Úřední věstník C 131/2006

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/1

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce VAT and Duties Tribunal, London) – Halifax plc, Leeds Permanent Development Services Ltd, County Wide Property Investments Ltd v. Commissioners of Customs & Excise

(Věc C-255/02) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Článek 2 bod 1, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 - Hospodářská činnost - Dodání zboží - Poskytování služeb - Zneužití - Plnění, jejichž jediným účelem je získání daňového zvýhodnění)

(2006/C 131/01)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

VAT and Duties Tribunal, London

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Halifax plc, Leeds Permanent Development Services Ltd, County Wide Property Investments Ltd

Žalovaný: Commissioners of Customs & Excise

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – VAT and Duties Tribunal, London – Výklad směrnice 77/388/EHS: šesté směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Plnění uskutečněná pouze s cílem získat daňové zvýhodnění – Plnění bez samostatného hospodářského účelu

Výrok

Taková plnění, jako jsou plnění dotčená v původním řízení, jsou dodáním zboží nebo poskytnutím služeb a hospodářskou činností ve smyslu čl. 2 bodu 1, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995, pokud splňují objektivní kritéria, na nichž jsou uvedené pojmy založeny, i když jsou uskutečněna pouze s cílem získat daňové zvýhodnění bez jiného hospodářského účelu.

Šestá směrnice musí být vykládána v tom smyslu, že brání nároku osoby povinné k dani na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu, pokud plnění zakládající tento nárok představují zneužití.

Pro zjištění existence zneužití je jednak nezbytné, aby výsledkem dotčených plnění přes formální použití podmínek stanovených relevantními ustanoveními šesté směrnice a vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici bylo získání daňového zvýhodnění, jehož poskytnutí by bylo v rozporu s cílem sledovaným těmito ustanoveními. Krom toho musí ze všech objektivních okolností vyplývat, že hlavním účelem dotčených plnění je získání daňového zvýhodnění.

3)	Pokud byla zjištěna existence zneužití, musejí být plnění uskutečněná v jeho rámci nově definována tak, aby byla nastolena taková situace, jaká by existovala v případě neexistence plnění představujících toto zneužití.

(1) Úř. věst. C 233, 28.9.2002.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/2

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. února 20006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (Chancery Division)) – BUPA Hospitals Ltd, Goldsborough Developments Ltd v. Commissioners of Customs & Excise

(Věc C-419/02) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Článek 10 odst. 2 - Daňová povinnost k DPH - Platba záloh - Platby předem za budoucí dodání farmaceutických výrobků a protéz)

(2006/C 131/02)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (Chancery Division)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: BUPA Hospitals Ltd, Goldsborough Developments Ltd

Žalovaný: Commissioners of Customs & Excise

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – High Court of Justice (Chancery Division) – Výklad směrnice 77/388/EHS: šesté směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Pojem „dodání zboží“ a „hospodářské činnosti“ – Smlouva mezi společnostmi o dodání farmaceutických výrobků a protéz, jejímž jediným cílem je získání daňového zvýhodnění

Výrok

Do působnosti čl. 10 odst. 2 druhého pododstavce šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995, nespadají takové platby paušální částky předem, jako jsou platby dotčené v původním řízení, za zboží uvedené obecným způsobem v seznamu, jenž může být kdykoli změněn společnou dohodou kupujícího a prodávajícího a z něhož si kupující může případně zboží vybírat, na základě dohody, kterou může kdykoli jednostranně vypovědět a získat zpět celou nevyčerpanou částku platby předem.

(1) Úř. věst. C 31, 8.2.2003.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/2

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof) — Hans-Jürgen Ritter-Coulais, Monique Ritter-Coulais v. Finanzamt Germersheim

(Věc C-152/03) (1)

(Daňové právní předpisy - Daň z příjmů - Článek 48 Smlouvy o EHS (později článek 48 Smlouvy o ES, nyní po změně článek 39 ES) - Vnitrostátní právní úprava omezující zohlednění ztrát příjmů z pronájmu u nemovitostí nacházejících se na území jiného členského státu)

(2006/C 131/03)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Hans-Jürgen Ritter-Coulais, Monique Ritter-Coulais

Žalovaná: Finanzamt Germersheim

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesfinanzhof – Výklad článků 43 a 56 ES – Vnitrostátní právní úprava v oblasti daně z příjmu fyzických osob omezující možnost odečíst ztráty příjmů z pronájmu nemovitého majetku nebo použít na tyto ztráty klauzuli záporné progresivity pouze na ztráty týkající se nemovitostí nacházejících se na území členského státu

Výrok

Článek 48 Smlouvy o EHS (později článek 48 Smlouvy o ES, nyní po změně článek 39 ES) musí být vykládán tak, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jež neumožňuje fyzickým osobám pobírajícím příjmy ze závislé činnosti v členském státě a podléhajícím v něm neomezené daňové povinnosti požadovat pro účely určení daňové sazby na uvedené příjmy v tomto státě zohlednění ztrát příjmů z pronájmu souvisejících s obytným domem, který osobně využívají pro své bytové potřeby a který se nachází v jiném členském státě, zatímco pokud jde o kladné příjmy z pronájmu takového domu, ty by vzaty v úvahu byly.

(1) Úř. věst. C 158, 5.7.2003.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/3

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce VAT and Duties Tribunal, Manchester) – University of Huddersfield Higher Education Corporation v. Commissioners of Customs & Excise

(Věc C-223/03) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Článek 2 bod 1, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 - Hospodářská činnost - Dodání zboží - Poskytování služeb - Plnění, jejichž jediným účelem je získání daňového zvýhodnění)

(2006/C 131/04)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

VAT and Duties Tribunal, Manchester

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: University of Huddersfield Higher Education Corporation

Žalovaný: Commissioners of Customs & Excise

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – VAT and Duties Tribunal, Manchester – Výklad směrnice 77/388/EHS: šesté směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Pojem dodání zboží a poskytování služeb podléhajících dani z přidané hodnoty – Pojem hospodářských činností – Nájemní smlouvy a postoupení nájmu, jejichž jediným cílem je získání daňového zvýhodnění

Výrok

(1) Úř. věst. C 213, 6.9.2003.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/3

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Finská republika

(Věc C-232/03) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Pracovníci - Volný pohyb - Používání vozidel registrovaných v zahraničí a poskytnutých pracovníkovi zaměstnavatelem usazeným v zahraničí)

(2006/C 131/05)

Jednací jazyk: finština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Martin a I. Koskinen, zmocněnci)

Žalovaná: Finská republika (zástupkyně: Alice Guimaraes-Purokosi a T. Pynnä, zmocněnkyně)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: K. Manji, zmocněnec a P. Whipple, barrister)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Články 10 ES a 39 ES – Podmínky používání vozidel registrovaných v zahraničí a poskytnutých pracovníkům s bydlištěm ve Finsku a zaměstnaným v zahraničí jejich zaměstnavatelem

Výrok

Finská republika tím, že bránila přeshraničním pracovníkům s bydlištěm ve Finsku a vykonávajícím zaměstnání v jiném členském státě, aby mohli používat služební vozidla, která jim poskytl zaměstnavatel usazený v jiném členském státě a která jsou v tomto jiném členském státě registrována, a to jen z toho důvodu, že dotčení přeshraniční pracovníci mají bydliště na finském území, na nějž jsou vozidla ve vlastnictví jejich zaměstnavatelů přivážena,

tím, že dotčeným přeshraničním pracovníkům bránila, aby mohli používat k pracovním nebo soukromým účelům služební vozidla, která jim poskytl jejich zaměstnavatel usazený v jiném členském státě a která jsou v tomto jiném členském státě registrována, přičemž uvedená vozidla nejsou určena především k trvalému používání ve Finsku, ani tak ve skutečnosti používána nejsou, a to jen z toho důvodu, že dotčení přeshraniční pracovníci mají bydliště na finském území, na nějž jsou vozidla ve vlastnictví jejich zaměstnavatelů přivážena,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 39 ES.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

4)	Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 184, 2.8.2003.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/4

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof) – CLT -UFA SA v. Finanzamt Köln-West

(Věc C-253/03) (1)

(Svoboda usazování - Daňové právní předpisy - Daň ze zisků společností)

(2006/C 131/06)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: CLT- UFA SA

Žalovaný: Finanzamt Köln-West

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesfinanzhof – Výklad článku 52 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 43 ES) a článku 58 Smlouvy o ES (nyní článek 48 ES) – Vnitrostátní právní předpisy v oblasti daní ze zisků společností – Zdanění stálých provozoven – Daňová sazba ze zisků poboček zahraničních akciových společností vyšší než daňová sazba ze zisků dceřinných společností a převedených zahraničním mateřským společnostem

Výrok

Články 52 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 43 ES) a 58 Smlouvy o ES (nyní článek 48 ES) brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která v případě pobočky společnosti se sídlem v druhém členském státě stanoví daňovou sazbu ze zisků této pobočky vyšší, než je daňová sazba ze zisků dceřiné společnosti takové společnosti, pokud tato dceřiná společnost převede své zisky v plné výši své mateřské společnosti.

2)	Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit daňovou sazbu, která musí být použita na zisky pobočky, jako je pobočka dotčená v původním řízení, podle celkové daňové sazby, která by byla použitelná v případě rozdělení zisku dceřiné společnosti její mateřské společnosti.

(1) Úř. věst. C 200, 23.8.2003

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof) – Silvia Hosse v. Spolková země Salcbursko

(Věc C-286/03) (1)

(Sociální zabezpečení migrujících pracovníků - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Článek 4 odst. 2b - Zvláštní nepříspěvkové dávky - Rakouská dávka určená k pokrytí rizika odkázanosti na péči třetího - Kvalifikace dávky a přípustnost podmínky bydliště s ohledem na nařízení č. 1408/71 - Oprávněný z pojištění pojištěnce)

(2006/C 131/07)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Silvia Hosse

Žalovaná: Spolková země Salcbursko

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Oberster Gerichtshof – Výklad čl. 4 odst. 2b a článku 19 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. L 28, s. 1), jakož i nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97 – Právní předpisy spolkové země (Salcbursko), podle kterých nárok na dávky pokrývající riziko odkázanosti postiženého dítěte, rodinného příslušníka pracovníka, na péči třetího podléhá podmínce bydliště – Pojem zvláštní nepříspěvkové dávky – Výklad článku 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15) – Sociální výhoda

Výrok

Příspěvek ve stavu odkázanosti tak, jak je stanoven Salzburger Pflegegeldgesetz, nepředstavuje zvláštní nepříspěvkovou dávku ve smyslu čl. 4 odst. 2b nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ale dávku v nemoci ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.

Rodinný příslušník pracovníka zaměstnaného ve spolkové zemi Salcbursko, který má se svou rodinou bydliště v Německu, může u příslušné instituce místa zaměstnání pracovníka žádat, splňuje-li ostatní podmínky pro jeho poskytnutí, zaplacení příspěvku ve stavu odkázanosti vypláceného na základě Salzburger Pflegegeldgesetz jako peněžitá dávka v nemoci podle článku 19 nařízení č. 1408/71, pokud rodinný příslušník nemá nárok na obdobnou dávku podle právních předpisů státu, na jehož území má bydliště.

(1) Úř. věst. C 226, 20. 9. 2003

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/5

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-323/03) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Nařízení (EHS) č. 3577/92 - Námořní kabotáž - Použitelnost na služby přepravy cestujících v zálivu Vigo - Správní koncese na dvacet let pro jediného provozovatele - Slučitelnost - Možnost uzavřít smlouvy na zakázky na veřejné služby nebo uložit závazky veřejných služeb - Stabilizační doložka (nebo „standstill“ doložka)

(2006/C 131/08)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: I. Martinéz del Peral a K. Simonsson, zmocněnci)

Žalovaný: Španělské království (zástupci: L. Fraguas Gadea a J. M. Rodríguez Cárcamo, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článků 1, 4, 7 a 9 nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (Úř. věst. L 364, s. 7) a Smlouvy o ES – Vnitrostátní právní úprava, která umožňuje přidělit služby námořní přepravy v zálivu Vigo na období dvaceti let jedinému provozovateli, a která zakotvuje přísnější režim a ukládá závazky veřejných služeb

Výrok

Španělské království tím, že ponechalo v platnosti právní úpravu:

—	jež umožňuje udělit koncesi na služby námořní přepravy cestujících v zálivu Vigo jedinému provozovateli na období dvaceti let a stanoví, že jedním z požadavků na udělení této koncese je zkušenost s dopravou v uvedeném zálivu,

—	jež umožňuje uložit sezónním službám dopravy na ostrovy nebo pravidelným službám dopravy mezi pevninskými přístavy závazky veřejných služeb,

—	jež nebyla před svým přijetím předmětem konzultace s Komisí Evropských společenství,

porušilo články 1, 4 a 9 nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) a nesplnilo povinnosti, které pro ně z tohoto nařízení vyplývají.

2)	Žaloba se ve zbývající části zamítá.

3)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 239, 4.10.2003

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale civile e penale di Cagliari, Tribunale ordinario di Cagliari) – Giuseppe Atzeni, Francesco Atzori, Giuseppe Ignazio Boi v. Regione autonoma della Sardegna

(Spojené věci C-346/03 a C-529/03) (1)

(Státní podpory - Rozhodnutí 97/612/ES - Zvýhodnění půjček ve prospěch zemědělských podniků - Článek 92 odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. a) a c) Smlouvy ES [nyní po změně čl. 87 odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. a) a c) ES] - Přípustnost - Právní základ - Legitimní očekávání)

(2006/C 131/09)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soudy

Tribunale civile e penale di Cagliari, Tribunale ordinario di Cagliari

Účastníci původního řízení

Žalobci: Giuseppe Atzeni, Francesco Atzori, Giuseppe Ignazio Boi

Žalovaná: Regione autonoma della Sardegna

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunale civile e penale di Cagliari – Platnost rozhodnutí Komise 97/612/ES ze dne 16. dubna 1997 o podporách poskytnutých regionem Sardinie (Itálie) v zemědělském odvětví (Úř. věst. L 248, s. 27)

Výrok

Přezkum rozhodnutí Komise 97/612/ES ze dne 16. dubna 1997 o podporách poskytnutých regionem Sardinie (Itálie) v zemědělském odvětví neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost tohoto rozhodnutí.

(1) Úř. věst. C 264, 1.11.2003.

Úř. věst. C 71, 20.3.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht Köln) – Siegfied Aulinger v. Spolková republika Německo

(Věc C-371/03) (1)

(Zahraniční a bezpečnostní politika - Společná obchodní politika - Embargo proti republice Srbsko a Černá Hora - Nařízení (EHS) č. 1432/92 - Doprava osob)

(2006/C 131/10)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Köln

Účastníci původního řízení

Žalobce: Siegfied Aulinger

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Oberlandesgericht Köln – Výklad čl. 1 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 1432/32 ze dne 1. června 1992, kterým se zakazuje obchod mezi Evropským hospodářským společenstvím a republikou Srbsko a Černá hora (Úř. věst. L 151, s. 4) – Zákaz nebo nikoliv dopravy osob na hranice nebo z hranic Srbska a Černé hory

Výrok

Článek 1 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 1432/92 ze dne 1. června 1992, kterým se zakazuje obchod mezi Evropským hospodářským společenstvím a republikou Srbsko a Černá hora, musí být vykládán v tom smyslu, že komerční doprava osob do Srbska a Černé hory, nebo z těchto území uskutečňovaná formou rozdělené dopravy byla zakázaná.

Rozdělenou dopravou je třeba rozumět dopravu osob do zóny, na niž je uvaleno embargo, nebo z této zóny, organizovanou na základě spolupráce mezi podnikem usazeným v členském státě a jiným podnikem, jehož sídlo je v zóně, na niž je uvaleno embargo, přičemž dříve uvedený podnik zajišťuje dopravu do blízkosti hranic zóny, na niž je uvaleno embargo, a odtud a druhý podnik dopravu z tohoto místa do zóny, na niž je uvaleno embargo, nebo z této zóny do tohoto místa (s tím, že cestující přesednou do jiného vozidla).

(1) Úř. věst. C 289, 29.11.2003.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te 's-Hertogenbosch) – Dědicové E. A. van Hilten-van der Heijden v. Inspecteur van de Belastingdienst/Particulieren/Ondernemingen buitenland te Heerlen

(Věc C-513/03) (1)

(Pohyb kapitálu - Článek 73b odst. 1 Smlouvy o ES (nyní čl. 56 odst. 1 ES) - Dědická daň - Právní fikce, podle které se u příslušníka členského státu, který zemřel do deseti let poté, co opustil tento členský stát, má za to, že bydlel v tomto státě v okamžiku svého úmrtí - Třetí stát)

(2006/C 131/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Gerechtshof te 's-Hertogenbosch

Účastníci původního řízení

Žalobci: Dědicové E. A. van Hilten-van der Heijden

Žalovaný: Inspecteur van de Belastingdienst/Particulieren/Ondernemingen buitenland te Heerlen

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Gerechtshof te 's-Hertogenbosch – Výklad čl. 57 odst. 1 ES a čl. 58 odst. 3 ES Prohlášení (č. 7) k článku 58 (dříve článek 73d) Smlouvy o založení Evropského společenství, které je přílohou závěrečného aktu z Maastrichtu – Daňové ustanovení členského státu týkající se dědické daně, podle kterého se u příslušníka tohoto státu, který měl bydliště v tomto státě a který zemřel do deseti let poté, co opustil území tohoto státu, má za to, že má pro účely uplatnění této daně bydliště v tomto státě – Státní příslušník, který má bydliště ve třetím státě v okamžiku svého úmrtí

Výrok

Článek 73b Smlouvy o ES (nyní článek 56 ES) je třeba vykládat tak, že nebrání takové právní úpravě členského státu, jaká je předmětem věci v původním řízení, podle které se dědictví státního příslušníka tohoto členského státu, který zemřel do deseti let poté, co převedl do zahraničí své bydliště, které měl v uvedeném členském státě, zdaňuje tak, jako kdyby si tento státní příslušník ponechal bydliště v témže státě, přičemž se uplatní sleva na dani ve výši dědické daně, která byla odvedena v jiných státech.

(1) Úř. věst. C 85, 3.4.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/7

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court)) – Unitymark Ltd, North Sea Fishermen's Organisation, The Queen v. Department for Environment, Food and Rural Affairs

(Věc C-535/03) (1)

(Rybolov - Treska - Omezení rybolovné činnosti - Vlečné sítě vlečené pomocí výložníků na bocích plavidla s otevřeným pletivem - Zásady proporcionality a zákazu diskriminace)

(2006/C 131/12)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Unitymark Ltd, North Sea Fishermen's Organisation, The Queen

Žalovaný: Department for Environment, Food and Rural Affairs

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) – Platnost bodu 4 písm. b) a bodu 6 písm. a) přílohy XVII nařízení Rady (ES) č. 2341/2002 ze dne 20. prosince 2002, kterým se určují pro rok 2003 možnosti rybolovu a jeho podmínky pro některé rybolovné zdroje a skupiny rybolovných zdrojů použitelné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách, které podléhají omezení rybolovu (Úř. věst. L 356, s. 12) – Platnost článku 1 rozhodnutí Komise 2003/185/ES ze dne 14. března 2003 o přidělení dodatečných dní mimo přístav členským státům v souladu s přílohou XVII nařízení Rady (ES) č. 2341/2002 – Slučitelnost s články 28, 29, 33 a 34 ES – Zásady proporcionality a zákazu diskriminace – Základní právo svobodného výkonu obchodní činnosti

Výrok

Přezkum položené otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost

—

bodu 4 písm. b) a bodu 6 písm. a) přílohy XVII nařízení Rady (ES) č. 2341/2002 ze dne 20. prosince 2002, kterým se určují pro rok 2003 možnosti rybolovu a jeho podmínky pro některé rybolovné zdroje a skupiny rybolovných zdrojů použitelné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách, které podléhají omezení rybolovu;

—	bodu 4 písm. b) a bodu 6 písm. a) téže přílohy, ve znění nařízení Rady (ES) č. 671/2003 ze dne 10. dubna 2003;

—	článku 1 rozhodnutí Komise 2003/185/ES ze dne 14. března 2003 o přidělení dodatečných dní mimo přístav členským státům v souladu s přílohou XVII nařízení č. 2341/2002.

(1) Úř. věst. C 47, 21.2.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/8

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-546/03) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Vlastní zdroje Společenství - Celní kodex Společenství - Postupy při vybírání dovozních a vývozních cel - Opožděné zaplacení vlastních zdrojů připadajících na tato cla a nezaplacení úroků z prodlení“)

(2006/C 131/13)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Diaz-Llanos La Roche a G. Wilm, zmocněnci)

Žalované: Španělské království (zástupce: M. Muñoz Pérez, zmocněnec)

Vedlejší účastníci řízení podporující žalované: Dánské království (zástupce: J. Molde, zmocněnec), Finská republika (zástupce: A. Guimaraes-Purokoski, zmocněnec), Švédské království (zástupce: K. Wistrand, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Článek 220 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1) a článek 5 nařízení Rady (EHS) č. 1854/89 ze dne 14. června 1989 o zaúčtování a podmínkách platby dovozního nebo vývozního cla vyplývajícího z celního dluhu (Úř. věst. L 186, s. 1) – Opožděné zaplacení podílu vlastních zdrojů Evropského společenství v případě vybrání cla po propuštění zboží – Odmítnutí zaplatit úroky z prodlení dlužné v důsledku zpoždění v připisování částek na účet Komise

Výrok

Španělské království tím, že

nedodrželo lhůty pro zaúčtování cla vyplývajícího z celního dluhu po propuštění zboží stanovené v článku 5 nařízení Rady (EHS) č. 1854/89 ze dne 14. června 1989 o zaúčtování a podmínkách platby dovozního nebo vývozního cla vyplývajícího z celního dluhu, a od 1. ledna 1994 v čl. 220 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, v důsledku čehož došlo k prodlení v poskytnutí vlastních zdrojů, a

neuhradilo Komisi Evropských společenství úroky plynoucí z tohoto prodlení podle článku 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom, o systému vlastních zdrojů Společenství, a od 31. května 2000 podle článku 11 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom, o systému vlastních zdrojů Společenství,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze všech těchto ustanovení.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Dánské království, Finská republika a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 59, 6.3.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/8

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank Utrecht ) – Poseidon Chartering BV v. Marianne Zeeschip VOF, Albert Mooij, Sjoerdtje Sijswerda, Gerrit Schram

(Věc C-3/04) (1)

(Směrnice 86/653/EHS - Nezávislí obchodní zástupci - Pojem obchodní zástupce - Uzavření a obnovování jediné smlouvy během několika let)

(2006/C 131/14)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Utrecht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Poseidon Chartering BV

Žalovaní: Marianne Zeeschip VOF, Albert Mooij, Sjoerdtje Sijswerda, Gerrit Schram

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Rechtbank Utrecht – Výklad čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (Úř. věst. L 382, s. 17 – Pojem obchodní zástupce – Nezávislý zprostředkovatel, který pro námořního dopravce sjednal za úplatu smlouvu o pronájmu lodi na dobu určitou, jakož i její každoroční prodloužení

Výrok

Článek 1 odst. 2 směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je nezávislý zprostředkovatel pověřen uzavřením jediné smlouvy posléze obnovované po dobu několika let, podmínka trvalosti stanovená uvedeným ustanovením vyžaduje, aby zmocnitel pověřil dotyčného zprostředkovatele sjednáváním následného obnovování této smlouvy.

(1) Úř. věst. C 59, 6.3.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/9

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 9. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-65/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Smlouva o ESAE - Působnost - Směrnice 89/618/Euratom - Ochrana zdraví - Ionizující záření - Využití jaderné energie k vojenským účelům - Oprava ponorky na jaderný pohon)

(2006/C 131/15)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: L. Ström van Lier a J. Grunwald, zmocněnci)

Žalovaný: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: C. Jackson a C. Gibbs, zmocněnkyně, ve spolupráci s D. Wyattem, QC a S. Tromansem, barrister)

Vedlejší účastníci:Francouzská republika (zmocněnci: A. Abraham, G. de Bergues, E. Puisais a C. Jurgensen, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení 5 odst. 3 směrnice Rady 89/618/Euratom ze dne 27. listopadu 1989 o informování obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít, a o krocích, které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace (Úř. věst. L 357, s. 31; Zvl. vyd. 15/01, s. 366)

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 94, 17.4.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/9

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Evropský parlament, Rada Evropské unie

(Věc C-122/04) (1)

(Pravomoci Komise - Způsob výkonu prováděcích pravomocí - Zavádění programu Forest Focus)

(2006/C 131/16)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: C.-F. Durand a M. van Beek, zmocněnci)

Žalovaní: Evropský parlament (zástupce: K. Bradley a M. Gómez-Leal), Rada Evropské unie (zástupci: I. Díez Parra a M. Balta, zmocněnci)

Vedlejší účastníci řízení podporující žalované: Španělské království (zástupce: M. Muñoz Pérez, zmocněnec), Finská republika (zástupce: T. Pynnä, zmocněnkyně)

Předmět věci

Zrušení čl. 17 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2152/2003 ze dne 17. listopadu 2003 o monitorování lesů a environmentálních interakcí ve Společenství (Forest Focus) (Úř. věst. L 324, s. 1), v rozsahu v jakém podřizuje přijetí prováděcích opatření programu Forest Focus regulativnímu postupu stanovenému v článku 5 rozhodnutí 1999/468/ES: Rozhodnutí Rady ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, p. 23) – Omezení volby mezi výkonnými postupy stanovenými v rozhodnutí 1999/468/ES Radou

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Španělské království a Finská republika nesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 94, 17.4.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/10

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Regeringsrätten) – Amy Rockler v. Försäkringskassan, dříve Riksförsäkringsverket

(Věc C-137/04) (1)

(Volný pohyb pracovníků - Úředníci a zaměstnanci Evropských společenství - Rodičovské příspěvky - Zohlednění doby trvání pojištění ve společném systému nemocenského pojištění Evropských společenství)

(2006/C 131/17)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Regeringsrätten

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Amy Rockler

Žalovaná: Försäkringskassan, dříve Riksförsäkringsverket

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Regeringsrätten – Výklad článku 39 ES – Nárok na rodičovské příspěvky (föräldrapenning) – Nezohlednění doby trvání pojištění ve společném systému nemocenského pojištění stanoveném služebním řádem úředníků Evropských společenství

Výrok

Článek 48 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 39 ES) musí být vykládán v tom smyslu, že použije-li se taková vnitrostátní právní úprava jako právní úprava dotčená v původním řízení, musí být zohledněno období, během něhož pracovník podléhal společnému systému nemocenského pojištění Evropských společenství.

(1) Úř. věst. C 106, 30.4.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/10

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Francouzská republika

(Věc C-177/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 85/374/EHS - Odpovědnost za vadné výrobky - Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti - Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku - Článek 228 ES - Peněžité sankce - Částečné splnění povinností vyplývajících z rozsudku v průběhu řízení)

(2006/C 131/18)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Valero Jordana a B. Stromsky, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues a R. Loosli, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora ze dne 25. dubna 2002 ve věci C-52/00 týkajícího se nesprávného provedení směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 210, s. 29) – Neprovedení změn v ustanoveních francouzského občanského zákoníku – Návrh na stanovení penále

Výrok

Francouzská republika tím, že i nadále považuje dodavatele vadného výrobku za odpovědného stejně jako výrobce, nelze-li totožnost výrobce určit, zatímco dodavatel v přiměřené lhůtě uvědomil poškozeného o totožnosti osoby, která mu výrobek dodala, neprovedla v plném rozsahu opatření, která vyplývají z výše uvedeného rozsudku ze dne 25. dubna 2002, Komise v. Francie (C-52/00), co se týče provedení čl. 3 odst. 3 směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky, a z tohoto důvodu nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 228 ES.

Francouzské republice se ukládá, aby zaplatila Komisi Evropských společenství na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“ penále ve výši 31 650 eur za každý den prodlení s provedením opatření nezbytných pro zajištění toho, aby byly úplně a v plném rozsahu splněny povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku ze dne 25. dubna 2002, Komise v. Francie, a to od vyhlášení rozsudku v projednávané věci až do úplného splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku ze dne 25. dubna 2002.

3)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 118, 30.4.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/11

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Länsrätten i Stockholms län) – Ulf Öberg v. Försäkringskassan, länskontoret Stockholm, původně Stockholms läns allmänna försäkringskassa

(Věc C-185/04) (1)

(Volný pohyb pracovníků - Úředníci a zaměstnanci Evropských společenství - Rodinné přídavky - Zohlednění doby pojištění ve společném režimu zdravotního a nemocenského pojištění Evropských společenství)

(2006/C 131/19)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Länsrätten i Stockholms län

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ulf Öberg

Žalovaná: Försäkringskassan, länskontoret Stockholm, původně Stockholms läns allmänna försäkringskassa

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Länsrätten i Stockholms län – Výklad článku 12, čl. 17 odst. 2, článků 18 a 39 ES, čl. 7 odst. 1 a 2 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2) a směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 145, s. 4) – Nárok na rodičovské dávky (foräldrapenning) – Nezapočtení doby účasti na společném systému nemocenského pojištění předvídaném služebním řádem úředníků Evropských společenství.

Výrok

Článek 39 ES musí být vykládán v tom smyslu, že v případě použití vnitrostátní právní úpravy, jako je předmětná úprava v původní věci, musí být zohledněna doba, po kterou pracovník náležel do společného režimu zdravotního a nemocenského pojištění Evropských společenství.

(1) Úř. věst. C 179, 10.7.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/11

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van beroep te Antwerpen) – Belgische Staat v. Molenbergnatie NV

(Věc C-201/04) (1)

(Celní kodex Společenství - Dodatečné vybrání dovozního nebo vývozního cla - Povinnost sdělit dlužníkovi částku dlužného cla ihned po jejím zaúčtování a před uplynutím lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu - Pojem „odpovídající postup“)

(2006/C 131/20)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van beroep te Antwerpen

Účastníci původního řízení

Žalobce: Belgische Staat

Žalovaná: Molenbergnatie NV

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Hof van Beroep te Antwerpen – Výklad nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1) – Časová použitelnost – Vybrání celního dluhu vzniklého před použitelností nařízení – Výklad článku 221 celního kodexu Společenství – Povinnost sdělit dlužníkovi částku dlužného cla ihned po jejím zaúčtování a provést sdělení před uplynutím lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu

Výrok

1)	Na vybrání, zahájené po dni 1. ledna 1994, celního dluhu vzniklého před uvedeným datem se použijí pouze procesní pravidla obsažená v článcích 217 až 232 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

2)	Článek 221 odst. 1 nařízení č. 2913/92 vyžaduje, aby částka dovozního nebo vývozního cla byla zaúčtována před jejím sdělením dlužníkovi.

Uplynutím lhůty stanovené čl. 221 odst. 3 nařízení č. 2913/92 je nárok na vybrání celního dluhu promlčen, s výhradou výjimky stanovené v témže článku, což znamená že sám celní dluh je promlčen, a tedy zaniká. S ohledem na takto stanovené pravidlo musí být čl. 221 odst. 3, na rozdíl od odstavců 1 a 2 téhož článku, považován za hmotněprávní ustanovení, a nelze jej tedy použít na vybrání celního dluhu vzniklého před dnem 1. ledna 1994. Pokud celní dluh vznikl před dnem 1. ledna 1994, může být upraven pouze pravidly o promlčení platnými k tomuto datu, i kdyby řízení pro vybrání bylo zahájeno po dni 1. ledna 1994.

Členské státy nemusejí přijmout zvláštní procesní pravidla týkající se podmínek, za kterých musí být osobě povinné k zaplacení cla sdělena částka dovozního nebo vývozního cla, pokud mohou být na uvedené sdělení uplatněna vnitrostátní procesní pravidla s obecnou působností, která zajišťují adekvátní informovanost osoby povinné k zaplacení cla a která této osobě mohou zaručit obhajobu jejích práv s úplnou znalostí skutkových okolností případu.

(1) Úř. věst. C 179, 10.7.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/12

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-205/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Volný pohyb pracovníků - Zaměstnání ve veřejné službě - Nedostatek zohlednění odsloužených let a odborné zkušenosti nabyté ve veřejné správě jiných členských států - Článek 39 ES - Článek 7 nařízení (EHS) č. 1612/68)

(2006/C 131/21)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: G. Rozet, zmocněnec)

Žalovaný: Španělské království (zástupce: N. Díaz Abad, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Článek 39 ES a článek 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15) – Přístup ke španělské veřejné službě – Povinnost uznat z hospodářského hlediska službu vykonanou občany Společenství ve veřejné správě jiného členského státu.

Výrok

Španělské království tím, že nepřijalo právní předpisy výslovně stanovící ve španělské veřejné službě uznání, pokud jde o finanční dopady, dob služby dříve nabytých státními příslušníky Společenství ve veřejné službě jiného členského státu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 39 ES a článku 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 168, 26.6.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/13

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. března 2006 – Mülhens GmbH & Co. KG v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Zirh International Corp.

(Věc C-206/04 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 - Nebezpečí záměny - Slovní ochranná známka ZIRH - Námitky majitele ochranné známky Společenství SIR)

(2006/C 131/22)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Mülhens GmbH & Co. KG (zástupci: T. Schulte-Beckhausen a C. Musiol, advokát)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory),

Zirh International Corp. (zástupci: S. Laitinen a A. von Mühlendahl, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 3. března 2004, Mülhens v. OHIM (T-355/02), kterým Soud zamítl žalobu směřující ke zrušení zamítnutí námitek proti zápisu ochranné známky podaných majitelem starší ochranné známky – Podobnost mezi ochrannými známkami – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 011, s. 1)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Mülhens GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 179, 10. 7. 2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/13

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Rakouská republika

(Věc C-209/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 79/409/EHS - Ochrana volně žijících ptáků - Chřástal polní - Zvláště chráněná oblast národního přírodního parku Lauteracher Ried - Vynětí oblastí Soren a Gleggen- Köblern - Směrnice 92/43/EHS - Ochrana přírodních stanovišť - Volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny - Řízení týkající se plánu nebo projektu výstavby - Řízení o vymezení trasy rychlostní silnice - Posouzení vlivů na životní prostředí - Vady řízení v souvislosti s projektem výstavby spolkové rychlostní silnice S 18 v Rakousku - Časová působnost směrnice 92/43)

(2006/C 131/23)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. van Beek a B. Schima, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika (zástupci: E. Riedl, J. Müller a K. Humer, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 103, s. 1) a čl. 6 odst. 4 ve spojení s článkem 7 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7) – Vymezení zvláště chráněné oblasti „Lauteracher Ried“ na základě nesprávných vědeckých kritérií, neprávem vyjímající dvě lokality „Soren“ a „Gleggen-Köblern“ důležité pro ochranu chřástala polního (Crex crex) a ostatních stěhovavých ptáků hnízdících na loukách – Povolování projektu silnice, který může mít vliv na tuto oblast, bez dodržení povinností vyplývajících z čl. 6 odst. 4 směrnice 92/43/EHS

Výrok

Rakouská republika tím, že nezahrnula do zvláště chráněné oblasti národního přírodního parku Lauteracher Ried oblasti Soren a Gleggen-Köblern, které jsou podle vědeckých kritérií stejně jako tato zvláště chráněná oblast součástí území nejvhodnějších z hlediska počtu druhů a rozlohy v souladu s čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků, ve znění směrnice Komise 97/49/ES ze dne 29. července 1997, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení uvedené směrnice.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komise Evropských společenství a Rakouská republika ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 179, 10. 4. 2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/14

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione) – Ministero dell'Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate v. FCE Bank plc

(Věc C-210/04) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Články 2 a 9 - Stálá provozovna - Společnost-nerezident - Právní vztah - Dohoda o rozdělení nákladů - Smlouva OECD o zamezení dvojího zdanění - Pojem „osoba povinná k dani“ - Poskytnutí služby za protiplnění - Správní praxe)

(2006/C 131/24)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Žalobci: Ministero dell'Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate

Žalovaná: FCE Bank plc

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Corte suprema di cassazione – Výklad čl. 2 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Dceřiná společnost zřízená jako výrobní jednotka společnosti, která má sídlo v jiném státě – Možnost považovat dceřinou společnost za samostatný subjekt a použít kritérium „arms length“ stanovené ve vzorové smlouvě OECD o zamezení dvojího zdanění

Výrok

Článek 2 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládány v tom smyslu, že stálá provozovna, která není právní entitou odlišnou od společnosti, k níž náleží, která se nachází v jiném členském státě a jíž společnost poskytuje služby, nemůže být považována za osobu povinnou k dani z důvodu nákladů, které jsou jí započteny za uvedené služby.

(1) Úř. věst. C 190, 24.7.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/14

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesgericht Innsbruck) – Rosmarie Kapferer v. Schlank & Schick GmbH

(Věc C-234/04) (1)

(Soudní příslušnost v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Výklad článku 15 - Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv - Příslib výhry - Klamavá reklama - Soudní rozhodnutí o příslušnosti - Překážka věci rozsouzené - Znovuotevření v odvolacím stupni - Právní jistota - Přednost práva Společenství - Článek 10 ES)

(2006/C 131/25)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht Innsbruck

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Rosmarie Kapferer

Žalovaná: Schlank & Schick GmbH

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Landesgericht Innsbruck – Výklad článku 10 ES – Povinnost odvolacího soudu znovu přezkoumat konečné rozhodnutí soudu prvního stupně o příslušnosti v případě porušení práva Společenství – Výklad čl. 15 bodu 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 12, s. 1) – Vnitrostátní právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele stanovující nárok na cenu údajně vyhranou adresátem klamavé reklamy

Výrok

Zásada spolupráce vyplývající z článku 10 ES neukládá vnitrostátnímu soudu, aby nepoužil vnitrostátní procesní pravidla za účelem přezkumu pravomocného soudního rozhodnutí a jeho zrušení, pokud se jeví, že je v rozporu s právem Společenství.

(1) Úř. věst. C 251, 9.10.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/15

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale civile e penale di Cagliari) – Enirisorse SpA v. Sotacarbo SpA

(Věc C-237/04) (1)

(Státní podpory - Články 87 a 88 ES - Pojem „podpory“ - Účast podniku veřejného práva na kapitálu soukromého podniku - Právo na vystoupení s výhradou předchozího vzdání se veškerých práv k majetku společnosti)

(2006/C 131/26)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale civile e penale di Cagliari

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Enirisorse SpA

Žalovaná: Sotacarbo SpA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunale di Cagliari – Výklad článku 87 a čl. 88 odst. 3 ES – Pojem státních podpor – Podnik veřejného práva mající kapitálovou účast v podniku soukromého práva – Slučitelnost vnitrostátní právní úpravy, která povoluje takovou účast, s články 43 a 49 ES

Výrok

Taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená v původním řízení, která dává společníkům společnosti ovládané státem možnost odchylně od obecného práva vystoupit z této společnosti za podmínky, že se vzdají veškerých práv k obchodnímu majetku uvedené společnosti, nemůže být kvalifikována jako státní podpora ve smyslu článku 87 ES.

(1) Úř. věst. C 201, 7.8.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/15

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te Amsterdam) – Beemsterboer Coldstore Services BV v. Inspecteur der Belastingdienst – Douanedistrict Arnhem

(Věc C-293/04) (1)

(Dodatečný výběr dovozního nebo vývozního cla - Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení (EHS) č. 2913/92 - Časová působnost - Systém správní spolupráce s orgány třetí země - Pojem „nesprávné osvědčení“ - Důkazní břemeno)

(2006/C 131/27)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Gerechtshof te Amsterdam

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Beemsterboer Coldstore Services BV

Žalovaný: Inspecteur der Belastingdienst – Douanedistrict Arnhem

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Gerechtshof te Amsterdam – Výklad čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000 (Úř. věst. L 311, s. 17) – Dodatečný výběr cla vyplývajícího z celního dluhu vzniklého před vstupem nařízení (ES) č. 2700/2000 v platnost od dovozce, který předložil osvědčení o původu EUR. 1 uvádějící původ zboží, který nemohl být v rámci dodatečné kontroly prokázán

Výrok

Článek 220 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000, se použije na celní dluh, který vznikl a jehož dodatečný výběr byl zahájen před vstupem uvedeného nařízení v platnost.

2)	Vzhledem k tomu, že již není možné dodatečnou kontrolou potvrdit původ zboží uvedeného v průvodním osvědčení EUR.1, musí být uvedené osvědčení považováno za „nesprávné osvědčení“ ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000.

Předložení důkazu nezbytného pro úspěch jejího nároku přísluší osobě, která se dovolává třetího pododstavce čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000. V zásadě tedy přísluší celním orgánům, které se za účelem přistoupení k dodatečnému výběru cla hodlají dovolávat uvedeného čl. 220 odst. 2 písm. b) třetího pododstavce, initio, aby předložily důkaz, že vydání nesprávných osvědčení bylo způsobeno nesprávným popisem skutečností ze strany vývozce. Nicméně, pokud následkem nedbalosti výlučně na straně vývozce nejsou celní orgány schopny předložit nezbytný důkaz, že průvodní osvědčení EUR.1 bylo vydáno na základě správného či nesprávného popisu skutečností tímto posledně uvedeným, přísluší osobě povinné zaplatit clo, aby dokázala, že uvedené osvědčení vydané orgány třetí země bylo založeno na správném popisu skutečností.

(1) Úř. věst. C 228, 11.9.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/16

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné Juzgado de lo Social de Madrid) – Carmen Sarkatzis Herrero v. Instituto Madrileño de la Salud (Imsalud)

(Věc C-294/04) (1)

(Směrnice 76/207/EHS - Rovné zacházení pro muže a ženy - Mateřská dovolená - Přístup ke kariéře úředníka - Dočasná zaměstnankyně na mateřské dovolené nastupující na stálé pracovní místo po přijetí ve výběrovém řízení - Výpočet odsloužených let)

(2006/C 131/28)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Social de Madrid

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Carmen Sarkatzis Herrero

Žalovaná: Instituto Madrileño de la Salud (Imsalud)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Juzgado de lo Social de Madrid – Právní úprava Společenství v oblasti mateřské dovolené a rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání – Právo žen v průběhu mateřské dovolené – Nabytí postavení úředníka a práv odpovídajících tomuto postavení – Dočasná zaměstnankyně, která čerpala mateřskou dovolenou v době, kdy získala stálé pracovní místo

Výrok

Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, brání vnitrostátním právním předpisům, které nepřiznávají zaměstnankyni, která čerpá mateřskou dovolenou, stejná práva jako jsou práva jiných uchazečů stejného výběrového řízení, pokud jde o podmínky přístupu ke kariéře úředníka, vzhledem k tomu, že odkládají její nástup do služby na dobu po ukončení této dovolené, aniž by zohlednily dobu zmíněné dovolené pro výpočet let odsloužených touto zaměstnankyní ve službě.

(1) Úř. věst. C 106, 30.4.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/17

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-332/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 85/337/EHS, ve znění směrnice 97/11/ES - Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí - Vzájemné působení mezi faktory, které mohou být přímo nebo nepřímo dotčeny - Povinnost zveřejnění rozhodnutí o dopadu - Posuzování omezené na záměry rozvoje měst nacházející se mimo městské oblasti - Záměr výstavby centra volného času v Paterně)

(2006/C 131/29)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Valero Jordana a F. Simonetti, zmocněnci)

Žalovaný: Španělské království (zástupce: M. Muñoz Pérez, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Neúplné/nepřesné provedení článku 3, čl. 9 odst. 1 a bodu 10 písm. b) přílohy II směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40), ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997 (Úř. věst. L 73, s. 5) – Nepoužití přechodného režimu zavedeného článkem 3 směrnice 97/11/ES – Nepředložení záměru výstavby centra volného času v Paterně (Valencie) k posouzení.

Výrok

Španělské království tím, že neúplně provedlo článek 3 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, neprovedlo čl. 9 odst. 1 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, nedodrželo přechodný režim stanovený v článku 3 směrnice 97/11, neprovedlo správně ustanovení bodu 10 písm. b) přílohy II ve spojení s čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, a nepředložilo záměr výstavby centra volného času v Paterně k posouzení vlivů na životní prostředí a následkem toho neuplatnilo ustanovení čl. 2 odst. 1, článku 3, čl. 4. odst. 2 a článků 8 a 9 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z těchto směrnic.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 262, 23.10.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/17

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 9. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Audiencia Provincial de Barcelona) – Matratzen Concord AG v. Hukla Germany SA

(Věc C-421/04) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Článek 3 odst. 1 písm. b) a c) směrnice 89/104/EHS - Důvody pro zamítnutí zápisu - Články 28 ES a 30 ES - Volný pohyb zboží - Opatření s rovnocenným účinkem - Odůvodnění - Ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví - Národní slovní ochranná známka zapsaná v členském státě - Ochranná známka tvořená slovem převzatým z jazyka jiného členského státu, ve kterém toto slovo postrádá rozlišovací způsobilost nebo popisuje výrobky, pro které byla ochranná známka zapsána)

(2006/C 131/30)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Provincial de Barcelona

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Matratzen Concord AG

Žalovaná: Hukla Germany SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Audiencia Provincial de Barcelona – Výklad článku 30 ES – Ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví – Zastřené omezování obchodu mezi členskými státy z důvodu národní slovní ochranné známky tvořené slovem, které je v jazyku jiného členského státu popisem dotčených výrobků (matratzen)

Výrok

Článek 3 odst. 1 písm. b) a c) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, nebrání zápisu jakožto národní ochranné známky v některém členském státě slova převzatého z jazyka jiného členského státu, ve kterém toto slovo postrádá rozlišovací způsobilost nebo popisuje výrobky či služby, pro které je zápis požadován, ledaže by byly dotčené kruhy v členském státě, ve kterém je zápis požadován, schopny identifikovat význam tohoto slova.

(1) Úř. věst. C 300, 4.12.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/18

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België) – trestní řízení proti Léopoldu Henriku van Esbroeckovi

(Věc C-436/04) (1)

(Úmluva k provedení Schengenské dohody - Články 54 a 71 - Zásada zákazu dvojího trestu - Použitelnost z hlediska časové působnosti - Pojem „tentýž čin“ - Dovoz a vývoz omamných látek, které jsou stíhány v různých smluvních státech)

(2006/C 131/31)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie van België

Účastník původního trestního řízení

Léopold Henri van Esbroeck

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Hof van Cassatie van België – Výklad článků 54 a 71 Úmluvy k provedení Schengenské dohody – Zásada zákazu dvojího trestu – Osoba stíhaná v jednom členském státě za nedovolený vývoz omamných látek, i když tatáž osoba stíhaná v Norsku za nedovolený dovoz omamných látek byla v tomto posledně uvedeném státě pravomocně odsouzena předtím, než byla Schengenská dohoda v tomto státě použitelná

Výrok

Zásada zákazu dvojího trestu zakotvená článkem 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu, se musí uplatnit na trestní řízení zahájené v jednom smluvním státě pro čin, za který již byla dotyčná osoba v jiném smluvním státě odsouzena, i když uvedená úmluva v tomto posledně uvedeném státě ještě nebyla v platnosti v okamžiku, kdy byl vynesen uvedený odsuzující rozsudek, byla-li v dotčených smluvních státech v platnosti v okamžiku posuzování podmínek pro uplatnění zásady zákazu dvojího trestu orgánem, u něhož bylo řízení zahájeno později.

Článek 54 téže úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že:

—	relevantním kritériem pro účely uplatnění uvedeného článku je kritérium totožnosti skutkové podstaty činu chápané jako existence souboru skutečností, které jsou vzájemně neoddělitelně spojeny, nezávisle na právní kvalifikaci tohoto činu nebo chráněném právním zájmu;

—	trestné činy spočívající ve vývozu a dovozu týchž omamných látek stíhané v různých smluvních státech této úmluvy musí být v zásadě považovány za „tentýž čin“ ve smyslu tohoto článku 54, přičemž konečné posouzení v tomto ohledu přísluší příslušným vnitrostátním orgánům.

(1) Úř. věst. C 300, 4.12.2004

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/18

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesgericht Klagenfurt) – A-Punkt Schmuckhandels GmbH v. Claudia Schmidt

(Věc C-441/04) (1)

(Volný pohyb zboží - Články 28 ES a 30 ES - Opatření s rovnocenným účinkem - Podomní vyhledávání zakázek - Prodej stříbrných šperků - Zákaz)

(2006/C 131/32)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht Klagenfurt

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: A-Punkt Schmuckhandels GmbH

Žalovaná: Claudia Schmidt

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Landesgericht Klagenfurt – Výklad článků 28 ES a 30 ES – Vnitrostátní právní předpisy zakazující podomní vyhledávání zakázek pro prodej zlatých, stříbrných nebo platinových šperků

Výrok

Článek 28 ES nebrání vnitrostátnímu ustanovení, kterým členský stát na svém území zakazuje prodej stříbrných šperků, jakož i shromažďování objednávek na stříbrné šperky prostřednictvím podomního vyhledávání zakázek, pokud se takové ustanovení použije na všechny dotčené subjekty a pokud postihuje stejným způsobem, právně i fakticky, uvádění na trh tuzemských výrobků i výrobků pocházejících z jiných členských států. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda s ohledem na okolnosti věci v původním řízení může použití vnitrostátního ustanovení bránit přístupu výrobků pocházejících z jiných členských států na trh, nebo omezovat tento přístup více, než omezuje přístup tuzemských výrobků na trh, a pokud je tomu tak, ověřit, zda je dotyčné opatření odůvodněno cílem obecného zájmu ve smyslu, který tomuto pojmu přiznává judikatura Soudního dvora, nebo jedním z cílů uvedených v článku 30 ES, a zda je uvedené opatření přiměřené tomuto cíli.

(1) Úř. věst. C 314, 18.12.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/19

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 23. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-455/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2001/55/ES - Azylová politika - Hromadný příliv vysídlených osob - Dočasná ochrana - Minimální normy - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2006/C 131/33)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: C. O'Reilly, zmocněnec)

Žalovaný: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupce: C. White)

Předmět

Nesplnění povinnosti státem – Neprovedení směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. L 212, s. 12), ve stanovené lhůtě

Výrok

Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že ve stanovené lhůtě nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro provedení ustanovení směrnice Rady 200l/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími, do jeho vnitrostátního práva, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Spojenému království Velké Británie a Severního Irska se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 6, 8.1.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/19

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione) – Honyvem Informazioni Commerciali Srl v. Marielle De Zotti.

(Věc C-465/04) (1)

(Nezávislí obchodní zástupci - Směrnice 86/653/EHS - Nárok obchodního zástupce na odškodnění po zániku smlouvy)

(2006/C 131/34)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione.

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Honyvem Informazioni Commerciali Srl

Žalovaná: Mariella De Zotti

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Corte suprema di cassazione – Výklad článků 17 a 19 směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (Úř. věst L 382, s. 17) – Nárok obchodního zástupce na odškodnění po zániku smlouvy

Výrok

Článek 19 směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců musí být vykládán v tom smyslu, že odškodnění při zániku smlouvy, které vyplývá z použití čl. 17 odst. 2 této směrnice, nemůže být podle kolektivní smlouvy nahrazeno odškodněním vymezeným podle jiných kritérií, než jsou ta, která byla stanovena posledně uvedeným ustanovením, s výjimkou, kdy je prokázáno, že použití takové smlouvy zajišťuje obchodnímu zástupci ve všech případech odškodnění odpovídající nebo vyšší, než je odškodnění, které by vyplynulo z použití uvedeného ustanovení.

2)	Uvnitř rámce stanoveného čl. 17 odst. 2 směrnice 86/653 mají členské státy prostor pro uvážení, který mohou používat zejména podle kritéria ekvity.

(1) Úř. věst. C 31, 5.2.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/20

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof) – Finanzamt Offenbach am Main-Land v. Keller Holding GmbH

(Věc C-471/04) (1)

(Svoboda usazování - Korporační daň - Nárok mateřské společnosti odečíst náklady související s jejími podíly - Neodpočitatelnost nákladů na financování majících hospodářskou souvislost s dividendami osvobozenými od daně - Dividendy rozdělované nepřímou dceřinou společností v jiném členském státu než je členský stát sídla mateřské společnosti)

(2006/C 131/35)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Finanzamt Offenbach am Main-Land

Žalovaná: Keller Holding GmbH

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesfinanzhof – Výklad článku 52 Smlouvy o ES (nyní po změně článku 43 ES), článku 58 a článku 73b Smlouvy o ES (nyní po změně článků 48 ES a 56 ES) – Daň z příjmů společností – Neodpočitatelnost nákladů na financování majících hospodářskou souvislost s dividendami osvobozenými od daně – Náklady na podíl mateřské společnosti usazené v jednom členském státu v dceřinné společnosti usazené ve stejném státu ve vztahu k dividendám vyplaceným vnukovskou společností, které jsou osvobozeny z důvodu usazení posledně uvedené společnosti v jiném členském státu

Výrok

Článek 52 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 43 ES) a článek 31 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která vylučuje daňový odpočet výdajů na financování vynaložených mateřskou společností plně podléhající dani v tomto členském státu při nabývání podílů v dceřiné společnosti, jestliže se tyto výdaje vztahují k dividendám, které jsou od daně osvobozené z důvodu skutečnosti, že pocházejí od nepřímé dceřiné společnosti usazené v jiném členském státu nebo ve smluvním státu uvedené dohody, ačkoliv odpočitatelnost takových výdajů je přípustná, pokud se vztahují k dividendám vyplaceným nepřímou dceřinou společností usazenou ve stejném členském státu, jakým je stát sídla mateřské společnosti a které ve skutečnosti rovněž mají prospěch z osvobození od daně.

(1) Úř. věst. C 19, 22.1.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/20

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce VAT and Duties Tribunal, Manchester) – Dollond & Aitchison Ltd. v.Commissioners of Customs & Excise

(Věc C-491/04) (1)

(Celní kodex Společenství - Celní hodnota - Dovozní clo - Dodání zboží společností se sídlem na Jersey a poskytování služeb ve Spojeném království)

(2006/C 131/36)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

VAT and Duties Tribunal, Manchester

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Dollond & Aitchison Ltd.

Žalovaní: Commissioners of Customs & Excise

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – VAT and Duties Tribunal, Manchester – Výklad článků 29 a 30 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1) – Celní hodnota dováženého zboží – Kontaktní čočky dodávané poštou společností se sídlem na území třetího státu (ostrov Jersey), patřící společnosti se sídlem na území členského státu, jež poskytuje vyšetření, porady a údržbu kontaktních čoček

Výrok

Článek 29 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, je třeba vykládat tak, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, platba za poskytování takových konkrétních služeb, jako jsou vyšetření, porada nebo žádost o následnou péči související s kontaktními čočkami a platba za určené zboží zahrnující uvedené čočky, čistící roztoky a misky na kontaktní čočky tvoří společně „hodnotu transakce“ ve smyslu článku 29 celního kodexu, a tudíž podléhá clu.

2)	Zásady vyslovené ve rozsudku ze dne 25. února 1999, CPP (C-349/96), nelze v projednávaném případě uplatnit za účelem určení prvků transakce, které je třeba vzít v úvahu pro účely použití článku 29 celního kodexu.

(1) Úř. věst. C 45, 19.2.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/21

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesarbeitsgericht Düsseldorf) – Hans Werhof v. Freeway Traffic Systems GmbH & Co. KG

(Věc C-499/04) (1)

(Převod podniků - Směrnice 77/187/EHS - Zachování práv zaměstnanců - Kolektivní smlouva vztahující se na převodce a na zaměstnance v okamžiku převodu)

(2006/C 131/37)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesarbeitsgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: Hans Werhof

Žalovaná: Freeway Traffic Systems GmbH & Co. KG

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Landesarbeitsgericht Düsseldorf – Výklad čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 98/50/ES ze dne 29. června 1998, kterou se mění směrnice 77/187/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí závodů (Úř. věst. L 201, s. 88) – Povinnosti nabyvatele ohledně zachování výhodnějších mzdových podmínek vyplývajících z kolektivní smlouvy použitelné na převodce a na zaměstnance v okamžiku převodu

Výrok

Článek 3 odst. 1 směrnice Rady 77/187/EHS ze dne 14. února 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí závodů musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v případě, že pracovní smlouva odkazuje na kolektivní smlouvu zavazující převodce, nebyl nabyvatel, který není stranou takové smlouvy, vázán kolektivními smlouvami pozdějšími ve vztahu ke smlouvě, která byla platná v okamžiku převodu závodu.

(1) Úř. věst. C 31, 5.2.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/21

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Düsseldorf) – Proxxon GmbH v. Oberfinanzdirektion Köln

(Věc C-500/04) (1)

(Celní zařazení - Ruční klíče na matice a šrouby a výměnné klíčové nástrčné hlavice)

(2006/C 131/38)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Proxxon GmbH

Žalovaná: Oberfinanzdirektion Köln

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Finanzgericht Düsseldorf – Výklad kombinované nomenklatury ve znění nařízení Komise (ES) č. 1789/2003 ze dne 11. září 2003, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 281, s. 1) – „Ruční klíče na matice a šrouby (včetně dynamometrických klíčů); výměnné klíčové nástrčné hlavice, též s rukojetí“ ve smyslu čísla 8204 – Nástrčné hlavice s uchycením na čtyřhran pro ploché, křížové, TX šrouby a klíče na šestihranné šrouby

Výrok

Číslo 8204 kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2388/2000 ze dne 13. října 2000, musí být vykládáno v tom smyslu, že se nevztahuje na takové jednotlivě dovezené šroubové nástrčné hlavice s uchycením na čtyřhran pro ploché, křížové, TX (Innentorx) šrouby a šrouby se šestihranným vybráním hlavy, jako jsou ty popsané v předkládacím rozhodnutí.

2)	Číslo 8204 kombinované nomenklatury musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na takové jednotlivě dovezené součásti sady s uchycením na čtyřhran, jako jsou ty popsané v předkládajícím rozhodnutí, které se při použití přímo nedotýkají spojovací části (matice, šroub).

3)	Číslo 8204 kombinované nomenklatury musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na jednotlivě dovezené dynamometrické klíče s uchycením na čtyřhran typu popsaného v předkládacím rozhodnutí.

(1) Úř. věst. C 57, 5.3.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/22

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-518/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 92/43/EHS - Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - Ochrana druhů)

(2006/C 131/39)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Konstantinidis a M. van Beek, zmocněnci)

Žalovaná: Řecká republika (zástupce: E. Skandalou, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 12 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7) – Ochrana zmije druhu Vipera schweizeri na ostrově Milos – Nepřijetí nezbytných opatření zakazujících rušení tohoto druhu během reprodukčního období, jakož i ničení nebo poškozování míst rozmnožování

Výrok

Řecká republika tím, že nepřijala ve stanovené lhůtě opatření nezbytná k zavedení účinného systému přísné ochrany zmije druhu Vipera schweizeri na ostrově Milos, zakazující úmyslné rušení tohoto druhu, zejména během reprodukčního období, období kdy jsou novorozené zmije závislé na matce, a během zimního spánku, jakož i veškeré ničení nebo poškozování míst rozmnožování nebo míst výskytu uvedeného druhu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 12 odst. 1 písm. b) a d) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

2)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 57, 5.3.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/23

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte d'appello di Cagliari) – Gaetano Verdoliva v. J. M. Van der Hoeven BV, Nanco di Sardegna, San Paolo IMI SpA

(Věc C-3/05) (1)

(Bruselská úmluva - Rozhodnutí, kterým se povoluje výkon rozhodnutí vydaného v jiném smluvním státě - Neuskutečněné nebo vadné doručení - Seznámení se - Lhůta pro podání opravného prostředku)

(2006/C 131/40)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte d'appello di Cagliari

Účastníci původního řízení

Žalobce: Gaetano Verdoliva

Žalovaní: J. M. Van der Hoeven BV, Nanco di Sardegna, San Paolo IMI SpA

Za přítomnosti: Pubblico Ministero

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Corte d'appello di Cagliari – Výklad článku 36 Bruselské úmluvy – Výkon rozhodnutí – Vadné doručení rozhodnutí o povolení výkonu rozhodnutí – Pojem seznámení se s procesními písemnostmi

Výrok

Článek 36 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění Úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky a Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje řádné doručení rozhodnutí, kterým se povoluje výkon rozhodnutí, s ohledem na procesní pravidla smluvního státu, v němž je výkon navrhován, a že tedy v případě neuskutečněného nebo vadného doručení rozhodnutí, kterým se povoluje výkon rozhodnutí, nestačí k tomu, aby začala běžet lhůta stanovená v uvedeném článku pouze to, že se osoba, proti níž je výkon navrhován, o tomto rozhodnutí dozví.

(1) Úř. věst. C 69, 19.3.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/23

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-43/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/78/ES - Rovné zacházení v zaměstnání a povolání - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2006/C 131/41)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Kreuschitz, D. Martin a H. Kreppel, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo (zástupce: U. Forsthoff, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Neprovedení směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16, Zvl. vyd. 05/04, s. 79), ve stanovené lhůtě

Výrok

Spolková republika Německo tím, že nepřijala veškeré právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, pokud jde o diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, jakož i sexuální orientace, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 82, 2.4.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/24

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 23. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-46/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/79/ES - Pracovní podmínky - Organizace pracovní doby - Mobilní pracovníci v civilním letectví - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2006/C 131/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: N. Yerrell, zmocněnec)

Žalovaný: Irsko (zástupce: O'Hagan, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Neprovedení, ve stanovené lhůtě, směrnice Rady 2000/79/ES ze dne 27. listopadu 2000 o Evropské dohodě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřené mezi Sdružením evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IACA) (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 302, 1.12.2000, s. 57)

Výrok

Irsko tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/79/ES ze dne 27. listopadu 2000 o Evropské dohodě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřené mezi Sdružením evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IACA) nebo nezajistilo, aby vedení a pracovní síly přijali nezbytná opatření dohodou nebo to neoznámilo Komisi, nesplnilo své povinnosti, které pro něho vyplývají ze Smlouvy o ES;

2)	Irsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 93, 16.4.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/24

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. února 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof) – Siemens AG v. Gesellschaft für Visualisierung und Prozeßautomatisierung mbH (VIPA)

(Věc C-59/05) (1)

(Sbližování právních předpisů - Směrnice 84/450/EHS a 97/55/ES - Srovnávací reklama - Protiprávní těžení z dobré pověsti rozlišovacího znaku soutěžitele)

(2006/C 131/43)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Siemens AG

Žalovaná: VIPA Gesellschaft für Visualisierung und Prozeßautomatisierung mbH

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesgerichtshof – Výklad čl. 3a odst. 1 písm. g) směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy (Úř. věst. L 250, s. 17; Zvl. vyd. 15/01, s. 227) ve znění, v němž byl vložen směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997 (Úř. věst. L 290, s. 18; Zvl. vyd. 15/03, s. 365) – Srovnávací reklama – Výrobky prodávané pod referenčními čísly, které v základě přebírají čísla objednávek výrobků soutěžitele

Výrok

Článek 3a odst. 1 písm. g) směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, musí být vykládán v tom smyslu, že když za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, použije soutěžící dodavatel ve svých katalozích v odborných kruzích známý ústřední prvek rozlišovacího znaku výrobce, netěží protiprávně z dobré pověsti tohoto rozlišovacího znaku.

(1) Úř. věst. C 82, 2.4.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/25

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht) – Emsland-Stärke GmbH v. Landwirtschaftskammer Hannover

(Věc C-94/05) (1)

(Společná zemědělská politika - Nařízení (ES) č. 97/95 - Prémie vyplácené podnikům vyrábějícím bramborový škrob - Podmínky poskytnutí - Sankce - Proporcionalita - Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 - Ochrana finančních zájmů Evropských společenství)

(2006/C 131/44)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Emsland-Stärke GmbH

Žalovaná: Landwirtschaftskammer Hannover

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesverwaltungsgericht – Výklad čl. 13 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 97/95 ze dne 17. ledna 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o minimální cenu a vyrovnávací platbu, která se vyplatí producentům brambor, jakož i nařízení Rady (ES) č. 1868/94, kterým se stanoví režim kvót pro výrobu bramborového škrobu (Úř. věst. L 16, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1125/96 ze dne 24. června 1996 (Úř. věst. L 150, s. 1) – Podmínky vyplacení prémie – Smlouva o pěstování uzavřená mezi jednak podnikem vyrábějícím bramborový škrob a nikoliv producentem a jednak obchodníkem, který brambory přímo nebo nepřímo odebírá od producentů brambor – Sankce

Výrok

Sankce stanovená v čl. 13 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 97/95 ze dne 17. ledna 19953, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o minimální cenu a vyrovnávací platbu, která se vyplatí producentům brambor, jakož i nařízení Rady (ES) č. 1868/9, kterým se stanoví režim kvót pro výrobu bramborového škrobu ve znění nařízení Komise (ES) č. 1125/96 ze dne 24. června 1996, je uplatnitelná na podnik vyrábějící bramborový škrob, který, aniž by bylo nutné, aby překročil subkvótu, která mu byla přidělena, se zásobil bramborami od subjektu, který je přímo, nebo nepřímo nakupuje od producentů, i když smlouva o koupi a dodávce uzavřená mezi ním a dotyčným subjektem byla smluvními stranami uvedené smlouvy nazvána „smlouva o pěstování“ a byla jako taková uznána příslušným vnitrostátním orgánem z titulu čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení, ale nemohla získat tuto kvalifikaci ve smyslu čl. 1 písm. d) a e) téhož nařízení.

2)	Přezkum první části druhé otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 13 odst. 4 nařízení č. 97/95, ve znění nařízení č. 1125/96, s ohledem na zásadu právní jistoty.

Přezkum druhé části druhé otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 13 odst. 4 nařízení č. 97/95, ve znění nařízení č. 1125/96, s ohledem na zásadu proporcionality uvedenou v čl. 2 odst. 1 a 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství.

Okolnost, že příslušný vnitrostátní orgán byl informován o skutečnosti, že se podnik vyrábějící bramborový škrob zásoboval bramborami od subjektu, který je přímo, nebo nepřímo nakupoval od producentů, sama o sobě nemůže mít vliv na kvalifikaci nesrovnalosti považované za „způsobenou z nedbalosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení č. 2988/95, ani v důsledku toho mít vliv na uplatnění sankce stanovené v čl. 13 odst. 4 nařízení č. 97/95, ve znění nařízení č. 1125/96, na uvedený podnik vyrábějící bramborový škrob.

(1) Úř. věst. C 93, 16.4.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/25

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 9. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État) – Ministre de l'Économie, des Finances et de l'Industrie v. Société Gillan Beach

(Věc C-114/05) (1)

(DPH - Místo zdanitelných plnění - Daňová příslušnost - Poskytování služeb uskutečněné v rámci výstav vodních sportů)

(2006/C 131/45)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ministre de l'Économie, des Finances et de l'Industrie

Žalovaná: Société Gillan Beach

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Conseil d'État (Francie) – Výklad čl. 9 odst. 2 směrnice 77/388/EHS: Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1) – Určení daňové příslušnosti – Poskytování služeb uskutečněné v rámci výstav vodních sportů

Výrok

Článek 9 odst. 2 písm. c) první odrážka šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládán v tom smyslu, že globální plnění poskytnuté organizátorem vystavovatelům na veletrhu nebo na výstavě spadá do kategorie poskytování služeb, na něž se vztahuje toto ustanovení.

(1) Úř. věst. C 115, 14.5.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/26

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Rakouská republika

(Věc C-133/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/78/ES - Rovné zacházení v zaměstnání a povolání - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2006/C 131/46)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: D. Martin, zmocněnec)

Žalovaná: Rakouská republika (zástupce: C. Pesendorfer, zmocněnec)

Předmět věci

Výrok

Rakouská republika tím, že nepřijala veškeré právní a správní předpisy, které jsou na spolkové úrovni nezbytné k dosažení souladu s ustanoveními směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, týkajícími se diskriminace na základě zdravotního postižení, a na zemské úrovni s výjimkou zemí Vídeň a Dolní Rakousko se všemi ustanoveními této směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedené směrnice.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 143, 11. 6. 2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/26

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. března 2006 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce College van Beroep voor het bedrijfsleven) – Stichting Zuid-Hollandse Milieufederatie, Stichting Natuur en Milieu v. College voor de toelating van bestrijdingsmiddelen

(Věc C-174/05) (1)

(Povolení uvádět na trh přípravky na ochranu rostlin - Směrnice 91/414/EHS - Článek 8 - Účinná látka s označením „aldikarb“ - Platnost čl. 2 prvního pododstavce bodu 3 rozhodnutí 2003/199/ES)

(2006/C 131/47)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

College van Beroep voor het bedrijfsleven

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Stichting Zuid-Hollandse Milieufederatie, Stichting Natuur en Milieu

Žalovaný: College voor de toelating van bestrijdingsmiddelen

Za přítomnosti: Bayer CropScience BV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – College van Beroep voor het bedrijfsleven – Platnost čl. 2 bodu 3 rozhodnutí Rady 2003/199/ES ze dne 18. března 2003 o nezařazení aldikarbu do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a odnětí povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto účinnou látku (Úř. věst. L 76, s. 21)

Výrok

Zkoumání položené otázky neukázalo žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 2 prvního pododstavce bodu 3 rozhodnutí Rady 2003/199/ES ze dne 18. března 2003 o nezařazení aldikarbu do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a odnětí povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto účinnou látku.

(1) Úř. věst. C 155, 25.6.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/27

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 9. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-310/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2001/95/ES - Obecná bezpečnost výrobků - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2006/C 131/48)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M.-J. Jonczy a A. Aresu, zmocněnci)

Žalovaný: Lucemburské velkovévodství (zástupce: S. Schreiner, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí ve stanovené lhůtě právních a správních předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, s. 4; Zvl. vyd. 15/06, s. 447)

Výrok

1)	Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 21 odst. 1 této směrnice.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 243, 1.10.2005.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bayerisches Landessozialgericht dne 3. února 2006 – Grete Schlepps v. Deutsche Rentenversicherung Oberbayern

(Věc C-60/06)

(2006/C 131/49)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bayerisches Landessozialgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Grete Schlepps

Žalovaná: Deutsche Rentenversicherung Oberbayern

Předběžné otázky

1)	Musí být příloha III části A a B, v obou případech bod č. 35 Německo-Rakousko písmeno e) bod i) nařízení (EHS) č. 1408/71 (1) vykládána v tom smyslu, že kromě oprávnění k pobírání dávek k 1. lednu 1994 předpokládá také usazení v Rakousku?

2)	Pokud ano, jsou tato ustanovení, jakož i příloha VI.C. Německo č. 1 nařízení (EHS) č. 1408/71, v souladu s nadřazenou normou práva Společenství, zejména se zásadou volného pohybu pracovníků uvedenou v článku 39 ve spojení s článkem 42 Smlouvy o ES?

(1) Úř. věst. L 149, s. 2.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale ordinario di Novara dne 5. ledna 2006 – Carp Snc di L. Moleri e V. Corsi, Associazione Nazionale Artigiani Legno e Arredamenti v. Ecorad Srl

(Věc C-80/06)

(2006/C 131/50)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale ordinario di Novara.

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Carp Snc di L. Moleri e V. Corsi, Associazione Nazionale Artigiani Legno e Arredamenti

Žalovaná: Ecorad Srl

Předběžné otázky

1)	Je třeba článek 2, článek 3, přílohu II a přílohu III rozhodnutí 1999/93/ES (1) vykládat tak, že vylučují, aby dveře určené pro použití s antipanikovými madly mohly vyrábět subjekty (výrobci dveří), které nesplňují požadavky systému ověřování shody č. 1?

Je-li odpověď na první otázku kladná, jsou ustanovení obsažená v článku 2, článku 3, příloze II a příloze III rozhodnutí 1999/93/ES nezávisle na přijetí technických norem Evropským výborem pro normalizaci (CEN) právně závazná od data vstupu uvedeného rozhodnutí v platnost, pokud jde o typ postupu ověřování shody, který musí dodržet výrobci (konkrétně výrobci dveří) v souvislosti s dveřmi určenými pro použití s antipanikovými madly?

Je třeba článek 2, článek 3, přílohu II a přílohu III rozhodnutí 1999/93/ES považovat za neplatné z důvodu rozporu se zásadou proporcionality v části, v níž ukládají všem výrobcům povinnost dodržet postup ověřování shody č. 1, aby mohli uvést označení shody ES na samotné dveře s antipanikovými madly (přičemž pověřují CEN přijetím příslušných technických norem)?

(1) Rozhodnutí Komise 1999/93/ES ze dne 25. ledna 1999 o postupu ověřování shody stavebních výrobků ve smyslu čl. 20 odst. 2 směrnice Rady 89/106/EHS, pokud jde o dveře, okna, okenice, rolety, vrata a příslušné stavební kování (Úř. věst. L 29, s. 51).

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Madrid dne 20. února 2006 – Navicon, S.A. v. Administración del Estado

(Věc C-97/06)

(2006/C 131/51)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Madrid.

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Navicon, S.A..

Žalovaný: Administración del Estado.

Předběžné otázky

1)	Musí být pro účely osvobození od daně stanoveného v čl. 15 bodě 5 šesté směrnice (1), výraz nájem vykládán v tom smyslu, že se týká výlučně nájmu celého prostoru lodi (celkový nájem) nebo že se týká rovněž nájmu části nebo procentního podílu prostoru lodi (částečný nájem)?

2)	Je vnitrostátní zákon, který umožňuje osvobození od daně pouze u celkového nájmu v rozporu s šestou směrnicí?

(1) Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1)

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/29

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeitsgericht Berlin dne 28. února 2006 – Annette Radke v. Achterberg Service GmbH & Co KG

(Věc C-115/06)

(2006/C 131/52)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Arbeitsgericht Berlin

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Annette Radke

Žalovaná: Achterberg Service GmbH & Co KG

Předběžné otázky

Musí být směrnice Rady 98/59/ES (1) ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění vykládána v tom smyslu, že projednávání ve smyslu článku 2 směrnice je uzavřeno již tehdy, když ztroskotala přímá jednání mezi zaměstnavatelem a zástupci zaměstnanců, nebo musí být ukončena i jednání před dohadovacím orgánem, pokud se zaměstnavatel nebo zástupci zaměstnanců obrátí na podnikový dohadovací orgán stanovený vnitrostátním právem?

b)	V případě kladné odpovědi na druhou alternativu, vyžaduje směrnice, aby před podáním výpovědí byla ukončena jak jednání v dohadovacím orgánu o možnosti jak se vyhnout hromadnému propouštění nebo jak ho omezit, tak i jednání o možnosti zmírnit jeho následky využitím doplňujících sociálních opatření?

a)	Musí být směrnice vykládána v tom smyslu, že oznámení orgánu veřejné moci příslušnému pro záležitosti práce podle článku 3 směrnice smí být provedeno až po ukončení projednávání?

b)	V případě kladné odpovědi na otázku písm. a), musí být před podáním oznámení ukončena jak jednání o tom, jak se vyhnout hromadnému propouštění nebo jak ho omezit, tak i jednání o zmírnění jeho následků?

(1) Úř. věst. L 225, s. 16.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/29

Žaloba podaná dne 28. února 2006 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-119/06)

(2006/C 131/53)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: X. Lewis, zmocněnec, M. Mollica, advokát)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že tím, že region Toskánsko a toskánské Aziende Sanitarie (místní zdravotní služby) uzavřely s Confederazione delle Misericordie d'Italia, ANPAS – toskánským regionálním výborem a Italským červeným křížem – toskánskou sekcí, rámcovou regionální smlouvu o poskytování zdravotních dopravních služeb ze dne 11. října 1999, prodloužily následně její platnost dodatkovým protokolem ze dne 28. března 2003 a poté uzavřely v dubnu 2004 na základě regionálního usnesení č. 379 ze dne 19. dubna 2004 novou regionální rámcovou smlouvu, která tak při zachování smluvních vztahů s uvedenými sdruženími jim svěřuje správu dotčených služeb na období od ledna 2004 do prosince 2008, Italská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice Rady 92/50/EHS (1) ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby, a zejména z jejích článků 11, 15 a 17.

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise tvrdí, že výše uvedené smlouvy o poskytování dotčených služeb představují smlouvy o poskytování veřejných služeb, jež byly zadány přímo a bez jakékoliv formy veřejné soutěže, a jsou tudíž v rozporu s právem Společenství o zadávání veřejných zakázek.

(1) Úř. věst. L 209, 24.7.1992, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/30

Žaloba podaná dne 10. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Maltská republika

(Věc C-136/06)

(2006/C 131/54)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Konstantinidis a D. Lawunmi, zmocněnci)

Žalovaná: Maltská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Maltská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s následujícími směrnicemi Evropského parlamentu a Rady, a sice směrnicí 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (1) a směrnicí 2003/108/ES ze dne 8. prosince 2003, kterou se mění směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (2), nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedené směrnice;

—	uložit Maltské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnic uplynula dne 13. srpna 2004.

(1) Úř.věst. L 37, 13.2.2003, s. 24

(2) Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 106

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/30

Žaloba podaná dne 10. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-137/06)

(2006/C 131/55)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Alcover San Pedro a D. Lawunmi, zmocněnci)

Žalovaný: Irsko

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Irsko tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (1) nebo v každém případě tím, že o takých předpisech Komisi neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něho vyplývají z článku 14 této směrnice.

—	uložil Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice uplynula dne 18. července 2004.

(1) Úř. věst. L 189, s. 12

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/30

Žaloba podaná dne 10. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-138/06)

(2006/C 131/56)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Alcover San Pedro a D. Lawunmi, zmocněnci)

Žalovaný: Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Spojené království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (1) nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něho vyplývají z této směrnice;

—	uložil Spojenému království Velké Británie a Severního Irska náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice uplynula dne 18. července 2004.

(1) Úř. věst. L 189, s. 12

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/31

Žaloba podaná dne 21. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Finská republika

(Věc C-152/06)

(2006/C 131/57)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Konstantinidis a K. Nyberg)

Žalovaná: Finská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Finská republika tím, že nepřijala právní a správní opatření nezbytná k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (1), pokud jde o autonomní provincii Åland, nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 13. srpna 2004.

(1) Úř. věst. L 37, s. 19.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/31

Žaloba podaná dne 21. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Finská republika

(Věc C-153/06)

(2006/C 131/58)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Konstantinidis a K. Nyberg)

Žalovaná: Finská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Finská republika tím, že nepřijala právní a správní opatření nezbytná k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (1), pokud jde o autonomní provincii Åland, nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 13. srpna 2004.

(1) Úř. věst. L 37, s. 24.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/32

Žaloba podaná dne 21. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Finská republika

(Věc C-154/06)

(2006/C 131/59)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Konstantinidis a K. Nyberg)

Žalovaná: Finská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Finská republika tím, že nepřijala právní a správní opatření nezbytná k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/108/ES ze dne 8. prosince 2003 (1), kterou se mění směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), pokud jde o autonomní provincii Åland, nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 13. srpna 2004.

(1) Úř. věst. L 345, s. 106.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/32

Žaloba podaná dne 23. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Švédské království

(Věc C-156/06)

(2006/C 131/60)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Maidani a K. Simomsson)

Žalovaný: Švédské království

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Švédské království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (1) a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES, nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

—	uložil Švédskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice uplynula dne 11. srpna 2004.

(1) Úř. věst. L 35, s. 1.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/32

Žaloba podaná dne 23. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-157/06)

(2006/C 131/61)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci X. Levis, D. Recchia, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Italská republika tím, že použila nařízení ministra vnitra ze dne 11. července 2003 Prot. 558/A/04/03/RR, kterým byla schválena odchylka od právní úpravy Společenství ohledně veřejných zakázek na dodávky za účelem nabytí lehkých vrtulníků pro potřebu policejních sil a národních požárních sborů, aniž by existovala některá z podmínek, které mohou takovouto výjimku odůvodnit, porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 odst. 1 písm. b) a článků 6 a 9 směrnice 93/36/EHS. (1)

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise Evropských společenství podala dne 23. března 2006 žalobu na určení, že Italská republika tím, že použila nařízení ministra vnitra ze dne 11. července 2003, kterým byla schválena odchylka od právní úpravy Společenství ohledně veřejných zakázek na dodávky za účelem nabytí lehkých vrtulníků pro potřebu policejních sil a národních požárních sborů, aniž by existovala některá z podmínek, které mohou takovouto výjimku odůvodnit, porušila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice Rady 93/36/EHS ze dne 14. června 1993, o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky a zejména z čl. 2 odst. 1 písm. b) ve spojení z články 6 a 9 této směrnice.

Během přezkumu v rámci jiného řízení o nesplnění povinnosti se Komise dozvěděla o existenci výše uvedeného nařízení ministra vnitra. Komise je toho názoru, že toto nařízení je v rozporu s výše uvedenou směrnicí o veřejných zakázkách na dodávky, protože nebyla splněna žádná z podmínek, při jejichž existenci čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 93/36/EHS povoluje směrnici nepoužít – to znamená při dodávkách, které jsou prohlášeny za tajné nebo jejichž provádění musí doprovázet zvláštní bezpečnostní opatření nebo pokud to vyžaduje ochrana základních bezpečnostních zájmů členského státu.

(1) Úř. věst. L 199, 9.8.1993, s. 1; Zvl. vyd. 06/02, s. 110.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/33

Žaloba podaná dne 23. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Finská republika

(Věc C-159/06)

(2006/C 131/62)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: U. Wölker, F. Simonetti a K. Nyberg, jako zmocněnci)

Žalovaná: Finská republika

Návrhová žádání

—

určit, že Finská republika tím, že nepřijala ohledně autonomní oblasti Åland právní a správní předpisy nezbytné pro provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 (1), o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí, nebo v každém případě tím, že tato opatření nesdělila Komisi, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložit Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 21. července 2004.

(1) Úř. věst. L 197, s. 30; Zvl. vyd. 15/06, s. 157.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/33

Žaloba podaná dne 24. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-160/06)

(2006/C 131/63)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: E. Montaguti, G. Zavvos, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že tím, že Italská republika nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/51/ES (1) ze dne 18. června 2003 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách některých forem společností, bank a jiných finančních institucí a pojišťoven, nebo v každém případě tím, že nesdělila taková opatření Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedené směrnice;

—	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení uvedené směrnice do vnitrostátního práva uplynula dne 1. ledna 2005.

(1) Úř. věst. L 178, 17.7.2003, s. 16.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/34

Kasační opravný prostředek podaný dne 29. března 2006 Ermioni Komninou, Grigorios Dokos, Donatos Pappas, Vasilios Pappas, Aristidis Pappas, Eleftheria Pappa, Lamprini Pappa, Irini Pappa, Alexandra Dokou, Fotios Dimitriou, Zoi Dimitriou, Petros Bolosis, Despina Bolosi, Konstantinos Bolosis a Thomas Bolosis proti usnesení Soudu prvního stupně vydanému dne 13. ledna 2006 ve věci T-42/04: Komninou a další v. Komise

(Věc C-167/06 P)

(2006/C 131/64)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé): Ermioni Komninou, Grigorios Dokos, Donatos Pappas, Vasilios Pappas, Aristidis Pappas, Eleftheria Pappa, Lamprini Pappa, Irini Pappa, Alexandra Dokou, Fotios Dimitriou, Zoi Dimitriou, Petros Bolosis, Despina Bolosi, Konstantinos Bolosis a Thomas Bolosis (zástupce: G. Dellis, dikigoros)

Další účastník řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Navrhovatelé se domáhají, aby Soudní dvůr:

—	připustil tento kasační opravný prostředek;

—	zrušil napadené usnesení Soudu prvního stupně ze dne 13. ledna 2006 ve věci T-42/04;

—	rozhodl o žalobě navrhovatelů ze dne 10. února 2004, připustil tuto žalobu a uložil Evropské komisi zaplatit každému z navrhovatelů částku 200 000eur se zákonnými úroky ve výši 8 %, a to od vydání rozsudku Soudního dvora až do zaplacení;

—	nařídil odpůrci nahradit veškeré náklady navrhovatelů v řízení v prvním stupni a náklady kasačního opravného prostředku, a podpůrně, v případě zamítnutí tohoto kasačního opravného prostředku, uložil odpůrci náhradu nákladů nebo, v každém případě, všem účastníkům řízení náhradu vlastních nákladů.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek ve věci C-167/06 byl podán patnácti navrhovateli s bydlištěm v Parga (prefektura Preveza, Řecko) proti usnesení Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 13. ledna 2006 ve věci T-42/04. Tímto usnesením byla jako zjevně neopodstatněná zamítnuta jejich žaloba na náhradu škody proti Komisi Evropských společenství podaná dne 10. února 2004.

Svou žalobou podanou Soudu prvního stupně dne 10. února 2004 navrhovatelé zahájili proti Komisi řízení náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěli z důvodu chování Komise v průběhu projednávání jejich stížnosti ze dne 7. července 1995 týkající se porušení řeckými orgány práva životního prostředí Společenství, a zejména článků 3 a 5 směrnice 85/337/EHS v souvislosti s projektem výstavby biologické čistírny odpadních vod na místě zvaném Varka.

Uplatňovali, že celkový a soustavný přístup Komise ve vztahu k nim je zjevným případem špatné správy. Zejména:

Úvodem, zaprvé, Komise je ve vhodné době neinformovala o vývoji řešení jejich stížnosti, zatajila informace a uvedla je v omyl co se týče vývoje řešení jejich stížnosti; zadruhé, Komise zamítla jejich stížnost, přičemž odůvodnění bylo zjevně v rozporu s právem životního prostředí Společenství a s judikaturou Soudního dvora; zatřetí, nedodržela základní pravidla objektivity týkající se projednávání jejich případu svými úředníky;

následně, poté, co výše uvedené skutečnosti byly potvrzeny Evropským ombudsmanem, Komise nepřijala základní opatření k nápravě výše uvedených případů špatné správy. Navíc nadále jednala ve vztahu k navrhovatelům liknavým a netransparentním způsobem: jednak odmítla připustit své chyby ve vztahu k nim a jednak odmítla (jak v okamžiku předložení návrhu na náhradu škody, tak i teď) přezkoumat podstatu jejich stížnosti a zajistit jednotný a správný výklad práva Společenství.

Navrhovatelé dále uplatňovali, že nezávisle na skutečnosti, zda je postoj Komise k výkladu směrnice 85/337/EHS správný, Komise svým jednáním flagrantním způsobem porušila své základní povinnosti ve vztahu k navrhovatelům jako evropským občanům a adresátům veřejné správy, a zejména porušila zásady řádného úředního postupu, nestrannosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, a rovněž ve skutečnosti porušila právo na stížnost udělené evropským občanům.

Soud prvního stupně v napadeném usnesení bez přezkoumání opodstatněnosti návrhu na náhradu škody použil článek 111 svého jednacího řádu a rozhodl, že a) žaloba zcela postrádá právní základ a b) není nezbytné pokračovat v řízení před Soudem, zejména předkládat další vyjádření a provést ústní část řízení. Z tohoto důvodu zamítl žalobu v plném rozsahu a uložil navrhovatelům náhradu nejen jejich vlastních nákladů, ale rovněž nákladů Komise. Napadené usnesení bylo oznámeno procesnímu zástupci navrhovatelů doporučeným dopisem dne 25. ledna 2006.

Navrhovatelé považují uvedené usnesení za právně nesprávné ve smyslu čl. 225 druhého pododstavce Smlouvy o ES a článku 58 Statutu Soudního dvora; navrhovatelé podávají kasační opravný prostředek uvedený v těchto článcích a v článku 56 Statutu, jenž je přípustný a byl podán ve lhůtě a na základě zjevného právního zájmu. Ve svém kasačním opravném prostředku navrhovatelé chtějí prokázat právní vady napadeného usnesení.

Tyto vady se týkají:

(i)	skutečnosti, že Soud prvního stupně plně opomenul přezkoumat důvody a argumenty navrhovatelů ohledně porušení práva na podání stížnosti, jak je zakotveno jako aspekt evropského občanství;

(ii)

skutečnosti, že Soud prvního stupně v každém případě zkreslil obsah rozhodnutí Evropského ombudsmana ze dne 18. července 2002, jež bylo nejdůležitějším důkazním prostředkem, o který navrhovatelé opírali svou žalobu, a v každém případě skutečnosti, že se Soud dopustil omylu při právním posouzení tohoto důkazního prostředku;

(iii)

skutečnosti, že Soud prvního stupně nesprávně vykládal a použil zásady řádného úředního postupu, nestrannosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, a v některých případech zkreslil obsah důkazních prostředků, a, v každém případě, dopustil se omylu v právním posouzení skutečností uvedených v žalobě týkajících se porušení výše uvedených zásad;

(iv)

skutečnosti, že Soud prvního stupně nepřezkoumal návrh na náhradu škody, nebo, v každém případě, přezkoumal jej nedostatečným způsobem v rozsahu, v němž považoval sporné jednání Komise za souhrn izolovaných skutečností oddělených jedna od druhé, a ne za celek, přes skutečnost, že porušení pravidel Společenství, kterých se navrhovatelé dovolávali, a škoda, kterou navrhovatelé utrpěli, vyplývá především z celkového přístupu Komise během období osmi let.

Obecněji, navrhovatelé mají za to, že Soud opomenul vyvodit správné závěry ze základní zásady, podle které má Komise zajistit, aby řízení probíhalo řádně a v souladu s právem, a v případě omylu musí nést finanční následky špatné správy. Nedodržení základních zásad upravujících jednání orgánů může mimoto být příčinou nemajetkové újmy, jejíž náhradu a odškodnění mohou evropští občané požadovat.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/35

Žaloba podaná dne 31. března 2006 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-172/06)

(2006/C 131/65)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: S. Pardo Quintillán, zmocněnec)

Žalovaná: Španělské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Španělské království tím, že podřídilo udělování veřejných podpor hospodářským subjektům, které si přejí ve Španělsku uvádět na trh solární kolektory vyrobené a uvedené na trh v jiném členském státě v souladu s právními předpisy, nebo vyrobené v zemi, která podepsala Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, podmínce, aby uvedené kolektory měly osvědčení o shodě splňující požadavky stanovené ve vnitrostátních právních předpisech, a aby za tím účelem byly poslány do určené vnitrostátní laboratoře, aby podstoupily zkoušky již provedené v uvedeném státě, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 28 a 30 Smlouvy o ES a z článků 11 a 13 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

—	uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Španělská právní úprava týkající se podmínek přístupu k veřejným podporám solárních kolektorů pocházejících z jiného členského státu nebo ze země, která podepsala Dohodu o Evropském hospodářském prostoru je v rozporu se základní zásadou volného pohybu zboží a nelze ji odůvodnit žádným z důvodů obecného zájmu vyjmenovaných v článku 30 Smlouvy o ES ani žádným z kategorických požadavků uznaných judikaturou Soudního dvora.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/35

Kasační opravný prostředek podaný dne 5. dubna 2006 Stadtwerke Schwäbisch Hall GmbH, Stadtwerke Tübingen GmbH a Stadtwerke Uelzen GmbH proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 26. ledna 2006 ve věci T-92/02, Stadtwerke Schwäbisch Hall GmbH, Stadtwerke Tübingen GmbH a Stadtwerke Uelzen GmbH v. Komise Evropských společenství, podporovaná E.ON Kernkraft GmbH, RWE Power AG, EnBW Energie Baden-Württemberg AG a Hamburgische Electricitäts-Werke AG

(Věc C-176/06 P)

(2006/C 131/66)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Stadtwerke Schwäbisch Hall GmbH, Stadtwerke Tübingen GmbH, Stadtwerke Uelzen GmbH (zástupci: D. Fouquet a P. Becker, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Komise Evropských společenství, E.ON Kernkraft GmbH, RWE Power AG, EnBW Energie Baden-Württemberg AG a Hamburgische Electricitäts-Werke AG

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 26. ledna 2006 v řízení Stadtwerke Schwäbisch Hall GmbH a další v. Komise Evropských společenství (T-92/02) (1);

—

je-li ve věci možné rozhodnout, zrušit rozhodnutí Evropské komise K(2001)3967 konečné ze dne 11. prosince 2001 v rozsahu, v němž Komise v tomto rozhodnutí konstatuje, že rezervy na likvidaci jaderného odpadu a uzavření jaderných elektráren ve Spolkové republice Německo nejsou podporami ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES;

—	není-li ve věci možné rozhodnout, vrátit věc prvnímu rozšířenému senátu Soudu prvního stupně k novému projednání při zachování zákonného soudce navrhovatelek v předchozím soudním řízení;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení;

—	uložit odpůrkyni náhradu nákladů řízení o opravném prostředku.

Podpůrně:

—	zamítnout návrh vedlejších účastníků řízení na převzetí nákladů vzniklých v řízení před Soudem prvního stupně navrhovatelkami.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelky tímto kasačním opravným prostředkem napadají rozsudek Soudu prvního stupně, který prohlásil, že rozhodnutí Komise o tom, že daňový odklad pro rezervy na likvidaci jaderného odpadu a uzavření jaderných elektráren ve Spolkové republice Německo nelze pokládat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, je v souladu s právem. Jako důvody kasačního opravného prostředku uplatňují porušení procesního práva a porušení hmotného práva Společenství.

Soud prvního stupně podle navrhovatelek přidělil věc navzdory zjevné právní obtížnosti a značnému významu čtvrtému senátu se třemi soudci namísto prvního rozšířeného senátu, aniž by byly dány zvláštní okolnosti. Toto bezdůvodné a neoprávněné přidělení věci po několika letech trvání řízení menšímu senátu je porušením práv navrhovatelek na zákonného soudce.

Soud prvního stupně nerozlišoval mezi požadavky na existenci státní podpory a požadavky na zahájení formálního hlavního vyšetřovacího řízení. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě při zkoumání, zda je záměr podpory slučitelný se společným trhem, existovaly značné obtíže skutkové a právní povahy ohledně existence státní záruky, ohledně dostatečné konkretizace povinností při uzavírání dotčených zařízení, respektive likvidaci jaderného odpadu, jakož i ohledně konkrétních částek rezerv, daňových zvýhodnění a celkových nákladů uzavření, nebyla Komise oprávněna omezit se pouze na předběžné přezkoumání. Naopak byla v projednávaném případě povinna zahájit formální vyšetřovací řízení.

Soud rovněž správně neposoudil otázku selektivity německé právní úpravy rezerv jako takové. Nevzal v potaz, že daňové osvobození rezerv v odvětví atomové energie je výjimkou z obecné daňové právní úpravy. Tato výjimka je však přípustná pouze tehdy, jsou-li budoucí povinnosti dostatečně určité. V projednávaném případě však tomu tak není: kritéria související s okamžikem uzavření, povinnostmi při uzavření, jakož i právními následky nedodržení předpisů nebyla vůbec dostatečně určitá. Ale i kdyby nebylo možné konstatovat selektivitu podpory de jure, může opatření porušovat právo týkající se podpor, pokud je způsobilé zvýhodnit některé podniky. Směrnice o liberalizaci vnitřního trhu s elektřinou požaduje, aby členské státy aktivně odstraňovaly diskriminaci a narušování hospodářské soutěže. Soud však naproti tomu nekonstatoval, že by spolková vláda byla povinna změnit praxi v oblasti rezerv, která představuje přímé porušení směrnice a zásady „užitečného účinku“, když selektivně podporuje jednotlivá hospodářská odvětví.

Navrhovatelky závěrem uplatňují, že napadený rozsudek jim neprávem ukládá náklady vedlejších účastníků řízení. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastníci do řízení vstoupili teprve v jeho pozdním stádiu v době, kdy již byla předložena všechna podstatná vyjádření, mohl být jejich význam pro podporu žalované pouze okrajový. Tato situace nemůže odůvodnit, aby žalobkyně nesly náklady řízení v plném rozsahu.

(1) Úř. věst. C 74, s. 15.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/37

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2006 – Degussa v. Komise

(Věc T-279/02) (1)

(„Hospodářská soutěž - Článek 81 ES - Kartelové dohody - Trh s methioninem - Jednotná a nepřetržitá povaha protiprávního jednání - Pokuta - Pokyny o metodě stanovování pokut - Závažnost a délka trvání protiprávního jednání - Spolupráce během správního řízení - Článek 15 odst. 2 nařízení č. 17/62 - Presumpce neviny“)

(2006/C 131/68)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Degussa AG (Düsseldorf, Německo) (zástupci: R. Bechtold, M. Karl a C. Steine, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Bouquet a W. Mölls, zmocněnci, ve spolupráci s H.-J. Freundem, advokátem)

Vedlejší účastník na podporu žalované: Rada Evropské unie (zástupci: E. Karlsson a S. Marquardt, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2003/674/ES ze dne 2. července 2002 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (věc C.37.519 – Methionin) (Úř. věst. 2003, L 255, s. 1) a podpůrně návrh na snížení pokuty uložené žalobkyni uvedeným rozhodnutím

Výrok rozsudku

1)	Pokuta uložená žalobkyni v článku 3 Rozhodnutí Komise 2003/674/ES ze dne 2. července 2002 v řízení podle čl. 81 Smlouvy o ES a čl. 53 Dohody o EHP (věc C.37.519 – Methionin) se snižuje na 91 125 000 eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a 75 % nákladů řízení vynaložených Komisí.

4)	Komise ponese 25 % vlastních nákladů řízení.

5)	Rada ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 274, 9.11.2002.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/37

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2006 – Deutsche Bahn v. Komise

(Věc T-351/02) (1)

(„Státní podpory - Stížnost soutěžitele - Směrnice 92/81/EHS - Spotřební daně z minerálních olejů - Minerální oleje používané jako pohonná hmota pro létání - Osvobození od spotřební daně - Dopis Komise stěžovateli - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Napadnutelný akt - Nařízení (ES) č. 659/1999 - Pojem podpora - Přičitatelnost státu - Rovné zacházení“)

(2006/C 131/69)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Deutsche Bahn AG (Berlín, Německo) (zástupci: původně M. Schütte, M. Reysen a W. Kirchhoff, poté M. Schütte a M. Reysen, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Kreutschitz a J. Flett, zmocněnci)

Vedlejší účastník na podporu žalované: Rada Evropské unie (zástupci: A.-M. Colaert, F. Florindo Gijón a C. Saile, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 12. září 2002, kterým se zamítá stížnost podaná žalobkyní dne 5. července 2002

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Rada ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 31, 8.2.2003.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/38

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. dubna 2006 – Camós Grau v. Komise

(Věc T-309/03) (1)

(„Vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) týkající se řízení a financování Institutu pro evropsko-latinskoamerické vztahy (IRELA) - Případný střet zájmů v osobě vyšetřovatele - Odvolání skupiny - Vliv na průběh vyšetřování a obsah zprávy z vyšetřování - Zpráva, kterou se uzavírá vyšetřování - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Žaloba na náhradu škody - Přípustnost“)

(2006/C 131/71)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Manuel Camós Grau (Brusel, Belgie) (zástupce: M.-A. Lucas, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: J.-F. Pasquier a C. Ladenburger, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak návrh na zrušení zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ze dne 17. října 2002, kterou se uzavírá vyšetřování týkající se Institutu pro evropsko-latinskoamerické vztahy (IRELA), a jednak návrh na náhradu nehmotné újmy a újmy na služebním postupu údajně utrpěné z důvodu této zprávy

Výrok rozsudku

1)	Komisi se ukládá zaplatit M. Camós Grauovi částku 10 000 eur.

2)	Ve zbývající části se návrhové žádání zamítá.

3)	Komise ponese náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 275, 15.11.2003.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/39

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2006 – Saiwa v. OHIM

(Věc T-344/03) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška obrazové ochranné známky obsahující slovní prvek ‚SELEZIONE ORO Barilla‘ - Námitky - Starší slovní ochranné známky ORO a ORO SAIWA - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 - Zamítnutí námitek“)

(2006/C 131/72)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Saiwa SpA (Janov, Itálie) (zástupci: G. Sena, P. Tarchini, J.-P. Karsenty a M. Karsenty-Ricard, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: M. Capostagno a O. Montalto, zmocněnci)

Další účastník řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastník řízení před Soudem: Barilla Alimentare SpA (Parma, Itálie) (zástupci: A. Vanzetti a S. Bergia, advokáti)

Předmět věci

Žaloba proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 18. července 2003 (R 480/2002-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Saiwa SpA a Barilla Alimentare SpA

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 304, 13.12.2003.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/39

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2006 – Madaus v. OHIM

(Věc T-202/04) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Starší mezinárodní slovní ochranná známka ECHINACIN - Přihláška slovní ochranné známky Společenství ECHINAID - Relativní důvod pro zamítnutí - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2006/C 131/73)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Madaus AG (Kolín, Německo) (zástupce: I. Valdelomar Serrano, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: J. Novais Gonçalves, zmocněnec)

Dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastník řízení před Soudem: Optima Healthcare Ltd (Cardiff, Spojené království)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 30. března 2004 (věc R 714/2002-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi Madaus AG a Optima Healthcare Ltd

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 201, 7.8.2004

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/40

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2006 – Kachakil Amar v. OHIM

(Věc T-388/04) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Obrazová ochranná známka tvořená podélnou čarou zakončenou do trojúhelníku - Odmítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Nabytí rozlišovací způsobilosti užíváním“)

(2006/C 131/74)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Habib Kachakil Amar (Valencie, Španělsko) (zástupce: J.C. Heder, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: O. Mondéjar, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 20. července 2004 (R 175/2004-1), kterým byl odmítnut zápis obrazové ochranné známky „Podélná čára zakončená do trojúhelníku“ jako ochranné známky Společenství

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 284, 20.11.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/40

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 30. března 2006 – Korkmas a další v. Komise

(Věc T-2/04) (1)

(„Přípustnost - Žaloba na neplatnost - Akt, proti kterému lze podat žalobu - Konkludentní rozhodnutí Komise, kterým se odmítá předložit Radě návrh - Žaloba pro nečinnost - Opomenutí, proti kterému lze podat žalobu - Opomenutí předložit Radě návrh - Diskreční pravomoc - Soudní příkaz“)

(2006/C 131/75)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Cemender Korkmaz (Flers, Francie), Corner House Research (Sturminster Newton, Dorset, Spojené království) a The Kurdisch Human Rights Project (Londýn, Spojené království) (zástupci: původně P. Moser, barrister, a A. Stock, advokát, nyní P. Moser a H. Miller, solicitor)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Bourdot a M. Wilderspin, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení pravidelné zprávy Komise ze dne 5. listopadu 2003 týkající se pokroku Turecka na cestě k přistoupení v rozsahu, v němž obsahuje rozhodnutí Komise, kterým odmítla předložit Radě doporučení v oblasti předvstupní finanční pomoci pro Turecko, podpůrně návrh na určení nečinnosti v tomto ohledu a v každém případě návrh na soudní příkaz v tomto ohledu

Výrok usnesení

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Cemender Korkmaz, Corner House Research a The Kurdish Human Rights Project se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 71, 20.3.2004.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/40

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 4. dubna 2006 – Tesoka v. FEACVT

(Věc T-398/05 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2006/C 131/76)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sabrina Tesoka (Overijse, Belgie) (zástupce: J.-L. Fagnard, advokát)

Žalovaná: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (FEACVT) (zástupce: C. Callanan, advokát)

Předmět věci

Návrh na předběžná opatření, který směřuje k tomu, aby FEACVT bylo uloženo jednak zaplatit žalobkyni předběžnou náhradu škody a jednak vrátit žalobkyni dokumenty, které nezbytně potřebuje pro získání podpory v nezaměstnanosti v zemi svého bydliště

Výrok usnesení

1)	Není namístě vydat rozhodnutí o návrhu na předběžná opatření.

2)	V rámci řízení o předběžných opatřeních nese žalovaná vlastní náklady jakož i polovinu nákladů žalobkyně.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/41

Žaloba podaná dne 11. ledna 2006 – Dimitrios Grammatikopolous v. OHIM

(Věc T-20/06)

(2006/C 131/77)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: řečtina

Účastníci řízení

Žalobce: Dimitrios Grammatikopolous (zástupce: Konstantinos Taoulas, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: National Academy of Recording Arts and Sciences (Santa Monica, Spojené státy)

Návrhy žalobce

—	zrušit a prohlásit za neplatné rozhodnutí R 1062/2000-4 čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 18. srpna 2005 a vyhovět přihlášce žalobce k zápisu slovního označení GRAMMY jako ochranné známky Společenství, tak jak byla podána nebo, podpůrně, jak byla pozměněna, jak je uvedeno v žalobě.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobce

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní označení GRAMMY pro výrobky ve třídách 25 a 28 – přihláška č. 19 315

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: National Academy of Recording Arts and Sciences

Namítaná ochranná známka nebo označení: národní ochranná známka GRAMMY pro výrobky ve třídách 9. 35, 41 a 42

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: vyhovění odvolání. Zamítnutí přihlášky k zápisu.

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 8 odst. 5 a čl. 43 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 40/94. Žalobce tvrdí, že nebylo prokázáno skutečné obchodní užívání ochranné známky namítané v námitkovém řízení, a nesouhlasí s posouzením odvolacího senátu, podle kterého se jedná o ochrannou známku, která má dobré jméno.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/41

Žaloba podaná dne 8. března 2006 – General Química a další v. Komise

(Věc T-85/06)

(2006/C 131/78)

Jazyk, ve kterém byla sepsána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: General Química, S.A. (Lantarón, Álava, Španělsko), Repsol Química, S.A. a Repsol YPF, S.A. (Madrid) (zástupci: J. M. Jiménez Laiglesia a J. Jiménez Laiglesia, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—	zrušit čl. 1 písm. g) a h) a čl. 2 písm. d) rozhodnutí v rozsahu, v němž určuje, že Repsol Química a Repsol YPF jsou solidárně odpovědné za porušení čl. 81 odst. 1 ES, podpůrně, zrušit rozhodnutí o solidární odpovědnosti Repsol YPF;

—	zrušit čl. 2 písm. d) rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví pokutu ve výši 3,38 milionů eur, podpůrně, snížit přiměřeně výši uložené pokuty;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba směřuje proti rozhodnutí Komise C (2005) 5592 konečné ze dne 21. prosince 2005 ve věci COMP/F/38.443 – Chemické látky pro průmysl výroby a zpracování kaučuku. V napadeném rozhodnutí Komise prohlásila, že žalobkyně spolu s jinými podniky porušily čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 Dohody o EHP tím, že se v období 1999–2000 účastnily série dohod a jednání ve vzájemné shodě spočívajících v určování cen a výměně důvěrných informací v odvětví chemických látek pro průmysl výroby a zpracování kaučuku v EHP. Za toto protiprávní jednání uložila Komise žalobkyním pokutu na základě solidární odpovědnosti.

Na podporu svých požadavků uvádějí následující žalobní důvody:

—	nesprávné posouzení ze strany Komise při určení odpovědnosti Repsol YPF a Repsol Química spolu s General Química a podpůrně nesprávné posouzení a chybějící odůvodnění při určení solidární odpovědnosti Repsol YPF;

—	nesprávné posouzení, chybějící odůvodnění a porušení zásad proporcionality a rovného zacházení při výpočtu sankce;

—	nesprávné posouzení a nedostatečné odůvodnění při použití Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (1).

(1) Úř. věst. 2002, C 45, s. 3.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/42

Žaloba podaná dne 15. března 2006 – Lebard v. Komise

(Věc T-89/06)

(2006/C 131/79)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Daniel Lebard (Brusel, Belgie) (zástupce: M. de Guillenchmidt, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí formulované dopisem ze dne 16. ledna 2006 adresované D. Lebardovi, kterým byla jménem Komise zamítnuta žádost o odvolání rozhodnutí IV/M.1517;

—	v důsledku toho zrušit rozhodnutí Komise o uzavření spisu o spojení Rhodia/Albright & Wilson a Hoechst/Rhône-Poulenc, jelikož tato spojení spolu souvisejí;

—	v důsledku toho prohlásit, že se rozhodnutí IV/M.1378 z roku 2004 rovněž zrušuje;

—	uložit Komisi, aby D. Lebardovi uhradila částku jedno euro jako náhradu způsobené škody, aby na vlastní náklady zveřejnila jí odsuzující rozsudek Soudu v novinách vybraných žalobcem a náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutím č. IV/M.1517 ze dne 13. července 1999 Komise povolila spojení, na základě něhož měla Rhodia SA převzít úplnou kontrolu nad společností Albright & Wilson, jejíž prezidentem byl žalobce od 28. července 1999 do 14. října 1999. Rozhodnutím č. IV/M.1378 ze dne 9. srpna 1999 Komise povolila rovněž spojení mezi podniky Hoechst a Rhône-Poulenc, přičemž tato posledně uvedená společnost kontrolovala společnost Rhodia do výše 67,35 %. Určité závazky týkající se Rhodia (převod účastí v Rhône-Poulenc do Rhodia, zachování vedení nezávislého na obou podnicích) byly převzaty společností Rhône-Poulenc a připojeny k rozhodnutí č. IV/M.1378, aby bylo zajištěno, že spojení nezpůsobí škodlivé účinky na hospodářskou soutěž. Žalobce zaslal Komisi několik dopisů, ve kterých ji informoval o údajném nedodržování závazků převzatých v rámci věci IV/M.1378 a požádal o odvolání rozhodnutí č. IV/M.1517. Dopisem ze dne 7. října 2005 mu Komise odpověděla, když uvedla, že nemá v úmyslu učinit jakékoli kroky na základě skutečností, které jí byly žalobcem oznámeny, a že se rozhodla spis uzavřít. V odpovědi na dopis žalobce mu kancelář předsedy Komise zaslala dopis ze dne 16. ledna 2006, který potvrzoval předcházející stanovisko Komise uvedené v dopise ze dne 7. října 2005, tedy odmítnutí žádosti o odvolání rozhodnutí Komise týkající se věci IV/M.1517. Tato žaloba na neplatnost směřuje proti údajnému rozhodnutí obsaženému v dopise Komise ze dne 16. ledna 2006.

Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje několik žalobních důvodů.

Zaprvé v rámci přípustnosti své žaloby tvrdí, že má přímý zájem na podání žaloby jakožto ten, komu je určen napadený dopis, který mu způsobil osobní a bezprostřední škodu. Rovněž uplatňuje, že dopis ze dne 16. ledna 2006, který je předmětem této žaloby, nemůže být považován za akt pouze potvrzující dopis ze dne 7. října 2005 z důvodu, že k nové skutečnosti, která by mohla podstatně změnit okolnosti a podmínky přijetí předcházejícího aktu ve smyslu judikatury Společenství, došlo v mezidobí. Žalobce tak naráží na dopis pí. Kroes ze dne 12. ledna 2006 zaslaný poslancům Evropského parlamentu ve věci dotčených spojení.

Zadruhé žalobce uplatňuje žalobní důvody podporující jeho návrhová žádání ve věci samé. Prvním, vycházejícím z porušení hmotněprávních a procesněprávních pravidel v oblasti hospodářské soutěže, vytýká Komisi, že neprovedla přezkum spisu a že nevyužila své pravomoci odvolat své předcházející rozhodnutí. Svým druhým žalobním důvodem žalobce uplatňuje zneužití pravomoci spočívající v tom, že Komise nedodržela striktní kontrolu ohledně spojení, která byla během svého provádění předběžně povolena.

Konečně žalobce uplatňuje žalobní důvod vycházející ze soudní ochrany, která podle něj měla být poskytnuta účastníkům spojení, a zejména vedoucím pracovníkům podniku, který se spojení účastnil.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/43

Žaloba podaná dne 23. března 2006 – Mülhens v. OHIM

(Věc T-93/06)

(2006/C 131/80)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Mülhens GmbH & Co. KG (Kolín nad Rýnem, Německo) (zástupce: T. Schulte-Beckhausen, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: S.A. Spa Monopole, Compagnie fermière de Spa (Spa, Belgie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu žalovaného ze dne 11. ledna 2006 (věc č. 2746/2004);

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Mülhens GmbH & Co. KG

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „MINERAL SPA“ pro výrobky ve třídě 3 (mýdla, parfumerie, esenciální oleje, přípravky pro péči o tělo, vlasové přípravky, zubní pasty)

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: S.A. Spa Monopole, Compagnie fermière de SPA

Namítaná ochranná známka nebo označení: několik ochranných známek obsahujících slovo „SPA“ a zejména slovní ochranná známka Beneluxu „SPA“ pro výrobky ve třídě 32

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí žádosti o zápis ochranné známky

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: nesprávné použití čl. 8. odst. 5 nařízení 40/94

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/43

Žaloba podaná dne 21. března 2006 – Federación de Cooperativas Agrarias de la Communidad Valenciana v. Odrůdový úřad Společenství (CPVO)

(Věc T-95/06)

(2006/C 131/81)

Jazyk, ve kterém byla sepsána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Federación de Cooperativas Agrarias de la Communidad Valenciana (Valencie, Španělsko) (zástupci: S. Roig Girbes, R. Ortega Bueno a M. Delgado Echeevarría, advokáti)

Žalovaný: Odrůdový úřad Společenství (CPVO)

Druhý účastník řízení před odvolacím senátem: SARL Nador Cott protection (Saint Raphaël, Francie)

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí odvolacího senátu Odrůdového úřadu Společenství ze dne 8. listopadu 2005

—	uložit Odrůdovému úřadu Společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žadatel o odrůdové právo Společenství: Jean de Maistre, po postoupení dotčené odrůdy SARL Nador Cott Protection (č. žádosti: 1995/0726)

Odrůdové právo Společenství je požadováno pro: Nadorcott

Rozhodnutí CPVO: Udělení odrůdového práva Společenství (rozhodnutí č. 14111)

Odvolání k odvolacímu senátu podala: Žalobkyně

Rozhodnutí odvolacího senátu: Prohlášení odvolání za nepřípustné ( věc A 001/2005)

Dovolávané žalobní důvody: Porušení nařízení (ES) č. 1239/95 (1) a zásady řádné správy tím, že nebyl uplatněn článek 49 tohoto nařízení; nesprávné zamítnutí odvolání na základě nedostatku legitimace.

(1) Nařízení Komise (ES) č. 1239/95 ze dne 31. května 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2100/94, pokud jde o řízení před Odrůdovým úřadem Společenství (Úř. věst. L 121, s. 37).

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/44

Žaloba podaná dne 29. března 2006 – Neoperl v. OHIM

(Věc T-97/06)

(2006/C 131/82)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Neoperl GmbH (Mülheim, Německo) (zástupce: H. Börjes-Pestalozza, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí R 0612/2005-4 a Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu uložit zveřejnění přihlášky ochranné známky Společenství č. 3 636 206 za účelem jejího zápisu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: trojrozměrná ochranná známka „Sanitärschlauch“ pro výrobky tříd 11 a 17 – přihláška č. 3 636 206

Rozhodnutí průzkumového referenta: zamítnutí přihlášky

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Přihlášená ochranná známka vykazuje nezbytnou rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (1).

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1).

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/44

Žaloba podaná dne 28. března 2006 – Fédération nationale du Crédit agricole v. Komise

(Věc T-98/06)

(2006/C 131/83)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fédération nationale du Crédit agricole (Paříž, Francie) (zástupci: N. Lenoir, advokát, P.-A. Jeanneney, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí vydané Komisí dne 21. prosince 2005 ve věci N 531/2005 Francie – Opatření spojená se založením a fungováním Banque Postale

—	uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Francouzské orgány informovaly dne 26. ledna 2005 Komisi o svém rozhodnutí přesunout bankovní a pojišťovací činnost La Poste na dceřinou společnost (Banque Postale), která byla původně ze 100 % vlastněna La Poste. Žalobkyně v projednávané věci podala dne 21. července 2005 Komisi formální stížnost na základě čl. 20 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 695/1999 ze dne 22. května 1999 o prováděcích opatřeních ke článku 93 (nový článek 88) Smlouvy o ES (1), ve které se domáhala neslučitelnosti státních podpor udělených Banque Postale se společným trhem a ve které navrhovala, aby Komise zahájila formální přezkumné řízení.

Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2005 Komise určila, že převedení finančních služeb na dceřinou společnost La Poste ekonomicky nezvýhodňuje Banque Postale a že opatření spojená s jejím založením a fungováním nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Jde o napadené rozhodnutí.

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává čtyř žalobních důvodů, z nichž první vychází z porušení externí legality, tedy porušení nařízení č. 695/1999, s ohledem na to, že měla Komise za účelem pozdějšího přezkumu některých opatření přijmout předkládající rozhodnutí, a z porušení čl. 88 odst. 2 ES s ohledem na to, že odmítla zahájit formální přezkumné řízení.

Svým druhým žalobním důvodem žalobkyně uplatňuje, že se Komise tím, že určila, že opatření spojená se založením a fungováním Banque Postale nepředstavují státní podporu, dopustila několika nesprávných posouzení týkajících se mimo jiné hospodářských zvýhodnění uvedených ve stížnosti, a že v důsledku toho porušila články 87 a 88 ES.

Svým třetím žalobním důvodem žalobkyně Komisi vytýká, že je napadené rozhodnutí stiženo formálními vadami z důvodu nedostatečného odůvodnění ohledně odmítnutí posoudit hlavní výtky předložené žalobkyní v její stížnosti, jakož i z důvodu vnitřního rozporu v odůvodnění a nedostatečného odůvodnění týkajícího se některých zvláštních bodů, jimiž se rozhodnutí zabývalo.

Svým čtvrtým žalobním důvodem žalobkyně uplatňuje, že Komise, vzhledem k tomu, že ve svém rozhodnutí neposoudila zásahy do svobody usazování a volné hospodářské soutěže vyplývající z opatření spojených s předmětem státní podpory plynoucí z knížky A, porušila články 43, 82 a 86 ES.

(1) Úř. věst. L 83, s. 1

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/45

Žaloba podaná dne 3. dubna 2006 – SPM v. Komise

(Věc T-104/06)

(2006/C 131/84)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Société des plantations de Mbanga (S. P. M.) (Douala, Kamerun) (zástupce: B.- L. Doré, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	přijmout všechny návrhy v této žalobě;

—	zrušit nařízení Komise (ES) č. 219/2006 ze dne 8. února 2006 o otevření a správě celní kvóty pro dovoz banánů kódu KN 0803 00 19 pocházejících ze zemí AKT pro období od 1. března do 31. prosince 2006;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V rámci úprav zvláštního režimu celních kvót pro obchod se třetími zeměmi, které jsou součástí opatření pro organizaci trhu v odvětví banánů, nařízení Rady Evropské unie (ES) č. 1964/2005 (1) ze dne 29. listopadu 2005 mimo jiné přiznalo Komisi pravomoc stanovit opatření nezbytná k provedení uvedeného nařízení, jakož i přechodná opatření o správě celní kvóty pro dovoz banánů pocházejících ze zemí AKT. V tomto rámci Komise ve svém nařízení č. 2015/2005 ze dne 9. prosince 2005 (2) zachovala pro měsíce leden a únor 2006 režim přidělování dovozních licencí na základě historického odkazu. (3) Jelikož je toto nařízení přechodné, Komise přijala dne 8. února 2006 nařízení č. 219/2006 o otevření a správě celní kvóty pro dovoz banánů kódu KN 0803 00 19 pocházejících ze zemí AKT pro období od 1. března do 31. prosince 2006. (4) V tomto nařízení Komise stanovila metodu, která stanoví používání kvóty podle chronologického pořadí dat přijetí prohlášení o propuštění do volného oběhu (metodu zvanou „kdo dřív přijde, je dřív na řadě“) a také přechodně vyhradila část celní kvóty pro hospodářské subjekty, které dodávaly Společenství banány AKT v rámci dříve platného dovozního režimu. Toto nařízení je předmětem návrhu na zrušení v této žalobě.

V rámci této žaloby žalobkyně tvrdí, že některá ustanovení napadeného nařízení jsou protiprávní, jelikož z těchto ustanovení podle jejího názoru vyplývá, že pokud se 60 % celní kvóty řídí novou metodou, 40 % této kvóty se naplní přidělováním dovozních licencí na základě historického odkazu. Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává stejných žalobních důvodů jako ve věci T-447/05. (5)

(1) Nařízení (ES) č. 1964/2005 ze dne 29. listopadu 2005 o celních sazbách pro banány (Úř. věst. L 316, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2015/2005 ze dne 9. prosince 2005 o dovozu banánů pocházejících ze zemí AKT v rámci celní kvóty otevřené nařízením Rady (ES) č. 1964/2005 o celních sazbách pro banány během ledna a února 2006 (Úř. věst. L 324, s. 5).

(3) Zrušení uvedeného nařízení žalobkyně požaduje ve věc T-447/05.

(4) Úř. věst. L 38, s. 22.

(5) Viz sdělení v Úř. věst. 2006, C 74, s 24.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/46

Žaloba podaná dne 12. dubna 2006 – Vodafone España a Vodafone Group v. Komise

(Věc T-109/06)

(2006/C 131/85)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Vodafone España, SA (Madrid, Španělsko) Vodafone Group plc (Newbury, Spojené království) (zástupci: J. Flynn, QC, E. McKnight a K. Fountoukakos-Kyriakakos, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—	zrušit rozhodnutí Komise obsažené v dopise ze dne 30. ledna 2006, adresovaném španělskému CMT; a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení Vodafone Groupe.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně usilují o zrušení rozhodnutí Komise Evropských společenství obsaženého v dopise ze dne 30. ledna 2006 španělskému Comisión del Mercado de las Telecomunicaciones („CMT“), které bylo přijato na základě článku 7 směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (1) (rámcová směrnice).

Napadeným rozhodnutím Komise na konci první fáze šetření stanoveného v článku 7 rámcové směrnice, aniž by zahájila další dvouměsíční šetření podle čl. 7 odst. 4 („druhá fáze“), schválila navrhované opatření, které CMT oznámil Komisi, kterým CMT předběžně rozhodl o:

i)	zjištění, že Vodafone a dva další podniky (Telefonica a Amena) měly společnou významnou tržní sílu v tom, že měly kolektivní dominantní postavení v odvětví velkoobchodního trhu pro příchozí a odchozí hovory ve veřejných mobilních sítích ve Španělsku; a

ii)	uložení povinnosti těmto třem podnikům vyhovět přijatelným žádostem o přístup do jejich sítí a nabízet přijatelné podmínky pro dodávku služeb přístupu.

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje článek 7 rámcové směrnice, jelikož Komise měla zahájit druhou fázi šetření, neboť

i)	si měla být vědoma toho, že CMT nemohl, s odkazem na důkazy a odůvodnění uvedené v navrhovaném opatření, odůvodnit zjištění společné významné tržní síly;

ii)	měla identifikovat řadu závažných pochybností ohledně toho, zda CMT použil pojem významné tržní síly správně, podle judikatury Soudního dvora a Soudu prvního stupně; a

iii)	měla identifikovat závažné pochybnosti, pokud jde o to, jak CMT sbíral a vyhodnotil relevantní důkazy.

Dále žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí vede k nerovnému zacházení s podniky ve srovnatelné situaci a vytváří překážky jednotnému trhu, jelikož rozhodnutí je neslučitelné s ostatními rozhodnutími přijatými na základě článku 7 rámcové směrnice.

Konečně žalobkyně tvrdí, že Komise porušila procesní práva žalobkyň tím, že nezahájila druhou fázi vyšetřování, a tím, že žalobkyně zbavila možnosti vyjádřit se v první fázi šetření Komise k dodatečným informacím, které Komise získala od CMT.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349).

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/46

Žaloba podaná dne 7. dubna 2006 – Inter-IKEA v. OHIM

(Věc T-112/06)

(2006/C 131/86)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Inter-IKEA Systems BV (Delft, Nizozemsko) (zástupci: Jonas Gulliksson a Jens Olsson, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Walter Waibel

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí a

—	uložit OHIM náhradu nákladů jak tohoto řízení tak řízení o prohlášení neplatnosti před OHIM.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka „idea“ pro výrobky a služby tříd 16, 20 a 42 (přihláška ochranné známky Společenství č. 283 952)

Majitel ochranné známky Společenství: Walter Waibel

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Inter-IKEA Systems B. V.

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: několik obrazových a slovních ochranných známek Společenství a národních ochranných známek pro výrobky a služby tříd 16, 20 a 42

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: neplatnost ochranné známky „idea“

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 52 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/47

Žaloba podaná dne 10. dubna 2006 – Fjord Seafood Norway a další v. Rada

(Věc T-113/06)

(2006/C 131/87)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fjord Seafood Norway AS (Oslo, Norsko), Fjord Seafood Scotland Farming Ltd (Isle of Lewis, Spojené království), Alsaker Fjordbruk AS (Onarheim, Norsko) (zástupci: J. Juuhl-Langseth a P. Dyrberg, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—	zrušit nařízení Rady 85/2006 v rozsahu, v němž se týká Fjord Seafood Norway AS,

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně buď vyvážejí lososa chovaného pro hospodářské účely z Norska do Společenství, nebo jej chovají ve Společenství. Napadené nařízení ukládá antidumpingové clo na lososa chovaného pro hospodářské účely pocházejícího z Norska.

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé uplatňují, že napadené nařízení nesprávně definuje a používá pojem odvětví Společenství. Žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení definuje odvětví Společenství, které utrpělo újmu způsobem, který pokrývá méně než 5 % celkové produkce Společenství, zejména z důvodů, že ostatní producenti Společenství jsou vlastněni nebo mají vztah k norským zájmům. Tvrdí, že jelikož napadené nařízení porušilo Dohodu o EHP, zejména zásadu svobody usazování, volného pohybu kapitálu a zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti, základní nařízení (1) a článek 253.

Žalobkyně dále tvrdí, že napadené nařízení definuje odvětví Společenství tak, že pokrývá pouze producenty lososa chovaného pro hospodářské využití. Tvrdí, že zpracovatelský průmysl by rovněž měl být zahrnut v definici, jelikož dotyčný losos je také zpracováván a uložená cla berou v úvahu náklady na zpracování.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že napadené nařízení nesprávně vyhodnotilo dumping a újmu založenou na údajích, které se týkají 25 členských států, ačkoliv po většinu vyšetřování měla EU 15 členských států. Chování norských vývozců na trhu deseti nových členských států, které nemají průmyslové chovy lososa, před 1. květnem 2004 nesmí být hodnoceno jako dumping působící újmu odvětví Společenství.

Žalobkyně dále tvrdí, že vzorky stěžovatelů a norských vývozců nejsou reprezentativní, že napadené nařízení neprokázalo příčinnou souvislost mezi norskými dovozy a újmou a nevzalo v úvahu, zda nebyla újma způsobená dovozci z USA a Kanady přičtena norským dovozům. Rovněž tvrdí, že napadené nařízení nesprávně automaticky identifikovalo ztrátu odvětví Společenství na trhu jako újmu, že směnný kurs použitý pro výpočet cla byl nesprávný, že základ pro dovozní ceny pro filé je nesprávný a že údaje v tomto ohledu jsou nedostatečné. Konečně tvrdí, že ve vztahu k žalobkyni Fjord Seafood Norway byly náklady na výrobu nesprávně stanoveny.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/48

Žaloba podaná dne 14. dubna 2006 – GLOBE v. Komise

(Věc T-114/06)

(2006/C 131/88)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: GLOBE NV (Zandhoven, Belgie) (zástupce: A. Abate, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Evropské komise obsažené v dopise Procurement Co-ordinator, Ředitelství D/3 Úřadu pro spolupráci EuropeAid ze dne 2. března 2006 týkající se projektu EuropeAid/122078/C/S/Multi, nazvaného „Supply of a Pipeline Network Information System to the Central Asia Gas companies (Kazachstán, Kyrgyzstán, Turkmenistán, Uzbekistán)“;

—	stanovit mimosmluvní odpovědnost Komise v souvislosti s přijetím výše uvedeného rozhodnutí;

—	uložit Komisi, aby nahradila škody způsobené žalobkyni vyčíslené na 492 024,00 eur zvýšené o úroky z prodlení ode dne zveřejnění rozsudku;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se účastnila nabídkového řízení na projekt EuropeAid/122078/C/S/Multi nazvaný „Innovation to tender for Supply of a Pipeline Network Information System to the Central Asia Gas companies (Kazachstán, Kyrgyzstán, Turkmenistán, Uzbekistán)“, spadající do rámce programu 2002 TACIS (1). Dopisem ze dne 2. března 2006 Komise informovala žalobkyni o tom, že její nabídka nebyla vybrána z důvodu, že nebyla nejnižší, a že zakázka byla zadána jinému konkurenčnímu podniku. V této žalobě žalobkyně požaduje zrušení rozhodnutí obsaženého v tomto dopise a náhradu škod, které jí měly vzniknout v důsledku přijetí napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně zpochybňuje toto rozhodnutí, když se dovolává několika žalobních důvodů.

Nejdříve uplatňuje, že Komise přijetím napadeného rozhodnutí při posuzování vážným způsobem pochybila a porušila pokyny uchazečům, což způsobuje neplatnost a neúčinnost zadání zakázky vybranému uchazeči. V rámci tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že nabídka vybraná Komisí neodpovídá technickým specifikacím zadávací dokumentace. Rovněž Komisi vytýká, že prodloužila lhůtu k podání nabídek, jakož i to, že vyzvala konkurenta žalobkyně, aby opravil svou nabídku s ohledem na corrigendum spisu nabídkového řízení, a to po otevření nabídek, což umožnilo uchazeči, který byl nakonec vybrán, aby změnil svou nabídku tak, aby byla co nejnižší. Žalobkyně tak uplatňuje porušení zásady legitimního očekávání, jelikož její nabídka, nejnižší při otevírání nabídek, nebyla nakonec vybrána.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že ji předtím, než přijala napadené rozhodnutí, neinformovala o důvodech, pro které se rozhodla změnit pořadí priorit nabídek stanovené při veřejném otevírání nabídek, zbavila žalobkyni možnosti uplatnit její stanovisko, a v důsledku toho porušila její práva obhajoby.

Třetí žalobní důvod uplatňovaný žalobkyní vychází z údajného porušení Komisí povinnosti odůvodnění, které je podle žalobkyně nedostatečné a vnitřně rozporné.

Svým čtvrtým žalobním důvodem žalobkyně uplatňuje porušení zásady řádného výkonu spravedlnosti, jelikož podle ní Komise prokázala nedbalost, když opožděně oznámila výsledek výběru nabídek a opožděně odpověděla na různé dopisy žalobkyně.

(1) Program vycházející z nařízení ES, Euratom č. 99/2000 ze dne 29. prosince 1999 o poskytnutí pomoci partnerským státům ve východní Evropě a střední Asii (Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd. 11/33, s. 107)

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/48

Žaloba podaná dne 12. dubna 2006 – Zuffa v. OHIM

(Věc T-118/06)

(2006/C 131/89)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Zuffa, LLC (Las Vegas, USA) (zástupci: S. Malynicz, barrister, M. Blair, solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu ze dne 30. ledna 2006 ve věci R 931/2005-1, kterým se zamítá odvolání podle čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství.

—	uložit Úřadu náhradu vlastních nákladů řízení a nákladů žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP“ pro výrobky a služby ve třídách 9, 16, 25, 28 a 41 – přihláška č. 2 789 568

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky pro veškeré výrobky a služby uvedené v přihlášce

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí průzkumového referenta, zamítnutí zápisu ochranné známky na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení Rady č. 40/94 a vrácení věci průzkumovému referentovi k dalšímu přezkoumání na základě čl. 7 odst. 3 nařízení.

Dovolávané žalobní důvody: Odvolací senát se dopustil nesprávného posouzení, když slova ULTIMATE FIGHTING ztotožnil s identifikací názvu zvláštního sportu a shledal, že jejich význam je jasný a jednoznačný. Odvolací senát se proto dopustil nesprávného posouzení tím, že rozhodl, že přihlášená ochranná známka je popisná a že postrádá rozlišovací způsobilost.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/49

Žaloba podaná dne 3. května 2006 – Centro Studi A. Manieri v. Rada

(Věc T-125/06)

(2006/C 131/90)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Centro Studi A. Manieri (Řím, Itálie) (zástupci: Carlo Forte, Mario Forte a Giannicola Forte)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí generálního tajemníka Rady Evropské unie ze dne 16. ledna 2006, kterým se upouští od výzvy k účasti v soutěži v omezeném řízení UCA-459/03 týkající se celkové správy jeslí a kterým se současně kladně vyhodnocuje návrh Úřadu pro infrastrukturu a logistiku (OIB) Evropské komise na správu těchto služeb,

—	určit ex aequo et bono škodu vzniklou žalobkyni,

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí generálního tajemníka žalované, kterým se upouští od výzvy k účasti v soutěži v omezeném řízení vyhlášené na podzim roku 2003 vyhlášením zakázky 2003/209- 187862 na celkovou správu jeslí. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo zohlednění návrhu Úřadu pro infrastrukturu a logistiku (OIB) Komise na správu dotčených jeslí. Tento návrh byl posouzen jako mnohem výhodnější než návrh žalobkyně, zejména pokud jde o smluvní podmínky zaručené zaměstnancům, úspory z rozsahu a optimalizaci dostupných zdrojů.

Na podporu svých návrhů žalobkyně uplatňuje:

—	Porušení zásad transparentnosti a rovného zacházení, jelikož napadený akt obsahující rozhodnutí obstarat službu, která byla předmětem řízení, z interních zdrojů byl přijat bez jakéhokoli uveřejnění nebo hospodářské soutěže.

—	Porušení čl. 86 odst. 1 ES, jelikož nelze připustit režim, který zavazuje členské státy neponechat v platnosti vnitrostátní systém umožňující zadávaní zakázek na veřejné služby bez výzvy k účasti v soutěži, ale který umožňuje takovým způsobem jednat orgánům Společenství.

—	Nesprávné uplatnění ustanovení dovolávaných jako právní základ napadeného rozhodnutí: část IV vyhlášení zakázky a článek 101 finančního nařízení, jelikož upuštění od výzvy k účasti v soutěži, kterého se dovolává Rada, nevede k opětovnému zahájení řízení.

—	Porušení povinnosti odůvodnění a nesprávné skutkové posouzení, pokud jde o správnost kritérií, na kterých se zakládá výběr návrhu OIB.

—

Porušení článků 43 a 49 ES. V tomto bodě se tvrdí, že OIB není útvarem Rady, která nad ním nemá žádnou kontrolní pravomoc. Z toho vyplývá, že se v tomto případě není možné dovolávat judikatury, podle které se uplatnění právní úpravy týkající se vyhlášení veřejných zakázek vyloučí pouze tehdy, pokud je kontrola, kterou nad podnikem, jemuž se zadává zakázka, vykonává veřejnoprávní subjekt, obdobná kontrole, kterou tento subjekt vykonává nad svými vlastními útvary, a pokud uvedený podnik vykonává podstatnou část své činnosti s tímto veřejnoprávním subjektem.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/50

Žaloba podaná dne 13. března 2006 – Hanot v. Komise

(Věc F-30/06)

(2006/C 131/91)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Cécile Hanot (Lucemburk, Lucembursko) (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.- N. Louis, E. Marchal, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	prohlásit, že čl. 5 odst. 2 a článek 12 přílohy XIII služebního řádu jsou protiprávní;

—	zrušit rozhodnutí jmenující žalobkyni na pracovní místo asistentky v rozsahu, ve kterém určuje její zařazení do třídy B*3 stupně 5 podle čl. 5 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu;

—	zrušit rozhodnutí o odebrání všech bodů žalobkyně potřebných k povýšení;

—	zrušit rozhodnutí o uplatnění multiplikačního koeficientu pro výpočet odměny žalobkyně;

—	uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně je úspěšnou kandidátkou vnitřního výběrového řízení o přestupu do vyšší kategorie KOM/PB/04, jehož oznámení bylo zveřejněno před datem vstupu nového služebního řádu v platnost. Po tomto datu byla žalovanou jmenována do vyšší kategorie, avšak při zachování třídy, stupně a multiplikačního koeficientu jako dříve. Naproti tomu její body potřebné k povýšení byly sníženy na nulu.

V rámci své žaloby žalobkyně uplatňuje, že napadená rozhodnutí porušují zákonný rámec stanovený v oznámení o výběrovém řízení, do kterého byla přijata, jakož i články 5, 29 a 31 služebního řádu, zásadu očekávání služebního postupu a zásadu proporcionality.

Žalobkyně dále tvrdí, že uvedená rozhodnutí rovněž porušují zásadu rovného zacházení a zásadu zákazu diskriminace. Jednak kandidáti téhož výběrového řízení nebo výběrového řízení z téže úrovně byli zařazeni do různých úrovní podle toho, jestli k přijetí došlo před nebo po vstupu nového služebního řádu v platnost. Krom toho úředníci, kteří neuspěli ve výběrovém řízení o přechodu do vyšší kategorie byli podle jejího názoru zvýhodněni, jelikož nadále mají k dispozici své body k povýšení, zatímco body k povýšení žalobkyně byly sníženy na nulu.

Konečně podle žalobkyně napadená rozhodnutí porušují zásadu ochrany legitimního očekávání, jelikož mohla očekávat, že bude jmenována do třídy uvedené v oznámení o výběrovém řízení.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/50

Žaloba podaná dne 13. března 2006 – Perez-Minayo Barroso a Pino v. Komise

(Věc F-31/06)

(2006/C 131/92)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Isabelle Perez-Minayo Barroso (Brusel, Belgie) a Marco Pino (Brusel, Belgie) [zástupce: S. Orlandi, advokát]

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobců

—	prohlásit, že články 5 a 12 přílohy XIII služebního řádu jsou protiprávní;

—	zrušit individuální rozhodnutí jmenující žalobce na pracovní místo administrátora v rozsahu, ve kterém určují jejich zařazení podle čl. 5 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu;

—	zrušit individuální rozhodnutí o odebrání všech bodů žalobců potřebných k povýšení nasbíraných v původní kategorii;

—	zrušit individuální rozhodnutí o uplatnění multiplikačního koeficientu nižšího než 1 pro výpočet odměny žalobců;

—	uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci jsou úspěšnými kandidáty vnitřního výběrového řízení o přestupu do vyšší kategorie KOM/PA/04, jehož oznámení bylo zveřejněno před datem vstupu nového služebního řádu v platnost. Po tomto datu byli žalovanou jmenováni do vyšší kategorie, avšak při zachování třídy, stupně a multiplikačního koeficientu jako dříve. Naproti tomu jejich body potřebné k povýšení byly sníženy na nulu.

V rámci své žaloby žalobci uplatňují, že napadená rozhodnutí porušují zákonný rámec stanovený v oznámení o výběrovém řízení, do kterého byli přijati, jakož i články 5, 29 a 31 služebního řádu, zásadu očekávání služebního postupu a zásadu proporcionality.

Žalobci dále tvrdí, že uvedená rozhodnutí rovněž porušují zásadu rovného zacházení a zásadu zákazu diskriminace. Jednak kandidáti téhož výběrového řízení nebo výběrového řízení z téže úrovně byli zařazeni do různých úrovní podle toho, jestli k přijetí došlo před nebo po vstupu nového služebního řádu v platnost. Krom toho žalobci jsou podle svého názoru znevýhodněni oproti úředníkům, kteří byli jmenováni na pracovní místo pomocí nového osvědčovacího postupu, jelikož nadále mají k dispozici body k povýšení, zatímco body k povýšení žalobců byly sníženy na nulu.

Konečně podle žalobců napadená rozhodnutí porušují zásadu ochrany legitimního očekávání, jelikož mohli očekávat, že budou jmenováni do třídy uvedené v oznámení o výběrovém řízení.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/51

Žaloba podaná dne 17. března 2006 – De la Cruz a další v. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

(Věc F-32/06)

(2006/C 131/93)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: María del Carmen De la Cruz (Galdakao, Španělsko) a další (zástupci: G. Vandersanden a L. Levi, advokáti)

Žalovaná: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Návrhová žádání žalobců

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	zrušil platové zařazení stanovené v pracovní smlouvě ze dne 28. dubna 2005, která nabyla účinnosti dne 1. května 2005, které zařazuje žalobce do skupiny II, což bude znamenat obnovení všech práv žalobců odvozených z legálního a řádného zaměstnání, tj. ze skupiny III, a to od 1. května 2005.

—

přiznal žalobcům: i) náhradu škody ve formě legálního a řádného platu včetně všech odvozených finančních práv (včetně důchodu). V tomto ohledu činil měsíční rozdíl základního platu mezi zařazením do skupiny II a zařazením do skupiny III 536,89 eur pro M. De la Cruz, pí Estrataetxe, pí Grados a p. Morala a 474,57 pro p. Sáncheze; ii) úrok z prodlení (intérêt de retard) z výše uvedené náhrady škody od 1. května 2005 do jejího úplného zaplacení; iii) náhradu za újmu na jejich služebním postupu; iv) náhradu za jejich nemajetkovou škodu ve výši 1 eura pro každého žalobce.

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci byli přijati jako smluvní zaměstnanci v souladu s článkem 3a Pracovního řádu ostatních zaměstnanců (dále jen „PŘOZ“) a zařazeni do skupiny II. Ve své žalobě žalobci tvrdí, že jelikož některé jejich úkoly, které plní, vykazují zjevný stupeň odpovědnosti a nezávislosti, měli být zařazeni do funkční skupiny III.

Ve svém prvním žalobním důvodu se žalobci zejména dovolávají porušení článku 80 PŘOZ, článku 2 přílohy ke PŘOZ, obecných prováděcích ustanovení o postupu, kterým se řídí zaměstnávání a používání smluvních zaměstnanců v Komisi, zásady řádné správy a zjevně nesprávného posouzení.

Ve svém druhém žalobním důvodu argumentují, že jejich zařazení nebylo stanoveno s ohledem na jejich povinnosti a odpovědnosti a na situaci jejich spolupracovníků pracujících v ostatních agenturách a orgánech. Z tohoto důvodu se dovolávají porušení zásady rovného zacházení a zásady nediskriminace, jakož i zásady rovnosti v pracovním zařazení a v platových třídách.

Ve svém třetím žalobním důvodu žalobci argumentují, že při vyhotovování popisů pracovních náplní a pokynů agentury pro zařazení smluvních zaměstnanců neproběhla řádná konzultace s Výborem zaměstnanců.

Konečně se žalobci dovolávají porušení povinnosti vzít v úvahu zájmy úředníků stanovené v článku 24 služebního řádu.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/52

Žaloba podaná dne 21. března 2006 – Campoli v. Komise

(Věc F-33/06)

(2006/C 131/94)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Franco Campoli (Londýn, Spojené království) (zástupci: S. Rodrigues a A. Jaume, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit jednak rozhodnutí Orgánu oprávněného ke jmenování (OOJ) napadené ve stížnosti podané žalobcem dne 10. srpna 2005, kterým byl ke dni 1. května 2004 změněn koeficient, příspěvek na domácnost a paušální příspěvek na vzdělání použitelné na důchod žalobce, jakož i jednak výplatních pásek žalobce v rozsahu, v němž se uplatnilo toto posledně uvedené rozhodnutí od března 2005;

—	informovat OOJ o účincích zrušení napadených rozhodnutí a zejména použití koeficientu, příspěvku na domácnost a paušálního příspěvku na vzdělání použitelných na důchod žalobce před 1. květnem 2004, a to se zpětným účinkem ke dni 1. května 2004.

—	uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce se na podporu své žaloby dovolává velice podobných žalobních důvodů jako jsou žalobní důvody, které byly již uvedeny v řízení ve věci T-135/05 (1), které bylo taktéž zahájeno žalobcem.

(1) Úř. věst. C 132, 28.5.2005, s. 33.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/52

Žaloba podaná dne 5. dubna 2006 – Martin Magone v. Komise

(Věc F-36/06)

(2006/C 131/95)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Alejandro Martin Magone (Brusel, Belgie) (zástupce: E. Boigelot, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí generálního ředitele ECHO, které přijal dne 7. června 2005 jako odvolací hodnotitel a kterým byl žalobce zkrácen na svých právech tím, že se jím potvrzuje a s konečnou platností schvaluje zpráva o vývoji služebního postupu (ZVSP) za období od 1. ledna 2004 do 15. září 2004;

—	zrušit uvedenou spornou ZVSP;

—	zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (OOJ) ze dne 22. prosince 2005, doručené dne 5. ledna 2006, kterým se zamítá stížnost podaná na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu ze dne 6. září 2005 a směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí;

—	rozhodnout, že žalobce je obětí morálního a profesního útoku;

—	přiznat náhradu škody za nemajetkovou a majetkovou újmu a dopad na služební postup, přičemž náhrada škody byla oceněna dle zásady spravedlivého posouzení na 29 000 EUR s výhradou zvýšení nebo snížení v průběhu řízení;

—	uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje žalobní důvod vycházející z porušení čl. 12a, čl. 25 pododstavce 2 a článků 26 a 43 služebního řádu, stejně jako obecných prováděcích ustanovení týkajících se použití článku 43, tak jak byly přijaty Komisí dne 3. března 2004, z porušení rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 týkajícího se zachování úrovně dávek, Správního průvodce a obecných směrů v tomto ohledu, stejně jako ze zneužití pravomoci a nedodržování základních právních zásad, jako je dodržování práv obhajoby, zásada řádné správy a povinnost péče, zásada rovného zacházení a zásady ukládající OOJ přijímat rozhodnutí pouze na základě právem dovolených důvodů, tedy relevantních a nestižených zjevně nesprávným skutkovým nebo právním posouzením.

Žalobce dále uplatňuje, že přijetím sporné zprávy za hodnotící období 2004 za těchto podmínek zjevně ze strany OOJ nedošlo ke správnému uplatnění a výkladu ustanovení služebního řádu a výše uvedených zásad. Jeho rozhodnutí je tak založeno na nepřesných skutkových i právních odůvodněních. V důsledku toho se žalobce nachází v diskriminující správní situaci neodpovídající jeho očekáváním a oprávněným zájmům, vyplývající z morálního a profesního útoku.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/53

Žaloba podaná dne 10. dubna 2006 – Strack v. Komise

(Věc F-37/06)

(2006/C 131/96)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Guido Strack (Kolín, Německo) (zástupci: G. Bouneou a F. Frabetti, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit implicitní rozhodnutí žalované ze dne 7. července 2005, kterým byla zamítnuta žádost žalobce uznat jeho nemoc za nemoc z povolání;

—	uložit žalované, aby žalobci zaplatila 2 000 eur jako náhradu za majetkovou újmu, kterou utrpěl v důsledku zamítavého rozhodnutí ze dne 7. července 2005;

—	uložit žalované, aby žalobci zaplatila 5 000 eur jako náhradu za nemajetkovou újmu, kterou utrpěl v důsledku zamítavého rozhodnutí ze dne 7. července 2005;

—	uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu návrhových žádání na zrušení se žalobce dovolává tří žalobních důvodů, z nichž první vychází z porušení článku 90 služebního řádu, druhý z porušení zásady zákazu svévolného postupu, povinnosti uvést odůvodnění a zneužití pravomoci a třetí z porušení povinnosti řádné péče.

Na podporu návrhových žádání na náhradu škody žalobce tvrdí, že implicitní rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost, jej přivedlo do situace nejistoty a úzkosti, jež přetrvávala několik měsíců, v důsledku čehož mu vznikla majetková a nemajetková újma.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/53

Žaloba podaná dne 11. dubna 2006 – Chassagne v. Komise

(Věc F-39/06)

(2006/C 131/97)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Olivier Chassagne (Brusel, Belgie) (zástupci: S. Rodrigues a Y. Minatchy, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	určit, že článek 8 přílohy VII nového služebního řádu Evropských společenství je protiprávní a v důsledku toho na žalobce nepoužitelný

—	uhradit žalobci symbolicky 1 euro jako náhradu utrpěné nemajetkové újmy a částku 16 473 eur jako náhradu utrpěné majetkové újmy.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce, úředník Komise, pochází z ostrova Reunion, zámořského francouzského departementu. Projednávanou žalobu podal v návaznosti na zamítnutí stížnosti, kterou podal proti své výplatní pásce za měsíc červenec 2005, jež obsahovala náhradu jeho ročních cestovních nákladů.

Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje, že článek 8 přílohy VII služebního řádu ve znění platném od 1. května 2004 je protiprávní. Tvrdí, že toto ustanovení je v rozporu s právem Společenství, v tom smyslu, že způsobuje nerovné zacházení spojené s místem původu úředníků, jakož i v rozporu s články 12 ES a 299 ES diskriminaci úředníků původem ze zámořských francouzských departementů, a obecněji na základě státní příslušnosti, z důvodu, že náleží k jazykové menšině a na základě etnického nebo rasového původu.

Žalobce také tvrdí, že uvedené ustanovení porušuje takové ostatní obecné právní zásady Společenství, jako je povinnost uvést odůvodnění a zásady proporcionality, transparentnosti a řádné správy, jakož i zásadu legitimního očekávání a právní jistoty.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/54

Žaloba podaná dne 12. dubna 2006 – Marcuccio v. Komise

(Věc F-41/06)

(2006/C 131/98)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: L. Garofalo, profesor a advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—	Zrušit rozhodnutí Komise ze dne 30. května 2005, na základě kterého odešel žalobce do důchodu a byl mu stanoven příspěvek v invaliditě v souladu s čl. 78 odst. 3 služebního řádu;

—	Zrušit rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 2005, oznámené dne 20. ledna 2006, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí ze dne 30. května 2005;

—	Zrušit řadu opatření souvisejících s výše uvedeným rozhodnutím;

—	Nařídit Komisi nahradit žalobci utrpěnou peněžní, nepeněžní a hmotnou škodu, společně s úroky v zákonné výši;

—	Uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce zpochybňuje rozhodnutí, na základě kterého odešel do důchodu z důvodu trvalé invalidity, a řadu opatření souvisejících s tímto rozhodnutím.

Uplatňuje, že napadená rozhodnutí jsou protiprávní z následujících důvodů:

—	plné opomenutí uvést odůvodnění, rovněž z důvodu tautologie, nesoudržnosti a neucelenosti;

—	porušení práva na obhajobu a článku 9 přílohy II služebního řádu;

—	procesní chyby, porušení zákonů a porušení hmotně právní úpravy;

—	porušení povinnosti zohlednit zájmy úředníků a povinnosti řádné správy;

—	zneužití moci a zásady neminem laedere.

3.6.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 131/54

Žaloba podaná dne 13. dubna 2006 – Sundholm v. Komise

(Věc F-42/06)

(2006/C 131/99)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Asa Sundholm (Brusel, Belgie) (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.-N. Louis, E. Marchal, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	prohlásit článek 12 rozhodnutí Komise ze dne 3. března 2004 o obecných prováděcích ustanovení článku 43 služebního řádu (OPU) za protiprávní;

—	zrušit rozhodnutí týkající se zprávy o vývoji služebního postupu (ZVSP) žalobkyně v období od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2004;

—	uložit žalované, aby v tomto stupni řízení uhradila 1 EUR za morální újmu;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobkyně nejprve uplatňuje, že změny OPU, tím, že došlo ke změnám pravidel pro posuzování zásluh v průběhu hodnotícího období, zasahují do zásady právní jistoty a do perspektivy služebního postupu úředníků.

Žalobkyně dále uplatňuje porušení OPU a povinnosti odůvodnění. Zejména to, že navzdory změně úkolů žalobkyně a neexistenci přesného a konečného stanovení cílů a hodnotících kritérií, byly komentáře její ZVSP 2003 opsány do její ZVSP 2004, aniž by byly dodrženy podmínky stanovené OPU pro jejich prodloužení.

Konečně, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je postiženo zjevně nesprávným posouzením a nesoudržnostmi mezi přidělenými známkami a komentáři.

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 131

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 49 3. června 2006

	III Oznámení
2006/C 131/0	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 121, 20.5.2006	55