19.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 41/1

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec právní úpravy pro konkurenceschopnost automobilového průmyslu ve 21. století: Postoj Komise k závěrečné zprávě skupiny na vysoké úrovni CARS 21 – příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“(KOM(2007)0022),

—

s ohledem na závěry předsednictví přijaté na zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost, které se konalo ve dnech 21. a 22. května 2007,

—

s ohledem na závěrečnou zprávu skupiny na vysoké úrovni nazvanou „CARS 21 – Konkurenční regulační systém pro automobilový průmysl 21. století“,

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro právní záležitosti (A6-0494/2007),

A.

vzhledem k tomu, že Komise reagovala na zprávu skupiny na vysoké úrovni CARS 21, která sdružila všechny zainteresované strany, aby přezkoumaly hlavní oblasti politiky, jež mají vliv na automobilový průmysl EU, a vyslovily doporučení pro budoucí regulační rámec,

B.

vzhledem k tomu, že je automobilový průmysl jedním z nejdůležitějších hospodářských odvětví EU, v němž se ročně vyrobí 19 milionů vozidel a které poskytuje 2, 3 milionu přímých pracovních míst a dalších 10 milionů míst v přidružených odvětvích,

C.

vzhledem k tomu, že trh s náhradními díly na vozidla různých značek a trhy s údržbou a opravami vozidel sehrávají zásadní úlohu při zajišťování dostupné mobility, zlepšuje volbu spotřebitelů z řad 270 milionů řidičů v EU v oblasti poprodejního servisu vozidel, zajišťuje bezpečná a ekologická vozidla na evropských silnicích a zaměstnáváním 3,5 milionu pracovníků v malých a středních podnicích zajišťuje zdravé prostředí malého a středního podnikání v Evropě,

D.

vzhledem k tomu, že Komise podporuje integrovanou strategii, která má zajistit, aby společnosti v Evropské unii byly i nadále konkurenceschopné v rostoucím globálním prostředí, a vzhledem k tomu, že tato strategie je obsažena v jejích sdělení nazvaném „Globální evropa: Konkurenceschopnost na světovém trhu – příspěvek ke strategii eu pro růst a zaměstnanost“(KOM(2006)0567), a ve svém pracovním dokumentu nazvaném „Evropa ve světě: posílené partnerství v zájmu lepšího přístupu na trh pro evropské vývozce – Hodnocení vlivu“(SEK(2007)0452) a v jejím sdělení nazvaném „Globální Evropa: nástroje Evropy na ochranu obchodu v měnícím se světovém hospodářství – Zelená kniha k veřejné konzultaci“(KOM(2006)0763),

E.

vzhledem k tomu, že strategie vymezená v těchto dokumentech je v současnosti uplatňována při jednáních týkajících se několika dvoustranných a regionálních dohod o volném obchodu,

F.

vzhledem k tomu, že automobilový průmysl se v jednotlivých členských státech podstatně liší, pokud jde o strategii, strukturu a globální dosah, a vzhledem k tomu, že tyto rozdíly tedy musí být plně zohledněny při rozvíjení nové a globálněji orientované obchodní strategie,

G.

vzhledem k tomu, že v roce 2006 vyvezl automobilový průmysl EU přibližně 20 % své výroby, že v roce 2004 dosáhl vývoz motorových vozidel 8,7 % průmyslového vývozu EU a vývoz částí a příslušenství motorových vozidel 2,8 % tohoto vývozu, a je tedy velmi citlivý zejména na vývozní podmínky, a vzhledem k tomu, že v roce 2004 dosáhl obchodní přebytek se zeměmi mimo EU, pokud jde o přepravní zařízení, hodnoty 60,2 miliardy EUR; vzhledem k tomu, že výsadní postavení Evropské unie v celosvětovém měřítku vyplývá zejména ze skutečnosti, že je největším světovým výrobcem osobních automobilů a druhým největším výrobcem nákladních automobilů, a rovněž z rozsahu a stupně sjednocení vnitřního trhu, zvyšující se internacionalizace automobilového průmyslu, dobrého jména evropských značek a kvality servisních služeb v Evropě a dále ze silného vývozního postavení, jehož se evropským výrobcům podařilo dosáhnout, včetně jejich významného zastoupení na trzích s vysokým potenciálem růstu,

1.

vítá závěrečnou zprávu skupiny na vysoké úrovni CARS 21 a sdělení Komise, v nichž je naznačen směr budoucí politiky v oblasti automobilového průmyslu;

2.

doufá, že parlamenty členských států a jejich regionů se budou chtít k výsledkům procesu CARS 21 připojit; podotýká, že meziparlamentní síť pro posuzování automobilových otázek, koordinovaná Parlamentem, by mohla být opravdovým přínosem pro bezpečnost silničního provozu, ochranu životního prostředí, inovaci a konkurenceschopnost;

3.

vyzývá orgány členských států k úzké spolupráci s Komisí při provádění doporučení skupiny CARS 21; konstatuje, že je zejména zapotřebí zajistit, aby byly nové předpisy, které regulují odvětví automobilového průmyslu, zaváděny koordinovaně a nenarušovaly vnitřní trh;

4.

zdůrazňuje, že je třeba zdokonalit systém EU pro schvalování typu motorových vozidel, který bude platit pro všechna motorová vozidla;

5.

potvrzuje svou podporu efektivnímu postupu schvalování typu vozidel, jak uvádí ve svém postoji přijatém ve druhém čtení ze dne 10. května 2007 s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (1);

6.

vyzývá Komisi, aby každoročně informovala Evropský parlament o fungování postupu schvalování typu vozidel a o svém monitorování postupu projednávání ve výborech;

7.

vyzývá Komisi, aby zajistila řádné provádění nařízení (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 (2)(nařízení o blokové výjimce) týkající se distribuce motorových vozidel v celé EU; dále je přesvědčen, že při přezkumu tohoto nařízení by se Generální ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž mělo považovat za součást integrovaného přístupu k legislativě v tomto odvětví;

8.

navrhuje, aby za účelem posílení konkurenceschopnosti automobilového průmyslu v Evropské unii byla revize nařízení o blokové výjimce sladěna se střednědobou revizí zprávy CARS 21, což usnadní spolupráci subjektů v tomto odvětví, zabrání zneužívání státních podpor a podpoří politiku hospodářské soutěže na mezinárodní úrovni;

9.

vyzývá Komisi, aby navrhla opatření, která zajistí postup registrace umožňující snadnější přeshraniční prodej zejména ojetých automobilů; podporuje stanoviska Komise týkající se postupů pro registraci motorových vozidel (3) a uznává problémy, které představují některé vnitrostátní předpisy pro fungování vnitřního trhu; bere na vědomí dopad těchto vnitrostátních předpisů na hospodářská odvětví, jako jsou leasing nebo pronájem vozidel; vyzývá členské státy, aby co nejdříve provedly nezbytné změny ve svých předpisech;

10.

upozorňuje na nedávno schválená legislativní ustanovení týkající se náhradních dílů, které mají vliv na bezpečnost a životní prostředí, a konstatuje, že provádění těchto ustanovení nastolí jednotný trh pro tyto díly;

11.

vítá skutečnost, že do nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a o přístupu k informacím o opravách (4) a do nařízení (ES) č. 1400/2002 byla začleněna ustanovení o neomezeném přístupu k příslušným technickým informacím o opravách, a vybízí Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí při vymáhání ustanovení právní úpravy v oblasti hospodářské soutěže, vztahující se na odvětví motorových vozidel v celém Společenství;

12.

žádá Komisi, aby pokračovala v podpoře účinné hospodářské soutěže na poprodejním automobilovém trhu začleněním možnosti výběru pro spotřebitele a účinného přístupu pro nezávislé hospodářské subjekty k technickým informacím, ke školení, k náhradním dílům, k diagnostickým nástrojům a k testovacím zařízením různých značek do hlavních směrů budoucí automobilové politiky a do právního předpisu, kterým se nahradí nařízení (ES) č. 1400/2002, jehož platnost vyprší dne 31. května 2010;

13.

poukazuje na význam, který mají pro spotřebitele informace o provozní spolehlivosti a životnosti, založené na širokých průzkumech mínění spotřebitelů; konstatuje, že by orgány veřejné moci mohly usnadnit tyto průzkumy tím, že umožní orgánům odpovědným za registraci vozidel, aby poskytovaly kontaktní informace majitelů vozidel, kteří souhlasí s účastí v těchto průzkumech;

14.

naléhavě vyzývá Komisi, aby za účelem zajištění výběru pro spotřebitele a hospodářské soutěže na poprodejním trhu řádně řešila otázku „otevřené opravitelnosti“ vozidel ve všech nových legislativních návrzích a aby byla do těchto návrhů zapojena všechna příslušná generální ředitelství; je přesvědčen, že tato zásada by měla být uplatňována i v budoucích opatřeních týkajících se podpory nových automobilových informačních a komunikačních technologií a inteligentních dopravních systémů;

15.

naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na vytvoření společného trhu pro doplňky, jako např. speciální pneumatiky, kola a jiné doplňky a náhradní díly, protože stávající rozmanitost vnitrostátních předpisů brání dalšímu rozvoji tohoto odvětví, kterému by tedy prospěla harmonizace právních předpisů Společenství a řádná ochrana duševního vlastnictví;

16.

vyzývá Komisi, aby zesílila boj proti dovozu padělaných automobilových součástek;

17.

zdůrazňuje význam snížení zbytečné byrokracie, včetně zdvojení právních předpisů kvůli existenci mezinárodních úmluv;

18.

zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou sehrávají zásady zlepšení právní úpravy (řádné studie dopadu, zásada efektivnosti vynaložených nákladů, odpovídající časový rámec pro zavedení atd.) při tvorbě konkurenčního regulačního rámce pro automobilový průmysl, čehož je zřetelným dokladem proces CARS 21; připomíná, že regulativní plán má zásadní význam z hlediska závěrečné zprávy CARS 21, a měl by být proto dodržen;

19.

je si vědom toho, že používání lépe formulovaných a transparentní pravidel v souladu se současnými sociálními a environmentálními potřebami, která se uplatňují bez výjimek a jsou začleněna do mezinárodního automobilového regulačního prostředí, může přispět k větší konkurenceschopnosti a řádné hospodářské soutěži v tomto odvětví;

20.

je přesvědčen, že strategická standardizace je nejdůležitějším hnacím motorem konkurenceschopnosti; žádá proto Komisi, aby se zasadila o uznávání evropských norem ve světě;

21.

vítá úmysl Komise nahradit 38 směrnic Společenství stávajícími nařízeními Evropské hospodářské komise OSN a úmysl zavést možnost vlastního nebo virtuálního testování a žádá Komisi, aby pokračovala v procesu zjednodušování právní úpravy; trvá na tom, že podpoří tyto návrhy pod podmínkou jednoznačného respektování skutečnosti, že si Parlament vyhrazuje právo vyzývat k přijetí právních předpisů nezávisle na systému EHK OSN v případě, kdy se domnívá, že je to nezbytné pro splnění závazků v rámci EU;

22.

vítá návrh Komise předkládat Parlamentu výroční zprávy o pokroku dosaženém v rámci EHK OSN a o postupu projednávání ve výborech;

23.

vítá přání Komise zavést mechanismus pro revize a přezkum vzhledem k tomu, že automobilový průmysl je náročný na technologii a vývoj; domnívá se však zároveň, že v právních předpisech by měla být více využívána ustanovení o skončení platnosti s cílem zajistit, aby daný právní předpis nebyl na překážku technologickému pokroku, který neustále pokračuje díky výzkumu a vývoji a tržním silám, nebo aby takový pokrok nebrzdila;

24.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve začala zjednodušovat směrnice 74/297/EHS (5), 76/115/EHS (6) a 78/932/EHS (7) a také nařízení Evropské hospodářské komise OSN č. 122;

25.

konstatuje, že právní úprava Společenství reguluje trh, na němž se ročně prodá kolem 17 až 18 milionů vozidel, což odpovídá trhu s osobními vozidly ve Spojených státech; očekává, že ambiciózní politika snižování emisí se kladně odrazí ve snížení emisí z dopravy na celém světě;

26.

je přesvědčen, že individuální mobilitu a automobilové odvětví je třeba vnímat v širším kontextu udržitelné mobility; je přesvědčen, že mobilita a ochrana životního prostředí se nemusí nutně navzájem vylučovat a že automobilová technologie budoucnosti bude muset přispět ke spojení těchto dvou faktorů; je ve skutečnosti přesvědčen, že problém změny klimatu představuje především příležitost pro technologický pokrok a inovace;

27.

je si vědom toho, jaký význam mají vozidla, zejména na venkově, pro mobilitu starších nebo zdravotně postižených osob;

28.

žádá Komisi, aby vytvořila prostředí, které zajistí, že silniční doprava bude z hlediska životního prostředí udržitelná, a které zlepší pružnost výrobních systémů a zvýší kvalifikaci evropských pracovníků;

29.

je přesvědčen, že zavedení norem pro emise pevných látek již přináší první úspěchy a vedlo k tomu, že máme již ekologičtější osobní automobily; zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout stejného úspěchu i u těžkých užitkových vozidel; je přesvědčen, že přínos právních předpisů EU v oblasti životního prostředí vztahujících se na automobilový průmysl by se mohl rozšířit i na území za hranicemi jejího trhu;

30.

vítá rychlé zavádění norem Euro 5 a Euro 6 pro snižování emisí znečišťujících látek z osobních automobilů;

31.

domnívá se, že zlepšení kvality ovzduší lze dosáhnout jen rychlejší obnovou vozového parku a zaváděním ekologičtějších vozidel; domnívá se, že je třeba zavést finanční opatření, která přimějí spotřebitele k nahrazení starších vozidel vozidly ekologičtějšími;

32.

vítá návrh na přezkum směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty (8), aby zohledňovala emise skleníkových plynů z paliv užívaných v silniční dopravě během celého životního cyklu;

33.

v souvislosti s právními předpisy Společenství vyzývá Komisi k zahájení opětovného posouzení a přezkoumání postupů pro kontrolu emisí s cílem lépe zohlednit podmínky reálného používání vozidel, aniž by se tím narušila probíhající diskuse o emisích CO2 produkovaných osobními automobily;

34.

je velmi znepokojen skutečností, že nebylo harmonizováno provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností (9); považuje tuto směrnici za nedostatečně ambiciózní;

35.

vítá záměr Komise snížit emise CO2 z osobních automobilů; je přesvědčen, že nejvhodnější formou je integrovaný přístup, který bere v úvahu všechny možnosti snížení emisí CO2, jako je infrastruktura, jednání řidičů, systém pobídek pro uživatele, aby užívali ekologičtější vozidla, biopaliva a technologie výroby vozidel; vybízí Komisi, aby zvážila vytvoření společného rámce pro koordinované používání technologicky neutrálních a případně harmonizovaných daňových pobídek týkajících se emisí CO2, jež mohou významně snížit emise CO2 a současně se vyvarovat narušení hospodářské soutěže; naléhavě žádá Radu, aby dospěla k dohodě ohledně návrhu Komise podmínit výši poplatků z osobních vozidel množstvím emisí znečišťujících látek, jako např. emisí CO2, s cílem zabránit dalšímu roztříštění vnitřního trhu způsobenému odlišným uplatňováním daňových předpisů v jednotlivých členských státech;

36.

naléhavě vyzývá Komisi, aby stanovila ambiciózní, avšak reálné cíle s ohledem na skutečnou situaci na trhu EU, kde se nyní vozový park obnovuje méně než 10 % ročně; proto zdůrazňuje skutečnost, že pro dosažení cílů Společenství má zásadní význam cenová dostupnost nových vozidel; zdůrazňuje, že čím ambicióznější jsou závazné cíle, pokud jde o emise CO2, tím více času by mělo být automobilovému průmyslu poskytnuto na jeho přizpůsobení se;

37.

připomíná Komisi, že vývoj nových typů osobních automobilů trvá přibližně 5 až 7 let; je přesvědčen, že závazné cíle by měly dát automobilovému průmyslu dostatek času na to, aby zareagoval; žádá proto Komisi, aby do roku 2015 nestanovovala žádné konečné závazné cíle pro emise CO2;

38.

je přesvědčen, že do roku 2015 by mělo být možné dosáhnout průměrné hodnoty 125g emisí CO2 na km; zdůrazňuje, že by Komise měla vypracovat ambicióznější dlouhodobé cíle na snížení emisí CO2 v automobilovém průmyslu; domnívá se, že v této souvislosti je nezbytné, aby byly cílové hodnoty odstupňovány v závislosti na hmotnosti vozidla;

39.

bere na vědomí úmysl Komise stanovit závazný cíl týkající se paliv z biomasy a vyzývá Komisi, aby vypracovala závazný a ucelený systém osvědčení, který by platil pro paliva vyráběná z biomasy a nabízená na trhu EU; domnívá se, že kritéria pro vydání osvědčení by měla být navržena tak, aby se kromě nutnosti vyhovět ekologickým a sociálním požadavkům ve srovnání s konvenčními palivy ušetřilo během celého životního cyklu alespoň 50 % emisí skleníkových plynů;

40.

konstatuje, že aby se dosáhlo většího využívání biopaliv a vodíku, čímž se výrazně zlepší vliv na životní prostředí, je nezbytné podporovat místní sítě, aby se umožnilo zásobování obyvatel;

41.

je toho názoru, že opatření na snížení emisí CO2 by měla klást větší důraz na zlepšení informovanosti řidičů o technikách úsporného řízení a o co nejlepším využití nových technologií;

42.

je přesvědčen, že zlepšování informovanosti spotřebitelů prostřednictvím lepšího označování palivové účinnosti a údajů o emisích pevných látek přispěje k omezení CO2; vyzývá proto k přezkumu směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 týkající se dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů (10) s přihlédnutím k nejlepším dosaženým osvědčeným postupům;

43.

připomíná skutečnost, že snížení emisí CO2 z automobilů může být nejsnáze dosaženo restrukturalizací systémů veřejné dopravy;

44.

uznává vedoucí úlohu, kterou hrála Mezinárodní automobilová federace (FIA) při inovativních environmentálních technologických změnách, jež přinášejí možnost snižování CO2 a pozitivních vedlejších dopadů na účinnost všech nových automobilů;

45.

naléhavě vyzývá FIA, aby ještě zvýšila své úsilí a podporovala výzkum v oblasti inovací silnic, jehož cílem je kromě jiného zlepšit energetickou účinnost automobilů;

46.

uznává úlohu, kterou může sehrát automobilový sport ve změně přístupu a chování spotřebitele vůči technologiím šetrnějším k životnímu prostředí; žádá proto FIA a další subjekty zapojené do závodů Formule 1, aby příslušným způsobem změnily svá pravidla, s cílem usnadnit používání technologií šetrnějších k životnímu prostředí, jako jsou biopaliva, čtyřválcové nebo hybridní motory;

47.

vyzývá k vypracování studie mapující doplňková netechnická opatření prováděná v EU za účelem snižování emisí CO2;

48.

vítá úsilí Komise o snížení počtu obětí v silniční dopravě, jehož součástí jsou i důležité nové technologie; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že požadavky na bezpečnostní vybavení budou zaváděny v souladu se zásadami zlepšení právní úpravy schválenými skupinou na vysoké úrovni CARS 21; zdůrazňuje potřebu integrovaného přístupu, který bude zahrnovat technologická zlepšení vozidel, opatření v oblasti infrastruktury a vzdělání, informace a způsoby vymáhání, aby se cílů, pokud jde bezpečnost silničního provozu, dosáhlo efektivním způsobem;

49.

uznává katalytickou úlohu trhu s vysoce kvalitními vozidly, na který se tyto nové technologie obecně zavádějí jako první; zdůrazňuje však, že další systémy pro zvýšení bezpečnosti by mohly dále zvyšovat hmotnost osobních automobilů, což povede k většímu množství emisí CO2;

50.

je znepokojen negativním dopadem, který má na bezpečnost silničního provozu zvyšování rychlosti vozidel; v této souvislosti doporučuje, aby byla prováděna doporučení studie pro budoucí podmínky způsobilosti k jízdě v Evropské unii, kterou v roce 2007 zveřejnil Mezinárodní výbor pro technické prohlídky motorových vozidel (CITA); doporučuje podpořit kampaň pro bezpečné doplňky a učinit co nejrychlejší kroky k postupnému zavádění elektronických stabilizačních systémů (ESS) jako součásti standardního vybavení;

51.

žádá Komisi, aby zlepšila systémy bezpečnosti silničního provozu a vyžadovala od členských států zpřísnění požadavků při přípravě řidičů v autoškolách, rozšíření povinného výcviku a přijetí předpisů stanovujících pravidelná školení řidičů z povolání;

52.

žádá Komisi, aby v letech 2007–2009 provedla ohlášené posouzení prostředí potřebného pro přijetí opatření, jež by napomohla omezit počet obětí dopravních nehod;

53.

žádá Komisi, aby vypracovala systém umožňující výrobcům automobilů vyrábět bez postihu vozidla produkující více emisí CO2, pokud jsou tyto další emise výsledkem právně závazných opatření, která byla na úrovni Společenství přijata v zájmu zvýšení bezpečnosti;

54.

není přesvědčen, že by celodenní svícení mělo být povinné v celé EU;

55.

vyzývá Komisi, aby přednostně zlepšila systém přeshraničních kontrol vozidel a přeshraniční vymáhání pokut uložených za porušení dopravních předpisů jiného členského státu EU;

56.

konstatuje, že automobilový průmysl EU je jedním z nejvíce konkurenceschopných odvětví na světě; je však přesvědčen, že nekalá hospodářská soutěž a nerespektování práv duševního vlastnictví jeho postavení ohrožují;

57.

zdůrazňuje důležitost Světové obchodní organizace pro automobilový průmysl ve stále globálnějším obchodním prostředí; považuje za nesmírně důležité, aby současné kolo jednání o rozvoji v Dohá co nejvíce umožnilo výrobcům automobilů přístup na trhy v třetích zemích, zejména na potenciálně velké trhy v rozvíjejících se třetích zemích;

58.

zdůrazňuje význam mechanismu řešení sporů v rámci WTO pro řešení problémů týkajících se vývozu do třetích zemí; připomíná pozitivní výsledky sporů předložených WTO v případech Kanady, Indie a Indonésie;

59.

nabádá k opatrnosti, pokud jde o snahy Komise zásadně zrevidovat nástroje na ochranu obchodu; připomíná, že automobilový průmysl může být ze strany třetích zemí vystaven chování, které narušuje hospodářskou soutěž, a naléhá na Komisi, aby v rámci ochrany průmyslu EU před nekalými praktikami chránila základní filozofii nástrojů na ochranu obchodu;

60.

připomíná, že úspěšné dokončení vícestranných obchodních jednání by mělo zůstat pro EU prioritou; podporuje však snahu Komise vyjednat nové dvoustranné obchodní dohody především s Asií s cílem zlepšit podmínky přístupu na trh; zdůrazňuje, že cílem dohod o volném obchodu by měla vždy být vysoká míra přístupu na trh v partnerské zemi; trvá na tom, že politika EU musí zajišťovat konkurenceschopnost evropských výrobců automobilů působících v zemích EU i mimo ně; je přesvědčen o důležitosti uzavření dvoustranných dohod mezi EU a státy ASEAN, Indií a sdružením Mercosur pro automobilový průmysl;

61.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci stávajících jednání o dohodách o volném obchodu EU-Korea zajistila, že Korea zruší veškeré stávající celní a necelní překážky a nebude vytvářet nové a že bude uplatňovat více nařízení Evropské hospodářské komise OSN; žádá Komisi, aby zvážila strategii postupného odstranění ochranných dovozních cel EU, a doporučuje proto spojit toto zrušení s odstraněním necelních překážek obchodu na korejské straně;

62.

znovu zdůrazňuje, že Korea podepsala a ratifikovala dohodu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů z roku 1958 a zavázala se tak k provádění nařízení EHK OSN; naléhá na Komisi, aby tuto skutečnost při budoucích vyjednáváních zdůraznila a aby trvala na urychleném provedení dohody; konstatuje, že by v dohodě o volném obchodu mělo být v každém případě jasně stanoveno, že Korea musí povolit dovoz automobilů z EU, které splňují standardy EHK OSN pro uvedení na korejský trh;

63.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila možnost zřízení pracovní skupiny pro automobily a možnost zvláštního zrychleného postupu řešení sporů ohledně opatření týkajících se automobilů, jaký byl zaveden dohodou o volném obchodu mezi USA a Koreou;

64.

zdůrazňuje význam úzké spolupráce s Čínou při vypracovávání regulačního rámce, který poskytne rovné podmínky pro všechny; zdůrazňuje, že předpokladem pro takové partnerství je účinná ochrana práv duševního vlastnictví;

65.

vítá požadavek Komise vytvořit skupinu odborníků WTO pro vyřešení otevřených otázek týkajících se zacházení s částmi vozidel dovezenými Čínou, které je podle názoru Komise neslučitelné s některými články několika dohod WTO;

66.

podporuje snahy Komise v otázkách týkajících se čínských rámcových předpisů, které mají podnikům EU působícím na tomto trhu zajistit spravedlivé normy a právní jistotu;

67.

poukazuje na odvětví výroby pneumatik v EU, které významně přispívá k úspěchu evropského automobilového průmyslu; vyzývá proto Komisi, aby se podrobněji zabývala problémem neodůvodněných technických obchodních překážek, jako jsou místní technické předpisy, se kterými se odvětví výroby pneumatik potýká na klíčových nových asijských trzích;

68.

je povzbuzen tím, čeho již bylo dosaženo s pomocí financování výzkumu a rozvoje ze zdrojů Společenství a díky spolupráci v rámci některých programů, např. sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrační činnosti, rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace nebo i2010; doporučuje Komisi, aby se pracovní programy zaměřily ještě více na potřeby automobilového průmyslu vyplývající z budoucích právních předpisů nebo závazných cílů;

69.

vyzývá Komisi, aby do roku 2012 přijala strategii na podstatné zvýšení a dostatečné financování výzkumu a vývoje pro automobilový průmysl, přičemž zvláštní pozornost by byla věnována dodavatelským odvětvím;

70.

naléhavě vyzývá členské státy, aby jakékoli zvýšení financování výzkumu a vývoje pro automobilový průmysl z veřejných prostředků podmínila závazností cílů, pokud jde o emise CO2;

71.

zdůrazňuje, jak důležitá je změna v používání automobilů pro situaci ve městech; domnívá se, že je zásadní zavádět kromě automobilů s vysokou účinností paliva i městské automobily s elektrickým pohonem; proto požaduje, aby byl podporován výzkum a vývoj nezbytných technologií;

72.

vyzývá členské státy i orgány a instituce EU, aby poskytovaly veškerou nezbytnou podporu výzkumu a vývoji pokrokových technologií, jako jsou vodíkové motory, palivové články nebo hybridní motory;

73.

zdůrazňuje potenciál, který mají informační a komunikační technologie, aby zamezily škodlivým vlivům na životní prostředí a lidské zdraví, nehodám a plýtvání energií, pokud budou tyto technologie využívány v EU plošně v rámci inteligentních systémů kontroly a řízení dopravy navržených k zajištění plynulého silničního provozu; domnívá se, že v zájmu zajištění bezproblémové komunikace mezi vozidlem a infrastrukturou ve všech členských státech by měly komunikační přístroje odpovídat evropské normě;

74.

je toho názoru, že je nanejvýš důležitá iniciativa Inteligentní automobil (11), Galileo a jiné nástroje, které přispívají k vytvoření inteligentního dopravního systému; žádá proto Komisi, aby tento vývoj co nejvíce podporovala;

75.

rozhodně podporuje pokračování výzkumu a vývoje inovací založených na informačních a komunikačních technologiích; domnívá se, že by nové technologie mohly být zaváděny v rámci iniciativy Inteligentní automobil, čímž by se napomohlo racionalizaci dopravy, neboť bude-li pro řidiče snazší se správně rozhodnout a zvolit nejrychlejší trasu vedoucí na místo určení, bude doprava energeticky méně náročná; vyzývá všechny zainteresované strany, a především pak členské státy, k přijetí předpisů nezbytných pro provádění iniciativy eCall;

76.

považuje práci na projektu inteligentních dopravních systémů za zásadní pro úspěšný automobilový průmysl i pro dosažení úspěchu v úsilí o omezení dopadu tohoto průmyslu na životní prostředí; domnívá se, že by jako příklad měl být uváděn systém Galileo, neboť hledání řešení ohledně jeho financování v rámci konsorcia, kde se členové zavazují k rozvoji projektu, musí být prioritou;

77.

je přesvědčen, že jedno z prvních znalostních a inovačních společenství Evropského inovačního a technologického institutu by se mělo věnovat snížení emisí CO2 v technologii výroby vozidel;

78.

domnívá se, že je nezbytné zavést obecné podmínky, jež učiní automobilový průmysl v EU udržitelným a umožní mu uchovat si přední pozici v oblasti technologických, ekologických a sociálních inovací podporou vysoce kvalifikované pracovní síly;

79.

je si vědom toho, že jak výrobci, tak dodavatelé v automobilovém průmyslu v EU zaměstnávají vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, která má velkou zásluhu na vysoké úrovni výkonnosti automobilového průmyslu v EU;

80.

upozorňuje na význam automobilového průmyslu pro zaměstnanost, růst, inovaci a konkurenceschopnost; je přesvědčen, že ačkoli automobilový průmysl bude muset projít zásadní změnou, bude rovněž nutné přizpůsobit politiku tak, aby bylo možno zajistit, že předpisy Společenství nepovedou ke ztrátám pracovních míst;

81.

trvá na tom, že právní předpisy Společenství v oblasti životního prostředí, bezpečnosti silničního provozu a energetické účinnosti vyžadují řádné vzdělání a odbornou přípravu zaměstnanců, jež jim umožní snadněji se přizpůsobit změnám jak technické povahy, tak regulativním změnám, a zároveň uchovat či zlepšit jejich vyhlídky na zaměstnání;

82.

žádá Komisi, aby koordinovala účinné využívání strukturálních fondů a evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v automobilovém průmyslu;

83.

požaduje, aby byla podpora Společenství odepřena společnostem, které poté, co obdržely takovou podporu v členském státě, přemístí svou výrobní činnost do jiné země, aniž by zcela splnily dohody, jež uzavřely s dotčeným členským státem;

84.

zdůrazňuje, že s ohledem na budoucí proces restrukturalizace se EU a její členské státy musí rovněž zaměřit na způsoby, jak podpořit tento proces, tlumit jeho dopady a nabízet pracovníkům nové možnosti uplatnění;

85.

domnívá se, že informační a komunikační kanály, jakož i nástroje, které mají pracovníci k dispozici, by měly být posíleny prostřednictvím nezbytného přezkumu směrnice Rady 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství (12);

86.

trvá na tom, že konzultace s pracovníky a jejich právo na informace musejí být v celé Evropě posíleny, aby se tito pracovníci mohli podílet na rozhodovacích procesech v počátečních fázích, a zmírnily se tak negativní dopady restrukturalizace; rovněž vyzdvihuje význam navrhovaného fóra o restrukturalizaci, na něž odkazuje výše zmíněné sdělení Komise o zprávě CARS 21;

87.

vyzývá sociální partnery, aby prováděli vhodné politiky ve prospěch těch, kteří jsou restrukturalizací tohoto odvětví ohroženi;

88.

žádá, aby pracovníci podílející se na procesu přizpůsobování automobilového průmyslu novým výzvám spojeným s konstrukcí a výrobou vozidel šetrnějších k životnímu prostředí byli lépe informováni a aby byli zapojeni do konzultací;

89.

zdůrazňuje potřebu přezkoumat současný vztah mezi výrobci a prodejci, jehož dopad na konkurenceschopnost automobilového průmyslu v EU vážně poškozuje malé a střední podniky v tomto odvětví; je přesvědčen, že je třeba podporovat spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje a průmyslových strategií na stabilnějším základě; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby za tímto účelem přijaly potřebné politiky nebo zřídily rámec potřebný ke stabilizaci výše zmíněných vztahů a překonání s tím spojených obtíží;

90.

zdůrazňuje důležitost systematičtějšího využívání zdrojů Evropské investiční banky s cílem podpořit malé a střední podniky v automobilovém odvětví a pomoci jim získat přístup k rizikovému kapitálu;

91.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

19.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 41/10

—

s ohledem na sdělení Komise o daňovém zacházení se ztrátami v přeshraničních situacích (KOM(2006)0824),

—

s ohledem na sdělení Komise o příspěvku daňové a celní politiky k Lisabonské strategii (KOM(2005)0532),

—

s ohledem na příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropských společenství (dále jen „Soudní dvůr“), zejména na věc C-250/95 Futura Participations SA a Singer v. Administration des contributions  (1), C-141/99 AMID v. Belgische Staat  (2), spojené věci C-397/98 a C- 410/98 Metallgesellschaft Ltd. and Others v. Komiseers of Inland Revenue and HM Attorney General  (3), C-446/03 Marks & Spencer plc v. David Halsey (daňový inspektor ministerstva financí)  (4) a C-231/05 Oy AA  (5),

—

s ohledem na směrnici Rady 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2005 o zdanění podniků v Evropské unii: společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (7),

—

s ohledem na sdělení Komise o provádění programu Společenství pro vyšší růst a zaměstnanost a lepší konkurenceschopnost podniků v EU: další pokrok dosažený během roku 2006 a další kroky směrem k návrhu společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) (KOM(2007)0223),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2007 o přezkumu jednotného trhu: odstraňovat překážky a neúčinnost pomocí lepšího provádění a vymáhání (8),

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0481/2007),

A.

vzhledem k tomu, že daňové systémy členských států musejí v rostoucí míře zohledňovat globalizaci ekonomiky a musejí se vyrovnávat s pravidly a fungováním vnitřního trhu, aby dosáhly cílů Lisabonské strategie v oblasti růstu a konkurenceschopnosti,

B.

vzhledem k tomu, že globalizace ekonomiky zvýšila daňovou konkurenci takovým způsobem, že v posledních 30 letech došlo v průmyslových zemích k drastickému snížení průměrných sazeb daně z příjmu právnických osob,

C.

vzhledem k tomu, že toto snižování daňových sazeb postupuje ještě intenzivněji od posledního rozšíření Evropské unie a že v členských státech vládne jasný trend uplatňovat specifické daňové systémy, které mají přilákat zejména mobilní společnosti,

D.

vzhledem k tomu, že existence 27 odlišných daňových systémů v Evropské unii brání hladkému fungování vnitřního trhu, nese s sebou vysoké dodatečné náklady na administrativu a náklady na slaďování pro přeshraniční obchod a podnikání, brzdí restrukturalizaci podniků a vede k případům dvojího zdanění,

E.

vzhledem k tomu, že snížení nákladů na dosažení shody v oblasti odlišných vnitrostátních daňových zákonů pro právnické osoby, transparentní pravidla, odstranění daňových překážek bránících přeshraničním činnostem a vytvoření rovných podmínek pro podniky z EU, jež působí na vnitřním trhu, mohou celé Evropské unii přinášet hospodářské zisky tím, že vytváří dynamické firemní prostředí,

F.

vzhledem k tomu, že vhodná daňová koordinace na úrovni EU, jež neusiluje o harmonizaci daňových sazeb, může přispět k zamezení narušování hospodářské soutěže a vytvořit přínosy, které budou moci být obecněji sdíleny podniky, jejich zaměstnanci, spotřebiteli, členskými státy a občany,

G.

vzhledem k tomu, že k dosažení cílů Lisabonské strategie je zapotřebí větší koordinace daňové politiky mezi členskými státy,

H.

vzhledem k tomu, že se členské státy tradičně pokoušely koordinovat své daňové systémy pomocí rozsáhlé sítě dvoustranných daňových smluv, která však plně neřeší otázky, jako jsou např. přeshraniční úlevy za ztráty; vzhledem k tomu, že v rámci Evropské unie není dvoustranný přístup tak účinný a soudržný jako vícestranný a koordinovaný přístup; vzhledem k tomu, že společný přístup EU ke konsolidovanému základu daně z příjmu právnických osob – např. návrh CCCTB – je nejvhodnějším řešením přeshraničního vyrovnávání ztrát a zisků na vnitřním trhu a povede k větší transparentnosti i větší míře investic konkurenceschopnosti,

I.

vzhledem k tomu, že členské státy uplatňují pro poskytování daňových úlev v případě ztrát vzniklých pobočkám, dceřiným společnostem a jednotlivým skupinám společností odlišná pravidla a tak narušují podnikatelská rozhodnutí a investiční politiky na vnitřním trhu, což má dopad na příslušné dlouhodobé průmyslové strategie a příjmy z daní,

J.

vzhledem k tomu, že prakticky všechny daňové systémy v Evropské unii zdaňují zisky a ztráty asymetricky, tj. zisky se zdaňují za rok, v němž byly nabyty, avšak dojde-li ke ztrátě, není část daně odpovídající ztrátě podniku automaticky vrácena ve stejném roce; konstatuje, že ve stávající judikatuře Soudního dvora není tento časový faktor, ani jeho význam v souvislosti s rostoucím počtem přeshraničních investic v Evropské unii, náležitě analyzován,

K.

vzhledem k tomu, že bez určitých právních záruk by v některých členských státech zavedení přeshraničního systému daňových úlev za ztráty mělo podobný účinek, jako kdyby se tyto státy vzdaly příjmů plynoucích z daně z příjmu právnických osob,

L.

vzhledem k tomu, že ztráty tuzemských poboček se automaticky promítnou do čistého výsledku mateřské společnosti, ale pro situace, kdy ztráty vzniknou zahraničním pobočkám nebo tuzemským a zahraničním členům skupiny, neexistují jasná pravidla,

M.

vzhledem k tomu, že neexistence přeshraničních úlev za ztráty brání vstupu na některé trhy a zvýhodňuje usazování společností ve velkých členských státech, jejichž domácí trhy jsou dostatečně velké na to, aby pomohly případné ztráty absorbovat,

N.

vzhledem k tomu, že výše popsaná situace znevýhodňuje malé a střední podniky, protože nemohou ve větší míře provádět přeshraniční investice, panuje-li nejistota ohledně úlev za ztráty a musejí-li se často vyrovnávat s počátečními ztrátami,

1.

vyjadřuje velmi vážné znepokojení nad negativním dopadem různých způsobů zacházení s přeshraničními ztrátami, které používají členské státy, na fungování vnitřního trhu;

2.

konstatuje, že všechna opatření, která brání svobodnému usazování, jsou v rozporu s článkem 43 Smlouvy o ES, a proto by se mělo cíleně usilovat o jejich odstranění; připomíná, že odlišné systémy zdanění společností kladou překážky pro vstup na jednotlivé národní trhy, narušují náležité fungování vnitřního trhu a konkurenceschopnost, a znemožňují udržet rovné podmínky na úrovni EU pro všechny společnosti, a tudíž si takovou pozornost zaslouží;

3.

domnívá se, že opatření, na jejichž základě by docházelo k daňovému odpočtu přeshraničních ztrát na úrovni EU, by mohla být pro fungování vnitřního trhu značným přínosem;

4.

má v úmyslu podpořit sdělení Komise o daňovém zacházení se ztrátami v přeshraničních situacích, které považuje za významný krok k řešení této situace, a žádá adekvátní koordinaci mezi členskými státy, pokud jde o načasování a řešení tohoto kroku;

5.

zdůrazňuje, že všechna cílená opatření zavádějící přeshraniční úlevy za ztráty by měla být definována a prováděna na základě vícestranného, společného přístupu a koordinovaných kroků členských států, aby byl zaručen koherentní rozvoj vnitřního trhu; připomíná, že taková cílená opatření představují přechodné řešení do doby, než bude přijat CCCTB; domnívá se, že CCCTB představuje komplexní dlouhodobé řešení daňových překážek spojených s přeshraničním vyrovnáváním ztrát a zisků a rovněž s vnitropodnikovým oceňováním a přeshraničními fúzemi, akvizicemi či restrukturalizačními operacemi a že završí úspěchy vnitřního trhu zajištěním spravedlivé hospodářské soutěže;

6.

upozorňuje na to, že některé členské státy uplatňují různé metody odstraňování dvojího zdanění, ať již započtením daní odvedených v zahraničí (metoda započtení), nebo vynětím zahraničních příjmů z daňového základu (metoda vynětí); konstatuje, že pouze některé z členských států, které uplatňují metodu vynětí, neposkytují úlevu za ztráty, jež utrpěly zahraniční pobočky;

7.

upozorňuje na skutečnost, že v případech, kdy není možné ztráty vzniklé trvale usazeným podnikům započítat proti ziskům ústředí firmy, dochází ve srovnání s čistě vnitrostátní situací k rozdílnému zacházení, které narušuje svobodu usazování;

8.

domnívá se, že prioritou by měla být opatření podporující skupiny podniků, které působí ve několika členských státech, neboť právě tyto skupiny jsou oproti skupinám podniků, které působí pouze v rámci jednoho členského státu, poškozovány odlišným zacházením v případě přeshraničních ztrát;

9.

je toho názoru, že zkreslení, která vznikají kvůli rozdílům mezi vnitrostátními systémy, znevýhodňují především malé a střední podniky vůči případné konkurenci, a žádá proto Komisi, aby v této oblasti přijala zvláštní opatření;

10.

připomíná, že pro přeshraniční úlevy za ztráty mezi dceřinými a mateřskými společnostmi (skupinami podniků) existuje několik obecných ustanovení, a že tedy ve skupině společností nejsou ztráty automaticky zohledňovány tak, jako v rámci jedné společnosti;

11.

zdůrazňuje, že většina členských států poskytuje skupinám podniků úlevy za tuzemské ztráty a jedná tak s nimi účinně jako s jedním subjektem, avšak pouze některé z nich tyto úlevy poskytují v případech přeshraničních ztrát; připomíná, že neexistence přeshraničních úlev pro skupiny podniků může negativně ovlivnit investiční rozhodnutí ohledně volby jejich sídla a právní formy (pobočka nebo dceřiná společnost);

12.

uznává, že prosté rozšíření vnitrostátních systémů na přeshraniční situace je obtížné, neboť daňové základy jsou odlišné;

13.

naléhavě žádá, aby byl uznán význam přeshraničních úlev za ztráty, přestože je třeba zdůraznit, že systém těchto úlev je třeba ještě více propracovat; navrhuje, aby se rozhodlo, zda se přeshraniční úlevy za ztráty omezí na dceřiné společnosti vůči mateřské společnosti, nebo naopak, a aby se důkladně posoudily dopady systému, v němž zisky dceřiných společností mohou vyrovnávat ztráty mateřské společnosti, na rozpočet;

14.

domnívá se, že rozsudek Soudního dvora ve věci Marks & Spencer uznává právo členských států na vlastní daňové systémy, zejména v souvislosti s obavami z vyhýbání se daňovým povinnostem;

15.

konstatuje, že rozsudek Soudního dvora ve věci Oy AA ukazuje, že v jednotlivých vnitrostátních daňových systémech existují ve věci ztrát různé postupy, a proto není jasné, mohou-li být ztráty v rámci jedné skupiny konsolidovány ve všech přeshraničních situacích, i když jsou konečné, což vede k problematickým situacím, jako ve věci Marks & Spencer;

16.

domnívá se, že se skupinami společností, které jsou zastoupeny v několika členských státech, by mělo být pokud možno zacházeno stejným způsobem jako se skupinami činnými v jednom členském státě; zdůrazňuje, že v situacích přeshraničních ztrát, které vznikly zahraničním dceřiným společnostem, je nutno zabránit dvojímu zdanění mateřské společnosti, spravedlivě rozdělit daňové pravomoci mezi členské státy, zamezit dvojímu uplatňování ztrát a předcházet vyhýbání se daňovým povinnostem;

17.

domnívá se, že by bylo užitečné zahájit diskusi o definici a typických rysech skupin společností v Evropské unii, přičemž by se zohlednila existence společných evropských institucí, jako je například „evropská společnost“ a„evropská družstevní společnost“, nikoli však s úmyslem omezit působnost přeshraničních úlev za ztráty výlučně na tyto subjekty;

18.

zdůrazňuje význam definování pojmu „skupina společností“, aby bylo firmám zabráněno v oportunistickém rozdělování zisků a ztrát mezi členské státy; domnívá se, že pro účel definice skupiny společností může být užitečné určit specifické důležité rysy v rámci podniku, jak je stanoveno ve směrnici 94/45/ES o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství;

19.

vítá tři možnosti navržené ve sdělení Komise o daňovém zacházení v přeshraničních situacích; hodlá podporovat cílená opatření, která by umožnila účinný a okamžitý odpočet ztrát zahraničních dceřiných společností (ročních, nikoli pouze konečných, jako ve věci Marks & Spencer), které by byly získány zpět prostřednictvím odpovídajícího navýšení daňového zatížení mateřské společnosti, jakmile by dceřiná společnost začala být zisková;

20.

doporučuje zvážit, zda by bylo vhodné vytvořit automatický systém výměny informací, podobný systému VIES pro DPH, s jehož pomocí by členské státy mohly kontrolovat existenci záporných daňových základů vykazovaných dceřinými společnostmi v jiných členských státech, aby bylo možné provádět tyto návrhy způsobem, který by bránil daňovým únikům;

21.

žádá nicméně Komisi, aby prověřila další možnosti poskytování konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob společnostem činným v celé EU;

22.

konstatuje, že je nezbytně nutné vypracovat další důkladnou analýzu pro posouzení toho, do jaké míry by mohl navrhovaný systém přeshraničních úlev za ztráty podporovat přeshraniční činnosti malých a středních podniků;

23.

upozorňuje, že cílená opatření týkající se daňového zacházení se ztrátami v přeshraničních situacích uplatňovaná jednotlivými členskými státy sama o sobě nevyřeší problém narušení hospodářské soutěže a vysokých nákladů na zajištění shody u podniků EU působících na vnitřním trhu, který je způsoben existencí 27 rozdílných daňových systémů;

24.

zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy postupovaly koordinovaně při zavádění cílených opatření zaměřených na úlevy za ztráty v přeshraničních situacích v rámci jedné společnosti či skupiny společností; připomíná, že je třeba větší koordinace mezi členskými státy v otázkách daní, a vyzývá Komisi, aby v této věci hrála aktivní úlohu;

25.

podporuje Komisi v úsilí vytvořit celoevropský a jednotný konsolidovaný základ pro daň z příjmu právnických osob (CCCTB); konstatuje, že tento základ zvýší transparentnost a účinnost, neboť společnosti budou moci podnikat v zahraničí podle stejných pravidel jako v tuzemsku, vytvoří rovné podmínky, zvýší konkurenceschopnost evropských podniků, podpoří přeshraniční obchod a investice, čímž vytvoří podmínky pro využití všech výhod vnitřního trhu, pokud se týká investic a růstu, významně sníží administrativní zátěž a náklady na zajištění shody a omezí případné vyhýbání se daňovým povinnostem a podvody;

26.

připomíná, že CCCTB zahrnuje společná pravidla týkající se daňového základu a že v žádném případě neomezuje právo členských států i nadále určovat vlastní daňové sazby;

27.

vítá záměr Komise zavést CCCTB i v rámci posílené spolupráce; upozorňuje však na to, že tento úmysl není úplně nejlepším řešením, neboť neexistuje-li komplexní celoevropský systém, mohou být výhody transparentnosti a nižších administrativních výdajů částečně oslabeny;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

19.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 41/14

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zlepšení kvality a produktivity práce: strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007−2012“(KOM(2007)0062) a doplňující pracovní dokumenty Komise (SEK(2007)0214), (SEK(2007)0215) a (SEK(2007)0216),

—

s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména její články 2, 136, 137, 138, 139, 140, 143 a 152,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (1), a zejména její články 27, 31 a 32,

—

s ohledem na úmluvy a doporučení Mezinárodní organizace práce (dále jen „MOP“) v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti,

—

s ohledem na směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (2)(rámcová směrnice) a na jednotlivé směrnice, které ji dále upřesňují,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci (3),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/30/ES ze dne 20. června 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/391/EHS, její samostatné směrnice a směrnice Rady 83/477/EHS, 91/383/EHS, 92/29/EHS a 94/33/ES za účelem zjednodušení a racionalizace zpráv o praktickém uplatňování (4),

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady ve dnech 8. a 9. března 2007,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2002 o strategii Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2002–2006 (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. února 2005 o podpoře ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 s doporučeními Komisi o ochraně evropských zaměstnanců ve zdravotnictví před krví přenosnými nákazami způsobenými poraněním o jehlu (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře důstojné práce pro všechny (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. listopadu 2007 o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (9),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 29. března 2007 o hepatitidě C (10),

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0518/2007),

A.

vzhledem k tomu, že existuje pozitivní vzájemný vztah mezi kvalitou zdravotních a bezpečnostních norem uplatňovaných na pracovišti a finančním výsledkem, a to s ohledem na celkovou výkonnost, nepřítomnost v práci, míru fluktuace pracovníků a jejich motivaci, lepší obraz podniku a vyšší produktivitu práce,

B.

vzhledem k tomu, že v nejkonkurenceschopnějších ekonomikách jsou míry bezpečnosti a ochrany zdraví při práci („occupational health and safety“, OHS) nejvyšší a že vysoká úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví má pozitivní dopad na veřejné finance, pokud jde o úspory v rámci systému sociálního zabezpečení a vyšší produktivitu, a vzhledem k tomu, že bezpečnost a ochrana zdraví při práci nepřispívá jen k produktivitě, výkonu a blahu zaměstnanců, ale znamená také úspory nákladů pro hospodářství a celou společnost,

C.

vzhledem k tomu, že aby bylo možné lépe chránit pracovníky, je třeba pokračovat ve výzkumu dlouhodobých zdravotních dopadů některých pracovních činností, neboť některé nemoci propuknou až několik let po ukončení činnosti, která je jejich příčinou,

D.

vzhledem ke své obavě, že ke snížení počtu případů pracovních úrazů a nemocí z povolání nedochází rovnoměrně, neboť určité kategorie pracovníků (např. migrující pracovníci, pracovníci s nejistými smlouvami, ženy, mladí a starší pracovníci), určité podniky (zejména malé a střední podniky a mikropodniky), určitá pracovní odvětví (zvláště stavebnictví, rybolov, zemědělství, doprava) a určité členské státy vykazují mnohem vyšší míru výskytu pracovních úrazů a nemocí z povolání, než je průměr v EU,

E.

vzhledem k tomu, že opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí být důslednou součástí kultury podniku a že tato kultura musí být provázena celoživotním vzděláváním a odbornou přípravou pracovníků a řídících pracovníků,

F.

vzhledem k tomu, že důsledně uplatňovaná kultura bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v podniku může přispět k nebyrokratickému provádění postupů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, což zajistí účinnou bezpečnost a ochranu zdraví,

G.

vzhledem k tomu, že doby odpočinku mají zásadní význam pro vysoký standard bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků,

H.

vzhledem k tomu, že MOP odhaduje, že v roce 2006 v důsledku pracovního úrazu či nemoci spojené s výkonem povolání zemřelo v EU přibližně 167 000 osob, a vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení o zlepšení kvality a produktivity práce odhaduje, že je každoročně přibližně 300 000 pracovníků postiženo trvalou invaliditou různého stupně,

I.

vzhledem k tomu, že správná strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci by měla být založena na správné kombinaci těchto nástrojů: dostatečného povědomí všech, cíleného vzdělávání a odborné přípravy, vhodných preventivních služeb a kampaní, sociálního dialogu a účasti pracovníků, vhodných právních předpisů a jejich provádění, zvláštní pozornosti věnované určitým skupinám, pracovním odvětvím a druhům podniků, účinné inspekce a efektivních, přiměřených a odrazujících trestů,

J.

vzhledem k tomu, že stárnoucí pracovníci by si měli co nejdéle uchovat zdraví, práceschopnost a zaměstnatelnost a že by za tímto účelem měla být přijata opatření,

K.

vzhledem k tomu, že inspekce hrají důležitou úlohu při uplatňování stávajících právních předpisů, a tudíž při zamezení vykořisťování na pracovišti, což napomáhá podporovat koncept důstojné práce; vzhledem k tomu, že je nutné inspektory podporovat prostřednictvím užší spolupráce a výměny informací mezi inspektory z členských států,

L.

vzhledem k tomu, že posouzení rizik na úrovni podniku nemůže být považováno za jednorázovou aktivitu, ale je nutné je provádět pravidelně a zohledňovat nové okolnosti nebo rizika, a vzhledem k tomu, že je nezákonné, pokud posouzení nejsou prováděna či jsou prováděna nesprávně, což je také jednou z hlavních příčin pracovních úrazů a nemocí z povolání,

M.

vzhledem k tomu, že nejsou dostupné statistiky ohledně negativních dopadů ohně na bezpečnost a ochranu zdraví při práci,

N.

vzhledem k tomu, že pracovníci ve zdravotnictví jsou v nebezpečí nákazy více než 20 životu nebezpečnými viry, včetně hepatitidy B, hepatitidy C a HIV/AIDS,

O.

vzhledem k tomu, že jedním z cílů Lisabonské strategie je dosažení celkové míry zaměstnanosti ve výši 70 % a také míry zaměstnanosti u žen 60 % a u starších pracovníků 50 % do roku 2010, a vzhledem k tomu, že se pracovníci s chronickým onemocněním nebo dlouhodobým onemocněním často nevrátí do práce, ačkoli se má za to, že jsou v pořádku a jsou toho schopni, a že pracovníci, kteří se do práce vrátí, jsou často vystaveni mnohanásobné diskriminaci, například snížení platu, a vzhledem k tomu, že to platí zejména pro pacienty s rakovinou, neboť nejnovější studie ukazují, že se do práce nevrátí pětina bývalých pacientů s rakovinou prsu, ačkoli jsou schopni se vrátit,

P.

vzhledem k tomu, že na „černém“ trhu práce je zaměstnáno bez pojištění více žen než mužů, což je skutečnost, která má nevyhnutelně závažné důsledky pro zdravotní a bezpečnostní podmínky, v nichž jsou ženy zaměstnávány,

Q.

vzhledem k tomu, že ženy a muži netvoří stejnorodou skupinu a že strategie a opatření ke zlepšení ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti musejí být zvlášť přizpůsobené pro konkrétní pracoviště a musejí zohledňovat skutečnost, že některé faktory mohou mít na ženy jiný vliv než na muže,

1.

vítá ambiciózní cíl Komise, kterým je snížení úrazů na pracovišti v EU v průměru o 25 %; uznává, že procento se může mezi státy lišit vzhledem k odlišnému výchozímu postavení, ale domnívá se, že je přesto důležité přijmout jasná a přesně cílená opatření spojená s časovým plánem a finančními závazky, která by tudíž byla měřitelná a mohla být zhodnocena; v případě absence takových opatření, časových plánů a závazků vyzývá Komisi, aby v polovině období podala Parlamentu zprávu o pokroku dosaženém v polovině období strategie na roky 2007–2012;

2.

vyzývá Komisi a členské státy, aby náležitě zohlednily nerovnosti nejen mezi členskými státy, ale i v rámci jednotlivých členských států, a aby se zavázaly k jejich omezení;

3.

bere na vědomí návrh Komise použít převážně nástroje nezávazné povahy tam, kde závazné právní předpisy nejsou proveditelné či přiměřené, a které členským státům poskytnou pružnost v hledání řešení, jež přinesou v jejich specifických poměrech nejlepší výsledky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví;

4.

vítá skutečnost, že Komise klade větší důraz na zjednodušení právní úpravy a snížení administrativního zatížení, a poukazuje na to, že zjednodušení přinese občanům více prospěchu, neboť pomůže jak zaměstnavatelům, tak i zaměstnancům soustředit se na praktické řízení bezpečnosti a ochrany zdraví, jehož cílem bude zajištění lepších výsledků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví; považuje za mimořádně důležité, aby toto zjednodušení žádným způsobem nenarušilo úroveň ochrany, která je pracovníkům poskytována;

5.

vyzývá Komisi, aby v rámci strategie věnovala hlavní pozornost zvláště rizikovým činnostem nebo odvětvím (např. kovovýroba, stavebnictví, práce s elektřinou, lesnictví);

6.

vyzývá Komisi, aby do procesu více zapojila Evropskou agenturu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v Bilbau a vyzvala ji zejména k předložení posouzení, v kterých odvětvích je největší riziko pracovních úrazů a nemocí z povolání a jak mu lze účinně čelit;

7.

považuje za vynikající silný důraz, který Komise klade na podporu MSP při jejich snaze splnit své závazky v oblasti zdraví a bezpečnosti, a plně tento přístup podporuje;

8.

vyjadřuje politování nad skutečností, že se sdělení Komise nevyslovuje k cílům snížení výskytu nemocí z povolání, je si však vědom obtížnosti měření jejich výskytu; vyzývá proto Komisi, aby posoudila užití a provádění stávajících statistických postupů, aby bylo možné správně určit a vyčíslit nemoci z povolání, zejména pak rakovinu vzniklou při výkonu povolání, za účelem stanovení cílů pro snížení výskytu těchto nemocí; rovněž Komisi vyzývá, aby posoudila možnost změnit doporučení Komise 2003/670/ES týkající se evropského seznamu nemocí z povolání (11) na směrnici;

9.

zdůrazňuje, že při řešení otázek týkajících se ochrany zdraví a bezpečnosti při práci je třeba zohledňovat rovnost žen a mužů, a vítá iniciativu Komise, která požaduje, aby byly vypracovány specifické metody pro posuzování dopadu v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci s ohledem na specifičnost obou pohlaví; vytýká však Komisi, že patřičně nezohlednila zásadu rovnosti žen a mužů ve svém sdělení, ani v dokumentu „Cíle strategie Společenství na období 2007–2012“, ani v žádném ze svých „posouzení dopadů“;

10.

vyzývá Komisi, aby na úrovni Společenství posoudila dostupnost statistických údajů, členěných podle pohlaví, o smrtelných nemocech z povolání a o nemocech bez smrtelných následků;

11.

naléhavě vyzývá členské státy, aby stávající směrnice v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci uplatňovaly s větším ohledem na jednotlivá pohlaví a aby prováděly hodnocení dopadu těchto směrnic na muže a na ženy;

12.

zdůrazňuje, že rehabilitace a opětovné začlenění pracovníků po nemoci nebo pracovním úrazu je zásadní otázkou, a vítá požadavek na zvláštní zohlednění rehabilitace a opětovného začlenění, obsažený ve vnitrostátních strategiích; je důležité, aby vlády ve svých strategiích pro bezpečnost a ochranu zdraví zajistily povinnost zachovávání pracovních míst (prostřednictvím odborné přípravy, přerozdělení úkolů atd.) pro osoby, které během pracovního života utrpěly fyzické nebo duševní onemocnění;

13.

vyzývá Komisi, aby shromáždila více číselných údajů a informací o pracovnících s chronickým onemocněním, analyzovala jejich pracovní podmínky a navrhla chartu na ochranu práv pacientů s rakovinou a jiným chronickým onemocněním na pracovišti s cílem požadovat od podniků, aby umožnily pacientům pokračovat v zaměstnání během léčby a vrátit se po jejím ukončení na trh práce;

14.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad nepřiměřeně vysokým počtem úrazů u dočasných a krátkodobých pracovníků a pracovníků s nízkou kvalifikací, který v některých členských státech převyšuje více než dvojnásobně počet úrazů u ostatních zaměstnanců, přičemž uznává souvislost mezi těmito kategoriemi pracovníků a jejich zaměstnáním v průmyslových odvětvích s vyšším rizikem, jako je stavebnictví; poukazuje na skutečnost, že směrnice Rady 91/383/EHS ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru (12), stanoví obecnou zásadu, podle které mají dočasně zaměstnaní pracovníci s ohledem na ochranu zdraví při práci stejná práva jako zaměstnanci mající smlouvu na dobu neurčitou; tato směrnice však nestanoví specifické mechanismy, které by umožnily praktické uplatnění této zásady; vyzývá Komisi, aby tyto nedostatky co nejrychleji řešila;

15.

rovněž poukazuje na rostoucí počet nestandardních pracovních smluv a zdůrazňuje, že jejich podmínky nesmí představovat riziko pro zdraví či bezpečnost zaměstnanců a smluvních stran;

16.

požaduje přijetí opatření pro dodržování práv v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví žen na atypických pracovištích, například u pečovatelek o nemocné osoby v domácnostech;

17.

vyzývá Komisi a členské státy, aby plně zohlednily dopady demografické změny na bezpečnost a ochranu zdraví při práci; zejména vybízí Komisi a členské státy k posílení preventivních opatření a přijetí opatření na vyrovnání únavy organismu, zvláště prostřednictvím ergonomie, designu pracoviště a opatření a podnětů na udržení motivace, schopností a zdraví stárnoucích pracovníků;

18.

poukazuje na vědecky prokázanou souvislost mezi vzrůstajícím stresem na pracovišti a z toho plynoucími onemocněními, zejména chronickými, jako jsou kardiovaskulární onemocnění a poškození svalové a kosterní soustavy;

19.

domnívá se, že je zásadní zajistit lepší uplatňování stávajících právních nástrojů týkajících se OHS, a vyzývá tudíž Komisi a členské státy, aby využily všech dostupných prostředků za účelem dosažení tohoto cíle; opatření, která je třeba zvážit, by měla obsahovat:

20.

domnívá se, že se Komisi závažně nedostává zdrojů k řádné kontrole účinného provedení a použití přijatých směrnic o bezpečnosti práce; domnívá se, že by Komise měla využít všech dostupných prostředků, které má k dispozici, včetně častějšího využití řízení pro porušení povinností;

21.

poukazuje na to, že bezpečnost a ochrana zdraví při práci musí platit pro všechny pracovníky v Evropské unii ve stejném rozsahu, že tato ochrana spočívá na základním právu na fyzickou integritu a také že výjimky ze zákonů týkajících se OHS ohrožují zdraví pracovníků a rovnost příležitostí a mohou vést ke zhoršování podmínek;

22.

vyzývá Komisi, aby se zavázala k posuzování dopadů na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, tak jak to učinila v otázce posuzování dopadů na životní prostředí;

23.

považuje pracovní inspekce za zásadní součást procesu provádění právních předpisů v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti;

24.

uznává ústřední význam prevence a vyzývá Komisi, aby ve své strategii uplatnila následující opatření:

25.

zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy zajistily, že přístup k technické dokumentaci a normám týkajícím se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bude na vnitrostátní úrovni bezplatný;

26.

blahopřeje Komisi k návrhům týkajícím se vzdělávání a odborné přípravy, jež obsahuje její sdělení, a domnívá se, že jde o klíčový faktor pro rozvoj kultury prevence a že by se mělo nadále jednat o stálý a průběžný proces přizpůsobený nové technologické situaci na pracovišti, který se uplatní také na pracovníky, jež se vracejí do práce po nemoci nebo po přerušení výkonu povolání z důvodu péče o rodinu;

27.

domnívá se, že je nutno nabízet zaměstnancům a zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odborné vzdělávání přizpůsobené individuálním potřebám a rekvalifikaci v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat subdodavatelské práci, práci na dobu určitou a na částečný úvazek, ženám a migrujícím pracovníkům; domnívá se v tomto ohledu, že musí být nadále využívány vnitrostátní fondy a fondy EU;

28.

domnívá se, že by zaměstnavatelé měli být povinni umožňovat zdravotní vyšetření příležitostným zaměstnancům a zaměstnancům se zkráceným úvazkem;

29.

vyzývá Komisi, aby plně využila stávající fondy Společenství (zejména Evropský sociální fond) na záležitosti související s bezpečností a ochranou zdraví (prevence a rozvoj kultury prevence, zvyšování povědomí, odborná příprava, celoživotní vzdělávání, rehabilitace a opětovné začlenění pracovníků, kteří utrpěli pracovní úraz nebo nemoc z povolání) a zaměřené zvláště na malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby přidělila na výzkum nemocí z povolání další finanční prostředky Společenství (např. ze sedmého rámcového programu pro výzkum) a vnitrostátní finanční prostředky;

30.

s ohledem na zvýšená rizika, jimž jsou vystaveni zaměstnanci v hornictví, železářství, ocelářství a v loďařském průmyslu, pokládá za nutné, aby členské státy a Komise poskytly dostatečné prostředky na nezbytné investice, které zajistí bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

31.

vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že při vypracovávání vnitrostátních a evropských strategií zaměřených na ochranu zdraví a bezpečnost na pracovišti, při shromažďování statistických údajů a při provádění průzkumů a výzkumů v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti bude systematicky používán přístup, který zohledňuje rozdíly mezi muži a ženami; vyzývá členské státy a Komisi, aby využívaly možností financování, které v tomto ohledu poskytuje program PROGRESS, zejména v části, jež se týká rovnosti žen a mužů;

32.

vybízí členské státy, aby přezkoumaly možnost zavedení finančních pobídek, které by posílily bezpečnost a ochranu zdraví, a zejména pak daňových úlev či přednostního práva při veřejných zakázkách pro podniky, ve kterých je bezpečnost práce vysoká, a pro podniky, u kterých je úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví ověřena, a dále možnost zavedení systému „bonus–malus“ do pojišťovacích politik a do příspěvků na sociální zabezpečení a finančních pobídek, které by podporovaly výměnu zastaralého či nebezpečného zařízení;

33.

navrhuje rovněž, aby při zadávání veřejných zakázek zvážily členské státy možnost zohledňování některých norem bezpečnosti a ochrany zdraví;

34.

vzhledem k neustále probíhajícím sociálním a ekonomickým změnám, které ovlivňují a také mění trh práce, vyzývá Komisi k tomu, aby podpořila kvalitní politiky zaměstnanosti a důstojné pracovní podmínky, jakož i zaměstnavatele při propagování zdravého životního stylu na pracovišti kampaněmi zaměřenými na ochranu zdraví při práci, prosazováním zákazu kouření na pracovišti a programy, které napomohou zaměstnancům přestat kouřit, a aby zajistila odpovědnost a soudržnost politiky s dalšími oblastmi, zejména s oblastí veřejného zdraví;

35.

vyzývá Komisi, aby zahájila revizi směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (13);

36.

domnívá se, že zdravotní problémy související s expozicí azbestu jsou dobře známy a že evropské nařízení o azbestu je vítané; zdůrazňuje skutečnost, že se v budoucích letech očekává v Evropě vysoký počet nemocí způsobených azbestem; vyzývá proto Komisi, aby uskutečnila slyšení o tom, jak řešit obrovské problémy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví v souvislosti se stávajícím výskytem azbestu v budovách a jiných konstrukcích, jako jsou lodě, vlaky a stroje; vyzývá také členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní akční plány na postupné odstraňování azbestu, včetně povinností mapovat výskyt azbestu v budovách a zajistit jeho bezpečné odstranění;

37.

vyjadřuje politování nad tím, že navzdory opakovaným a konkrétním žádostem Parlamentu Komise dosud nepředložila legislativní návrh na změnu směrnice 2000/54/ES s cílem řešit závažná rizika pro pracovníky ve zdravotnictví plynoucí z práce s injekčními jehlami a ostrými zdravotnickými předměty; vyzývá Komisi, aby urychlila dokončení posouzení dopadu prostřednictvím nabídkového řízení (2007/S139-171103), a očekává, že bude v dostatečném časovém předstihu před koncem funkčního období v polovině roku 2009 a v souladu s výše uvedeným usnesením o ochraně zdraví evropských zaměstnanců před infekcemi přenášenými krví v důsledku nehod s injekčními stříkačkami přijata patřičná změna směrnice; vyzývá Komisi, aby zavedla vhodná opatření na prevenci a depistáž, která omezí riziko nákazy nemocemi přenosnými krví, jako je hepatitida C;

38.

vyzývá Komisi, aby se ujala vedení v rozvíjení a schvalování zásad postupů prevence infekcí souvisejících se zdravotní péčí v EU;

39.

vyzývá Komisi, aby zlepšila bezpečnost a ochranu zdraví ve zdravotnickém prostředí včetně domů s pečovatelskou službou, a to tím, že zahájí opatření na podporu pravidelných depistážních prohlídek zdravotnického personálu, které umožní včasné rozeznání nemoci a včasnou léčbu, což sníží výskyt infekcí v zaměstnání nabytých nebo přenášených, jako jsou infekce MRSA;

40.

vítá požadavek, aby členské státy vypracovaly vnitrostátní strategie; zdůrazňuje, že by se tyto strategie měly vztahovat na stejné časové období a začínat ve stejný rok, čímž by se usnadnilo vzájemné srovnávání vnitrostátních strategií i jejich výsledků, a že by tyto strategie měly také stanovit jednoznačné a měřitelné cíle a věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům (MSP) a zranitelným skupinám, jako jsou migrující pracovníci, mladí a stárnoucí pracovníci, ženy, pracovníci dočasně najímaní přes agentury a pracovníci se zdravotním postižením;

41.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby pracoviště bylo přístupné a bezpečné pro pracovníky se zdravotním postižením díky přiměřené úpravě, zvláštnímu vybavení přizpůsobenému individuálním potřebám a díky zdravotním službám, které osoby s postižením potřebují, zvláště z důvodu svého postižení, včetně služeb, které minimalizují dopad postižení a zabrání dalšímu postižení;

42.

žádá jak Komisi, tak členské státy, aby u všech pracovníků bez ohledu na jejich právní postavení plně uplatňovaly rámcovou směrnici a stávající ustanovení týkající se bezpečnosti a zdraví a aby v případě, že se stávající právní předpisy pro jistá riziková povolání ukázaly jako neúčinné, tyto předpisy změnily, včetně často opomíjených povolání jako jsou zemědělští dělníci, pracovníci ve zdravotnictví, řidiči z povolání, pomocníci v domácnosti, osoby pracující doma a případně vojenští zaměstnanci; a aby také zajistily plné uplatnění a prosazování směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (14); rovněž je vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily všechny dostupné možnosti, jak ve vhodných případech rozšířit ustanovení předpisů EU týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví na osoby samostatně výdělečně činné a na služby chráněného zaměstnávání nabízené lidem se zdravotním postižením;

43.

žádá členské státy, aby se vážně zabývaly specifickými riziky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež se týkají zaměstnaných žen i mužů, a aby těmto rizikům předcházely pomocí specifické sociální a fyzické infrastruktury;

44.

zdůrazňuje, že nutnost analyzovat rizika, kterým jsou ženy a muži vystaveni, a přijetí vhodných opatření neznamená, že by musely být znovu zavedeny politiky na ochranu proti vyloučení či že by měla být vytvářena rozdílná pracovní místa pro ženy a pro muže;

45.

domnívá se, že zatímco je povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost přísně omezena na uplatnění pouze vzhledem k zaměstnancům, za účelem začlenění politiky bezpečnosti a ochrany zdraví do politiky sociální odpovědnosti podniků by měli být zaměstnavatelé povzbuzováni, aby pokud možno prověřovali politiky bezpečnosti a ochrany zdraví svých subdodavatelů a subdodavatelského řetězce;

46.

očekává výsledek druhé fáze konzultace sociálních partnerů týkající se poškození svalové a kosterní soustavy („musculoskeletal disorders“, MSD) a žádá Komisi, aby zvážila předložení návrhu směrnice, protože výskyt MSD roste a současná právní úprava se jeví jako nepřiměřená, neboť se nevztahuje na všechny pracovní situace a nepokrývá veškerá rizika spojená s MSD vzniklým v souvislosti s výkonem povolání; upozorňuje na to, že je nutné plně zohledňovat vědecké zásady;

47.

očekává výsledek druhé fáze konzultace sociálních partnerů týkající se revize směrnice z roku 2004 o karcinogenech a domnívá se, že nejlepším řešením by mohlo být pozměnit tuto směrnici s cílem začlenit do ní mutageny a látky toxické pro reprodukci a navrhnout revizi závazných limitních hodnot expozice na pracovišti u karcinogenů, jejichž seznam směrnice uvádí, a zavést nové limitní hodnoty pro některé karcinogeny, mutageny a látky toxické pro reprodukci, které doposud nebyly do směrnice začleněny;

48.

připomíná, že ohrožení bezpečnosti a zdraví při práci se nevztahuje pouze na manuální práci; vyzývá k zaměření větší pozornosti na duševní zdraví a na příčiny rozvoje duševních nemocí, závislosti a psychologická rizika na pracovišti, jako jsou stres, obtěžování, šikana a násilí, a dále vyzývá k tomu, aby se kladl větší důraz na strategie zaměstnavatelů podporující fyzické a duševní zdraví;

49.

připisuje zásadní význam větší spolupráci s novou Evropskou agenturou pro chemické látky(ECHA) v Helsinkách a zdůrazňuje potřebu vyjasnění řady otázek, které vyvstávají v souvislosti se vztahem mezi nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (15) a ostatními směrnicemi týkajícími se ochrany zdraví při práci;

50.

vyzývá Komisi a členské státy, aby náležitě zohlednily souběžné provádění strategie Společenství a nařízení REACH: strategie by měla nařízení REACH doplňovat v oblasti ochrany před chemickými riziky a měla by v souvislosti s jeho prováděním využít příležitosti k posílení preventivních opatření proti chemickým rizikům na pracovišti;

51.

vítá nedávno uzavřenou rámcovou dohodu mezi sociálními partnery o obtěžování a násilí na pracovišti; lituje nicméně, že dohoda o obtěžování a násilí na pracovišti explicitně nepokrývá problém dopadů násilí páchaného na pracovišti na pracovníky, kteří jsou jeho svědky (tzv. „third party violence“); vyzývá tudíž sociální partnery, aby tuto otázku konzultovali;

52.

zdůrazňuje obtížné pracovní podmínky mnoha řidičů nákladních automobilů pracujících v Evropě z důvodu nedostatečného přístupu ke vhodným odpočívadlům; článek 12 nařízení (ES) č. 561/2006 (16), které upravuje dobu řízení a odpočinku řidičů, výslovně uznává význam dostatečného množství bezpečných a zabezpečených odpočívadel pro řidiče z povolání v silniční síti v EU; proto naléhá na Komisi, aby se zabývala pilotním projektem pro zabezpečená parkoviště, který zahájil Evropský parlament s ohledem na opatření doporučená ve stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru o bezpečných a zabezpečených parkovacích místech (17);

53.

vyzývá Komisi, aby se zabývala výzkumem proveditelnosti a přínosu – jak pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tak pro společnost jako celek – požadavku, aby ve všech nových budovách, které jsou určeny jako pracoviště, byla instalována hasicí zařízení tam, kde je bezpečné je instalovat;

54.

zdůrazňuje význam stálého dialogu mezi všemi zainteresovanými stranami, včetně veřejných orgánů, zaměstnavatelů, zaměstnanců, jejich zástupců a zástupců občanské společnosti, jako klíčového nástroje pro účinný rozvoj vysokých norem bezpečnosti a ochrany zdraví; tento dialog by měl vést k lepší znalosti skutečných rizik pro zdraví a bezpečnost pracovníků a také specifických potřeb a požadavků určitých skupin pracovníků na úrovni podniků a odvětví a k výměně osvědčených postupů;

55.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily odpovídající zastoupení žen na všech úrovních rozhodovacích procesů týkajících se otázek ochrany zdraví a bezpečnosti při práci;

56.

domnívá se, že sociální odpovědnost podniků (SOP) je jedním z efektivních nástrojů pro zlepšení konkurenceschopnosti, OHS, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pracovního prostředí, a v tomto ohledu povzbuzuje výměnu osvědčených postupů na místní a vnitrostátní úrovni, na úrovni Společenství mezi členskými státy a celosvětově na nadnárodní úrovni, a také vyzývá k dalšímu uplatňování SOP na dobrovolném základě, ale jako nedílné části strategií rozvoje podniku;

57.

domnívá se, že zastoupení zaměstnanců hraje významnou úlohu v každé politice bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti; domnívá se také, že nelze podceňovat vzájemný pozitivní vztah mezi existencí zástupců zodpovědných za zdraví a bezpečnost na pracovišti a zvýšenou výkonností, a vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly participativní přístup a aby pokud možno všem pracovníkům zajistily možnost obrátit se na zástupce odpovědné za zdraví a bezpečnost;

58.

domnívá se, že příliš dlouhá pracovní doba či nedostatečné přestávky jsou klíčovým faktorem u zvýšeného počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání, a vyzývá k nalezení vhodné rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem;

59.

blahopřeje Evropské agentuře pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a Evropské nadaci pro zlepšení životních a pracovních podmínek k dosud provedené práci a domnívá se, že musí být plně využity odborné znalosti a pravomoci těchto orgánů; měly by být nadále využívány jako nástroje pro zvyšování povědomí, shromažďování, analýzu a výměnu informací, výměnu osvědčených postupů a zkoumání za účelem předvídání nových a nově vznikajících rizik, ať už způsobených sociální změnou, nebo souvisejících s technickou inovací;

60.

domnívá se, že je zásadní, aby byla identifikována a monitorována nová a nově vznikající rizika, např. psychosociální rizika; blahopřeje proto středisku pro sledování rizik Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci k jeho práci a očekává, že Komise bude na jeho nálezy reagovat a předloží nezbytné návrhy v návaznosti na nově zjištěná rizika;

61.

doporučuje členským státům učinit potřebná opatření, aby byly těžké nebo nebezpečné práce doprovázeny odpovídajícími právy na sociální ochranu, která mohou dotčení zaměstnanci využít jak během produktivního života, tak v důchodu;

62.

doporučuje Evropské agentuře pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, aby provedla specifický výzkum zabývající se problémy a riziky, jimž čelí pracovníci se smlouvou na dobu určitou, pracovníci dočasně najímaní přes agentury a pracovníci, kteří jsou zaměstnaní subdodavatelskými podniky, a usnadnila tak Komisi a členským státům boj s těmito riziky a správné provádění stávajících právních předpisů týkajících se těchto skupin, přičemž uznává, že při druhu práce, kterou tyto skupiny vykonávají, např. ve stavebnictví, existuje v určitých členských státech ze své podstaty větší riziko úrazů;

63.

je toho názoru, že v globálním prostředí je nutné spolupracovat s mezinárodními organizacemi, jako jsou WTO, WHO, MOP, a zajistit, aby byly mezinárodní úmluvy a dohody týkající se OHS přijaty a prováděny všemi stranami; domnívá se, že se jedná o významný faktor udržení konkurenceschopnosti EU a zamezení přesunu podniků do třetích zemí z důvodů liberálnějšího právního prostředí v oblasti zdraví a bezpečnosti; domnívá se dále, že jde o ochranu lidských práv, a že by tudíž tato otázka měla být zohledňována při jednání s třetími zeměmi;

64.

vyzývá proto členské státy, aby dodržovaly mezinárodní regulační rámec upravující bezpečnost a ochranu zdraví, a zejména pak aby ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce C-187 a uplatňovaly doporučení R-197;

65.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

19.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 41/24

—

s ohledem na čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU,

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 21. a 22. června 2007 o procesu reformy Smluv,

—

s ohledem na znění nového článku 3 Smlouvy o Evropské unii, zavedené čl. 1 odst. 4 Lisabonské smlouvy, v němž se prohlašuje, že „Unie bojuje proti diskriminaci a podporuje ochranu práv dítěte“, a dále se uvádí, že „i ve svých vztazích s okolním světem Unie přispívá k ochraně lidských práv, především práv dítěte“,

—

s ohledem na rozhodnutí přijaté vedoucími představiteli států a vlád na závěr mezivládní konference v Lisabonu dne 19. října 2007 učinit právně závaznou Listinu základních práv Evropské unie (1), jejíž článek 24 výslovně uvádí „práva dítěte“ a stanoví mimo jiné, že „při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být nejvlastnější zájem dítěte prvořadým hlediskem“,

—

s ohledem na rozhodnutí Unie připojit se k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 (EÚLP), která stanoví sankční opatření v případě nedodržování jejích ustanovení,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a její opční protokoly, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 20. listopadu 1989,

—

s ohledem na akční program Organizace spojených národů, přijatý na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji konané v Káhiře v září 1994,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. července 2006„Směrem ke strategii EU o právech dítěte“(KOM(2006)0367),

—

s ohledem na zprávu zprostředkovatele Evropského parlamentu pro případy mezinárodních únosů dítěte rodičem ze dne 1. března 2007, která upozorňuje Evropskou komisi, Parlament a jiné orgány na dramatický nárůst počtu případů únosů dítěte rodičem,

—

s ohledem na výsledky konzultací, které provedly v souvislosti s výše uvedeným sdělením Komise organizace Save the Children a Plan International  (3),

—

s ohledem na evropské fórum o právech dítěte zřízené Komisí po uveřejnění výše uvedeného sdělení, jež se poprvé sešlo v Berlíně dne 4. června 2007,

—

s ohledem na politické prohlášení přijaté v Berlíně dne 4. června 2007 při jednání prvního fóra, v němž je potvrzena vůle po systematickém zohledňování práv dítěte ve vnitřních i vnějších politikách Evropské unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2006 o rámcové strategii pro nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny (4),

—

s ohledem na tematickou poznámku č. 4 ze dne 25. května 2006 nazvané „Uplatňování práv dítěte v Evropské unii“, provedené sítí nezávislých odborníků EU v oblasti základních práv (5),

—

s ohledem na studii generálního tajemníka OSN o násilí páchaném na dětech předloženou Valnému shromáždění OSN dne 11. října 2006,

—

s ohledem na pokyny UNICEF o ochraně dětských obětí obchodování s lidmi ze září 2006,

—

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii (6),

—

s ohledem na články 34 a 35 Úmluvy OSN o právech dítěte, která se týká ochrany dětí proti všem formám sexuálního vykořisťování a zneužívání a jejímž cílem je zabránit únosům nebo prodeji dětí či obchodování s nimi,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. května 2007„K obecné politice v boji proti počítačové kriminalitě“(KOM(2007)0267),

—

s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro právní záležitosti (A6-0520/2007),

A.

vzhledem k tomu, že prvořadým cílem výše uvedeného sdělení Komise „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ je podporovat pozitivní prosazování práv dítěte, především právo na jejich vlastní identitu, právo vyrůstat v bezpečných podmínkách / právo na péči, právo žít v rodině, právo na lásku a na možnost hrát si, právo na zdraví, na vzdělání, na sociální začlenění, na rovné příležitosti, na sportovní vyžití a na čisté a bezpečné prostředí a právo na informace o těchto otázkách, s cílem vybudovat společnost, která se bude k dětem chovat přátelsky a poskytne jim péči odpovídající jejich potřebám a zajistí jim pocit bezpečí a zájmu o ně,

B.

vzhledem k tomu, že čl. 24 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie uvádí, že „každé dítě má právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jeho zájmy“,

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 24 Listiny základních práv a článku 12 Úmluvy OSN o právech dítěte je důležité zajistit všem dětem právo na „svobodné vyjadřování názorů“, tak aby se v záležitostech, které se jich dotýkají, vždy přihlíželo k jejich zkušenostem a názorům způsobem odpovídajícím jejich věku, vyzrálosti a intelektuálnímu rozvoji; vzhledem k tomu, že toto právo je absolutní a nelze ho omezovat, a vzhledem k tomu, že je nutné nalézt způsob komunikace se všemi dětmi, dokonce i s dětmi, které se vyjadřují tak, že pro dospělé není snadné jim porozumět, jako jsou například velmi malé děti, děti se zdravotním postižením a děti, které hovoří jiným jazykem než my,

D.

vzhledem k tomu, že je otázkou zásadní důležitosti, aby byla práva dítěte zahrnuta a hájena ve všech politikách Unie, které se přímo či nepřímo týkají dětí,

E.

vzhledem k tomu, že pro děti představuje chudoba a sociální vyloučení jejich rodičů vážné překážky pro uplatnění jejich práv, a vzhledem k tomu, že existují také mnohé další faktory, které brání dětem v uplatňování jejich práv, jako jsou rodiče, kteří plní svou rodičovskou roli méně než uspokojivě, nutnost zastoupení dětí dospělými v právních záležitostech nebo skutečnost, že právo na zdravotní péči může být uplatňováno pouze se souhlasem osoby, která má dítě v péči,

F.

vzhledem k tomu, že by dospělí měli dětem poskytnout příznivé podmínky, aby se mohly projevit, aby mohly vyjádřit své názory a mohly být vyslyšeny; vzhledem k tomu, že by dospělí měli podporovat mírová a přátelská gesta dětí a podporovat je v družení s jinými dětmi; vzhledem k tomu, že důležitým faktorem při vytváření podmínek vedoucích k otevřenému postoji a možnosti dětí projevit se je čas, a to nikoli pouze při určitých událostech, a vzhledem k tomu, že by se při financování veřejných programů mělo toto vzít v úvahu,

G.

vzhledem k tomu, že zneužívání práv dítěte, násilí na dětech a obchodování s dětmi za účelem nezákonných adopcí, prostituce, nezákonné práce, nucených manželství, pouličního žebrání nebo za jiným účelem zůstávají v EU i nadále problémem,

H.

vzhledem k tomu, že se zvyšuje počet dětí trpících chronickými nemocemi, jako je neurodermitida a alergie, a respiračními chorobami a hlukem,

I.

vzhledem k tomu, že dětská environmentální práva jsou uvedena v Úmluvě OSN o právech dítěte,

J.

vzhledem k tomu, že rodinné prostředí představuje vhodný rámec pro ochranu práv dětí, pro zajištění zdravého rozvoje jejich osobnosti, pro rozvoj jejich schopností, pro získávání znalostí nutných k uplatnění jejich práv a k výkonu jejich povinností, je zapotřebí vyvinout veškeré úsilí na podporu rodin prostřednictvím vhodných veřejných politik, avšak chybí-li takový rámec, měly by mít všechny děti, včetně sirotků, dětí bez domova a uprchlíků, v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte zajištěnou náhradní ochranu, která umožní jejich rozvoj bez jakékoli formy diskriminace,

K.

vzhledem k tomu, že strategie EU o právech dítěte by měla vycházet z hodnot a zásad uvedených v Úmluvě OSN o právech dítěte,

L.

vzhledem k tomu, že by měla být uznána práva dětí jako bytostí s vlastní právní subjektivitou; vzhledem k tomu, že navzdory vnitrostátním a mezinárodním právním předpisům jsou dívky a ženy často oběťmi právní, sociální a hospodářské nerovnosti, která znesnadňuje uplatňování jejich základních a pozitivních práv, jako je rovný přístup ke vzdělání, odborné přípravě a zdravotní péči, bezpečným potravinám a čisté vodě nebo reprodukční práva mladistvých,

M.

vzhledem k tomu, že základní práva a hodnoty, včetně rovnosti žen a mužů, by měly být v dětství nepostradatelnou součástí vzdělání a výchovy a tvořit základ pro všechna další období života,

N.

vzhledem k tomu, že se zásada rovnosti žen a mužů musí promítat do všech politik týkajících se dětí, neboť rovnost pohlaví začíná uznáním rovných práv chlapců a dívek od prvních let jejich života,

O.

vzhledem k tomu, že porušování lidských práv žen a dívek z řad přistěhovalců v podobě takzvaných zločinů ze cti, nucených manželství, mrzačení pohlavních orgánů či v jiných formách nelze ospravedlnit žádnými kulturními ani náboženskými pohnutkami a nelze je za žádných okolností tolerovat,

P.

vzhledem k tomu, že v Evropě jsou děti od raného věku konfrontovány prostřednictvím sdělovacích prostředků se zobrazováním hrůz, pornografie a násilí, což na ně může mít zhoubné psychické a sociální účinky, například úzkost, depresi, zvýšenou agresivitu a problémy ve škole,

1.

vítá iniciativu Komise, která zcela jasně stanoví, že všechny úmluvy o základních lidských právech se vztahují stejně na děti i na dospělé, tak jako řada dalších práv, včetně těch, jež jsou obsažena v Úmluvě OSN o právech dítěte, která byla koncipována s konkrétním odkazem na zvláštní situaci dětí a mládeže;

2.

vítá rozhodnutí mezivládní konference ze dne 19. října 2007 začlenit práva dětí do Lisabonské smlouvy mezi ostatní cíle EU, čímž se stanoví nový právní rámec pro práva dětí;

3.

vítá vypracování akčního plánu Komise o dětech v rámci vnějších vztahů, který bude zahrnut do schváleného rámce a závazků strategie EU v oblasti práv dítěte;

4.

konstatuje, že stále větší počet oblastí v působnosti EU má přímo či nepřímo dopad na práva dítěte, a žádá Komisi, aby do své studie posouzení dopadu uvedené v jejím sdělení ze dne 27. dubna 2005 nazvaném „Dodržování Listiny základních práv v legislativních návrzích Komise – Metodika pro systematickou a přísnou kontrolu“(KOM(2005)0172) zahrnula část věnovanou zohledňování práv dítěte v právní rovině;

5.

žádá Komisi, aby navrhla vytvoření specifické rozpočtové položky pro práva dětí, jež by umožnila financovat činnosti související s prováděním výše uvedeného sdělení Komise „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ a projekty zaměřené na děti, jako např. evropský systém rychlé výměny informací o únosech dětí a koordinační orgán vytvořený ze zástupců ústředních orgánů členských států pověřených snižováním počtu případů únosu dětí; v rozpočtové položce by měly být zahrnuty také dotace pro sítě nevládních organizací, které se touto problematikou zabývají a zajišťují účast dětí na provádění tohoto sdělení i těchto projektů;

6.

vyzývá k vytvoření účinného systému sledování podporovaného finančními prostředky a k vyhotovování výročních zpráv s cílem zajistit splnění závazků stanovených ve výše uvedeném sdělení „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ a v budoucí strategii o právech dítěte;

7.

připomíná, že úspěch budoucí strategie vyžaduje přijetí dlouhodobých závazků a opatření, zvýšenou a účinnou kontrolu dodržování dětských práv pomocí vytvořených ukazatelů a zapojení nevládních organizací a rodičovských a vzdělávacích sdružení i koordinaci s vnitrostátními a mezinárodními iniciativami a politikami hájícími dětská práva;

8.

žádá Komisi, aby počínaje rokem 2008 vypracovávala jednou za dva roky komplexní zprávu Evropské unie o dětech a mladistvých;

9.

vítá plán Komise na zavedení jednotné telefonní linky pro pomoc dětem v celé EU a zdůrazňuje nutnost bezplatnosti této služby a její dostupnosti po 24h denně; žádá členské státy, aby prostřednictvím informačních opatření informovaly děti o možnosti využití této služby;

10.

se zájmem očekává zprávu Komise o provádění rámcového rozhodnutí z roku 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii členskými státy;

11.

žádá, aby ochrana práv dítěte, jak je stanovena v Úmluvě OSN o právech dítěte, byla zařazena mezi priority víceletého rámce Agentury Evropské unie pro základní práva (dále jen „Agentura“) a aby Agentura zřídila co nejdříve síť pro spolupráci s mezinárodními institucemi, zejména s veřejnými ochránci dětských práv a nevládními organizacemi činnými v této oblasti s cílem plně využít jejich zkušenosti a informace, jimiž disponují;

12.

žádá Komisi, Agenturu a členské státy, aby ve spolupráci s příslušnými agenturami OSN, mezinárodními organizacemi a výzkumnými centry usilovaly o zdokonalení sběru srovnatelných statistických údajů týkajících se situace dětí v EU, případně aby rozšířily mandát Eurostatu tak, aby mohlo být vytvořeno a zavedeno větší množství ukazatelů specificky se týkajících dětí, jako je například dětská chudoba a sociální vyloučení; měla by být zajištěna účast dětí při shromažďování těchto údajů;

13.

žádá Komisi, aby shromáždila údaje o všech druzích diskriminace a násilí páchaného na dětech a rozčlenila je podle pohlaví a věku, aby do všech politik a nástrojů své budoucí strategie, včetně činnosti Fóra o dětských právech, začlenila hledisko rovného postavení žen a mužů, a aby tyto politiky sledovala a vyhodnocovala mimo jiné i tak, že při sestavování rozpočtu a přerozdělování finančních prostředků bude zohledňovat rovné příležitosti pro muže a ženy („gender budgeting“);

14.

žádá, aby byla práva dítěte zapojena do vnějších politik a aktivit EU, včetně evropské politiky sousedství a strategického partnerství s Ruskem, jak je uvedeno v chystaném pracovním dokumentu Komise o Akčním plánu Evropské unie o právech dítěte ve vnějších vztazích, a do procesu rozšíření, přičemž uznává, že tyto politiky jsou silným nástrojem poskytujícím příležitosti k propagaci práv dítěte; žádá Komisi, aby tyto příležitosti promítla do specifických cílů ve vnějších aktivitách Společenství a členských států;

15.

žádá Komisi, aby předložila zprávu o možnosti začlenit do všech mezinárodních dohod uzavřených mezi Evropským společenstvím a třetími zeměmi zvláštní, právně závaznou doložku o dodržování práv dítěte, jak jsou definována na mezinárodní úrovni;

16.

vyzývá Komisi, aby zdvojnásobila své úsilí, pokud jde o pomoc rozvojovým zemím při převádění ustanovení Úmluvy OSN o právech dítěte a jejích opčních protokolů do právních předpisů těchto zemí;

17.

žádá, aby byla zvážena možnost přistoupení EU k Úmluvě OSN o právech dítěte a k jejím dvěma opčním protokolům, ale i k úmluvám Rady Evropy, jež se týkají práv dětí, včetně EÚLP, a k úmluvám o výkonu práv dětí, o adopci nebo vykořisťování a sexuálním zneužívání, a vyzývá Radu, aby zaujala zásadní postoj, jenž by v budoucnu umožnil účast EU na jednáních o úmluvách týkajících se především práv dětí;

18.

upozorňuje, že jakákoli strategie zaměřená na práva dítěte by měla vycházet z hodnot a čtyř hlavních zásad zakotvených v Úmluvě OSN o právech dítěte, jimiž jsou: a) ochrana před veškerými formami diskriminace, b) blaho dítěte jako přední hledisko, c) právo na život a rozvoj, d) právo na vyjádření svého názoru a na to, aby byl tento názor respektován ve všech záležitostech, které se dítěte dotýkají;

19.

považuje za politováníhodné, že ne všechny členské státy dosud v souladu s výzvou Výboru OSN pro práva dítěte zřídily funkci veřejného ochránce dětských práv k prosazování práv dítěte a dalšího uplatňování Úmluvy OSN o právech dítěte, a vyzývá ty členské státy, které tak dosud neučinily, aby tuto skutečnost neprodleně napravily; domnívá se, že by EU měla vyčlenit finanční zdroje pro Evropskou síť veřejných ochránců dětských práv (ENOC), aby tato síť byla schopna řešit problémy, které se týkají dětských práv, intenzivněji a v rámci celé EU;

20.

zdůrazňuje, že provádění nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (7) dává prostor k různým interpretacím, žádá naléhavě Komisi, aby vypracovala pokyny a soubor osvědčených postupů, které vyjasní zmíněné nařízení a usnadní jeho provádění;

21.

zdůrazňuje význam plného uplatňování stávajících mezinárodních závazků, zejména těch, které vyplývají z Úmluvy OSN o právech dítěte, Úmluvy OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob, jež obsahuje specifická ustanovení ohledně dětí se zdravotním postižením, a z úmluv MOP o dětské práci, ze strany členských států a kandidátských zemí;

22.

naléhavě žádá členské státy, které doposud neratifikovaly Haagskou úmluvu z 19. října 1996, jež upravuje pravomoci, rozhodné právo, uznávání, výkon a spolupráci v oblasti rodičovské zodpovědnosti a opatření pro ochranu dětí, aby tak učinily, a zároveň naléhavě žádá jednotlivé orgány EU, aby podporovaly třetí země při ratifikaci základních mezinárodních nástrojů na ochranu práv dítěte, zejména těch, které by mohly přispět ke zlepšení situace nezletilých přistěhovalců;

23.

vyzývá EU, aby se prostřednictvím vyjasnění a doporučení aktivně podílela na podpoře znalosti Úmluvy o právech dítěte a na jejím šíření uvnitř i vně Evropské unie;

24.

připomíná členským státům, aby neprodleně dostály svým evropským a mezinárodním závazkům, pokud jde o ochranu dětských práv;

25.

naléhavě žádá členské státy, aby pořádaly výměnné programy pro pedagogické pracovníky a žáky se zeměmi mimo EU, zejména se zeměmi Blízkého východu a s rozvojovými zeměmi, a aby šířily a podporovaly práva dítěte a věnovaly zvláštní pozornost zejména právu na vzdělání a rovnost žen a mužů;

26.

zdůrazňuje, že je nezbytné diferencované zvažování potřeb dětí a dobrým příkladem takové diferencované stupnice je Report Card 7 výzkumného centra UNICEF INNOCENTI, která dobré životní podmínky dětí dělí do 6 oblastí, k nimž patří materiální zabezpečení, zdraví a bezpečnost, vzdělání, vztahy v rodině a mezi vrstevníky, chování a rizika a subjektivní pocit pohody;

27.

naléhá na Komisi a členské státy, aby podnikly kroky k zajištění dodržování práv mentálně postižených dětí, se zvláštním odkazem na jejich právo na svobodu, vzdělání a přístup k soudům, a k jejich ochraně před mučením a krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením;

28.

žádá členské státy, aby zajistily, že děti budou skutečně a nezávisle zastoupeny v jakémkoli soudním nebo kvazisoudním řízení, které se jich týká, a že budou mít opatrovníka přiděleného ze zákona, pokud neexistuje odpovědný, kompetentní a vhodný dospělý člen rodiny, který by byl schopen plnit takové úkoly;

29.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že valná většina dětí, zejména malých dětí, je vychovávána v rodinném prostředí, musí strategie o právech dítěte zahrnovat ustanovení na podporu dobrých životních podmínek pro rodiny;

30.

žádá Komisi, aby vyvinula postupy a podnikla komplexní a průřezové kroky zaměřené na ochranu dětských práv, aby bylo dosaženo spravedlnosti mezi jednotlivými oblastmi a rovných příležitostí pro děti;

31.

navrhuje, aby EU používala pojem „děti v ohrožení“ pro označení všech dětí, které jsou oběťmi sociální situace, jež ohrožuje jejich psychické či fyzické zdraví nebo je vystavuje riziku trestné činnosti, ať už jako pachatele nebo oběti;

32.

žádá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření (informační kampaně, výměny osvědčených postupů atd.) zabraňující tomu, aby se děti ocitaly „v ohrožení“, včetně prevence kriminality mladistvých;

33.

připomíná, že právo na vzdělání a odbornou přípravu je základním sociálním právem, a žádá všechny členské státy a kandidátské země, aby toto právo zaručily, a to bez ohledu na sociální a etnické zázemí, fyzickou kondici nebo právní status dítěte;

34.

žádá, aby budoucí strategie EU o právech dítěte zahrnovala opatření pro prevenci násilí na základě pohlaví a aby se zaměřila mimo jiné na informační kampaně týkající se rovného postavení mužů a žen, jež by byly určeny dívkám a chlapcům, učitelům, rodičům, pedagogům a zranitelným skupinám obyvatelstva, s cílem emancipovat dívky, zajistit jim rovné příležitosti a lépe hájit jejich práva; žádá, aby bylo podporováno aktivní zapojení chlapců a mužů do výše uvedených preventivních opatření; vyzývá Komisi, aby svou rozvojovou politiku i obchodní dohody podmínila uplatňováním právních předpisů, které zaručují rovnost mezi muži a ženami a zakazují všechny druhy násilí páchaného na ženách a dětech;

35.

vyzývá Komisi, aby se v rámci svých vztahů se třetími zeměmi zasadila o ratifikaci mezinárodních smluv o ukončení diskriminace žen a aby podpořila zapojení žen do hospodářského, společenského a politického života, čímž se zlepší životní podmínky jejich dětí;

36.

vítá skutečnost, že Komise zahájila činnost fóra, které sdružuje zástupce členských států, Parlamentu a Komise, nevládních organizací, vnitrostátních a mezinárodních organizací působících v oblasti práv dítěte, a rovněž samotných dětí; je přesvědčen, že účast dětí je třeba považovat za jeden z hlavních cílů fóra; vyzývá Komisi, aby zajistila účast dětí i veřejných ochránců dětských práv z členských států a také rodičů a sdružení rodin;

37.

vítá skutečnost, že Komise vytvořila meziútvarovou skupinu a jmenovala koordinátora pro práva dětí, a vyzývá k vytvoření koordinačního útvaru, který by jednal v součinnosti s meziútvarovou skupinou Komise, rovněž v Parlamentu podle ustanovení Lisabonské smlouvy, aby se propojily a racionalizovaly veškeré iniciativy a činnosti Parlamentu, které se týkají práv dětí; zastává názor, že tyto útvary by měly být také garantem sítě pro výměnu informací a osvědčených postupů v souvislosti s národními strategickými plány pro děti, které jsou v některých členských státech zaváděny; žádá, aby tyto útvary zavedly přímý kontakt s dětskými a mládežnickými organizacemi pro účely rozvoje, provádění, sledování a zajištění smysluplné a účinné účasti dětí na veškerém rozhodování, které je ovlivňuje;

38.

připomíná, že děti a mladí lidé mají bez ohledu na věk právo vyjádřit svůj názor; domnívá se, že právo vyjádřit svůj názor mají dívky stejnou měrou jako chlapci a že by jim toto právo mělo být zaručeno v rámci podniknutých kroků na vypracování strategie EU o právech dítěte a že je třeba zajistit rovnou účast dívek a chlapců;

39.

bere na vědomí, že aktivní účast úzce souvisí s informacemi; vítá vytvoření komunikační a informační strategie, která bude opatření EU zveřejňovat způsobem vhodným pro děti, aby byla dostupná všem;

40.

očekává se zájmem studii, která posoudí dopad stávajících kroků EU v oblasti práv dítěte, a konzultační dokument zaměřený na stanovení hlavních priorit, pokud jde o budoucí kroky EU v oblasti práv dítěte, jejichž cílem je přijmout bílou knihu a které Komise zveřejní v roce 2008; žádá Komisi, aby zohlednila výsledky výše uvedených konzultací provedených na začátku roku 2007 organizacemi Save the Children a Plan International u cca jednoho tisíce dětí, při nichž bylo zjištěno, že mezi témata, která tyto děti považovaly za prioritní, patří násilí na nich páchané, diskriminace, sociální vyloučení a rasismus, závislost na drogách, alkoholu a kouření, prostituce, obchodování s dětmi a ochrana životního prostředí; domnívá se, že právo dítěte na účast a uplatnění vlastního názoru musí být vedle těchto zvláštních prioritních témat komplexním cílem této strategie; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala postup, ve kterém se všechny zúčastněné strany, včetně dětí, budou moci účastnit konzultací při přípravě strategie EU o právech dítěte;

41.

považuje za velmi důležité, aby informace o právech dítěte byly šířeny mezi dětmi pro ně srozumitelným způsobem a vhodnými prostředky; vyzývá Komisi, aby:

42.

prohlašuje, že všechny formy násilí páchaného na dětech v jakémkoli prostředí, včetně jejich domova, jsou neospravedlnitelné a veškeré násilí musí být odsouzeno; vyzývá proto k přijetí právních předpisů Společenství, které zakáží všechny formy násilí, pohlavní zneužívání, ponižující tresty a nepřípustné tradiční zvyklosti; odsuzuje veškeré formy násilí páchaného na dětech, včetně násilí tělesného, psychického a sexuálního, jako je např. mučení, zneužívání a vykořisťování dětí, únosy dětí, obchodování s dětmi a jejich orgány nebo prodej dětí, domácí násilí, dětská pornografie, dětská prostituce, pedofilie nebo nepřípustné tradiční zvyklosti, jako je například mrzačení ženských pohlavních orgánů, vynucené sňatky a trestné činy ve jménu cti;

43.

připomíná doporučení o předcházení všem formám násilí páchaného na dětech a reakci na toto násilí, jež obsahuje výše uvedená studie generálního tajemníka OSN o násilí páchaném na dětech; zejména uznává potřebu upřednostnit politiku prevence a posílit sociální služby se zvláštním odkazem na mediační služby rodinám, zlepšit poskytování podpory obětem násilí, dosáhnout potrestání pachatelů a posílit shromažďování a analýzu údajů o tomto skrytém problému; v rámci politik zaměřených na předcházení násilí páchaného na dětech vyzývá k podpoře zvyšování informovanosti a provádění informačních a výchovných kampaní a činností na posilování kapacity odborných skupin pracujících s dětmi a pro děti;

44.

vyzývá členské státy, aby buď zavedly zvláštní právní předpisy týkající se mrzačení ženských pohlavních orgánů, nebo aby přijaly zákony, na jejichž základě bude možné trestně stíhat každého, kdo mrzačení pohlavních orgánů provede;

45.

žádá členské státy, aby potíraly trestné činy páchané ve jménu cti, a to bez ohledu na jejich důvod – homosexualitu, náboženství nebo pohlavní identitu, předem dohodnutá manželství nebo manželství s nezletilými;

46.

naléhavě žádá členské státy, aby zvýšily informovanost lékařů o nepřípustných tradičních praktikách a zajistily potrestání zločinů v souladu s platnými právními předpisy a aby byla věnována obzvláštní pozornost zranitelným skupinám, jakými jsou dívky a ženy z řad přistěhovalců, z etnických menšin a zdravotně postižené dívky;

47.

vyzývá členské státy, aby pro zdravotnické pracovníky zavedly povinnost podávat zprávy o všech případech mrzačení ženských pohlavních orgánů a rovněž zaznamenávat případy s podezřením na mrzačení pohlavních orgánů;

48.

vyzývá členské státy, aby se postavily proti násilí páchanému na ženách, které je založeno na tradici, aby odsoudily porušování lidských práv dívek v přistěhovaleckých rodinách a aby prověřily, které právní předpisy se mohou použít, pokud je zapotřebí pohnat k odpovědnosti členy rodiny, zejména v případech takzvaných zločinů ze cti;

49.

trvá na tom, že pokud má být násilí páchané na dětech a zneužívání dětí odhaleno a řešeno v rané fázi, je nezbytné zavést konkrétní procedurální protokol pro zaznamenávání a zvládání takových incidentů a rovněž opatření pro odbornou přípravu zdravotnických pracovníků odpovědných za záležitosti spojené s tělesným a duševním zdravím dětí;

50.

podporuje jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro zamezení násilí páchaného na dětech, který by měl mandát a zdroje nutné k prosazování globálních závazků k ukončení násilí páchaného na dětech;

51.

zdůrazňuje, že by měl být vytvořen právní rámec pro pohlavní vykořisťování a zneužívání dětí a že by měla být posílena soudní spolupráce mezi členskými státy, Europolem, Eurojustem a všemi kompetentními mezinárodními orgány;

52.

žádá členské státy, aby vyhradily zdroje pro vzdělávací a mediální kampaně určené pro rodiče a odborníky a aby zajistily poskytování k dětem šetrných právních, lékařských a psychosociálních služeb;

53.

žádá všechny orgány a instituce a také členské státy, aby se zapojily do boje proti pohlavnímu vykořisťování dětí, obchodování s dětmi, pedofilii, pohlavnímu vykořisťování dětí na internetu, dětské prostituci a sexuální turistice v souvislosti s dětmi tím, že přijmou všechna opatření nezbytná k dokončení sbližování vnitrostátních právních úprav na základě minimálních zásad přijatých výše uvedeným rámcovým rozhodnutím 2004/68/SVV, a rovněž prostřednictvím dalších legislativních nástrojů, jež by zajistily účast všech zainteresovaných stran z veřejného i soukromého sektoru, jak je ostatně uvedeno ve výše uvedeným sdělení Komise „K obecné politice v boji proti počítačové kriminalitě“;

54.

potvrzuje, že na pohlavní vykořisťování dětí by se měly vztahovat stejné trestní postihy jako na trestný čin znásilnění; domnívá se, že stane-li se dítě obětí pohlavního vykořisťování či zneužívání, měly by být vzaty v úvahu přitěžující okolnosti;

55.

žádá členské státy, aby v případech sexuálního násilí uplatňovaly stejné právní předpisy pro obě pohlaví a aby zvážily, zda by pohlavní styk s dítětem (tzn. nezletilým) za úplatu neměl být považován za trestný čin v souladu s článkem 1 opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii, jenž přijalo Valné shromáždění OSN dne 25. května 2000; zdůrazňuje, že informovanost veřejnosti je klíčová pro potírání a snižování poptávky po dětské prostituci a dětské pornografii;

56.

připomíná své usnesení ze dne 16. listopadu 2006 obsahující doporučení Evropského parlamentu Radě k boji proti obchodování s lidmi – integrovaný přístup a návrhy na akční plán (8), v němž v bodě odůvodnění E vyzývá ke snížení počtu obětí obchodování s lidmi o polovinu v příštích deseti letech, přičemž samozřejmě celkovým cílem je co nejrychlejší a nejúplnější vymýcení této formy trestné činnosti;

57.

důrazně žádá členské státy, aby přijaly účinné právní předpisy a další opatření, včetně shromažďování údajů rozdělených podle věku a pohlaví, k prevenci a odstranění všech druhů násilí páchaného na jejich území v soukromé i veřejné sféře;

58.

vyzývá rovněž Komisi, aby podpořila rychlou ratifikaci výše uvedeného opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte a opčního protokolu k téže Úmluvě o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů;

59.

žádá všechny orgány EU a členské státy, aby zajistily plnou ochranu a pomoc obětem obchodování s lidmi, se zvláštním zřetelem k nalézání vhodných trvalých řešení pro oběti obchodování s dětmi;

60.

žádá všechny orgány a členské státy, aby se aktivně účastnily boje proti obchodování s dětmi pro všechny formy vykořisťování, včetně pracovního vykořisťování (např. dětská práce (9), nucená práce, zneužívání pro práce v domácnosti, otroctví, odpracovávání dluhu a žebrání), nuceného manželství, nezákonné adopce a nedovolených aktivit (např. obchod s drogami, kapesní krádeže), sexuálního vykořisťování a prostituce atd.;

61.

vyzývá Komisi, aby neprodleně provedla hodnocení vnitrostátních prováděcích opatření přijatých podle rámcového rozhodnutí 2004/68/SVV s cílem navrhnout okamžitou změnu vnitrostátních ustanovení, jež jsou v rozporu s tímto rozhodnutím, a podporuje úsilí Komise, která na základě dohody s nejvýznamnějšími společnostmi vydávajícími kreditní karty zvažuje technické řešení, jež by vyloučilo z elektronického platebního systému webové stránky, které nabízejí na síti prodej materiálů, jejichž námětem je dětská pornografie, nebo jež by zavedlo jiná omezení; žádá také ostatní hospodářské subjekty, jako jsou banky, směnárny, poskytovatelé internetu a provozovatelé internetových vyhledávačů, aby se aktivně účastnily úsilí o boj proti dětské pornografii a jiným formám komerčního vykořisťování dětí; vyzývá Radu a Komisi, aby v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (10) zakázaly ve všech audiovizuálních médiích šíření dětské pornografie a zobrazování násilí na dětech; domnívá se, že jednou ze základních priorit Komise by mělo být posílení přeshraničních operací proti internetovým stránkám nabízejícím dětskou pornografii a zlepšení spolupráce mezi veřejnými orgány a subjekty v soukromém sektoru s cílem ukončit fungování nelegálních internetových stránek;

62.

poukazuje na vykořisťování dětí a mladistvých ve světě módy, hudby, filmu a sportu;

63.

požaduje, aby byly na základě diskusí s poskytovateli služeb, médii (veřejnými i soukromými televizními stanicemi, reklamními společnostmi, tiskem, provozovateli videoher, mobilních telefonů a internetu) a s jednotlivými odvětvími v zájmu ochrany dětských práv zavedeny odpovídající, účinné a přiměřené předpisy, jejichž cílem by mj. bylo uplatnit zákaz vysílání záběrů a programů závadného charakteru (včetně tzv. internetové šikany) a zákaz uvádět na trh videohry, které podněcováním násilí a sexismu mohou poškodit psychický i tělesný vývoj dítěte; s obavami navíc poukazuje na rostoucí problém posílání MMS s pornografickými obrázky nebo obrázky spojenými se zneužíváním dětí; vyjadřuje podporu Programu bezpečného internetu plus prostřednictvím zavádění operačních a technických opatření, zejména na ochranu dětí; v této souvislosti rovněž vyzývá členské státy a poskytovatele internetových služeb, aby ve spolupráci se společnostmi provozujícími internetové vyhledávače a s policií zavedli technologie znemožňující uživatelům internetu přístup k nelegálním stránkám, jež se týkají pohlavního zneužívání dětí, a aby zabránili veřejnosti v přístupu k materiálům zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí;

64.

vítá zahájení provádění evropského rámce pro bezpečnější používání mobilních telefonů adolescenty a dětmi, který byl přijat jako samoregulační kodex mezi vedoucími podniky EU v tomto odvětví a který bude následován přijetím odpovídajících vnitrostátních samoregulačních kodexů; zdůrazňuje, že tento rámec představuje první důležitý krok k zajištění ochrany mladistvých před specifickými hrozbami vyplývajícími z používání mobilních telefonů, ale že je nezbytné, aby Komise trvale sledovala a vyhodnocovala jeho provádění na vnitrostátní úrovni s cílem posoudit jeho výsledky a prozkoumat potřebu legislativní iniciativy Společenství;

65.

doporučuje, aby byl v oblasti prodeje a šíření audiovizuálních obsahů a videoher pro nezletilé v Evropské unii vytvořen jednotný systém klasifikace a označování, aby mohla evropská norma sloužit zemím mimo Evropskou unii jako vzor;

66.

připomíná, že nedávno bylo do stávajícího evropského systému věkové klasifikace počítačových her a videoher (PEGI) přidáno zvláštní označení; domnívá se, že by Komise a členské státy měly povzbuzovat a více podporovat takovouto samoregulaci při označování her, a to za účelem poskytnutí lepší ochrany nezletilým před nevhodným obsahem a informování rodičů o možných rizicích spojených s hrami, ale i jejich upozornění na správné příklady;

67.

žádá členské státy, aby zesílily kontroly obsahu televizních pořadů vysílaných v době, kdy je počet dětských diváků nejvyšší, a pomohly kontrole ze strany rodičů tím, že jim poskytnou přiměřené a homogenní informace o televizních pořadech; upozorňuje na to, že informační technologie poskytuje dětem větší možnosti přístupu k televizním programům v jakoukoli dobu, z jakéhokoli počítače s připojením k internetu; zdůrazňuje, že je třeba věnovat více pozornosti revizi neomezeného práva hromadných sdělovacích prostředků na přístup k dětem a práva dětí na neomezený přístup k hromadným sdělovacím prostředkům;

68.

zdůrazňuje, že ve všech členských státech došlo k alarmujícímu nárůstu fenoménu delikvence mladistvých zahrnující mladistvé pachatele a – ve většině případů – oběti a že tato situace vyžaduje integrovanou politiku, a to nejen na vnitrostátní úrovni, ale také na úrovni Společenství; doporučuje proto jako nezbytné opatření provést neprodleně autoritativní průzkum tohoto problému a následně vypracovat rámcový program integrovaný na úrovni Společenství, který shrne opatření ve třech směrech: preventivní opatření, opatření sociální integrace mladistvých pachatelů a soudní a mimosoudní intervenční opatření;

69.

zdůrazňuje, že je nutno posílit podporu „dětské kultury“ evropskými programy Média a Kultura, a vyzývá Radu a Komisi, aby pomocí inovačních projektů vhodnou formou probouzely v dětech radost z evropské kultury a evropských jazyků a aby včas rozvíjely touhu dětí učit se; vyzdvihuje současně význam mediální gramotnosti tím, že se bude v různých médiích vědomě podporovat zavádění programů s pedagogickým obsahem;

70.

vyzývá členské státy a Komisi, aby v rámci své budoucí strategie vypracovaly komplexní plán pro prevenci kriminality dětí a mladistvých a prevenci šikany ve školách a také jiného závadného chování a specifických problémů gangů mladistvých, zaměřený především na rodiny a školy, sociální služby pro podporu rodin, sportovní centra a centra pro mládež a na samotné mladistvé a soustřeďující se na vytváření příležitostí a podporu jejich aktivní účasti ve společnosti; doporučuje, aby si členské státy mezi sebou vyměňovaly své osvědčené postupy;

71.

vyzývá k založení bezpečného, dobře propagovaného, důvěrného a přístupného mechanismu pro děti, jejich zástupce a jiné osoby, který bude sloužit k nahlašování případů násilí páchaného na dětech; všechny děti, včetně dětí svěřených do péče, a soudní orgány by měly vědět o existenci mechanismů pro podávání stížností;

72.

vyzývá členské státy, aby zřídily systém přístupu k informacím o rozsudcích za zneužívání dětí za tím účelem, aby osoby, které již byly odsouzeny za sexuální zneužívání, byly považovány za absolutně nezpůsobilé k práci s dětmi a mohly být z tohoto důvodu vyloučeny v celé Unii z přístupu k některým povoláním zahrnujícím kontakt s dětmi, v souladu se svým postojem ze dne 1. června 2006 o iniciativě Belgického království, jejímž cílem je přijetí rámcového rozhodnutí Rady o uznávání a výkonu zákazů v Evropské unii vyplývajících z odsouzení za sexuální trestné činy spáchané na dětech (11); považuje za nezbytné zavést opatření s cílem co nejúčinněji předcházet opakování takových činů, například pokud osoba odsouzená za sexuální zneužívání dětí vycestuje do zahraničí; vítá v této souvislosti pokrok, kterého dosáhla Rada ve věci výměny informací mezi členskými státy, pokud jde o odsouzení pro trestné činy na úrovni jednotlivých států, a očekává, že se Radě podaří rychle uskutečnit propojení vnitrostátních rejstříků trestů prostřednictvím evropské sítě;

73.

vyzývá k úsilí v boji proti prodeji a konzumaci drog a alkoholu ve vzdělávacích zařízeních a v jejich sousedství a k tomu, aby byly dětem poskytovány informace o nebezpečích, která jsou s drogami a alkoholem spojena;

74.

požaduje, aby členské státy stanovily společnou definici toho, co se rozumí zneužíváním dětí, vzhledem k tomu, že například ohledně věkové způsobilosti mají rozdílné právní předpisy;

75.

vyzývá k účinné ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním mj. tím, že sexuální turistika, do níž jsou zapojeny děti, bude ve všech členských státech považována za trestný čin a budou se na ni vztahovat trestněprávní předpisy s extrateritoriální působností ; vyzývá k tomu, aby případ každého občana Unie, který spáchá trestný čin ve třetí zemi, byl projednáván v rámci jednoho souboru trestněprávních předpisů s extrateritoriální působností uplatňovaných v celé EU, a to v souladu s Opčním protokolem k Úmluvě OSN o právech dítěte týkajícím se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie;

76.

žádá, aby byl Europolu dán řádný mandát ke spolupráci s policejními orgány členských států a zemí dotčených tímto druhem turistiky, aby mohl vést vyšetřování a odhalovat pachatele těchto trestných činů, a vyzývá, aby byly k tomuto účelu vytvořeny funkce evropských styčných úředníků; vyzývá ke stanovení vhodných opatření pro reintegraci a sociální začlenění obětí sexuálního vykořisťování, které byly osvobozeny od svých vykořisťovatelů; žádá rovněž o komplexnější informace o sexuální turistice zaměřené na děti v členských státech;

77.

vyzývá členské státy, aby stanovily právní rámec, který umožní postihovat účastníky sexuální turistiky, jejíž obětí jsou děti, a vyzývá členské státy a Evropskou komisi, aby přezkoumaly možnost přijetí harmonizované strategie EU namířené proti sexuální turistice tohoto druhu a aby podepsaly a prosazovaly kodexy chování pro hotelový a turistický průmysl, jako je například kodex chování pro ochranu dětí před pohlavním zneužíváním v cestovním ruchu organizace ECPAT (12) ze dne 21. dubna 2004;

78.

zdůrazňuje skutečnost, že drtivá většina dětských obětí obchodování s lidmi za účelem komerčního sexuálního vykořisťování, jako je prostituce a výroba dětské pornografie, i obětí nucených sňatků, jsou nezletilé dívky, což činí z obchodování s lidmi zásadní otázku z hlediska rovnosti pohlaví; dále zdůrazňuje, že dokonce i v rámci skupin, které se podílejí na snaze kontrolovat a zastavit obchodování s lidmi, přetrvávají zažité názory na vztah mezi pohlavími a tradiční vnímání úlohy žen a dívek;

79.

žádá členské státy, aby na děti, které byly svědkem domácího násilí, pohlížely jako na oběti trestného činu;

80.

vyzývá členské státy, aby ratifikovaly protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovaném zločinu přijatý OSN v Palermu v roce 2000, pokud tak dosud neučinily, a aby přijaly veškerá opatření nezbytná k poskytnutí ochrany dětem, které se staly oběťmi obchodování s lidmi, mimo jiné tím, že jim udělí dočasný nebo trvalý pobyt na svém území;

81.

doporučuje, aby budoucí strategie EU kladla zvláštní důraz na zdravotní, psychologickou a sociální péči pro děti, které jsou zanedbávány, zneužívány, vykořisťovány, s nimiž je špatně zacházeno nebo na nichž je pácháno přímé nebo nepřímé násilí, přičemž by měla vzít v úvahu zájmy dítěte a hledisko rovného postavení mužů a žen; připomíná, že důsledky nepřímého násilí pro životní podmínky dětí a jeho prevence by měly být součástí činnosti Komise; zdůrazňuje, že tyto problémy bývají spojeny s chudobou a sociálním vyloučením rodin a že mají-li být vyřešeny, je zapotřebí vypracovat nové sociální politiky, které budou klást větší důraz na solidaritu;

82.

žádá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly, jakou roli sehrává poptávka po sexuálním vykořisťováním dětí a jiných formách vykořisťování dětí; žádá, aby na základě těchto zjištění byla přijata opatření k omezení této poptávky, mimo jiné kampaněmi zaměřenými na veřejnost; pohlíží na obchodování s dětmi jako na jednu z forem organizovaného zločinu, a vyzývá proto, aby členské státy spojily své úsilí v boji proti takovým trestným činům; žádá členské státy, aby právo dětí na ochranu učinily prioritou;

83.

žádá všechny členské státy, aby uznaly, že dívky jsou mezi sexuálně vykořisťovanými dětmi zastoupeny nepoměrně více, a že úsilí směřující k zamezení vykořisťování dětí musí proto zahrnovat hledisko rozlišující podle pohlaví;

84.

uznání těchto vztahů rovnosti mužů a žen mezi dívkami a chlapci v raném stadiu jejich života je předpokladem rovnosti obou pohlaví v ostatních fázích životního cyklu;

85.

žádá, aby byla pro nezletilé osoby – v souladu se závažností spáchaného trestného činu – stanovena alternativní opatření nevazební povahy a aby byla v každém případě zaručena opatření zaměřená na převýchovu, jako např. komunitní služby pro mládež, jež umožní jejich budoucí společenské i pracovní znovuzačlenění a při níž je nutno mladistvým vštípit, že mají svá práva, ale také povinnosti, přičemž poukazuje na to, že zadržování nezletilých pachatelů trestných činů v nápravném zařízení by mělo být využíváno pouze jako poslední možnost a na co nejkratší dobu; žádá rovněž o výchovná opatření k zajištění sociálního a odborného znovuzačlenění; domnívá se, že by převýchovná opatření měla mimo jiné směřovat k tomu, aby mladému člověku poskytla znalosti a nástroje, které jsou potřebné pro řešení skutečné životní situace, to znamená k uvědomění si odpovědnosti za respektování práv ostatních, ale i odpovědnosti za dodržování právních předpisů a pravidel stanovených společností; pro potenciální vývoj mladých lidí v odpovědné jedince považuje za nezbytné, aby měli právo ovlivňovat svou vlastní situaci a problémy, které se jich týkají;

86.

poznamenává, že věk trestní odpovědnosti není v současné době ve všech členských státech stejný, a žádá, aby Komise vypracovala studii týkající se rozdílných pohledů členských států na věk trestní odpovědnosti, jejich zacházení s nezletilými pachateli trestných činů a jejich strategií týkajících se prevence delikvence mladistvých;

87.

zdůrazňuje potřebu zajistit speciálně vyškolené právních odborníky pro soudy pro mladistvé (soudce, právníky, sociální pracovníky a policisty);

88.

vyjadřuje přání, aby byla při Evropském soudu pro lidská práva vytvořena zvláštní sekce pro práva dítěte;

89.

žádá členské státy, aby přijaly zásadní opatření k zákazu všech forem vykořisťování dětí, včetně vykořisťování pro prostituci nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucené práce nebo služeb, otroctví nebo praktiky podobné otroctví či nevolnictví, využívání dětí spojené s žebráním, nezákonnou činností, sportem a související aktivitami, nelegální adopce, nuceného manželství nebo jiných forem vykořisťování;

90.

žádá, aby se hledalo řešení problému mezinárodních únosů nezletilých, o něž se často přou rodiče po rozluce nebo rozvodu manželství, a aby byly za všech okolností v prvé řadě sledovány ty nejlepší zájmy dítěte;

91.

zdůrazňuje, že článek 3 Úmluvy o právech dítěte uvádí, že „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány“; podle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (Haagská úmluva) se zájmy dítěte rozumí rychlý návrat po únosu; zájmy dítěte však spíše než pouhý rychlý návrat zahrnují například bezpečné přímé fyzické okolí, citové prostředí, podporující a pružnou rodinnou strukturu, vhodné modelování rolí rodiči, kontinuitu výchovy a péče, ale i důstojné životní podmínky; Haagská úmluva nebere tato kritéria v úvahu; nezabývá se například otázkou, kdo je rodičem-únoscem, zda tento rodič má rodičovskou povinnost, kolik je dítěti let, jak dlouhou dobu již dítě strávilo v jiné zemi, zda dítě chodí do školy a zda tam má kamarády atd.; lze proto dovodit, že navzdory „dobrým“úmyslům Haagské úmluvy a nařízení (ES) č. 2201/2003 nejsou často práva dítěte dobře chráněna; žádá Komisi, aby i v tomto směru podnikla kroky k lepší ochraně práv dítěte, a naléhá na ni, aby předložila návrhy v tomto smyslu;

92.

požaduje, aby byla co nejrychleji zavedena adekvátní opatření zaměřená na hledání a nalezení pohřešovaných a unesených dětí, včetně využití Schengenského informačního systému k tomu, aby nebylo možno s těmito dětmi překročit hranice; vítá evropskou horkou linku pro pohřešované děti a příslušné kroky nevládních organizací a vybízí Komisi, aby podpořila vznik evropské agentury provozující bezplatnou telefonní linku pro děti a mladistvé, kteří mají problémy;

93.

žádá orgány EU a členské státy, aby v praxi naplnily rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/46/121, A/RES/47/134 a A/RES/49/179 o lidských právech a extrémní chudobě, A/RES/47/196 o zavedení mezinárodního dne vymýcení chudoby a A/RES/50/107 o zavedení Mezinárodního roku za vymýcení chudoby a vyhlášení prvního desetiletí OSN pro vymýcení chudoby, a dokumenty Hospodářského a sociálního výboru E/CN.4/Sub.2/1996/13, E/CN4/1987/NGO/2, E/CN4/1987/SR.29 a E/CN.4/1990/15 o lidských právech a extrémní chudobě, E/CN.4/1996/25 o právu na rozvoj a E/CN.4/SUB.2/RES/1996/25 o uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních práv;

94.

připomíná, že v Evropské unii žije 19 % dětí pod hranicí chudoby, a že je tudíž nezbytné stanovit vhodná opatření uzpůsobená potřebám dětí s cílem pomoci jim i jejich rodinám, a žádá členské státy, aby přijaly ambiciózní a dosažitelné cíle pro snížení – a případně vymýcení – dětské chudoby;

95.

přimlouvá se za vytvoření vhodných struktur v členských státech, které by dětem i rodičům pomohly přizpůsobit se změněným rodinným podmínkám;

96.

vyzývá Komisi, aby podnikla další kroky, které dětem umožní, aby si užívaly svého dětství a účastnily se dětských aktivit, aniž by trpěly sociální diskriminací nebo vyloučením;

97.

žádá Komisi, aby usilovala o integraci strategií, které se specificky zabývají dětskou chudobou, nezaměstnaností mladistvých a sociálním začleňování menšin, v rámci všech relevantních rozvojových strategií, včetně strategických dokumentů o snižování chudoby a orientačních programů;

98.

žádá příslušné instituce, aby dětem umožnily skutečně přispívat k boji proti chudobě; v zájmu účinnějšího boje proti dětské chudobě žádá, aby byla všem dotčeným stranám, včetně nejchudších dětí, umožněna skutečně aktivní účast na plánování, vytváření a posuzování takových projektů k vymýcení extrémní chudoby;

99.

zdůrazňuje, že je zapotřebí učinit z boje proti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí – tj. obchodování s dětmi pro sexuální účely, dětské pornografii a sexuální turistice zaměřené na děti – jeden z hlavních cílů této strategie pro postup jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni, a to zejména s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí OSN; zdůrazňuje, že chudoba je často jednou z mnoha příčin sociálního vyloučení, diskriminace a ohrožení dětí a tyto jevy zintenzivňuje; domnívá se však, že komerční sexuální vykořisťování dětí má skutečný původ v poptávce po pohlavním styku s dětmi a v organizovaném zločinu, který je připraven využít situací, v nichž se děti ocitají v ohrožení;

100.

žádá, aby byla věnována pozornost poskytování psychosociální péče a citové podpory dětem nacházejícím se v obtížné situaci, například při ozbrojených konfliktech a v krizových situacích, vysídleným dětem nebo dětem žijícím v extrémní chudobě;

101.

žádá členské státy, aby plnily svou povinnost pomáhat všem dětem a chránit je před hrozbami podvýživy, nemocí, špatného zacházení a zneužívání bez ohledu na sociální nebo právní postavení jich samých nebo jejich rodičů;

102.

žádá Komisi, aby předložila návrh směrnice, jež by se zabývala všemi druhy diskriminace uvedenými v článku 13 Smlouvy o ES a všemi oblastmi zmiňovanými ve směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (13);

103.

žádá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost všem formám diskriminace, které se týkají dětí, včetně diskriminace dětí trpících poruchami učení (např. dyslexií, dyskalkulií nebo dyspraxií) nebo různými jinými postiženími;

104.

vítá existenci mnoha nevládních organizací a dobrovolných pracovníků, kteří vytvářejí přátelské a solidární svazky mezi nejméně zvýhodněnými dětmi a dětmi s různým sociálním zázemím za účelem boje proti extrémní chudobě a sociálnímu vyloučení; žádá orgány EU a členské státy, aby zajistily, aby i nejchudší děti mohly mít prospěch z projektů Společenství a aby projekty Evropské dobrovolné služby poskytovaly těmto organizacím více příležitostí k přijímání mladých dobrovolníků;

105.

požaduje, aby zejména romské děti a děti patřící k jiným národnostním menšinám mohly využívat cílených opatření, zejména proto, aby se skoncovalo s jejich diskriminací, segregací, sociálním vyloučením a vyloučením v oblasti vzdělávání, a také vykořisťováním, jehož obětmi často jsou; vyzývá rovněž členské státy, aby vynaložily úsilí k omezení nepřiměřeně vysokého zastoupení romských dětí v ústavech pro mentálně postižené; vyjadřuje rovněž podporu kampaním za poskytování školního vzdělávání, opatřením k omezení vysoké míry předčasného ukončování školní docházky a rovněž projektům zaměřeným na zdravotní prevenci a péči, včetně očkování;

106.

je toho názoru, že by si EU měla sama stanovit za cíl zajistit, aby v EU neexistovaly žádné děti bez domova nebo děti žijící na ulici; žádá, aby byla stanovena odpovídající a cílená opatření k poskytování pomoci dětem bez domova a dětem z ulice, neboť většina z nich je silně traumatizována a sociálně vyloučena, nedostává se jim formálního vzdělání nebo zdravotní péče, mohou se obzvláště snadno stát obětí obchodování s lidmi (včetně prostituce, obchodování s orgány a nelegální adopce), drogové závislosti a trestné činnosti, nebo jsou často donuceny k žebrání;

107.

žádá Komisi a členské státy, aby uznaly, že tisíce dětí žijících na ulici a dětí nucených k žebrání představují problém, který se závažným způsobem dotýká sociálních a lidských práv a porušuje Úmluvu OSN o právech dítěte, a zároveň vyzývá členské státy, aby zavedly postihy proti osobám odpovědným za ponižování dětí tím, že je nutí k žebrání;

108.

žádá Evropskou unii, členské státy a organizace občanské společnosti, aby zajistily, že bude každé dítě mít možnost začlenit se do skupiny nebo sdružení dětí, aby se mohlo setkat s jinými dětmi a aby si s nimi mohlo vyměnit názory; proto žádá, aby byla přijata podpůrná opatření, která uskuteční dospělí a která zajistí, aby každé dítě mělo pocit, že má ve skupině své místo a může se v ní vyjádřit; žádá proto členské státy a příslušné místní orgány, aby podpořily projekty, které směřují k tomuto vyjadřování dětí, jako například obecní rady složené z dětí nebo dětské parlamenty, a aby přitom dbaly na účast dětí, které jsou nejvíce vyloučené;

109.

vyzývá ke zvážení možnosti vytvořit nástroj Společenství ve věci adopcí, který by byl vypracován v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte a jinými relevantními mezinárodními normami, který by zlepšil kvalitu péče s ohledem na informační služby, přípravu mezinárodních adopcí, zpracovávání žádostí o mezinárodní adopci a postadopční služby a který by zohlednil skutečnost, že všechny mezinárodní úmluvy týkající se ochrany práv dítěte přiznávají opuštěným nebo osiřelým dětem právo žít v rodině a právo na ochranu;

110.

vyzývá členské státy, aby postupovaly tak, aby zaručily základní právo dětí žít v rodině; vyzývá proto členské státy, aby se snažily nalézt účinná řešení, která by předcházela odkládání dětí a která by nahradila umisťování opuštěných nebo osiřelých dětí do ústavů; při hledání nového životního východiska pro dítě by měl být vždy prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte ve smyslu Úmluvy OSN o právech dítěte;

111.

je toho názoru, že k adopci může dojít v zemi narození dítěte nebo nalezením nové rodiny formou mezinárodní adopce v souladu s vnitrostátními právními předpisy a mezinárodními úmluvami, a že umístění do ústavu by mělo být pouze dočasným řešením; alternativní rodinná péče, jako jsou pěstounské rodiny, by mohla být zvážena; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby ve spolupráci s Haagskou konferencí, Radou Evropy a organizacemi pro práva dětí vytvořily rámec pro zajištění průhlednosti a účinného sledování vývoje adoptovaných dětí a koordinovaly svůj postup s cílem zabránit obchodování s dětmi; naléhá v této souvislosti na členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost dětem se zvláštními potřebami, například dětem, které potřebují lékařskou péči nebo jsou zdravotně postižené;

112.

doporučuje členským státům, aby přijaly opatření, jež by pomohla mladým dospělým lidem, kteří strávili dětství v zařízeních pro osiřelé děti nebo v zařízeních pro příjem žadatelů o azyl, aby měli možnost využít podpůrných opatření, jež jim pomohou připravit se na budoucí profesní dráhu a usnadní jejich začlenění do společnosti;

113.

zdůrazňuje, že mladiství pachatelé trestných činů se ocitají v situaci sociálního vyloučení, která v mnoha případech znemožňuje jejich hladké sociální znovuzačlenění, doporučuje proto členským státům, aby definovaly podpůrné strategie pro tyto nezletilé nebo rizikové mladé dospělé, jež jim pomohou připravit se na budoucí profesní dráhu a usnadní jejich znovuzačlenění do společnosti;

114.

podotýká, že by děti, které jsou činné jako pečovatelé o rodiče nebo sourozence se specifickými potřebami, měly mít nárok na zvláštní cílenou podporu;

115.

poukazuje na to, že budoucí strategie EU musí uznat významnou úlohu rodiny jako základní společenské instituce pro život, ochranu a rozvoj dítěte; je toho názoru, že dětská práva by měla být plně zohledněna v otázkách týkajících se skloubení profesního a rodinného života a v otázce pracovní doby, a to se zvláštním důrazem na podmínky matek s postižením a matek zdravotně postižených dětí, jakož i při tvorbě politik veřejné nebo soukromé podpory dětí a jejich rodičů, aby se matka i otec mohli ujmout svých výchovných a pečovatelských povinností a tyto povinnosti sdílet; zastává názor, že je třeba si uvědomit, že stále více lidí dnes žije v alternativních rodinných strukturách, které neodpovídají tradičnímu konceptu rodiny tvořené matkou, otcem a jejich biologickými dětmi;

116.

naléhá na členské státy, aby odstranily všechna omezení práva rodičů na kontakt s jejich dětmi, která vyplývají z národnostních rozdílů, zejména v souvislosti s volbou používání jiného jazyka než toho, který je úředním jazykem v dané zemi; domnívá se, že odstranění omezení pro mnohonárodnostních rodiny, ve kterých existuje spor mezi rodiči, by mělo zahrnovat neomezenou svobodu hovořit jazykem, který si zvolí dítě a rodič, s řádným dodržením požadavků na kontrolu setkání, která může být uložena rozhodnutím soudu;

117.

vítá zavedení funkce veřejných ochránců práv dětí a žádá členské státy EU, aby usnadnily její zavedení na vnitrostátní a místní úrovni;

118.

zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby ty děti, které již dosáhly minimálního věku stanoveného zákonem, aby mohly být zaměstnány, byly odměňovány na základě zásady stejné práce za stejnou odměnu;

119.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že se jednání výborů a podskupin pro lidská práva zřízených na základě dohod o obchodu a spolupráci zaměří na problém dětské práce a ochranu dětí před všemi formami zneužívání, vykořisťování a diskriminace;

120.

zdůrazňuje potřebu zajistit, aby všechny vnitřní i vnější politiky na úrovni členských států i EU zohledňovaly odstranění všech forem dětské práce; je přesvědčen, že celodenní školní docházka je nejlepším prostředkem k řešení tohoto problému u dívek i chlapců, a to jak v oblasti předcházení této formě zneužívání, tak i za účelem přerušení bludného kruhu negramotnosti a chudoby v budoucnu;

121.

důrazně odsuzuje všechny formy dětské práce, otroctví a odpracovávání dluhu a ostatní formy práce, které mají negativní dopad na zdraví a bezpečnost dětí; vyzývá Komisi a Radu, aby těsněji vázaly obchodování Evropské unie s třetími zeměmi a rozvojovou pomoc těmto zemím na to, jak tyto země provádějí úmluvu MOP o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce;

122.

upozorňuje na skutečnost, že produkty, které se prodávají v Evropské unii, mohou být vyráběny s využitím dětské práce; vyzývá Komisi, aby zavedla mechanismus, jehož pomocí budou moci oběti dětské práce usilovat o nápravná opatření proti společnostem z EU u vnitrostátních soudů členských států; vyzývá Komisi, aby prosazovala dodržování předpisů v dodavatelských řetězcích, a zejména aby předložila mechanismy, které v případech porušování úmluv OSN o dětské práci v rámci dodavatelského řetězce učiní v EU odpovědným hlavního dodavatele; vyzývá proto EU, aby používala postup Všeobecného systému preferencí (GSP) jako jeden ze způsobů efektivnějšího boje proti využívání dětské práce, ke kterému dochází v různých částech světa, se zvláštními opatřeními týkajícími se nebezpečné práce, již je nuceno vykonávat mnoho dětí;

123.

žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost – a to v nejlepším zájmu dítěte – situaci dětských uprchlíků, dětí žádajících o azyl a migrujících dětí a dětí, jejichž rodiče žádají o azyl nebo mají status uprchlíků či nelegálních přistěhovalců, aby bylo zajištěno, že tyto děti budou moci požívat svých práv bez ohledu na právní postavení svých rodičů a že nebudou trpět negativními následky situace, za niž nenesou odpovědnost, a že bude věnována pozornost jejich zvláštním potřebám, a zvláště bude snaha zachovat jednotu rodiny, bude-li to v nejlepším zájmu dítěte;

124.

žádá, aby byla v souvislosti se všemi formami přistěhovalectví věnována zvláštní pozornost dětem bez doprovodu, neboť organizovaný zločin využívá každou příležitost k převezení dítěte do jiné země za účelem jeho vykořisťování; domnívá se, že by proto členské státy měly být ostražité a zajistit, aby existovaly postupy na ochranu dítěte pro každou představitelnou situaci;

125.

žádá o přístup ke vzdělání pro migrující děti a o stanovení programů a zdrojů z mezikulturního hlediska, se zvláštním zaměřením na situace bezbrannosti a na mladistvé bez doprovodu, a o rozvoj strategie pro zabránění dětské migraci;

126.

připomíná, že do oblasti působnosti mezinárodních předpisů týkajících se ochrany dětí spadají také nezletilí bez doprovodu, kteří se dostali na území Evropské unie coby nelegální přistěhovalci; žádá všechny místní, regionální a celostátní orgány a orgány Evropské unie, aby co nejintenzivněji spolupracovaly při poskytování ochrany těmto nezletilým bez doprovodu; vyzývá Komisi, aby zavedla postupy mezinárodní spolupráce s třetími zeměmi původu při poskytování pomoci, které by zaručovaly řádné navrácení nezletilých zpět do jejich země, a aby zavedla způsoby ochrany těchto nezletilých po návratu do jejich země původu, ať už v jejich biologických rodinách, nebo prostřednictvím mechanismů a organizací, které jim poskytnou účinnou ochranu;

127.

vyzývá, aby v rámci přijímání nových nástrojů postupem spolurozhodování, na nichž bude založen společný azylový systém, zaujímala ochrana práv dětí prvořadé místo a aby pro ně byla vypracována specifická opatření zohledňující jejich zranitelnost; žádá zejména o poskytování přiměřeného přístupu dětí k azylovému systému, poradenství ohledně postupů týkajících se dětí, řádného ohledu na individuální důvody azylu dítěte v rámci rodiny žádající o azyl a větší příležitosti pro sjednocování rodin v rámci azylového řízení;

128.

upozorňuje na specifickou situaci migrujících dětí, které jsou odděleny od obou rodičů nebo od svého předchozího zákonného nebo obvyklého přímého opatrovníka, a žádá o zvážení potřeby opatření EU věnovaného úpravě práva na pomoc všem osamělým dětem, práva vstupu na území, jmenování a úloze opatrovníků, právu vyjádřit se, podmínkám přijímání a vyhledávání rodiny a dalších trvalých řešení;

129.

upozorňuje na skutečnost, že děti, které nedoprovázejí dospělí, děti bez státní příslušnosti a také děti, jejichž narození nebylo zaznamenáno do matriky, jsou zvláště ohroženy, a žádá členské státy, aby přijaly zvláštní opatření podle individuálních potřeb každého dítěte, jak je stanoví zejména Úmluva OSN o právech dítěte a Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky;

130.

upozorňuje na úlohu vzdělávání, jež by mělo být založeno na rovném zacházení a mělo by být prosté násilí a tělesných trestů; naléhavě žádá Komisi, aby vyčlenila zdroje nezbytné pro předcházení všem druhům násilí v uprchlických komunitách, zejména násilí na základě pohlaví a sexuálnímu vykořisťování, prostřednictvím programů zaměřených na vzdělávání a zlepšení informovanosti v oblasti rovnosti pohlaví, lidských práv, sexuálního a reprodukčního zdraví, mrzačení ženských pohlavních orgánů a HIV/AIDS, které budou určené pro nezletilé obou pohlaví;

131.

zdůrazňuje, že je rozpor mezi zákonem a praxí, pokud jde o zavádění nástrojů evropského azylu, a že rovněž přetrvávají výrazné rozdíly ve způsobu, jakým se v jednotlivých členských státech zachází s dětmi, jež mají status uprchlíka;

132.

zdůrazňuje skutečnost, že 5 % žadatelů o azyl jsou nezletilé osoby bez doprovodu, což ukazuje na to, že je třeba ustanovit pro děti bez doprovodu školené zákonné poručníky, aby byly zastupovány jejich nejlepší zájmy; vyzývá ke zlepšení životních podmínek pro děti v přijímacích zařízeních; je zklamán nedostatkem azylových řízení zohledňujících potřeby dítěte;

133.

poznamenává, že mnohým z rizik, kterým čelí uprchlé děti, čelí i děti, které byly násilně vysídleny v rámci hranic svých vlastních zemí;

134.

trvá na tom, že děti by měly být vraceny do země svého původu pouze tehdy, když je zajištěno jejich bezpečí a ochrana a zdůrazňuje nutnost pátrání po rodinných příslušnících a slučování rodin; zdůrazňuje, že návrat dětí musí být zakázán, existuje-li nebezpečí, že jim hrozí vážná újma, například prostřednictvím dětské práce, sexuálního vykořisťování, násilí či nebezpečí mrzačení ženských pohlavních orgánů, sociálního vyloučení nebo zapojení do ozbrojeného konfliktu;

135.

zdůrazňuje potřebu zlepšit shromažďování údajů o dětech, které žádají o status uprchlíka, o dětech pobývajících nezákonně na území cizího státu, které nežádají o status uprchlíka, o výsledcích jejich azylových řízení a o budoucnosti těchto dětí po konečném schválení nebo zamítnutí jejich žádosti o azyl, a to s cílem zajistit, aby se tyto děti neocitly v anonymitě nebo se nestaly oběťmi trestného činu;

136.

zdůrazňuje negativní důsledky emigrace a tísnivou situaci dětí, jež zůstaly samy ve svých zemích poté, co jejich rodiče emigrovali; zdůrazňuje, že je třeba takovým dětem zabezpečit komplexní péči, integraci a vzdělávání a pokud možno je znovu začlenit do rodiny;

137.

žádá Komisi, aby zvážila možnost nabídnout občanství Unie dětem narozeným v EU bez ohledu na právní postavení jejich rodičů;

138.

připomíná, že úřední zadržování migrujících dětí by mšlo být výjimečným opatřením; zdůrazňuje, že děti v doprovodu rodin lze zadržovat až jako poslední možnost, na co nejkratší možnou dobu a pokud je to v jejich nejlepším zájmu v souladu s čl. 37 písm. b) Úmluvy OSN o právech dítěte, a že nezletilí bez doprovodu nesmějí být zadržováni ani vraceni;

139.

připomíná, že migrující děti mají právo na vzdělání a zábavu;

140.

žádá Komisi a členské státy, aby vytvořily účinný systém, který zajistí, že doma i ve škole a v míře přiměřené jejich věku a intelektuálnímu rozvoji budou děti seznamovány se svými právy a budou je moci využívat;

141.

vyzývá Komisi a členské státy, aby mladým dívkám usnadnily přístup k informacím o zdravotnických službách zaměřených na reprodukční zdraví a ke vzdělání v této oblasti;

142.

naléhavě žádá členské státy, aby přijaly veškerá opatření nezbytná k zajištění kvality svých zařízení pro péči o děti, včetně neustálého odborného vzdělávání a školení v otázce dětských práv, dobrých pracovních podmínek a důstojného platu pro profesionály, kteří se starají o děti, neboť tato zařízení a jejich pracovníci poskytují dětem pevný základ pro jejich budoucnost a zároveň jsou prospěšná rodičům, zejména vzhledem k pracovnímu vytížení pracujících a rodičů a rodičů samoživitelů, díky němuž se ovšem daří snižovat chudobu žen, a tudíž i dětí;

143.

vyzývá Komisi a členské státy, aby společně usilovaly o pomoc partnerským zemím při plnění cíle bezplatného základního vzdělání pro všechny (2. rozvojový cíl tisíciletí), a vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly nezbytné finanční prostředky na urychlenou iniciativu – Vzdělání pro všechny;

144.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost 3. rozvojový cíl tisíciletí – rovnosti pohlaví – a vzdělávání dívek, náboru a odbornému vzdělávání místních učitelek, úplnému odstranění předsudků ze strany mužů ve školních osnovách, umisťování škol blíže komunitám, kterým slouží, a zabezpečení náležitého hygienického zázemí; zdůrazňuje, že školy by měly být bezpečným místem, kde jsou dodržována práva dětí, a že je třeba se důrazně zaměřit na prevenci a řešení případů sexuálního obtěžování a násilí na školách a v jejich okolí;

145.

žádá členské státy, aby podporovaly projekty mezigeneračního obecní bydlení (mezigenerační domy), které umožní dětem vyrůstat se seniory a seniorům zase umožní využívat síť sociální podpory a přispívat k vývoji dětí sdílením svých znalostí a zkušeností;

146.

zdůrazňuje, že právo na vzdělání je základním předpokladem společenského rozvoje dětí a že všechny děti musí mít přístup ke vzdělání podle svých individuálních schopností a bez ohledu na jejich etnický a společenský původ nebo rodinný stav;

147.

zastává názor, že by děti bez ohledu na své postavení nebo postavení svých rodičů měly mít přístup ke vzdělání; zdůrazňuje, jak je důležité zajistit tento přístup dětem přistěhovalců nebo uprchlíků;

148.

zdůrazňuje, že budoucí strategie EU by měla uznat právo na vzdělání na základě rovných příležitostí a nediskriminace;

149.

vybízí členské státy, aby do vzdělávacích osnov zařadily jako prioritu problematiku týkající se lidských práv a sdílených hodnot, jež jsou základem demokratického občanství;

150.

požaduje, aby bylo mezi priority strategie EU zahrnuto přijetí koherentního souboru opatření, která zajistí, aby děti se zdravotním postižením vždy mohly využívat svých práv, s cílem zamezit veškerým formám diskriminace a podpořit jejich integraci ve vzdělávací, sociální a profesní oblasti ve všech fázích jejich života;

151.

doporučuje také Komisi a členským státům, aby zkoumaly specifické potřeby postižených žáků a zavedly vzdělávací program přizpůsobený jejich potřebám s cílem podpořit jejich integraci do společnosti;

152.

žádá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost integrovanému vzdělávání zdravotně postižených dětí a zajistily jejich hladkou sociální integraci v době, kdy ještě chodí do školy, a zvýšily toleranci dětí bez postižení vůči zdravotním postižením a sociálním nerovnostem;

153.

požaduje rozhodnější řešení problémů spojených s diskriminací, sociálními rozdíly, učením toleranci ve školách, výchovou ke zdravé výživě a zdravému životnímu stylu, prevencí nadměrného požívání alkoholu, drog, léčivých přípravků a psychotropních i jiných omamných látek a s vhodným vzděláváním v oblasti sexuálního zdraví;

154.

konstatuje, že poskytování rané péče o děti v kolektivních zařízeních (např. jesle, školy) je jedním z nejlepších způsobů řešení problému rovnováhy pracovního a rodinného života a že se rovněž jedná o prostředek, který zajistí, že děti budou mít výhodu rovných příležitostí a socializují se v raném stadiu svého vývoje;

155.

poukazuje na to, že zákaz účasti dívek na školní výuce a tělesné výchově, např. plavání, není ospravedlnitelný žádnými kulturními ani náboženskými pohnutkami a nesmí být tolerován;

156.

žádá členské státy, aby všem dětem umožnily volný nebo cenově dostupný přístup k zařízením pro hry a sport přiměřeným jejich věku;

157.

upozorňuje na znepokojivou skutečnost, že obezita, zejména mezi dětmi, je v Evropě na vzestupu; zdůrazňuje, že odhady ukazují, že více než 21 milionů dětí v EU má nadváhu, přičemž toto číslo roste každoročně o 400 000; žádá Komisi, aby předložila návrhy na omezení agresivní a zavádějící reklamy a zdokonalila předpisy o nutričním označování zpracovaných potravin s cílem řešit rostoucí problém obezity;

158.

žádá členské státy a jejich příslušné orgány, aby vyvinuly maximální snahu o to, aby děti žily ve zdravém fyzickém prostředí, a to vzhledem k tomu, že znečištění a špatné životní podmínky mají na mladistvé nepřiměřeně nepříznivé dopady; patřičná pozornost by také měla být věnována podmínkám učebního prostředí dětí a měly by být zavedeny přiměřené standardy;

159.

připomíná právo dětí na zdraví a zejména právo mladistvých na sexuální a reprodukční zdraví a zdůrazňuje, že ochrana zdraví matek musí být nedílnou součástí budoucí strategie EU o právech dítěte, která musí prosazovat životní a pracovní podmínky vhodné pro těhotné nebo kojící ženy, a trvá na dodržování platných právních předpisů, které chrání pracující ženy, a na rovném a všeobecném přístupu všech žen ke kvalitní předporodní a poporodní zdravotní péči ve veřejném sektoru, aby se snížila úmrtnost matek i dětí a přenos chorob z matky na dítě; zdůrazňuje zásadní význam mateřské dovolené pro vývoj dítěte, zejména vzhledem k poutu mezi dítětem s matkou nejen během prvních měsíců po jeho narození, ale i v prvních letech jeho života;

160.

vítá skutečnost, že Komise uznává, že děti mají od narození až po dospělost velmi odlišné potřeby na různých vývojových stupních jejich života; připomíná právo dítěte na nejvyšší dosažitelný zdravotní standard a specifické právo adolescentů na pohlavní a reprodukční zdraví a na výchovu a služby plánovaného rodičovství, a proto musí být tato hlediska nedílnou součástí budoucí strategie EU o právech dítěte;

161.

připomíná, že se práva dítěte uvedená v Úmluvě OSN o právech dítěte vztahují na všechny lidské bytosti mladší 18 let a že musí být uznány specifické potřeby pohlavního a reprodukčního zdraví a práva adolescentů;

162.

zdůrazňuje, že je důležité prosazovat politiky v oblasti práv na sexuální a reprodukční zdraví s cílem snížit množství výskytu pohlavně přenosných nemocí (včetně HIV/AIDS), nechtěných těhotenství a nezákonných a riskantních potratů u mladých žen a pokud možno těmto jevům zamezit a dosáhnout toho, aby mladí lidé chápali své potřeby v oblasti reprodukčního zdraví;

163.

vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily kroky s cílem ochránit děti, jejichž rodiče mají HIV/AIDS, a zdůrazňuje, že je třeba splnit 5. rozvojový cíl tisíciletí (zlepšit zdraví matek), 4. rozvojový cíl tisíciletí (snížit dětskou úmrtnost) a 6. rozvojový cíl tisíciletí (bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem); rovněž naléhavě požaduje investice do výzkumu a vývoje pediatrických antiretrovirálních přípravků, do nákupu moskytiér na ochranu před malárií a na podporu imunizace prostřednictvím sdružení GAVI (dříve známého jako Globální sdružení pro vakcíny a imunizaci);

164.

žádá členské státy, aby poskytovaly sexuální výchovu, informace a poradenství s cílem zvýšit informovanost a respekt vůči sexualitě druhého a zabránit nechtěným těhotenstvím a šíření HIV/AIDS a jiných pohlavně přenosných chorob;

165.

žádá členské státy, aby všem dětem a adolescentům zajistily školní i mimoškolní poskytování uzpůsobených a detailních vědeckých informací o pohlavním a reprodukčním zdraví za účelem informovaného výběru ohledně problémů spojených s kvalitou života, včetně prevence pohlavně přenosných chorob a HIV/AIDS;

166.

vybízí členské státy a Komisi, aby v Unii i mimo její území podporovaly rovný přístup dětí obou pohlaví ke zdravotní péči, a to se zvláštním důrazem na znevýhodněné děti a děti z etnických a sociálních menšin;

167.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí v boji proti škodlivým účinkům alkoholu na ženy a děti tak, že:

168.

žádá Komisi a členské státy, aby zajistily vytvoření podmínek pro umožnění přístupu každého dítěte ke všem druhům a úrovním zdravotnických služeb, a je-li to nutné, aby přijaly opatření umožňující znevýhodněným skupinám využívat možností zdravotních služeb, z jejichž využívání by jinak zůstaly vyloučeny;

169.

připomíná, že směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (14) stanoví zaměstnanecká práva těhotných a kojících žen a zaměstnavatelům ukládá povinnost přijmout veškerá vhodná opatření, která zajistí, aby ženy ani nenarozené děti nebyly na pracovišti vystaveny zdravotním rizikům;

170.

požaduje přezkum a posouzení dopadů znečištění životního prostředí na hormonální, nervový, psychický a imunitní systém, požaduje zavedení zkoušek únosnosti veškerého dopravního a územního plánování pro děti, požaduje pozitivní označení dovážených hraček, že nebyly vyrobeny v rámci dětské práce;

171.

uznává právo každého dítěte na zaregistrování při narození, aby tak byla právně uznána existence dítěte a jeho právo získat národnost a totožnost bez ohledu na jeho pohlaví nebo etnický původ či národnost jeho rodičů nebo jejich status uprchlíka, přistěhovalce nebo žadatele o azyl;

172.

uznává, že rodný list pomáhá chránit dítě proti porušování práv, které pramení z pochybností o věku nebo totožnosti dítěte; domnívá se, že spolehlivý systém registrace novorozenců brání obchodování s dětmi a jejich orgány, omezuje nezákonnou adopci a zabraňuje tomu, aby byl uváděn vyšší věk dětí pro účely sňatků v ranném věku, odvodu nezletilých do armády, sexuálního vykořisťování, dětské práce (15) a toho, že soud zachází s nezletilými stejně jako s dospělými;

173.

poukazuje na skutečnost, že „neviditelnost“ nezaregistrovaných dětí zvyšuje jejich zranitelnost i pravděpodobnost, že porušování jejich práv nebude zjištěno;

174.

lituje toho, že v některých zemích existuje při registraci novorozenců diskriminace na základě pohlaví a že právní předpisy a praxe jsou v těchto zemích v rozporu s Úmluvou OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a že zahrnují odepření registrace dětí matek samoživitelek, odmítnutí národnosti matky a diskriminaci při registraci dívek bez vzdělání tam, kde je přístup k registraci založen na vzdělávacím systému;

175.

vyzývá Komisi, organizace zabývající se ochranou dětských práv a humanitární organizace, aby se zapojily do činností zaměřených na zlepšení informovanosti o nezbytnosti registrace novorozenců ve třetích zemích; konstatuje, že neexistence rodného listu může dětem bránit v uznání případných dědických práv, přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a hmotné pomoci státu; požaduje prosazování opatření, jež zajistí, aby byly tyto služby poskytovány všem až do dokončení procesu úřední registrace;

176.

vyzývá Komisi, aby naléhala na členské státy, aby vytvořily stálé registrační systémy fungující na všech úrovních od celostátní po obecní, které budou zdarma k dispozici všem obyvatelům včetně osob žijících ve vzdálených oblastech, mimo jiné prostřednictvím poskytování mobilních registračních jednotek dle potřeby, příslušného školení pro matrikáře či přidělení dostatečných zdrojů k financování těchto iniciativ;

177.

vyzývá orgány Společenství a členské státy, aby více usilovaly o zajištění účinné koordinace politik podporujících registraci novorozenců, a to zejména ve spolupráci s OSN a podřízenými agenturami, s cílem shodnout se na společném programu, jenž podpoří účinnou celosvětovou odpověď;

178.

zdůrazňuje klíčovou potřebu zavést vodítka EU o dětech v ozbrojených konfliktech;

179.

vyzývá státy, aby začlenily Římský statut Mezinárodního trestního soudu do svého vnitrostátního práva a vyšetřovaly, stíhaly a trestaly všechny, kteří nezákonně odvádějí děti do ozbrojených sil či skupin nebo je zneužívají k aktivní účasti v konfliktech, aby tak zajistily, že je učiněno maximum pro skoncování s beztrestností vztahující se k těmto trestným činům;

180.

vítá přijetí „Pařížských závazků k ochraně dětí proti nezákonnému odvodu nebo zneužívání ozbrojenými silami nebo skupinami“ z roku 2007, které jsou aktualizací „Kapských zásad“ z roku 1997, a vyzývá všechny státy, aby je přijaly;

181.

domnívá se, že jsou nutná opatření zajišťující, aby bylo s dětmi, které jsou zbaveny svobody, nakládáno v souladu s mezinárodními humanitárními a lidskými právy, s přihlédnutím k jejich statusu dítěte, a opatření pro prosazení zákazu držení dětí v zajetí spolu s dospělými s výjimkou rodičů s malými dětmi; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba podporovat programy odborné přípravy zaměřené na zlepšení informovanosti mezi úředníky a pracovníky v právních a policejních systémech v zemích, kde je zaznamenáno využívání dívek a chlapců jako dětských vojáků;

182.

zdůrazňuje potřebu zacházet s dětmi v souladu s justičními pravidly pro mladistvé, jakož i potřebu hledat alternativy k soudním řízením; požaduje, aby byli dětem u soudu k dispozici specializovaní státní zástupci pro mladistvé a právníci, kteří jsou odborníky na sociální právo; vyzývá k ustanovení komisí pro pravdu a usmíření;

183.

vyzývá k reintegraci a fyzické, sociální a psychické rehabilitaci dětí, které byly vojáky, a dalších dětí postižených ozbrojenými konflikty, k jejich opětovnému sloučení s rodinami, k alternativní péči pro ty, pro které sloučení není možné, ke kurzům umožňujícím dohnání nedostatků ve vzdělávání a k šíření informací o HIV/AIDS; zdůrazňuje, že je nezbytné řešit některé konkrétní nedostatky související se zpětnou integrací dívek, které byly v armádě a jež jsou někdy společností odmítnuty a vyloučeny na její okraj, a to prostřednictvím vyčlenění zvláštních zdrojů pro programy zaměřené na vzdělávání, sexuální zdraví, psychickou podporu a zprostředkování smíru v rodině;

184.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby členské státy podnikly společné diplomatické kroky všude tam, kde existují zprávy o odvodu dětí do vojenských jednotek nebo ozbrojených skupin;

185.

poukazuje na to, že nouzová ustanovení pro děti v nestabilních zemích zasažených konfliktem se pouze zřídka vztahují na přiměřené vzdělávání, a vyzývá Komisi, aby podpořila vzdělávací aktivity včetně zavedení minimálních standardů stanovených Meziagenturní sítí pro vzdělávání v mimořádných situacích, a to jak v mimořádných situacích, tak v přechodné fázi od krizového stavu k rozvoji;

186.

zdůrazňuje, že pokud se neurovnají přetrvávající konflikty, dochází v daných oblastech k opomíjení právního státu a porušování lidských práv, což je hlavní překážkou pro zajištění, že veškerá práva dítěte jsou dodržována; vyzývá, aby byly podniknuty kroky zaměřené na řešení konkrétních potřeb dětí a jejich rodin v oblastech přetrvávajícího konfliktu;

187.

zdůrazňuje právo dětí na to, aby vyrůstaly ve svobodné a otevřené společnosti, kde jsou respektována lidská práva a svoboda projevu a kde již nejsou udělovány tresty smrti, zejména ne neplnoletým osobám;

188.

zdůrazňuje, že postavení dětí v nedemokratických státech je velmi choulostivé, a žádá Komisi, aby této skupině lidí věnovala pozornost;

189.

žádá Komisi, aby se zabývala problémem zvyšování politického uvědomění dětí a mladých lidí ve třetích zemích, ve kterých je demokracie omezena, aby mohli vyrůst v politicky uvědomělé občany;

190.

žádá Komisi, aby zdůraznila význam možnosti mladých lidí dobrovolně hlásat své názory prostřednictvím (politických) mládežnických organizací;

191.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, evropské síti monitorovacích center pro děti (ChildONEurope), Radě Evropy, Výboru OSN pro práva dítěte, organizaci Unicef, Mezinárodní organizaci práce (MOP), Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Světové zdravotnické organizaci.

19.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 41/46

—

s ohledem na sdělení Komise „Vzdělávání dospělých: Na vzdělávání není nikdy pozdě“(KOM(2006)0614),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1720/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006, kterým se zavádí akční program v oblasti celoživotního vzdělávání (1),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/962/ES ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o demografických výzvách a solidaritě mezi generacemi (3),

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000,

—

s ohledem na články 149 a 150 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na svůj postoj při prvním čtení ze dne 25. září 2007 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vypracovávání a rozvoji statistik o vzdělávání a celoživotním učení (4),

—

s ohledem na svůj postoj při prvním čtení ze dne 24. října 2007 k návrhu doporučení Evropského parlamentu a Rady o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní vzdělávání (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2007 o účinnosti a spravedlnosti v evropských systémech vzdělávání a odborné přípravy (6),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 13. března 2007 o Plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů (2006–2010) (7) a ze dne 27. září 2007 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2007 (8),

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0502/2007),

A.

vzhledem k tomu, že vzdělávání dospělých se stává politickou prioritou a vyžaduje konkrétní a odpovídající programy, viditelnost, přístup, zdroje a hodnotící metody,

B.

vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava jsou rozhodujícími faktory pro dosažení cílů Lisabonské strategie, tj. zvýšení hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a sociálního začlenění,

C.

vzhledem k tomu, že aby bylo dosaženo míry zapojení, kterou členské státy schválily v rámci programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“, musely by se do celoživotního vzdělávání zapojit další 4 miliony dospělých,

D.

vzhledem k tomu, že účinný systém vzdělávání dospělých s jasnými prioritami a sledováním provádění, integrovaný do strategií celoživotního vzdělávání, může podpořit jazykovou, sociální a kulturní integraci vyloučených skupin, jako jsou přistěhovalci nebo Romové, z nichž velká část opouští školu předčasně,

E.

vzhledem k tomu, že investice do vzdělávání dospělých zvyšuje sociální a kulturní příjmy z hlediska větší individuální prosperity, osobního naplnění a aktivního občanství,

F.

vzhledem k tomu, že zásadní přínos vzdělávání dospělých prostřednictvím získávání klíčových dovedností je nezbytný pro pracovní zařazení a mobilitu na pracovním trhu a pro sociální začlenění,

G.

vzhledem k tomu, že proto, aby bylo možné sledovat, porovnávat a hodnotit mnohotvárnost vzdělávání dospělých a vypracovávat politiky, jsou zapotřebí spolehlivé údaje,

H.

vzhledem k tomu, že informovanost a přístup k systémům vzdělávání dospělých se v jednotlivých členských státech výrazně liší,

I.

vzhledem k tomu, že uznávání a validace formálního, neformálního a informálního vzdělávání je základním předpokladem strategie celoživotního vzdělávání,

J.

vzhledem k tomu, že je nutné propojit vzdělávání dospělých s rámcem evropských kvalifikací a zvýšit jeho potenciál s ohledem na klíčové dovednosti jakož i sociální a osobní dovednosti,

1.

vítá návrh Komise na akční plán pro vzdělávání dospělých;

2.

uznává, že by měla být přijata opatření na různých úrovních za účelem propagace, posílení a stanovení růstu kultury vzdělávání, zejména pro dospělé, a že na těchto opatřeních se musí vedle členských států podílet i Evropská unie;

3.

důrazně vyzývá členské státy k zavedení kultury celoživotního vzdělávání zaměřené zejména na vzdělávání a odbornou přípravu dospělých prostřednictvím zavedení politik a akcí zaměřených na podporu získávání znalostí a tím, že je učiní atraktivnější a přístupnější, a neustálou aktualizací kvalifikací;

4.

zdůrazňuje význam rovného postavení žen a mužů s ohledem na programy týkající se celoživotního vzdělávání, aby muži i ženy mohli stejnou měrou využívat možností, jaké toto vzdělávání nabízí; vyzývá Komisi, aby užívala všech nástrojů k monitorování citlivé politiky rovného postavení žen a mužů při přípravě vzdělávání dospělých, a to i ve spolupráci s Evropským institutem pro rovné postavení žen a mužů;

5.

vyzývá ke zlepšení podpory vzdělávání dospělých, která by motivovala více osob, aby se do takového vzdělávání zapojili; domnívá se, že vzdělávání dospělých by mělo hrát klíčovou roli v politikách podpory obecné kultury vzdělávání prostřednictvím kampaní sdělovacích prostředků, poskytování informací a poradenských služeb, a zejména prostřednictvím poskytování informací a poradenských služeb znevýhodněným skupinám; zastává názor, že aby takováto podpora byla účinná, musí ji doplňovat aktivní politická opatření členských států, která napomohou slučitelnosti tohoto vzdělávání s rodinným a pracovním životem;

6.

souhlasí s tím, že zvláštní telefonní linky a webové stránky jsou velice užitečnými prostředky k podpoře vzdělávání;

7.

zastává názor, že podpora mediální gramotnosti v rámci všeobecného a odborného vzdělávání hraje zásadní úlohu při překonávání digitální propasti mezi generacemi;

8.

má za to, že srovnatelné statistické údaje jsou nezbytné pro rozvoj, kontrolu a hodnocení politik v oblasti vzdělávání dospělých a rovněž pro poskytování údajů a pokynů pro integrovaný program celoživotního vzdělávání;

9.

domnívá se, že průzkum vzdělávání dospělých musí být podporován jako prostředek ke shromaždování srovnatelných informací o vzdělávání dospělých i jako podpora sdílení koncepcí;

10.

vyzývá Evropskou unii a členské státy k podporování výměny osvědčených postupů;

11.

připomíná cíle ze zasedání Evropské rady v Barceloně konaného ve dnech 15.–16. března 2002 a zdůrazňuje pokrok, kterého bylo dosaženo v členských zemích při plnění závazku poskytnout místa v jeslích a školkách a zajistit předškolní vzdělávání, a také ustanovit tzv. Den péče o děti a péče o další závislé osoby; zdůrazňuje také, že některé členské státy mají v plnění barcelonských cílů výrazné zpoždění;

12.

upozorňuje, že slučitelnost pracovního a rodinného života a celoživotního vzdělávání vyžaduje nejen větší flexibilitu při hospodaření s časem a prostorem, ale také sociální, ekonomickou a daňovou stimulaci s cílem podpořit dostupnost programů vzdělávání a odborné přípravy pro dospělé;

13.

zdůrazňuje, že je nutno zlepšovat využívání nových technologií a poznamenává v tomto smyslu, že by měl být podporován rozvoj dostupnosti internetu i programů sloužících k digitálnímu začlenění tak, aby byla překonána digitální propast, a zpřístupňování nových zdrojů získávání znalostí a způsobů vzdělávání, např. programů dálkového studia, a vytváření míst pro vzdělávání by mělo být podporováno a zpřístupněno všem;

14.

zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit ženám lepší přístup k novým technologiím, a to i ženám, které žijí ve vzdálených a venkovských oblastech a starším ženám, aby se jim nabídly stejné možnosti na pracovním trhu; dále zdůrazňuje, že je nezbytné podpořit opatření na snížení rozdílů mezi ženami a muži, pokud jde o jejich kvalifikace v oblasti vědy a techniky;

15.

upozorňuje na potřebu rozšíření nabídky veřejných a soukromých služeb péče o děti a zapojení a podporu zaměstnavatelů, kteří by mohli poskytnout podnikové služby péče o děti; a nabídky pro rodiče, kteří se vrací do práce, zejména pro matky, a to tak, aby tito rodiče měli zároveň příležitost pokračovat celoživotní vzdělávání a to během pracovní doby; dále zdůrazňuje nutnost zlepšení nabídky veřejných pečovatelských služeb o závislé a starší osoby;

16.

připomíná, že demografická změna bude pro členské státy představovat řadu složitých, vzájemně propojených výzev a že naše společnosti budou muset vytvářet nové formy solidarity mezi kulturami a generacemi;

17.

navrhuje proto zlepšit předávání a výměnu znalostí, dovedností a zkušeností dospělých, zejména mezi generacemi, formou systémů poradenství na podporu různých podnikatelských a řemeslných aktivit; domnívá se také, že je důležité, aby tito poradci byli propojeni v síti, prostřednictvím níž by mohli sdílet a vyměňovat si informace;

18.

podtrhuje důležitost „rodinného přístupu ke vzdělávání“, kdy rodiče k tomu, aby se znovu vzdělávali, motivuje skutečnost, že chtějí pomoci svým vlastním dětem uspět ve škole;

19.

podporuje rozvoj dobrovolnických programů z hlediska jejich role, kterou hrají v rámci mezigenerační solidarity, a uznávání zkušeností a kvalifikací;

20.

v rámci mobility a sociální soudržnosti vyzdvihuje zejména v případě přistěhovalců potřebu poskytovat pružné příležitosti, pokud jde o vzdělávání a programy odborné přípravy, jakož i vhodné podmínky pro jejich realizaci;

21.

považuje za klíčový nástroj na podporu přistěhovalců založení vnitrostátních a místních center, prostřednictvím kterých je možno poskytovat užitečné informace a odpovídat na otázky vztahující se k plnému zapojení přistěhovalců do života ve společnosti;

22.

znovu opakuje, že je důležité poskytovat větší podporu jazykovým kurzům, zejména kurzům určeným přistěhovalcům, a povzbuzovat k učení se jazykům společnost jako celek;

23.

podporuje myšlenku ustanovení „auditů dovedností“ pro přistěhovalce, pro pracovníky s nízkou kvalifikací a pracovníky s postižením; věří, že spolu s ekonomickým přínosem mohou takové audity dovedností přispět také ke omezení rasismu, xenofobie, diskriminace a vyloučení;

24.

domnívá se, že přístup k vysokoškolskému vzdělávání by měl zahrnovat širší veřejnost, včetně dospělých s pracovní zkušeností a starších osob, a že pro tento účel musí být vzdělávací systémy uzpůsobeny a pružněji uspořádány; a že je třeba podporovat odpovídající opatření na úrovni infrastruktury a lidských zdrojů;

25.

upozorňuje, že je nezbytná modernizace systému středoškolského vzdělávání za účelem větší konkurenceschopnosti, flexibility, přístupnosti a výkonnosti;

26.

zdůrazňuje potřebu vysoce kvalifikovaných zaměstnanců pracujících v oblasti vzdělávání dospělých; domnívá se, že by měla být poskytnuta podpora specifickým programům pro vzdělávání dospělých a podporuje zavádění vysokoškolských programů vedoucích k získání diplomu v oboru vzdělávání dospělých;

27.

podporuje akce zaměřené na zvyšování přenosu kvalifikací a mobilitu ve vzdělávání dospělých jako např.:

28.

souhlasí s názorem, že celoživotní vzdělávání hraje významnou roli především z hlediska zlepšení začlenění do společnosti a uplatnění na trhu práce, ale rovněž z hlediska rozvoje osobnosti, překonávání nesouladů na trhu práce a dosažení lisabonského cíle vyšší míry zapojení pracovníků starších padesáti let a z hlediska konkurenceschopnosti;

29.

zdůrazňuje význam vzdělávání dospělých s cílem vytvářet v Evropě lepší pracovní příležitosti a zlepšovat kvalitu života, podporovat individuální rozvoj, osobní naplnění a aktivní občanství. Upozorňuje na to, že pro podnikovou sféru je důležité správně odhadovat nově požadované schopnosti a nové požadavky pracovního trhu tak, aby vzdělávání dospělých odráželo poptávku po určitých dovednostech; obsah vzdělávání musí být přizpůsobený odborným a praktickým požadavkům; v tomto ohledu podtrhuje význam role sociálního partnerství;

30.

zdůrazňuje, že celoživotní vzdělávání zvyšuje nejen uplatnění pracovníků na trhu práce, ale i jejich přizpůsobivost a geografickou i odbornou mobilitu, což je důležité pro fungování vnitřního trhu; zdůrazňuje, jak důležitá je podpora učení se druhému (a třetímu) jazyku pro usnadnění větší mobility pracovníků;

31.

poukazuje na to, že z nízké úrovně kvalifikace, která se ve stávající situaci týká třetiny evropské pracovní síly (72 milionů pracovníků), plyne vysoké riziko nezaměstnanosti a že vzděláváním si jedinec udrží nebo získá nové schopnosti, které jsou nezbytné pro získání zaměstnání a zlepšení kvality jeho práce; zdůrazňuje význam uznávání a potvrzování dovedností získaných prostřednictvím neformálního a neoficiálního vzdělávání, což poskytne základ k rozvoji celoživotního vzdělávání jak v rámci vnitrostátních systémů odborné kvalifikace, tak i v evropském rámci kvalifikací;

32.

zdůrazňuje, že je důležité, aby všichni občané měli rovný přístup a příležitost účastnit se programů celoživotního vzdělávání; v této souvislosti lituje, že jedinci s nejnižší úrovní původního vzdělání, ženy, přistěhovalci, starší lidé, lidé z venkovských oblastí a osoby se zdravotním postižením se takových programů zřejmě účastní v nejmenší míře; usuzuje, že je nutné nabídnout jim jiné, vhodné programy a metody; v této souvislosti se domnívá, že by měl být kladen zvláštní důraz na vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti nových technologií pro manuálně pracující a nezaměstnané, a vyzývá členské státy, aby podporovaly využívání nových informačních a komunikačních technologií pro vzdělávací účely, neboť tyto technologie hrají klíčovou roli při zajišťování rovných příležitostí pro všechny a usnadňují jejich účast na celoživotním vzdělávání, a k tomu aby zajistily, že osobám s nejnižší úrovní vzdělání se poskytuje zvláštní podpora a financování;

33.

zdůrazňuje význam vzdělávání dospělých, včetně jazykové výuky a odborné přípravy, pro integraci migrantů, zvyšování jejich uplatnění, zlepšování jejich účasti na trhu práce a při posilování jejich začlenění do společnosti;

34.

zdůrazňuje význam aktivního zapojení sociálních partnerů a ostatních zainteresovaných stran, včetně nevládních organizací působících v sociální oblasti, neboť pouze prostřednictvím funkčního sociálního partnerství jsou zaměstnavatelé a zaměstnanci schopni jednat na stejné úrovni; domnívá se, že by v těch členských státech, ve kterých neexistuje rozvinutá struktura sociálního partnerství měl být podpořen její vznik;

35.

podtrhuje význam Evropského sociálního fondu (ESF) a ostatních strukturálních fondů k zajištění celoživotního vzdělávání pro všechny a vyzývá ke sledování strukturálních fondů za účelem zabezpečení vyšších příspěvků pro ty, kteří celoživotní vzdělávání potřebují nejvíce; lituje, že v některých členských státech není rostoucímu přístupu k příležitostem vzdělávání dospělých dávána dostatečná priorita a finanční podpora, zejména pokud jde o starší a nekvalifikované pracovníky; žádá členské státy, aby aktivněji využívaly strukturální fondy, a zejména ESF; žádá Komisi, aby posílila zvláštní programy v této oblasti;

36.

zdůrazňuje, že pro vyšší zapojení do profesního života je zásadní zajistit lepší přístup ke vzdělávání dospělých, poskytovat informace a zjednodušit skloubení práce a rodinného života, což má větší stimulační účinek v kombinaci s pobídkami; poukazuje na to, že je nutné, aby byla všeobecně uznána i opatření k podpoře účinnějšího poskytování vzdělávání, která by měla přispět k profesnímu postupu a jež zahrnují dostupnost vzdělávacích center, umožnění studia na pracovišti úpravou pracovní doby, zařízení pro péči o děti na místní úrovni, služby distančního vzdělávání pro osoby se zdravotním postižením nebo znevýhodněné osoby z odlehlých oblastí, informace o kurzech celoživotního vzdělávání a o pracovních příležitostech a poradenství v této oblasti, kurzy na míru a dostupnost pružných výukových programů;

37.

naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření k řešení nízké míry zaměstnanosti starších pracovníků, zejména těch, kteří mají za sebou netypickou profesní dráhu nebo nemají dostatečné dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií, a aby nastavily nezbytné podmínky pro poskytování služeb celoživotního vzdělávání na všech úrovních za účelem usnadnění postupu v zaměstnání, ať se jedná o první zaměstnání, návrat do zaměstnání nebo snahu o prodloužení profesního života; pokládá za neméně důležité vybízet podniky, aby zaměstnávaly nebo jmenovaly starší zaměstnance na delší dobu, a motivovat je k tomu, neboť tito zaměstnanci jsou zpravidla vysoce kvalifikovaní, zkušení, spolehliví a velmi dobře odborně připraveni;

38.

žádá členské státy, aby zajistily pracovníkům, kteří jsou nuceni změnit zaměstnání po pracovním úrazu nebo nemoci, možnost účastnit se pokračující odborné přípravy a zlepšovat si profesní vyhlídky;

39.

nabádá členské státy, aby poskytovaly ekonomické i jiné pobídky jak zaměstnancům s cílem zajistit jim delší profesní život, tak i zaměstnavatelům s cílem motivovat je k přijímání a k zaměstnávání starších zaměstnanců, a aby prostřednictvím těchto pobídek poskytovaly možnosti celoživotního vzdělávání, zlepšovaly pracovní podmínky i kvalitu práce;

40.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že každý členský stát učiní nezbytné právní a finanční kroky k tomu, aby všem zaměstnancům a uchazečům o zaměstnání nabídl celoživotní vzdělávání a zajistil k němu přístup;

41.

vyzývá investory, aby zaměřili pozornost na rozvoj takových programů, dovedností a kvalifikací, které ženám umožní získat průpravu v manažerských a podnikatelských dovednostech a zvýšit jejich kvalifikaci s cílem postoupit na výkonné pozice;

42.

žádá, aby se praxe financování a organizování školení zaměstnavateli pro zaměstnance rozšířila a aby byla podporována daňovými úlevami vzhledem k tomu, že kvalifikace a dovednosti zaměstnanců jsou klíčovou stránkou inovace, produktivity a konkurenceschopnosti;

43.

zastává názor, že vzdělávání dospělých by mělo ve všech odvětvích dosahovat vysoké úrovně kvalifikace, a to prostřednictvím vzdělávacích a kulturních opatření a kvalitních vzdělávacích modelů, které zaručí, aby se profesní nároky i nároky spojené s organizací práce a pracovními metodami shodovaly se znalostmi a schopnostmi osob;

44.

vyzývá ke koordinaci, spolupráci, výkonnosti a průhlednosti mezi právními opatřeními a institucionálními rámci, sítěmi a partnerstvími orgánů nebo sdružení spojených se vzděláváním dospělých prostřednictvím využití místních, regionálních, vnitrostátních a evropských (veřejných nebo soukromých) finančních prostředků;

45.

považuje za podstatné, aby byly poskytovány finanční pobídky, které by lidem umožnily bezplatný přístup k odborné přípravě a vzdělávání a z toho plynoucím výhodám; zdůrazňuje, že takové finanční pobídky by mohly mít formu daňových pobídek, příspěvků, grantů, spolufinancování, daňových úlev nebo úlev na platbách sociálního zabezpečení pro zaměstnavatele, kteří by vytvořili vhodné pracovní podmínky pro vzdělávání dospělých;

46.

oceňuje význam vnitropodnikového vzdělávání a zdůrazňuje, že vysoká priorita musí být přiřazena malým a středním podnikům, mikropodnikům a novým podnikům, neboť si z finančního hlediska nejméně mohou dovolit vzdělávat své zaměstnance;

47.

vybízí zaměstnavatele, aby v rámci společenské odpovědnosti podniků financovali programy odborné přípravy na povolání podporující celoživotní vzdělávání, zejména pro zaměstnankyně, a to s cílem rozšířit jejich aktivní pracovní život a posílit jejich příležitosti k účasti na trhu práce a profesním rozvoji;

48.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

19.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 41/53

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o jižním Kavkazu, a zejména na své usnesení obsahující doporučení Radě ze dne 26. února 2004 o politice EU vůči jižnímu Kavkazu (1),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem Černomořská synergie – nová iniciativa pro regionální spolupráci (KOM(2007)0160),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o posílení evropské politiky sousedství (KOM(2006)0726),

—

s ohledem na akční plány evropské politiky sousedství přijaté s Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií,

—

s ohledem na nástroj pro evropské sousedství a partnerství (NESP), který je úzce vázán na provádění společně přijatých akčních plánů a který nahrazuje technickou pomoc dosud poskytovanou prostřednictvím programů TACIS a MEDA,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropské radě a Evropskému parlamentu nazvané Energetická politika pro Evropu (KOM(2007)0001),

—

s ohledem na konferenci o evropské politice sousedství, kterou uspořádala Komise dne 3. září 2007,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o posílení evropské politiky sousedství (2),

—

s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1771 (2006) a usnesení 1525 (2006) o vytvoření paktu stability pro jižní Kavkaz,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. září 2007 na téma „Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií“ (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2008 o přístupu k regionální politice v oblasti Černého moře (4),

—

s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady ze dnů 14. a 15. prosince 2006 a 21. a 22. června 2007 a na zprávu německého předsednictví o pokroku nazvanou Posílení evropské politiky sousedství ze dne 15. června 2007,

—

s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států na jednání Rady o bezpečnosti a rozvoji ze dnů 19. a 20. listopadu 2007 a závazek EU uplatňovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti,

—

s ohledem na dohody o partnerství a spolupráci uzavřené s Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií,

—

s ohledem na závěrečné prohlášení a doporučení deváté schůzky výboru pro parlamentní spolupráci EU a Arménie ze dne 30. ledna 2007,

—

s ohledem na závěrečné prohlášení a doporučení osmé schůzky výboru pro parlamentní spolupráci EU a Ázerbájdžánu ze dne 12. září 2007,

—

s ohledem na závěrečné prohlášení a doporučení deváté schůzky výboru pro parlamentní spolupráci EU a Gruzie ze dne 26. června 2007,

—

s ohledem na nedávné parlamentní volby v Arménii a v Ázerbájdžánu a zprávy pozorovatelů OBSE/ODIHR,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1781 (2007) ze dne 15. října 2007 o gruzínsko-abcházském konfliktu a rozšíření mandátu pozorovatelské mise OSN v Gruzii,

—

s ohledem na prohlášení předsednictví Rady 14818/07 o současné situaci v Gruzii a 14809/07 o usvědčení Ejnuly Fatulajeva v Ázerbájdžánu,

—

s ohledem na iniciativu z Baku týkající se rozvíjení spolupráce v oblasti energie a na memorandum o porozumění mezi EU a Ázerbájdžánem ohledně strategického partnerství v oblasti energetiky podepsané v Bruselu dne 7. listopadu 2006,

—

s ohledem na závazek EU podporovat dosažení rozvojových cílů tisíciletí stanovených OSN a na Evropský konsenzus o rozvoji (5),

—

s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“ kterou schválila Evropská rada dne 12. prosince 2003,

—

s ohledem na monitorovací zprávy parlamentního shromáždění Rady Evropy,

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A6-0516/2007),

A.

vzhledem k tomu, že na zasedání Rady ve složení pro všeobecné záležitosti ze dne 26. února 2001 EU konstatovala, že je připravena hrát aktivnější politickou úlohu v oblasti jižního Kavkazu, hledat způsoby, jak podporovat snahy zaměřené na předcházení konfliktů v regionu a jejich vyřešení, a účastnit se obnovy po urovnání konfliktů,

B.

vzhledem k tomu, že železnice Baku-Tbilisi-Kars otevře nové spojení mezi oblastí jižního Kavkazu, Tureckem a západní Evropou, ale také zdůrazňuje izolaci Arménie, což je v rozporu s cíli EPS, avšak vzhledem k tomu, že budou provedena doporučení skupiny na vysoké úrovni pro dopravu a hlavní mezinárodní osou pro oblast Kavkazu zůstane osa dopravního koridoru Evropa–Kavkaz–Asie (TRACECA) spojující všechny země této oblasti,

C.

vzhledem k tomu, že rozšíření evropské politiky sousedství na Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii znamená podstatný krok kupředu v angažovanosti Unie v této oblasti vytvářející nezbytný předpoklad pro aktivní zapojení EU v oblasti jižního Kavkazu a poskytující zemím této oblasti možnost užší spolupráce s EU; vzhledem k tomu, že je zapotřebí větší počet pobídek motivujících Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii na jejich cestě k reformám,

D.

vzhledem k tomu, že evropská politika sousedství je založena na sdílení hodnot a účinném provádění politických, hospodářských a institucionálních reforem, s deklarovaným cílem vytvořit oblast spřátelených sousedů se silnou demokracií založenou na fungujícím tržním hospodářství a právním státě,

E.

vzhledem k tomu, že pro dosažení lepší a účinnější politiky EU vůči této oblasti, a k tomu, aby EU mohla hrát úlohu subjektu zajišťujícího bezpečnost a stabilitu, je nutno, aby se evropská politika sousedství rozvíjela; vzhledem k tomu, že EU si v této oblasti musí vytvořit jasný profil a vybudovat viditelnější pozici,

F.

vzhledem k tomu, že zařazení zemí jižního Kavkazu do evropské politiky sousedství předpokládá více odpovědnosti a povinností i na straně těchto zemí; vzhledem k tomu, že základními prvky evropské politiky sousedství jsou dobré sousedské vztahy a regionální spolupráce,

G.

vzhledem k tomu, že pro stabilitu v sousedství EU i pro hospodářský a společenský rozvoj oblasti jižního Kavkazu je zásadní mírové vyřešení konfliktu v Náhorním Karabachu, který vyostřuje vztahy mezi Arménií a Ázerbájdžánem v Náhorním Karabachu a vnitřních konfliktů v Gruzii v oblasti Abcházie a Jižní Osetie,

H.

vzhledem k tomu, že pokud mají být účinněji řešeny problémy zemí, které mají společnou hranici, musí být další internacionalizace nevyřešených post-sovětských konfliktů jednou z hlavních otázek ve vztazích mezi EU a Ruskem,

I.

vzhledem k tomu, že význam oblasti pro pozitivní zapojení EU nesouvisí pouze s její geografickou polohou jako tranzitní oblasti pro dodávky energie ze Střední Asie do Evropy, ale je rovněž založeno na společném zájmu, který sdílí všichni zúčastnění a jímž je rozvoj oblasti s cílem posílit demokracii, prosperitu a právní stát a tím vytvořit reálný rámec pro regionální a meziregionální rozvoj a spolupráci v oblasti jižního Kavkazu,

J.

vzhledem k tomu, že se tato oblast stala dějištěm soupeření mezi strategickými zájmy několika velkých geopolitických aktérů; vzhledem k tomu, že individuální akční plány partnerství s NATO, jež všechny tři země mají, činí z aliance v oblasti nového aktéra,

K.

vzhledem k tomu, že by k podpoře demokracie, zvýšení energetické bezpečnosti a k posílení regionální bezpečnosti v oblasti jižního Kavkazu mohl přispět dialog a koordinace mezi EU, Ruskem a USA,

L.

vzhledem k tomu, že Gruzie a Arménie v posledních letech zaznamenaly prudký hospodářský růst a Ázerbájdžán se řadí mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky na světě s 34,5 % nárůstem HNP v roce 2006, a to především díky svým zásobám plynu a ropy; vzhledem k tomu, že nehledě na toto tempo růstu je pro společnost těchto tří zemí typická stále velmi vysoká chudoba a nezaměstnanost a typický je rovněž omezený přístup k základním sociálním službám, nízké příjmy a nerovnoměrné rozdělení těchto příjmů,

M.

vzhledem k tomu, že v oblasti jižního Kavkazu probíhají destabilizující závody ve zbrojení vyznačující se nevídaným hromaděním vojenského arzenálu,

1.

vítá zařazení Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie do evropské politiky sousedství (EPS) a schválení bilaterálních akčních plánů EPS příslušnými radami pro spolupráci, k němuž došlo dne 14. listopadu 2006, a vyjadřuje svou podporu pokračujícím snahám o jejich realizaci, do níž by se měly zapojit všechny zúčastněné strany tohoto procesu;

2.

zdůrazňuje, že politický přístup k těmto třem zemím jižního Kavkazu by neměl přehlížet jednotlivé charakteristiky těchto tří států; podporuje rozlišení obsažené v uplatňování EPS vůči daným zemím a zdůrazňuje nutnost posílit vztahy EU s těmito zeměmi podle jejich jednotlivých úspěchů při provádění příslušných akčních plánů EPS;

3.

upozorňuje na geopolitickou situaci Arménie, Gruzie a Ázerbájdžánu ve vztahu k Rusku, Íránu a Turecku a na rostoucí zájmy dalších hospodářských mocností jako např. Ruska, Spojených států a Číny v této oblasti; považuje proto za krajně důležité, aby se spolupráce s jižním Kavkazem stala naprostou prioritou, a to přinejmenším v otázkách týkajících se energie;

4.

znovu zdůrazňuje, že hlavním cílem EU v této oblasti je podpora rozvoje zemí jižního Kavkazu směrem k otevřeným, mírovým, bezpečným a stabilním státům, které budou schopné přispívat k dobrým sousedským vztahům v oblasti a k regionální stabilitě a budou schopné sdílet evropské hodnoty a rozvíjet institucionální a právní interoperabilitu v rámci regionu i s EU; s cílem dosáhnout tohoto cíle vyzývá EU, aby vytvořila regionální politiku pro oblast jižního Kavkazu, kterou by společně prováděly země v oblasti a jež by byla doplněna jednotlivými dvoustrannými politikami;

5.

zdůrazňuje, že evropská politika sousedství byla vytvořena s cílem přesáhnout rozdělení Evropy pomocí postupného rozšiřování demokracie, prosperity a bezpečnosti; vyzývá EU a země jižního Kavkazu, aby využívaly twinningových programů, dočasného přidělování pracovníků a jiných dostupných programů pomoci, rozsáhlých znalostí a zkušeností získaných novými členskými státy při reformě společnosti a hospodářství v procesu integrace EU, zejména pokud jde o posílení pohraniční stráže a celních orgánů a rozvoj regionální spolupráce mezi nimi;

6.

zdůrazňuje, že přezkoumání a financování evropské politiky sousedství musí být využito k podpoře budování institucí, dodržování lidských práv, právního státu, demokratizace a regionální spolupráce; znovu zdůrazňuje, že jsou třeba další pevné kroky ze strany EU, aby byla podpořena skutečná regionální spolupráce a integrace; vyzývá Komisi, aby pravidelně podávala zprávy o pokroku v procesu regionální spolupráce a své politiky a nástroje příslušně přizpůsobovala; s nadšením očekává, až se s cílem zdynamizovat a zprůhlednit proces EPS budou rozvíjet stále konstruktivnější vztahy mezi EU a jednotlivými zúčastněnými stranami v partnerských zemích, zejména z řad občanské společnosti;

7.

bere na vědomí, že díky rychlému a silnému růstu HNP se Ázerbájdžán stal dárcem pomoci, zatímco mezinárodní dárci svou činnost v této zemi výrazně snížili; navrhuje, aby se EU zaměřila na přenos know-how a osvědčených postupů v rámci twinningu, programů TAIEX a Sigma (podle nástroje evropského sousedství a partnerství);

8.

domnívá se, že obchodní politika hraje klíčovou roli v zajištění politické stability a hospodářského rozvoje, jenž povede ke snížení chudoby na jižním Kavkaze, a že pro další integraci EU a jižního Kavkazu má zásadní význam; zdůrazňuje, že pokud jde o obchodní politiku, je nutné vzít v úvahu sociální rozměr;

9.

podporuje iniciativu Komise vypracovat studii proveditelnosti s cílem zhodnotit možnost uzavření dohody o volném obchodu s Gruzií a Arménií; domnívá se, že z této dohody budou mít všechny strany prospěch; mezitím vyzývá Komisi a Radu, aby zavedly opatření, která by Arménii, Gruzii a Ázerbájdžánu zajistila maximální možný užitek plynoucí ze všeobecného systému preferencí, a zdůrazňuje význam členství Ázerbájdžánu ve WTO pro další posilování dvoustranných obchodních vztahů; ázerbájdžánské orgány vybízí, aby se vypořádaly se zbývajícími překážkami přistoupení k WTO, ke kterým patří např. vysoké celní tarify, nedostatek transparentnosti a neúspěchy při prosazování obchodních právních předpisů, korupce a neschopnost prosazovat práva duševního vlastnictví, a vyzývá Komisi, aby Ázerbájdžán v jeho procesu přistoupení k WTO i nadále podporovala;

10.

poznamenává, že Gruzie čelí obrovskému tlaku, jehož příčinou je ruské hospodářské embargo uvalené na Gruzii před více než rokem, jež gruzínskému zboží uzavřelo cestu k tradičním odbytištím a řadu občanů tak připravilo o živobytí; zdůrazňuje, že bezodkladné uzavření dohod o volném obchodu s Gruzií je stejně tak důležité pro posílení vztahů mezi EU a Gruzií jako pro zmírnění důsledků ruského embarga;

11.

zdůrazňuje, že všechny tři státy budou muset pokračovat ve svém úsilí zaměřeném na snižování chudoby a dodržování zásady udržitelného rozvoje; navrhuje, aby byly přijaty účinné politiky zaměřené na zmírnění sociální polarizace a na zajištění přístupu k systémům sociálního zabezpečení; vyzývá Komisi, aby tyto tři země nadále podporovala při posilování jejich vnitrostátních kapacit pro zdokonalení a realizaci politik snižování chudoby;

12.

domnívá se, že evropská politika sousedství poskytuje vynikající rámec pro regionální a subregionální spolupráci za účelem vytvoření skutečného prostoru demokracie a stability na jižním Kavkazu a v černomořské oblasti; zastává názor, že diferencovaný dvoustranný přístup vůči těmto třem zemím jižního Kavkazu se neobejde bez globálního mnohostranného rozměru, který povede k rozvoji regionální spolupráce; a proto:

13.

vyjadřuje své uznání vnitřním politickým a institucionálním reformám, které Arménie uskutečnila v návaznosti na ústavní reformu a v souvislosti s prováděním akčního plánu evropské politiky sousedství; vybízí arménské orgány, aby pokračovaly v započaté cestě a dosáhly dalšího pokroku v posilování demokratických struktur, právního státu a ochrany lidských práv; vyzývá zejména k pokračování v úsilí o budování nezávislého soudnictví, prosazování reforem policie, veřejných služeb a místních správních orgánů, o boj proti korupci a vytvoření fungující občanské společnosti; připomíná prohlášení mezinárodní volební pozorovatelské mise, že parlamentní volby uspořádané v květnu 2007 byly z velké části v souladu s mezinárodními závazky; věří, že arménské orgány budou více spolupracovat s OBSE a Radou Evropy při řešení zbývajících otázek s cílem dále zlepšit již dosažené standardy a plně zaručit, aby prezidentské volby, které se mají konat dne 19. února 2008, byly svobodné a spravedlivé; obecně vybízí k navázání konstruktivního dialogu mezi vládou a opozicí, jehož cílem by bylo posílit pluralitu jakožto klíčový prvek demokracie; arménské orgány rovněž vyzývá, aby vyšetřily všechna obvinění z násilí a špatného zacházení v policejní vazbě a nápravných zařízeních, z korupce a z porušování svobody projevu;

14.

znovu opakuje své vážné znepokojení nad zhoršující se situací v oblasti lidských práv a svobody sdělovacích prostředků v Ázerbájdžánu; vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby zajistily svobodu sdělovacích prostředků; vítá v této souvislosti prezidentskou milost udělenou dne 28. prosince 2007, na základě které bylo z vězení propuštěno šest novinářů, a vyzývá ázerbájdžánské úřady, aby ihned propustily všechny novináře, kteří jsou dosud vězněni, zamezily obtěžování novinářů, zejména v podobě zneužívání právních předpisů o trestném činu pomluvy, a aby vyhlásily moratorium na další používání právních předpisů o trestném činu pomluvy, čímž prokáží své závazky vůči svobodě projevu; očekává, že ázerbájdžánské úřady budou respektovat doporučení Benátské komise Rady Evropy s cílem zajistit svobodu shromažďování a neomezování činnosti politických stran vzhledem k volbám, které se mají konat v roce 2008, a že zajistí úplné dodržování standardů OBSE; vyzývá rovněž ázerbájdžánské úřady, aby zabránily policejnímu násilí a vyšetřily všechna obvinění z údajného špatného zacházení ve vazbě; připomíná, že EU je připravena pomoci Ázerbájdžánu při provádění reforem spojených s dodržováním lidských práv a demokracie;

15.

bere na vědomí rozsáhlé reformy uskutečněné gruzínskou vládou po růžové revoluci; vybízí k dalšímu pokroku, který je třeba učinit v oblasti pluralitního vládnutí a dialogu mezi vládou a opozicí, právního státu a dodržování povinností týkajících se lidských práv, zejména pokud jde o nezávislost soudnictví, nulovou toleranci k policejnímu násilí, reformy trestního soudnictví a zlepšení vazebních podmínek; vyzývá gruzínské orgány, aby dodržovaly vlastnická práva, svobodu shromažďování, svobodu projevu, práva menšin v souladu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin a svobodu sdělovacích prostředků; očekává, že Gruzie splní cíle akčního plánu EPS a doporučení Rady Evropy s cílem dlouhodobé udržitelnosti demokratické vlády a se zvláštním zřetelem k respektu vůči pluralitě a opozici, k mechanismům zajišťující kontrolu a vyváženost a institucionální reformu;

16.

připomíná svou trvalou podporu úsilí Gruzie o provedení politických a hospodářských reforem a posílení jejích demokratických institucí, včetně reformy volebního zákona, čímž vznikne mírová a prosperující Gruzie, která může přispět ke stabilitě v oblasti i ve zbývajících částech Evropy; vyjadřuje hluboké znepokojení nad politickým vývojem v Gruzii v listopadu 2007, který vyvrcholil násilným policejním zásahem proti pokojným demonstrantům, uzavřením nezávislých sdělovacích prostředků a vyhlášením výjimečného stavu; vyjadřuje uspokojení nad tím, že volba prezidenta konaná dne 5. ledna 2008 byla, jak vyplývá z celkového hodnocení mezinárodní volební pozorovatelské mise, v zásadě v souladu s většinou závazků a norem OBSE a Rady Evropy pro konání demokratických voleb; domnívá se, že ačkoli byly zjištěny závažné problémy, které je zapotřebí neprodleně řešit, představovaly tyto volby první skutečně konkurenční volbu prezidenta, při níž měl gruzínský lid možnost vyjádřit svou politickou volbu; vyzývá gruzínské politické síly, aby usilovaly o demokratickou politickou kulturu, v níž je politická opozice respektována a kde cílem konstruktivního dialogu je podpořit a upevnit křehké demokratické instituce Gruzie; vyzývá gruzínské úřady, aby se nedostatky, na něž poukázala předběžná zpráva mezinárodní volební pozorovatelské mise, zabývaly ještě před konáním parlamentních voleb na jaře 2008;

17.

oceňuje, že prezidentské volby konané dne 5. ledna 2008 proběhly pokojně, a považuje to za další krok vpřed v procesu další demokratizace gruzínské společnosti a budování a konsolidace gruzínských demokratických institucí; očekává, že nově zvolený prezident provede za tímto účelem kroky nezbytné k zahájení konstruktivního dialogu s opozicí; vyjadřuje však znepokojení nad celkovým průběhem předvolební kampaně, která byla vedena ve značně polarizované atmosféře poznamenané nedostatkem důvěry a neustálým obviňováním z porušování pravidel a záměrným směšováním státnické činnosti bývalého prezidenta s jeho předvolební kampaní, což přispělo k nerovnosti podmínek této kampaně; vyzývá gruzínské úřady, aby se náležitě a neprodleně zabývaly všemi stížnostmi na průběh voleb; naléhá na gruzínské úřady, aby věnovaly náležitou pozornost připomínkám mezinárodních pozorovatelů a vyřešily všechny problémy, na něž tito pozorovatelé upozornili, a aby se řádně a důkladně připravily na nadcházející všeobecné volby; vyzývá opoziční síly, aby jednaly zodpovědně, respektovaly výsledky voleb a konstruktivně se zapojily do politické diskuse v gruzínských demokratických institucích;

18.

zdůrazňuje, že jasný závazek Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie dodržovat lidská práva a základní svobody má zásadní význam pro určení jejich budoucích vztahů s EU; očekává, že tyto země splní v tomto ohledu cíle akčního plánu evropské politiky sousedství a doporučení Rady Evropy; žádá Komisi, aby se všemi třemi zeměmi vyjednala zřízení podvýboru pro lidská práva;

19.

očekává, že arménské, ázerbájdžánské a gruzínské úřady zabezpečí před volbami, které se budou konat v roce 2008, svobodu projevu, svobodu shromažďování a svobodu sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že schopnost těchto zemí umožnit spravedlivý a vyvážený přístup k veřejným a soukromým sdělovacím prostředkům a uskutečnit volby v souladu s mezinárodními standardy je nezbytná pro další prohlubování jejich vztahů s EU;

20.

vítá rozhodnutí jmenovat Polsko prostředníkem za EU mezi gruzínskou vládou a opozičními sdělovacími prostředky v přípravě voleb, které se budou konat v lednu 2008; domnívá se, že zapojení nových členských států, jež mají s danou oblastí úzké kulturní a historické vazby, má velký význam;

21.

zdůrazňuje význam posílení občanské společnosti a rozvoj mezilidských vztahů podporou demokracie a právního státu; podporuje Komisi, aby plně využívala příležitostí, které nabízí evropský nástroj pro demokracii a lidská práva mimo jiné pro monitorování provádění evropské politiky sousedství; zdůrazňuje, že proces v rámci evropské politiky sousedství a zejména monitorování jejího provádění musí být otevřen spolupráci a konzultaci s občanskou společností; naléhavě žádá Komisi, aby poskytla příklad prostřednictvím vytvoření konkrétního mechanismu pro konzultace s občanskou společností; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby finanční prostředky byly rozdělovány spravedlivě bez politicky motivovaných zásahů; vyzývá Komisi, aby rovněž vytvořila pokyny pro místní regionální orgány týkající se jejich zvláštní úlohy, kterou hrají v provádění akčních plánů politiky sousedství;

22.

zdůrazňuje význam spolupráce v oblasti volného pohybu přes hranice EU a sousedních států; vyzývá Komisi a Radu, aby co nejdříve zahájily činnost podvýboru EU a Gruzie pro svobodu, bezpečnost a právo, aby uskutečnily nezbytné kroky pro zahájení jednání o dohodách o zpětném přebírání osob a zjednodušení vydávání víz mezi EU a Gruzií a pro uzavření dohody o partnerství mobility s EU, a zdůrazňuje při tom negativní dopady zpoždění na vnitřní konflikty v Gruzii a bere na vědomí problémy, které způsobilo rozhodnutí ruských orgánů vydat osobám žijícím v oblasti Abcházie a Jižní Osetie ruské cestovní pasy; podporuje zahájení jednání o dohodách s Arménií a Ázerbájdžánem; pobízí členské státy, aby posílily spolupráci, která zlepší účinnost konzulární služby v zemích jižního Kavkazu a urychlí vytvoření společných středisek pro žádosti o vízum; podporuje využití doplňkových iniciativ v rámci rozvoje globálního přístupu k migraci ve východní a jihovýchodní Evropě;

23.

vyzývá rovněž Komisi, aby finančně podpořila přítomnost evropských nevládních organizací v Arménii, Ázerbájdžánu a Gruzii za účelem šíření jejich znalostí a zkušeností s vytvářením organizované občanské společnosti;

24.

vyzývá Komisi, aby vynaložila veškeré úsilí na zprostředkování spolupráce nevládních organizací a zástupců občanské společnosti těchto tří jihokavkazských zemí s cílem napomoci dialogu, podpořit vzájemné porozumění a náležitě řešit problémy, které tuto oblast sužují; vyzývá úřady příslušných zemí, aby takové iniciativě nebránily;

25.

zdůrazňuje, že zjednodušení pohybu osob souvisí s bezpečností hranic, a vítá iniciativu Komise podporovat regionální spolupráci na jižním Kavkazu v oblasti integrované správy hranic; zdůrazňuje potřebu účinně usnadnit požadavky při udělování víz u malého přeshraničního styku; uvědomuje si, že předpokladem pro spolupráci podél celé gruzínské hranice s Ruskem je dobrá vůle na obou stranách; zdůrazňuje význam transparentnosti rozpočtu a příjmů, což má zajistit, aby vláda před řadovými občany nesla odpovědnost za své výdaje;

26.

vyzývá všechny tři země, aby zvýšily své úsilí v boji proti korupci a při vytváření příznivého obchodního klimatu; zdůrazňuje význam transparentnosti rozpočtu, která je zárukou odpovědnosti vlády za veřejné výdaje; zdůrazňuje, že pro růst malých a středních podniků a udržitelný hospodářský rozvoj má zásadní význam rozvoj vlastnických práv; vybízí k podpoře reforem tržní ekonomiky zaměřených na zvýšení konkurenceschopnosti a upevnění soukromého sektoru; podporuje harmonizaci a další zintenzivnění opatření na liberalizaci obchodu v souladu se zásadami WTO; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby hospodářské reformy provázela přiměřená opatření v sociální oblasti;

27.

vyzývá gruzínské orgány, aby zajistily, že opatření přijatá v boji proti korupci nebudou využita k politickým účelům a aby vyšetřování, soudní stíhání a soudy byly vedeny spravedlivě a transparentně;

28.

konstatuje, že nevyřešené post-sovětské konflikty a nejistota, kterou vyvolaly, byly v zemích této oblasti rozhodujícími faktory zvyšování vojenských výdajů, jež negativně ovlivnilo hospodářský a sociální rozvoj v těchto zemích; vyzývá proto státy v této oblasti, aby zamezily zvyšování svých vojenských výdajů;

29.

domnívá se, že nalezení mírového řešení přetrvávajících post-sovětských konfliktů je klíčem k dosažení politické stability a hospodářského rozvoje na jižním Kavkaze a rovněž v širším regionálním kontextu; zdůrazňuje, že EU může významně přispět ke kultuře dialogu a k porozumění v regionu a zajištění provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 (2000); obhajuje využívání přeshraničních programů a dialogu mezi občanskými společnostmi jako nástroje pro transformaci konfliktu a pro vytvoření důvěry v oblastech, které tyto země rozdělují; vítá zejména snahy Komise poskytovat Abcházii a Jižní Osetii pomoc a informace; podporuje iniciativu zvláštního zástupce EU pro jižní Kavkaz, pana Petera Semnebyho, otevřít informační kancelář v obou odtržených regionech; žádá Komisi a pana Semnebyho, aby uplatňovali tytéž druhy pomoci a šíření informací i v oblasti Náhorního Karabachu;

30.

odmítá zahraniční politiku zaměřenou na vytvoření výhradní sféry vlivu; požaduje konstruktivní zapojení všech zemích ve sdíleném sousedství a naléhavě žádá Rusko, aby nebránilo jakémukoli zapojení EU do řešení konfliktů a mírových operací na jižním Kavkazu;

31.

konstatuje, že k protahování konfliktů v oblasti jižního Kavkazu přispívá rozpor mezi zásadami sebeurčení a územní celistvosti; domnívá se, že tento problém lze vyřešit pouze jednáním na základě zásad vyjádřených v Chartě OSN a Helsinském závěrečném aktu a v rámci regionální integrace; konstatuje, že tento proces nelze uskutečnit bez podpory mezinárodního společenství, a vyzývá EU, aby iniciovala opatření za tímto účelem; domnívá se dále, že pro dosažení dohody o řešení post-sovětských konfliktu v tomto regionu je nezbytné zlepšení vztahů mezi národy na základě evropských standardů a posílení práv menšin takovým způsobem, že bude posílena občanská soudržnost států na jižním Kavkazu;

32.

znovu opakuje bezpodmínečnou podporu územní celistvosti a neporušitelnost mezinárodně uznaných hranic Gruzie a podporuje pokračující snahy, které vyvíjejí gruzínské orgány k dosažení urovnání vnitřních sporů v Abcházii a Jižní Osetii; vyslovuje však politování nad pokračující agresivní rétorikou, kterou účastníci konfliktu při diskusi používají, a podporuje výzvu generálního tajemníka Organizace spojených národů, pana Ban Ki-moona, k zdvojnásobení úsilí předcházet krokům, které by mohly vést k obnovení projevů nepřátelství v Abcházii; vybízí strany, aby plně využívaly dialog a jednání s cílem dosáhnout konečného urovnání konfliktu v Jižní Osetii; vyzývá de facto orgány a jejich správce, aby zabezpečily bezpečné podmínky pro návrat vnitřně vysídlených osob a aby dodržovaly nezcizitelnost vlastnických práv v konfliktních zónách v souladu s výše uvedenou rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1781 (2007); zdůrazňuje, že nalezení uspokojivých řešení otázek základních lidských práv, jako je návrat vnitřně vysídlených osob a jejich majetku a řádné vyšetření válečných zločinů a případů zmizelých osob všemi stranami, bude hrát klíčovou úlohu pro dosažení jakéhokoli trvalého urovnání konfliktů; vyzývá všechny strany, aby se vrátily k jednacímu stolu; a vítá první setkání na vysoké úrovni mezi představiteli Gruzie a Abcházie, k němuž po dlouhé odmlce nedávno došlo;

33.

je toho názoru, že další prodlení v řešení konfliktu v Náhorním Karabachu nejenže neprospěje žádné ze zúčastněných stran konfliktu, ale rovněž ohrozí regionální stabilitu a bude bránit regionálnímu politickému a hospodářskému pokroku; opětovně vyjadřuje respekt a podporu územní celistvosti a mezinárodně uznaným hranicím Ázerbajdžánu i právu na sebeurčení v souladu s Chartou OSN a závěrečným aktem helsinské konference; vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby využily všech příležitostí k mírovému vyřešení konfliktu v Náhorním Karabachu; připomíná svou silnou podporu Minské skupině, avšak lituje, že nedošlo k žádnému významnému pokroku v jednání; vyzývá zúčastněné strany, aby provedly příslušné rezoluce Rady bezpečnosti OSN, a zejména aby umožnily všem uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám bezpečný a důstojný návrat do jejich domovů; varuje před militantní a provokativní rétorikou, která by mohla ohrozit jednací proces;

34.

s politováním konstatuje, že snaha přimět tyto tři země v oblasti k bližší spolupráci je narušována pokračujícími nevyřešenými konflikty způsobenými územními požadavky a separatismem; zdůrazňuje, že oblasti zasažené post-sovětským konfliktem jsou často využívány jako bezpečné útočiště pro organizovaný zločin, praní špinavých peněz, nedovolené obchodování s drogami a pašování zbraní;

35.

připomíná ázerbájdžánským orgánům, že uprchlíků a vnitřně vysídlených osoby by se v konfliktu nemělo využívat jako zbraní; požaduje rozhodnou akci na zlepšení životních podmínek a sociální situace vnitřně vysídlených osob dříve, než jim bude skutečně poskytnuto jejich lidské právo na návrat domů;

36.

vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v poskytování finanční pomoci úsilí Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie o řešení situace uprchlíků a vysídlených osob tím, že pomohou při rekonstrukci budov a výstavbě silnic, infrastruktury pro zásobování vodou a elektrickou energií, nemocnic a škol s cílem umožnit těmto společenstvím jejich účinnější integraci, neboť bude usnadněn rozvoj v regionech, kde žijí, aniž by bylo opomíjeno místní obyvatelstvo, které rovněž často žije pod hranicí chudoby; zdůrazňuje, že je nezbytné řešit problém četných minových polí vzniklých v důsledku konfliktu v Náhorním Karabachu, jež dosud působí osobám v oblasti zranění a někdy i smrt;

37.

vyzývá klíčové aktéry v této oblasti, aby při řešení přetrvávajících post-sovětských konfliktů v regionu hráli konstruktivní úlohu a aby uskutečnili kroky k normalizaci svých vztahů se sousedními zeměmi; opakovaně vyzývá Turecko, aby se angažovalo ve vážném a intenzivním úsilí o vyřešení neurovnaných sporů se všemi sousedními zeměmi, a to v souladu s Chartou OSN a ostatními příslušnými mezinárodními úmluvami, včetně svobodné a otevřené diskuse o událostech, ke kterým došlo v minulosti; opakovaně vyzývá vlády Turecka a Arménie, aby zahájily proces urovnání dnešních sporů i sporů minulosti, a vyzývá Komisi, aby napomáhala usmíření mezi Tureckem a Arménií a využila při tom regionální spolupráce, k níž dochází v rámci evropské politiky sousedství a politiky černomořské synergie; vyzývá Komisi a Radu, aby s orgány Turecka a Arménie řešila otázku otevření turecko-arménské hranice;

38.

navrhuje uspořádání konference 3+3 o bezpečnosti a spolupráci na jižním Kavkazu, které se zúčastní na jedné straně tyto tři země jižního Kavkazu a na druhé straně EU, Spojené státy a Rusko a při níž se bude projednávat otázka bezpečnosti a regionální spolupráce na jižním Kavkazu, se zvláštním důrazem na vytvoření vhodného rámce, v němž budou řešeny přetrvávající post-sovětské konflikty v této oblasti;

39.

připisuje velký význam otevření plynovodu Baku–Tbilisi–Erzerum a ropovodu Baku–Tbilisi–Ceyhan a zdůrazňuje význam projektů na transkaspický energetický koridor, které by přispěly k hospodářskému a obchodnímu rozvoji v regionu a posílily bezpečnost, spolehlivost a diverzifikaci dodávek energie a tranzitního systému z Ázerbájdžánu a Kaspické nížiny na trh EU; důrazně však žádá zúčastněné země a Komisi, aby v souladu s podporou regionální spolupráce, která je jedním z cílů EPS, zahrnuly do plynovodu Baku–Tbilisi–Erzerum a projektů transkaspického energetického koridoru také Arménii;

40.

zdůrazňuje význam prohlubování partnerství v oblasti energetiky mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánem tak, jak to naznačuje výše uvedené memorandum o porozumění ze dne 7. listopadu 2006, a vítá ochotu vlád Ázerbájdžánu a Gruzie dále hrát aktivní úlohu v podpoře tržních dodávek energie a diverzifikace přepravy v této oblasti a tím významně přispívat k evropské energetické bezpečnosti;

41.

vítá zprávu skupiny na nejvyšší úrovni, nazvanou „Síť pro mír a rozvoj“ a sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „Prodloužení hlavních transevropských dopravních os do sousedních zemí“(KOM(2007)0032); opakuje svou podporu vytvoření nové infrastruktury a životaschopných dopravních koridorů, které by poskytly rozmanitost jak u dodavatelů, tak i tras, jako je energetický koridor, který povede přes Kaspické a Černé moře, a plynovod Nabucco, jakož i projekty INOGATE (Mezistátní doprava ropy a plynu do Evropy) a TRACECA (Dopravní koridor Evropa–Kavkaz–Asie) spojující oblast Černého moře s oblastí Kaspického moře;

42.

bere na vědomí, že vyvstala nová skutečnost, v níž mají prvořadou důležitost změna klimatu a bezpečnost dodávek; uznává, že je nezbytné usilovat o diverzifikaci dodávek, jíž lze dosáhnout pouze prostřednictvím posílené spolupráce se sousedními státy, zejména státy v oblasti jižního Kavkazu a Střední Asie, a podporuje regionální a meziregionální rozvoj; domnívá se, že realizace projektů diverzifikace energií by měla být jednou z priorit posílené EPS, a požaduje zvýšení podpory zlepšování investičního klimatu a regulačního rámce na základě zásad Smlouvy o energetické chartě v odvětví energetiky v zemích výroby a tranzitu energie;

43.

konstatuje, že ázerbájdžánské zásoby plynu a ropy bude podle odhadů možné těžit dalších patnáct až dvacet let; konstatuje, že podle posledních odhadů ropná pole pod Kaspickým mořem představují okolo 14 miliard barelů a zásoby zemního plynu dosahují hodnot mezi 850 a 1 370 miliardami m3; je si vědom toho, že je nutno vyvinout úsilí, aby se předešlo tomu, že se země ocitne v pasti „kletby zdrojů“; zdůrazňuje proto význam udržitelných alternativ z hlediska politického i hospodářského; vyzývá ázerbájdžánskou vládu, aby uskutečnila nezbytné kroky k přijetí potřebného právního a provozního rámce s cílem umožnit, aby pomoc EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti byla co nejlépe využita;

44.

se zájmem vítá návrh Komise na vypracování studie o životaschopnosti případné „sousedské dohody o energetice“, a proto vybízí členské země EPS, aby dodržovaly mezinárodní právo a závazky, které přijaly na světových trzích;

45.

podporuje úsilí, které vyvíjí arménská vláda na brzké uzavření stávajícího bloku jaderné elektrárny Medzamor a nalezení vhodné alternativy pro zásobování energií, jak to požaduje Evropská unie, avšak vyjadřuje své znepokojení nad rozhodnutím vlády postavit nový blok v téže elektrárně nacházející se v seismické oblasti a vybízí arménské orgány, aby hledaly alternativní řešení v oblasti zásobování energií;

46.

doporučuje, aby se v rámci spolupráce v oblasti energetiky zohledňovala rovněž vlastní potřeba a přínos jednotlivých států v oblasti energetiky, zejména pokud jde o přístup k energii; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby projekty v oblasti energetiky financované s využitím oficiální rozvojové pomoci v rámci evropského nástroje sousedství a partnerství měly přímý dopad na snižování chudoby a prospěch pro místní obyvatelstvo; vyzývá Komisi, aby posílila svou podporu úsilí těchto tří států, včetně přenosu technologií, v boji proti změně klimatu a vyhledávání specifických případů s cílem řešit neefektivní výrobu energie a spotřební vzorce;

47.

bere na vědomí inter-regionální projekt železnice Baku–Tbilisi–Kars; zdůrazňuje, že tato iniciativa otvírá cestu k lepší hospodářské a politické integraci států této oblasti do evropské a mezinárodní ekonomiky a přispěje k rozvoji hospodářství a obchodu v této oblasti; zdůrazňuje však, že tento projekt obchází stávající a plně funkční železniční trasu v Arménii; naléhavě žádá státy jižního Kavkazu a Turecko, aby prováděly účinnou politiku regionální hospodářské integrace a aby se zdržely jakýchkoli krátkozrakých a politicky motivovaných projektů v oblasti energetiky nebo dopravy, které by byly v rozporu s pravidly EPS týkajícími se udržitelného rozvoje;

48.

připomíná svůj požadavek, aby pravidelné zprávy zvláštního zástupce EU pro jižní Kavkaz, včetně závěrečné souhrnné zprávy předložené na konci mise, byly Parlamentu k dispozici;

49.

vítá rozhodnutí Komise ze dne 10. května 2007 obnovit svou delegaci v Jerevanu a do konce roku 2007 otevřít delegaci v Baku; vyzývá Komisi, aby zajistila, že tyto delegace budou bez dalšího odkladu funkční;

50.

považuje za velmi důležité zvětšit viditelnost zvláštního zástupce Evropské unie pro jižní Kavkaz, pokud se má zlepšit komunikace EU vůči příslušným zemím a jejím občanům; domnívá se, že v tomto ohledu má aktivní zapojení občanské společnosti zásadní význam;

51.

vyzývá Komisi a Radu, aby na základě konkrétního úspěchu jednotlivých zemí zvážila nové posílené dohody s těmito zeměmi;

52.

vyzývá parlamenty dotčených zemí, aby posílily zastoupení parlamentní opozice ve svých delegacích ve výboru pro parlamentní spolupráci, a podporuje prohloubení regionální parlamentní spolupráce, včetně Parlamentního shromáždění pro hospodářskou spolupráci v oblasti Černého moře (BSEC) a Parlamentní iniciativy pro jižní Kavkaz;

53.

zdůrazňuje potřebu využít stávající mnohostranné organizace k posílení vzájemného působení mezi Evropskou unií a zeměmi EPS;

54.

znovu zdůrazňuje, že je nezbytná spolupráce orgánů EU s ostatními dvoustrannými a mnohostrannými subjekty, aby byla zajištěna soudržnost mezi akčními plány a závazky vůči Radě Evropy, OBSE, NATO a OSN;

55.

zdůrazňuje význam oblasti jižního Kavkazu pro EU a potřebu uskutečňovat různé akční plány evropské politiky sousedství, které bude Parlament bedlivě sledovat;