení, že byly provedeny vědecké studie nezbytné pro podporu žádosti o stanovení MLR. Je-li takové potvrzení poskytnuto, je dočasný MLR zachován na další dva roky, pokud nejsou zjištěny žádné nepřijatelné bezpečnostní otázky pro spotřebitele.

Článek 16

Postup pro stanovení dočasných MLR za určitých okolností

1.   Nařízení uvedené v čl. 14 odst. 1 může rovněž stanovit dočasný MLR, který se zařadí do přílohy III, za těchto okolností:

a)	ve výjimečných případech, zejména pokud se rezidua pesticidů mohou vyskytovat v důsledku kontaminace životního prostředí nebo jiné kontaminace nebo v důsledku používání přípravků na ochranu rostlin podle čl. 8 odst. 4 směrnice 91/414/EHS; nebo

b)	pokud dotyčné produkty tvoří nevýznamnou složku stravy spotřebitelů nebo případně výživy zvířat; nebo

c)	pro med; nebo

d)	pokud se v rozhodnutí nezařadit nebo zrušit účinnou látku v příloze I směrnice 91/414/EHS uvádějí významná použití přípravků na ochranu rostlin.

2.   Zařazení dočasných MLR podle odstavce 1 musí být založeno na stanovisku úřadu, údajích z monitoringu a na hodnocení, z nichž vyplývá, že neexistují žádná nepřijatelná rizika pro spotřebitele nebo zvířata.

Pokračující platnost dočasných MLR uvedených v odst. 1 písm. a), b) a c) se znovu vyhodnotí alespoň jednou za každých deset let a veškeré takové MLR se změní nebo případně zruší.

MLR uvedené v odst. 1 písm. d) se hodnotí znovu po uplynutí doby, na kterou bylo významné použití povoleno.

Článek 17

Změny MLR v důsledku zrušení povolení přípravků na ochranu rostlin

Změny příloh II a III potřebné pro zrušení určitého MLR v důsledku zrušení stávajícího povolení pro určitý přípravek na ochranu rostlin mohou být přijaty, aniž by byl úřad žádán o stanovisko.

KAPITOLA III

MLR PRO PRODUKTY ROSTLINNÉHO A ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU

Článek 18

Soulad s MLR

1.   Produkty zahrnuté v příloze I nesmějí obsahovat od doby svého uvedení na trh jako potraviny nebo krmiva anebo od doby předložení zvířatům ke krmení žádná rezidua pesticidů převyšující:

a)	MLR pro tyto produkty stanovené v přílohách II a III;

b)

0,01 mg/kg pro ty produkty, pro které není v přílohách II nebo III stanoven žádný zvláštní MLR, nebo pro účinné látky neuvedené v příloze IV, jestliže nejsou stanoveny odlišné standardní hodnoty pro účinnou látku postupem podle čl. 45 odst. 2, přičemž se vezmou v úvahu obvyklé dostupné analytické metody. Takové standardní hodnoty se uvedou v příloze V.

2.   Členské státy nesmějí na svých územích zakázat ani zabránit uvedení produktů zahrnutých v příloze I na trh nebo jejich zkrmování zvířaty určenými k produkci potravin z důvodů, že obsahují rezidua pesticidů, pokud:

a)	tyto produkty splňují požadavky čl. 18 odst. 1 a článku 20; nebo

b)	účinná látka je uvedena v příloze IV.

3.   Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy na vlastním území povolit v případě ošetření po sklizni prostřednictvím fumigantů limity reziduí účinných látek, které přesahují úrovně uvedené v přílohách II a III pro produkt zahrnutý v příloze I, jsou-li tyto kombinace účinné látky a produktu uvedeny v příloze VII, pokud:

a)	tyto produkty nejsou určeny pro okamžitou spotřebu;

b)	jsou zavedeny vhodné kontroly k zajištění toho, aby produkty nebyly zpřístupněny konečným uživatelům nebo spotřebitelům, pokud jsou dodávány přímo spotřebiteli, až do doby, kdy rezidua již nepřevyšují maximální limity uvedené v přílohách II nebo III;

c)	ostatní členské státy a Komise byly informovány o přijatých opatřeních.

Kombinace účinné látky a produktu uvedené v příloze VII budou vymezeny postupem podle čl. 45 odst. 2.

4.   Ve výjimečných případech, a zejména po použití přípravků na ochranu rostlin podle čl. 8 odst. 4 směrnice 91/414/EHS nebo při plnění povinností podle směrnici 2000/29/ES (14), může členský stát na vlastním území povolit uvádění na trh ošetřených potravin nebo krmiv, které nesplňují požadavky odstavce 1, nebo krmení zvířat takovými krmivy, pokud tyto potraviny nebo krmiva nevytvářejí nepřijatelné riziko. Tato povolení se neprodleně oznámí ostatním členským státům, Komisi a úřadu spolu s odpovídajícím hodnocením rizika, aby byla bez zbytečného odkladu posouzena postupem podle čl. 45 odst. 2 s cílem stanovit dočasný MLR na určité období, anebo přijmout jakékoli jiné nezbytné opatření ve vztahu k těmto produktům.

Článek 19

Zákaz týkající se zpracovaných nebo složených produktů

Zakazuje se zpracovávat nebo mísit pro účely rozředění produkty zahrnuté v příloze I, které nesplňují požadavky čl. 18 odst. 1 nebo článku 20, se stejnými nebo jinými produkty s cílem uvádět je na trh jako potraviny nebo krmiva nebo krmit jimi zvířata.

Článek 20

MLR pro zpracované nebo složené produkty

1.   Pokud nejsou MLR stanoveny v přílohách II nebo III pro zpracované nebo složené potraviny nebo krmiva, jsou pro daný produkt nezahrnutý v příloze I použitelné MLR stanovené v čl. 18 odst. 1 při zohlednění změn v úrovních reziduí pesticidů způsobených zpracováním nebo mísením.

2.   Do seznamu v příloze VI mohou být postupem podle čl. 45 odst. 2 zařazeny zvláštní koncentrace nebo faktory ředění pro určité zpracovávací nebo mísicí operace nebo pro určité zpracované nebo složené produkty.

KAPITOLA IV

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ZAČLENĚNÍ STÁVAJÍCÍCH MLR DO TOHOTO NAŘÍZENÍ

Článek 21

První stanovení MLR

1.   MLR pro produkty zahrnuté v příloze I budou poprvé stanoveny a uvedeny v příloze II postupem podle čl. 45 odst. 2, přičemž se začlení MLR stanovené podle směrnic 86/362/EHS, 86/363/EHS a 90/642/EHS, s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v čl. 11 odst. 2.

2.   Příloha II bude vypracována do 12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 22

První stanovení dočasných MLR

1.   Dočasné MLR pro účinné látky, pro které rozhodnutí o zařazení nebo nezařazení do přílohy I směrnice 91/414/EHS dosud nebylo přijato, budou poprvé stanoveny a uvedeny v příloze III, pokud již nebudou uvedeny v příloze II, postupem podle čl. 45 odst. 2, přičemž se vezmou v úvahu informace poskytnuté členskými státy, případně odůvodněné stanovisko uvedené v článku 24, faktory uvedené v čl. 14 odst. 2 a tyto MLR:

a)	zbývající MLR v příloze směrnice 76/895/EHS a

b)	dosud neharmonizované MLR členských států.

2.   Příloha III bude vypracována do 12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost v souladu s články 23, 24 a 25.

Článek 23

Informace poskytované členskými státy o vlastních MLR

Není-li účinná látka dosud zařazena v příloze I směrnice 91/414/EHS a stanovil-li členský stát nejpozději ke dni vstupu přílohy I tohoto nařízení v platnost vlastní MLR pro tuto účinnou látku pro produkt zahrnutý v příloze I tohoto nařízení nebo rozhodl, že se pro tuto účinnou látku žádný MLR nevyžaduje, oznámí dotyčný členský stát Komisi způsobem a ve lhůtě, jež budou stanoveny postupem podle čl. 45 odst. 2, vlastní MLR nebo skutečnost, že pro tuto účinnou látku není žádný MLR vyžadován, a případně na žádost Komise:

a)	dobrou zemědělskou praxi;

b)	je-li v členském státě uplatňována kritická dobrá zemědělská praxe a jsou-li dostupné, souhrnné údaje o cílených kontrolních zkouškách nebo údaje z monitoringu;

c)	přijatelný denní příjem a případně akutní referenční dávky používané pro vnitrostátní hodnocení rizika a výsledek tohoto hodnocení.

Článek 24

Stanovisko úřadu k podkladovým údajům pro MLR stanovené členskými státy

1.   Na žádost Komise jí úřad podá odůvodněné stanovisko o možných rizicích pro zdraví spotřebitele vyplývajících z:

a)	dočasných MLR, které mohou být zahrnuty v příloze III;

b)	účinných látek, které mohou být zahrnuty v příloze IV.

2.   Při přípravě odůvodněného stanoviska uvedeného v odstavci 1 zohlední úřad dostupné vědecké a technické znalosti, a zejména informace poskytnuté členskými státy podle článku 23.

Článek 25

Stanovení dočasných MLR

S přihlédnutím ke stanovisku úřadu, je-li požadováno, mohou být dočasné MLR pro účinné látky uvedené v článku 23 stanoveny a uvedeny v příloze III v souladu s čl. 22 odst. 1, nebo může být účinná látka popřípadě zahrnuta do přílohy IV v souladu s čl. 5 odst. 1.

KAPITOLA V

ÚŘEDNÍ KONTROLY, ZPRÁVY A SANKCE

ODDÍL 1

ÚŘEDNÍ KONTROLY MLR

Článek 26

Úřední kontroly

1.   Aniž je dotčena směrnice 96/23/ES (15), provádějí členské státy úřední kontroly reziduí pesticidů k zajištění dodržování tohoto nařízení v souladu s odpovídajícími právními předpisy Společenství týkajícími se úředních kontrol potravin a krmiv.

2.   Tyto kontroly reziduí pesticidů sestávají zejména z odběru a následného rozboru vzorků a zjištění přítomných pesticidů a úrovní jejich reziduí.

Článek 27

Odběr vzorků

1.   Každý členský stát odebere dostatečný počet a rozsah vzorků k zajištění reprezentativnosti výsledků pro celý trh s přihlédnutím k výsledkům předchozích kontrolních programů. Tento odběr vzorků se provede tak blízko bodu dodání, jak je proveditelné, aby bylo možné přijmout případná následná donucovací opatření.

2.   Metody odběru vzorků potřebné pro provádění těchto kontrol reziduí pesticidů v produktech jiné než uvedené ve směrnici 2002/63/ES (16) budou stanoveny postupem podle čl. 45 odst. 2.

Článek 28

Analytické metody

1.   Metody analýzy reziduí pesticidů musí splňovat kritéria stanovená v odpovídajících právních předpisech Společenství týkajících se úředních kontrol potravin a krmiv.

2.   Technické pokyny zabývající se konkrétními kritérii validace a postupy řízení jakosti ve vztahu k analytickým metodám ke zjišťování reziduí pesticidů mohou být přijaty postupem podle čl. 45 odst. 2.

3.   Všechny laboratoře provádějící rozbory vzorků pro úřední kontroly reziduí pesticidů se účastní odbornostních zkoušek Společenství na rezidua pesticidů, pořádaných Komisí.

ODDÍL 2

KONTROLNÍ PROGRAM SPOLEČENSTVÍ

Článek 29

Kontrolní program Společenství

1.   Komise vypracuje koordinovaný víceletý kontrolní program Společenství označující konkrétní vzorky, které mají být zahrnuty do národních kontrolních programů, a beroucí v úvahu obtíže zjištěné souvislosti s dodržováním MLR stanovených v tomto nařízení, s cílem vyhodnotit expozici spotřebitelů a uplatňování stávajících právních předpisů.

2.   Kontrolní program Společenství bude přijat a každoročně aktualizován postupem podle čl. 45 odst. 2. Návrh kontrolního programu Společenství bude předložen výboru uvedenému v čl. 45 odst. 1 nejpozději šest měsíců před koncem každého kalendářního roku.

ODDÍL 3

NÁRODNÍ KONTROLNÍ PROGRAMY

Článek 30

Národní kontrolní programy pro rezidua pesticidů

1.   Členské státy zavedou víceleté národní kontrolní programy pro rezidua pesticidů. Své víceleté programy každoročně aktualizují.

Tyto programy vycházejí z míry rizika a směřují zejména k hodnocení expozice spotřebitelů a dodržování stávajících právních předpisů. Blíže určují alespoň:

a)	produkty, ze kterých mají být odebírány vzorky;

b)	počet vzorků, jenž má být odebrán, a analýzy, které mají být provedeny;

c)	pesticidy, které mají být analyzovány;

d)

kritéria použitá při sestavování těchto programů, včetně: i) zvolených kombinací pesticidů a produktů, ii) počtu odebraných vzorků zvlášť pro produkty domácího a zahraničního původu, iii) spotřeby daných produktů jako podílu na národních stravovacích zvyklostech, iv) kontrolního programu Společenství a v) výsledků předchozích kontrolních programů.

2.   Členské státy předloží své aktualizované národní kontrolní programy pro rezidua pesticidů podle odstavce 1 Komisi a úřadu nejpozději tři měsíce před koncem každého kalendářního roku.

3.   Členské státy se účastní kontrolního programu Společenství stanoveného v článku 29.

ODDÍL 4

INFORMACE POSKYTOVANÉ ČLENSKÝMI STÁTY A VÝROČNÍ ZPRÁVA

Článek 31

Informace poskytované členskými státy

1.   Členské státy poskytnou do 31. srpna každého roku Komisi, úřadu a ostatním členským státům tyto informace za předchozí kalendářní rok:

a)	výsledky úředních kontrol stanovených v čl. 26 odst. 1;

b)	meze stanovitelnosti uplatňované v národním kontrolním programu uvedeném v článku 30 a podle kontrolního programu Společenství uvedeného v článku 29;

c)	podrobnosti účasti analytických laboratoří na zkouškách způsobilosti Společenství uvedených v čl. 28 odst. 3 a na dalších odbornostních zkouškách významných pro kombinace pesticidů a výrobků vzorkované v rámci národního kontrolního programu;

d)	podrobnosti o stavu akreditace analytických laboratoří účastnících se kontrol uvedených v písmenu a);

e)	podrobnosti o přijatých donucovacích opatřeních, pokud to vnitrostátní právní předpisy dovolují.

2.   Prováděcí opatření týkající se poskytování informací členskými státy mohou být zavedena postupem podle čl. 45 odst. 2 po konzultaci s úřadem.

Článek 32

Výroční zpráva o reziduích pesticidů

1.   Na základě informací poskytnutých členskými státy podle čl. 31 odst. 1 vypracuje úřad výroční zprávu o reziduích pesticidů.

2.   Úřad do výroční zprávy zahrne alespoň tyto informace:

a)	rozbor výsledků kontrol stanovených v čl. 26 odst. 2;

b)	vyjádření k možným důvodům, pro které došlo k překročení MLR, a související poznámky týkající se možných způsobů řízení rizika;

c)	rozbor trvalého a náhle vzniklého ohrožení zdraví spotřebitelů z reziduí pesticidů;

d)	hodnocení expozice spotřebitelů reziduím pesticidů na základě informací poskytnutých v souladu s písmenem a) a veškerých dalších významných dostupných informací, včetně zpráv předložených podle směrnice 96/23/ES.

3.   Pokud členský stát neposkytl informace v souladu s článkem 31, nemusí brát úřad informace vztahující se k tomuto členskému státu při sestavování výroční zprávy v úvahu.

4.   Úprava výroční zprávy může být určena postupem podle čl. 45 odst. 2.

5.   Úřad předloží Komisi výroční zprávu do posledního dne měsíce února každého roku.

6.   Zpráva může zahrnovat stanovisko o pesticidech, jež mají být zahrnuty do budoucích programů.

7.   Úřad výroční zprávu zveřejní spolu s případnými poznámkami Komise nebo členských států.

Článek 33

Předložení výroční zprávy o reziduích pesticidů výboru

Komise neprodleně předloží výroční zprávu o reziduích pesticidů uvedenou v čl. 45 odst. 1 výboru, aby ji posoudil a případně doporučil, jaká opatření je třeba přijmout s ohledem na oznámená porušení MLR stanovených v přílohách II a III.

ODDÍL 5

SANKCE

Článek 34

Sankce

Členské státy stanoví pravidla o sankcích za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy neprodleně oznámí Komisi tato pravidla a jejich případné následné změny.

KAPITOLA VI

NOUZOVÁ OPATŘENÍ

Článek 35

Nouzová opatření

Články 53 a 54 nařízení (ES) č. 178/2002 se použijí, pokud nové informace nebo přehodnocení stávajících informací ukáží, že rezidua pesticidů nebo MLR zahrnuté v tomto nařízení mohou ohrozit lidské zdraví nebo zdraví zvířat způsobem, který vyžaduje okamžitý zásah.

KAPITOLA VII

PODPŮRNÁ OPATŘENÍ K HARMONIZOVANÝM MLR PESTICIDŮ

Článek 36

Podpůrná opatření k harmonizovaným MLR pesticidů

1.   Na úrovni Společenství budou stanovena podpůrná opatření k harmonizovaným MLR pesticidů, včetně:

a)	konsolidované databáze právních předpisů Společenství o MLR reziduí pesticidů, jež umožní přístup veřejnosti k těmto informacím;

b)	odbornostních zkoušek Společenství uvedených v čl. 28 odst. 3 a čl. 31 odst. 1 písm. d);

c)	studií a dalších potřebných opatření pro přípravu a vývoj právních předpisů a technických pokynů o reziduích pesticidů;

d)	studií potřebných k odhadu expozice spotřebitelů a zvířat reziduím pesticidů;

e)	studií potřebných k podpoře kontrolních laboratoří, pokud analytické metody nejsou schopny určovat stanovené MLR.

2.   Případné nezbytné prováděcí předpisy k opatřením uvedeným v odstavci 1 mohou být přijaty postupem podle čl. 45 odst. 2.

Článek 37

Příspěvek Společenství k podpůrným opatřením pro harmonizované MLR pesticidů

1.   Společenství může poskytnout finanční příspěvek až do 100 % nákladů na opatření stanovená v článku 36.

2.   Rozpočtové položky budou schváleny v každém rozpočtovém roce v rámci rozpočtového procesu.

KAPITOLA VIII

KOORDINACE UPLATŇOVÁNÍ MLR

Článek 38

Určení vnitrostátních orgán

Každý členský stát určí jeden nebo více vnitrostátních orgánů, jež budou koordinovat spolupráci s Komisí, úřadem, ostatními členskými státy, výrobci, producenty a pěstiteli pro účely tohoto nařízení. Určí-li členský stát více orgánů, uvede, který z určených orgánů bude kontaktním místem.

Vnitrostátní orgány mohou přenést své úkoly na další subjekty.

Každý členský stát sdělí Komisi a úřadu názvy a adresy určených vnitrostátních orgánů.

Článek 39

Koordinace informací o MLR úřadem

Úřad:

a)	koordinuje se zpravodajským členským státem určeným v souladu se směrnicí 91/414/EHS pro určitou účinnou látku;

b)	koordinuje s členskými státy a s Komisí ohledně MLR, zejména za účelem splnění požadavků článku 41.

Článek 40

Informace poskytované členskými státy

Členské státy poskytují úřadu na jeho žádost veškeré dostupné informace potřebné k hodnocení bezpečnosti MLR.

Článek 41

Databáze úřadu o MLR

Aniž jsou dotčeny použitelné předpisy Společenství a vnitrostátní předpisy o přístupu k dokumentům, úřad vyvine a povede databázi přístupnou Komisi a příslušným orgánům členských států, jež bude obsahovat významné vědecké informace a dobré zemědělské praxe týkající se MLR, účinných látek a zpracovatelských faktorů stanovených v přílohách II, III, IV a VII. Zejména bude obsahovat hodnocení příjmu ve stravě, zpracovatelské faktory a toxikologické koncové body.

Článek 42

Členské státy a poplatky

1.   Členské státy mohou krýt náklady na práci spojenou se stanovením, změnou nebo zrušením MLR nebo s jakýmikoli jinými úkony vyplývajícími z povinností uložených touto směrnicí prostřednictvím poplatku.

2.   Členské státy zajistí, aby poplatek uvedený v odstavci 1

a)	byl vypočten průhledným způsobem a

b)	odpovídal skutečným nákladům na vykonanou práci.

Předpis může zahrnovat sazebník pevných poplatků založený na průměrných nákladech na práci uvedenou v odstavci 1.

KAPITOLA IX

PROVÁDĚNÍ

Článek 43

Vědecké stanovisko úřadu

Komise nebo členské státy mohou požádat úřad o vědecké stanovisko a konzultovat s ním jakékoli opatření týkající se posouzení rizik v rámci tohoto nařízení. Komise může stanovit lhůtu, ve které bude takové stanovisko vydáno.

Článek 44

Postup přijímání stanovisek úřadu

1.   Pokud stanoviska úřadu podle tohoto nařízení vyžadují pouze vědeckou nebo technickou činnost zahrnující použití zavedených vědeckých nebo technických zásad, může je úřad vydat, aniž by byl konzultován vědecký výbor nebo vědecké komise uvedené v článku 28 nařízení (ES) č. 178/2002, pokud Komise nebo členský stát nemají námitky.

2.   Prováděcí pravidla podle čl. 29 odst. 6 písm. a) nařízení (ES) č. 178/2002 určí případy, ve kterých se použije odstavec 1 tohoto nařízení.

Článek 45

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinové řetězce a zdraví zvířat, zřízený článkem 58 nařízení (ES) č. 178/2002 (dále jen „výbor“).

2.   Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 46

Prováděcí opatření

Postupem podle čl. 45 odst. 2 a případně s přihlédnutím ke stanovisku úřadu budou stanoveny nebo mohou být změněny:

a)	prováděcí opatření k zajištění jednotného uplatňování tohoto nařízení;

b)	data uváděná v článku 23, čl. 29 odst. 3, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 32 odst. 5.

c)	technické pokyny k pomoci při uplatňování tohoto nařízení;

d)	podrobná pravidla týkající se vědeckých údajů požadovaných pro stanovení MLR.

Článek 47

Zpráva o provádění tohoto nařízení

Nejpozději do deseti let po vstupu tohoto nařízení v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jeho provádění a veškeré vhodné návrhy.

KAPITOLA X

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 48

Zrušení a přizpůsobení právních předpisů

1.   Směrnice 76/895/EHS, 86/362/EHS, 86/363/EHS a 90/642/EHS se zrušují ode dne uvedeného v čl. 50 druhém pododstavci.

2.   V čl. 4 odst. 1 směrnice 91/414/EHS se písmeno f) nahrazuje tímto:

Článek 49

Přechodná opatření

1.   Požadavky kapitoly III se nepoužijí na produkty dovoleně vyrobené nebo dovezené do Společenství přede dnem uvedeným v čl. 50 druhém pododstavci.

K zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele však mohou být postupem podle čl. 45 odst. 2 přijata vhodná opatření týkající se těchto produktů.

2.   Je-li to nezbytné pro umožnění běžného uvádění na trh, zpracování a spotřeby produktů, mohou být stanovena další přechodná opatření pro zavádění určitých MLR stanovených v článcích 15, 16, 21, 22, a 25.

Tato opatření, která se nedotýkají povinnosti zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele, budou přijata postupem podle čl. 45 odst. 2.

Článek 50

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Kapitoly II, III a V se použijí po šesti měsících ode dne vyhlášení posledního z nařízení, kterými se vypracovávají přílohy I, II, III, a IV.

---

(1)  Úř. věst. C 234, 30.9.2003, s. 33.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 20. dubna 2004 (Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004), společný postoj Rady ze dne 19. července 2004 a postoj Evropského parlamentu ze dne .... (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. L 340, 9.12.1976, s.26. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 807/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 36).

(4)  Úř. věst. L 221, 7.8.1986, s. 37. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/61/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 81).

(5)  Úř. věst. L 221, 7.8.1986, s. 43. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/61/ES.

(6)  Úř. věst. L 350, 14.12.1990, s. 71. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/61/ES.

(7)  Úř. věst. L 230, 19.8.1991, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/7/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 14).

(8)  Úř. věst. L 33, 8.2.1979, s. 36. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 807/2003.

(9)  Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 1642/2003 (Úř. věst. L 245, 29.9.2003, s. 4).

(10)  Úř. věst. L 140, 30.5.2002, s. 10. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2003/100/ES (Úř. věst. L 285, 1.11.2003, s. 33).

(11)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 123, 24.2.1998, s. 1). Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(13)  Nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 ze dne 26. června 1990, kterým se stanoví postup Společenství pro stanovení maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků v potravinách živočišného původu (Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 546/2004 (Úř. věst. L 87, 25.3.2004, s. 13).

(14)  Směrnice Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství (Úř. věst. L 169, 10.7.2000, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/70/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 97).

(15)  Směrnice Komise 2002/63/ES ze dne 11. července 2002, kterou se stanoví metody Společenství pro odběr vzorků určených k úřední kontrole reziduí pesticidů v produktech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a kterou se zrušuje směrnice 79/700/EHS (Úř. věst. L 187, 16.7.2002, s. 30).

(16)  Směrnice Rady 96/23/ES ze dne 29. dubna 1996 o kontrolních opatřeních u některých látek a jejich reziduí v živých zvířatech a živočišných produktech a o zrušení směrnic 85/358/EHS a 86/469/EHS a rozhodnutí 89/187/EHS a 91/664/EHS (Úř. věst. L 125, 23.5.1996, s. 10. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).

(17)  Úř. věst. L ... “

---

---

1.2.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 25/19

---

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 2/2005

přijatý Radou dne 24. září 2004

s ohledem na přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. /2004/ES ze dne … o zavedení víceletého programu Společenství pro usnadnění přístupu k digitálně šířenému obsahu a jeho používání a využívání v Evropě

(Text s významem pro EHP)

(2005/C 25E/02)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 157 odst. 3 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Vývoj informační společnosti a objevení vysokorychlostního internetu ovlivní život každého občana Evropské unie, mimo jiné podněcováním zájmu o přístup ke znalostem a nové způsoby jejich získávání, což zvýší poptávku po novém obsahu, aplikacích a službách.

(2)

Míra využívání internetu ve Společenství se nestále významně zvyšuje. Příležitosti, které internet nabízí, by měly být využity tak, aby každému jednotlivci i organizaci ve Společenství umožnily dosáhnout sociálního i hospodářského prospěchu ze sdílení informací a znalostí. V Evropě nastává doba využívání potenciálu digitálně šířeného obsahu.

(3)

Závěry zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 zdůraznily, že přechod k digitální ekonomice založené na znalostech, pobízené novým zbožím a službami, bude silným motorem růstu, konkurenceschopnosti a pracovních míst. Při té příležitosti byla zvláště zdůrazněna úloha odvětví tvorby obsahu spočívající ve vytváření přidané hodnoty prostřednictvím využívání a šíření evropské kulturní rozmanitosti.

(4)

Akční plán eEurope 2005, který rozvíjí Lisabonskou strategii, vyzývá k opatřením na podporu vzniku bezpečných služeb, aplikací a obsahu prostřednictvím vysokorychlostních sítí, a tím k vytvoření příznivého prostředí pro soukromé investice, tvorbu nových pracovních míst, růst produktivity, modernizaci veřejných služeb a poskytnutí příležitosti všem podílet se na globální informační společnosti.

(5)

Stále zjevnější je poptávka široké společnosti v Evropě po kvalitním digitálně šířeném obsahu s vyváženými přístupovými a uživatelskými právy, ať už se jedná o občany společnosti, studenty, výzkumné pracovníky, malé a střední podnikatele a jiné komerční uživatele nebo osoby se zvláštními potřebami, kteří si přejí rozšířit své znalosti, nebo o „staronové uživatele“, kteří si přejí využít zdroje digitálně šířeného obsahu k vytvoření služeb.

(6)

Zájem na digitálně šířeném obsahu mají poskytovatelé obsahu (včetně veřejných a soukromých organizací a institucí, které vytvářejí, shromažďují nebo vlastní digitálně šířený obsah) a uživatelé obsahu (včetně organizací a podniků, které jsou konečnými uživateli a které digitálně šířený obsah opakovaně využívají nebo mu přidávají hodnotu). Zvláštní pozornost by měla být věnována účasti malých a středních podniků.

(7)

Program eContent (2001 – 2004), přijatý rozhodnutím Rady 2001/48/ES ze dne 22. prosince 2000 (3), podporoval rozvoj a používání evropského digitálně šířeného obsahu na internetu a jazykovou rozmanitost evropských internetových stránek v informační společnosti. Sdělení Komise ze dne 10. října 2003 o střednědobém hodnocení programu eContent znovu zdůrazňuje důležitost činnosti v této oblasti.

(8)

Technologický pokrok nabízí možnost přidat obsahu hodnotu ve formě vložených znalostí a zdokonalit interoperabilitu na úrovni služeb, která je předpokladem pro přístup k digitálně šířenému obsahu, jeho využívání a šíření. To je významné zejména v těch oblastech veřejného zájmu, které tento program řeší.

(9)	Podpora spolehlivých obchodních modelů zdokonalí návaznost projektů zahájených na základě tohoto programu, a tím zlepší podmínky pro větší hospodářskou návratnost služeb založených na přístupu k digitálně šířenému obsahu a jeho opakovaném používání.

(10)	Legislativní rámec je definován tak, aby řešil všechny výzvy digitálně šířeného obsahu v informační společnosti (4)  (5)  (6).

(11)	Odlišné zvyklosti členských států nadále představují technické překážky, které brání širokému přístupu, používání, opakovanému používání a využívání informací veřejného sektoru ve Společenství.

(12)	Pokud digitálně šířený obsah zahrnuje osobní údaje, je třeba respektovat směrnice 95/46/ES (7) a 2002/58/ES (8) a použité technologie by měly respektovat a pokud možno věnovat zvýšenou pozornost soukromí.

(13)	Opatření Společenství přijatá v souvislosti s obsahem informací by měla podporovat mnohajazyčné a multikulturní zvláštnosti Společenství.

(14)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (9).

(15)	Komise by měla zajistit vzájemné doplňování a součinnost se souvisejícími iniciativami a programy Společenství, zejména s těmi, které se týkají vzdělávání a kultury a Evropského rámce interoperability.

(16)

Toto rozhodnutí stanoví pro celou dobu trvání programu finanční rámec, který je během ročního rozpočtového procesu prvotním odkazem pro rozpočtový orgán ve smyslu bodu 33 interinstitucionální dohody ze dne 6. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a o zdokonalení rozpočtového procesu (10).

(17)

Jelikož cílů tohoto opatření, totiž snahy o usnadnění přístupu k digitálně šířenému obsahu a jeho používání a využívání v Evropě, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států vzhledem k mezinárodní povaze uvedených problémů, a proto, z důvodu evropské oblasti působnosti a účinku, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů,

ROZHODLY TAKTO:

Článek 1

Cíl programu

1.   Toto rozhodnutí zavádí pro období 2005 až 2008 program Společenství za účelem usnadnění přístupu k digitálně šířenému obsahu a jeho používání a využívání, což usnadní vytváření a šíření informací v oblastech veřejného zájmu na úrovni Společenství.

Tento program se nazývá program „eContentplus“ (dále jen „program“).

2.   Za účelem dosažení obecného cíle programu je třeba se zabývat těmito směry činnosti:

a)	usnadnění přístupu k digitálně šířenému obsahu, jeho používání a využívání na úrovni Společenství;

b)	usnadnění zlepšování kvality a zvyšování úrovně nejlepších postupů ve vztahu k digitálně šířenému obsahu mezi poskytovateli a uživateli digitálně šířeného obsahu napříč odvětvími;

c)	posílení spolupráce mezi subjekty se zájmem na digitálně šířeném obsahu a zvyšování povědomí.

Činnosti, které mají být vykonány na základě směrů činnosti, jsou zaměřeny na informace veřejného sektoru, prostorová data a vzdělávací, kulturní a vědecký obsah, jak je stanoveno v příloze I. Program je prováděn v souladu s přílohou II.

Článek 2

Účast

1.   Program je určen pro právnické osoby usazené v členských státech. Rovněž je určen pro právnické osoby usazené v kandidátských zemích v souladu s dvoustrannými dohodami, které byly nebo budou s těmito zeměmi uzavřeny.

2.   Programu se mohou účastnit právnické osoby usazené ve státech ESVO, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, v souladu s ustanoveními uvedené dohody.

3.   Programu se mohou bez finanční podpory Společenství účastnit právnické osoby usazené ve třetích zemích a mezinárodní organizace, pokud tato účast účinně přispívá k provádění programu. Rozhodnutí o takové účasti jsou přijímána postupem podle čl. 4 odst. 2.

Článek 3

Pravomoci Komise

1.   Komise je zodpovědná za provádění programu.

2.   Komise na základě tohoto rozhodnutí vypracuje pracovní program.

3.   Komise při provádění programu zajistí v úzké spolupráci s členskými státy obecnou slučitelnost a doplňkovost programu s jinými příslušnými politikami, programy a opatřeními Společenství, které se dotýkají rozvoje a používání evropského digitálně šířeného obsahu a podpory jazykové rozmanitosti informační společnosti, zejména s programy Společenství v oblasti výzkumu a technologického rozvoje, IDA, eTEN, eInclusion, eLearning, MODINIS a s akčním plánem pro bezpečnější internet.

4.   Komise jedná postupem podle čl. 4 odst. 2 za účelem:

a)	přijetí a změny pracovního programu;

b)	stanovení kritérií a obsahu výzev k předkládání návrhů v souladu s cílem stanoveným v článku 1;

c)	hodnocení projektů navrhovaných na základě výzev k předkládání návrhů na financování Společenstvím v odhadované výši příspěvku Společenství rovné 1 milionu EUR nebo vyšší;

d)	jakékoli odchylky od pravidel stanovených v příloze II.

5.   Komise informuje výbor uvedený v článku 4 o postupu provádění programu.

Článek 4

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 5

Dohled a hodnocení

1.   Za účelem zajištění účinného využívání pomoci Společenství Komise zajistí, aby činnosti na základě tohoto rozhodnutí podléhaly předběžnému posouzení, dalšímu sledování a následnému hodnocení.

2.   Komise vykonává dohled nad prováděním projektů na základě tohoto programu. Komise hodnotí způsob a dopady provádění projektů za účelem posouzení, zda bylo dosaženo původních cílů.

3.   Nejpozději v polovině roku 2006 podá Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o provádění směrů činnosti uvedených v čl. 1 odst. 2. V této souvislosti podá Komise zprávu o souladu částky pro období 2007 až 2008 s finančním výhledem. V případě potřeby přijme Komise v rámci rozpočtového procesu v období 2007 až 2008 opatření nezbytná pro zajištění souladu ročních rozpočtových položek s finančním výhledem. Po skončení programu Komise předloží závěrečnou hodnotící zprávu.

4.   Komise předá výsledky svých kvantitativních a kvalitativních hodnocení Evropskému parlamentu a Radě spolu s vhodnými návrhy na změnu tohoto rozhodnutí. Výsledky budou předány před předložením návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie pro roky 2007 a 2009.

Článek 6

Finanční rámec

1.   Finanční rámec pro provádění činnosti Společenství na základě tohoto rozhodnutí pro období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2008 se stanoví na 135 milionů EUR, z čehož je 55,6 milionů EUR pro období do 31. prosince 2006.

2.   Pro období následující po 31. prosinci 2006 je částka považována za potvrzenou, bude-li pro tuto etapu shodná s finančním výhledem platným pro období začínající rokem 2007.

3.   Roční rozpočtové položky pro období 2005 až 2008 schvaluje rozpočtový orgán v mezích finančního výhledu. Orientační rozdělení výdajů je obsaženo v příloze III.

---

(1)  Úř. věst. C 117, 30.4.2004, s. 49.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2004 (Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004), společný postoj Rady ze dne 24. září 2004 a postoj Evropského parlamentu ze dne (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. L 14, 18.1.2001, s. 32.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru (Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 90).

(5)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10).

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází (Úř. věst. L 77, 27.3.1996, s. 20).

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31). Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

(9)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(10)  Úř. věst. C 172, 18.6.99, s. 1. Dohoda ve znění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 2003/429/ES (Úř. věst. L 147, 14.6.2003, s. 25).

---

---

---

---

---

1.2.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 25/29

---

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 3/2005

přijatý Radou dne 7. října 2004

s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/.../ES ze dne … o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání

(Text s významem pro EHP)

(2005/C 25E/03)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Politika Společenství pro námořní bezpečnost je zaměřena na vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany životního prostředí a je založena na porozumění, že všechny strany zúčastněné na námořní přepravě zboží odpovídají za to, že lodě používané ve vodách Společenství splňují platná pravidla a normy.

(2)	Příslušné normy pro vypouštění znečišťujících látek z lodí jsou ve všech členských státech založeny na úmluvě Marpol 73/78; tato pravidla jsou však denně ignorována velkým množstvím lodí plujících ve vodách Společenství, aniž by byla činěna nápravná opatření.

(3)	Provádění úmluvy Marpol 73/78 se mezi členskými státy liší, a je proto třeba je harmonizovat na úrovni Společenství; značné rozdíly vykazuje zejména postup členských států při ukládání sankcí za vypouštění znečišťujících látek z lodí.

(4)

Odrazující opatření tvoří nedílnou součást politiky Společenství pro námořní bezpečnost, neboť zajišťují vazbu mezi odpovědností každé ze stran zúčastněné na námořní přepravě znečišťujícího zboží a jejich vystavením sankcím; je proto třeba účinných, odrazujících a přiměřených sankcí, aby bylo dosaženo účinné ochrany životního prostředí.

(5)

Za tímto účelem je nezbytné sblížit stávající právní předpisy, zejména na jedné straně přesné vymezení daného protiprávního jednání a případů vynětí, což je předmětem této směrnice, a na straně druhé minimální pravidla pro tresty, odpovědnost a jurisdikci, což je předmětem rámcového rozhodnutí Rady 2005/.../SVV ze dne... k posílení rámce trestního práva pro prosazování právních předpisů proti znečištění z lodí.

(6)	Účelem této směrnice je mimo jiné stanovit definici vypouštění a následně účinněji provádět rámcové rozhodnutí 2005/…/SVV k předcházení takovému protiprávnímu jednání.

(7)

Ani mezinárodní režim občanskoprávní odpovědnosti a náhrady škody za znečištění ropnými látkami, ani režim týkající se znečištění jinými nebezpečnými nebo jedovatými látkami nezajišťuje dostatečný odrazující účinek, aby odradil strany zúčastněné na námořní přepravě nebezpečných nákladů od využívání postupů, které nesplňují normy; požadovaných odrazujících účinků lze dosáhnout pouze zavedením sankcí použitelných na každou osobu, která způsobí znečištění moře nebo k němu přispěje; sankce by měly být použitelné nejen na majitele nebo velitele lodě, ale také na majitele nákladu, klasifikační společnost nebo jakoukoli jinou zúčastněnou osobu.

(8)	Vypouštění znečišťujících látek z lodí by mělo být považováno za protiprávní jednání, pokud bylo spácháno úmyslně, následkem vědomé nedbalosti nebo hrubé nedbalosti.

(9)	Sankce za vypouštění znečišťujících látek z lodí nesouvisejí s občanskoprávní odpovědností dotyčných stran a nepodléhají tak žádným pravidlům pro omezení nebo přenos občanskoprávní odpovědnosti, ani neomezují účinnou náhradu obětem případů znečištění.

(10)	Je třeba další účinné spolupráce mezi členskými státy pro včasné zjišťování případů vypouštění znečišťujících látek z lodí a určování pachatelů.

(11)	Existují-li jasné objektivní důkazy vypouštění, které způsobuje nebo hrozí způsobit značnou škodu, měly by členské státy předložit věc svým příslušným orgánům za účelem zahájení řízení podle článku 220 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982.

(12)

Tato směrnice je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality stanovenými v článku 5 Smlouvy. Zahrnutí mezinárodních norem, které se týkají znečištění z lodí, do práva Společenství a stanovení sankcí za jejich porušení, které mohou zahrnovat trestní nebo správní sankce, je nezbytným opatřením pro dosažení vysoké úrovně bezpečnosti a ochrany životního prostředí při námořní dopravě. Toho může být Společenstvím účinně dosaženo pouze prostřednictvím harmonizovaných pravidel. Tato směrnice se omezuje na minimální opatření k dosažení tohoto cíle a nejde nad rámec toho, co je pro tento účel nezbytné. Nebrání členským státům v přijetí přísnějších opatření proti znečištění z lodí v souladu s mezinárodním právem.

(13)	Tato směrnice plně respektuje Listinu základních práv Evropské unie,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účel

1.   Účelem této směrnice je zajistit, aby osoby odpovědné za znečištění z lodí podléhaly odpovídajícím sankcím, aby byla zlepšena námořní bezpečnost a zvýšena ochrana mořského prostředí před znečištěním z lodí.

2.   Tato směrnice nebrání členským státům v přijetí přísnějších opatření proti znečištění z lodí v souladu s mezinárodním právem.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

1.	„úmluvou Marpol 73/78“ rozumí Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973 a protokol k této úmluvě z roku 1978, v platném znění;

2.	„znečišťujícími látkami“ rozumějí látky zahrnuté v přílohách I (ropné látky) a II (jedovaté kapalné látky volně ložené) úmluvy Marpol 73/78;

3.	„vypouštěním“ rozumí jakékoli vypuštění z lodi podle článku 2 úmluvy Marpol 73/78;

4.	„lodí“ rozumí námořní plavidlo bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje, jakéhokoli typu, provozované v mořském prostředí a zahrnuje křídlové čluny, vznášedla, ponorky a plovoucí zařízení;

Článek 3

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se v souladu s mezinárodním právem vztahuje na vypouštění znečišťujících látek

a)	ve vnitřních vodách členského státu, včetně přístavů, a to v míře, v jaké je použitelný režim úmluvy Marpol;

b)	v teritoriálních vodách členského státu;

c)	v průlivech používaných pro mezinárodní plavbu podle tranzitního režimu, jak je stanoveno v části III oddílu 2 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, a to v rozsahu, v jakém členský stát vykonává jurisdikci nad takovými průlivy;

d)	ve výlučné hospodářské zóně nebo rovnocenné zóně členského státu, zřízené v souladu s mezinárodním právem; a

e)	na volném moři.

2.   Tato směrnice se vztahuje na vypouštění znečišťujících látek z jakékoli lodi bez ohledu na to, pod jakou vlajkou pluje, s výjimkou válečných lodí, pomocných válečných plavidel nebo jiných lodí v majetku státu nebo jím provozovaných a v současné době vyžívaných pouze pro vládní neobchodní účely.

Článek 4

Protiprávní jednání

Členské státy zajistí, aby vypouštění znečišťujících látek z lodí v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 bylo považováno za protiprávní jednání, je-li spácháno úmyslně, následkem vědomé nedbalosti nebo hrubé nedbalosti.

Článek 5

Výjimky

1.   Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 se nepovažuje za protiprávní jednání, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 11 písm. a) nebo c) nebo v příloze II pravidle 6 písm. a) nebo c) úmluvy Marpol 73/78.

2.   Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. c), d) a e) se nepovažuje za protiprávní jednání majitele, velitele nebo posádky jednající na rozkaz velitele, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 11 písm. b) nebo v příloze II pravidle 6 písm. b) úmluvy Marpol 73/78.

3.   Vypouštění znečišťujících látek v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1 se nepovažuje za protiprávní jednání, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze I pravidle 9 nebo 10 nebo v příloze II pravidle 5 úmluvy Marpol 73/78.

Článek 6

Donucovací opatření ve vztahu k lodím v přístavu členského státu

1.   Pokud na základě nesrovnalostí nebo informací vznikne podezření, že loď kotvící dobrovolně v přístavu nebo pobřežním terminálu členského státu vypouštěla nebo vypouští znečišťující látky v jakékoli z oblastí uvedených v čl. 3 odst. 1, zajistí daný členský stát provedení příslušné inspekce v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, přičemž zohlední příslušné obecné zásady přijaté Mezinárodní námořní organizací (IMO).

2.   Pokud inspekce podle odstavce 1 odhalí skutečnosti, které by mohly naznačovat protiprávní jednání ve smyslu článku 4, jsou informovány příslušné orgány daného členského státu a státu vlajky.

Článek 7

Donucovací opatření pobřežních států ve vztahu k proplouvajícím lodím

1.   Pokud existuje podezření na vypouštění znečišťujících látek v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b), c), d) nebo e) a pokud loď, která je podezřelá z vypouštění nepřipluje do přístavu členského státu, který má informace o tomto vypouštění, použije se tento postup:

a)	je-li další přístav, kam loď připluje, v jiném členském státě, daný členský stát úzce spolupracuje při inspekci podle čl. 6 odst. 1 a při rozhodování o vhodných správních opatřeních ve vztahu k jakémukoli takovému vypouštění;

b)

je-li další přístav, kam loď připluje, ve státě mimo Společenství, členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby další přístav, kam loď připluje, byl informován o podezření z vypouštění, a požádá stát dalšího přístavu, aby přijal vhodná opatření ve vztahu k jakémukoli takovému vypouštění.

2.   Pokud existují jasné objektivní důkazy, že se loď plující v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo d) dopustila v oblasti uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. d) protiprávního jednání, jehož následkem bylo vypouštění, které způsobilo nebo hrozilo způsobit významné poškození pobřeží nebo souvisejících zájmů daného členského státu, nebo jakéhokoli jiného zdroje v oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo d), uvedený stát s výhradou části XII oddílu 7 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, je-li to odůvodněno důkazy, předloží věc svým příslušným orgánům s cílem zahájit v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy řízení, včetně zadržení lodi.

3.   V každém případě jsou informovány orgány státu vlajky.

Článek 8

Sankce

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby protiprávní jednání podle článku 4 podléhala účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím, které mohou zahrnovat trestní nebo správní sankce.

2.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření pro zajištění toho, aby byly sankce uvedené v odstavci 1 uplatněny na jakoukoli osobu, která je shledána odpovědnou za protiprávní jednání podle článku 4.

Článek 9

Soulad s mezinárodním právem

Členské státy uplatňují ustanovení této směrnice bez jakékoli formálního nebo skutečného rozlišování mezi cizími loděmi a v souladu s platným mezinárodním právem, včetně části XII oddílu 7 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, a bez odkladu oznamují státu vlajky daného plavidla a jakémukoli jinému dotčenému státu opatření přijatá v souladu s touto směrnicí.

Článek 10

Doplňující opatření

Pro účely této směrnice členské státy a Komise případně úzce spolupracují s Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, a to případně v rámci akčního programu reakce na havarijní nebo záměrné znečištění moře stanoveného rozhodnutím č. 2850/2000/ES (3), za účelem

a)	vývoje nezbytných informačních systémů požadovaných pro účinné provádění této směrnice;

b)

stanovení společných postupů a obecných zásad těch, které existují na mezinárodní úrovni, zejména pro — monitorování a včasnou identifikaci lodí vypouštějících znečišťující látky v rozporu s touto směrnicí, včetně případného monitorovacího zařízení na palubě, — spolehlivé metody vysledování znečišťujících látek v moři k určité lodi a — účinné prosazování této směrnice.

Článek11

Podávání zpráv

Členské státy podávají Komisi každé tři roky zprávu o uplatňování této směrnice příslušnými orgány. Na základě těchto zpráv Komise podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu Společenství.

Článek 12

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se zřizuje Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) (4).

2.   Komise pravidelně informuje výbor zřízený rozhodnutím č. 2850/2000/ES o všech navrhovaných opatřeních nebo jiných vhodných činnostech týkajících se reakce na znečištění moří.

Článek 13

Postup pro přijímání změn

Změny úmluvy Marpol 73/78 podle čl. 2 bodu 1 mohou být vyjmuty z oblasti působnosti této směrnice na základě článku 5 nařízení (ES) č. 2099/2002.

Článek 14

Provádění

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do ... (5) a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 15

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 16

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Úř. věst. C 220, 16.9.2003, s. 72.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13.1.2004 (Úř. věst. C 92 E, 21.4.2004, s. 77).

(3)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2850/2000/ES ze dne 20. prosince 2000 o stanovení rámce Společenství pro spolupráci v oblasti havarijního nebo záměrného znečišťování moře (Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 1). Rozhodnutí ve znění rozhodnutí č. 787/2004/ES (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 12).

(4)  Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 415/2004 (Úř. věst. L 68, 6.3.2004, s. 10).

(5)  18 měsíců po jejím vstupu v platnost.

---

---

---

1.2.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 25/41

---

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 4/2005

přijatý Radou dne 21. října 2004

s ohledem na přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č..../2005/ES ze dne..., kterým se mění rozhodnutí č. 1419/1999/ES o zavedení akce Společenství na podporu projektu Evropské hlavní město kultury pro roky 2005 až 2019

(2005/C 25E/04)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 151 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1419/1999/ES ze dne 25. května 1999 o zavedení akce Společenství na podporu projektu Evropské hlavní město kultury pro roky 2005 až 2019 (3) je zaměřeno na zhodnocení bohatství, rozmanitosti a společných charakteristických rysů evropských kultur a na podporu lepšího vzájemného poznání mezi evropskými občany.

(2)	Příloha I rozhodnutí č. 1419/1999/ES stanoví časové pořadí, podle něhož mohou členské státy v rámci tohoto projektu předkládat návrhy. Uvedená příloha se omezuje na členské státy v době přijetí rozhodnutí dne 25. května 1999.

(3)	Článek 6 rozhodnutí č. 1419/1999/ES stanoví, že uvedené rozhodnutí lze přezkoumat zejména s ohledem na budoucí rozšíření Evropské unie.

(4)

S ohledem na rozšíření z roku 2004 je důležité umožnit novým členským státům podávat během krátké doby návrhy v rámci projektu Evropské hlavní město kultury, aniž by se změnilo pořadí ostatních členských států, aby od roku 2009 až do konce současné akce Společenství bylo každý rok v členských státech možné vybrat dvě hlavní města.

(5)	Rozhodnutí č. 1419/1999/ES by tedy mělo být změněno,

ROZHODLY TAKTO:

Článek 1

Rozhodnutí č. 1419/1999/ES se mění takto:

1.	Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní: „12a) vzhledem k tomu, že je třeba přihlédnout k finančním dopadům tohoto rozhodnutí tak, aby bylo zajištěno dostatečné a vhodné financování Společenstvím pro jmenování dvou Evropských hlavních měst kultury;“

2.

V článku 2 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1.   Města v členských státech jsou jmenována Evropským hlavním městem kultury v pořadí stanoveném na seznamu v příloze I. Až do roku 2008 včetně se jmenování vztahuje na jedno město členského státu uvedeného v seznamu. Počínaje rokem 2009 se jmenování vztahuje na jedno město z každého členského státu uvedeného v seznamu. Časové pořadí uvedené v příloze I lze změnit vzájemnou dohodou mezi dotčenými členskými státy. Jednotlivé členské státy předloží své návrhy na jedno či více měst Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Výboru regionů. Návrh se předloží nejpozději čtyři roky před začátkem konání dotyčného projektu, případně společně s doporučením dotčeného členského státu.“

3.	Příloha I se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. května 2004.

---

(1)  Úř. věst. C 121, 30.4.2004, s. 15.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2004 (Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004), společný postoj Rady ze dne 21. října 2004 a postoj Evropského parlamentu ze dne ... (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. L 166, 1.7.1999, s. 1.

---

---

---

1.2.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 25/44

---

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 5/2005

přijatý Radou dne 12. listopadu 2004

s ohledem na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č..../2005 ze dne … o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám

(Text s významem pro EHP)

(2005/C 25E/05)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (2) významně přispěla k vytvoření vnitřního trhu se zemním plynem. Nyní je nezbytné zajistit strukturální změny v regulačním rámci, aby se odstranily zbývající překážky dotvoření vnitřního trhu, zejména u obchodu se zemním plynem. Jsou nezbytná další technická pravidla, která se týkají zejména služeb pro přístup třetích stran, zásad mechanismů pro přidělování kapacity, postupů pro řízení překročení kapacity a požadavků na průhlednost.

(2)

Zkušenosti získané při provádění a sledování prvního souboru „Pokynů pro správnou praxi“, přijatých v roce 2002 Evropským fórem pro regulaci plynárenství (Fórum) ukazují, že pro zajištění úplného provádění pravidel stanovených v pokynech ve všech členských státech a pro stanovení minimální záruky rovných podmínek přístupu na trh v praxi je nezbytné stanovit jejich právní vymahatelnost.

(3)

Na zasedání Fóra ve dnech 24. až 25. září 2003 byl přijat druhý soubor společných pravidel, nazvaný „Druhé pokyny pro správnou praxi“ a účelem tohoto nařízení je stanovit na základě těchto pokynů základní zásady a pravidla pro přístup k soustavě, služby pro přístup třetích stran k soustavě, řízení překročení kapacity, průhlednost, vyrovnávání a obchodování s právy na kapacitu.

(4)

Článek 15 směrnice 2003/55/ES umožňuje existenci provozovatele kombinované přepravní a distribuční soustavy. Proto pravidla stanovená v tomto nařízení nevyžadují změnu v organizaci vnitrostátních přepravních a distribučních soustav, jež jsou v souladu s příslušnými ustanoveními směrnice 2003/55/ES, a zejména článku 15 uvedené směrnice.

(5)	Do oblasti působnosti tohoto nařízení spadají vysokotlaká potrubí, kterými jsou místní distribuční společnosti připojeny k plynárenské soustavě a která nejsou především používána pro místní distribuci.

(6)

Je nezbytné stanovit kritéria pro určování sazeb za přístup k soustavě, aby se zajistilo, že jsou plně v souladu se zásadou nepřípustnosti diskriminace a vyhovují potřebám řádně fungujícího vnitřního trhu, plně zohledňují potřebu integrity soustavy a odrážejí skutečně vzniklé náklady, přičemž zároveň zajišťují náležité pobídky ve vztahu k účinnosti, včetně odpovídající návratnosti investic, a případně přihlížejí k srovnávacím rozborům sazeb prováděným regulačními orgány.

(7)

Při výpočtu sazeb za přístup k soustavám je důležité vzít v úvahu skutečně vzniklé náklady, jakož i potřebu zajistit přiměřenou návratnost investic a motivaci k výstavbě nové infrastruktury. V tomto ohledu, a zejména pokud bude mezi plynovody existovat účinná soutěž, budou srovnávací rozbory sazeb představovat důležitou součást této úvahy.

(8)	Používání tržních způsobů při stanovování sazeb, například aukcí, musí být slučitelné s ustanoveními směrnice 2003/55/ES.

(9)

Společný minimální soubor služeb pro přístup třetích stran je nezbytný pro stanovení společných minimálních norem přístupu v praxi v celém Společenství, pro zajištění dostatečné slučitelnosti služeb pro přístup třetích stran a pro možnost využívání výhod řádně fungujícího vnitřního trhu se zemním plynem.

(10)

Odkazy na harmonizované přepravní smlouvy v souvislosti s nediskriminačním přístupem k síti provozovatelů přepravních soustav neznamenají, že podmínky přepravních smluv konkrétního provozovatele soustavy v členském státě musí být stejné jako u jiného provozovatele přepravní soustavy v daném nebo v jiném členském státě, pokud nejsou stanoveny minimální požadavky, které musí splňovat všechny přepravní smlouvy.

(11)

Řízení smluvního překročení kapacity soustav je důležité pro dotvoření vnitřního trhu se zemním plynem. Je nezbytné vypracovat společná pravidla, jež by zajistila rovnováhu mezi potřebou uvolnit nevyužitou kapacitu v souladu se zásadou „využít nebo ztratit“ s právem držitele kapacity využít ji v případě potřeby a současně zvyšovat likvidnost kapacity.

(12)	Ačkoliv v současné době nepředstavuje fyzické překročení kapacity soustav ve Společenství problém, může se jím v budoucnu stát. Proto je důležité stanovit pro takové situace základní zásadu pro přidělování překročené kapacity.

(13)

Uživatelé soustav potřebují pro účinný přístup k plynárenské soustavě informace zejména o technických požadavcích a dostupné kapacitě, které jim umožní využít obchodní příležitosti, které se objeví v rámci vnitřního trhu. Pro tyto požadavky na průhlednost jsou nezbytné společné minimální normy. Tyto informace lze zveřejňovat různými prostředky včetně elektronických prostředků.

(14)

V případě zemního plynu představují nediskriminační a průhledné systémy vyrovnávání používané provozovateli přepravních soustav důležité mechanismy zejména ve vztahu k novým účastníkům vstupujícím na trh, kteří mohou mít s vyrovnáváním svého celkového portfolia prodejů větší potíže než společnosti, jež jsou na daném trhu již zavedené. Proto je nezbytné stanovit pravidla pro zajištění toho, aby provozovatelé přepravních soustav používali tyto mechanismy způsobem slučitelným s podmínkami nediskriminačního, průhledného a účinného přístupu k soustavě.

(15)	Obchodování s primárními právy na kapacitu představuje důležitou součást rozvoje konkurenčního trhu a vytváření likvidity. Toto nařízení by proto mělo stanovit základní pravidla pro tuto oblast.

(16)

Je nezbytné zajistit, aby podniky pořizující si práva na kapacitu mohly tato práva prodat jiným licencovaným podnikům, čímž se zajistí dostatečná likvidita trhu s kapacitou. Tento přístup však nebrání tomu, aby u soustavy, jejíž kapacita není po určité, na vnitrostátní úrovni stanovené období využita, byla tato kapacita dána opětovně na trhu k dispozici jako pevná.

(17)	Vnitrostátní regulační orgány by měly zajistit dodržování pravidel obsažených v tomto nařízení a v pokynech, které jsou podle něj přijaty.

(18)	V pokynech připojených k tomuto nařízení jsou na základě „Druhých pokynů pro správnou praxi“ vymezena podrobná prováděcí pravidla. Tato pravidla se případně budou v průběhu doby vyvíjet s přihlédnutím k rozdílům mezi vnitrostátními plynárenskými soustavami.

(19)

Při navrhování změn pokynů uvedených v příloze tohoto nařízení by měla Komise nejprve vést konzultace se všemi stranami, jichž se pokyny týkají a které jsou zastoupeny profesními organizacemi, a s členskými státy v rámci Fóra a požádat o vyjádření skupinu evropských regulačních orgánů pro elektroenergetiku a plynárenství.

(20)	Členské státy a příslušné vnitrostátní orgány by měly Komisi poskytovat příslušné informace. Komise by měla s těmito informacemi nakládat jako s důvěrnými.

(21)	Tímto nařízením a pokyny přijatými v souladu s ním není dotčeno použití pravidel Společenství, které se týkají hospodářské soutěže.

(22)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (3).

(23)

Protože cíle tohoto nařízení, zejména stanovení spravedlivých pravidel pro podmínky přístupu k plynárenským přepravním soustavám, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Cílem tohoto nařízení je stanovit nediskriminační pravidla pro podmínky přístupu k plynárenským přepravním soustavám s přihlédnutím ke zvláštnostem celostátních a regionálních trhů, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu se zemním plynem.

Tento cíl zahrnuje stanovení harmonizovaných zásad pro sazby či metody jejich výpočtu, pro přístup k soustavě, zavedení služeb pro přístup třetích stran, a harmonizované zásady pro přidělování kapacity a řízení překročení kapacity, stanovení požadavků na průhlednost, pravidla pro vyrovnávání, vyrovnávací poplatky a usnadnění obchodování s kapacitou.

2.   Členské státy mohou ustavit subjekt nebo orgán zřízený v souladu se směrnicí 2003/55/ES, který vykonává jednu nebo více funkcí obvykle vykonávaných provozovatelem přepravní soustavy a který podléhá tomuto nařízení.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1.

„přepravou“ přeprava zemního plynu soustavou, tvořenou zejména vysokotlakým potrubím, jinou než těžební plynovodní sítí či než tou částí vysokotlakého potrubí, které je používáno především v souvislosti s místní distribucí zemního plynu, s cílem jeho dodávek zákazníkům, avšak s vyloučením dodávek samotných;

2.	„přepravní smlouvou“ smlouva, kterou provozovatel přepravní soustavy uzavírá s uživatelem soustavy za účelem přepravy;

3.	„kapacitou“ maximální průtok vyjádřený v obvyklých metrech krychlových za jednotku času nebo v jednotkách energie za jednotku času, na který má uživatel soustavy na základě přepravní smlouvy právo;

4.	„nevyužitou kapacitou“ pevná kapacita, kterou si uživatel soustavy pořídil podle přepravní smlouvy, ale kterou nenominoval;

5.	„řízením překročení kapacity“ řízení portfolia kapacity provozovatele přepravní soustavy za účelem optimálního a maximálního využití technické kapacity a včasného zjišťování budoucího překročení kapacity a bodů nasycení;

6.	„sekundárním trhem“ trh s kapacitou obchodovanou mimo primární trh;

7.	„nominací“ oznámení, kterým uživatel soustavy provozovateli přepravní soustavy předem ohlašuje skutečný průtok, který chce do soustavy dodat nebo z ní odebrat;

8.	„renominací“ následné oznámení opravené nominace;

9.	„integritou soustavy“ takový stav přepravní soustavy včetně nezbytných přepravních zařízení, kdy tlak a jakost zemního plynu zůstává v rozmezí minimálních a maximálních limitů stanovených provozovatelem přepravní soustavy, takže přeprava zemního plynu je po technické stránce zaručena;

10.	„vyrovnávacím obdobím“ období, ve kterém musí jednotliví uživatelé soustavy vyrovnat odběr určitého množství zemního plynu vyjádřeného v jednotkách energie dodávkou stejného množství zemního plynu do přepravní soustavy v souladu s přepravní smlouvou nebo řádem soustavy;

11.	„uživatelem soustavy“ zákazník nebo potenciální zákazník provozovatele přepravní soustavy a samotní provozovatelé přepravních soustav, pokud je to potřebné pro výkon jejich funkce ve vztahu k přepravě;

12.	„přerušitelnými službami“ služby nabízené provozovatelem přepravní soustavy v souvislosti s přerušitelnou kapacitou;

13.	„přerušitelnou kapacitou“ kapacita přepravy zemního plynu, kterou může provozovatel přepravní soustavy v souladu s podmínkami přepravní smlouvy přerušit;

14.	„dlouhodobými službami“ služby nabízené provozovatelem přepravní soustavy na dobu jednoho roku a delší;

15.	„krátkodobými službami“ služby nabízené provozovatelem přepravní soustavy na dobu kratší než jeden rok;

16.	„pevnou kapacitou“ kapacita přepravy zemního plynu, která je provozovatelem přepravní soustavy smluvně zaručená jako nepřerušitelná;

17.	„pevnými službami“ služby nabízené provozovatelem přepravní soustavy v souvislosti s pevnou kapacitou;

18.	„technickou kapacitou“ maximální pevná kapacita, kterou může provozovatel přepravní soustavy nabídnout uživatelům soustavy s přihlédnutím k integritě soustavy a provozním požadavkům přepravní soustavy;

19.	„smluvní kapacitou“ kapacita, kterou provozovatel přepravní soustavy přidělil uživateli soustavy na základě přepravní smlouvy;

20.	„dostupnou kapacitou“ část technické kapacity, která není přidělena a je v danou chvíli v soustavě ještě k dispozici;

21.	„smluvním překročením kapacity “ situace, kdy výše poptávky po pevné kapacitě překračuje technickou kapacitu;

22.	„primárním trhem“ trh s kapacitou obchodovanou přímo provozovatelem přepravní soustavy;

23.	„fyzickým překročením kapacity“ situace, kdy v určitém okamžiku výše poptávky po skutečných dodáních překračuje technickou kapacitu.

2.   Použijí se rovněž příslušné definice obsažené v článku 2 směrnice 2003/55/ES s výjimkou definice přepravy v bodu 3 uvedeného článku.

Článek 3

Sazby za přístup k soustavám

1.   Sazby nebo metody pro jejich výpočet, používané provozovateli přepravních soustav a schválené regulačními orgány podle čl. 25 odst. 2 směrnice 2003/55/ES, a rovněž sazby zveřejňované podle čl. 18 odst. 1 uvedené směrnice jsou průhledné, berou v úvahu potřebu integrity soustavy a jejího zlepšování a odrážejí skutečné náklady, přičemž zároveň zajišťují vhodné podněty ve vztahu k účinnosti, včetně odpovídající návratnosti investic, a případně přihlížejí k srovnávacím rozborům sazeb prováděným regulačními orgány. Sazby nebo metody pro jejich výpočet se používají nediskriminačním způsobem.

Členské státy mohou rozhodnout, že sazby lze rovněž určovat tržními prostředky, jako jsou aukce, pokud jsou takové prostředky a výnosy z nich plynoucí schváleny regulačním orgánem.

Sazby nebo metody pro jejich výpočet usnadňují účinné obchodování se zemním plynem a hospodářskou soutěž a současně zabraňují křížovým dotacím mezi uživateli soustavy a poskytují podněty k investicím a k zachování nebo vytváření interoperability přepravních soustav.

2.   Sazby za přístup k soustavě nesmí omezit likviditu trhu ani narušit přeshraniční obchod mezi různými přepravními soustavami. Pokud by rozdíly ve struktuře sazeb nebo mechanismů vyrovnávání narušovaly obchod mezi přepravními soustavami, usilují provozovatelé přepravních soustav, aniž je dotčen čl. 25 odst. 2 směrnice 2003/55/ES, v úzké spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány aktivně o sblížení struktur sazeb a zásad ukládání poplatků, a to i ve vztahu k vyrovnávání.

Článek 4

Služby pro přístup třetích stran

1.   Provozovatelé přepravních soustav

a)

zajistí nediskriminační nabídku služeb všem uživatelům soustavy. Zejména pokud provozovatel přepravní soustavy nabízí stejnou službu různým zákazníkům, činí tak za rovnocenných smluvních podmínek buď za použití harmonizovaných přepravních smluv, nebo podle řádu soustavy schváleného příslušným orgánem postupem podle článku 25 směrnice 2003/55/ES;

b)	poskytují pevné i přerušitelné služby pro přístup třetích stran. Cena za přerušitelnou kapacitu odráží pravděpodobnost přerušení;

c)	nabízejí uživatelům soustavy dlouhodobé i krátkodobé služby.

2.   Přepravní smlouvy uzavřené s nestandardními termíny zahájení nebo na dobu kratší, než je standardní roční přepravní smlouva, nesmějí vést k bezdůvodně vyšším nebo nižším sazbám, jež neodrážejí tržní hodnotu služby podle zásad v čl. 3 odst. 1.

3.   Služby pro přístup třetích stran mohou být případně poskytovány s výhradou vhodné záruky solventnosti uživatele soustavy. Tyto záruky nesmí vytvářet bezdůvodnou překážku vstupu na trh a musí být nediskriminační, průhledné a přiměřené.

Článek 5

Zásady mechanismů přidělování kapacity a postupů pro řízení překročení kapacity

1.   Účastníkům trhu je dána k dispozici maximální kapacita ve všech významných bodech uvedených v čl. 6 odst. 3 s přihlédnutím k integritě soustavy a účinnost provozu soustavy.

2.   Provozovatelé přepravních soustav zavedou a zveřejní nediskriminační a průhledné mechanismy přidělování kapacity, které

a)	poskytují vhodné ekonomické signály pro účinné a maximální využití technické kapacity a usnadňují investice do nové infrastruktury;

b)	jsou slučitelné s tržními mechanismy včetně krátkodobých trhů a obchodovacích středisek a zároveň jsou pružné a schopné se přizpůsobit podmínkám vyvíjejícího se trhu;

c)	jsou slučitelné se systémy přístupu k soustavě členských států.

3.   Pokud provozovatelé přepravních soustav uzavírají nové přepravní smlouvy nebo znovu sjednávají stávající přepravní smlouvy, zohlední tyto smlouvy následující zásady:

a)	v případě smluvního překročení kapacity nabídne provozovatel přepravní soustavy nevyužitou kapacitu na primárním trhu alespoň v režimu na následující den a jako přerušitelnou;

b)	uživatelé soustavy, kteří chtějí na sekundárním trhu odprodat nebo pronajmout jimi nevyužitou smluvní kapacitu, mají právo tak učinit. Členské státy mohou od uživatelů soustavy požadovat, aby tuto skutečnost oznámili nebo sdělili provozovateli přepravní soustavy.

4.   Pokud smluvní kapacita ze stávajících přepravních smluv zůstane nevyužitá a dojde k smluvnímu překročení kapacity, použijí provozovatelé přepravních soustav odstavec 3, pokud tím nebudou porušeny požadavky stávajících přepravních smluv. Pokud by tím došlo k porušení stávajících přepravních smluv, požádají provozovatelé přepravních soustav po konzultaci s příslušnými orgány podle odstavce 3 uživatele soustavy, aby použil nevyužitou kapacitu na sekundárním trhu.

5.   Dojde-li k fyzickému přetížení, použije provozovatel přepravní soustavy nebo případně regulační orgán nediskriminační a průhledné mechanismy přidělování kapacity.

Článek 6

Požadavky na průhlednost

1.   Provozovatelé přepravních soustav zveřejní podrobné údaje o nabízených službách a uplatňovaných podmínkách spolu s technickými údaji, které uživatelé soustavy potřebují pro účinný přístup k soustavě.

2.   Provozovatelé přepravních soustav nebo příslušné vnitrostátní orgány zveřejňují přiměřené a dostatečně podrobné informace o stanovování sazeb, metodách a struktuře, aby zajistili průhledné, objektivní a nediskriminační sazby a usnadnili účinné využívání plynárenské soustavy.

3.   U poskytovaných služeb každý provozovatel přepravní soustavy pravidelně, průběžně, srozumitelným a standardizovaným způsobem zveřejňuje pro všechny významné body včetně vstupů a výstupů číselné údaje o technické, smluvní a dostupné kapacitě.

4.   Významné body v přepravní soustavě, pro které se musí údaje zveřejňovat, schválí příslušné orgány po konzultaci s uživateli soustavy.

5.   Pokud se provozovatel přepravní soustavy domnívá, že z důvodu zachování důvěrnosti není oprávněn zveřejnit všechny požadované údaje, vyžádá si od příslušných orgánů povolení, aby omezil zveřejnění s ohledem na daný bod či dané body.

Příslušné orgány udělují či zamítají povolení případ od případu, přičemž berou v úvahu zejména potřebu oprávněné ochrany obchodního tajemství a cíl vytvoření konkurenčního vnitřního trhu se zemním plynem. Je-li povolení uděleno, zveřejní se dostupná kapacita bez uvedení těch číselných hodnot, kterými by se porušilo zachování důvěrnosti.

Povolení podle tohoto odstavce se neudělí, pokud ve stejném bodě mají smluvní kapacitu tři nebo více uživatelů soustavy.

6.   Provozovatelé přepravních soustav vždy zveřejňují informace vyžadované tímto nařízením smysluplným, kvantifikovatelně jasným, snadno přístupným a nediskriminačním způsobem.

Článek 7

Pravidla vyrovnávání a vyrovnávací poplatky

1.   Pravidla vyrovnávání musí být stanovena spravedlivým, nediskriminačním a průhledným způsobem a vycházet z objektivních kritérií. Pravidla vyrovnávání odrážejí skutečné potřeby soustavy s přihlédnutím ke zdrojům, které má provozovatel přepravní soustavy k dispozici.

2.   V případě netržních systémů vyrovnávání se úrovně tolerance určují způsobem, který buď odráží sezónnost, nebo vede k úrovni tolerance vyšší, než která vychází ze sezónnosti, a který odráží skutečné technické možnosti přepravní soustavy. Úrovně tolerancí odrážejí skutečné potřeby soustavy s přihlédnutím ke zdrojům, které má provozovatel přepravní soustavy k dispozici.

3.   Vyrovnávací poplatky široce odrážejí náklady, přičemž zároveň uživatelům soustavy poskytují vhodné podněty k vyrovnání jejich dodávek a odběrů zemního plynu. Zabraňují křížovým dotacím mezi uživateli soustavy a nebrání vstupu nových účastníků na trh.

Příslušné orgány nebo případně provozovatel přepravní soustavy zveřejňují metody pro výpočet vyrovnávacích poplatků a konečných sazeb.

4.   Provozovatelé přepravních soustav mohou uložit peněžní sankce uživatelům soustavy, jejichž dodávka do přepravní soustavy a odběr z ní není v rovnováze podle pravidel vyrovnávání uvedených v odstavci 1.

5.   Peněžní sankce přesahující skutečně vzniklé náklady na vyrovnávání se zohlední při výpočtu sazeb takovým způsobem, aby se nesnížil zájem na vyrovnávání, a schválí je příslušné orgány.

6.   Aby uživatelé soustavy měli možnost přijmout včasná nápravná opatření, poskytují provozovatelé přepravních soustav dostatečné, včasné a spolehlivé on-line informace o stavu vyrovnávání u jednotlivých uživatelů soustavy. Úroveň poskytovaných informací odráží úroveň informací, které má provozovatel přepravní soustavy k dispozici. Pokud je poskytování těchto informací zpoplatněno, schválí poplatky příslušné orgány a provozovatel přepravní soustavy je zveřejní.

7.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé přepravních soustav usilovali o harmonizaci režimů vyrovnávání a zjednodušení struktur a úrovní poplatků za vyrovnávání za účelem usnadnění obchodování se zemním plynem.

Článek 8

Obchodování s právy na kapacitu

Každý provozovatel přepravní soustavy učiní přiměřené kroky, aby umožnil a usnadnil volné obchodování s právy na kapacitu. Každý takový provozovatel vypracuje harmonizované přepravní smlouvy a postupy pro primární trh, aby usnadnil sekundární obchodování s kapacitou, a uzná převod primárních práv na kapacitu, je-li mu to uživatelem soustavy oznámeno. Harmonizované přepravní smlouvy a postupy se oznamují regulačním orgánům.

Článek 9

Pokyny

1.   Pokyny, kterými se stanoví minimální stupeň harmonizace požadované pro dosažení cíle tohoto nařízení, případně určí:

a)	podrobnosti o službách pro přístup třetích stran včetně druhu, trvání a ostatních náležitostí těchto služeb podle článku 4;

b)	podrobnosti zásad pro mechanismy přidělování kapacity a uplatňování postupů řízení překročení kapacity v případě smluvního překročení kapacity podle článku 5;

c)

podrobné vymezení technických údajů, které uživatel soustavy potřebuje pro účinný přístup k soustavě, a určení všech významných bodů z důvodu požadavků na průhlednost, včetně informací, které se o všech významných bodech zveřejňují, a časového plánu zveřejňování těchto informací v souladu s článkem 6.

2.   Pokyny týkající se záležitostí uvedených v odstavci 1 jsou stanoveny v příloze. Komise je může změnit; změna se provede postupem podle čl. 14 odst. 2.

3.   Použití a změna pokynů přijatých na základě tohoto nařízení odráží rozdíly mezi jednotlivými vnitrostátními plynárenskými soustavami, a proto nejsou vyžadovány na úrovni Společenství jednotné podmínky pro přístup třetích stran. Přesto mohou pokyny stanovit minimální požadavky, jež je třeba splnit pro dosažení nediskriminačních a průhledných podmínek přístupu k soustavě nezbytných pro vnitřní trh se zemním plynem, které lze poté uplatňovat s ohledem na rozdíly mezi vnitrostátními plynárenskými soustavami.

Článek 10

Regulační orgány

Při výkonu svých povinností podle tohoto nařízení zajišťují regulační orgány členských států zřízené podle článku 25 směrnice 2003/55/ES soulad s tímto nařízením a s pokyny přijatými podle článku 9 tohoto nařízení.

Tyto orgány případně spolupracují navzájem a s Komisí.

Článek 11

Poskytování informací

Členské státy a regulační orgány poskytnou na žádost Komisi veškeré potřebné informace pro účely článku 9.

Pro poskytnutí informací stanoví Komise přiměřenou lhůtu, přičemž přihlédne ke složitosti požadovaných informací a k jejich naléhavosti.

Článek 12

Právo členských států na stanovení podrobnějších opatření

Tímto nařízením nejsou dotčena práva členských států zachovat nebo zavést opatření obsahující podrobnější ustanovení, než která jsou uvedena v tomto nařízení a v pokynech podle v článku 9.

Článek 13

Sankce

1.   Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření pro zajištění jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy o těchto předpisech vyrozumí Komisi nejpozději do 1. července 2006 a neprodleně oznámí veškeré jejich následné změny.

2.   Sankce podle odstavce 1 nejsou trestněprávní povahy.

Článek 14

Projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 30 směrnice 2003/55/ES.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí Rady 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 15

Zpráva Komise

Komise sleduje provádění tohoto nařízení. Ve své zprávě podle čl. 31 odst. 3 směrnice 2003/55/ES Komise rovněž uvede zkušenosti získané při používání tohoto nařízení. Zpráva zejména přezkoumá, do jaké míry bylo nařízení úspěšné při zajištění nediskriminačních a náklady odrážejících podmínek přístupu k soustavě u plynárenských přepravních soustav, a přispělo tak zákazníkům k možnosti volby na řádně fungujícím vnitřním trhu a k dlouhodobé bezpečnosti dodávek. V případě potřeby se zpráva doplní vhodnými návrhy nebo doporučeními.

Článek 16

Odchylky a výjimky

Toto nařízení se nevztahuje na

a)

plynárenské přepravní soustavy v členských státech po dobu trvání odchylky udělené podle článku 28 směrnice 2003/55/ES; členské státy, kterým byly uděleny odchylky podle článku 28 směrnice 2003/55/ES, mohou Komisi požádat o přechodnou odchylku od použití tohoto nařízení až na dobu dvou let ode dne, k němuž odchylka uvedená v tomto písmenu pozbude platnosti;

b)

propojovací vedení mezi členskými státy, významná zvýšení kapacity stávajících infrastruktur a změny infrastruktur, které umožňují rozvoj nových zdrojů dodávek plynu, jak je uvedeno v čl. 22 odst. 1 a 2 směrnice 2003/55/ES, které jsou vyňaty z působnosti článků 18, 19, 20 a čl. 25 odst. 2, 3 a 4 uvedené směrnice, pokud jsou vyňaty z ustanovení uvedených v tomto písmenu;

c)	plynárenské přepravní soustavy, kterým byla udělena výjimka podle článku 27 směrnice 2003/55/ES.

Článek 17

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od dne 1. července 2006, s výjimkou čl. 9 odst. 2 druhé věty, která se použije ode dne 1. ledna 2007.

---

(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 20. dubna 2004 (Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004) a rozhodnutí Rady ze dne ...

(2)  Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 57.

(3)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

---

---

---