25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/1

1.1

V rámci procesu zjednodušení legislativy o jednotném trhu, Komise zveřejnila v září 1999 studii vypracovanou pracovní skupinou týkající se práv společností, která se zaměřila zejména na zjednodušení první a druhé směrnice. Skupina na vysoké úrovni odborníků na právo společností ve zprávě „Moderní reglementační rámec evropského práva společností“ zveřejněné v listopadu 2002 zdůraznila, že většina podmětů vyjádřených v legislativě o jednotném trhu by měla být zavedena do směrnice.

1.2

Návrh této směrnice se snaží zjednodušit některé aspekty druhé směrnice, která v současné době vytyčuje následující požadavky:

2.1

Návrh směrnice se opírá o úvahu, že zjednodušení druhé směrnice by přispělo zásadním způsobem ke zvýšení účinnosti a konkurenceschopnosti podniků, aniž by se tím snížila ochrana akcionářů a věřitelů.

2.2

Z tohoto hlediska různé články návrhu směrnice se snaží přímým či nepřímým způsobem:

2.3

Aby se předešlo zneužití trhu, by měly členské státy, za účelem uplatnění této směrnice, vzít na vědomí ustanovení směrnic 2003/6/ES a 2004/72/ES týkajících se uznané tržní praxe a řady ustanovení, která by měla zajistit transparentnost řízení a odpovědnost řídících orgánů

3.1

Výbor souhlasí s cíly stanovenými v návrhu směrnice a se způsoby, jakými jich chce Komise dosáhnout. Je třeba rozlišovat mezi skutečným zjednodušením, které se nedotýká smyslu a dopadu již existujících opatření, a pozměňujícím zjednodušením, které tím, že vypustí některé metody, jež měly původně sloužit jako záruka pro třetí strany, pro trh nebo pro vlastní společnosti, může vést ke změně, ať již zásadní nebo podružné, „ochranného“ charakteru předchozích směrnic.

3.2

Pozměňovací zjednodušení není špatnou variantou, naopak se může ukázat jako velice užitečné, jestliže upravuje opatření pro potřeby trhu a fungování podniků. Avšak s jejím přijetím Komise nemůže překročit hranice svého zmocnění zjednodušit, nikoliv změnit, existující právní úpravu. Jinými slovy, každá změna je přijatelná, jestliže se dá dokázat, že přispěje ke zjednodušení správy podniku (corporate governance) zlepšením konkurenceschopnosti a snížením nákladů společnosti, a naopak není vítaná, jestliže jejím důsledkem je omezení práv třetích osob, zejména minoritních akcionářů nebo věřitelů. EHSV upozorňuje Parlament a Radu na tento bod, který je velmi důležitý, má-li se zabránit tomu, aby měl občan pocit, že proces zjednodušení je využit k zavedení podstatných změn, které nijak nesouvisejí se zjednodušením. EHSV chce v tomto duchu přispět tím, že se omezí pouze na aspekty, které si zaslouží pozornost, přičemž se rozumí, že s ostatními souhlasí.

4.1

Článek 10a odstavec 1 stanovuje, že se členské státy mohou rozhodnout neuplatňovat garanční opatření článku 10, odstavce 1, 2 a 3 směrnice 77/91/ES, pokud nový vklad kapitálu nesestává z hotovosti, ale z kotovaných cenných papírů. Znalecká certifikace může být v takovém případě nahrazena hodnocením provedeným na základě jejich váženého průměru cen za poslední tři měsíce.

4.1.1

Výbor s tímto souhlasí, nicméně poukazuje na to, že výpočet na základě váženého průměru ceny za poslední tři měsíce spočívá na předešlých hodnotách, které nepočítají s budoucími perspektivami, kdy ceny mohou stoupat, ale také klesat. Tato norma by měla být sjednocena tak, aby byl vážený průměr ceny považován za maximum, s možností rozhodujících orgánů učinit odlišné a odůvodněné ocenění.

4.1.2

Úlevy stanovené v odstavci 1 by měly být zavedeny v celé EU. Pokud by byly ponechány na rozhodnutí jednotlivým členským státům, existuje nebezpečí, že k žádanému deregulačnímu efektu v některých zemích nedojde.

4.2

Článek 10a odstavec 2 stanovuje, že členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat garanční opatření zmíněná v odstavci 4.1 v případě, že nový vklad kapitálu nesestává z kotovaných cenných papírů (tedy z nekotovaných cenných papírů, nemovitostí atd.). V takovém případě ale musí být ocenění předem provedeno nezávislým znalcem, který musí mít dostatečné vzdělání a zkušenosti.

4.2.1

Podle názoru Výboru by měl odstavec a), který se týká osoby znalce, bez náhrady odpadnout, protože pojmy „dostatečné odborné znalosti a dostatečné zkušenosti“ jsou příliš neurčité. Pro účely směrnice postačí, bude-li se jednat o nezávislého znalce uznaného příslušnými orgány.

4.2.1.1

V odstavci 2 b), který se týká referenčního období pro ocenění vkladu, by měla být tříměsíční lhůta prodloužena minimálně na 6 měsíců.

4.2.2

Druhá připomínka se týká bodu c), ve kterém se uvádí, že znalec musí provádět posudky „v souladu s principy a normami hodnocení všeobecně uznanými v daném členském státě“: EHSV navrhuje, aby byly účtovací normy uznané zákonem nebo oficiální reglementací explicitně uvedeny.

4.2.3

Odstavec 3 stanovuje možnost nepoužít normy pro oceňování v případech, kdy nepeněžité vklady vyplývají z „účtování“ předcházejícího finančního roku. Je třeba vysvětlit pojem „seznam majetku“. Je nejasné, zda se jedná o bilanční hodnoty.

4.3

V článku 10b) odstavec 1 pododstavec 2 se uvádí, že každý členský stát určí správní nebo soudní orgán, který bude pověřen prověřováním legálnosti nepeněžních vkladů. EHSV poznamenává – ale jde pouze o vlastní formu, že soudní orgán je vždy nezávislý a navrhuje tedy malou úpravu textu. Důležitější je si ale uvědomit, že o tomto orgánu se zmiňuje na několika místech směrnice, pokaždé s poukázáním na jiné funkce, aniž by definovala jeho přesnou roli a stanovila přesný seznam jeho povinností.

4.3.1

Každý členský stát má správní nebo soudní orgány s notářskými, autorizačními a kontrolními funkcemi a nyní se zdá, že alespoň uvnitř členských států se dospělo k ujasnění situace a nalezení definice pro jediný kompetentní orgán („jednotné kontaktní místo“ v souladu se směrnicí o službách) pro otázky reglementace a kontroly společností: rozhodný krok nejen na cestě ke zjednodušení, ale především k realizace vnitřního trhu.

4.4

Článek 19 odstavec 1 ustanovuje, že v zemích, které umožňují společnostem získání vlastní akcie, je povolení k jejich nákupu stanoveno valnou hromadou na dobu maximálně pěti let. EHSV se domnívá, že období pěti let je příliš dlouhé: situace na trhu a v podniku se může radikálně změnit a přimět rozhodující orgány zrušit jejich rozhodnutí. Doba nákupu akcií platná na pět let není pro podniky obvyklá. V zájmu opatrnosti a s cílem poskytnout shromáždění akcionářů větší volnost v rozhodování, by bylo lepší snížit toto období na dva roky, s možností jeho obnovení v ročních nebo dvouročních intervalech.

4.4.1

V článku 23 odst. 1 by se neměl používat pojem „z iniciativy“ správního nebo vedoucího orgánu. Pojem je příliš nejasný a může být myšlen pouze jako příklad. Období 5 let na analýzu cash-flow v 2. pododstavci se zdá být příliš dlouhé a mělo by být zkráceno na 2 roky.

4.5

Článek 23a ustanovuje právo akcionářů na popřít schválení operace nepeněžních vkladů Valnou hromadou a požádat soudní nebo správní kompetentní orgán o rozhodnutí o legálnosti takového schválení. EHSV se domnívá, že usnesení akcionářského shromáždění mají zákonnou hodnotu a že těžko nějaký orgán s výlučně správními pravomocemi bude moci rozhodnout o jeho zrušení nebo pozměnění. Tento aspekt poukazuje na skutečnou nutnost definovat role kompetentních orgánů (viz. výše uvedený bod 4.3.) a vytvořit „jednotné kontaktní místo“, které bude mít také soudní funkce (správní soud).

4.6

Do článku 29 je vložen odstavec, který zprošťuje, správní nebo jiné zplnomocněné orgány, povinnosti uvést písemnou zprávu o omezení nebo vyjmutí z opčního práva v případě zvýšení kapitálu. EHSV nechápe důvod tohoto opatření, které se zdá být proti principům transparentnosti, aniž by na druhou stranu nabídl zjednodušení celého procesu. Kromě toho je nutné poznamenat, že akcionáři „mohou žádat tyto orgány o udání důvodů takového omezení či vyjmutí…“, nicméně neexistuje nařízení, které by počítalo s případným odmítnutím poskytnout informace nebo s případným nesouhlasem akcionářů s obdrženým sdělením. Všeobecný princip by měl být vyvozen z principů práva společností: akcionářské shromáždění je co se týče společností nejvyšším orgánem a má ve všech případech právo být informováno o tom, co bylo uděláno a obdržet zprávu týkající se rozpočtu, jak příjmů, tak výdajů. EHSV navrhuje vypuštění tohoto odstavce.

4.7

Článek 39a nepřináší zjednodušení jako takové, ale podobně jako čl. 15 směrnice o nabídkách na převzetí se snaží kodifikovat v komunitárním právu normu, která existuje pouze v některých zemích: „majoritní akcionář“ (akcionář, který vlastní 90 % nebo více upsaného kapitálu v kotované společnosti) může donutit „minoritní akcionáře“ k tomu, aby mu prodali jejich akcie „za slušnou cenu“. Členské státy mohou zvýšit tuto kvótu maximálně na 95 %. V preambuli k návrhu směrnice se píše o „majoritním akcionáři“ i v případě mnoha akcionářů, zatímco znění článku vede k domněnce, že se tím myslí pouze jediný akcionář. Je nezbytné, aby konečná verze tuto pochybnost odstranila.

4.7.1

Jak bylo uvedeno výše, jedna taková norma již byla kodifikována ve směrnici o zadávání veřejných zakázek, ale tento případ je odlišný. Chybí zde záruky průhlednosti úzce spojené se zadáváním veřejných zakázek a předběžné podmínky, které ho ovlivňují. Zatímco je jasný zájem majoritního akcionáře kontrolovat společnost na 100 %, zejména v přítomnosti obstrukční nebo spory vyhledávající menšiny, minoritní akcionáři mohou mít na tuto otázku jiný pohled, který bude záležet na okolnostech a na jejich individuální situaci. Akcionář, který nemá žádný vliv na chod společnosti, by mohl kladně zvážit možnost postoupení vlastního akcionářského portfolia za nabízenou cenu, která je nicméně vyšší, než je cena akcií obchodovaných na burze. Ale pokud tato akcie přináší zisk nebo může-li její hodnota v budoucnosti stoupnout, může si ji investor/akcionář chtít ponechat a nevidí důvod, proč by ji měl prodávat. Konečně, zatímco na jedné straně 10 % akcionářská menšina obvykle nebrání správě podniku, na druhé straně je třeba uznat úplnou svobodu rozhodování, na kterou má každý akcionář právo. Nelze ale vyloučit okrajové případy, kdy si správa vyžaduje dozor nad všemi akcionáři. Pouze v takových případech a s pověřením dozorčích orgánů by dotyčné pravidlo mělo právo na existenci.

4.8

Článek 39b – ovlivněný článkem 16 směrnice o zadávání veřejných zakázek – je zrcadlovým obrazem předchozího bodu: minoritní akcionáři mohou individuálně nebo společně donutit majoritního akcionáře, aby si odkoupil jejich akcie, stále za onu „slušnou cenu“. Mutatis mutandis tu platí připomínky zmíněné v předešlém odstavci. Také v tomto případě by příslušné orgány měly souhlasit s nuceným prodejem pouze v prokazatelně nezbytných případech, nicméně s výjimkou odprodeje akcionářské účasti v případě, že se společnost vyvíjí nepříznivě.

4.8.1

Závěry Výboru se v obou výše uvedených případech inspirují stejnou koncepcí nestrannosti a vážnosti obecných právních principů: svoboda rozhodování akcionářů musí být plně zachována a nemůže být omezena úvahami cizími jejich zájmům, kromě prokázaných požadavků vyžadujících opak.

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/4

1.1

Návrh na novelizaci účetních směrnic vznikl v důsledku Akčního plánu pro modernizaci práva obchodních společností a řízení a správu podniků na úrovni Evropské unie, který přijala Komise dne 21. května 2003.

1.2

Cílem návrhu je posílení důvěryhodnosti finančních výkazů a výročních zpráv zveřejňovaných evropskými společnostmi, které mají poskytnout akcionářům a ostatním účastníkům (např. zaměstnancům a dodavatelům) spolehlivé, úplné a jednoduše dostupné informace.

1.3

EHSV se podrobně vyjádřil k některým bodům uvedeným v tomto dokumentu, nicméně obecně výše uvedený cíl podporuje a domnívá se, že toto opatření je nutné k ochraně všech zainteresovaných stran.

2.1

Návrh požaduje novelizovat účetní směrnice (78/660/EHS a 83/349/EHS) tak, aby:

2.2

Komise zdůrazňuje, že tento přístup je principiální; má za cíl zajistit proporcionalitu a poskytovat flexibilitu.

2.3

Komise uznává, že návrh nespadá do výhradní kompetence Společenství, ale zdůrazňuje, že je třeba zvýšit důvěru veřejnosti tím, že budou finanční výkazy v celé EU srovnatelné.

3.1

EHSV uznává, že je nutné zvýšit důvěru veřejnosti ve finanční výkazy evropských společností ve světle nedávných skandálů v Evropě a jinde ve světě. Proto tuto iniciativu velmi podporuje.

3.2

EHSV podporuje principiální přístup návrhu, protože souhlasí s tím, že specifická pravidla lze obejít nebo mohou zastarat.

3.3

Vzhledem k tomu, že je třeba v rámci EU podporovat podniky a zaměstnanost, je důležité, aby nebyly požadavky na výkaznictví přehnané. Nadměrné výkaznictví by mohlo mít tu nevýhodu, že by omezilo pozornost věnovanou věcem, které jsou skutečně důležité. EHSV proto vítá začlenění kritéria „důležitosti“ do návrhů; v zásadě se domnívá, že by toto kritérium mělo být základním rysem směrnic.

3.4

EHSV se také obává toho, aby požadavky na výkaznictví u nekótovaných malých a středních podniků nebylo nepřiměřeně zatěžující, protože tyto subjekty jsou motorem pro růst v EU. Výbor si je vědom skutečnosti, že členské státy mohou dle svého uvážení povolit malým a středním podnikům, aby neuplatňovaly všechny požadavky na výkaznictví. EHSV navrhuje, že by bylo vhodné důkladně přezkoumat prahy pro malé a střední podniky a konkrétně se zaměřit na omezení zatížení nejmenších subjektů (1).

3.5

EHSV bere na vědomí, že Rada pro mezinárodní účetní standardy v současné době zahájila projekt, jehož cílem je vypracovat soubor standardů týkajících se přímo MSP. EHSV tento projekt vítá.

4.1.1

EHSV vítá návrhy zakládající kolektivní odpovědnost členů představenstva za výroční zprávy a účetní závěrky, která je již v EU všeobecně akceptována. Ovšem tam, kde existuje dvoustupňová struktura, je důležité, aby byla odpovědnost uložena na každý orgán (správní, řídící a dozorčí) v souvislosti s jejich příslušnými funkcemi, a neměla by přesahovat kompetence, které jim ukládají vnitrostátní zákony.

4.1.2

EHSV navrhuje, aby členové představenstva museli v dobré víře zveřejňovat svému auditorovi všechny informace, které jsou považovány za relevantní v souvislosti s finančními zprávami a účetními závěrkami společnosti, aniž by o to byli přímo požádáni.

4.2.1

EHSV vítá cíl Komise zvýšit transparentnost transakcí se spřízněnými stranami u nekótovaných obchodních společností, s cílem obnovit důvěru veřejnosti ve finanční výkazy obchodních společností. Transakce se spřízněnými stranami jsou často velmi důležité v soukromých společnostech, včetně MSP.

4.2.2

Text článku 1, kterým se mění čtvrtá směrnice podle článku 43 7 písm. b), požaduje zveřejnění „charakteru, obchodního účelu a výše“ transakcí se spřízněnými stranami, které nejsou prováděny „za běžných obchodních podmínek“. Toto zveřejnění zachází za hranice IAS 24, a to zejména v tom, že požaduje zveřejnění „obchodního účelu“ takových transakcí.

4.2.3

EHSV má pochybnosti, zda by návrh měl zacházet za hranice IAS 24, což pravděpodobně způsobí významné náklady mnoha nekótovaným obchodním společnostem a převáží tak nad výhodami, které mají uživatelé ze svých finančních výkazů.

4.3.1

Komise navrhuje zlepšit zveřejňování informací tak, že uloží konkrétní požadavek, aby byla důležitá „opatření“ mimo účetní rozvahu, včetně subjektů pro zvláštní účely, zahrnuta do poznámek ke zveřejňování informací o účtech EHSV tento požadavek podporuje, ale obává se, že výraz „opatření“ není dostatečně definován a tudíž zůstává spíše vágním konceptem. Výbor proto navrhuje, aby byl tento koncept objasněn a byl poskytnut návod na jeho interpretaci, pokud to bude možné, za pomoci použití vhodných příkladů.

4.3.2

V zájmu omezení dopadu na malé a střední podniky EHSV doporučuje, aby členské státy měly možnost omezit informace ke zveřejnění na minimum nezbytně nutné ke zhodnocení finanční situace společnosti.

4.4.1

EHSV vítá požadavek, který ukládá kótovaným společnostem, aby zveřejňovaly informace o strukturách řízení a správy podniků, jež jsou důležité pro investory. Začlenění prohlášení do výroční zprávy bude vyžadovat, aby se auditoři vyjádřili ohledně souladu výroční zprávy s roční účetní závěrkou sestavenou za stejný finanční rok, za který byla vytvořena samotná výroční zpráva podle článku 51.1 čtvrté směrnice.

4.4.2

Pravděpodobně však vznikne problém, protože členské státy překročily požadavky čtvrté a sedmé směrnice a stanovily, že výroční zpráva, která bude v budoucnosti obsahovat prohlášení o správě a řízení podniku, podléhá úplnému auditu. EHSV se domnívá, že ne všechny prvky prohlášení o správě a řízení podniku mohou podléhat úplnému auditu. Řešením tohoto problému by mohl být požadavek, aby kótované společnosti dodávaly prohlášení o správě a řízení podniku „spolu s výroční zprávou a účetní závěrkou“, ale prohlášení by i nadále mělo být podrobeno kontrole souladu, jak uvádí výše uvedený odstavec 4.4.1.

4.4.3

EHSV se domnívá, že článek 46a.3 je vypracován příliš obecně. Navrhujeme následující znění „popis hlavních charakteristik vnitřní kontroly a systému řízení rizik společnosti v souvislosti s procesem finančního výkaznictví“.

4.5.1

Terminologie použitá v článku 2, tj. „přímo relevantní a napomáhá“, kterou se mění sedmá směrnice je odlišná od terminologie, kterou používá čtvrtá směrnice, tj. „zásadní a napomáhá“. Pro tuto rozdílnou formulaci neexistuje, jak se zdá, žádné odůvodnění. EHSV proto navrhuje, aby byla druhá formulace, která obsahuje výraz „zásadní“, použita v obou případech.

4.5.2

Výrazy „ne za běžných komerčních podmínek“ jsou použity v článku 1, kterým se mění článek 43 odst. 1 bod 7 b) čtvrté směrnice. Podobná formulace se používá v souvislosti se sedmou směrnicí v článku 34 bodu 7 b). V odůvodnění „není prováděna za normálních obchodních podmínek“ je doplněno výrazem „tzn. ne v rovnocenném vztahu“. Protože druhý výraz je obecně uznávaný účetní termín, navrhujeme, že bude vhodnější použít tento výraz v novelizovaných směrnicích.

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/7

1.1.1

Výzkum ESUO založený na spolupráci byl ukončen s vypršením platnosti Smlouvy o ESUO dne 23. července 2002. Přebytečný kapitál vytvořený v ocelářském a uhelném průmyslu během platnosti Smlouvy však nyní umožňuje, aby byl tento způsob společného výzkumu i nadále zachován. Rozhodnutí přesunout tento kapitál do Společenství a věnovat ho na výzkum bylo fakticky učiněno v Niceské smlouvě. Výše kapitálu dosahuje 1,6 mld. EUR (odhad hodnoty kapitálu v době, kdy byly zrušeny závazky ESUO). Výzkumný fond pro uhlí a ocel (Research Fund for Coal and Steel, RFCS) byl založen v únoru 2003. Právní základ byl položen v příloze k Niceské smlouvě týkající se vypršení smlouvy o ESUO a v rozhodnutích Rady 2003/76/ES, 2003/77/ES a 2003/78/ES ze dne 1. února 2003, která byla publikována v Úředním věstníku dne 5. února 2003.

1.1.2

Technické a finanční pokyny stanovují podmínky pro provádění programu.

1.1.3

Po třech letech fungování nového systému je cílem tohoto dokumentu upozornit na určité odlišnosti, které se objevily během fungování fondu, a především stanovit výhledy do budoucnosti.

1.1.4

Kromě několika bodů, ke kterým se později vrátíme, byl v první řadě zachován charakter výzkumu ESUO založeného na spolupráci a to v nemalé míře díky prokázané vysoké úrovni financování výzkumu ESUO, což je důvodem ke spokojenosti.

1.2.1

Výzkumný fond pro uhlí a ocel spravuje oddělení uhlí a oceli Generálního ředitelství pro výzkum. Co se týče rozpočtu, je to úrok výše zmíněného kapitálu plynoucí z dlouhodobých investic, který je využíván k financování výzkumu. Dostupný roční rozpočet tak závisí na příjmu z investic. Klíč k rozdělování stanoví podíl určený na ocel (72,8 %) a na uhlí (27,2 %). Během posledních dvou let fungování to v praxi znamenalo rozpočet okolo 43 mil. EUR (43,68 mil. v roce 2003, 43,68 mil. v roce 2004 a 41,20 mil. na rok 2005) určený na výzkum v odvětví oceli. Tato finanční pomoc se týká zhruba padesáti projektů ročně. Co se týče výzkumu v odvětví uhlí byla úroveň financování z rozpočtu RFCS během posledních tří let v tomto pořadí – 16,13 mil. v roce 2003, 15,27 mil. EUR v roce 2004 a 16,13 mil. na rok 2005.

1.2.2

Je třeba zaznamenat značné snížení v celkovém objemu dotací neboť tyto na konci 90. let a na počátku této dekády představovaly okolo 55-56 mil. EUR v odvětví oceli a 28-31 mil. EUR v odvětví uhlí. Dále je třeba zaznamenat, že průměrné dotace na účastníka budou během příštích několika let dále značně sníženy a to vzhledem k rozšíření a následnému zvýšení počtu účastníků v programu. Nové členské státy budou samozřejmě přispívat jako dříve, ale postupně a pouze v letech 2006-2009. Jejich příspěvky ke kapitálu budou činěny postupnými splátkami (v celkové výši 169 mil. EUR), ale jejich plný účinek bude znatelný až v roce 2011.

1.2.3

Efektivita nákladů výzkumu ESUO v odvětví uhlí již byla stanovena (návrat 13 jednotek na každou investovanou jednotku). Značné efektivity bylo dosaženo při provádění průmyslového výzkumu zaměřeného na základní potřeby ocelářského průmyslu, ve spolupráci s těmi, kterých se tato problematika přímo týká, tj. pracovníků v průmyslu, popřípadě ostatních partnerů jako např. výrobců součástek či hlavních zákazníků. V dnešní době stále existuje základní potřeba tohoto typu, aby bylo možné zachovat konkurenceschopnost evropského ocelářského průmyslu na současné úrovni, tj. mezi nejlepšími na světě. Pilotní a demonstrační projekty, které byly podstatou originality programů ESUO, se během posledních let výrazně snížily; tyto projekty musí zůstat nástrojem výběru a upřednostňovaným prostředkem pro rychlý přesun technologického vývoje do operačních jednotek (továren).

1.2.4

Evropský výzkum v odvětví uhlí financovaný ESUO byl vysoce efektivní. Hodnocení (1) vykazuje průměrné faktory zisku dosahující hodnot od 7 do 25. Navíc, výzkum a technologický vývoj má často za následek vedlejší zisky pro ostatní odvětví např. při průzkumných a tunelovacích metodách a metodách pro testování materiálu.

1.3.1

Ke hlavním změnám došlo u procesu výběru výročních projektů ke schválení. Na jedné straně asistuje Komisi Výbor pro uhlí a ocel (COSCO), který je tvořen zástupci členských států a také Poradními skupinami pro ocel (SAGs) a Poradními skupinami pro uhlí (CAGs) se zástupci průmyslu a ostatních zainteresovaných stran. Na druhé straně jsou hodnocení vypracovávána nezávislými experty. Z materiálního hlediska Komise zajistila, že tato hodnocení jsou prováděna řádně od doby zřízení systému, za podmínek, které se každý rok zlepšují.

1.3.2

Kvalita vybraných projektů a tudíž programu RFCS závisí na kvalitě hodnocení. Jelikož se jedná o programy průmyslového výzkumu, které jsou hodnoceny, je důležité, aby byla hodnocení prováděna experty s odbornými znalostmi v oblasti průmyslových potřeb a priorit, předchozího výzkumu a jeho výsledků a s dovednostmi zainteresovaných partnerů. Například experti technických skupin splňují tyto podmínky, avšak Komise a skupiny ocelářského průmyslu stále potřebují optimalizovat praktické podmínky pro účast těchto expertů.

1.3.3

V odvětví oceli bude nadále existovat devět technických skupin, které nahradí dřívějších 17 výkonných výborů, jejichž úkolem bude monitorování projektů a přenos technologických informací s výrazným snížením počtu účastnících se expertů. Tento vývoj bude částečně kompenzován větším zapojením expertů z 10 nových členských států. Stanovený poručnický systém (přidělení monitorování jednoho projektu či omezeného počtu projektů jednomu expertu) se zdá být efektivní při zabezpečení přímějšího monitorování projektů; tímto je usnadněna diskuse o monitorování, které probíhá přísněji. Střednědobé hodnocení nových projektů RFCS bude provedeno na jaře roku 2005 a poskytne v tomto ohledu více informací.

1.3.4

Co se týká oceli, tři technické skupiny (TGs) začaly nahrazovat pět výkonných výborů působících v rámci výzkumného programu pro uhlí ESUO. Jejich oblastí zájmu jsou těžební technologie (TG1), technologie zpracování (TG2) a technologie čistého spalování uhlí (TG3).

1.3.5

Stupeň zapojení společností a institucí sídlících v 10 přístupových zemích do výzkumných záměrů ESUO byl v roce 2000 téměř nulový, oproti výzkumným záměrům v poměru 4,2 % pro odvětví oceli a 14,16 % pro odvětví uhlí v roce 2004 na základě výzvy RFCS. Celkový počet zástupců z 10 nových členských států v různých komisích a poradních a technických skupinách je 25 (11 COSCO, 5 SAG, 4 CAG, 3 TGs pro ocel a 2 TGs pro uhlí).

2.1.1

Spolu se zpomalením růstu celosvětové ekonomiky, které se v letošním roce očekává a s pomalejším oživením v kontinentální Evropě lze očekávat, že tempo růstu reálné spotřeby bude nižší než v roce 2004. Vzhledem k tomu, že jsou však úrovně akcií některých výrobků v některých zemích příliš vysoké, je možné rovněž očekávat zpomalení zdánlivého růstu spotřeby.

2.2.2.1

Bylo zřízeno 6 pracovních skupin, které zahrnují více než 100 osob a odpovídají 4 pilířům trvale udržitelného rozvoje: zisk, partneři (včetně automobilového a stavebního odvětví), planeta a lidé, a také energie. Tyto pracovní skupiny vypracovaly tři rozsáhlé a doplňkové průmyslové programy pro výzkum a vývoj se značným sociálním dopadem, přičemž tyto programy zahrnují různá témata a oblasti výzkumu a vývoje.

2.2.2.2

Jsou navrhovány tyto tři průmyslové programy se značným sociálním dopadem:

2.2.2.3

Co se týká prvního rozsáhlého programu, je zapotřebí značné flexibility v celém výrobním řetězci ocelářského průmyslu, aby bylo možné se vypořádat s rostoucí řadou výrobků, kterou bude třeba dodávat za nízké náklady. Mnohem více kompaktních linií s velmi krátkým časem reakce a větší rozsah kapacit by byly pro odvětví oceli prospěšné. Na druhé straně, jsou-li konvenční technologie dostatečně vyzrálé a silné, aby zabezpečily stabilní výkon, měly by inteligentní výrobní technologie přispívat k rozvoji flexibilnějších metod. Je třeba navrhnout a vypracovat nové výrobní koncepty, jako inteligentní výrobní procesy a organizace efektivní výroby, na základě průlomových organizačních technologií, aby bylo možné zajistit hodnocení nových procesů, výrobků a služeb.

2.2.2.4

V prvním rozsáhlém programu byla stanovena tato tři hlavní témata:

2.2.2.5

Druhý rozsáhlý program je rovněž zaměřen na tři hlavní témata výzkumu a vývoje:

2.2.2.6

Třetí rozsáhlý program je zaměřen na výzvu, jak splnit zákazníkovy požadavky na větší pestrost ještě propracovanějších vysoce výkonných materiálů, zejména pro dva trhy: automobilové a stavební odvětví. O třetím (energetika) se uvažuje od letošního roku.

2.2.2.7

Celkově mají tyto tři programy za cíl hrát hlavní roli při zvyšováni konkurenceschopnosti, při hospodářském růstu a souvisejícím dopadu na zaměstnanost v Evropě. Odpovídající témata a oblasti výzkumu a vývoje, která byla v těchto programech určena, jsou značným přínosem k cestě trvale udržitelného rozvoje. Ochrana životního prostředí (emise skleníkových plynů, zejména emise CO2) a zvyšující se energetická účinnost představují dvě protínající se problematiky v systému navrhovaných programů výzkumu a technologického vývoje. Bezpečnost a ochrana představují třetí velmi důležitý cíl, na který je třeba se zaměřit, a to nejen v příslušných průmyslových odvětvích, ale rovněž v každodenním životě zákazníků jakožto uživatelů výrobků ocelářského průmyslu (automobily, stavby, výroba energie a doprava atd.) při rozvoji nových inteligentních a bezpečnějších výrobků ocelářského průmyslu.

2.2.2.8

Další hlavní související téma, které zahrnuje aspekt lidských zdrojů, bylo rovněž vzato v úvahu (přilákání a zabezpečení kvalifikovaných pracovníků, aby bylo možné splnit ambice ocelářského průmyslu). V tomto ohledu:

2.2.2.9

Vize budoucnosti popsaná ve Strategické agendě výzkumu a přijatá řídícím výborem platformy dne 15. prosince 2004 nastiňuje perspektivy výzkumu v oblasti oceli pro nadcházející roky a desetiletí.

2.2.2.10

Druhá verze Strategické agendy výzkumu stanoví priority a udělá návrhy s ohledem na začlenění témat a oblastí výzkumu do různých evropských programů: RFCS, RDFP (rámcový program, FP), Eureka, národní a regionální programy atd. Tím budou zahrnuta hlavní odsouhlasená témata pro výzkum, která bude RFCS sledovat.

2.2.2.11

Charakter témat pro výzkum popsaný ve Strategické agendě výzkumu, kombinovaný s dovednostmi potřebných partnerů, by měl ovlivnit výběr vhodného evropského programu. Například, třebaže nikoli výlučně, RFCS pro výzkum typický pro ocel a RDFP pro výzkum zahrnuje partnery z více než jednoho průmyslového odvětví (např. dodavatelé a výrobci součástek, kterých se týká vývoj nových technologií; zákazníci a uživatelé – jako automobilový a stavební průmysl, kde jde o otázku vývoje inovačních výrobků ocelářského průmyslu atd.). Podobné směry by měly existovat v souvislosti se společnou technologickou činností pro rozsáhlé, dlouhodobé programy vyžadující značné investice a zaměřené na odsouhlasená evropská témata.

2.2.2.12

Pro dosažení plné efektivity výše navrhovaného přístupu je samozřejmě žádoucí, aby byly jednotlivé programy koordinovány. Strategická agenda výzkumu platformy tudíž musí být dokument s možností výběru pro nejbližší revizi hlavních směrů ocelářství. Navíc, koordinace programů by měla umožnit, aby byla všem projektům dána stejná příležitost, bez ohledu na skutečnost, kterého evropského programu jsou součástí.

2.2.2.13

Příští FP7 a ostatní evropské programy (Eurêka atd.), národní či dokonce regionální programy by měly představovat příležitost pro provádění Strategické agendy výzkumu. Společné technologické iniciativy spolu s půjčkami z Evropské investiční banky umožní rozvoj vznikajících průlomových technologií a jejich provádění ve velkých průmyslových seskupeních v průběhu příštích desetiletí.

2.2.2.14

Odsouhlasený výběr prioritních specifických témat pro ocelářský program ve Strategické agendě výzkumu platformy by měl navíc vytvořit rezervu prioritních témat (vyžadující jak značné finanční prostředky, tak značné technické zdroje), které je třeba předložit jako odpověď na každoroční vyhlášení veřejné soutěže pro výzkum v oblasti oceli RFCS. Takto se také nabízí příležitost vyhnout se dělení dotací, snížit administrativní náklady tím, ze se sníží počet záměrů, a především dosáhnout větší efektivity soustředěním zdrojů na témata, která jsou významná pro konkurenceschopnost ocelářství.

2.2.2.15

Jeden z projektů (ULCOS, Ultra Low CO2 Steel Making) druhého programu platformy v oblasti oceli je zaměřen na výrazné snížení emisí CO2 při výrobě oceli. Má následující charakteristiky:

Jejich závazky jsou obsaženy v dohodě konsorcia. Vzhledem k charakteristikám tohoto projektu informovala Komise v únoru 2005 o zájmech platformy zřídit Společnou technologickou iniciativu (JTI). V návrhu Komise ze dne 6. dubna 2005 předloženém Evropskému parlamentu a Radě však nebyla ESTEP vybrána jako JTI.

2.2.2.16

Konečně, pravidelná aktualizace programů by měla umožnit, aby tyto programy přesně odpovídaly potřebám průmyslu.

3.1.1

Evropa je třetím největším spotřebitelem uhlí na světě. Pokud jde o zásobování energií v Evropské unii, uhlí je jedním z centrálních pilířů podporující vyvážené energetické rozdělení a jeho úloha se jednoznačně zvýšila po rozšíření EU. Je to základní surovina pro výrobu železa a oceli, zatímco v odvětví elektřiny s podílem 32 % zůstává palivem, které je zvoleno z důvodu bezpečnosti dodávek a konkurenceschopnosti.

3.1.2

Evropská těžba uhlí je vysoce rozvinutým průmyslovým odvětvím. Ve srovnání se zámořskými ložisky jsou geologické podmínky tvrdého uhlí v Evropě náročné. Výzva těžit tato hlubší ložiska však zapříčinila vedoucí postavení evropských těžebních technologií. V dnešní době představují evropské těžební technologie více než polovinu expandujícího světového trhu – v nemalé míře jako výsledek financování ESUO RTD (2).

3.1.3

Závazek udržet vedoucí postavení Evropy předpokládá vhodné financování výzkumu, což napomůže nejen zaměstnanosti v tomto odvětví, ale rovněž vyváženosti plateb Společenství a bude doprovázeno mnoha dalšími dopady. To platí jak pro těžbu, tak pro čisté využití uhlí, jelikož technologický pokrok se musí zaměřit na všechny kritické aspekty uhelného řetězce.

3.2.1

Tento sektor má výbornou výzkumnou infrastrukturu, která dobře spolupracuje na evropské úrovni. Po dlouhá léta zahrnovala partnery z dřívějších přístupových (nyní nových členských států) ve společných výzkumných projektech. Celistvá síť Evropského udržitelného průmyslu nerostných surovin (Network on European Sustainable Mineral Industries (NESMI)), financovaná FP5 a zahrnující přibližně 100 zainteresovaných subjektů z evropského těžebního průmyslu a vědního oboru existuje již od roku 2002. Důležitým výstupem NESMI je Evropská technologická platforma pro udržitelné nerostné suroviny (ETPSMR) vyhlášená na konferenci NESMI dne 15. března 2005 a která má být zahájena v září 2005.

3.2.2

Strategickými cíli výzkumu a technologického vývoje v odvětví uhlí jsou:

3.3.1

Výzkum a technologický vývoj musí klást prioritu na produktivitu a snižování nákladů v průběhu celého výrobního procesu:

Těžba za nižší náklady a zároveň zabránění provozních výpadků si vyžaduje optimální znalosti ložiska získaného dřívější těžbou. Nové podpovrchové těžební metody by tudíž měly být rozvíjeny s multidisciplinárním přístupem. Za účelem dosažení budoucích úspor nákladů při plánování, rozvoji a provozní kontrole je nezbytné pokračovat v rozvoji moderních průzkumných metod včetně satelitních technologií.

3.3.2

Bezpečný a cenově nenáročný rozvoj ložisek vyžaduje inteligentní a flexibilní výrobní systémy jako nové razící a dolovací metody s použitím robotů, pokročilé automatizace a umělé inteligence. Klíčovými termíny v této oblasti jsou budoucí automatizace, zlepšené řízení procesu a vestavěné systémy pro provoz a údržbu.

3.3.3

Cíle rozvoje v automatizaci se týkají inteligentních, autonomních senzorů a zařízení, bezdrátových senzorových sítí, nových fyzikálních měřících procedur, lokalizačních a navigačních systémů a inteligentních systémů zpracování obrazu.

3.3.4

Zlepšené a vysoce racionalizované techniky kontroly podloží jsou otázkou vysoké priority pro zajištění ekonomičtější a bezpečnější podpory důlní těžby, zejména ve větší hloubce. Zvláštní podporou plánování, která se těší značnému zájmu, je další rozvoj modelování hornin.

3.3.5

Klíčovou problematikou, nezbytnou ve všech fázích výrobního procesu, je zlepšená informační technologie včetně snímacích, monitorovacích a analytických technik. Blížeji tato problematika zahrnuje komunikaci, zejména pojízdnou, podpovrchovou komunikaci včetně souvisejících terminálů informačních technologií. Virtuální realita, úspěšně rozvinutá ve společném projektu RFCS, by mohla dále zlepšovat důlní řídící staniční technologie. Zvýšené procesní řízení za pomoci počítače zlepší jak efektivitu, tak bezpečnost na pracovišti.

3.3.6

Montáž a demontáž jsou překážkou jakéhokoli dalšího růstu produktivity kvůli omezeným prostorovým podmínkám a stále rostoucím rozměrům a hmotnosti jednotky. Jedním z hlavních cílů je proto snížení doby montáže a demontáže za použití nových montážních a demontážních technik a omezení součástek na malý počet standardizovaných, kompaktních součástek. Moderní informační technologie mohou být opět využity jako podpůrné opatření. Něco podobného platí pro přepravu podpovrchového materiálu. Primárním cílem je v tomto případě automatizace dopravy za použití moderních senzorových systémů a při optimálním zacházení s materiálem.

3.3.7

Náklady na příslušné činnosti týkající se životního prostředí a otázka, jak přijme veřejnost těžbu v hustě osídlených regionech, činí ochranu životního prostředí, s ohledem na odstranění či snížení různých škodlivých dopadů těžby nebo výroben koksu na životní prostředí, významným předmětem výzkumu. Každý metodický pokrok dosažený v těchto oblastech bude mít jednak značný výrobní potenciál a jednak enormní dopad na ostatní odvětví, a je tudíž potřebný pro společnost jako celek. Tato problematika se týká aktivních dolů a také opatření týkajících se uzavírky a následného využití.

3.3.8

Příklady nutnosti výzkumu a vývoje zahrnují přesnější procedury pro předvídání opakujících se stoupání úrovně důlní vody a emisí plynů po uzavírce. Navíc, všeobecný technický pokrok v ostatních odvětvích průmyslu by měl být co nejvíce využitý a jeho uzpůsobení pro podpovrchovou těžbu tvrdého uhlí by mělo být podporováno. V této souvislosti jsou klíčovými slovy nanotechnologie, bionika, senzory aerokosmické technologie a robotika.

3.4.1

Hlavní cíle v této problematice představují dvě stádia čistého využití uhlí:

3.4.2

V současnosti upřednostňovanou volbou pro čisté využití uhlí je zvyšování účinnosti, protože tím dochází ke snižování emisí, což napomáhá dosažení cíle zachování zdrojů. Tato strategie je prosazována z důvodu předpokládané potřeby na renovování a novou výstavbu elektráren s kapacitou více než 200 GW v Evropě (EU15) v období 2010 až 2020. Pro elektrárny spalující fosilní paliva se předpovídá přibližně 60 %, přičemž samotné uhlí přispívá 23 %. To představuje hlavní příležitost pro maximální využití – efektivita technologií.

3.4.3

S dnešní technologií tepelných elektráren je při použití tvrdého uhlí možné dosáhnout maximální účinnosti 45-47 %. Je možné očekávat nárůst na více než 50 %, převážně z důvodů dalšího nárůstu parametrů zpracování, pokud jde o tlak a teplotu (na více než 700 °C). Klíčovou úlohu zde hraje vývoj a testování nových, vysokoteplotních materiálů. V porovnání s technologií v současnosti instalovanou v Německu by to znamenalo snížení emisí CO2 přibližně o 30 %.

3.4.4

Je proto možné výrazně přispět ke snížení emisí CO2 při současném zachování zdrojů v krátkém časovém období zejména vývojem zpracování paliv v konvenčních tepelných elektrárnách. Tato skutečnost by rovněž měla být hlavním předmětem budoucího financování výzkumu.

3.4.5

Kromě vysoce rozvinutého zpracování paliv v konvenčních tepelných elektrárnách může být alternativou kombinované zpracování ve středním či dlouhém období. Základními možnými variantami jsou integrované zplynování uhlí (IGCC) a tlakové spalování práškového uhlí. Takto bude možné dosáhnout účinnosti značně převyšující 50 %. Výzkum probíhající v této oblasti je třeba zintenzívnit.

3.4.6

Výzkum je dále nutný pro rozvoj elektráren s nulovými emisemi za předpokladu, že existuje politická vůle toho dosáhnout. Instalace potřebných zařízení na odstranění oxidu uhličitého však vytváří ztrátu účinnosti elektrárny od 6 do 14 procentního bodu. Tato skutečnost nejenom zvyšuje náklady konečného výrobku, ale je rovněž v rozporu s cílem zachování zdrojů. Optimalizovaná elektrárna, koncipována s maximálně možnou účinností, představuje základní technologie, s ohledem zejména na dlouhodobý cíl elektrárny bez CO2.

3.4.7

Elektrárna s nulovým CO2 je dlouhodobou vizí. Preventivní ochrana podnebí si vyžaduje včasný vývoj procesů pro technicky a hospodářsky racionální odstranění plynů závažně poškozujících životní prostředí z emisí elektráren za účelem ochrany před únikem CO2 do atmosféry.

3.4.8

V současnosti se vývoj technologií na odstraňování CO2 (první část procesu) jeví jako jednodušší pro dosažení než spolehlivé a dlouhodobé ukládání oxidu uhličitého po jeho separaci (druhá část procesu), jelikož se velmi málo ví o dlouhodobém chování velkého množství CO2 v uzavřených skladovacích místnostech. V současnosti se diskuse zaměřila převážně na sekvestraci ve vyčerpaných ložiscích ropy a plynu či v hlubokých solných vrstvách. Takovýto závazek si vyžádá značné investice do logistiky.

3.4.9

Podle současné expertizy pro tento vývoj neexistuje nepřekonatelná technická překážka, ačkoli tento koncept s sebou nese značné ekonomické a ekologické riziko. Minimalizace tohoto rizika je jedním z hlavních úkolů, kterým se musí v následujících letech zabývat jak průmyslové odvětví, tak vlády.

4.1

Ačkoli z administrativních důvodů program výzkumu RFCS zahrnuje uhlí i ocel, každé odvětví má své specifické charakteristiky a potřeby, kterými je třeba se řídit, aby se zlepšila realizace technických a vědeckých cílů při zlepšování jejich konkurenceschopnosti. EHSV podporuje zřízení evropské technologické platformy, ve které odvětví oceli a uhlí může nalézt vhodné prostředí pro rozvoj a koordinaci jejich politik a aktivit výzkumu a technologického vývoje za využití všech dostupných evropských zdrojů.

4.2

EHSV je značně nakloněn rychlému a výraznému zapojení podniků, výzkumných center a univerzit z nových členských států do výzkumného programu RFSC a do aktivit souvisejících s příslušnými evropskými technologickými platformami pro odvětví oceli a uhlí.

4.3.1

EHSV stanovilo tyto hlavní problematiky:

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/14

1.1

K nové sociální agendě pro období 2006 až 2010 se váže zvláštní očekávání. Ve chvíli, kdy probíhá střednědobé hodnocení Lisabonské strategie jde o to, aby se do popředí dostala významnost sociální politiky pro dosažení lisabonských cílů. Cíl Lisabonské strategie – zlepšení konkurenceschopnosti a spojení zvýšení hospodářského růstu spolu s vytvářením více a lepších pracovních míst a posílením sociální soudržnosti – musí být splněn. K tomu je třeba evropské politiky, která tyto cíle sleduje stejnou měrou a tím zajišťuje rovnováhu Lisabonské strategie. Hospodářská, zaměstnanecká a sociální politika stejně jako politika životního prostředí musejí být ve vyváženém vztahu, aby mohl být evropský sociální model důsledně zajištěn.

1.2

Evropská rada na svém summitu ke znovuoživení Lisabonské strategie ve dnech 22. a 23. března 2005 konstatovala, že hlavní důraz musí být kladen na podporu růstu a zaměstnanosti, a poukázala na rozhodující úlohu makropolitiky v tomto ohledu (1). Určení tohoto těžiště se zdá být z důvodu neustálého slabého růstu a stále vysoké nezaměstnanosti nanejvýš nutné. Rada přitom vychází ze vzájemně zesilujícího vztahu mezi hospodářskou, zaměstnaneckou s sociální politikou, když uvádí: „K dosažení těchto cílů musí Unie ve třech dimenzích strategie (hospodářství, sociální věci a životní prostředí) silněji mobilizovat všechny vhodné prostředky jednotlivých států, i prostředky Společenství, aby lépe využila jejich synergický potenciál v celkovém kontextu trvale udržitelného rozvoje“ (2). Přednostní zaměření na růst a zaměstnanost nevede však podle názoru EHSV automaticky ke zlepšení sociální situace, ačkoli větší růst je základním předpokladem pro snižování nezaměstnanosti a zlepšení sociální situace. Na sociální politiku by se mělo spíše nahlížet jako na produktivní faktor a jako na politiku, která ze své strany pozitivně působí na růst a zaměstnanost. Sociální agenda přitom přispívá „posilováním evropského sociálního modelu orientovaného na plnou zaměstnanost a větší soudržnost k uskutečnění cílů Lisabonské strategie …“ (3)

1.3

„Evropský sociální model se opírá o dobré hospodářské výkony, vysokou úroveň sociálního zabezpečení, vysokou úroveň vzdělání a odborné přípravy a sociální dialog.“ (4) Opírá se o základní hodnoty demokracie a svobody a sociální spravedlnosti společné všem členským státům. Toto hlášení se k sociálnímu tržnímu hospodářství a k těmto základním hodnotám je v budoucí evropské ústavě, a především v Chartě základních práv EU, poprvé stanoveno pro celou Unii. Všechny členské státy Unie vykazují – i při různé podobě v jednotlivých případech – společné znaky principu sociálního státu, které dohromady tvoří podstatu evropského sociálního modelu. K těmto společným znakům patří:

Úkolem evropské sociální politiky je tento evropský sociální model pomocí účinných nástrojů na evropské úrovni chránit a dále rozvíjet. Zvláštní přínos sociální politiky spočívá v evropské strategie zaměstnanosti, v koordinačních opatřeních pro sociální integraci a za účelem reformy sociálních systémů zabezpečení také v harmonizaci pracovních a životních podmínek na cestě pokroku pomocí sociálních minimálních standardů.

1.4

Aby bylo dosaženo lisabonských cílů, musí být na evropské úrovni sociální politika posílena jako zvláštní oblast činnosti, a to pomocí aktivní politiky

EHSV důrazně podporuje nový postup přijatý Komisí EU, podle něhož se u každého legislativního návrhu provede odhad následků s ohledem na růst a zaměstnanost a přezkoumá se jeho slučitelnost s Chartou základních práv EU.

1.5

K přípravě nové sociální agendy k budoucnosti sociální politiky v rozšířené Evropské Unii významně přispěla skupina na vysoké úrovni, která svou zprávu předložila v květnu 2004. Na výsledky a návrhy této skupiny by měl být podle názoru EHSV brán v nové sociální agendě větší zřetel (5).

2.1

Komise ve svém sdělení především zdůrazňuje, že se zasadí o modernizaci a rozvoj evropského sociálního modelu a také o podporu sociální soudržnosti jako součásti Lisabonské strategie. Sociální agenda stanovuje priority, podle nichž se mají řídit opatření Unie. Provádění se má přitom opírat o následující zásady:

2.2

V duchu těchto zásad je navržen strategický přístup, který se zakládá na dvou prvcích:

3.1

V souvislosti s posílením důvěry ve společenskou změnu jsou oznámena tři konkrétní opatření:

3.2

Také EHSV považuje za nutné budit u občanů více důvěry v evropské sjednocení a společenský rozvoj vůbec. To se však může podařit jen tehdy, pokud evropská politika povede ke skutečnému zlepšení sociální situace lidí. EHSV rovněž považuje fundovanou analýzu společenských následků demografické změny za nutnou a vítá návrh ohlášené Zelené knihy (7), která umožní širokou evropskou debatu. Ve smyslu mezigeneračního přístupu je třeba brát zejména zřetel na následky pro mladou generaci. Nejasným zůstává však návrh Komise EU, co si představuje pod příspěvkem pro evropskou iniciativu pro mládež a jak v něm vidí svou roli. Vlády Německa, Španělska, Francie a Švédska před nedávnem předložily Evropské radě společný dokument o evropském paktu pro mládež. Ten zahrnuje návrhy opatření v oblastech zaměstnanosti a sociální integrace, všeobecného a odborného vzdělávání, mobility a výměny mládeže a byl schválen na jarním summitu (8).

Výslovně se v tomto návrhu odkazuje také na ohlášenou Zelenou knihu o demografické změně. EHSV lituje, že se Komise EU ve svém sdělení tímto návrhem vlád nezabývá důkladněji (9).

3.3

EHSV považuje uspořádání každoročního fóra za účelem zhodnocení provádění sociální agendy v zásadě za smysluplné. Toto fórum by se mělo podle názoru EHSV zabývat perspektivami evropského sociálního modelu, zahrnout všechny relevantní společenské skupiny a mělo by být naplánováno tak, aby byla umožněna diskuse mezi účastníky.

3.4

EHSV důsledně podporuje záměr Komise EU zanést výhody evropského sociálního modelu do mezinárodních pracovních souvislostí a zasazovat se celosvětově o lidsky důstojné pracovní podmínky v souladu s normami Mezinárodní organizace práce (ILO). Unie může být důvěryhodnou pouze tehdy, když zachová a bude dále rozvíjet evropský sociální model i za změněných hospodářských rámcových podmínek a když se bude přesvědčivě zasazovat o to, aby hospodářský pokrok byl doprovázen sociálním. Měla by se přitom výslovně odvolávat na revidovanou Evropskou sociální chartu a také na Chartu základních práv Evropské unie.

4.1.1

S ohledem na evropskou strategii zaměstnanosti oznamuje Komise EU nové zaměření pro rok 2005, které se bude řídit prioritami zprávy skupiny Wima Koka z roku 2003 o zaměstnanosti: podpora přizpůsobivosti, lepší integrace na pracovním trhu, více investicí do lidských zdrojů, účinnější řízení provádění. To by se mělo dít ve spojení se základními hospodářskopolitickými rysy. EHSV poukazuje na to, že skupina na vysoké úrovni předložila k budoucnosti sociální politiky EU konkrétní návrhy na určení těžiště v nových hlavních směrech zaměstnanosti. Ty by se pak měly zaměřit na časnější a lepší integraci mladistvých na pracovním trhu a vytváření přechodů mezi vzděláním a zaměstnáním a na integraci žen a starších zaměstnanců. Dalším těžištěm by podle návrhu odborné skupiny mělo být v podporování kvality práce prostřednictvím opatření organizace práce a bezpečnosti práce a ochrany zdraví, což zároveň ulehčuje integraci starších lidí. V oblasti celoživotního vzdělávání představuje skupina rovněž různá opatření, která by měla být integrována do hlavních směrů zaměstnanosti. Také podpora a zvládání sociálních následků strukturálních změn by měly v hlavních směrech zaměstnanosti EU získat větší význam, a to především v nových členských státech. V integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost, které byly mezitím předloženy, jsou tyto návrhy řešeny jen částečně (10).

EHSV považuje za nezbytné postavit u nového zaměření hlavních směrů zaměstnanosti kvalitu zaměstnanosti více do popředí a tím zabránit chudobě při práci.

4.1.2

Role Evropského sociálního fondu (ESF) v podpoře evropské strategie zaměstnanosti je zmiňována pouze v souvislosti se zlepšením řídicích mechanismů za účelem provádění a je oznámena komunikační strategie. EHSV kritizuje, že Komise EU vůbec nezmiňuje funkci ESF jako důležitého nástroje pro podporování lidských zdrojů a opatření v souvislosti se vzděláváním a odbornou přípravou, vztahujících se na pracovní trh. Podle názoru EHSV je tato důležitá role ESF pro podporu celoživotního vzdělávání příliš málo zdůrazněna. Kompetence a kvalifikace jsou přitom významnou výhodou hospodářské soutěže Unie (11).

4.1.3

V zásadě pozitivně hodnotí EHSV část sociální agendy popisující hospodářskou strukturální změnu, která je očividně inspirována odbornou skupinou pro budoucnost sociální politiky. Nápadné je však to, že se Komise EU vůbec nezabývá sociálními následky podnikové restrukturalizace. O koncepci k zvládání sociálních následků však právě jde, a to způsobem, který umožní spravedlivou rovnováhu mezi ekonomickými zájmy a zájmy zaměstnanců. Komise EU předkládá v podstatě návrhy na postup a nástroje jako je např. zřízení fóra na vysoké úrovni pro všechny aktéry a zainteresované strany za účelem sledování podnikových restrukturalizací. O sestavení tohoto fóra nebo vůbec o cílech a obsahu se blíže nezmiňuje. Stejně tak málo poukazuje na významnost práv zaměstnanců a evropské sociální legislativy ke zvládnutí sociálních následků strukturální změny. EHSV je však toho názoru, že směrnice o ochraně zaměstnanců při hromadném propouštění, převodech podniků a také směrnice o informacích a konzultaci pro zaměstnance a také evropská směrnice o zřízení rady zaměstnanců představují důležité nástroje pro zvládnutí sociálních následků strukturální změny za účasti zaměstnanců a organizací zastupujících jejich zájmy.

4.1.4

EHSV vítá zavedení druhé fáze konzultací s evropskými sociálními partnery k problému restrukturalizace a k přepracování směrnice o zřízení evropské rady zaměstnanců. EHSV je však názoru, že by se obě témata měla řešit odděleně od sebe. Evropská rada zaměstnanců hraje sice při restrukturalizacích významnou roli, zlepšení evropské směrnice o zřízení rady zaměstnanců je však nezávisle na této skutečnosti dávno neaktuální. EHSV se tímto už zabýval a stanovil: „Tento … nástroj významně přispěl k rozvoji evropské dimenze zaměstnaneckých vztahů.“ (12)

4.1.5

EHSV také podporuje záměr dosáhnout silnější synergie mezi politickými opatřeními a finančními nástroji k provádění, zejména u ESF. Nejasné však zůstává, co má Komise EU přesně na mysli. Stejně nejasné zůstává, co si Komise EU představuje pod silnějším spojením evropské strategie zaměstnanosti s rozvojem právních rámcových podmínek a dohod mezi sociálními partnery.

4.2.1

Komise EU chce propůjčit novou dynamiku rozvoji pracovních vztahů prostřednictvím dalšího rozvoje sociální legislativy, posílení sociálního dialogu a podpory společenské odpovědnosti podniků. V této souvislosti hodlá Komise předložit Zelenou knihu o rozvoji pracovního práva, která by analyzovala současné trendy v rozvoji pracovních vztahů a zkoumala roli pracovního práva při vytváření bezpečného zázemí a při adaptaci na novější vývoj. Debata této zelené knihy by mohla vést podle vyjádření Komise k modernizaci a zjednodušení nyní platného práva. EHSV považuje vypracování takové zelené knihy za smysluplnou věc. Je však názoru, že je předčasné předjímat, i když jen náznakem, možné závěry z takové debaty. EHSV je v zásadě názoru, že při přezkoumávání pracovního práva – na čemž by se měli podílet sociální partneři – musí být úloha Smlouvy rozhodující. Tato úloha spočívá v tom, že minimální předpisy pro přizpůsobení pracovních a životních podmínek mají vést cestou pokroku (srov. čl. 136 Smlouvy o ES).

4.2.2

Komise dále oznamuje, že se roku 2005 chopí iniciativy na ochranu osobních dat zaměstnanců, že přezkoumá směrnice o převodů podniků a hromadném propouštění a že hodlá kodifikovat některé právní předpisy o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci. EHSV upozorňuje na to, že je na čase toto uskutečnit. Ve smyslu Smlouvy by mělo být cílem revizí směrnic „zlepšení pracovních a životních podmínek, aby se tak cestou pokroku umožnila jejich harmonizace …“ (čl. 136 Smlouvy o ES).

Pokud jde o kodifikaci právních předpisů o informování zaměstnanců a konzultace s nimi, je EHSV názoru, že by zde měla být měřítkem úroveň práv účasti ve směrnici o evropské akciové společnosti.

4.2.3

EHSV schvaluje návrhy, které předložila Komise pro oblast zdraví a bezpečnosti na pracovišti, především důraz na myšlenku prevence u oznámených iniciativ. Plánovaná nová strategie o zdraví a bezpečnosti práce pro období 2007 až 2012 by měla především analyzovat nová zdravotní rizika, zahrnout ochranu dosud nezohledněných skupin zaměstnanců a zabývat se otázkou, jak se může zlepšit a podporovat provádění nynějších předpisů o ochraně a bezpečnosti práce zejména v nových členských státech.

4.2.4

EHSV vítá také návrh Komise dále podporovat sociální dialog jak na mezisektorové tak na sektorové úrovni a podporuje zejména záměr poskytnout evropským sociálním partnerům více logistické a technické podpory. Podle názoru EHSV je to nutné především v nových členských státech, neboť zde jsou struktury sociálního dialogu často málo rozvinuté a teprve se vytváří. Bilaterální sociální dialog evropských sociálních partnerů je významným prvkem evropského sociálního modelu. Zvláštní role sociálního dialogu sociálních partnerů spočívá v její oprávněnosti a reprezentativnosti a také ve schopnosti uzavírat závazné dohody na evropské úrovni, jak konstatovali sociální partneři ve svém společném prohlášení na summitu v Laekenu (13). Stejně důležitý je dialog s občanskou společností, který je vyjádřen především v konzultaci EHSV jako fóra organizované občanské společnosti (14). Právě v nových členských státech je třeba prostřednictvím Komise podporovat jak občanský dialog tak rozvoj stabilních výrobních vztahů mezi sociálními partnery.

4.2.5

Komise má v úmyslu chopit se dalších iniciativ v oblasti společenské odpovědnosti podniků s cílem podporovat rozvoj zásad společenské odpovědnosti podniků. EHSV je názoru, že četné dobré příklady kodexu chování a dalších dobrovolných opatření podniků k převzetí společenské odpovědnosti, které byly představeny na evropském fóru zainteresovaných stran, tvoří dobrý základ. To by mělo zahrnovat také iniciativy v oblasti celoživotního vzdělávání. EHSV podporuje proto snahy Komise chopit se iniciativ, které by podpořily rozvoj a transparentnost zásad společenské odpovědnosti podniků na evropské úrovni.

4.3.1

Komise EU má v úmyslu chopit se různých iniciativ, aby odstranila nynější překážky u přeshraniční mobility a podporovala vznik opravdového evropského trhu práce. Jedna iniciativa spočívá v návrhu směrnice o převoditelnosti nároků z podnikových systémů zaopatření v důchodu. EHSV považuje za nutné předložit tento návrh rychle poté, co z důvodu neshodujících se postojů o dosahu takového pravidla nedošlo k zahájení jednání sociálních partnerů.

4.3.2

Další návrh Komise EU se týká poskytnutí dobrovolného rámce pro nadnárodní kolektivní vyjednávání buď na úrovni podniků nebo odvětví. Podle představy Komise EU by takový rámec mohl sloužit ve smyslu partnerství pro změnu k řešení otázek organizace práce, zaměstnanosti, pracovních podmínek a dalšího vzdělávání na přeshraniční úrovni. Dobrovolný znamená, že záleží na sociálních partnerech, zda chtějí takového právního rámce využít nebo ne.

Jak ukazuje praxe, evropská rada zaměstnanců využila v mnoha případech nejen svého práva na informování a projednávání, ale kromě toho také dobrovolně uzavřela dohody, které se týkají některých zmiňovaných témat. Stejné příklady dohod se vyskytují také v sociálním dialogu na úrovni odvětví.

EHSV podporuje cíl, který je vyjádřen v této iniciativě, a to podporovat sociální dialog na úrovni podniků a odvětví a přitom více než dosud přihlížet ke skutečnosti, že podniky jsou aktivní na přeshraniční úrovni a dobrovolné dohody mají odpovídající přeshraniční význam. EHSV doporučuje Komisi EU, aby svůj návrh příslušné rámcové úpravy co nejdříve projednala s evropskými sociálními partnery, vyžádala si jejich stanovisko a brala na něj zřetel.

4.3.3

Jak Komise EU uvádí, je volný pohyb osob jednou ze základních svobod v Evropě. Nynější nástroje, jako je síť evropských služeb zaměstnanosti a koordinace systémů sociálního zabezpečení migrujících pracovníků, mají proto, také podle názoru EHSV, zapotřebí neustálého zlepšování. EHSV proto považuje za smysluplný návrh ještě v roce 2005 zřídit skupinu na vysoké úrovni, která se bude zabývat důsledky rozšíření EU pro mobilitu a fungování přechodných období a roku 2006 k tomuto tématu předloží zprávu. EHSV upozorňuje na to, že sociální partneři a nevládní organizace disponují v této oblasti značnými zkušenostmi. Vyzývá proto Komisi EU, aby při sestavování odborné skupiny brala v úvahu zástupce sociálních partnerů a nevládních organizací.

5.1

V této druhé z prioritních oblastí se Komise EU zabývá prohloubením výměny zkušeností s reformou systémů sociálního zabezpečení, politikou boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, antidiskriminací a také rolí sociálních služeb.

5.2

Komise EU obnovuje svůj návrh na racionalizaci a zjednodušení koordinace v oblastech sociálního začlenění, důchodu a zdraví. EHSV se tímto tématem zabýval už ve svém dřívějším stanovisku (15). Poukazuje na to, že podle jeho názoru použití otevřené metody koordinace musí přihlížet ke zvláštnostem příslušných oblastí. Zejména by podle jeho názoru mělo velmi zavedené uplatňování otevřené metody koordinace v oblasti sociálního začlenění pokračovat národními akčními plány a zprávami ve dvouletém cyklu. Toto je z pohledu EHSV tak důležité proto, že míru chudoby se i přes společné úsilí nepodařilo významně snížit. Přibližně 15 % obyvatelstva Unie je chudých, přičemž tento podíl v některých zemích činí 20 %. Hlavní příčinou je vysoká nezaměstnanost, přičemž nejvíce postiženy jsou rodiny s více dětmi a samoživitelé (16). Ani zaměstnanost nechrání před chudobou, jak ukazuje narůstající počet „working poor“ (17). Proto je třeba zesíleného úsilí o potírání chudoby a sociálního vyloučení.

5.3

Komise EU hodlá v této souvislosti v debatě o národních systémech minimálních příjmů pokračovat a v roce 2005 zahájit konzultace. EHSV se ptá, kde se tato debata odehrávala a kdo se jí účastnil. Podle názoru EHSV je úkolem členských států poskytnout každému občanovi v případě potřeby sociální podporu formou minimálního příjmu, který umožňuje lidsky důstojný život. Z vyjádření Komise EU není jasné, s jakým cílem by tato debata o národních minimálních příjmech měla být na evropské úrovni vedena. EHSV by také chtěl položit otázku, zda by nebylo vzhledem k naléhavosti problémů rozumnější vyhlásit Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení dříve než v roce 2010.

5.4

EHSV podporuje politiku Komise EU o rovném zacházení s muži a ženami a antidiskriminaci všeobecně. Komise ohlašuje pro rok 2005 nové sdělení, v němž chce objasnit svou politickou koncepci a prověřit iniciativy pro doplnění nynějšího právního rámce.

EHSV upozorňuje na to, že antidiskriminační směrnice byly v mnoha členských státech teprve provedeny do vnitrostátního právního řádu, popř. se tak právě děje. Je proto názoru, že by bylo rozumné předložit zprávu o stavu provádění těchto směrnic a na základě toho navrhnout další politická opatření.

EHSV podporuje ohlášená opatření v oblasti rovného postavení žen a mužů, především zřízení evropského genderového institutu a nové vydání akčního plánu o rovných příležitostech pro zdravotně postižené osoby.

5.5

Komise EU má dále v úmyslu předložit v roce 2005 sdělení o významu sociálních služeb. EHSV vítá tento záměr především také proto, že od něj očekává, že toto sdělení bude zpětně působit na kontroverzní debatu o směrnici o službách na vnitřním trhu a že přispěje k objasnění. Ve své Bílé knize o službách obecného zájmu již Komise EU zdůraznila ty zvláštnosti sociálních služeb, které spočívají především v poskytování obecnho blaha a v tom, že mají osobní character. Sociální služby, ať poskytované soukromě nebo veřejně, se od jiných služeb na vnitřním trhu podstatně odlišují tím, že spočívají na principu solidarity, jsou přizpůsobeny potřebám jednotlivce a naplňováním základního práva na sociální ochranu přispívají k sociální soudržnosti společnosti. EHSV je proto názoru, že se musí se sociálními službami, především se zdravotnickými službami, zásadě zacházet jinak než se službami zaměřenými čistě na trh.

5.6

EHSV lituje, že se Komise EU nezabývá významem obecně prospěšných sociálních služeb pro zaměstnanost a sociální soudržnost. EHSV se jím zabýval již ve svém stanovisku k přezkumu sociální agendy v polovině období a konstatoval: „Přínos obecně prospěšných sociálních služeb pro zaměstnanost a v sociální oblasti je uznáván a využíván stále více, což vede ke značnému zlepšení při podpoře a ochraně práv znevýhodněných osob. Tento přínos totiž pomáhá dostát požadavkům v oblasti vzdělávání, sociální a zdravotní péče, podpory opatření pro začlenění a odstranění sociálních rozdílů. Nevýdělečné organizace přispívají k tomu, aby sociální potřeby, především nejvíce znevýhodněných skupin obyvatelstva, byly uznány a jasně formulovány. Zasazují se o to, aby poškozená sociální struktura se svými pozitivními, ale opravu vyžadujícími vazbami byla znovu opravena. Mobilizují občanskou solidaritu a posilují sociální účast jako nutný předpoklad podpory prosperující demokracie i v těch nejvíce znevýhodněných oblastech.“ (18)

6.1

EHSV vítá sdělení Komise EU o sociální agendě a vidí v něm přínos, který se týká vyzdvihnutí významu sociální politiky pro dosažení lisabonských cílů. Nicméně se domnívá, že Komise i přes svůj strategický přístup nesplní ve všech oblastech zvláštní očekávání v souvislosti se střednědobým přezkumem Lisabonské strategie. Zatímco se Komise EU v předešlé sociální agendě ještě nechala vést rolí sociální politiky jako produktivního faktoru, v novém návrhu už tomu tak výslovně není. EHSV je naopak názoru, že sociální politika nesmí být podřazována politice hospodářské, neboť má stejný význam. Podpora sociální soudržnosti a vytvoření aktivního sociálního státu patří k cílům Lisabonské strategie tak, jak byla schválena na evropském summitu v březnu 2000, stejnou měrou jako zlepšení konkurenceschopnosti a trvalého hospodářského růstu. Vysoká úroveň sociálního zabezpečení patří k ústředním prvkům evropského sociálního modelu a rozhodujícím způsobem přispívá k sociální soudržnosti.

6.2

Na rozdíl od často rozšířeného názoru, podle něhož jsou vysoké sociální náklady v rozporu s hospodářskopolitickými cíli, dokazují empirické údaje různých evropských zemí opak. Na to upozornila ve své zprávě odborná skupina „Budoucnost sociální politiky“. Podle studie evropského politického centra z roku 2004 vykazují země jako Švédsko, Dánsko, Rakousko, Lucembursko a Nizozemsko jak relativně vysokou ekonomickou výkonnost tak také vysokou úroveň sociálního zabezpečení. A ty země, které v mezinárodní klasifikaci Světového ekonomického fóra obstály v oblasti konkurenceschopnosti nejlépe, uskutečňují zároveň vysoké investice do sociální politiky a systémů sociálního zabezpečení a vykazují zároveň vysokou míru zaměstnanosti a nízkou míru chudoby po sociálních transferech (19).

6.3

EHSV kriticky poznamenává, že nová sociální agenda obsahuje méně konkrétních opatření než její předchůdci. To ztěžuje hodnocení, protože není vždy jasné, jakým politickým směrem se návrhy ubírají. Platí to především pro právní předpisy o sociálním zabezpečení, u nichž se Komise EU omezuje na revizi platných směrnic a nepředkládá téměř žádné nové návrhy. EHSV proto očekává, že strategický rámec bude naplněn konkrétními opatřeními. Je názoru, že nová sociální agenda by měla být pro příštích pět let spojena s akčním programem. Orientací by přitom měla být základní sociální práva v budoucí evropské ústavě. Na základě toho by měl sociální akční program obsahovat jak návrhy na přezkoumání stávajících směrnic tak také návrhy na nové směrnice a zároveň by měl zahrnovat plánované debaty a koordinační opatření pro další rozvoj sociální politiky. Podle názoru EHSV záleží právě v rámci přezkumu Lisabonské strategie v polovině období na tom, aby se zviditelnila evropská sociální politika a její produktivní role v podpoře růstu a zaměstnanosti.

6.4

V této souvislosti by chtěl EHSV zmínit také otázku financování sociální politiky: ačkoli Komise už při předložení předpokládaného rozpočtu poukázala na to, že budoucí rozpočet EU musí ve své struktuře odrážet Lisabonskou strategii a podporovat ji, existují obavy, že návrh bude za tímto požadavkem zaostávat.

6.5

Odpovídající dílčí rubrika předpokládaného rozpočtu „konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost“ (20) vykazuje navýšení. Toto navýšení se však týká především opatření pro konkurenceschopnost a pro podnikatelské iniciativy. Srovnání s nynějšími výdaji v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti ukazuje, že se v budoucí sociální politice žádné reálné navýšení neplánuje. Komise zde navrhuje v podstatě nezměněný rozpočet.

6.6

EHSV se k tomu mezi jiným v rámci svého stanoviska k rámcovému programu PROGRES (21) už jasně vyjádřil v tom smyslu, že právě na pozadí nelichotivého střednědobého přezkumu Lisabonské strategie tento handicap „rozpočtové neutrality“ v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky nechápe. EHSV proto požaduje, aby také u sociální politiky byly předběžné prostředky v rámci růstu a zaměstnanosti navýšeny odpovídajícím způsobem obdobně jako u zbývajících opatření.

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/21

1.1

V červnu 2002 vyzvala Evropská rada v Seville Evropskou komisi k předložení globálního a koherentního přístupu k specifické situaci nejvzdálenějších regionů a k jejímu řešení a jako odpověď na to přijala Komise dne 26. května 2004 sdělení „Posílené partnerství s nejvzdálenějšími regiony“ (1).

1.2

Tato výzva Evropské rady, pronesená v předvečer rozšíření EU a v kontextu světového vývoje, představovala rozhodující iniciativu pro to, aby byla definována globální strategie rozvoje nejvzdálenějších regionů, která se zakládá na rozpracování článku 299.2 Smlouvy.

1.3

Bezprostředně před konáním Evropské rady v Seville schválil Evropský hospodářský a sociální výbor dne 29. května 2002 stanovisko z vlastní iniciativy „Strategie pro budoucnost nejvzdálenějších regionů Evropské unie“ (2), ve kterém bylo navrženo vyvinout globální strategii pro nejvzdálenější regiony, včetně definice pravidel, cílů, dostupných prostředků a harmonogramu přijímaných opatření.

1.4

Za účelem spuštění globální a koherentní strategie pro nejvzdálenější regiony představily v červnu 2003 regionální vlády a jejich státy svá memoranda, ve kterých je zdůrazňována důležitost uznání specifických charakteristik nejvzdálenějších regionů v souvislosti s ostatními evropskými regiony.

1.5

Ústavní smlouva potvrzuje specifické právní uznání nevzdálenějších regionů v článcích III-424 a IV-440.2 a rozšiřuje cíl hospodářské a sociální soudržnosti o cíl soudržnosti územní.

2.1

Evropská komise navrhuje posílenou spolupráci s nejvzdálenějšími regiony EU. Nová strategie je součástí reformy evropské politiky soudržnosti pro období 2007-2013. Sdělení má tři prioritní body:

2.2

Komise navrhuje dvě specifická řešení k dosažení plnohodnotného rozvoje nejvzdálenějších regionů:

3.1

Výbor vítá, že návrh Ústavní smlouvy v článcích III-424 a IV-440.2 potvrzuje specifické právní uznání nejvzdálenějších regionů na nejvyšší legislativní úrovni uznáním jejich jedinečného charakteru a zaručuje potřebnou legislativu a předpisy pro to, aby tyto byly používány jako horizontální nástroje pro tvorbu společné strategie v těchto regionech.

3.2

Výbor konstatuje s uspokojením, že EU dokáže reagovat na specifické regionální potřeby, a především uznat specifičnost nejvzdálenějších regionů v rámci EU a jejich rozdílnost s ohledem na jiná území s geografickými nebo demografickými nevýhodami.

3.3

Výbor vítá, že Evropská komise přijala příznivě jeho doporučení vyjádřené ve stanovisku „Strategie pro budoucnost nejvzdálenějších regionů Evropské unie“ posílit skupinu, na které se podílejí různé služby, o další pracovníky tím, že bude vytvořeno zvláštní oddělení při GŘ Regio a doufá, že koordinace těchto služeb nebude ztížena.

3.4

Výbor vítá s uspokojením, že Komise uznala ve svém sdělení že specifický statut pro nejvzdálenější regiony nachází svůj základ v zásadách rovnosti a proporcionality. To umožňuje zvláštní přístup k specifické situaci těchto regionů tak, aby v nich žijící obyvatelé měli stejné příležitosti jako obyvatelé jiných regionů.

3.5

Výbor vítá, že Komise uznala, že kombinace stálých nevýhod nejvzdálenějších regionů vytváří dodatečné náklady na zásobování energií všeobecně, a především u zemědělských produktů určených k místní spotřebě, což způsobuje mimo jiné následující obtíže:

3.6

Výbor sdílí obavu Komise zahrnout nejvzdálenější regiony do lisabonské a göteborské strategie s cílem podpořit zaměstnanost, ekonomické reformy a sociální soudržnost, a proto prosazuje, aby byl využit jejich potenciál v oblasti společnosti založené na znalostech.

3.7

Výbor předpokládá, že dynamika turistického sektoru přináší významnou přidanou hodnotu, která přispívá k podpoře konkurenceschopnosti hospodářství nejvzdálenějších regionů. To by ovšem nemělo podporovat neúměrný nárůst tohoto sektoru kvůli nerovnováze, kterou by to způsobilo a negativnímu dopadu na trvale udržitelné životní prostředí těchto regionů.

4.1

Výbor vítá, že do sdělení Komise byla zahrnuta některá doporučení, které Výbor formuloval ve stanovisku z vlastní iniciativy (3) a lituje, že k některým naopak nebylo přihlédnuto.

4.2

Výbor poukazuje na to, že společná pozice nejvzdálenějších regionů a jejich příslušných států k jejich začlenění do budoucí politiky soudržnosti navrhovala automatickou volitelnost původního cíle 1 – nyní konvergenčního cíle – jako nejlepšího způsobu pro zvládnutí jejich specifické situace, čímž by byl zaručen jednotný přístup při zacházení s těmito regiony a s finančními prostředky nutnými pro vyrovnání jejich trvalých omezení.

4.3

Výbor bere na vědomí, že Komise volila alternativní návrh kombinující aplikaci všeobecných pravidel politiky teritoriální soudržnosti a vytvoření dvou specifických nástrojů: kompenzačního programu specifických nevýhod nejvzdálenějších regionů a akčního plánu velkého sousedství.

4.4

Výbor zaznamenává chybějící explicitní odkaz na právní dosah nového článku III-424 (4) návrhu Ústavní smlouvy.

4.5

Výbor lituje, že ve strategii navržené Komisí pro nejvzdálenější regiony je dána hlavní a téměř výlučná role politice soudržnosti a ve většině případů chybí opatření ve zbytku sektorových oblastí.

4.6

Výbor doufá, že dosažené pokroky v definici těchto regionů a v konstatování neadekvátnosti některých sektorových strategií se promítnou do horizontální strategie pro nejvzdálenější regiony, která zohlední specifičnost a rozdílnost v rámci území Společenství.

4.7

Výbor je názoru, že nedostatečná pozornost věnovaná dalším unijním politikám zabraňuje seriózně hovořit o skutečně globální a koherentní strategii ve prospěch nejvzdálenějších regionů ve smyslu požadavku Evropské rady ze Sevilly.

4.8

Výbor lituje tohoto nedostatku v obsahu především v kapitole zemědělství, neboť řada otázek položených nejvzdálenějšími regiony, které vyžadují rychlá řešení, zůstává nezodpovězena.

4.9

Výbor dále lituje neexistence opatření k migrační politice, která by přispěla k řešení naléhavých problémů, se kterými se musí neustále potýkat některé z nejvzdálenějších regionů, a žádá, aby specifičnost nejvzdálenějších regionů byla zohledněna při tvorbě budoucí migrační politiky.

4.10

Výbor vyjadřuje své pochyby ohledně vhodnosti a dostatečnosti aplikovat na nejvzdálenější regiony všeobecná kritéria volitelnosti politiky soudržnosti, a míní, že nejvzdálenější regiony trpí nedostatkem základních infrastruktur a konkurenčních podmínek nutných k dosažení cílů lisabonské a göteborské strategie.

4.11

Výbor konstatuje, že strategie navrhovaná Komisí pro nejvzdálenější regiony se zakládá téměř výlučně na dvou specifických nástrojích: na programu kompenzací stálých omezení a akčním plánu „velkého sousedství“ (5).

4.12

Vítá se, že v rámci nového cíle 3 Evropského fondu pro regionální rozvoj „Evropská územní spolupráce“, mohou být nejvzdálenější regiony voleny nejen na transnárodní spolupráci, nýbrž i na přeshraniční spolupráci, neboť toto zapojení je zásadní pro integraci těchto regionů do jejich příslušných geografických oblastí.

5.1

Výbor je názoru, že by Evropská komise měla vyvinout globální strategii pro nejvzdálenější regiony, která by obsahovala nutné prostředky k jejímu dosažení a dodržovala závazky vyjádřené ve zprávě z března 2000 a formulované v závěrech Rady ze Sevilly v červnu 2002; přičemž je nutné zdůraznit, že současný článek 299.2 Smlouvy, budoucí článek III 424 Ústavy, je jediný společný právní základ pro všechna opatření týkající se nejvzdálenějších regionů, ať již znamenají změny samotné Smlouvy nebo zahrnují modifikace či adaptace sekundární legislativy.

5.2

Z těchto důvodů Výbor považuje za nutné a vhodné formulovat řadu doporučení a proto žádá Evropskou komisi aby:

5.2.1

Zvážila neaplikovat všeobecná kritéria volitelnosti politiky soudržnosti na nejvzdálenější regiony, jako optimální řešení pro potírání jejich trvalých nevýhod, čímž bude zajištěno také jednotné řešení;

5.2.2

Pro dva specifické nástroje, které navrhuje, určila dostatečné finanční prostředky, aby mohly být vyřešeny potřeby a problémy všech nejvzdálenějších regionů;

5.2.3

Vynaložila velké úsilí a prostředky k tomu, aby dodala obsah akčnímu plánu „velkého sousedství“ pomocí účinné a koherentní koordinace rozvojové politiky EU, a obzvláště s podmínkami Dohody z Cotonou, programu MEDA (jižní Středomoří a Střední Východ) a ALA (Latinská Amerika a Asie) stejně tak jako s jinými programy a činnostmi unijního charakteru, které budou navázány s různými regiony ve světě;

5.2.4

Zachovala zájmy banánového sektoru v souvislosti se změnami, které se chystají v rámci Společné organizace trhu banánu, zlepšením stávající rovnováhy trhu a skloubením přístupu výrobců z nejméně rozvinutých zemí na trh Společenství a na trh světový a zároveň udržením příjmů a pracovních míst výrobců v Unii tím, že bude stanoven dostatečně vysoký tarif k zajištění budoucnosti banánového sektoru Unie;

5.2.5

Brala v potaz konečný výsledek jednání v rámci Společné organizace trhu při stanovení výše jednotného tarifu tak, že by navrhla – pokud to bude nutné – vhodné opatření pro zajištění práce a příjmů pro unijní výrobce v banánovém sektoru. Zlepšení mechanizmu interního podpůrného systému může podpořit tato opatření;

5.2.6

Respektovala v rámci změn zemědělských programů POSEI potenciál těchto nástrojů, které nebyly plně využity především proto, že některá opatření jsou nová, proto se budou muset respektovat horní limit, a bude muset existovat dostatek finančních prostředků k dosažení stanovených cílů;

5.2.7

Měla na vědomí specifické potřeby nejvzdálenějších regionů v rámci rozvojové politiky venkova, což obnáší: zrušit opatření, která omezují nebo znemožňují přístup ke strukturální pomoci, kompenzaci pro zemědělce a chovatele dobytka za zvýšené náklady, stanovení úrovně podpor slučitelných s požadavky těchto regionů a rozšíření unijního pokrytí na podpůrná opatření, mimo jiné v následujících oblastech: specifické výrobní systémy – podpora vhodné mechanizace – systém zemědělských pojištění, podpora zakládání asociací a programy boje proti škodlivým organizmům;

5.2.8

Přijala nová opatření, která by podpořila konkurenceschopnost zemědělských produktů jako rajčata a jiné ovoce, rostliny a květiny, které musí konkurovat na trhu s podobnými výrobky pocházejícími z jiných zemí, které mají dohodu s EU, jako Maroko, nebo které mají preferenční systém, jako skupina zemí ACP;

5.2.9

Přijala nutná opatření, aby jak v rámci budoucího Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova jako i Evropského rybářského fondu byla respektována aktuální podpora fondů a intenzita pomoci pro všechny nejvzdálenější regiony;

5.2.10

Zdůraznila roli Evropského sociálního fondu v nejvzdálenějších regionech s cílem snížení nezaměstnanosti, která je obzvlášť vysoká ve většině těchto oblastí, a vytvoření rovných příležitostí pro jejich obyvatele v porovnání s ostatními obyvateli EU;

5.2.11

Podpořila vytvoření, příp. posílení, hospodářských a sociálních rad, za účelem lepšího poznání názoru hospodářských a sociálních partnerů jako i organizací občanské společnosti vůbec;

5.2.12

Prověřila své návrhy státní pomoci s ohledem na opatření návrhu Ústavní smlouvy a udržovala a zintenzívnila zvláštní přístup k nejvzdálenějším regionům ve státní pomoci v oblastech zemědělství a rybolovu a v sektoru nákladní dopravy;

5.2.13

Zavedla odpovídající opatření pro efektivní integraci nejvzdálenějších regionů do všech nástrojů společné dopravní politiky, které mají vliv na jejich rozvoj, a aby bylo zohledněno specifikum těchto regionů v unijní legislativě související s povinnostmi veřejné služby takovým způsobem, aby byla zajištěna úroveň kvality a ceny odpovídající potřebám obyvatel;

5.2.14

Doplnila a zlepšila systém konkurence v oblasti námořní a letecké přepravy v případě nejvzdálenějších regionů a především v regionech s problémem „dvojí izolace“;

5.2.15

Dala skutečný obsah specifickým zmínkám o nejvzdálenějších regionech, které se objevují v návrhu Komise k 7. rámcovému programu pro výzkum a technologický rozvoj tak, aby bylo nejvzdálenějším regionům umožněno účastnit se unijních činností V a V, mimo jiné v těchto oborech: klimatologie, vulkanologie, oceánografie, biodiverzita a přírodní rizika;

5.2.16

Uznala výjimečnou situaci nejvzdálenějších regionů v procesu liberalizace vnitřního trhu s plynem a elektřinou, aby spotřebitelé z těchto regionů nebyli poškozováni v pravidelnosti dodávek, kvalitě služeb a uplatněné ceně, což zahrnuje flexibilitu v zavádění povinností veřejné služby a státní pomoci;

5.2.17

Neprodleně přijala opatření, která by nejvzdálenějším regionům zajistila trvale udržitelný rozvoj, obzvláště v oblasti ochrany biodiverzity, sítě Natura 2000 a v řešení odpadového hospodářství;

5.2.18

Byla kreativní při vytváření mechanizmů a specifických procesů pro nejvzdálenější regiony tak, aby nezůstaly mimo výhody velkého vnitřního trhu tím, že bude například podporovat používání obnovitelných energií a přístup do broadband networks;

5.2.19

Zaručila kontinuitu odlišných fiskálních systémů nejvzdálenějších regionů jako základního nástroje pro ekonomický rozvoj těchto regionů;

5.2.20

Zvážila aktivní účast nejvzdálenějších regionů na jednáních zemí ACP o dohodách o hospodářském partnerství s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (AKT), aby tak byl zahájen plynulý a stálý dialog mezi regionálními samosprávami – a/nebo jejich národními samosprávami – a regionálními institucemi, s kterými EU vyjednává, aby zaručila větší výkonnost, komplementaritu a koherenci dohod o hospodářském partnerství.

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/25

1.1

Po zveřejnění Zelené knihy o přístavech a námořních infrastrukturách v roce 1997, předložila Komise ve svém prvním návrhu směrnice o „uvolnění trhu přístavních služeb“ z roku 2001, v době, kdy se připravovala Bílá kniha o společné dopravní politice, následující body „přístavních opatření“:

1.2

Témata spojená s „přístavním balíčkem“ byla již podrobně představena v úvodu k prvnímu návrhu směrnice (1) o druhém klíčovém tématu týkajícím se přístupu na trh, který byl po třetím čtení Parlamentem zamítnut.

1.3

Komise, s využitím svého výsadního práva instituce, která jako jediná disponuje iniciační pravomocí, se vrací k tomuto tématu ve svém novém návrhu směrnice (2) týkajícím se uvolnění trhu přístavních služeb, jelikož považuje za své právo a povinnost vyvíjet zákonodárnou činnost v této oblasti s uplatňováním Smlouvy o ES.

1.4

Tvrdí, že filosofie, principy a cíle, definované v roce 2001 v jejím původním sdělení zůstávají nezměněné, ale že vzala na vědomí některé navržené pozměňovací návrhy, které přinesly doplnění původního návrhu.

1.5

Dříve než bude přezkoumán charakter a dopad změn zanesených do nového návrhu směrnice, je vhodné připomenout některá úskalí, na která narazil původní návrh:

2.1

Současný návrh obsahuje velice rozsáhlou důvodovou zprávu a mnohé body odůvodnění. Komise potvrzuje svůj úmysl vrátit se ke svému původnímu návrhu z roku 2001 s tím, že vezme v úvahu svůj vlastní pozměněný návrh z roku 2002 a společnou pozici Rady, stejně tak jako texty, které vzešly ze smírčího řízení po druhém čtení v Parlamentu.

2.2

Důvody uvedené za podpory evropské iniciativy jsou zejména tyto:

2.3

Filosofie, původní principy a zároveň také velké množství bodů však zůstávají nezměněny ve srovnání s původním návrhem z roku 2001.

2.4

Změny se netýkají zejména:

2.5

Hlavní nové prvky uvedené Komisí se týkají:

3.1

Jistý počet námořních přístavů patří a/nebo je řízen veřejnými orgány (obecními a dalšími územními samosprávami, veřejnými institucemi atd.). Správci jsou zcela nebo částečně podřízeni pravidlům veřejného účtování nebo mají účtování analytické. Postupy a účty různých námořních přístavů by měly spadat pod správu národních orgánů pro hospodářskou soutěž a v případě potřeby regionálních nebo národních účetních dvorů a zprávy těchto kontrolních orgánů by měly být adresovány na GŘ pro hospodářskou soutěž Komise.

3.2

V těchto posledních letech je ve většině nových zemí stejně tak jako ve starých členských zemích zřetelná tendence směřující k privatizaci námořních přístavů. Z mnoha přístavů se staly akciové společnosti.

3.3

Nejdůležitější evropské přístavy jsou otevřeny do Severního moře a do kanálu La Manche. Tonáž zboží a počet převážených kontejnerů jsou velice rozdílné podle zeměpisné polohy přístavů v různých evropských mořích. V rozsahu působnosti návrhu směrnice se tento objem pohybuje od 1,5 milionů do desítek až stovek milionů tun zatímco počet kontejnerů jde až do několika milionů za rok (na příklad v Rotterdamu a v Antverpách). Výbor se domnívá, že uplatňování jednotných pravidel na námořní přístavy, které se liší velikostí, činností, charakterem vlastnictví a řízením, nebude moci uspokojit daný stav a potřeby přístavů. Konkurence mezi přístavy existuje již dlouhou dobu. Kritéria subsidiarity a proporcionality by měla být brána v úvahu.

3.4

Mnohé přístavy zabezpečují samy určité množství infrastruktur a základních služeb pro námořní dopravu a nepovažují za nezbytné omezit jejich pravomoci na administrativu námořního a pozemního prostoru přístavu, na jejich údržbu a údržbu přístavních hrází. Nabídka některých služeb může uspokojit požadavky obecného zájmu nebo snahu dosáhnout celkové finanční rovnováhy přístavních orgánů, nebo dokonce dosáhnout zisku, který by byl rozdělen mezi akcionáři soukromých přístavů. Zákaz „křížových subvencí“ by oslabil rozsah přístavních investic.

3.5

Výbor lituje, že značný vývoj, kterého se dosáhlo od doby zveřejnění Zelené knihy a představení prvního „přístavního balíčku“, nebyl vzat na vědomí. Žádá proto Komisi, aby udělala revizi svého návrhu podle objektivní dopadové studie, která by brala na vědomí současnou situaci evropských přístavů a jejich nepopiratelnou konkurenceschopnost na mezinárodním poli; Výbor poznamenává, že Komise oznámila během slyšení organizovaného Výborem dne 31. ledna 2005, že takováto studie bude uveřejněna koncem června 2005. Jelikož neexistuje žádný kompetentní výbor pro sociální dialog, Výbor se domnívá, že by měli být konzultováni také sociální partneři. Velké změny v návrhu by měly vycházet z dodržování normálních postupů v rámci lepší legislativy (zejména účast, konzultace a dopadové studie); druhý návrh je až příliš podobný návrhu prvnímu, aniž by byly provedeny dostatečné přípravné práce.

3.6

Přístav představuje komplexní logistickou základnu, propojenou s geografickým zázemím a různými ekonomickými faktory, kde velkou roli hraje regionální, národní ba dokonce mezinárodní prostředí, jakož i říční doprava, železniční a silniční komunikace, ropovody a pobřežní plavba, a musí vypracovat strategie spojené s rozvojem geografického sektoru, který ekonomicky podporuje, dále jsou to pracovní místa, která odpovídají ekonomickým potřebám v závislosti na jejich vývoji. Podle Výboru by bylo třeba zvýhodnit intermodalitu ve prospěch námořní dopravy, zejména pobřežní plavbu, ale nařizovací část návrhu směrnice, ve své současné podobě se přímo nezabývá touto naléhavou potřebou.

3.7

Role obchodních, specializovaných či běžných přístavů, jak veřejných, tak soukromých, se neomezuje pouze na zajišťování materiálního zázemí (přístupové cesty, vnitřní přístavy, přístaviště a pozemní prostor) multimodální platformy. Jejich role, spočívající v organizaci, rozdělování prostoru a prognózách v oblasti rozvoje infrastruktur musí být také zhodnocena z ekonomického hlediska a musí pokrýt možné nedostatky soukromých provozovatelů v některých oblastech tak, aby zůstala platforma funkční.

3.8

Je třeba počítat s jejich projekty na rozvoj a s jejich specializací. Kromě vymezeného prostoru a materiálních omezení pro přístup, by měl být omezen i počet poskytovatelů služeb z důvodů ekonomické efektivnosti, návratnosti pro poskytovatele služeb, bezpečnosti operací, organizace přístavu, environmentálních a sociálních záruk, zachování pracovních míst. Toto vyplývá zejména z principu subsidiarity. Na druhou stranu zvýšená konkurence by mohla vést k rozptýlení prostředků a kompetencí, které by mohly poškodit zájmy uživatelů přístavu.

3.9

Výbor uznává, že nový návrh Komise dává volnější ruku přístavním orgánům co do omezení počtu provozovatelů na kategorii služeb, v závislosti na charakteru přístavu a místních podmínkách.

3.10

Koncese a licence, které uděluje příslušný úřad poskytovatelům služeb, či obchodní smlouvy, které uzavírá příslušný úřad s poskytovateli služeb, musí být uzavřeny na dobu, jejíž trvání bude v poměru s povahou a významem investic, které musí poskytovatelé učinit, aby splnili ustanovení koncesí, licencí a smluv, což jim poskytne dostatečnou dobu na amortizaci a rentabilitu investovaného kapitálu (například 10 roků v případě žádných významných investic, 15 roků v případě významných investic do movitého majetku a školení a 45 roků v případě významných investic do nemovitého a movitého majetku).

3.11

Práva a podmínky činnosti provozovatelů přístavů, kteří uzavřeli nájemní smlouvy na pronájem přístavu nebo získali povolení k poskytování přístavních služeb, by se neměly změnit v okamžiku, kdy směrnice vstoupí v platnost, protože by to mohlo vést ke zrušení smluvních závazků ze strany přístavních úřadů, což by mělo za následek vznik odpovědnosti na straně státu.

3.12

Výbor poznamenává, že změny, které se týkají manipulace a pilotáže, nesplňují očekávání vyjádřené samotným Výborem, některými státy a Parlamentem (4).

3.13

Počet pracovních míst v přístavních službách není závislý, jak píše Komise, na počtu poskytovatelů, ale na skutečném provozu přístavu a/nebo na diversifikaci služeb. Zvýšení počtu poskytovatelů nezvýší počet pracovních míst. Pouze zvýšení dopravy a vznik netradičních služeb by mohlo vytvořit nová pracovní místa.

3.14

Opatření spojená s údržbou a s údržbou prováděnou vlastními silami, se kterou se počítá pro mořské dálnice a přímořskou plavbu pro vnitřní trh, by mohla zásadním způsobem zpochybnit kolektivní smlouvy ve většině zemí, které by mohly být považovány za protichůdné vzhledem ke komunitárnímu právu o hospodářské soutěži v rámci návrhu směrnice, nicméně platné pro sociální a pracovní právo na národní a mezinárodní úrovni. Soudní dvůr uznává, že dodržování kolektivních smluv může omezit uplatňování práva hospodářské soutěže. Na mezinárodní úrovni mnohé státy ratifikovaly námořní úmluvy ILO o přístavní manipulaci (5) a pracovních podmínkách a bezpečnosti posádek. Výbor poznamenává, že opatření, se kterými přichází Komise neberou v úvahu opatření ujednaná v rámci tripartitní dohody.

3.15

Výbor se soustřeďuje na na zvýšenou konkurenci na trhu služeb i na kvalitu, bezpečnost a kontinuitu přístavní manipulace. Domnívá se však, že povolení provádět odbavování v přístavu vlastními silami by vytvořilo nerovné konkurenční podmínky mezi stávajícími podniky provádějícími přístavní manipulaci a firmami, které ji provádějí vlastními silami. Podniky provádějící přístavní manipulaci posílily svou pozici v přístavu prostřednictvím privatizace nebo výběrového řízení a investovaly do superstruktur a infrastruktur. Naproti tomu by mohly podniky, které provádějí odbavování vlastními silami, vstoupit na trh přístavních služeb bez výběrového řízení nebo investičních závazků, zadarmo využívat zařízení vytvořená jinými podniky a na rozdíl od podniků, které provádějí přístavní manipulaci, vykonávat svou činnost bez jakéhokoliv časového omezení. Přístavy jsou místem se zvýšenou úrazovostí a z toho důvodu je nutné přísné dodržování a kontrola bezpečnostních požadavků na pracovišti. Jestliže bude povolena manipulace vlastními silami, počet nehod pravděpodobně vzroste. Navzdory tvrzení o sociálním významu návrhu směrnice, by tato opatření zmařila očekávání dokařů, kteří se obávají ztráty uznávaného, kvalifikovaného a podle dohodnutých sazeb placeného pracovního místa, které by bylo nahrazeno dočasnými pracovními místy, individuálními smlouvami a ztrátou sociálních a platových záruk v prostředí nucené konkurence mezi pracovníky. Údržba vlastními silami by vedla ke zvýšení úkolů pracovníků na palubě a k nárůstu rizika nehodovosti, zatímco počet posádky je často snižován na minimum. To by také představovalo zvýšení zodpovědnosti a dalších povinností pro kapitány.

3.16

Výbor se domnívá, že pilotáž se nevztahuje pouze na komerční službu; jedná se také o uplatnění komplexních technických kompetencí, znalostí místního prostředí, které se může měnit, kterých se využívá k zajištění bezpečnosti dopravy a bezpečnosti obyvatel žijících v těsné blízkosti a ochraně životního prostředí, podle druhu převáženého zboží. Jedná se tedy o službu obecného zájmu, která nemá pouze komerční charakter, i když je často poskytována soukromými společnostmi kontrolovanými přístavními orgány a proto by měla být vyjmuta z oblasti uplatňování směrnice. To však nebrání přístavům, jak se již stalo, aby udělovaly pilotážní povolení kapitánům, kteří mají dostatečné zkušenosti a znalosti místního prostředí k tomu, aby mohli sami bez asistence pilotovat své lodi až do přístaviště. Ale je třeba si uvědomit, že mnohá plavidla převážejí látky, které by mohly ohrozit bezpečnost dalších lodí, zařízení, pracovníků v přístavu a obyvatel žijících v těsné blízkosti.

3.17

Výbor zároveň poznamenává, že přístavy jsou také místem spadajícím do svrchovaných pravomocí státu daného přístavu, do kterých by směrnice neměla zasahovat; některé funkce (přispění v boji proti terorismu, organizovanému zločinu a nelegální imigraci, které často vyžadují náklady a investice ponechané často na starost přístavu) mohou být delegovány na přístavní orgány.

3.18

Nová opatření v oblasti povolení jsou očividně rozumná opatření, ačkoliv při stanovování pracovní náplně musí být brány v potaz místní podmínky a zvláštnosti; uplatňování u námořních přístavů principů transparentnosti a oddělených účtů se nepopírá; nicméně Výbor musí uznat nutnost dodržování těchto principů v uplatňování směrnice o „transparentnosti“.

3.19

Ve směrnici je třeba definovat konkrétní požadavky týkající se poskytovatelů přístavních služeb, aby byli obeznámeni s tím, co je třeba učinit k prodloužení povolení po osmi, dvanácti nebo třiceti letech.

3.20

Konečně se zdá, že hlavní cíl tohoto návrhu spočívá ve snížení nákladů na přístavní služby, nicméně Výbor se domnívá, že dodržování bezpečnostních a environmentálních norem, jakož i sociálních práv jsou také důležitými kritérii pro účinné fungování přístavních platforem v zájmu ekonomiky dopravy a její spolehlivosti a pravidelnosti.

3.21

Obrovská různorodost situací, pravidel a národních nebo místních postupů, povinnosti řídících a veřejných orgánů vedou k nutnosti zajistit taková pravidla, která budou brát plně v úvahu tyto zvláštnosti charakteristické pro každý přístav. V průběhu času se každý přístav přizpůsobil a fungoval v podmínkách, které jsou pro něj v příslušném národním prostředí nejvýhodnější; snaha sjednotit podmínky činnosti může mít na práci v přístavech negativní dopad.

3.22

Výboru regionů se zdá lepší upřednostnit subsidiaritu v doporučované legislativě a koherenci místní politiky rozvoje přístavu než uplatňování jednotných opatření navrhovaných v návrhu směrnice. Existují značné rozdíly ve velikosti a charakteru jednotlivých přístavů. Přehnaná konkurence mezi poskytovateli služeb v určitém přístavu by mohla vést k nadměrným investicím a ke zmatku stejně tak jako k regresi v sociální oblasti.

3.23

V souladu s principem subsidiarity a proporcionality by mohly být národní antitrustové instance a auditorské instituce oprávněné k tomu, aby mohly zasáhnout pokud by přístavní orgány, bez ekonomického opodstatnění nebo potřeby veřejné služby, soustřeďovaly přístavní služby do pod svou kontrolu; nebo by nedodržovaly principy transparentnosti nebo odpovídající pravidla; intervence ze strany společenství v oblasti hospodářské soutěže nebo státních dotací by se mohla spíše zaměřit na výjimečné případy, například kdyby národní orgány pro hospodářskou soutěž a regionální nebo národní účetní dvory nevykonávaly svou kontrolu uspokojivým způsobem v souladu s platným právem společenství.

3.24

Co se týče státních podpor, otázka převodu některých nákladů na místní nebo národní daňové poplatníky v určitých přístupových úpravách a operací je stanovena současnou judikaturou Komise v otázkách státních podpor (hloubení, plavební dráhy a přístavní bazény).

3.25

Samospráva může přispívat pouze na aktivity obecného zájmu, ne aby snížila náklady pro samotné uživatele (národní a mezinárodní), v první řadě pro ty nejdůležitější námořní přístavy; určení obecného zájmu vyplývá z principu demokracie a ne z principu trhu.

4.1

Bylo by vhodnější vypracovat rámcovou směrnici, která by byla mnohem méně podrobná a která by poskytovala dostatečný prostor pro zásadu subsidiarity než současné znění návrhu směrnice; bylo by dostačující odkázat se na aplikaci příslušných právních předpisů týkajících se transparentnosti a veřejných trhů, spíše než se podrobně zabývat jejich aplikací na přístavní služby; právní rámec Společenství by neměl narušit pravomoci managementu přístavů, jejichž cílem je chránit obecné zájmy svěřené do jejich kompetence.

4.1.1

Rámcová směrnice by v žádném případě neměla ovlivnit práva a povinnosti členských států, co se týká právních předpisů v oblasti sociální a pracovní, v oblasti veřejného zdraví a životního prostředí, bezpečnosti a veřejného pořádku a služeb veřejného zájmu, ani by neměla ovlivnit kolektivní smlouvy uzavřené v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy; měla by zohlednit mezinárodní závazky členských států, jako jsou námořní úmluvy ILO.

4.1.2

Výbor lituje, že nebylo dostačujícím způsobem provedeno hodnocení dopadu návrhu směrnice, což je v rozporu se slibem Komise vydávat lepší zákony, který učinila při uveřejnění Bílé knihy o evropské správě; všechny návrhy právních předpisů, které podléhají postupu spolurozhodování, by měly obsahovat takové hodnocení a rovněž informace týkající se konzultací vedených především se sociálními partnery.

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/33

1.1

Ruská federace, která hraje důležitou mezinárodní roli, je pro EU strategickým partnerem. Rozšíření EU dále vyzdvihuje důležitost spolupráce mezi EU a Ruskem jako sousedy. Vytváření co nejlepších vztahů mezi EU a Ruskem má v rámci rozvoje společných evropských hodnot – demokracie, dodržování lidských a občanských práv – pro obě strany zásadní význam.

1.2

Sociální rozvoj a zlepšení životních podmínek, budování právního státu a vytváření předvídatelnějšího podnikatelského prostředí a podmínek pro fungování podniků a také vytváření tržní ekonomiky vyžadují, aby Rusko podniklo rozhodné kroky. Ačkoliv vedení Ruské federace oficiálně deklaruje podporu těmto cílům, každodenní realita, stejně jako stav jejich provádění, má daleko k očekáváním jak ruské společnosti, tak mezinárodního společenství. Podle EHSV není postoj současného ruského vedení vůči hospodářským činitelům, médiím atd. v souladu s vyjádřením záměru úřadů podporovat demokracii a posilovat občanskou společnost. Skutečný směr vývoje situace v Rusku budí znepokojení nejen jeho občanů. Rusko se systematicky odklání od deklarované demokracie, vláda kontroluje média, ruské vojsko je, navzdory mezinárodním závazkům, umístěno v Moldavsku a Gruzii, soudní systém slouží politice. Vytváření organizované občanské společnosti je tedy v takových podmínkách prakticky velmi obtížné.

1.3

Prohlubování integrace EU v oblasti vnitřního trhu, jednotné měny a rostoucí spolupráce ve stále větším počtu oblastí politiky je stěžejním cílem historického významu, ke kterému se všechny členské státy zavázaly i přes nedávné nezdary tohoto procesu. Vnitřní integrace EU ale nesmí vést k situaci, kdy se bude EU vzdalovat Rusku a zbytku Evropy, který se nerozvíjí stejně, protože by to mohlo vést k rozdělení Evropy.

1.4

Prohlášení francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana z 9. května 1950 o budování sjednocené Evropy čerpá svou inspiraci z myšlenky, že evropská integrace musí být založena na touze společně pracovat za stejných podmínek, aby se dosáhlo stanovených cílů, na společných hodnotách a usmíření a na představě občanů o společné budoucnosti. Robert Schuman také řekl, že Evropa nemůže být vybudována najednou, ale spíše prostřednictvím praktických úspěchů a především vytvořením opravdové solidarity. Poselství Schumanovy deklarace má význam také pro vztahy mezi EU a Ruskem a úsilí o posílení jejich spolupráce.

2.1

Posilování vztahů mezi EU a Ruskem vyžaduje také jednotnou podporu organizované občanské společnosti v EU. Úsilí občanské společnosti v EU je zaměřeno na dosažení lepší spolupráce mezi EU a Ruskem a na podporu rozvoje struktur občanské společnosti a demokracie v Rusku.

2.2

Zkušenosti nových členských států EU, které během deseti let úspěšně ukončily proces postkomunistické transformace, jsou důležité a mohou poskytnout přidanou hodnotu při spolupráci mezi EU a Ruskem. Důležitou roli, pokud jde o demokratizaci a ochranu lidských a občanských práv v Rusku, mohou hrát zejména aktéři občanské společnosti (nevládní organizace) z těchto zemí.

2.3

Sdružení evropských průmyslových a zaměstnavatelských svazů (UNICE) po mnoho let předkládá návrhy a stanoviska k vývoji hospodářských vztahů a čelní obchodní představitelé EU a Ruska tuto otázku pravidelně diskutují v rámci tzv. Kulatého stolu průmyslníků EU-Rusko a své názory předkládají vrcholným schůzkám EU-Rusko. Také Evropská konfederace odborových svazů (EKOS) předkládá vrcholným schůzkám své názory. V roce 2004 zaslala předsedovi Evropské komise a ruskému prezidentovi společný dopis s Federací nezávislých odborových svazů Ruska (FNPR), ve kterém navrhly, aby evropská konfederace a ruská federace odborových svazů dostaly úlohu podobnou Kulatému stolu průmyslníků EU-Rusko. Další aktéři občanské společnosti z vlastní iniciativy vypracovali způsoby, jak vyjádřit své názory na vývoj vztahů mezi EU a Ruskem ve svých konkrétních odvětvích. Ruská společnost ještě není dobře organizovaná, zakládání nevládních organizací je pomalé a stále ještě nehrají důležitou roli.

2.4

Pokud jde o EHSV, ten v posledních letech předložil několik stanovisek ke vztahům mezi EU a Ruskem, ve kterých se zabýval také fungováním ruské občanské společnosti. Hlavní stanoviska jsou uvedena v poznámce pod čarou č. 1. Toto stanovisko bere v úvahu doporučení a závěry předložené v uvedených stanoviscích, ale bez toho, že by na ně výslovně odkazovalo (1). Toto úsilí vedlo EHSV k navázání přímých kontaktů s mnoha hlavními aktéry ruské občanské společnosti.

3.1.1

Důsledný rozvoj spolupráce mezi EU a Ruskem je bržděn tím, že jednotlivé členské státy prosazují své vlastní zájmy a spolupracují s Ruskem dvoustranně, a to i v oblastech, jejichž řízením byla pověřena EU. Rozvoj konstruktivních a otevřených dvoustranných vztahů mezi jednotlivými členskými státy a Ruskem by samozřejmě neměl být nijak omezován v oblastech, které nespadají do kompetence EU. Naopak, tento druh dvoustranných, regionálních a odvětvových aktivit je velmi důležitý a každý členský stát EU za něj musí nést zodpovědnost.

3.1.2

Za účelem dosažení kladných výsledků ve spolupráci mezi EU a Ruskem by občanské společnosti EU měly rozhodněji přistupovat ke vzájemné výměně organizačních metod a k podpoře obnovy solidarity v ruské občanské společnosti. Evropská unie může ruské občanské společnosti a tedy Rusku předat to, co tvoří její přednosti, tedy různorodost, pluralitu forem organizace společnosti, způsob šíření demokratických, společenských a kulturních hodnot, kterou tato různorodost a pluralita poskytuje. Všechny členské státy musí pracovat na podpoře společných cílů, což je úkol, který se po rozšíření stal ještě důležitějším. Stejně tak je zřejmé, že otevřený a přímočarý přístup je nejlepší způsob, jak dosáhnout výsledků při rozvoji spolupráce mezi EU a Ruskem. EU by také měla rozvinout technickou pomoc, která by Rusku pomohla stát se stabilní, demokratickou a prosperující zemí. Struktura stávajících programů technické pomoci by měla být přehodnocena. Pokroku se nejlépe dosáhne malými, ale rozhodnými kroky.

3.2.1

EU a Rusko rozšiřují a prohlubují vzájemné vztahy na základě „cestovních map“, aby dosáhly cílů čtyř tzv. společných prostorů. Čtyři společné prostory jsou 1) společný hospodářský prostor, 2) společný prostor svobody, bezpečnosti a práva, 3) společný prostor spolupráce na poli vnější bezpečnosti a 4) společný prostor výzkumu, vzdělávání a kultury. „Cestovní mapy“ stanovují okolo 400 opatření, které se mají během několika let přijmout. EHSV to považuje za vynikající přístup a zdůraznil by, že EU musí zvýšit své úsilí, aby byly vytvořeny otevřené a rozsáhlé politické, hospodářské a sociální vztahy mezi EU a Ruskem.

3.2.2

Několik aspektů „cestovních map“ je závažných pro občanskou společnost, například upřednostňovaná odvětví pro regulační a hospodářský dialog, podpora hospodářské soutěže, investic a obchodu, meziregionální a přeshraniční spolupráce, životní prostředí, podpora pout mezi lidmi, pohyb osob, mládež, spolupráce v oblasti civilní ochrany, výzkum a vzdělávání a postupné propojení dopravních sítí.

3.2.3

EHSV naléhavě žádá EU a Rusko, aby bez odkladu prováděly „cestovní mapy“. Jejich obsah by měl být neustále aktualizován, aby byly co nejpoužitelnější, a jejich provádění by mělo být každoročně posouzeno oběma stranami. Jak EU, tak Rusko by také měly určit orgány zodpovědné za jejich provádění. EHSV je v návaznosti na toto stanovisko připraven aktivně přispět k tomuto procesu v oblastech týkajících se občanské společnosti. V tomto ohledu výbor zamýšlí předložit návrhy k obsahu a provádění „cestovních map“ a zintenzívnit své přímé kontakty s hlavními aktéry ruské občanské společnosti (vizte odstavce 3.4.3 a 3.5.5).

3.2.4

Počáteční desetileté období Dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem, která byla sepsána v první polovině 90. let minulého století, vyprší v roce 2007, pokud si to kterákoliv ze smluvních stran bude přát. „Cestovní mapy“ pro čtyři společné prostory by měly sloužit jako základ pro novou, moderní dohodu mezi EU a Ruskem, založenou na strategickém partnerství. Rusko by mělo být povzbuzováno, aby odstranilo přetrvávající překážky obchodu se zbožím a službami a zaručilo dobře fungující regulační rámec pro investice, aby EU a Rusko mohly začít sestavovat dohodu o volném obchodu založenou na statutu Ruska jako tržní ekonomiky a jeho členství ve Světové obchodní organizaci (WTO).

3.2.5

EU a Rusko by také měly spolupracovat na oživení regionální spolupráce – Severní dimenze (včetně spolupráce v oblasti Baltského moře a spolupráce v arktické oblasti) a spolupráce v oblasti Černého moře – na podobných principech. EHSV s potěšením konstatuje, že „cestovní mapy“ vzaly toto hledisko náležitě v úvahu, a podporuje další opatření k rozvoji regionální spolupráce jako části vztahů mezi EU a Ruskem.

3.3.1

Posílení vztahů mezi EU a Ruskem udržitelným způsobem bude omezené, pokud se aktivity zúčastněných stran nebudou řídit společnými hodnotami. Ty zahrnují osobní odpovědnost, respektování právního státu, respektování jednotlivce a majetku, lidská práva (tj. svobodu tisku, pořádání svobodných voleb, politický pluralismus, rovné příležitosti a práva menšin), transparentnost, poctivost, lidskou důstojnost, rovnoprávnost a svobodu projevu, právo se organizovat a základní práva pracujících, zdravé průmyslové vztahy a odpovídající sociální ochranu. Pokud tyto hodnoty nebudou pevně zakotveny v základech socio-ekonomického a politického života Ruska, nebude existovat ani společný základ pro spolupráci a vzájemné porozumění.

3.3.2

EHSV považuje celkové cíle „cestovních map“ za odpovídající. S potěšením konstatuje, že důležitost společných hodnot byla zdůrazněna jako nezbytný základ ve třech „cestovních mapách“ (společný prostor vnější bezpečnosti, společný prostor svobody, bezpečnosti a práva a společný prostor výzkumu a vzdělávání, včetně kulturních aspektů).

3.3.3

Posílení spolupráce mezi EU a Ruskem bude ovlivněno tím, co se v těchto oblastech bude v Rusku dít. EHSV doporučuje, aby byl tento problém zdůrazněn při provádění „cestovních map“. Výbor pevně věří, že „cestovní mapy“ by měly zahrnovat konkrétnější kroky k dosažení společných hodnot, které jsou podstatné pro rozvoj fungující občanské společnosti.

3.3.4

Je důležité, aby v Rusku bylo vytvořeno prostředí, ve kterém sociální partneři a jiní organizovaní aktéři občanské společnosti budou moci působit nezávisle a s jistotou se účastnit přípravy sociálních a ekonomických rozhodnutí, která se jich týkají. To vyžaduje otevřený dialog a networking (navazování a udržování kontaktů), k čemuž jsou nutná nezávislá média. Je také nutné, aby klíčové mezinárodní dohody, jako například základní pracovní standardy Mezinárodní organizace práce, byly prováděny v praxi.

3.3.5

Nezbytnými předpoklady fungující občanské společnosti jsou značná míra reprezentativnosti ekonomických a sociálních aktérů v Rusku, jejich nezávislost a schopnost zapojit se do konstruktivního a transparentního odborného dialogu se správními orgány a dalšími aktéry ve společnosti.

3.3.6

EHSV vítá zahájení konzultací mezi EU a Ruskem na jaře 2005 v rámci druhého společného prostoru na téma lidských práv a souvisejících základních práv, např. práv menšin. Tyto konzultace by se měly zabývat tím, jak řešit problémy národního a místního sebeurčení a vyvarovat se použití konfliktních metod (Čečensko), které uvádějí obyvatelstvo Ruska v nebezpečí a rovněž představují hrozbu pro občany EU.

3.3.7

EU během let prokázala svoji schopnost vyvolat podstatné změny ve třetích zemích na základě dialogu, což by mělo být i cílem dialogu s Ruskem. Rada Evropy a OBSE v těchto otázkách samozřejmě hrají klíčovou úlohu. EHSV s uspokojením konstatuje, že EU a Rusko se v „cestovních mapách“ dohodly na posílení vzájemné spolupráce v rámci těchto diskusí.

3.3.8

Pro rozvoj vztahů mezi EU a Ruskem je potřebná dostatečná finanční pomoc ze strany EU. Více využit by měl být TACIS, tj. prostředky pro rozvoj občanské společnosti, vzdělávání a nezávislých médií, a rovněž nástroj evropského sousedství a partnerství (ENPI) by měl toto vzít v úvahu. EHSV doporučuje, aby Evropská komise předložila návrh, jak by ruská občanská společnost mohla mít větší prospěch z příslušných nástrojů EU.

3.4.1

EU zdůraznila, že cílem budování vztahů mezi EU a Ruskem je nalézt kvalitativně udržitelná řešení a cesty vpřed. To vyžaduje, aby byly přijaty názory různých zainteresovaných stran v občanské společnosti, z čehož plyne důležitost jejího rozvoje v Rusku.

3.4.2

EHSV doporučuje, aby úloha důvěryhodných aktérů občanské společnosti byla v mechanismech spolupráce mezi EU a Ruskem posílena zřízením poradního výboru podle článku 93 Dohody o partnerství a spolupráci. Tím by se umožnilo, aby z jejich odborných znalostí plynul při spolupráci mezi EU a Ruskem maximální užitek. Kladné zkušenosti jsou s podobnými programy ve vztazích EU se státy v oblasti Středozemního moře, Indií, Latinskou Amerikou a zeměmi AKT. EHSV má za to, že Rusko má také velmi mnoho aktérů, kteří mají potřebné schopnosti, aby mohli přispět k tomuto cíli.

3.4.3

Cílem EHSV je hrát významnou roli v procesu hledání správného způsobu, jakým by měla být občanská společnost zapojena do spolupráce mezi EU a Ruskem. Záměr EHSV posílit své kontakty s hlavními aktéry ruské občanské společnosti uvedený v odstavcích 3.2.3 a 3.5.5 by v ideálním případě měl být v dohledné budoucnosti rozšířen do poradního fóra v rámci formální spolupráce mezi EU a Ruskem.

3.5.1

Některé zájmové skupiny, včetně odborového hnutí, spotřebitelů, zaměstnavatelů, zemědělců a dalších skupin občanské společnosti, si během let vytvořily kontakty se svými protějšky v Rusku. Tak tomu je jak na úrovni EU, tak na dvoustranné úrovni. Také ruské organizace jsou často zapojeny do mezinárodní spolupráce ve svých oborech. Cílem je podpořit přímé vazby, networking, vzájemnou součinnost a výměnu zkušeností a znalostí mezi obyčejnými občany. Hlavní cíle spolupráce občanské společnosti by měly zahrnovat rozšíření vztahů důvěry mezi EU a Ruskem.

3.5.2

Tyto vztahy ale musí být dále diversifikovány a rozvíjeny, protože mnoho ruských organizací nemá odpovídající kontakty mezi sebou navzájem a s podobnými organizacemi v jiných zemích. EHSV vyzývá všechny aktéry organizované občanské společnosti, aby dále posílili a rozšířili svoji spolupráci s ruskými protějšky ve svých vlastních oblastech zájmu. EU by měla iniciovat akce, které by této spolupráci napomohly.

3.5.3

Členské státy EU by měly zvýšit úsilí o zapojení organizací občanské společnosti do přípravy společných projektů, podpory vzdělávacích a výměnných programů v tomto rámci a spouštění společných ekonomických projektů. Vlády členských států EU by také měly zveřejnit více informací o existenci podobných projektů a instruovat sektor občanské společnosti, jak projekty připravovat.

3.5.4

Je také důležité najít způsoby, jak vytvořit kontakty se všemi oblastmi Ruska, včetně Kaliningradu. Návrhy Výboru regionů (2) na rozvoj regionální spolupráce mezi EU a Ruskem jsou v tomto ohledu relevantní. EHSV je podporuje a doporučuje, aby Stálá rada partnerství toto téma posunula ve svém programu výše.

3.5.5

EHSV využije svého postavení k podpoře rozvoje vazeb mezi organizovanou občanskou společností v EU a Rusku. Prvním krokem tímto směrem by bylo zorganizování pravidelných kontaktů, společných seminářů, atd. s ruskými partnery na konkrétní témata (např. hospodářské reformy a zaměstnanost, reforma systémů sociálního zabezpečení, rozvoj sociálního dialogu v Rusku, zapojení aktérů občanské společnosti do spolupráce mezi EU a Ruskem). Jejich cílem by bylo vytvoření pravidelné a intenzivnější spolupráce mezi oběma stranami. To vše by se mělo v pravý čas vyvinout do poradního fóra, jež by bylo oporou mechanismu spolupráce mezi EU a Ruskem (vizte také odstavce 3.2.3, 3.4.2 a 3.4.3).

3.6.1

Je důležité, aby vztahy mezi Ruskem a jeho východoevropskými sousedy (například Ruskem a Ukrajinou, ale také Moldavskem a Běloruskem) byly upevněny zároveň se zintenzívněním vztahů mezi EU a jejími východoevropskými sousedy. Jsou potřebné užší vztahy a intenzivnější součinnost v politických, ekonomických a sociálních otázkách s cílem zlepšit evropskou spolupráci. EHSV navrhuje, aby EU takový vývoj podpořila jako součást své politiky sousedství a partnerství.

3.6.2

EHSV doporučuje, aby se v této souvislosti také podpořily přeshraniční kontakty mezi aktéry občanské společnosti v těchto zemích. Pokud jde o EHSV, už podnikl opatření k rozvinutí dialogu a zamýšlí o něm pravidelně informovat Komisi.

3.7.1

Dobré dopravní spojení a snadné cestování jsou pro podporu přeshraniční mobility nepostradatelné. EHSV podporuje úsilí o rozvoj a propojení dopravních spojení, což vyžaduje investice na zlepšení infrastruktury a logistiky jak v EU, tak v Rusku. Do této činnosti by se měly více zapojit významnější mezinárodní finanční organizace, především EIB a EBOR.

3.7.2

EHSV s potěšením konstatuje, že cíl usnadnit kontakty mezi lidmi a cestování mezi EU a Ruskem, např. pomocí propojení dopravních sítí, usnadnění legálního přechodu hranic a udělování víz a zásad zpětného přebírání osob (readmisních zásad), byl v „cestovních mapách“ přesně vymezen. Dohody o hranicích jsou stavebními kameny hladké přeshraniční mobility.

3.7.3

Současná procedura udělování víz je pomalá a drahá a limituje turistiku a užší přeshraniční součinnost mezi aktéry občanské společnosti, včetně mladých lidí a studentů, nebo je dokonce jejich překážkou. Procedury při žádosti o vízum a pracovní povolení musí být zjednodušeny, což pomůže podpořit přeshraniční mobilitu a vztahy. Proto je důležité, aby současná jednání mezi EU a Ruskem o usnadnění vízových povinností vedla co nejdříve k výsledku přijatelnému pro obě strany.

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/38

1.1

Uveřejnění návrhu nařízení o založení Evropské chemické agentury a stanovení postupu registrace, hodnocení, autorizace a omezení chemických látek vyvolalo rozsáhlou diskusi mezi evropskými institucemi, národními úřady, chemickým průmyslem a jinými průmyslovými odvětvími, odborovými organizacemi a mnohými nevládními organizacemi (1).

1.2

Předmětem diskuse byla řada poznámek z předcházejícího stanoviska Výboru (2) a mezi nimi pak zvláště tyto tři požadavky:

1.3

Dvě studie provedené v rámci Prohlášení o záměrech vydaného Komisí a UNICE (3)-CEFIC (4) vedly k lepšímu pochopení problematik jednotlivých průmyslových odvětví. Tyto dodatečné studie o dopadu ukázaly, že některé pochybnosti vyjádřené na počátku byly přehnané, dále však přetrvávají obavy a tyto vyvolávají další úsilí o větší efektivnost a jednotnost systému.

1.3.1

Mezi nejvýznamnější výsledky studie Business Impact Case Study  (5) provedené poradenskou společností KPMG patří následující:

1.3.2

Úřadem pro prospektivní technologické studie Společného výzkumného střediska (Joint Research Center – Institute for Prospective Technological Studies, JRC-IPTS) vypracovaná studie o nových členských státech odhaluje zatím omezenou znalost systému REACH a zjišťuje výskyt některých kritických bodů, jako například:

1.4

Výsledky těchto studií a probíhající debata posunuly do popředí některé aspekty, které zainteresované hospodářské subjekty považují za kritické a ke kterým chce Výbor za úzké souhry s probíhajícími pracemi na úrovni Rady a Evropského parlamentu ještě přispět.

2.1

Návrh nařízení v dané věci překračuje současné vyumělkované rozlišování mezi „stávajícími chemickými látkami“, tj. všemi chemickými látkami, které se na trhu vyskytovaly před zářím 1981, a „novými chemickými látkami“, tj. látkami, které se na trhu objevily po tomto datu. Zavádí povinnost registrace látek jako takových i látek jako složek různých přípravků (čl. 5) pro všechny látky vyrobené nebo dovezené v množství odpovídajícím nebo převyšujícím 1 t za rok (čl. 5. 1, odst. II). Souhlasí s pravidlem, že v rámci Společenství se mohou vyrábět nebo dovážet pouze zaregistrované látky (čl. 19.1). 1).

2.2

Pro látky momentálně vyráběné nebo uváděné na vnitřní trh (odhadem asi 30 000) se zavádí tzv. „režim tranzitu“, tj. postupné zařazování do registračního systému v závislosti na množství vyrobeném nebo dovezeném jednou firmou (čl. 21). Režim tranzitu stanoví lhůtu 3 let pro registraci větších množství (nad 1 000 t/rok) a pro látky v současnosti spadající do skupiny CMR (6) kategorie 1 a 2, lhůtu 6 let pro látky v množství odpovídajícím nebo převyšujícím 100 t/rok a lhůtu 11 let pro látky v množství odpovídajícím nebo převyšujícím 1 t/rok.

2.3

Tento množstevní přístup byl zpochybňován různými argumentacemi, zejména tím, že neumožňuje časové rozvržení registrace podle skutečných rizik spojených s jednotlivými látkami. Priority stanovené na základě rizik by z hlediska vědeckého a ekonomického byly oprávněnější, avšak za účelem stanovení prioritních látek by bylo nutno zahájit opakovaný proces identifikace skrytých rizik (hazard) a rizik spojených s expozicí (exposure), než by se dospělo k hodnocení (assessment) a následnému řízení rizik (risk management).

2.4

EHSV se tedy domnívá, že kritérium priority v závislosti na množství – i když, jak vyplývá z předcházejícího stanoviska (7), není ideální – je nicméně nejvhodnější k dosažení zamýšlených cílů a nahrazení současného systému, který je všeobecně považován za málo efektivní. Navržený systém zohledňuje i látky, které vzbuzují vážné obavy, jako látky ze skupiny CMR kategorie 1 a 2. Přístup Komise, který je založen na množství (hrubý ukazatel potenciální expozice), zároveň však neopomíjí skrytou nebezpečnost, se zdá být jednodušší při uplatnění, transparentní a vhodnější k tomu, aby hospodářským subjektům zajistil dostatečný stupeň právní jistoty.

3.1

Struktura navrženého nařízení je podle názoru EHSV složitá a obtížně pochopitelná, což je alespoň částečně důvodem bezradnosti, ne-li strachu mnoha subjektů, zejména v průmyslových odvětvích, která nevyrábějí chemické látky v pravém slova smyslu, jakož i dovozců, malých a středních podniků a následných uživatelů, kteří někdy nemají ani znalosti ani technické struktury nezbytné k popsání zvláštního použití a řízení příslušných rizik v případech, kdy se to od nich požaduje. Obsáhlost technických příloh pak zase zabraňuje úplnému porozumění a využití systému REACH.

3.2

EHSV si tedy přeje, aby Komise v souladu se stanovisky a pozměňovacími návrhy přijatými během prvního čtení usilovala i o lepší srozumitelnost nařízení a využila možnosti přeorganizovat text tím, že přemístí kapitoly a odstavce do jiných bodů. Kromě termínů pro registraci a odlišných povinností vyžadovaných tonáží by pomocí přesnějších definic měl být okamžitě vyjasněn především rozsah použití a výjimky z kategorií.

3.3

Jakmile budou vyjasněny povinnosti výrobců/dovozců v závislosti na množství jejich produkce a na vlastnostech výrobního procesu, budou více srozumitelné i složitější aspekty, jako jsou mechanismy sdílení dat, odpovědnost a modalita informací v závislosti na pozici subjektu v dodavatelském řetězci, povinnosti a odpovědnost následného řetězce uživatelů.

3.4

Výbor dále navrhuje, aby přílohy, které se svojí povahou neřadí mezi právní předpisy, jako například příloha X, byly sice i nadále výslovně zmiňovány a představovaly tak platné východisko, nicméně aby byly společně vypracovávány úřady i odborníky z příslušných odvětví, a to podle vzoru BAT a BREF (8) navrženého směrnicí IPPC. Čím jednodušší a srozumitelnější bude toto bezbřehé množství technických informací, tím bude pro firmy snadnější provést hodnocení povinností a nákladů na uskutečnění. Toto rozlišení navíc umožní rychlejší přizpůsobení se technickému a vědeckému pokroku bez přehnaných procedurálních břemen.

3.5

EHSV oceňuje probíhající úsilí Komise vypracovat seznam platných hlavních směrů pro oblast tzv. RIP (REACH Implementation Projects). Takovéto nástroje považuje pro proveditelnost návrhu za klíčové, neboť hospodářským subjektům a zainteresovaným úřadům umožní zapracovat se a do hloubky porozumět mechanismům fungování systému.

3.6

EHSV si přeje, aby se věnovalo další úsilí zapojení průmyslových, odborových a profesních svazů a vytvořila se tak pevná spolupráce mezi úřady, firmami a profesními a odborovými svazy na daném území usilující o efektivní implementaci systému. V tomto duchu doufá v rozvoj podpůrných struktur jako jsou národní asistenční centra (Help Desk), které Komise v současné době zkoumá.

4.1

Článek 26 stanoví povinnost předregistrace: každý potenciální subjekt, na něhož se vztahuje povinnosti zaregistrovat určitou látku do registračního systému REACH, musí agentuře poskytnout potřebná data nejpozději do 18 měsíců před uplynutím lhůt – 3 let (u množství přesahujícího 1 000 t) a 6 let (u množství přesahujícího 1 t). Výrobci/dovozci množství menšího než 1 t nebo následný řetězec uživatelů mohou dobrovolně přispívat ke sdílení dat ).

4.2

Soubor dat stanovený článkem 26.1 představuje vhodný základ pro podporu sdílení informací vztahujících se k jednotlivým látkám a tím i možných dohod o společném předložení dat a provedení nezbytných testů (což se projeví snížením nákladů). EHSV ho však pro účely posouzení potenciálního rizika určité látky a tudíž i vymezení nových kritérií pro určování priorit při registraci považuje za nedostačující. V případě, že by bylo žádoucí mít i tento výsledek, bylo by nutné požadovat komplexnější data, což by znamenalo nejen delší termíny, ale i nebezpečí, že náklady a byrokratická zátěž budou jak pro malé výrobce a dovozce tak i pro agenturu, která by je měla spravovat, neúnosné.

4.3

EHSV se domnívá, že z různých diskutovaných návrhů se mají vybrat ty, jenž zabezpečí základní cíle a momentálně stanovené lhůty (čímž se zabrání nejistotám a zmatkům u zainteresovaných subjektů) a mohou na základě provedených studií zmírnit tíživý dopad na zranitelnější subjekty.

1.

látky zahrnuté do navrženého systému;

2.

rozsah použití, přičemž jasně určí zejména kritéria a stanovené druhy výjimek (momentálně uváděné v různých článcích nařízení);

3.

povinnosti týkající se toku informací mezi výrobci, dovozci a následným řetězcem uživatelů (v průmyslu i obchodu) jedné a téže látky;

4.

mechanismy, stimuly a výhody vzájemného spojování se za účelem zaregistrování látky.

5.1

Definice látky. Provedené studie potvrdily, že existují velké pochybnosti o tom, které (zvláště neorganické) látky spadají do systému REACH.

EHSV vítá, že probíhají práce na zvláštním projektu v rámci systému REACH (REACH Implementation Project – RIP), který úřadům a firmám objasní, jaké látky jsou do systému REACH skutečně zahrnuty.

5.2

Oblast použití. Bylo by účelné připravit pro subjekty přehled přesného rámce kategorií, které budou z nařízení vypuštěny, zvláště kategorií upravených již jinými platnými zákonnými normami Společenství, protože mohou zaručit dosažení cíle ochrany zdraví a životního prostředí, který je hlavní zásadou systému REACH. EHSV souhlasí s nutností zamezit veškerému překrývání právních norem a následným duplicitám v povinnostech a doufá, že přesné údaje odstraní v tomto ohledu veškeré přetrvávající pochybnosti.

5.3

Tok informací. Systém REACH může fungovat efektivně jen tehdy, bude-li v něm probíhat odpovídající tok informací mezi subjekty na počátku výrobního řetězce a následujícími v pořadí. Bez takového toku informací oběma směry, i mezi různými odvětvími zpracovatelského průmyslu, by učinění správných opatření k řízení rizik a ochraně pracovníků, spotřebitelů a životního prostředí bylo zcela nemožné. EHSV sdílí přístup, že výrobce/dovozce by měl vyhodnotit expoziční scénář a scénář rizik pro příslušné „identifikované použití“, jak se požaduje, a jednat v dobré víře a s „nezbytnou péčí“, což jsou jasné a v právu ustálené pojmy.

5.3.1

EHSV zdůrazňuje, že by bylo účelné, aby agenturou shromážděná data o zaregistrovaných a napříště i o hodnocených látkách, oproštěných od jakýchkoli utajovaných informací nebo informací významných pro obchod, byla dána k všeobecné dispozici hospodářským subjektům (momentálně jsou předávána pouze výrobcům, dovozcům a uživatelům určité konkrétní látky a jsou omezena pouze na ni), zástupcům pracovníků a skupinám odborníků, kterým mohou být pro vykonávání jejich práce užitečná (zdravotnická, bezpečnostní, obranná služba atd.).

5.4

Sdílení dat. Návrh u látek podléhajících režimu tranzitu ukládá povinnost účastnit se fóra pro výměru informací mezi všemi výrobci a dovozci konkrétní látky, kteří se rozhodli pro předregistraci. EHSV sdílí jak tento přístup, tak i cíl minimalizovat počet opakovaných pokusů a testů neprováděných na zvířatech.

5.5

EHSV trvá na nezbytnosti zamezit duplicitním testům, a to nejen pokud jde o pokusy na zvířatech. Vhodné by byly i akce zaměřené na rozvoj modelů hodnocení a kontroly typu QSAR (Quantitative Structure – Activity Relationship), testů a metod alternativních k testům prováděným na zvířatech, přičemž by se zkoumalo, které procesy by urychlily jejich hodnocení a, pokud by to bylo možné, jejich využití ještě před konečným formálním schválením odpovědnými orgány.

5.6

Náklady/efektivita. Cíl snižování nákladů pro firmy by měl být při realizaci systému výslovně zohledněn, čímž by se jednotně začlenil do Lisabonské strategie a do strategie pro trvale udržitelný rozvoj, které EHSV vždy podporoval. Základní výzvou systému REACH je provést cíl konkurenceschopnosti souběžně s cílem ochrany zdraví a životního prostředí. Zejména se musí zamezit tomu, aby se při rozvržení nákladů na registraci nezhoršilo neúnosné zatížení konkrétních článků výrobního řetězce nebo některých průmyslových odvětví vystavených obzvláště tvrdé konkurenci nebo odvětví strukturně slabších.

5.7

S přihlédnutím k výsledkům provedených výpočtů, kde 60 % přímých nákladů na registraci souvisí s nezbytnými testy, EHSV považuje za velmi důležité mechanismy, které podporují dobrovolné dohody mezi firmami usilující o sdílení výsledků a společné provádějí testů. Neméně důležitý je spravedlivý a harmonizovaný systém podílu na nákladech ze strany těch subjektů, které mají užitek z dat shromážděných v minulosti nebo společně .

5.8

EHSV proto navrhuje upravit některá ustanovení o nákladech, jež jsou považována za nedostačující nebo nespravedlivá, zejména následující:

6.1

Ze všech diskutovaných návrhů našel několik stoupenců tzv. systém OSOR (One Substance, One Registration) navržený Spojeným královstvím a Maďarskem a obsáhle diskutovaný v Radě. Princip sám je v zásadě v pořádku, neboť by umožnil drastický pokles nezbytných testů a zamezil duplicitnímu provádění studií, nadále však přetrvávají pochybnosti o možnosti jeho konkrétního použití.

6.1.1

EHSV u této koncepce konstatuje několik nedostatků resp. nevyřešených problémů ve vztahu k následujícím aspektům:

6.1.2

Systém OSOR navíc ani nestanovuje ani neposkytuje žádné jistoty ohledně možnosti společného postupu při vymezení expozice a charakterizaci a řízení rizik, když se to vyžaduje, protože se na něm tak široká paleta různých subjektů jen těžko shodne, pokud vůbec. Tím by byl v rozporu s principem, který je základem koncepce OSOR, ponechán prostor pro potřebu částečně oddělených registrací.

6.2

Nedávný návrh Malty a Slovinska týkající se látek spadajících do skupiny mezi 1 až 10 t má za cíl zjednodušit a snížit náklady, z čehož by měly užitek podniky činné v této tonážní skupině, neboť jsou to často malé a střední podniky. Návrh nijak nemění hlavní aspekty návrhu nařízení, jako rozdělení v závislosti na množství a termíny, a navrhuje účinné postupy, které se zdají jednoduché a flexibilní.

6.2.1

Jádrem návrhu je:

6.2.2

EHSV vítá skutečnost, že se nestanovují jiné lhůty v závislosti množství, než jak se uvádí v současném návrhu, a že se nepožaduje včlenění dostupných dat a/nebo informací o testech stanovených v čl. 5, kromě případů, kdy to agentura označí za účelné. Je třeba zdůraznit, že kritéria pro určování priorit se revidují, což může agenturu přimět k požadování dalších informací a testů ke zvláštnímu zkoumání nebo, pokud se objeví vážné obavy týkající se rizik u určité látky, k zahájení řízení o novém hodnocení látky.

6.3

Švédský návrh k látkám obsaženým ve výrobcích si zasluhuje zvláštní pozornost, a to už jen z důvodu všeobecných obav s ohledem na praktického provedení článku 6. Zdůrazňuje celou řadu důležitých aspektů, jako je:

6.3.1

V zájmu zajištění takového přístupu, který by umožňoval dosažení cílů ochrany zdraví a životního prostředí bez přílišného nárůstu administrativní a byrokratické zátěže a nákladů, souhlasí EHSV s některými navrženými opatřeními, zejména s následujícími:

6.3.2

EHSV rovněž podporuje návrh na uspíšení provedení čl. 6, pokud budou dodrženy určité fáze a dobrovolná ujednání, které by prokázaly jeho použitelnost v praxi, jak navrhly zainteresované skupiny z tohoto odvětví.

6.4

EHSV konečně schvaluje nutnost posílit roli agentury, jak již uvedl ve svém předchozím stanovisku (9), a souhlasí tedy s francouzským návrhem k této věci (SAFE – Shape the Agency for Evaluation), zejména pokud jde o kompetence agentury pro tři typy hodnocení (hodnocení navržených testů, hodnocení předloženého souboru technických dokumentů, hodnocení látek) stanovené v návrhu nařízení a přímou odpovědnost za obnovující se plán přednostně hodnocených látek.

7.1

Analýza, která musí být dle názoru Výboru ještě prohloubena, se týká dodavatelského řetězce a tím i důsledků lišících se u každého z jeho článku. Široké spektrum použití chemických látek podléhajících nařízení má za následek, že jedna a tatáž firma může být zároveň výrobcem i následným uživatelem, a může tedy hrát více než jednu z rolí stanovených pro výrobce/dovozce a pro následný řetězec uživatelů v systému REACH.

7.1.1

V každém výrobním procesu se používají látky a pomocné chemické přípravky, které musí zaregistrovat buď přímý dodavatel nebo se tato povinnost přesouvá na některý z předcházejících článků řetězce, pokud ovšem následný uživatel nepoužívá látku způsobem, který není stanoven a nebyl dodavateli předem oznámen.

7.2

Pro určení znaků různých typologií a různých druhů problémů, kterým je nutno čelit, je účelné rozlišovat šest typických druhů subjektů s odlišnými rolemi v dodavatelském řetězci:

7.3

Výrobců/dovozců chemických surovin (např. etylénu a butadienu.) je relativně málo a pracují ve velkém, proto jsou právem zahrnuti do první vlny registrace, náklady však mají relativně malý dopad na jejich obrat.

7.4

Velké podniky z jiných průmyslových odvětví (zejména hutě, papírny, cementárny) jsou díky mnohostrannému použití látek a pomocných přípravků při výrobě zároveň následnými uživateli i výrobci/dovozci látek ve smyslu obvyklých definic. Vyjma přesnější definice látek, které se z výrobku uvolňují, což je ostatně žádoucí, musí firmy provést registraci zpravidla již v první fázi.

7.5

Během sepisování tohoto dokumentu byla získána nová data o malých a středních podnicích vyrábějících chemické látky nebo sloučeniny podléhající povinnosti registrace. Použitelná data přesto neumožňují dokonalé a detailní pochopení skutečnosti. Je jisté, že se bude muset zaregistrovat značný počet (v řádu několika tisíců) malých a středních podniků, ale není známo ani pro kolik látek ani pro jaké množství a tedy ani s jakými povinnostmi a termíny. Nejnovější studie o dopadu ukazují, že u tohoto druhu podniků by náklady na registraci mohly výrazně ovlivnit jejich konkurenceschopnost či setrvání na trhu některých látek. EHSV doufá, že tento aspekt bude pozorně monitorován, už kvůli závažnosti předvídatelných negativních důsledků na vzdálenějším konci výrobního řetězce.

7.6

Subjekty, které látky míchají a k výrobě jednoho přípravku používají více látek, tedy formulovači přípravků, se účastní procesu registrace látek nezakoupených na vnitřním trhu. Provedené studie potvrdily, že ony jsou také nejpečlivější při sdělování dat a informací, které by mohly prozradit výrobní tajemství: zvláště uvedení kódu jednotlivých látek obsažených v přípravku by mohlo umožnit dobrání se složení a ohrozit tak konkurenceschopnost. V tomto ohledu EHSV doporučuje, aby se tento požadavek vztahoval pouze na látky označené za nebezpečné.

7.6.1

Existuje tedy důvod, aby se zejména u dodavatelů použil čl. 34, odst. 4, jenž i následnému řetězci uživatelů ukládá v souladu s přílohou XI povinnost připravit zprávu o chemické bezpečnosti (chemical safety report) pro každé použití neuvedené v expozičním scénáři a popsané na bezpečnostním listu (safety data sheet) dodavatele surovin, ze kterých se přípravek vyrábí. Formulovači budou muset být rovněž dbalí povinnosti (zmiňované již v současné legislativě) připravit bezpečnostní list k přípravkům uvedeným na trh, pokud jsou tyto přípravky zařazeny do kategorie nebezpečných ve smyslu směrnice 99/45/ES.

7.7

Malé a střední podniky zpracovatelského průmyslu, mimo chemických, jsou víceméně následným řetězcem uživatelů a ve výrobě používají častěji přípravky, než látky (byrokratická zátěž, která na nich leží, je však stejná jako u výrobců/dovozců). Pokud to bude nutné, budou mít k dispozici bezpečnostní list nebo zprávu o chemické bezpečnosti, což jim umožní větší kontrolu použití látek a efektivnější realizaci opatření k řízení rizik. Pro tuto kategorii podniků bude finanční zátěž převážně nepřímá, budou mít však další administrativní a byrokratické povinnosti.

7.8

EHSV si přeje, jak je již uvedeno v bodě 3.6, aby se průmyslové, odborové a profesní svazy činné na daném území aktivně podílely na monitorování a zjednodušování registračních procesů a měly určitou informativní úlohu, která by v zájmu vyhovění všem požadavkům nařízení a v určitých případech v zájmu podpory účasti tržních subjektů v konsorciích byla zajisté užitečná.

8.1

Při hodnocení důsledků se doposud soustředila pozornost převážně na náklady a na proveditelnost systému REACH; kvantitativní hodnocení pozitivního vlivu na zdraví a bezpečnost na pracovišti a užitku pro zdraví a životní prostředí se provádělo zřídka, pokud vůbec. Mnoho subjektů si stěžovalo na neúměrnou zátěž systému REACH a požadovalo v něm zásadní změny. Některá průmyslová odvětví, včetně velkých obchodních řetězců, však návrh nařízení hodnotila positivně, nehledě na náklady a nezbytnou administrativní zátěž.

8.2

EHSV vyjádřilo již v předchozím stanovisku své mínění o přidané hodnotě vzhledem ke kvalitě a bezpečnosti výrobních procesů a výrobků a navrhuje tento aspekt dále zkoumat i v souvislosti s akčním plánem „Životní prostředí a zdraví“ (10). EHSV oceňuje, že v tomto ohledu bylo naplánováno několik konkrétních studií, jako například studie Technického úřadu evropské obchodní unie pro zdraví a bezpečnost (European Trade Union Technical Bureau for Health and Safety) o dopadu systému REACH na zdraví pracovníků (kožní nemoci a onemocnění dýchacích cest).

8.3

Definice expozičních scénářů a bezpečného zacházení s používanými látkami je již ve směrnici o bezpečnosti pracovníků zakotvena, ale její konkrétní realizace není vždy uspokojivá. Systém REACH rozšiřuje množství dostupných informací a představuje nepochybně pokrok v ochraně bezpečnosti a zdraví pracovníků ve všech výrobních odvětvích. Dostupnost obsáhlejších a podrobnějších bezpečnostních listů a zpráv o chemické bezpečnosti k nebezpečným látkám bude pro tento účel zajisté užitečná, nesmí se však zapomínat na to, že tyto dokumenty budou dostupné pro větší počet látek, a najdou i širší uplatnění mezi hospodářskými subjekty.

8.4

Dalším opomíjeným aspektem, který si zasluhuje velkou pozornost, jsou nároky na vzdělání a kvalifikaci různých účastníků výrobního řetězce (zaměstnavatelé a zaměstnanci) a vliv na transparentnost a informovanost spotřebitelů. EHSV by v tomto ohledu uvítal zavedení aktivních opatření, např. školicích programů pro pracovníky a mechanismů pro dostupnost užitečných neutajovaných informací, jak již bylo navrženo. Takové aspekty při realizaci systému REACH zajisté vyvstanou, ale bylo by účelné podniknout v tomto ohledu konkrétní kroky již předem, aby se maximalizovala jejich efektivnost.

9.1

Jedním z cílů systému REACH je podpora inovace: Výbor pozitivně hodnotí zrovnoprávnění nových látek, zejména osvobození od registrace na 5 let (obnovitelné) pro látky ve fázi výzkumu a zvýšení množství k registraci. EHSV však doufá, že budou zkoumány a realizovány další nástroje a opatření. Navrhuje zejména, aby byl výslovně zohledněn chemický výzkum v rámci 7. rámcového programu, o kterém se začínají vést diskuse, a aby byly studovány specifické mechanismy podpory inovace a převodu technologií za účelem vývoje látek s potenciálně menšími riziky.

9.2

Dvě nedávné studie ukazují, že ani přesměrování ani snižování prostředků určených na výzkum a vývoj nebude tak dramatické, že však přesto nastane, jelikož na investice do výzkumu nebyly přiděleny prostředky: tato skutečnost by spolu se zvyšováním nákladů mohla v důsledku znamenat ztrátu inovační schopnosti a tedy i konkurenceschopnosti. Jelikož by takový důsledek mohl být pro MSP obzvláště významný, měly by i členské státy podporovat výzkum v tomto typu podniků a těžit z nové legislativní normy o státních podporách pro MSP. Ostatně skutečnost, že dotázané podniky nevyužily předpokládané možnosti, vzbuzuje dojem, že výhody, které systém REACH může skýtat, musí být ilustrovány zevrubněji, aby se alespoň částečně vyvážila nevyhnutelná zátěž.

9.3

Pod vlivem systému REACH na výrobní systém se pravděpodobně podnikům, které budou pozorněji sledovat vývoj na trhu a budou flexibilnější a výkonnější, otevřou nové příležitosti včetně možnosti získat větší podíl na trhu a navrhovat nová řešení pro více nebezpečné látky, které by se měly nahradit. V neposlední řadě budou výhodou v soutěži i získané zkušenosti, když se další regiony na celém světě budou muset přizpůsobit výrobním standardům šetrnějším k lidskému zdraví a životnímu prostředí. Je třeba zohlednit i dopady systému REACH na výzkum v souvislosti s potřebou nových poznatků (od analytické chemie po počítačovou simulaci, od toxikologie po nové přístupy k pokusům, od způsobů odebírání vzorků a měření po vývoj softwarových aplikací).

9.4

Zákonodárci a osoby činící politická rozhodnutí však budou muset brát tyto procesy v úvahu, aby všechny politiky Společenství byly v souladu s Lisabonskou strategií při uskutečňování cílů konkurenceschopnosti, inovace a efektivní ochrany životního prostředí koherentní a usnadňovaly je. Výbor si přeje, aby hlubší a stálý dialog mezi příslušnými úřady a zainteresovanými skupinami usnadnil stanovení politických opatření a účinných nástrojů, které by spolu s tržními silami podpořily inovační rozvoj chemie šetrný ke zdraví a životnímu prostředí.

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/45

1.1

Žijeme ve světě rostoucí globalizace, procesu urychlujícího zánik hranic, internacionalizace obchodu a prudkého technologického rozvoje (1). Pronikání institučních investic (2), zvyšování přeshraničních křížových investic, relokace úkolů, rychlé změny vlastnictví a větší využití informačních a komunikačních technologií vede k tomu, že se geografické identity stávají nejasnými a hospodářská soutěž nabývá globálního rozměru. Konkurenceschopnost je tudíž všeobecným cílem ekonomického rozměru, jenž, spolu se sociálním, environmentálním, politickým a institucionálním rozměrem, utváří proces trvale udržitelného rozvoje.

1.2

Evropská unie se v současnosti jeví být hlavním prvkem integrace vůči postupující globalizaci, s jednotným trhem, hospodářskou a monetární unií, a skutečnými úspěchy na poli společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti soudnictví a vnitřních záležitostí.

1.3

Společnost musí být jako celek konkurenceschopná. Konkurenceschopností je třeba rozumět schopnost společnosti v každém okamžiku předpovídat, přizpůsobovat a ovlivňovat své hospodářské prostředí (3). Ve svém sdělení z 11. prosince 2002, Průmyslová politika v rozšířené Evropě, definuje Evropská komise pojem konkurenceschopnost jako „schopnost ekonomiky poskytovat svým obyvatelům vysoký a zvyšující se životní standard a vysokou míru zaměstnanosti na základě principu trvale udržitelného rozvoje“  (4). Význam všeobecné konkurenceschopnosti je navíc zdůrazňován ve zprávách o konkurenceschopnosti Evropy, zveřejňovaných pravidelně od roku 1994 Evropskou komisí (5).

1.4

Ve vztahu ke společnostem se konkurenceschopností rozumí schopnost uspokojovat potřeby zákazníků na principu trvale udržitelného rozvoje, účinněji než jejich konkurenti, nabízet zboží a služby, jež jsou zajímavější ve smyslu ceny a jiných faktorů (6). Pojem „organizační konkurenceschopnost“ lze definovat jako rozsah, v jakém je organizace schopna vyrábět vysoce kvalitní zboží a poskytovat vysoce kvalitní služby, jejichž prostřednictvím dosáhnou úspěchu na světovém trhu (7). Organizace musí splňovat tři základní podmínky: efektivitu, výkonnost a účinnost. Efektivita v oblasti řízení zdrojů, výkonnost v oblasti dosahování cílů a účinnost při ovlivňování prostředí.

1.5

Pro konkurenceschopnost společností mají základní význam lidské zdroje. Z tohoto hlediska je důležitá motivace, příležitost ke zvyšování kvalifikace a profesnímu růstu a možnost uplatnění v kontextu sociálního dialogu.

1.6

V současnosti čelí společnosti neustále se měnícímu prostředí. Stále více otevřené trhy, vysoce rozvinutá infrastruktura, prostředky komunikace a dopravy, pokračující modernizace technologií a technologických aplikací a sílící konkurence vytvářejí rámec, v němž musí společnosti provozovat svou každodenní činnost.

1.7

Ve zvláštním případě Evropské unie je klíčovým historickým mezníkem 1. květen 2004 se vstupem deseti nových členských států. Jak bylo řečeno ve stanovisku Výboru o rozšíření (8), „Rozšíření vnitřního trhu“ přinese mnoho výhod pro ekonomiku a posílí konkurenceschopnost Evropy ve světové ekonomice, pokud dokážeme využít dostupného potenciálu. Je však třeba si uvědomit, že ekonomické struktury těchto zemí doposud nedosáhly standardů evropské patnáctky. Podle zprávy o konkurenceschopnosti Evropy z roku 2003, mají státy středo- a východoevropské desítky (CEEC-10) (9) v porovnání s evropskou patnáctkou výhodu v průmyslových odvětvích založených na pracovní síle, zdrojích a energiích, zatímco nevýhodné postavení mají v tomto smyslu především v průmyslových odvětvích založených na kapitálu a technologiích. Vzhledem k těmto skutečnostem má evropská desítka komparativní výhody týkající se primárního zboží (z počáteční fáze výroby) a spotřebního zboží (z koncové fáze výroby), v nevýhodné pozici se naopak ocitly v oblasti zboží ve střední fázi výrobního procesu a kapitálového zboží.

1.8

Vnitřní trh zahrnující téměř 455 milionů lidí, kde mohou společnosti působit v jednom společném rámci, schopném zajistit stabilní makroekonomické podmínky v oblasti veřejného pořádku, stability a bezpečnosti, je největší výhodou rozšíření 1. května 2004. Přestože počet obyvatel EU po rozšíření vzrostl o 20 % a HDP o 5 %, hodinové náklady na pracovní sílu a produktivita práce se v evropské pětadvacítce jako celku v průměru snížily.

1.9

Rozšíření Evropské unie by však nemělo být samo o sobě chápáno jako hrozba pro „staré“ členské státy EU. Minulá rozšíření Evropské unie dokazují, nakolik se zlepší HDP a životní úroveň v zemích, které se stanou členy EU. Příkladem toho může být nárůst HDP v Irsku (10), Španělsku (11) nebo Portugalsku (12) od doby, co se staly členy EU. Dále bychom neměli zapomínat, že od 1. května 2004 se budoucnost EU rovná budoucnosti jejích 25 členských států.

1.10

Na druhé straně nabízí rozšíření příležitost, aby evropské firmy využily výhod, které jim nabízí noví členové v EU, a to nejen co se týče nákladů nebo vzdělání, ale i geografické blízkosti a kulturních a jazykových podobností, které jsou větší než v jiných případných lokalitách

1.11

Fenomén relokace je výzvou pro evropskou společnost a může být v podstatě koncipován dvěma způsoby:jednak stěhování firem do jiných členských států s cílem získat příznivější podmínky a dále přesouvání do států mimo EU, jako jsou státy jihovýchodní Asie (13) nebo ty, jejichž ekonomika rychle roste (14), z nichž je důležitá především Čína. Tato relokace mimo EU je též částečně motivována příznivými výrobními podmínkami, především však možnostmi, jež nabízí vstup na velmi rozsáhlé trhy s obrovským růstovým potenciálem.

1.12

Vedle skutečnosti, že jev relokace přímo způsobuje snižování počtu pracovních míst, by mohl přivodit jiné, související problémy, jako jsou zvýšené náklady na sociální zabezpečení příslušných vlád, vyšší sociální exkluze, a všeobecné zpomalení hospodářského růstu, částečně způsobené celkovým snížením poptávky. Je třeba též uvést, že relokace průmyslové výroby může v nejlepším případě přispět k podpoře sociálních práv v zemích přijímajících investice a nutně sebou přináší know-how; relokace může tedy významně přispět k vyrovnávání příslušných komparativních výhod, popsaných v bodě 1.7 a k ještě větší konkurenceschopnosti přemístěných podniků.

1.13

Navzdory výše zmíněným účinkům sama Evropská komise ve sdělení s názvem „Restrukturalizace a zaměstnanost“ z 31. března 2005 (15) uznává, že restrukturalizace nemusí být nutně synonymem sociálního úpadku a ztráty ekonomické substance. V citovaném sdělení se dále konstatuje, že provádění restrukturalizací je často nutné pro přežití a rozvoj podniku, ale že je zároveň nutné tento vývoj doplnit takovým způsobem, aby jejich dopad na zaměstnanost a pracovní podmínky byl v co největší míře přechodný a omezený.

1.14

V současnosti již není investování v jiných zemích záležitostí pouze velkých společností, ale také malých a středních podniků a zejména těch, které využívají vyspělé technologie, a které již zakládají pobočky v jiných státech či využívají možnosti outsourcingu části své činnosti.

1.15

Vytvoření nejpokročilejších technologických postupů ve státech s vysokými náklady je na jedné straně jedním z faktorů omezujících relokaci společností, vytvářejících nové oblasti činností a přispívajících ke znalostem a know-how jejich zaměstnanců. Na druhé straně se v rychle rostoucích ekonomikách východoasijských států nacházejí trhy s obrovským potenciálem, kde jsou mimo jiné daňové systémy a nabízené ceny energií často mnohem příznivější než v EU; navíc jsou zde podstatně nižší náklady na pracovní síly, mimo jiné z důvodu omezenějších sociálních práv, v některých případech neexistují základní normy Mezinárodní organizace práce (ILO) a z důvodu nižší životní úrovně. Tyto skutečnosti umožňují společnostem působícím na těchto trzích být z globálního hlediska konkurenceschopnými na základě nízkých nákladů. Zároveň tyto státy podporují zahraniční investice, v některých případech i pomocí zvláštních hospodářských zón, ve kterých jsou pracovněprávní ustanovení méně přísná a pracovní podmínky horší než v jiných částech země, neboť si uvědomují, že tím jejich ekonomiky získají podstatné příjmy. Z tohoto důvodu stále více společností zjišťuje, že je pro ně výhodné přesunout část své činnosti s nižší přidanou hodnotou do těchto oblastí, což bývá doprovázeno tvorbou pracovních míst nízké kvality s nízkou mzdou.

1.16

Ve světle rozmachu ekonomik států s rychle rostoucí ekonomikou a zemí jihovýchodní Asie je třeba poznamenat, že se v těchto oblastech zvyšuje objem přímých zahraničních investic, a spolu s nimi tržní toky EU. V důsledku toho, přestože z uvedených ukazatelů vyplývá, že si Evropa dokázala udržet důležitý podíl na přímých zahraničních investicích, byl jejich příliv z globálního hlediska přeorientován a stále více investic směřuje do Asie.

1.17

Údaje z poslední doby tedy potvrzují nový směr, kterým se vydal vnější obchod Evropské unie, přestože Spojené státy zůstávají, díky širokému rozpětí, jejím hlavním obchodním partnerem. Stávající trend však směřuje ke snižování významu této země ve prospěch států jako Čína (16).

1.18

Na tomto místě považujeme za vhodné pokusit se uvést definice pojmů delokalizace a deindustrializace:

Kromě vnitřních a vnějších relokací je též třeba se zmínit o jevu, který nedávno nastal v několika výrobních střediscích a kterým je zpětná relokace. Ta nastává, když zaměstnavatel vyzývá zaměstnance, aby pod hrozbou relokace přijali zhoršení pracovních podmínek. Tento jev je zvláště nebezpečný z toho důvodu, že vytváří konkurenci mezi pracujícími a může mít efekt „šířící se olejové skvrny“.

2.1

Aby bylo možné zmírnit negativní vlivy relokace, je třeba samozřejmě přijmout ekonomická a sociální opatření na podporu tvorby bohatství, blahobytu a pracovních příležitostí. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům, protože mají význam při podpoře zaměstnanosti v EU a rovněž podnikům sociální ekonomiky – malým, středním a velkým podnikům – z toho důvodu, že stále vytváří pracovní místa, která navíc, vzhledem k jejich statutu, nelze delokalizovat. Výbor podporuje Evropskou komisi v jejím návrhu rozhodnutí vytvořit rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (CIP (18)), kde navrhuje založení tří podprogramů s cílem vytvořit všeobecný rámec pro podporu produktivity, schopnosti inovace a udržitelného rozvoje. První z jmenovaných programů s názvem „Program pro podnikavost a inovaci“ je zaměřen na podporu, zlepšení, nárůst a propagaci mj. přístupu k financování zakládání a rozvoje malých a středních podniků, stejně jako sektorové inovace, clusters a činnosti související s podnikatelským duchem a vytvořením příznivého prostředí pro spolupráci malých a středních podniků. Pro podporu vzniku regionálních clusters je zásadní dosáhnout toho, aby nadnárodní společnosti neprováděly relokaci a tím podpořily činnost malých a středních podniků v jejich okolí.

2.2

Také je třeba zvážit nepřímé vlivy na mzdy a pracovní podmínky, které mohou být spojeny s rizikem relokace. Sociální partneři by měli kolektivními jednáními a vytvářením a optimalizovaným používáním evropských rad zaměstnanců všude tam, kde s nimi počítá zákon, minimalizovat zmíněná rizika a zajistit budoucnost firmy a kvalitní pracovní podmínky.

2.3

Z historického hlediska byla pro evropskou patnáctku charakteristická odlišná situace v jednotlivých regionech v oblasti příjmů, zaměstnanosti a produktivity, jež odrážejí rozdíly v míře zadluženosti, fiskálních výhodách a přístupu k modernizaci. Po rozšíření EU, uskutečněném 1. května 2004, se tyto regionální rozdíly podstatným způsobem prohloubily (19).

2.4

Na regionální úrovni mohou být důsledky relokace společností velmi závažné, zejména pokud se daný region specializuje na určitý sektor. Proto může mít masivní relokace společností v určitém sektoru silný vliv, co se týče, mimo jiné, snižující se úrovně zaměstnanosti, značného snížení poptávky, zbrždění ekonomického růstu a rozsáhlé sociální exkluze, se všemi z toho vyplývajícími negativními důsledky. Aby tomu bylo možné předejít, zdůrazňuje Evropská komise ve své třetí Zprávě o soudržnosti (20) důležitost zaměřit své úsilí na soudržnost ve snaze o zlepšení účinnosti a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, k čemuž je nezbytné zapojení všech zdrojů a regionů (21).

2.5

Je nezbytně nutné rekvalifikovat pracovní sílu, podpořit investice do inovací a výzkumu a povzbudit podnikatelský duch v Evropské unii.

2.6

Z údajů Evropského monitorovacího střediska změn (Dublin) vyplývá, že relokací budou některé sektory ovlivněny více než jiné (22). Situace společnosti v případě relokace závisí též na úrovni její nezávislosti ve smyslu organizační a technologické struktury. Nejslabší skupinu budou tvořit pobočky zahraničních nadnárodních společností a společnosti, jež nevlastní příslušnou technologii pro své výrobky či postupy.

2.7

Nedostatečné výsledky Evropské unie v oblasti vývoje a modernizace jsou varující, neboť se zdá, že relokace se již neomezuje pouze na sektory vyžadující početnou pracovní sílu. Stále více se vyskytují ve středních sektorech, a dokonce i v určitých sektorech založených na pokročilých technologiích, kde je tendence přesouvat činnosti jako výzkum a služby, přičemž z tohoto vývoje a přesunů nejvíce profituje Čína a Indie.

2.8

Dále jsou společnosti, které jejich produkci přesouvají zpět do země původu, neboť jim EU nabízí dobré podmínky pro produkci moderních výrobků a služeb. I když se i nadále přesouvají oblasti produkce do zemí s nízkými náklady, musí být snahou vytvářet a zachovat dobré předpoklady pro produkci moderního zboží a služeb, aby tak byly atraktivní pro produkci s vysokou přidanou hodnotou.

2.9

Spojené státy představují nejsilnější světovou ekonomiku a jsou hlavním obchodním partnerem Evropské unie. V roce 1990 proběhla řada změn v různých zemích, zejména ve Spojených státech, jež vedly k vytvoření „nové ekonomiky“. Prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií (ICT) a jejich uplatnění ve sféře obchodu vedly ke zvýšení úrovně růstu HDP a prudkému snížení nezaměstnanosti. Důsledky telekomunikační revoluce se tímto způsobem projevily v celé společnosti a hospodářství.

2.10

Přestože je podpora výzkumu mimořádně důležitá pro zpomalení procesu relokace, jež je pro některé evropské regiony již v současnosti palčivou otázkou, rozhodující je uplatnění jeho výsledků. Skutečný ekonomický rozvoj a růst vytváří pouze využití výsledků vědeckého a technologického výzkumu. To znamená, že klíčovým faktorem není samotná technologie, ale její využití, tj. modernizace.

2.11

Je nutné si ovšem uvědomit, že modernizace sama o sobě nezabrání relokaci původních podnikatelských aktivit, které mění místo působnosti z důvodu chybějící konkurenceschopnosti. Na druhou stranu bude modernizace faktorem, který zjednoduší nahrazení relokovaných činností alternativními produkty, procesy či službami ve zmíněných oblastech.

2.12

Hospodářství založené na zapojení technického pokroku do výrobních postupů nabízí širokou škálu nových výrobků a postupů s vysokou přidanou hodnotou, a to v oblasti výroby i spotřeby. V tomto kontextu by měly být státy, jež vstoupily do Evropské unie 1. května 2004, považovány za zdroj nových příležitostí, neboť evropské společnosti budou moci, s pomocí odpovídající průmyslové politiky, navrhnout novou strategii na kontinentální rozměr a maximálně využít příležitostí, jež poskytuje toto rozšíření.

2.13

Relokací se rozumí proces, kdy společnost přesouvá veškerou či část své činnosti z jednoho místa do jiného. Společnosti, stejně jako lidé, opouštějí své původní sídlo s jedním cílem: zlepšení své situace. V oblastech s vysoce rozvinutou ekonomikou s částečně uspokojenými trhy se potenciál růstu národního hospodářství a vlastního trhu musí čím dál více vyrovnávat se svými přirozenými limity. Celé průmyslové sektory jsou proto nuceny hledat budoucí možnosti odbytu v jiných ekonomických oblastech. Ve věku globalizace společnosti navíc čelí silné celosvětové konkurenci na domácích i vývozních trzích. V tomto smyslu konkurenceschopnost podniků nezávisí jen na kvalitě jejich výrobků či služeb a jejich dodavatelích, ale též na jejich ceně, měnící se hodnotě valut a možnosti počítat s otevřenými a konkurenceschopnými světovými trhy, jejichž pravidla by všichni dodržovali.

2.14

Výběr lokality představuje pro společnosti strategickou otázku, kvůli níž jsou následně nuceny zvažovat řadu velmi odlišných aspektů. Společnosti se rozhodují mimo jiných faktorů jako vysoká úroveň a vhodně orientované vzdělání, dobrá nabídka veřejných služeb, na základě průměrných nákladů, politické stability, institucí zaručujících minimální míru důvěryhodnosti, blízkosti nových trhů, dostupnosti výrobních zdrojů a rozumně vysokých daní. Postavení společnosti v případě relokace závisí též na její infrastruktuře, nákladech na transakce. Dále je v této souvislosti podstatná míra nezávislosti související s její strukturou, technologií a s efektivitou veřejné správy. Náklady na pracovní sílu tudíž nejsou jediným hlediskem, na jehož základě se společnosti rozhodují pro či proti relokaci a navíc by měly být zváženy ve vztahu s produkcí, neboť poměr produktivita/náklady je pro konkurenceschopnost rozhodující.

2.15

Výše nákladů vynaložených na činnost do značné míry závisí na podmínkách v daném státě či regionu. Státy, do nichž směřují investice, musí poskytovat minimální úroveň infrastruktury, vzdělávání a bezpečnosti. Při posuzování, zda je možné přijmout příslušné podnikatelské riziko, se společnosti snaží předtím, než se rozhodnou investovat, zajistit stabilitu a důvěryhodnost (v uvedeném pořadí). Události vyvolávající nestabilitu, či zejména nejistotu ohledně budoucnosti, nepochybně ovlivňují subjekty rozhodující o investicích. Politické orgány s rozhodovací pravomocí si musí být vědomy vysoké důležitosti přilákání investic, jež umožňují vytváření nových kvalitních pracovních míst, usnadňují technologický vývoj a povzbuzují ekonomický růst. Kromě toho by se mělo v rámci rozhodnutí týkajících se podpory rozvoje více brát zřetel na upevnění politických, občanských a sociálních práv v zemích, které jsou příjemci této podpory. Podniky musí k tomuto cíli přispět tím, že budou uplatňovat zásady sociální odpovědnosti (23).

2.16

Sociální partneři nesou obzvláštní zodpovědnost za to, aby na pracovním trhu platila stabilní pravidla hry. Dohodnuté tarify zaručují v rámci samostatného sociálního dialogu rovné konkurenční podmínky pro všechny společnosti a vytváří rovnováhu mezi trhem a právy zaměstnanců, což s sebou přináší vysoký růst, bezpečnost a možnosti rozvoje pro zaměstnance a společnosti.

2.17

Další aspekty hrají též důležitou roli. Na jedné straně je v mnoha případech vzhledem k povaze a rozsahu výrobků a služeb nezbytné, aby byly výrobky vyráběny a služby poskytovány na cílových trzích, nebo alespoň v jejich blízkosti. Na druhé straně je často, zejména v případě podniků působících v dodavatelském průmyslu, třeba následovat obchodní partnery do lokalit, jež si vybrali. Konečně, v mnoha případech není možné vstoupit na nové trhy, dokud dotčené podniky nezajistí, aby jejich zboží a služby zahrnovaly alespoň určitou míru přidané hodnoty poskytované v daném místě.

2.18

Jelikož spotřebitelé připisují velký význam ceně a poptávka spotřebitelů ovlivňuje nabídku, je vytvářen významný tlak na to, aby maloobchodníci snížili cenu. Tím velcí maloobchodníci, kteří jsou rozhodnutí nabídnout spotřebiteli nízkou cenu, tlačí dodavatele ke snížení cen. Často ovšem dodavatelé, a to především ti menší, nemají finanční prostředky k tomu, aby mohli vyhovět požadavkům velkých maloobchodníků (24).

2.19

Určité faktory vyplývající z rozdílné ekonomické situace členských států EU na jedné straně a EU jako celku na straně druhé, jakož i asijských států, vedou k relokaci podniků:

2.20

Stěhování společností, především mimo EU, může vést k řadě problémů, jako je:

3.1

V odpověď na obavy vyjádřené Evropskou radou (25), a u vědomí nebezpečí vplývajících z hrozící deindustrializace a možností, jak se můžeme připravit a čelit strukturálním změnám probíhajícím v evropském průmyslu, přijala Evropská komise sdělení nazvané Posilování strukturální změny: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu  (26). Uvedeným sdělením se Výbor zabývá zvlášť v samostatném stanovisku, v němž schvaluje zmíněnou iniciativu Komise (27).

3.2

V tomto dokumentu Evropská komise uvádí, že i když se objem výroby ve většině sektorů zvyšuje, a přestože zatím není zřejmý žádný všeobecný proces deindustrializace, prochází přesto Evropa postupnou restrukturalizací, zahrnující přesouvání zdrojů a pracovních míst do oborů založených na vysoké úrovni znalostí. V tomto kontextu Komise ve svém sdělení zdůrazňuje, že se ve všech členských státech v období let 1955 až 1998 počet pracovních míst v sektoru průmyslu snížil.

3.3

Komise též připomíná, že rozšíření Evropské unie nabízí řadu možností pro rozvoj průmyslu a že, v některých případech, může pomoci k udržení výroby v EU, jež by byla jinak přesunuta do Asie. Komise vyzývá k předpovídání změn a pokračování v politikách nezbytných pro podporu tohoto procesu, v kontextu nových finančních perspektiv pro období do roku 2013 a ve třech oblastech:

3.4

Není pochyb o tom, že průmysl je hybnou silou ekonomiky, a že zdravý a dynamický průmysl může hospodářství jako celek povzbudit, zatímco nedostatečně konkurenceschopný průmysl a snižující se průmyslová výroba může vést ke všeobecné stagnaci ekonomické aktivity. Na pozadí těchto skutečností je nezbytné sledovat průmyslovou politiku (28) podporující zakládání a růst firem v Unii, jež ve velké míře investují do modernizace a rozvoje, spíše než aby se snažily konkurovat v oblasti nákladů. Pouze v případě využití možností, jež Evropská unie nabízí (jako je vysoce kvalitní infrastruktura společnosti, vysoká míra investic do vědy a nových technologií a jejich využití v průmyslu, podpora pokračujícího vzdělávání a školení pracovníků, sociální dialog a veškeré výhody jednotného trhu) bude možné udržet a zlepšit konkurenceschopnost evropského průmyslu. Tímto způsobem bude možné podpořit hospodářský růst a pokrok směřující k plné zaměstnanosti a trvale udržitelnému rozvoji.

3.5

Výbor usiluje o zvýšení a udržení konkurenceschopnosti podniků v EU a tím podporuje ochranu práv duševního vlastnictví a jejich prosazení v třetích zemích.

3.6

Je nutné podporovat způsob výroby zaměřený na jiné faktory, než je cena vyráběných produktů. Je třeba zdůraznit, že konkurenceschopnost nezávisí pouze na samotných nákladech či daňových pobídkách, ale že jedním z hlavních faktorů v rámci firem jsou v tomto směru lidé. Výzkum a vývoj, umožňující snižovat výrobní náklady a zlepšovat výrobní kapacity, jsou nezbytné, není však možné opomíjet fakt, že skutečná hodnota těchto výhod spočívá v jejich uplatnění. Prioritní podmínkou jsou proto dostatečné znalosti k odpovídajícímu využití těchto procesů, na jejichž základě mohou firmy podstatným způsobem zlepšovat svou situaci a zároveň si uvědomovat rizika a potřebu hledání nového uplatnění pro existující technologie, tj. podporovat modernizaci. V této souvislosti hrají nepochybně klíčovou úlohu podnikatelé a zaměstnanci. Konečným cílem je podporovat evropské firmy, aby založily velkou část své přidané hodnoty a konkurenční výhody na lidském kapitálu. Z tohoto důvodu jsou rozhodující opatření zaměřená na další vzdělávání pracovníků a opětné investování do inovace a výzkumu. Také v této oblasti je důležitá účast evropských sociálních partnerů prostřednictvím jejich společného pracovního programu (29).

3.7

Některá opatření však mají smysl pouze v případech relokace uvnitř EU.

3.7.1

Rozšíření Unie a rozšíření vnitřního trhu, které z něj vyplyne, vylučuje jakékoli omezení v oblasti relokace podniků západní Evropy do střední a východní Evropy. Avšak je třeba uvažovat o tom, že by se do výběrových kritérií Evropské unie zavedly mechanismy, jež by zaručovaly, že podpory mohou využívat pouze podniky, které zahajují novou činnost či nové obchodní odvětví, a nikoli ty, které pouze přemísťují výrobu či služby existující v Unii. Proto je třeba podporovat všechny snahy o co nejrychlejší vyrovnání obrovského rozdílu mezi Východem a Západem ohledně výrobních podmínek obecně a konkrétně co se týče výrobních nákladů.

3.7.2

Nejdůležitější závěr, jež je třeba vyvodit, se týká nutnosti pokračování procesu zlepšení konkurenceschopnosti v Evropě. Tento proces, který je v souladu s Lisabonskou strategií, musejí provádět podniky (rozvíjení lepších výrobků, vytváření novátorských modelů podnikání, efektivnější výrobní procesy atd.) a musí být usnadněn legislativou na evropské a národní úrovni.

3.7.3

Bylo by vhodné zvýšit podporu investic do lidského kapitálu a infrastruktury. Evropská unie potřebuje silnou, modernizující se průmyslovou základnu s vyspělou technologií. Aby tohoto cíle dosáhla, musí do hloubky rozumět aktuální situaci ve všech ekonomických sektorech, jak na regionální, tak na národní úrovni, aby bylo možné optimálně využít stávajících specifických výhod na místní úrovni.

3.7.3.1

Pokud chceme přispět k tomu, aby se podniky udržely na svém původním místě, musí vzrůst počet povzbuzujících regionálních opatření v oblasti školení. Je též třeba podporovat další iniciativy, jako jsou výměny mezi universitami v oblasti výzkumu či zapojení místních orgánů do rozvoje regionálních klastrů (cluster) pro podporu podniků (30).

3.7.3.2

Výbor podporuje návrh Komise, aby časové období, během kterého firma po obdržení finanční podpory má udržet investici, pro kterou byla podpora udělena (31), bylo prodlouženo z 5 na 7 let. Tímto způsobem bude podpořena stabilizace podniků, které by v případě nedodržení tohoto požadavku, musely vrátit všechny obdržené finanční prostředky.

3.7.3.3

V oblasti práv duševního vlastnictví si Komise uvědomuje důležitost zlepšování ochrany práv a jejich vynucování ve třetích zemích a zvýšení povědomí držitelů práv o padělání a souvisejících rizicích. Skupina na vysoké úrovni vyzývá k účinným opatřením pro zvýšení povědomí, vzdělávání držitelů práv a poskytnutí vhodných nástrojů k boji proti padělání a pirátství. Komise prověří proveditelnost vytvoření evropských internetových stránek o právech duševního vlastnictví optimálních pro uživatele, které by podporovaly šíření informací prostřednictvím seminářů a internetu.

3.7.4

Vzhledem k důležitosti a významu této otázky bude Výbor sledovat vývoj relokací v Evropě (32).

4.1

Jak se uvádí ve sdělení Evropské komise o integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost (2005-2008) (33), EU má na jedné straně využít příležitosti, které skýtá otevření rychle rostoucích trhů, jako jsou Čína nebo Indie, na druhou stranu má EU velkou kapacitu rozvíjet své konkurenční výhody a je zásadní, aby jednala tak, aby toto využila.

4.2

Výbor je názoru, že k podpoře růstového potenciálu a ke zvládnutí budoucích výzev je nezbytné vytvořit společnost založenou na znalostech, jejímiž pilíři budou lidský kapitál, vzdělání, výzkum a inovace. Výbor je dále názoru, že trvale udržitelný růst vyžaduje silnější demografickou dynamiku, lepší sociální integraci a plné využití potenciálu, který v sobě má evropská mládež, jak bylo vyjádřeno Evropskou radou tím, že dne 22. a 23. března 2005 schválila Evropský pakt pro mládež.

4.3

Výbor považuje za nutnou větší konvergenci a synergii mezi různými interními strategiemi, činnostmi a cíly EU. Toto vyžaduje nejen silnou vnitřní koordinaci v Komisi, ale i prohloubení jejího dialogu s Evropským parlamentem a Radou.

4.4

Výbor doporučuje Komisi, aby k průmyslové politice EU přistupovala odvětvově a ne horizontálně, protože doporučení skupin na vysoké úrovni ukazují v oblastech farmacie, textilu a oděvů, stavby lodí a výroby automobilů už nyní, že každé jednotlivé odvětví je spojeno se specifickými problémy, které vyžadují na míru šité řešení a individuální pohled. (34) Tyto problémy nelze řešit horizontálním přístupem.

4.5

Aby bylo v co největším rozsahu možné předcházet negativním vlivům relokací v Evropě, musí být mimo jiné kladen větší důraz na následující aspekty:

4.5.1

Vzdělávání, školení a schopnosti. Lidský kapitál je pro konkurenceschopnost v průmyslu velmi důležitý, a jeho význam se bude pravděpodobně ještě zvyšovat (jasným příkladem tohoto trendu je skutečnost, že nedostatek schopných pracovníků je hlavní překážkou rozvoje malých a středních podniků). V nadcházejících letech bude stále více zřejmé, že dostatek schopných pracovníků je klíčovým faktorem při zajišťování dlouhodobé konkurenceschopnosti evropského průmyslu na mezinárodní úrovni. Proto bude kladen velký důraz na vzdělávání a imigraci v rámci legislativy a jednotné politiky EU. Středobodem strategie evropské průmyslové politiky se musí stát vzdělávání, školení a schopnosti, se zvláštním důrazem na pokračující vzdělávání zaměstnanců.

Lidský kapitál a know-how představují konkurenční výhody

4.5.2

Výzkum a modernizace. Jedná se o klíčové faktory konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Evropská unie musí pracovat na dosažení stanoveného cíle, tj. věnování 3 % ze svého HDP na výzkum, a musí znásobit své úsilí směřující k vytvoření výzkumu ve veřejném a soukromém sektoru. V tomto kontextu je zvlášť významné vytvoření Evropského výzkumného prostoru, poskytujícího Evropské unii nezbytný základ pro vědecký a technologický pokrok.

Zároveň je důležité, aby na podkladě výsledků výzkumu probíhala modernizace průmyslu, a aby se zvýšil objem soukromých investic do kapitálového zboží, jež s sebou skutečně přináší technologickou změnu.

Vědecká a technologická modernizace je důležitým rozlišovacím faktorem

4.5.3

Politika konkurenceschopnosti. Přestože se prohlubuje, je propojení mezi průmyslovou politikou a politikou hospodářské soutěže stále nedostatečné. Je nutné jej posílit. Odpovídající užití pravidel konkurenceschopnosti, která jsou provázána s cíly průmyslové politiky, dlouhodobě a významně přispěje k růstu a zaměstnanosti.

Je nutno rozšířit monitorování trhů jako i to, aby nové a stávající revidované směrnice obsahovaly podmínky, které zajistí jejich jednotné provádění ve všech členských státech EU.

Politika hospodářské soutěže a průmyslová politika musí být provázány

4.5.4

Informování. Vzhledem k úloze, kterou hraje současný způsob spotřeby, pro nějž je nejdůležitější cena, by bylo třeba spotřebitele upozornit na to, jaké důsledky bude mít jejich chování. Podniky mohou přispět k obecnému pochopení problému prostřednictvím etiket (na sociální téma, s informacemi o kvalitě atd.) (35) Bylo by možné též uvažovat o tom, že budou přesněji informovat spotřebitele o původu svých výrobků.

Je vhodné upozornit spotřebitele na důsledky jejich chování

4.5.5

Klíčové sektory. Je nutné vyvíjet aktivnější průmyslovou politiku, obzvláště v sektorech, které jsou podporovány spoluprací veřejného a soukromého sektoru. Výbor je názoru, že by proto měly být zohledněny kvantitativní a kvalitativní studie, které provádí Evropské monitorovací středisko změn (Dublin), aby se veřejná debata o relokaci podniků zakládala na podloženější bázi.

Širší spolupráce veřejného a soukromého sektoru v klíčových sektorech se zdá být rozhodující pro urychlení rozvoje

4.5.6

Reakce na neočekávané šoky. Pro všechny sektory, v souladu se sdělením Evropské komise o restrukturalizacích a zaměstnanosti (36), je třeba vytvořit „revidované finanční nástroje Společenství s cílem zlepšit přípravu na budoucí restrukturalizace a jejich řízení“, pro něž budou vyčleněny odpovídající finanční prostředky s ohledem na sociální dopad. Je též žádoucí, aby správní orgány zasáhly „v případě nepředvídaného šoku či takového, jehož regionální či sektorální dopad by byl značný“. Proto EHSV vyjadřuje svou podporu ustanovení „rezerv pro neočekávané případy“ ve strukturálních fondech.

Unie musí vytvořit dostatečně pružné finanční nástroje, aby bylo možné čelit neočekávaným šokům

4.5.7

Infrastruktura. Zkvalitnění dopravních, telekomunikačních a energetických sítíje nutností na národní a vnitrounijní úrovni i na úrovni sousedních zemí. Infrastruktura je klíčový požadavek pro dosažení konkurenceschopnosti a musí být proto zpřístupněna podnikům za konkurenční ceny. Dobře fungující veřejné služby jsou atraktivní a nezbytné pro rozvoj podniků, zejména malých a středních podniků.

Usnadnění podnikatelské činnosti prostřednictvím investic do infrastruktury představuje pro společnosti pobídku, aby zůstaly v Evropské unii

4.5.8

Podpora podnikatelského ducha a povzbuzování obchodních aktivit. Aby byl do budoucna zaručen rozvoj evropského průmyslu, bude důležité vytvořit prostředí podporující vytváření a rozvoj činnosti podniků se zvláštním ohledem na malé a střední podniky a sociálně ekonomické podniky. Bude nutné usnadnit přístup k financování v počátečních a středních fázích vývoje společností a, v možném rozsahu, zjednodušit postupy pro zakládání a řízení společností. Bude též třeba podpořit změnu mentality a povzbudit přijímání rizik, jež jsou podnikům vlastní.

Navíc je třeba brát v úvahu přispění zaměstnanců k plnění cílů podniku.

Podpora vytváření společností za účelem zajištění rozvoje průmyslu je nevyhnutelná

4.5.9

Sociálně-politická opatření. Nejlepší způsob, jak se vyrovnat s pochopitelnými obavami před negativními důsledky relokace podniků, je vypracování a přiměřená aplikace sociálně-politických opatření, která podporují pozitivní prostor vůči změně, umožňují, aby se zaměstnanci přizpůsobili a zlepšili své schopnosti a která podpoří tvorbu pracovních míst.

Musí být vypracována sociálně politická opatření, která sníží na minimum možné negativní důsledky relokace podniků

4.5.10

Sociální dialog. Evropská průmyslová politika musí být definována z hlediska obchodního, sektorového a spolupráce mezi profesními skupinami, a prakticky uplatňována soplu s výstupy sociálních partnerů, jejichž odborné znalosti, jako hlavních zainteresovaných subjektů, budou klíčové. V tomto ohledu je nezbytné, aby společnosti daly dostatečně včas jasně najevo své záměry, aby byly ostatní zainteresované subjekty schopny přijmout odpovídající opatření. Evropští sociální partneři by se v rámci restrukturalizací a v souvislosti s novou agendou evropského sociálního dialogu i na sektorové úrovni měli zabývat touto otázkou.

Kolektivní smlouvy jsou v rámci sociálního dialogu důležitým faktorem rovných konkurenčních podmínek pro společnosti.

Trvalým úkolem je zajištění konstruktivní a tvořivé rovnováhy mezi zájmy jednotlivých zainteresovaných subjektů

4.5.11

Konkurenceschopnost a mezinárodní pravidla hry Ačkoliv jsou relokace jevem souvisejícím se strukturálními změnami, je nepřípustné, aby změny byly třeba i částečně způsobeny příliš pružnou politikou EU při jednáních a následném výkladu základních mezinárodních předpisů. Je nutné zohlednit sociální dimenzi globalizace a hledat vhodnou interakci mezi politikami EU tak, aby byla podpořena spolupráce mezi WTO a ILO. Proto musí EU působit ve zmíněných mezinárodních organizacích s cílem zajistit, že tyto normy budou respektovány, a v opačném případě co nejefektivněji uplatnit stávající mechanismy. Politika EU by neměla trpět relokace společností do zemí, které nemají ani status „země s tržním hospodářstvím“, ani nedodržují všeobecně uznávané standardy.

Musí existovat otevřené a konkurenceschopné globální trhy, jejichž normy budou všichni dodržovat

4.6

Cílem musí být podpora nových investic v Evropské unii, zachování stávajících investic a pokračování evropských investic v zahraničí.

—

Citovaná studie uvádí tyto klíčové poznatky:

—

snížením podílu výroby na HDP se nesnižuje její význam;

—

zvyšuje se propojení mezi výrobou a sektorem služeb;

25.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/54

1.1

V čl. 12 odst. 3 písm. a) druhém pododstavci směrnice 77/388/EHS se stanoví, že Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem rozhodne jednomyslně o výši základní sazby daně z přidané hodnoty. V lednu 1993 předložila Komise několik návrhů na zavedení konečného systému daňové harmonizace, ale Rada je nemohla přijmout, protože nebyly schváleny jednomyslně.

1.2

Bylo však dosaženo dohody o sblížení sazeb, na základě které zavádí směrnice 92/77/EHS minimální sazbu ve výši 15 %. Konečné datum platnosti tohoto rozhodnutí bylo původně stanoveno na 31. prosince 1996. Jeho platnost byla třikrát prodloužena, poslední datum bylo stanoveno na 31. prosince 2005.

2.1

Vzhledem k blížícímu se vypršení platnosti směrnice přednesla Komise návrh na její prodloužení až do 31. prosince 2010. Platné předpisy však zůstávají nezměněny. Základní sazba nesmí být nižší než 15 % a základ daně je stejný pro dodání zboží i pro poskytování služeb.

3.1

Vzhledem k současnému stavu daňové politiky v členských státech, především v oblasti DPH, Výbor nemůže než vyjádřit souhlas s iniciativou Komise, která je v podstatě povinností.

3.2

Výbor však využívá příležitost na to, aby přednesl některé dodatečné úvahy, a doufá, že členské státy jim budou věnovat pozornost.

3.3

Nejednotnost záměrů v daňových záležitostech mezi jednotlivými členskými státy, především v oblasti DPH, není samozřejmě novinkou. Existuje již od založení Evropské unie a postupné rozšiřování z původních 6 členských států na současných 25 ji jenom prohloubilo. V průběhu let se ani nepodařilo přijmout návrhy Komise na stanovení rozpětí základní sazby s minimem 15 % a maximem 25 % (přestože v praxi toto rozpětí existuje). Stejně tak se nedospělo k dohodě o jednotnějším používání principu platby DPH v zemi původu a vážně nebylo nikdy projednáno téma zrušení četných osvobození a výjimek udělovaných čas od času všem členským zemím z různých důvodů a téměř vždy bez respektování lhůt (i když byly stanoveny).

3.4

Mluvit o „přechodném systému“ pro DPH pokud se zmiňujeme o systému, který se používá po desetiletí v očekávání „konečného systému“, jakkoli problematického, je v této situaci mystifikací, kterou EHSV není připraven dále akceptovat. Za účelem vícekrát připomínané a požadované průhlednosti pro občana by měla Rada prohlásit, že se bude i nadále věnovat strategickému cíli na harmonizaci DPH. Tento cíl však není reálně dosažitelný v krátko či střednědobé perspektivě. Tímto způsobem se předejde plýtvání energie a zdrojů na marný pokus dosažení jednomyslnosti v oblastech, které mají zásadní význam pro daňovou a sociální politiku všech členských států, a které si tudíž každý z nich míní ponechat bez ústupků.