20.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 122/1

(1)

Společenství si stanovilo za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob. K tomuto účelu má Společenství mimo jiné přijímat opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech, která jsou nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu.

(2)

Velký význam má zásada přístupu ke spravedlnosti a Evropská rada vyzvala na svém zasedání v Tampere konaném ve dnech 15. a 16. října 1999 členské státy, aby na podporu lepšího přístupu ke spravedlnosti zavedly alternativní, mimosoudní řízení.

(3)

V květnu roku 2000 Rada přijala závěry o alternativních metodách urovnávání sporů v občanských a obchodních věcech, v nichž prohlásila, že stanovení základních zásad v této oblasti je důležitým krokem, který umožní náležitý vývoj a fungování mimosoudních řízení za účelem urovnávání sporů v občanských a obchodních věcech s cílem zjednodušit a zlepšit přístup ke spravedlnosti.

(4)

V dubnu roku 2002 představila Komise zelenou knihu o alternativním řešení sporů v občanských a obchodních věcech, která obsahuje přehled současného stavu alternativních metod řešení sporů v Evropské unii a dala podnět k rozsáhlým konzultacím s členskými státy a zúčastněnými subjekty o možných opatřeních na podporu využívání mediace.

(5)

Zajištění lepšího přístupu ke spravedlnosti je cíl, který tvoří součást politiky Evropské Unie pro vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a měl by zahrnovat přístup k soudním i mimosoudním metodám řešení sporů. Tato směrnice by měla přispět k řádnému fungování vnitřního trhu, zejména pokud jde o dostupnost mediačních služeb.

(6)

Mediace může představovat nákladově efektivní a rychlé mimosoudní řešení sporů v občanských a obchodních věcech prostřednictvím řízení, která jsou přizpůsobena potřebám stran sporu. U dohod vyplývajících z mediace je větší pravděpodobnost, že budou dobrovolně dodržovány a že bude mezi stranami zachován přátelský a udržitelný vztah. Tyto výhody jsou ještě výraznější v situacích, které vykazují přeshraniční prvky.

(7)

V zájmu další podpory využívání mediace a zajištění, aby se strany sporu, které využijí mediaci, mohly spolehnout na předvídatelný právní rámec, je nutné zavést rámcové právní předpisy, které upraví zejména klíčové aspekty občanského řízení.

(8)

Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na mediaci v přeshraničních sporech, ale nic by nemělo bránit členským státům v tom, aby její ustanovení uplatňovaly i na vnitrostátní mediační řízení.

(9)

Tato směrnice by neměla nijak bránit používání moderních komunikačních technologií v mediačním řízení.

(10)

Tato směrnice by se měla vztahovat na řízení, v němž dvě nebo více stran přeshraničního sporu samy dobrovolně usilují o urovnání svého sporu s pomocí mediátora. Měla by se vztahovat na občanské a obchodní věci. Neměla by se však vztahovat na práva a povinnosti, o kterých strany nemohou podle rozhodného práva rozhodnout samy. Taková práva a povinnosti jsou zvláště časté v rodinném a pracovním právu.

(11)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na předsmluvní jednání ani na adjudikační řízení, jako jsou některá řízení o soudním smíru, řízení o spotřebitelských stížnostech, rozhodčí řízení a znalecká určení, ani na řízení vedená osobami nebo subjekty, které vydávají formální doporučení ohledně řešení sporu, ať už právně závazná či nikoli.

(12)

Tato směrnice by se měla vztahovat na případy, kdy soud odkáže strany sporu na mediaci nebo kdy mediaci vyžaduje vnitrostátní právo. Kromě toho, pokud podle vnitrostátního práva může mediační funkci plnit soudce, měla by se vztahovat rovněž na mediaci vedenou soudcem, který není příslušný pro žádné soudní řízení týkající se dotyčné věci. Do její působnosti by však neměly spadat snahy o urovnání sporu vynakládané soudem či soudcem, kterému je daný spor předložen k řešení v soudním řízení, ani případy, kdy si příslušný soud či soudce vyžádají pomoc nebo poradenství kvalifikované osoby.

(13)

Mediace podle této směrnice by měla být dobrovolným řízením v tom smyslu, že strany sporu za ně samy odpovídají, mohou je organizovat podle svého uvážení a kdykoli je mohou ukončit. Soudy by však podle vnitrostátního práva měl mít možnost stanovit pro mediační řízení lhůty. Navíc by soudy měly mít možnost v případech, kdy je to vhodné, upozornit strany sporu na možnost mediace.

(14)

Nic v této směrnici by se rovněž nemělo dotýkat vnitrostátních právních předpisů, podle nichž je využití mediace povinné nebo je předmětem pobídek nebo sankcí, za předpokladu, že tyto právní předpisy nebrání stranám sporu ve výkonu jejich práva na přístup k soudnictví. Ničím v této směrnici by rovněž neměly být dotčeny stávající samoregulační mediační systémy, pokud se zabývají aspekty, které tato směrnice neupravuje.

(15)

S cílem zajistit právní jistotu by v této směrnici mělo být upraveno stanovení dne rozhodného pro určení, zda je spor, jejž se strany snaží urovnat pomocí mediace, přeshraničním sporem. Pokud neexistuje písemná dohoda, mělo by se mít za to, že strany souhlasí s použitím mediace v okamžiku, kdy učiní konkrétní úkon směřující k zahájení mediačního řízení.

(16)

Pro zajištění vzájemné důvěry, pokud jde o důvěrnost, o vliv na promlčení a prekluzi a o uznávání a výkon dohod vyplývajících z mediace, by členské státy měly veškerými prostředky, které považují za vhodné, podporovat odbornou přípravu mediátorů a zavádění účinných mechanismů kontroly kvality poskytovaných mediačních služeb.

(17)

Členské státy by měly stanovit takové mechanismy, které mohou zahrnovat použití tržních řešení, a nemělo by od nich být v této souvislosti požadováno žádné financování. Tyto mechanismy by měly mít za cíl zachovat pružnost mediačního řízení a autonomii stran a zajistit, že mediace bude vedena efektivně, nestranně a kompetentně. Mediátoři by měli být upozorněni na existenci Evropského kodexu chování pro mediátory, který by měl být rovněž zpřístupněn široké veřejnosti na internetu.

(18)

V oblasti ochrany spotřebitele přijala Komise doporučení (3), kterým se stanoví minimální kritéria kvality, jež by měly mimosoudní subjekty zapojené do řešení spotřebitelských sporů dohodou nabídnout uživatelům. Všichni mediátoři a organizace, na které se uvedené doporučení vztahuje, by měli být vyzváni k dodržování zásad, které jsou v něm stanoveny. Pro usnadnění šíření informací týkajících se těchto subjektů by Komise měla zřídit databázi mimosoudních řízení, která členské státy považují za řízení dodržující zásady uvedeného doporučení.

(19)

Mediace by neměla být považována za slabší alternativu soudního řízení v tom smyslu, že by dodržování dohod vyplývajících z mediace záviselo na dobré vůli stran. Členské státy by měly proto zajistit, že strany písemné dohody vyplývající z mediace mohou učinit obsah dohody vykonatelným. Členský stát by měl mít možnost odmítnout učinit dohodu vykonatelnou, pouze pokud je její obsah v rozporu s jeho právem, včetně jeho mezinárodního práva soukromého, nebo pokud jeho právo neumožňuje vykonatelnost obsahu konkrétní dohody. To může nastat v případě, kdy závazek uvedený v dohodě není vykonatelný z důvodu své povahy.

(20)

Obsah dohody vyplývající z mediace, která byla v některém členském státě učiněna vykonatelnou, by měl být uznán a prohlášen za vykonatelný v ostatních členských státech v souladu s platným právem Společenství nebo vnitrostátním právem. Může to být například na základě nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (4) nebo na základě nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (5).

(21)

Nařízení (ES) č. 2201/2003 výslovně stanoví, že k tomu, aby dohody mezi stranami mohly být vykonatelné v jiném členském státě, musí být vykonatelné v členském státě, ve kterém byly uzavřeny. Pokud tedy obsah dohody vyplývající z mediace ve věcech rodinného práva není vykonatelný v členském státě, v němž byla dohoda uzavřena a v němž byla podána žádost o vykonatelnost, neměla by tato směrnice podporovat strany sporu v obcházení práva tohoto členského státu získáním vykonatelnosti dohody v jiném členském státě.

(22)

Tato směrnice by se neměla dotýkat pravidel v členských státech týkajících se výkonu dohod vyplývajících z mediace.

(23)

V mediačním řízení je důležitá důvěrnost, a tato směrnice by proto měla stanovit minimální stupeň slučitelnosti pravidel občanského práva procesního, pokud jde o způsob, jak chránit důvěrnost mediace ve všech následných občanských a obchodních soudních či rozhodčích řízeních.

(24)

S cílem podpory stran ve využívání mediace by měly členské státy zajistit, že jejich právní úprava promlčení a prekluze nebrání stranám obrátit se na soud nebo využít rozhodčího řízení, pokud jejich pokus o mediaci selže. Členské státy by měly zajistit, že tohoto cíle bude dosaženo, přestože tato směrnice neharmonizuje vnitrostátní právní úpravu promlčení a prekluze. Touto směrnicí by neměla být dotčena ustanovení mezinárodních smluv o promlčení a prekluzi, jak jsou provedena ve členských státech, například v rámci právní úpravy dopravy.

(25)

Členské státy by měly podporovat informování široké veřejnosti o tom, jak kontaktovat mediátory a organizace poskytující mediační služby. Měly by rovněž vybízet osoby vykonávající právní praxi, aby své klienty o možnosti mediace informovaly.

(26)

V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (6) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(27)

Tato směrnice usiluje o prosazování základních práv a bere v úvahu zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(28)

Jelikož cíle této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu nebo účinků akce lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(29)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámily tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(30)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná,

a)

strany souhlasí s využitím mediace po vzniku sporu;

b)

je mediace nařízena soudem;

c)

vnitrostátní právo stanoví povinnost využít mediace; nebo

d)

došlo k vyzvání stran pro účely článku 5.

a)

„Mediací“ se rozumí formální řízení, jakkoli nazvané nebo uváděné, ve kterém dvě nebo více stran sporu samy dobrovolně usilují o dosažení dohody o vyřešení sporu za pomoci mediátora. Toto řízení mohou zahájit strany sporu nebo může být navrženo či nařízeno soudem nebo stanoveno právem členského státu.

Řízení zahrnuje mediaci vedenou soudcem, který není příslušný pro žádné soudní řízení týkající se dotčeného sporu. Tento pojem nezahrnuje pokusy příslušného soudu nebo soudce urovnat spor v průběhu soudního řízení týkajícího se dotčeného sporu.

b)

„Mediátorem“ se rozumí třetí osoba, která je požádána o účinné, nestranné a kvalifikované vedení mediace, bez ohledu na její označení nebo povolání v dotyčném členském státě a bez ohledu na způsob, jakým byla tato třetí osoba jmenována nebo požádána o vedení mediace.

a)

je to nutné z naléhavých důvodů veřejného pořádku dotčeného členského státu, zejména vyžaduje-li to zabezpečení ochrany nejlepších zájmů dětí nebo zabránění újmě na tělesné nebo duševní integritě člověka; nebo

b)

je zpřístupnění obsahu dohody vyplývající z mediace nutné k provedení nebo výkonu dané dohody.

20.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 122/10

(1)

S cílem pokračovat v úsilí o vytvoření jednotného trhu služeb železniční dopravy přijal Evropský parlament a Rada směrnici 2004/49/ES (3), která stanoví společný právní rámec pro bezpečnost železnic.

(2)

Schvalovacími postupy pro uvedení železničních vozidel do provozu se původně zabývaly směrnice Rady 96/48/ES ze dne 23. července 1996 o interoperabilitě transevropského vysokorychlostního železničního systému (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/16/ES ze dne 19. března 2001 o interoperabilitě konvenčního železničního systému (5), pokud jde o nové nebo modernizované části železničního systému Společenství, a směrnice 2004/49/ES, pokud jde o vozidla, která jsou již v provozu. V souladu se zlepšením právních předpisů a s cílem zjednodušit a modernizovat právní předpisy Společenství by měla být všechna ustanovení týkající se schvalování pro uvedení železničních vozidel do provozu začleněna do jednoho právního textu. Proto by měl být stávající článek 14 směrnice 2004/49/ES zrušen a nové ustanovení týkající se schválení pro uvedení již používaných železničních vozidel do provozu by mělo být vloženo do směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES ze dne … o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (6) (dále jen „směrnice o interoperabilitě železnic“), která nahrazuje směrnice 96/48/ES a 2001/16/ES.

(3)

Vstup v platnost Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z roku 1999, který nastal dnem 1. července 2006, s sebou přinesl nová pravidla vztahující se na používání vozidel. V souladu s jejím dodatkem týkajícím se jednotných pravidel pro smlouvy o používání vozidel v mezinárodní železniční přepravě (CUV) nejsou držitelé železničních vozů již povinni registrovat své vozy u železničního podniku. Dřívější úmluva „Regolamento Internazionale Veicoli“ (RIV) mezi železničními podniky pozbyla platnosti a byla částečně nahrazena novou soukromou a dobrovolnou dohodou (Obecné podmínky užívání kolejových vozidel, GCU) mezi železničními podniky a držiteli železničních vozů, přičemž držitelé jsou odpovědni za údržbu svých vozů. S cílem zohlednit tyto změny a usnadnit provádění směrnice 2004/49/ES, pokud jde o udělování osvědčení o bezpečnosti železničním podnikům, je třeba vymezit pojem „držitel“ a pojem „subjekt odpovědný za údržbu“, jakož i blíže stanovit vztah mezi těmito subjekty a železničními podniky.

(4)

Definice „držitele“ by měla být co nejbližší definici použité v úmluvě COTIF z roku 1999. Za držitele vozidla je možno označit mnoho subjektů, například vlastníka, společnost využívající k podnikání celou soupravu vozů, společnost pronajímající vozidla železničnímu podniku, železniční podnik či provozovatele infrastruktury využívajícího vozidla pro údržbu své infrastruktury. Tyto subjekty mají kontrolu nad vozidly ohledně jejich využití jako dopravních prostředků dopravními podniky a provozovateli infrastruktury. Aby se předešlo jakýmkoliv pochybnostem, držitel by měl být jasně uveden ve vnitrostátním registru vozidel uvedeném v článku 33 směrnice o interoperabilitě železnic.

(5)

Před uvedením vozidla do provozu nebo jeho použitím na síti by měl být do vnitrostátního registru vozidel zapsán subjekt odpovědný za jeho údržbu. Držitel a subjekt odpovědný za údržbu může být stejná osoba nebo orgán. Avšak ve výjimečných případech, jako například u vozidel uvedených poprvé do provozu ve třetí zemi, u vozidel vlečených za účelem jejich uvedení do provozu na jiném místě sítě nebo u vozidel určených k poskytování zvláštních dopravních služeb není možné nebo není vhodné určit subjekt odpovědný za údržbu. V takových výjimečných případech by měl mít příslušný vnitrostátní bezpečnostní orgán možnost přijmout na síť, která spadá do jeho působnosti, vozidla i bez toho, aby pro ně byl přiřazen subjekt odpovědný za údržbu.

(6)

Pokud je subjektem odpovědným za údržbu železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury, jeho systém zajišťování bezpečnosti zahrnuje systém údržby a žádný z nich nepotřebuje další osvědčení. Pokud subjekt odpovědný za údržbu není železničním podnikem ani provozovatelem infrastruktury, může obdržet osvědčení podle systému, který vypracuje Evropská agentura pro železnice a přijme Komise. Osvědčení udělené takovému subjektu by zaručilo, že požadavky na údržbu podle této směrnice jsou splněny u kteréhokoliv vozidla, za něž je odpovědný. Toto osvědčení by mělo být platné v celém Společenství.

(7)

Požadavky na údržbu jsou vypracovány v rámci směrnice o interoperabilitě železnic, zejména v části týkající se technických specifikací pro interoperabilitu (TSI) kolejových vozidel. V důsledku vstupu této směrnice v platnost je třeba zajistit slučitelnost mezi těmito technickými specifikacemi pro interoperabilitu a požadavky na udělení osvědčení pro subjekt odpovědný za údržbu, jež má přijmout Komise. Komise toho dosáhne případnou změnou příslušných technických specifikací pro interoperabilitu za použití postupu uvedeného ve směrnici o interoperabilitě železnic.

(8)

Jelikož cílů této směrnice, totiž další rozvoj a zlepšení bezpečnosti na železnicích Společenství, není možné uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu činnosti lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(9)

Opatření nezbytná k provedení směrnice 2004/49/ES by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(10)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přezkumu a úpravě příloh směrnice 2004/49/ES, k přijetí a revizi společných bezpečnostních metod a společných bezpečnostních cílů a ke stanovení systému udělování osvědčení v oblasti údržby. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky směrnice 2004/49/ES, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(11)

Povinnost uplatňovat a provádět tuto směrnici by pro členský stát, který nemá žádný železniční systém a ani jej v nejbližší budoucnosti mít nebude, byla nepřiměřená a zbytečná. Po dobu, po kterou uvedené členské státy nebudou mít železniční systém, by proto měly být osvobozeny od povinnosti provést a uplatňovat tuto směrnici.

(12)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (8) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(13)

Směrnice 2004/49/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V článku 3 se doplňují nová písmena, která znějí:

2)

V čl. 4 odst. 4 se slova „uživatele kolejového vozidla“ nahrazují slovem „držitele“.

3)

V článku 5 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Do 30. dubna 2009 bude revidována příloha I, zejména za účelem zahrnutí společných definic CSI a společných metod pro stanovení výše škod při nehodách. Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijme regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2a.“.

4)

Článek 6 se mění takto:

5)

Článek 7 se mění takto:

6)

Článek 10 se mění takto:

7)

Článek 14 se nahrazuje tímto:

„Článek 14

Údržba vozidel

1.   Každému vozidlu se před uvedením do provozu nebo použitím na síti přidělí subjekt odpovědný za údržbu a tento subjekt se zapíše do vnitrostátního registru vozidel podle článku 33 směrnice o interoperabilitě železnic.

2.   Příslušné vnitrostátní bezpečnostní orgány mohou ve výjimečných případech a pouze ohledně svých příslušných sítí rozhodnout o výjimce z povinnosti stanovené v odstavci 1.

3.   Aniž je dotčena odpovědnost železničních podniků a provozovatelů infrastruktury podle článku 4, subjekt odpovědný za údržbu zajistí prostřednictvím systému údržby, že vozidla jsou v bezpečném provozuschopném stavu.

4.   Pokud je subjektem odpovědným za údržbu železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury, systém uvedený v odstavci 3 tohoto článku se zavede prostřednictvím systému zajišťování bezpečnosti stanoveného v článku 9.

5.   Pokud subjekt odpovědný za údržbu není železničním podnikem ani provozovatelem infrastruktury, může tento subjekt obdržet osvědčení podle odstavce 6.

6.   Na základě doporučení agentury přijme Komise do … (10) opatření, kterým se zavádí udělování osvědčení pro subjekty odpovědné za údržbu týkajících se jejich systému údržby. Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijme regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2a. Toto opatření zahrnuje požadavky na udělování osvědčení pro subjekty odpovědné za údržbu na základě schválení jejich systému údržby, formu a dobu platnost osvědčení a orgánu nebo orgány odpovědné za jeho udělování, a zahrnuje rovněž kontroly nezbytné pro fungování systému udělování osvědčení.

7.   Osvědčení udělená podle odstavce 6 tohoto článku potvrdí shodu s požadavky podle odstavce 3 tohoto článku a jsou platná v celém Společenství. Pokud subjekt odpovědný za údržbu není držitelem osvědčení, zajistí železniční podnik nebo provozovatel infrastruktury prostřednictvím svého systému zajišťování bezpečnosti podle článku 9, že se všechny příslušné postupy údržby použijí odpovídajícím způsobem.“

8)

V článku 16 se odstavec 2 mění takto:

9)

V článku 18 se doplňuje nové písmeno, které zní:

10)

Článek 26 se nahrazuje tímto:

„Článek 26

Přizpůsobování příloh

Přílohy se přizpůsobují vědeckému a technickému pokroku. Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijme regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2a.“,

11)

Článek 27 se mění takto:

12)

V příloze II se zrušuje bod 3.

20.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 122/19

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (4) zavedla systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství s cílem podpořit snižování emisí skleníkových plynů nákladově efektivním a ekonomicky účinným způsobem.

(2)

Konečným cílem Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 94/69/ES (5), je stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zabránila nebezpečnému působení lidské činnosti na klimatický systém.

(3)

Evropská rada na zasedání dne 8. a 9. března 2007 v Bruselu zdůraznila, že dosažení strategického cíle, kterým je omezit zvýšení průměrné globální teploty o nejvýše 2 °C oproti úrovni před průmyslovou revolucí, má zásadní význam. Nejnovější vědecké poznatky, které Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) uvedl ve své čtvrté hodnotící zprávě, ještě jasněji dokazují, že negativní dopady změny klimatu stále více ohrožují ekosystémy, produkci potravin a dosažení udržitelného rozvoje a rozvojových cílů tisíciletí, jakož i lidské zdraví a bezpečnost. K tomu, aby bylo možné dosáhnout cíle 2 °C, je nezbytné stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře v souladu s objemovou koncentrací ekvivalentu CO2 ve výši okolo 450 ppm, což vyžaduje, aby celosvětové emise skleníkových plynů dosáhly vrcholu během příštích 10 až 15 let a aby se na celém světě do roku 2050 výrazně snížily emise nejméně na 50 % jejich hodnoty před rokem 1990.

(4)

Evropská rada zdůraznila, že Evropská unie je odhodlána přeměnit Evropu v energeticky vysoce účinnou ekonomiku s nízkými emisemi skleníkových plynů, a předtím, než bude uzavřena celosvětová a komplexní dohoda pro období po roce 2012, přijala pevný nezávislý závazek, že EU sníží do roku 2020 emise skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990 alespoň o 20 %. Omezení emisí skleníkových plynů z letecké dopravy je zásadním příspěvkem v souladu s tímto závazkem.

(5)

Evropská rada zdůraznila, že se EU zavázala k dosažení celosvětové a komplexní dohody pro snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012, která by měla být účinnou, účelnou a vyváženou reakcí na problémy spojené se změnou klimatu v rozsahu, v němž je zapotřebí. Potvrdila, že příspěvkem EU k celosvětové a komplexní dohodě pro období po roce 2012 je do roku 2020 snížení emisí skleníkových plynů o 30 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990, a to za předpokladu, že se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a že se hospodářsky vyspělejší rozvojové země zaváží přispět úměrně svým povinnostem a odpovídajícím možnostem. EU i nadále zaujímá vedoucí postavení v jednáních o ambiciózní mezinárodní dohodě, jejímž prostřednictvím bude dosaženo cíle omezení nárůstu celkové teploty o 2 °C, a je povzbuzena pokrokem, kterého bylo v souvislosti s tímto cílem dosaženo na 13. zasedání Konference smluvních stran UNFCCC, která se v prosinci roku 2007 konala na Bali. EU bude usilovat o to, aby tato celosvětová dohoda zahrnovala opatření na snížení emisí skleníkových plynů z letecké dopravy, a v tomto případě by Komise měla posoudit, jaké změny této směrnice jsou zapotřebí, pokud jde o její použití na provozovatele letadel.

(6)

UNFCCC požaduje, aby všechny strany vypracovaly a provedly národní a případně regionální programy obsahující opatření na zmírnění změny klimatu.

(7)

Kjótský protokol k UNFCCC, který byl jménem Evropského společenství schválen rozhodnutím Rady 2002/358/ES (6), vyžaduje, aby rozvinuté země v rámci Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) omezily nebo snížily emise skleníkových plynů z letecké dopravy, na které se nevztahuje Montrealský protokol.

(8)

I když Společenství není smluvní stranou Chicagské úmluvy z roku 1944 o mezinárodním civilním letectví (dále jen „Chicagská úmluva“), jsou všechny členské státy smluvními stranami uvedené úmluvy a členy ICAO. Členské státy nadále podporují spolupráci s ostatními státy, jež jsou členy ICAO, na vypracování opatření, včetně tržně orientovaných nástrojů, zaměřených na řešení dopadů letectví na změnu klimatu. Na šestém zasedání výboru ICAO pro ochranu životního prostředí v letectví v roce 2004 bylo dohodnuto, že systém obchodování s emisemi určený pro letectví založený na novém právním nástroji pod záštitou ICAO se nezdá být dostatečně zajímavý, a neměl by tedy být nadále prováděn. Proto rezoluce A35-5 přijatá na 35. shromáždění ICAO, které se konalo v září roku 2004, nenavrhovala nový právní nástroj, ale místo toho potvrdila otevřené obchodování s emisemi a možnost, aby státy začlenily emise z mezinárodního letecké dopravy do svých systémů obchodování s emisemi. Příloha L rezoluce A36-22 přijaté na 36. shromáždění ICAO, které se konalo v září roku 2007, naléhavě vyzývá smluvní státy, aby nepoužívaly systém obchodování s emisemi na provozovatele letadel jiných smluvních států, pokud spolu tyto státy neuzavřou vzájemnou dohodu. Členské státy Evropského společenství a patnáct dalších evropských států připomněly, že Chicagská úmluva výslovně uznává právo každé smluvní strany uplatňovat nediskriminačním způsobem vlastní právní předpisy týkající se letectví na letadla všech států, vznesly k této rezoluci námitku a vyhradily si podle Chicagské úmluvy právo na přijetí a nediskriminační uplatňování opatření na všechny provozovatele letadel všech států poskytující služby z jejich území, na něj nebo v rámci něj.

(9)

V šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí zavedeném rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES (7) se stanoví, že Společenství určí a přijme zvláštní opatření na snížení emisí skleníkových plynů z letectví, pokud takové opatření nebylo schváleno v rámci ICAO do roku 2002. Ve svých závěrech z října roku 2002, prosince roku 2003 a října roku 2004 Rada opakovaně vyzvala Komisi, aby navrhla opatření na snížení dopadů mezinárodní letecké dopravy na změnu klimatu.

(10)

Aby se dosáhlo nezbytného podstatného snížení, je třeba politiky a opatření provádět na úrovni členských států a na úrovni Společenství ve všech odvětvích hospodářství Společenství. Pokud by vliv letectví na změnu klimatu nadále vzrůstal, značně by to oslabilo snížení, jichž za účelem boje proti změně klimatu dosáhla jiná odvětví.

(11)

Ve sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 27. září 2005 nazvaném „Snižování dopadů letectví na změny klimatu“ nastínila Komise strategii týkající se snižování dopadů letectví na klimatické podmínky. Jako součást komplexního souboru opatření navrhovala strategie začlenit letectví do systému Společenství pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a stanovila vytvoření vícestranné pracovní skupiny pro letectví jako součást druhé etapy Evropského programu pro změnu klimatu, která posoudí, jakým způsobem letectví do systému Společenství začlenit. V závěrech ze dne 2. prosince 2005 Rada uznala, že začlenění letectví do systému Společenství se jeví jako nejlepší řešení z hlediska hospodářského i z hlediska životního prostředí, a vyzvala Komisi, aby do konce roku 2006 předložila legislativní návrh. Ve svém usnesení ze dne 4. července 2006 o omezování dopadu letectví na změnu klimatu (8) uznal Evropský parlament, že obchodování s emisemi by mohlo hrát klíčovou úlohu v rámci komplexního souboru opatření pro řešení dopadů letectví na klimatické podmínky za předpokladu, že bude vhodně navrženo.

(12)

Cílem změn směrnice 2003/87/ES provedených touto směrnicí je snížit dopady na změnu klimatu, které souvisejí s letectvím, začleněním emisí z činností v oblasti letectví do systému Společenství.

(13)

Provozovatelé letadel se nejvíce podílejí na přímé kontrole typu provozovaných letadel a způsobu jejich letu, a proto by měli být odpovědní za plnění povinností ukládaných touto směrnicí, včetně povinnosti vypracovat plán monitorování a v souladu s ním monitorovat a podávat zprávy o emisích. Provozovatele letadel lze označit prostřednictvím kódu ICAO nebo jiného uznávaného kódu užívaného pro označení letu. Pokud není totožnost provozovatele letadla známa, měl by za něj být považován vlastník letadla, pokud neprokáže, která jiná osoba je provozovatelem letadla.

(14)

Od roku 2012 by měly být do systému začleněny emise z letů přilétajících na letiště ve Společenství a odlétajících z letišť ve Společenství. Systém Společenství může proto sloužit jako vzor pro využití obchodování s emisemi na celém světě. Pokud třetí země přijme opatření na omezení dopadu letů do Společenství na klimatické podmínky, měla by Komise po konzultaci s touto třetí zemí zvážit dostupné možnosti s cílem zajistit optimální součinnost mezi systémem Společenství a opatřeními dané země.

(15)

V souladu se zásadou zlepšení tvorby právních předpisů by některé lety měly být ze systému vyňaty. S cílem předejít nepřiměřené administrativní zátěži by měly být ze systému vyňati provozovatelé obchodní letecké dopravy, kteří po tři po sobě jdoucí čtyřměsíční období uskuteční v každém tomto období méně než 243 letů. Pomohlo by to leteckým společnostem poskytujícím omezené služby v rámci systému Společenství, a to i společnostem z rozvojových zemí.

(16)

Letectví ovlivňuje klimatické podmínky na celém světě prostřednictvím vypouštění oxidu uhličitého, oxidů dusíku, vodní páry a částic síranů a sazí. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) dospěl k závěru, že celkové dopady letectví jsou v současné době dvakrát až čtyřikrát vyšší, než jaké měly v minulosti samotné emise oxidu uhličitého. Nedávný výzkum ve Společenství ukázal, že celkové dopady letectví by mohly být přibližně dvakrát vyšší než dopady samotného oxidu uhličitého. Žádný z těchto odhadů však nezohledňuje vysoce nestálé účinky cirové oblačnosti. V souladu s čl. 174 odst. 2 Smlouvy musí být politika Společenství v oblasti životního prostředí založena na zásadě obezřetnosti. Dokud nedojde k dalšímu vědeckému pokroku, všechny dopady letectví by měly být řešeny v co největším rozsahu. Otázka emisí oxidů dusíku bude řešena v jiném právním předpise, který navrhne Komise v roce 2008.

(17)

Aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže, měla by být stanovena harmonizovaná metodika přidělování pro stanovení celkového množství vydávaných povolenek a pro jejich distribuci provozovatelům letadel. Určitá část povolenek bude přidělena v dražbě v souladu s pravidly, která vypracuje Komise. Měla by být vyčleněna zvláštní rezerva povolenek, která by zajistila přístup na trh novým provozovatelům letadel a podporu provozovatelům, kteří prudce zvýší počet tunokilometrů provozovaných letadel. Provozovatelům letadel, kteří ukončujíc svou činnost, by měly být i nadále vydávány povolenky do konce období, pro které již byly bezplatné povolenky přiděleny.

(18)

Plná harmonizace podílu povolenek vydaných zdarma všem provozovatelům letadel účastnícím se na systému je vhodná za účelem zajištění stejných podmínek pro provozovatele letadel, a to s ohledem na skutečnost, že každý provozovatel letadla bude, pokud jde o všechny lety uskutečňované do EU, z ní nebo v jejím rámci, podléhat regulaci jediného členského státu, a ustanovením nediskriminaci dvoustranných dohod o leteckých službách se třetími zeměmi.

(19)

Letectví přispívá k celkovému dopadu lidské činnosti na změnu klimatu a dopad emisí skleníkových plynů z letadel na životní prostředí lze zmírnit prostřednictvím opatření zaměřených na boj proti změně klimatu v EU a ve třetích zemích a na financování výzkumu a vývoje v oblasti snižování emisí a přizpůsobování se změnám klimatu. Rozhodnutí o státních veřejných výdajích jsou v souladu se zásadou subsidiarity ponechána členským státům. Aniž je dotčen tento postoj, příjmy z dražby povolenek nebo rovnocenná částka v případě nadřazených rozpočtových zásad členských států, jako je jednotnost a všeobecnost, by měly být použity na snižování emisí skleníkových plynů, na přizpůsobení se dopadům změny klimatu v EU a ve třetích zemích, na financování výzkumu a vývoje v oblasti zmírňování a přizpůsobování a k pokrytí nákladů na správu systému. To by mohlo zahrnovat opatření na podporu dopravy šetrnější k životnímu prostředí. Výnosy z dražby by měly být zejména použity na financování příspěvků do Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii a opatření proti odlesňování a usnadnění přizpůsobování se změnám klimatu v rozvojových zemích. Ustanoveními této směrnice týkajícími se použití příjmů by nemělo být dotčeno rozhodnutí o budoucím použití příjmů z dražeb povolenek v širší souvislosti celkového přezkumu směrnice 2003/87/ES.

(20)

Ustanovení právních předpisů týkající se využívání finančních prostředků z dražby by měly být sděleny Komisi. Toto sdělení nezbavuje členské státy povinnosti informovat o některých vnitrostátních opatřeních, jak stanoví čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Touto směrnicí by neměly být dotčeny výsledky jakýchkoli budoucích postupů a řízení o státní podpoře podle článků 87 a 88 Smlouvy.

(21)

Za účelem zvýšení nákladové efektivnosti systému by měli mít provozovatelé letadel možnost používat certifikované jednotky snížení emisí (dále jen „CER“) a jednotky snížení emisí (dále jen „ERU“) z projektových činností, aby mohli plnit závazky ohledně vyřazování povolenek až do harmonizovaného limitu. Používání CER a ERU by mělo odpovídat kritériím schvalování systému obchodování s povolenkami, jak je stanoveno v této směrnici.

(22)

Aby se snížila administrativní zátěž provozovatelů letadel, měl by být za každého provozovatele letadla odpovědný jeden členský stát. Po členských státech by se mělo požadovat, aby zajistily, že provozovatelé letadel, jimž byla v uvedeném státě vydána provozní licence, nebo provozovatelé letadel bez provozní licence nebo ze třetích zemí, jejichž emise ve výchozím roce lze většinou připsat uvedenému členskému státu, splňují požadavky této směrnice. V případě, že provozovatel letadla nesplňuje požadavky této směrnice a jiná donucovací opatření členského státu správy jejich dodržování nezajistila, měly by členské státy postupovat společně. Členský stát správy by tedy měl mít možnost požádat v krajním případě Komisi, aby u daného provozovatele letadla rozhodla o uložení zákazu provozu na úrovni Společenství.

(23)

S cílem zachovat celistvost účetního systému pro systém Společenství vzhledem ke skutečnosti, že emise z mezinárodní letecké dopravy nejsou začleněny do závazků členských států podle Kjótského protokolu, by měly být povolenky přidělené odvětví letectví použity pouze ke splnění závazků provozovatelů letadel týkajících se vyřazení povolenek podle této směrnice.

(24)

S cílem zajistit celistvost systému z hlediska životního prostředí by měly být jednotky vyřazené provozovateli letadel započteny pouze do těch cílů snižování emisí skleníkových plynů, které tyto emise zohledňují.

(25)

Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu (Eurocontrol) může mít informace, které by mohly pomoci členským státům nebo Komisi při plnění jejich závazků vyplývajících z této směrnice.

(26)

Ustanovení systému Společenství týkající se monitorování, podávání zpráv, ověřování emisí a sankcí použitelných vůči provozovatelům by se měla rovněž vztahovat na provozovatele letadel.

(27)

S ohledem na zkušenosti s uplatňováním směrnice 2003/87/ES by měla Komise přezkoumat její fungování v souvislosti s činnostmi v oblasti letectví, a poté by měla podat zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

(28)

Přezkum fungování směrnice 2003/87/ES v souvislosti s činnostmi v oblasti letectví by měl zohlednit strukturální závislost na letectví v zemích, v nichž neexistují odpovídající a srovnatelné alternativní způsoby dopravy, a které jsou proto ve značné míře závislé na letecké dopravě, a v nichž z odvětví cestovního ruchu plyne vysoký příspěvek k HDP těchto zemí. Zvláště je třeba zohlednit opatření ke zmírnění, nebo dokonce odstranění jakýchkoli problémů spojených s dostupností a konkurenceschopností, jimž čelí nejvzdálenější regiony ve smyslu čl. 299 odst. 2 Smlouvy, a problémů v případě závazků veřejné služby, k nimž dochází v souvislosti s prováděním této směrnice.

(29)

Prohlášení ministrů o letišti Gibraltar dohodnuté dne 18. září 2006 v Córdobě během prvního ministerského zasedání fóra pro dialog o Gibraltaru nahradí společné prohlášení o tomto letišti učiněné dne 2. prosince 1987 v Londýně a plné dodržování tohoto prohlášení ministrů bude považováno za dodržování prohlášení z roku 1987.

(30)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (9).

(31)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí opatření týkající se dražby povolenek, které nemusí být vydány bezplatně, k přijetí prováděcích pravidel pro fungování zvláštní rezervy pro určité provozovatele letadel a pro postupy související s žádostmi adresovanými Komisi, aby rozhodla o uložení zákazu provozu v případě určitého provozovatele letadla, a ke změnám činností v oblasti letectví uvedených v příloze I, pokud třetí země zavede opatření na snížení dopadů letectví na změnu klimatu. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(32)

Jelikož cíle této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni jednotlivých členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu či účinků navrhované směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(33)

V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (10) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(34)

Směrnice 2003/87/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Před článek 1 se vkládá nový nadpis, který zní:

2)

V článku 2 se doplňuje odstavec, který zní:

„3.   Tato směrnice se použije pro letiště Gibraltar, aniž jsou dotčeny právní postoje Španělského království a Spojeného království ve sporu o svrchovanost nad územím, kde se letiště nachází“;

3)

Článek 3 se mění takto:

4)

Za článek 3 se vkládá nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA II

Letectví

Článek 3a

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na přidělování a vydávání povolenek, pokud jde o činnosti v oblasti letectví uvedené v příloze I.

Článek 3b

Činnosti v oblasti letectví

Do … (11) vypracuje Komise regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2 pokyny týkající se podrobného výkladu činností v oblasti letectví uvedených v příloze I, zejména pokud jde o pátrací a záchranné lety, protipořární lety, humanitární lety, lety letecké záchranné služby a lety vykonávané provozovateli komerční letecké dopravy, kteří po tři po sobě jdoucí čtyřměsíční období uskuteční v každém z těchto období méně než 243 letů.

Článek 3c

Celkový počet povolenek pro letectví

1.   Pro období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 se celkové množství povolenek, které mají být přiděleny provozovatelům letadel, rovná 100 % historických emisí z letectví.

2.   Pro období uvedené v čl. 11 odst. 2 počínající dnem 1. ledna 2013 a nedojde-li k žádným změnám v návaznosti na přezkum podle čl. 30 odst. 4 pro každé následující období se celkové množství povolenek, které mají být přiděleny provozovatelům letadel, rovná 100 % historických emisí z letectví vynásobených počtem let v daném období.

3.   Komise přezkoumá celkové množství povolenek, jež mají být přiděleny provozovatelům letadel podle čl. 30 odst. 4.

4.   Do … (11) Komise rozhodne o historických emisích z letectví na základě nejlepších dostupných údajů, včetně odhadů vycházejících z aktuálních informací o dopravě. Toto rozhodnutí bude posouzeno výborem uvedeným v čl. 23 odst. 1.

Článek 3d

Způsob přidělování povolenek pro letectví prostřednictvím dražby

1.   V období uvedeném v čl. 3c odst. 1 se vydraží 10 % povolenek.

2.   Pro další období lze procentní podíl podle odstavce 1, který má být vydražen, zvýšit v rámci všeobecného přezkumu této směrnice.

3.   Bude přijato nařízení obsahující podrobná ustanovení pro dražby povolenek, které nemusí být vydány zdarma, podle odstavců 1 a 2 tohoto článku nebo čl. 3f odst. 8 prováděné členskými státy. Množství povolenek, která mají v každém období jednotlivé členské státy vydražit, je úměrný jejich podílu na celkovém množství emisí způsobených letectvím ve všech členských státech za referenční rok, za který byla podána zpráva podle čl. 14 odst. 3 ověřená podle článku 15. Pro období uvedené v čl. 3c odst. 1 je referenčním rokem rok 2010 a pro každé následující období uvedené v článku 3c je referenčním rokem kalendářní rok končící 24 měsíců před začátkem období, k němuž se dražba vztahuje.

Uvedené nařízení, jež má za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijme regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

4.   Způsob použití příjmů z dražby povolenek určí členské státy. Tyto příjmy by se měly využít za účelem boje proti změně klimatu v EU a třetích zemích a na pokrytí nákladů členského státu správy v souvislosti s touto směrnicí.

5.   Poskytnutí informací Komisi na základě této směrnice nezbavuje členské státy oznamovací povinnosti podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

Článek 3e

Přidělování (alokace) a vydávání povolenek provozovatelům letadel

1.   Pro každé období uvedené v článku 3c mohou všichni provozovatelé letadel požádat o přidělení povolenek, které mají být přiděleny zdarma. Žádost lze podat u příslušného orgánu v členském státě správy prostřednictvím předložení ověřených údajů o tunokilometrech pro činnosti v oblasti letectví uvedené v příloze I vykonané uvedeným provozovatelem letadel za sledovaný rok. Pro účely tohoto článku se sledovaným rokem rozumí kalendářní rok končící 24 měsíců před začátkem období, k němuž se v souladu s přílohami IV a V vztahuje, nebo, pokud jde o období uvedené v čl. 3c odst. 1, rok 2010. Žádosti se podávají nejméně 21 měsíců před začátkem období, ke kterému se vztahují, nebo, pokud jde o období uvedené v čl. 3c odst. 1, do 31. března 2011.

2.   Nejméně 18 měsíců před začátkem období, k němuž se žádost vztahuje, nebo v souvislosti s obdobím uvedeným v čl. 3c odst. 1 do 30. června 2011, předloží členské státy Komisi žádosti, které obdržely podle odstavce 1.

3.   Nejméně 15 měsíců před začátkem každého období podle čl. 3c odst. 2, nebo v souvislosti s obdobím uvedeným v čl. 3c odst. 1 do 30. září 2011, vypočte Komise a rozhodnutím stanoví:

Referenční hodnota uvedená v písmenu e), vyjádřená jako počet povolenek na tunokilometr, se vypočítá vydělením počtu povolenek uvedených v písmenu d) součtem tunokilometrů uvedených v žádostech předložených Komisi v souladu s odstavcem 2.

4.   Do tří měsíců od data, kdy Komise přijme rozhodnutí podle odstavce 3, vypočte a zveřejní každý členský stát správy:

5.   Do 28. února 2012 a v následujících letech vždy do 28. února vydá příslušný orgán členského státu správy každému provozovateli letadla počet povolenek přidělený uvedenému provozovateli pro daný rok podle tohoto článku nebo podle článku 3f.

Článek 3f

Zvláštní rezerva pro určité provozovatele letadel

1.   V každém období podle čl. 3c odst. 2 se vyčlení 3 % z celkového počtu povolenek, které mají být přiděleny, do zvláštní rezervy pro provozovatele letadel:

a jejichž činnost podle písm. a) nebo dodatečná činnost podle písm. b) není zcela ani zčásti pokračováním činnosti v oblasti letectví, jež byla dříve vykonávána jiným provozovatelem letadla.

2.   Provozovatel letadla, jenž je podle odstavce 1 způsobilý, může požádat o přidělení povolenek zdarma ze zvláštní rezervy tak, že podá žádost příslušnému orgánu členského státu správy. Žádost se podává do 30. června třetího roku období uvedeného v čl. 3c odst. 2, k němuž se vztahuje.

3.   Žádost podle odstavce 2:

4.   Členské státy předloží Komisi žádosti přijaté podle odstavce 2 nejpozději do šesti měsíců od uplynutí lhůty pro podávání těchto žádostí.

5.   Komise rozhodne o referenční hodnotě, jež se použije pro přidělení povolenek zdarma provozovatelům letedel, jejichž žádosti byly předány Komisi v souladu s odstavcem 4, nejpozději do dvanácti měsíců od uplynutí lhůty pro podávání žádostí podle odstavce 2.

S výhradou odstavce 6 se referenční hodnota vypočítá vydělením počtu povolenek ve zvláštní rezervě součtem:

6.   Následkem referenční hodnoty vypočtené podle odstavce 5 nesmí být roční přidělení povolenek na tunokilometr vyšší než roční přidělení povolenek na tunokilometr provozovatelům letadel podle čl. 3e odst. 4.

7.   Do tří měsíců ode dne, kdy Komise přijme rozhodnutí podle odstavce 5, vypočte a zveřejní každý členský stát správy:

8.   Nepřidělené povolenky ve zvláštní rezervě členské státy vydraží.

9.   komise může přijmout podrobná pravidla pro nakládání se zvláštní rezervou podle tohoto článku, včetně hodnocení zaměřeného na to, jak jsou splněna kritéria způsobilosti podle odstavce 1. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

Článek 3g

Plány pro monitorování a vykazování

Členský stát správy zajistí, aby každý provozovatel letadla předložil příslušnému orgánu v daném státě plán pro monitorování stanovující opatření pro monitorování a vykazování emisí a údajů o tunokilometrech pro účely podání žádosti podle článku 3e, a že tyto plány příslušný úřad schválí v souladu s pokyny přijatými podle článku 14.“.

5)

Vkládají se nový nadpis a článek, které znějí:

„KAPITOLA III

Stacionární zařízení

Článek 3h

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a na přidělování a vydávání povolenek, pokud jde o činnosti uvedené v příloze I kromě činností v oblasti letectví.“

6)

V čl. 6 odst. 2 se písmeno e) nahrazuje tímto:

7)

Za článek 11 se vkládá nadpis, který zní:

8)

V článku 11a se vkládá nový odstavec, který zní:

„1a.   S výhradou odstavce 3 povolí členské státy pro každé období uvedené v článku 3c jednotlivým provozovatelům letadel využívat CER a ERU z projektových činností. Pro období uvedené v čl. 3c odst. 1 mohou provozovatelé letadel využívat CER a ERU až do výše 15 % počtu povolenek, které musí být podle čl. 12 odst. 2a vyřazeny.

Pro následující období se procentní podíl určí v souladu s postupem pro stanovení využití CER a ERU z projektových činností jako součást přezkumu této směrnice a při zohlednění vývoje mezinárodního režimu změny klimatu.

Komise zveřejní tento procentní podíl nejméně šest měsíců před začátkem každého období podle článku 3c.“.

9)

V čl. 11b odst. 2 se slova „ze zařízení“ nahrazují slovy „z činností“.

10)

Článek 12 se mění takto:

11)

V čl. 13 odst. 3 se slova „čl. 12 odst. 3“ nahrazují slovy „čl. 12 odst. 2a nebo 3“.

12)

Článek 14 se mění takto:

13)

Článek 15 se nahrazuje tímto:

„Článek 15

Ověřování

Členské státy zajistí, aby zprávy, které provozovatelé nebo provozovatelé letadel předložili podle čl. 14 odst. 3, byly ověřeny v souladu s kritérii stanovenými v příloze V a veškerými podrobnými ustanoveními přijatými Komisí v souladu s tímto článkem a aby o tom byl příslušný orgán informován.

Členské státy zajistí, aby provozovatel nebo provozovatel letadla, jehož zpráva nebyla do 31. března každého roku se zřetelem na emise předchozího roku posouzena jako uspokojující v souladu s kritérii stanovenými v příloze V veškerými podrobnými ustanoveními přijatými Komisí v souladu s tímto článkem a, nemohl provádět další převody povolenek do doby, než bude zpráva uvedeného provozovatele nebo provozovatele letadla posouzena jako uspokojující.

Komise může přijmout podrobná ustanovení týkající se ověření zpráv předkládaných provozovateli letadel podle čl. 14 odst. 3 a žádostí podle článků 3e a 3f regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2.“.

14)

Článek 16 se mění takto:

15)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 18a

Členský stát správy

1.   Pokud jde o provozovatele letadel, je členským státem správy:

2.   Pokud v prvních dvou letech kteréhokoliv období uvedeného v článku 3c žádné emise způsobené leteckým provozem a pocházející z letů uskutečněných provozovatelem letadla, na nějž se vztahuje odst. 1 písm. b), nejsou způsobeny jeho členskému státu správy, je v následujícím období tento provozovatel letadla převeden k jinému členskému státu správy. Novým členským státem správy se stává členský stát s nejvyšším odhadovaným množstvím emisí způsobených leteckým provozem, pocházejících z letů uskutečněných uvedeným provozovatelem během prvních dvou let předchozího období.

3.   Komise na základě nejlepších dostupných informací:

4.   Pro účely odstavce 1 se ‚základním rokem‘ v souvislosti s provozovatelem letadel, jenž začal vykonávat svou činnost ve Společenství po 1. lednu 2006, rozumí první kalendářní rok provozu a ve všech ostatních případech kalendářní rok začínající 1. lednem 2006.

Článek 18b

Pomoc ze strany Eurocontrolu

Pro účely plnění svých závazků podle čl. 3c odst. 4 a článku 18a může Komise požádat o pomoc Eurocontrol a může s uvedenou organizací v tomto smyslu uzavřít odpovídající dohody.

16)

V článku 19 se odstavec 3 mění takto:

17)

V článku 23 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.“.

18)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 25a

Opatření třetích zemí na snížení dopadu letectví na změnu klimatu

1.   Pokud třetí země přijme opatření na snížení dopadu letů odlétajících z této země a přistávajících ve Společenství na změnu klimatu, Komise po konzultaci s danou třetí zemí a členskými státy v rámci výboru uvedeného v čl. 23 odst. 1 zváží dostupné možnosti s cílem zajistit optimální součinnost mezi systémem Společenství a opatřeními dané země.

V případě potřeby může Komise přijmout změny umožňující vyloučení letů přilétajících z dotčené třetí země z činností v oblasti letectví uvedených v příloze I nebo umožňující jakékoliv další změny činností v oblasti letectví uvedených v příloze I, jež jsou vyžadovány na základě dohody podle čtvrtého pododstavce. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

Jakékoliv další změny této směrnice mohou být Komisí navrženy Evropskému parlamentu a Radě.

V souladu s čl. 300 odst. 1 Smlouvy může Komise rovněž případně předložit Radě doporučení týkající se zahájení jednání s cílem uzavřít dohodu s dotčenou třetí zemí.

2.   Společenství a jeho členské státy i nadále usilují o dosažení dohody o celosvětových opatřeních na snížení emisí skleníkových plynů z letectví. S ohledem na uvedenou dohodu Komise zváží, zda jsou změny této směrnice, pokud jde o provozovatele letadel, nezbytné.“.

19)

Článek 28 se mění takto:

20)

V článku 30 se doplňuje odstavec, který zní:

„4.   Na základě monitorování a zkušeností s uplatňováním této směrnice Komise přezkoumá do 1. června 2015 její fungování v souvislosti s činnostmi v oblasti letectví uvedenými v příloze I a případně může předložit návrhy. Komise zejména zváží:

Komise poté podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

21)

Za článek 30 se vkládá nadpis, který zní:

22)

Přílohy I, IV a V se mění v souladu s přílohou této směrnice.