Úřední věstník C 139/2011

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/2

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht — Německo) — Deutsche Lufthansa AG v. Gertraud Kumpan

(Věc C-109/09) (1)

(Pracovní smlouva na dobu určitou - Směrnice 1999/70/ES - Rovné zacházení v zaměstnání a povolání - Úloha vnitrostátního soudu)

2011/C 139/02

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesarbeitsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Deutsche Lufthansa AG

Žalovaný: Gertraud Kumpan

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesarbeitsgericht — Výklad článku 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16), jakož i ustanovení 5 bodu 1 přílohy směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43) — Zákaz diskriminace na základě věku — Vnitrostátní právní úprava povolující pracovní smlouvu na dobu určitou za jediné podmínky, že pracovník dosáhl věku 58 let — Slučitelnost této právní úpravy se výše uvedenými ustanoveními — Právní následky případné neslučitelnosti

Výrok

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je přílohou směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že pod pojem „objektivní úzká spojitost s předchozí pracovní smlouvou na dobu neurčitou uzavřenou s týmž zaměstnavatelem“ obsažený v § 14 odst. 3 zákona o částečném pracovním úvazku a smlouvách na dobu určitou (Gesetz über Teilzeitarbeit und befristete Arbeitsverträge) ze dne 21. prosince 2000 musí být podřazeny situace, kdy smlouvě na dobu určitou bezprostředně nepředchází smlouva na dobu neurčitou uzavřená s týmž zaměstnavatelem a mezi těmito smlouvami je časový odstup několika let, pokud po celé toto období pokračoval původní pracovní poměr s týmž zaměstnavatelem na základě nepřetržitého obnovování smluv na dobu určitou a jeho předmětem byla tatáž činnost. Je na předkládajícím soudu, aby relevantní ustanovení vnitrostátního práva vyložil v co největším možném rozsahu v souladu s uvedeným ustanovením 5 bodem 1.

(1) Úř. věst. C 141, 20.6.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/2

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Prim’Awla tal-Qorti Ċivili — Maltská republika) — AJD Tuna Ltd v. Direttur tal-Agrikoltura u s-Sajd, Avukat Generali

(Věc C-221/09) (1)

(Nařízení (ES) č. 530/2008 - Platnost - Společná rybářská politika - Zachování zdrojů - Obnova populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři)

2011/C 139/03

Jednací jazyk: maltština

Předkládající soud

Prim’Awla tal-Qorti Ċivili

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: AJD Tuna Ltd

Žalovaní: Direttur tal-Agrikoltura u s-Sajd, Avukat Generali

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Prim’Awla tal-Qorti Ċivili — Platnost nařízení Komise (ES) č. 530/2008 ze dne 12. června 2008 o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45 ° západní délky a ve Středozemním moři (Úř. věst. L 155, s. 9)

Výrok

Přezkum položených otázek neodhalil žádnou skutečnost, jíž by mohla být dotčena platnost nařízení Komise (ES) č. 530/2008 ze dne 12. června 2008 o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři, či platnost nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky s ohledem na zásadu kontradiktornosti a zásadu účinné soudní ochrany.

2)	Přezkum položených otázek neodhalil žádnou skutečnost, jíž by mohla být dotčena platnost nařízení č. 530/2008 s ohledem na požadavek odůvodnění vyplývající z čl. 296 odst. 2 SFEU, ze zásady ochrany legitimního očekávání a ze zásady proporcionality.

Nařízení č. 530/2008 je neplatné v rozsahu, v němž zákazy přijaté na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 a týkající se plavidel lovících košelkovými nevody plujících pod španělskou vlajkou či registrovaných v tomto členském státě a hospodářských subjektů Společenství, které s těmito uzavřely smlouvy, nabývají účinnosti k 23. červnu 2008, zatímco pro plavidla lovící košelkovými nevody plujícími pod maltskou, řeckou, francouzskou, italskou a kyperskou vlajkou nebo plavidla zaregistrovaná v těchto členských státech a hospodářské subjekty Společenství, které s těmito uzavřely smlouvy, nabývají účinnosti k 16. červnu 2008, aniž by bylo toto rozdílné zacházení objektivně zdůvodněno.

(1) Úř. věst. C 205, 29.8.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/3

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht München — Německo) — Privater Rettungsdienst und Krankentransport Stadler v. Zweckverband für Rettungsdienst und Feuerwehralarmierung Passau

(Věc C-274/09) (1)

(Veřejné zakázky - Směrnice 2004/18/ES - Koncese na provozování veřejné služby - Záchranné služby - Rozdíl mezi „veřejnou zakázkou na služby“ a „koncesí na služby“)

2011/C 139/04

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht München

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Privater Rettungsdienst und Krankentransport Stadler

Žalovaná: Zweckverband für Rettungsdienst und Feuerwehralarmierung Passau

Za přítomnosti: Malteser Hilfsdienst eV, Bayerisches Rotes Kreuz

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberlandesgericht München — Výklad čl. 1 odst. 2 písm. a) a d) a odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132) — Pojmy „veřejná zakázka na služby“ a „koncese na služby“ — Smlouva o poskytování záchranných služeb uzavřená mezi veřejným zadavatelem a organizacemi poskytujícími záchrannou službu, podle níž se odměna za poskytnuté služby stanoví prostřednictvím jednání mezi těmito organizacemi a třetími osobami, jako například orgány sociálního zabezpečení.

Výrok

Článek 1 odst. 2 písm. d) a odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán v tom smyslu, že je-li odměna vybraného hospodářského subjektu zcela hrazena osobami odlišnými od veřejného zadavatele, který uzavřel smlouvu na poskytování záchranných služeb, a nese-li tento hospodářský subjekt provozní riziko, ač velmi omezené, zejména z důvodu, že výše odměn za užívání dotčených služeb závisí na výsledku každoročních jednání se třetími osobami a že nemá zajištěno plné pokrytí nákladů vynaložených v rámci provádění svých činností v souladu se zásadami stanovenými vnitrostátním právem, musí být uvedená smlouva kvalifikována jako „koncese na služby“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 této směrnice.

(1) Úř. věst. C 267, 7.11.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/4

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State van België — Belgie) — Brussels Hoofdstedelijk Gewest a další v. Vlaamse Gewest

(Věc C-275/09) (1)

(Směrnice 85/337/EHS - Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí - Letiště s hlavní rozjezdovou dráhou o délce 2 100 m nebo více - Pojem „výstavba“ - Prodloužení platnosti provozního povolení)

2011/C 139/05

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State van België

Účastníci původního řízení

Žalobci: Brussels Hoofdstedelijk Gewest, P. De Donder, F. De Becker, K. Colenbie, Ph. Hutsebaut, B. Kockaert, VZW Boreas, F. Petit, V.S. de Burbure de Wezembeek, L. Van Dessel

Žalovaný: Vlaamse Gewest (Vlámský region)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Raad van State van België — Výklad bodu 7 písm. a) přílohy I směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40) — Výstavba letišť s hlavní rozjezdovou a přistávací dráhou o délce 2 100 m nebo více — Pojem „výstavba“

Výrok

Článek 1 odst. 2 druhá odrážka a bod 7 přílohy I směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, musí být vykládány tak, že:

—	prodloužení platnosti stávajícího povolení k provozu letiště nelze při neexistenci prací nebo zásahů měnících fyzický stav dané lokality kvalifikovat jako „záměr“ nebo jako „výstavbu“ ve smyslu výše uvedených ustanovení;

—

předkládajícímu soudu však přísluší určit na základě použitelné vnitrostátní právní úpravy a případně s přihlédnutím ke kumulativnímu účinku několika prací nebo zásahů provedených od vstupu uvedené směrnice v platnost, zda se toto povolení vydává v jedné z fází vícestupňového povolovacího řízení, po jehož skončení má dojít k výkonu činností naplňujících znaky záměru ve smyslu bodu 13 první odrážky přílohy II, vykládaného ve vzájemném spojení s bodem 7 přílohy I uvedené směrnice. Nedošlo-li k posouzení vlivů takovýchto prací nebo zásahů na životní prostředí v dřívější fázi povolovacího řízení, je na předkládajícím soudu, aby zajistil užitečný účinek směrnice tím, že bude dbát na to, aby takovéto posouzení bylo provedeno alespoň ve fázi vydání provozního povolení.

(1) Úř. věst. C 267, 7.11.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/4

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 17. března 2011 — Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-326/09) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2004/113/ES - Sociální politika - Rovné zacházení s muži a ženami - Přístup ke zboží a službám a jejich poskytování - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

2011/C 139/06

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. van Beek a M. Kaduczak, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika (zástupce: M. Dowgielewicz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí nebo neoznámení předpisů nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (Úř. věst. L 373, s. 37), ve stanovené lhůtě

Výrok

Polská republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 312, 19.12.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/5

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — řízení zahájená Josep Penarroja Fa

(Spojené věci C-372/09 a C-373/09) (1)

(Článek 43 ES - Svoboda usazování - Článek 49 ES - Volný pohyb služeb - Omezení - Soudní znalci v oboru překladatelství - Výkon veřejné moci - Vnitrostátní právní úprava vyhrazující postavení soudního znalce osobám zapsaným na seznamech vedených vnitrostátními soudními orgány - Odůvodnění - Proporcionalita - Směrnice 2005/36/ES - Pojem „regulované povolání“)

2011/C 139/07

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Josep Penarroja Fa

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de cassation (Francie) — Výklad článků 43 ES, 45 ES, 49 ES s 50 ES — Vnitrostátní právní úprava vyhrazující postavení soudního znalce osobám zapsaným na seznamech vedených vnitrostátními soudními orgány a podmiňující tento zápis splnění požadavků na věk, kvalifikaci, bezúhonnost a nezávislost, ale nestanovující zohlednění přiznání postavení znalce soudními orgány jiného členského státu, ani zavedení jiných způsobů přezkumu výše uvedených podmínek — Slučitelnost této právní úpravy s ustanoveními primárního práva týkajícími se svobody usazování a volného pohybu služeb

Výrok

1)	Úkoly svěřené odborníkovi v postavení soudního znalce — překladatele, a to soudem případ od případu v rámci sporu, který projednává, představují poskytování služeb ve smyslu článku 50 ES, který odpovídá nynějšímu článku 57 SFEU.

2)	Takové činnosti soudních znalců v oblasti překladatelství, jako jsou činnosti, které jsou předmětem původního řízení, nejsou činnostmi spojenými s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 45 prvního pododstavce ES, který odpovídá nynějšímu čl. 51 prvnímu pododstavci SFEU.

Článek 49 ES, odpovídající nynějšímu článku 56 SFEU, brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava, která je dána v původním řízení, podle které zápis do seznamu soudních znalců — překladatelů podléhá splnění podmínek kvalifikace, aniž se jednotlivci musí dozvědět důvody přijatého rozhodnutí, které se jich týká, a aniž může být předmětem účinného opravného prostředku podaného k soudu umožňujícího ověřit jeho legalitu, zejména pak pokud jde o požadavek vyplývající z práva Unie, aby jejich kvalifikace získaná a uznaná v jiných členských státech byla řádně zohledněna.

Článek 49 ES, kterému odpovídá nynější článek 56 SFEU, brání takovému požadavku, jako je požadavek, který je stanoven v článku 2 zákona č. 71-498, ze kterého vyplývá, že zápis určité osoby jakožto překladatele do celostátního seznamu soudních znalců nelze provést, pokud znalec nedoloží svůj zápis na seznam soudních znalců sestavovaný cour d’appel po tři po sobě následující roky, jestliže je patrné, že takový požadavek zamezuje v rámci posuzování žádosti osoby usazené v jiném členském státě, která takový zápis nedoloží, tomu, aby kvalifikace získaná touto osobou a uznaná v jiném členském státě byla náležitě zohledněna za účelem zjištění toho, zda a v jaké míře mohou odpovídat dovednostem obvykle očekávaným od osoby zapsané po tři po sobě následující roky na seznam vedený cour d’appel.

Úkoly soudních znalců — překladatelů poskytované znalci zapsanými na takový seznam, jako je celostátní seznam soudních znalců vedený Cour de cassation, nespadají pod pojem „regulované povolání“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací.

(1) Úř. věst. C 282, 21.11.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeidshof te Brussel — Belgie) — Maurits Casteels v. British Airways plc

(Věc C-379/09) (1)

(Volný pohyb pracovníků - Články 45 SFEU a 48 SFEU - Sociální zabezpečení migrujících pracovníků - Zachování nároků z penzijního připojištění - Nečinnost Rady - Zaměstnanec, který byl stejným zaměstnavatelem zaměstnán postupně v několika členských státech)

2011/C 139/08

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Arbeidshof te Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobce: Maurits Casteels

Žalovaná: British Airways plc

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Arbeidshof te Brussel — Výklad článků 39 ES a 42 ES a směrnice Rady 98/49/ES ze dne 29. června 1998 o ochraně nároků zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob, kteří se pohybují ve Společenství, na penzijní připojištění (Úř. věst. L 209, s. 46; Zvl. vyd. 05/03, s. 323) — Nečinnost Rady — Zaměstnanec, který byl stejným zaměstnavatelem postupně zaměstnáván v různých provozovnách v různých členských státech (nikoliv v rámci vyslání) a který vždy podléhal režimu penzijního připojištění platnému v daném místě.

Výrok

1)	Článek 48 SFEU nemá přímý účinek, kterého by se mohl jednotlivec dovolávat vůči zaměstnavateli ze soukromého sektoru v rámci sporu vedeného před vnitrostátními soudy.

Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání v rámci povinného použití kolektivní smlouvy tomu,

—	aby při určení doby pro nabytí konečných nároků na plnění z penzijního připojištění v určitém členském státě nebyly zohledněny roky zaměstnání odpracované pro stejného zaměstnavatele v jeho provozovnách nacházejících se v různých členských státech a na základě téže rámcové pracovní smlouvy, a

—	aby byl zaměstnanec, který byl přeložen z provozovny svého zaměstnavatele nacházející se v jednom členském státě do provozovny téhož zaměstnavatele nacházející se v jiném členském státě, považován za zaměstnance, který odešel od tohoto zaměstnavatele na vlastní přání.

(1) Úř. věst. C 312, 19.12.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — Charles Defossez v. Christian Wiart, jednající jako likvidátor společnosti Sotimon SARL, Office national de l'emploi fonds de fermeture d'entreprises, Centre de gestion et d’études de l’Association pour la gestion du régime de garantie des créances des salariés de Lille (CGEA)

(Věc C-477/09) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Směrnice 80/987/EHS a 2002/74/ES - Platební neschopnost zaměstnavatele - Ochrana zaměstnanců - Úhrada nesplacených pohledávek zaměstnanců - Určení příslušné záruční instituce - Výhodnější záruka podle vnitrostátního práva - Možnost dovolávat se této výhodnější záruky)

2011/C 139/09

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobce: Charles Defossez

Žalovaní: Christian Wiart, jednající jako likvidátor společnosti Sotimon SARL, Office national de l'emploi fonds de fermeture d'entreprises, Centre de gestion et d’études de l’Association pour la gestion du régime de garantie des créances des salariés de Lille (CGEA)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de cassation (Francie) — Výklad článku 8a směrnice Rady č. 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění směrnice č. 2002/74/ES (Úř. věst. L 270, s. 10), ve spojení s článkem 9 téže směrnice — Určení záruční instituce příslušné k vyplacení nesplacených pohledávek zaměstnanců — Záruční instituce členského státu, na jehož území zaměstnanci obvykle pracují — Možnost zaměstnanců dovolávat se výhodnější záruky instituce, u které je jejich zaměstnavatel pojištěn a u které přispívá podle vnitrostátního práva

Výrok

Článek 3 směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, v jejím znění před změnami provedenými směrnicí 2002/74/ES, musí být vykládán tak, že k úhradě nesplacených pohledávek zaměstnance, který obvykle vykonával svou zaměstnaneckou činnost v jiném členském státě, než ve kterém má sídlo jeho zaměstnavatel, který byl prohlášen za platebně neschopného před 8. říjnem 2005, není-li tento zaměstnavatel usazen v tomto jiném členském státě a plní-li svou povinnost přispívat na financování záruční instituce v členském státě svého sídla, je za plnění povinností vymezených tímto článkem odpovědná posledně uvedená instituce.

Směrnice 80/987 nebrání tomu, aby vnitrostátní právní předpisy stanovily, že se zaměstnanec může dovolávat mzdové záruky vnitrostátní instituce podle práva tohoto členského státu vedle nebo namísto záruky poskytované institucí určenou za příslušnou na základě této směrnice, avšak za podmínky, že uvedená záruka vede k vyšší úrovni ochrany zaměstnance.

(1) Úř. věst. C 37, 13.2.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/7

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal da Relação do Porto — Portugalsko) — Manuel Carvalho Ferreira Santos v. Companhia Europeia de Seguros, S.A.

(Věc C-484/09) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Směrnice 72/166/EHS - Článek 3 odst. 1 - Směrnice 84/5/EHS - Článek 2 odst. 1 - Směrnice 90/232/EHS - Článek 1 - Právo na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel - Podmínky pro omezení - Podíl na vzniku škody - Neexistence zavinění přičitatelného řidičům - Odpovědnost za škodlivý následek)

2011/C 139/10

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal da Relação do Porto

Účastníci původního řízení

Žalobce: Manuel Carvalho Ferreira Santos

Žalovaná: Companhia Europeia de Seguros, S.A.

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal da Relação do Porto — Výklad čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. L 103, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 10), čl. 2 odst. 1 druhé směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. 1984, L 8, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 3) a článku 1 třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. L 129, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 249) — Určení režimu občanskoprávní odpovědnosti použitelného na škody způsobené provozem motorového vozidla — Podmínky pro omezení práva na náhradu škody z povinného ručení na základě přispění ke vzniku škody ze strany jednoho z řidičů odpovědných za nehodu — Neexistence zavinění ze strany obou řidičů — Odpovědnost za škodlivý následek

Výrok

Článek 3 odst. 1 směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, čl. 2 odst. 1 druhé směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a článek 1 třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě, že v důsledku srážky vozidel vznikne škoda, aniž je jednomu z řidičů možné přičíst zavinění, rozděluje odpovědnost ve vztahu k této škodě úměrně podílu každého vozidla na jejím vzniku a v případě pochybností v této otázce přisuzuje každému z řidičů stejný podíl na vzniku škody.

(1) Úř. věst. C 37, 13.2.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/7

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof — Rakousko) — Tanja Borger v. Tiroler Gebietskrankenkasse

(Věc C-516/09) (1)

(Sociální zabezpečení pracovníků - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Osobní působnost - Výklad pojmu „zaměstnaná osoba“ - Přídavky na péči o dítě - Prodloužení neplacené dovolené)

2011/C 139/11

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Tanja Borger

Žalovaná: Tiroler Gebietskrankenkasse

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberster Gerichtshof — Výklad čl. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35) — Přídavky na péči o dítě — Osobní působnost — Výklad pojmu „pracovník“ — Osoba s bydlištěm ve Švýcarsku, která se se svým zaměstnavatelem usazeným v členském státě dohodla na přerušení pracovního poměru z důvodu narození dítěte („Karenz“), a jež přesáhla dvouletou dobu takového přerušení, která je upravena zákonem tohoto členského státu

Výrok

Osobě, která se nachází v situaci žalobkyně ve věci v původním řízení, musí být během šestiměsíčního prodloužení neplacené dovolené po narození jejího dítěte přiznáno postavení „zaměstnané osoby“ ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné osoby a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1606/98 ze dne 29. června 1998, pokud je dotyčná osoba během této doby pojištěna, a to i pro případ pouze jedné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) tohoto nařízení. Je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda ve sporu, který mu byl předložen, je tato podmínka splněna.

(1) Úř. věst. C 63, 13.3.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/8

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Regeringsrätten — Švédsko) — Skandinaviska Enskilda Banken AB Momsgrupp v. Skatteverket

(Věc C-540/09) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Šestá směrnice o DPH - Článek 13 část B, písm. d) bod 5 - Osvobození od daně - Záruka za upsání emise („underwriting guarantee“) poskytovaná za provizi úvěrovou institucí emitujícím společnostem v rámci vydávání akcií na kapitálovém trhu - Operace zahrnující cenné papíry)

2011/C 139/12

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Regeringsrätten

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Skandinaviska Enskilda Banken AB Momsgrupp

Žalovaný: Skatteverket

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Högsta förvaltningsdomstolen (dříve Regeringsrätten) — Výklad čl. 13 části B šesté směrnice Rady 77/388/ES ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Osvobození od daně — Záruka za upsání emise, poskytovaná za provizi bankou společnosti vydávající nové akcie — Plnění spočívající v závazku banky koupit část akcií emitující společnosti v případě, že počet akcií upsaných v dané lhůtě bude nedostatečný, jehož účelem je zajistit emitující společnosti finanční prostředky, které měly být touto emisí získány (underwriting)

Výrok

Článek 13 část B písm. d) bod 5 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození od daně z přidané hodnoty upravené v tomto ustanovení zahrnuje služby, které úvěrová instituce poskytuje ve formě záruky za upsání emise a za protiplnění společnosti, která hodlá vydat akcie, s tím, že se tato instituce zavazuje koupit akcie, které nebudou upsány ve stanovené lhůtě.

(1) Úř. věst. C 51, 27.2.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/8

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 17. března 2011 — Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-23/10) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Uvedení čerstvých banánů do volného oběhu - H Uvedená hmotnost neodpovídající skutečné hmotnosti - Povinnost celních orgánů kontrolovat uvedenou hmotnost - Celní kodex Společenství - Nařízení (EHS) č. 2913/92 - Článek 68 a násl. - Nařízení (EHS) č. 2454/93 - Článek 290a - Příloha 38b - Systém vlastních zdrojů - Ztráta příjmů - Nařízení (EHS, Euratom) č. 1552/89 - Nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 - Články 2, 6, 9, 10 a 11)

2011/C 139/13

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: A. Caeiros, zmocněnec)

Žalovaná: Portugalská republika (zástupce: L. Inez Fernandes, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článku 68 a násl. nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), článku 290a nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3) a jeho přílohy 38b, jakož i článků 2, 6, 9, 10 a 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 155, s. 1) a nařízení Rady č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000 (Úř. věst. L 155, s. 1), kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169) — Uvedení čerstvých banánů do volného oběhu — Uvedená hmotnost neodpovídající skutečné hmotnosti — Vlastní zdroje — Ztráta příjmů

Výrok

Portugalská republika tím, že její celní orgány v letech 1998 až 2002 opakovaně přijímaly celní prohlášení o uvedení čerstvých banánů do volného oběhu, ačkoli věděly nebo měly a mohly vědět, že uváděná hmotnost banánů neodpovídala jejich skutečné hmotnosti, a tím, že portugalské orgány odmítaly poskytnout vlastní zdroje odpovídající ztrátě příjmů a dlužných úroků z prodlení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 13, 68 a 71 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve spojení s článkem 290a nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Komise (ES) č. 89/97 ze dne 20. ledna 1997, jakož i článků 2, 6, 9 a 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1355/96 ze dne 8. července 1996, a týchž článků nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Evropská komise a Portugalská republika ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 100, 17.4.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/9

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel — Lucembursko) — Heiko Koelzsch v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-29/10) (1)

(Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy - Pracovní smlouva - Volba práva smluvními stranami - Kogentní/Imperativní ustanovení práva rozhodného v případě neexistence volby práva - Určení tohoto práva - Pojem země, v níž zaměstnanec,obvykle vykonává svoji práci - Zaměstnanec, který vykonává svoji práci ve více než jednom smluvním státě)

2011/C 139/14

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel

Účastníci původního řízení

Žalobce: Heiko Koelzsch

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour d'appel — Výklad čl. 6 odst. 2 písm. a) Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980 (Úř. věst. 1980, L 266, s. 1) — Určení rozhodného práva pro žalobu podanou pro zneužívající rozvázání pracovního poměru z důvodu neexistence volby rozhodného práva učiněné stranami individuální pracovní smlouvy — Pojem „místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svoji práci“ — Zaměstnanec vykonávající práci v několika zemích, který se ovšem pravidelně vrací do jedné z nich

Výrok

Článek 6 odst. 2 písm. a) Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy zaměstnanec vykonává svou činnost ve více než jednom smluvním státě, je zemí, v níž zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci ve smyslu tohoto ustanovení, země, v níž nebo z níž zaměstnanec s přihlédnutím ke všem okolnostem, které charakterizují uvedenou činnost, plní podstatnou část svých povinností vůči svému zaměstnavateli.

(1) Úř. věst. C 80, 27.3.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/10

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 10. března 2011 — Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-51/10 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Označení, které tvoří výlučně číslice - Přihláška označení, „1000“ jakožto ochranné známky pro brožury, periodika a noviny - Údajně popisný charakter uvedeného označení - Kritéria pro použití čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 - Povinnost OHIM zohlednit svou dřívější rozhodovací praxi“)

2011/C 139/15

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. (zástupce: A. von Mühlendahl, Rechtsanwalt)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) ze dne 19. listopadu 2009, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (T-298/06), kterým Soud zamítl žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) R 447/2006-4 ze dne 7. srpna 2006, kterým se zamítá odvolání podané proti rozhodnutí průzkumového referenta o zamítnutí zápisu slovní ochranné známky „1000“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 28 a 41 — Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 113, 1.5.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/10

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo — Španělsko) — Telefónica Móviles España SA v. Administración del Estado, Secretaría de Estado de Telecomunicaciones

(Věc C-85/10) (1)

(Telekomunikační služby - Směrnice 97/13/ES - Obecná povolení a individuální licence - Poplatky uplatnitelné na podniky, které jsou držiteli individuálních licencí - Článek 11 odst. 2 - Výklad - Vnitrostátní právní předpisy, které nespojují poplatek se zvláštním účelem - Zvýšení poplatku pro digitální systémy beze změny poplatku pro analogické systémy první generace - Slučitelnost)

2011/C 139/16

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Telefónica Móviles España SA

Žalovaná: Administración del Estado, Secretaría de Estado de Telecomunicaciones

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal Supremo — Výklad čl. 11 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro obecná povolení a individuální licence v odvětví telekomunikačních služeb (Úř. věst. L 117, s. 15) — Daně a poplatky vztahující se na podniky, které jsou držiteli individuálních licencí — Uložení poplatku nad rámec poplatků povolených směrnicí a s cílem, který směrnice nepředvídá — Penalizace modernějších technologií ve srovnání s obstarožními technologiemi

Výrok

Požadavky stanovené v čl. 11 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro obecná oprávnění a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb, podle nichž poplatek uložený provozovatelům telekomunikačních služeb za užívání omezených zdrojů musí sledovat cíl optimálního využití těchto zdrojů a brát ohled na nezbytnost podporovat rozvoj inovačních služeb a hospodářské soutěže, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví uložení poplatku provozovatelům telekomunikačních služeb, kteří jsou držiteli individuálních licencí, za užívání radiových frekvencí, aniž stanoví zvláštní účel pro příjmy získané z tohoto poplatku, a která ve značné míře zvyšuje částku tohoto poplatku pro určenou technologii, aniž ji mění pro jinou technologii.

(1) Úř. věst. C 134, 22.5.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/11

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal Administrativo — Portugalsko) — Strong Segurança SA v. Município de Sintra, Securitas-Serviços e Tecnologia de Segurança

(Věc C-95/10) (1)

(Veřejné zakázky na služby - Směrnice 2004/18/ES - Článek 47 odst. 2 - Přímý účinek - Použitelnost na služby spadající do přílohy II B směrnice)

2011/C 139/17

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Strong Segurança SA

Žalovaný: Município de Sintra, Securitas-Serviços e Tecnologia de Segurança

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Supremo Tribunal Administrativo — Výklad článků 21, 23, čl. 35 odst. 4, čl. 47 odst. 2 a přílohy II B směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132) — Hospodářské a finanční předpoklady uchazeče — Možnost hospodářského subjektu využít schopností jiných subjektů — Přímý účinek pozdě provedené směrnice

Výrok

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby nezakládá povinnost členských států použít čl. 47 odst. 2 této směrnice také na zakázky, jejichž předmětem jsou služby uvedené v příloze II B této směrnice. Tato směrnice však nebrání členským státům v tom, aby takové použití stanovily ve svých právních předpisech, případně veřejným zadavatelům v tom, aby tak učinili v dokumentaci týkající se zakázky.

(1) Úř. věst. C 113, 1.5.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/11

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Symvoulio tis Epikrateias — Řecko) — Naftiliaki Etaireia Thasou AE (C-128/10), Amaltheia I Naftiki Etaireia (C-129/10) v. Ypourgos Emporikis Naftilías

(Spojené věci C-128/10 a C-129/10) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Volný pohyb služeb - Námořní kabotáž - Nařízení (EHS) č. 3577/92 - Články 1 a 4 - Předchozí správní povolení pro služby námořní kabotáže - Kontrola podmínek bezpečnosti lodí - Zachování přístavního pořádku - Povinnosti veřejné služby - Neexistence přesných a předem známých kritérií)

2011/C 139/18

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Symvoulio tis Epikrateias

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Naftiliaki Etaireia Thasou AE (C-128/10), Amaltheia I Naftiki Etaireia (C-129/10)

Žalovaný: Ypourgos Emporikis Naftilías

za přítomnosti: Koinopraxia Epibatikon Ochimatagogon Ploion Kavalas — Thasou (C-128/10)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Symvoulio tis Epikrateias — Výklad článků 1, 2 a 4 nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (Úř. věst. L 364, s. 7; Zvl. vyd. 06/02, s. 10) — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost předchozího správního povolení pro služby námořní kabotáže — Systém umožňující kontrolu možnosti provádět spojení za podmínek bezpečnosti lodí a zachování přístavního pořádku — Neexistence přesných a předem známých kritérií

Výrok

Ustanovení článku 1 ve spojení s článkem 4 nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992, o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž), je třeba vykládat tak, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která pro služby námořní kabotáže zavádí režim předchozího povolení spočívající v tom, že se přijímají správní rozhodnutí, jimiž se ukládá povinnost dodržovat určité přístavní časy z důvodů souvisejících s bezpečností lodí a přístavním pořádkem a s povinnostmi veřejné služby, zejména v případě, kdy několik majitelů lodí má zájem o připlutí do téhož přístavu v téže době, pokud se takový režim zakládá na objektivních, nediskriminačních a předem známých kritériích. Pokud jde o správní rozhodnutí, jimiž se ukládají povinnosti veřejné služby, musí rovněž být prokazatelná skutečná potřeba veřejné služby, bez níž by v situaci volné hospodářské soutěže byla dopravní obslužnost nedostatečná. Vnitrostátní soud musí posoudit, zda jsou ve věcech v původních řízeních tyto podmínky splněny.

(1) Úř. věst. C 134, 22.5.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 4. února 2011 — Schutzverband der Spirituosen-Industrie eV v. Sonnthurn Vertriebs GmbH

(Věc C-51/11)

2011/C 139/21

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Schutzverband der Spirituosen-Industrie eV

Žalovaná: Sonnthurn Vertriebs GmbH

Předběžné otázky

Zahrnuje pojem zdraví v definici výrazu „zdravotní tvrzení“ v čl. 2 odst. 2 bodu 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (1) ve znění nařízení Komise (EU) č. 116/2010 ze dne 9. února 2010 (2) i celkový pocit dobrého stavu organismu?

V případě, že odpověď na první otázku bude záporná:

Směřuje komerční sdělení v souvislosti s označováním nebo obchodní úpravou či reklamou na potraviny, které mají být jako takové určeny konečnému spotřebiteli, přinejmenším i na duševní a tělesnou pohodu nebo pouze na celkový pocit dobrého stavu organismu, pokud odkazuje na jednu z funkcí uvedených v čl. 13 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 1924/2006 způsobem popsaným v čl. 2 odst. 2 bodě 5 tohoto nařízení?

V případě, že odpověď na první otázku bude záporná a výpověď ve smyslu popsaném ve druhé otázce směřuje přinejmenším i na duševní a tělesnou pohodu:

Může být údaj, podle kterého určitý nápoj s obsahem alkoholu více než 1,2 % objemových nezatěžuje nebo neohrožuje tělo a jeho funkce, při zohlednění svobody projevu a svobody informací podle čl. 6 odst. 3 EU ve spojení s článkem 10 EÚLP a zásady proporcionality, která je vlastní právu Společenství, zahrnut pod zákaz v čl. 4 odst. 3 první věty nařízení (ES) č. 1924/2006?

(1) Úř. věst. L 404, s. 9; oprava v Úř. věst. L 12, 18.1.2007, s. 3; oprava v Úř. věst. L 25, 30.1.2008, s. 12; oprava v Úř. věst. L 86, 28.3.2008, s. 34.

(2) Úř. věst. L 37, s. 16.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 7. února 2011 — Vodafone España, S.A.

(Věc C-55/11)

2011/C 139/22

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Vodafone España, S.A.

Předběžné otázky

Je třeba článek 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES (1) ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje ukládat poplatek za práva na instalování zařízení na obecním veřejném majetku operátorům, kteří používají síť k poskytování mobilních telefonních služeb, aniž jsou vlastníky této sítě?

Pro případ, že tento poplatek bude shledán slučitelným s uvedeným článkem 13 směrnice 2002/20/ES, jsou podmínky, za nichž napadené obecní nařízení poplatek ukládá, v souladu s požadavky objektivity, přiměřenosti a nediskriminace, stanovenými uvedeným ustanovením, jakož i s potřebou zajistit optimální využití dotčených zdrojů?

3)	Je třeba uvedenému článku 13 směrnice 2002/20/ES přiznat přímý účinek?

(1) Úř. věst. L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 7. února 2011 — Vodafone España, S.A. v. Ayuntamiento de Tudela

(Věc C-57/11)

2011/C 139/23

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Vodafone España, S.A.

Žalovaný: Ayuntamiento de Tudela

Předběžné otázky

3)	Je třeba uvedenému článku 13 směrnice 2002/20/ES přiznat přímý účinek?

(1) Úř. věst. L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 7. února 2011 — France Telecom España, S.A./

(Věc C-58/11)

2011/C 139/24

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: France Telecom España, S.A.

Předběžné otázky

3)	Je třeba uvedenému článku 13 směrnice 2002/20/ES přiznat přímý účinek?

(1) Úř. věst. L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/14

Kasační opravný prostředek podaný dne 22. února 2011 Longevity Health Products, Inc. proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 16. prosince 2010 ve věci T-363/09, Longevity Health Products, Inc. v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Gruppo Lepetit SpA

(Věc C-81/11 P)

2011/C 139/25

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Longevity Health Products, Inc. (zástupce: J. Korab, Rechtsanwalt)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Gruppo Lepetit SpA

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	připustit kasační opravný prostředek podaný společností Longevity Health Products, Inc.,

—	zrušit rozhodnutí Tribunálu ze dne 16. prosince 2010 ve věci T-363/09,

—	uložit Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uvádí, že Tribunál porušil její právo na spravedlivý proces tím, že jí neposkytl čas na odpověď na návrhová žádání OHIM.

Navrhovatelka rovněž tvrdí, že se Tribunál nevyjádřil k argumentům majitelky ochranné známky týkajícím se nebezpečí záměny.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Bergamo (Itálie) dne 28. února 2011 — trestní řízení proti Survivalovi Godwinovi

(Věc C-94/11)

2011/C 139/26

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Bergamo

Účastník původního řízení

Survival Godwin

Předběžná otázka

Brání články 15 a 16 směrnice 2008/115/ES (1) s ohledem na zásady loajální spolupráce a užitečného účinku směrnic tomu, aby chování státního příslušníka třetí země, který neoprávněně pobývá v členském státu, mohlo z důvodu jeho prosté nespolupráce v rámci řízení o vyhoštění, a konkrétně prostého nedodržení příkazu k ukončení pobytu vydaného správním orgánem, být trestným činem, za který lze uložit trest odnětí svobody až na 4 léta v případě, že nesplnil první příkaz vydaný policejním ředitelem, a trest odnětí svobody až na 5 let v případě nesplnění následných příkazů?

(1) Úř. věst. L 348, s. 98.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana (Itálie) dne 3. března 2011 — Ministero dell’Interno, Questura di Caltanissetta v. Massimiliano Rizzo

(Věc C-107/11)

2011/C 139/27

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ministero dell’Interno, Questura di Caltanissetta

Žalovaný: Massimiliano Rizzo

Předběžné otázky

Lze považovat za slučitelnou s články 43 ES a 49 ES vnitrostátní právní úpravu zavedenou nařízením Bersani (nařízením s mocí zákona č. 223 ze dne 4. července 2006, které bylo změněno na zákon č. 248 ze dne 4. srpna 2006), která mimo jiné zakotvuje:

a)	existenci obecné tendence na ochranu majitelů koncesí udělených v dřívější době na základě výběrového řízení, které protiprávně vyloučilo část hospodářských subjektů;

b)	existenci ustanovení, které zaručují skutečné zachování nabytých obchodních pozic (jako například zákaz, aby noví koncesionáři umístili své přepážky v určité vzdálenosti od již existujících přepážek); a

c)	hypotézu, že koncese propadne, pokud koncesionář vykonává přímo nebo nepřímo přeshraniční činnost týkající se her, které odpovídají předmětu koncese?

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/15

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2011 — Altstoff Recycling Austria v. Komise

(Věc T-419/03) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Systém sběru a recyklace použitých obalů v Rakousku - Dohody o sběru a třídění obsahující doložky o výlučnosti - Rozhodnutí, kterým se uděluje individuální výjimka - Uložené povinnosti - Zásada proporcionality)

2011/C 139/28

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Altstoff Recycling Austria AG, dříve Altstoff Recycling Austria AG a ARGEV Verpackungsverwertungs-Gesellschaft mbH (Vídeň, Rakousko) (zástupce: H. Wollmann, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně W. Mölls, poté W. Mölls a H. Gading, a nakonec R. Sauer, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: EVA Erfassen und Verwerten von Altstoffen GmbH (Vídeň) (zástupci: A. Reidlinger a I. Hartung, advokáti); a Bundeskammer für Arbeiter und Angestellte (Vídeň) (zástupce: K. Wessely, advokát)

Předmět věci

Návrh na zrušení článků 2 a 3 rozhodnutí Komise 2004/208/ES ze dne 16. října 2003 v řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (Věci COMP D3/35.470 — ARA a COMP D3/35.473 — ARGEV, ARO) (Úř. věst. 2004, L 75, s. 59).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Altstoff Recycling Austria AG ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropské komisi, společnosti EVA Erfassen und Verwerten von Altstoffen GmbH a Bundeskammer für Arbeiter und Angestellte, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 59, 6.3.2004.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/15

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2011 — Lotyšsko v. Komise

(Věc T-369/07) (1)

(Životní prostředí - Směrnice 2003/87/ES - Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů - Národní alokační plán pro přidělení povolenek na emise skleníkových plynů pro Lotyšsko na období let 2008 až 2012 - Tříměsíční lhůta - Článek 9 odst. 3 směrnice 2003/87)

2011/C 139/29

Jednací jazyk: lotyština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lotyšská republika (zástupci: původně E. Balode-Buraka a K. Bārdiņa, poté L. Ostrovska a nakonec L. Ostrovska a K. Drēviņa, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: U. Wölker, E. Kalnins a I. Rubene, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalobkyni: Litevská republika (zástupci: D. Kriaučiūnas, zmocněnec); Slovenská republika (zástupci: původně J. Čorba, poté B. Ricziová, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: původně Z. Bryanston-Cross, poté S. Behzadi-Spencer, I. Rao a F. Penlington, zmocněnci, ve spolupráci s J. Mauricim, barrister)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2007) 3409 ze dne 13. července 2007 o změně národního alokačního plánu pro přidělení povolenek na emise skleníkových plynů oznámeného Lotyšskou republikou na období let 2008 až 2012, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, s. 32, Zvl. vyd. 15/07, s. 631).

Výrok rozsudku

Rozhodnutí Komise K(2007) 3409 ze dne 13. července 2007 o změně národního alokačního plánu pro přidělení povolenek na emise skleníkových plynů oznámeného Lotyšskou republikou na období let 2008 až 2012, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES, se zrušuje.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Lotyšskou republikou.

3)	Litevská republika, Slovenská republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/16

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2011 — Ford Motor v. OHIM — Alkar Automotive (CA)

(Věc T-486/07) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství CA - Starší slovní a obrazová ochranná známka Společenství KA - Relativní důvod pro zamítnutí - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))

2011/C 139/30

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ford Motor Company (Dearborn, Michigan, Spojené státy) (zástupce: R. Ingerl, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: D. Botis, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem: Alkar Automotive, SA (Derio, Španělsko) (zástupce: S. Alonso Maruri, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 25. října 2007 (věc R 85/2006-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi Ford Motor Company a Alkar Automotive, SA.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Ford Motor Company se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 51, 23.2.2008.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/16

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2011 — Access Info Europe v. Rada

(Věc T-233/09) (1)

(Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Dokument týkající se probíhajícího legislativního procesu - Částečné odepření přístupu - Žaloba na neplatnost - Lhůta pro podání žaloby - Přípustnost - Zpřístupnění třetí osobou - Neexistence zániku právního zájmu na pokračování v řízení - Identifikace delegací členských států, které jsou autory návrhů - Výjimka týkající se ochrany rozhodovacího procesu)

2011/C 139/31

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Access Info Europe (Madrid, Španělsko) (zástupci: O. W. Brouwer a J. Blockx, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: C. Fekete a M. Bauer, zmocněnci)

Vedlejší účastníci řízení podporující žalovanou: Řecká republika (zástupci: E.-M. Mamouna a K. Boskovits, zmocněnci) a Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: E. Jenkinson a S. Ossowski, zmocněnci, ve spolupráci s L. J. Stratfordem, barrister)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Rady ze dne 26. února 2009, kterým byl odepřen přístup k některým informacím obsaženým ve zprávě ze dne 26. listopadu 2008, jež se týká návrhu nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 26. února 2009, kterým byl odepřen přístup k některým informacím obsaženým ve zprávě ze dne 26. listopadu 2008, jež se týká návrhu nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, se zrušuje.

2)	Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Access Info Europe.

3)	Řecká republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 205, 29.8.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/17

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. března 2011 — Visti Beheer v. OHIM — Meister (GOLD MEISTER)

(Věc T-372/09) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství GOLD MEISTER - Starší národní slovní ochranná známka a starší slovní ochranná známka Společenství MEISTER - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))

2011/C 139/32

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Visti Beheer BV (Helmond, Nizozemsko) (zástupce: A. Herbetz, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: S. Schäffner, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Meister Co. AG (Wollerau, Švýcarsko) (zástupce: V. Knies, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 26. června 2009 (věc R 1465/2008-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi Meister & Co. AG a Visti Beheer BV

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Visti Beheer BV ponese vlastní náklady řízení a náhradí náklady řízení vynaložené OHIM.

3)	Společnost Meister & Co. AG ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 282, 21.11.2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/17

Usnesení Tribunálu ze dne 14. března 2011 — Campailla v. Komise

(Věc T-429/09) (1)

(Žaloba na náhradu škody - Promlčecí lhůta - Článek 46 statutu Soudního dvora - Nepřípustnost)

2011/C 139/33

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Massimo Campailla (Boulogne-sur-Mer, Francie) (zástupci: původně P. Goergen, poté G. Reuter a C. Verbruggen, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bordes a T. Scharf, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba na náhradu škody směřující k náhradě újmy údajně utrpěné žalobcem z důvodu odmítnutí Komise zasáhnout do sporu mezi žalobcem a kamerunským státem

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Massimo Campailla ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 161, 19.6.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/17

Usnesení Tribunálu ze dne 8. března 2011 — Herm. Sprenger v. OHIM — Kieffer Sattlerwarenfabrik (forma třmenu)

(Věc T-463/09) (1)

(Ochranná známka Společenství - Návrh na prohlášení neplatnosti - Zpětvzetí návrhu na prohlášení neplatnosti - Nevydání rozhodnutí ve věci samé)

2011/C 139/34

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Herm. Sprenger GmbH Co. KG (Iserlohn, Německo) (zástupce: V. Schiller, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zástupci: C. Jenewein a B. Schmidt, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Georg Kieffer Sattlerwarenfabrik GmbH (Mnichov, Německo) (zástupce: N. Fischer, advokát)

Předmět

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 4. září 2009 (věc R 1614/2008-4) týkajícímu se řízení ve věci neplatnosti mezi společnostmi Georg Kieffer Sattlerwarenfabrik GmbH a Herm. Sprenger GmbH Co. KG

Výrok

1)	Již není namístě o žalobě rozhodnout.

2)	Žalobkyně a vedlejší účastnice řízení ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim každé náhrada poloviny nákladů řízení vynaložených žalovaným.

(1) Úř. věst. C 11, 16.1.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/18

Usnesení Tribunálu ze dne 17. března 2011 — Marcuccio v. Komise

(Věc T-44/10 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředníci - Sociální zabezpečení - Náhrada zdravotních výdajů - Povinnost uvést odůvodnění - Akt nepříznivě zasahující do právního postavení - Zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek)

2011/C 139/35

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: J. Currall a C. Berardis-Kayser, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 25. listopadu 2009, Marcuccio v. Komise (F-11/09, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení tohoto usnesení.

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	L. Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v tomto stupni.

(1) Úř. věst. C 80, 27.3.2010.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/18

Žaloba podaná dne 4. ledna 2011 — Portugalsko v. Komise

(Věc T-3/11)

2011/C 139/36

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Portugalská republika (zástupci: L. Inez Fernandes, M. Figueiredo a J. Saraiva de Almeida, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje Tribunálu, aby

—

zrušil rozhodnutí Komise 2010/668/EU ze dne 4. listopadu 2010 o vyloučení některých výdajů uskutečněných členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) z financování Evropské unie v části, ve které u důvodu „závad v systému LPIS-GIS, v provádění kontrol na místě a ve výpočtu sankcí“ používá finanční opravy v různých opatřeních, přičemž vylučuje z financování Evropské unie částku 40 690 655,11 eur ve vztahu k výdajům prohlášeným žalobkyní za hospodářské roky 2005, 2006 a 2007 a

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně deset žalobních důvodů.

1)	První žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise nevzala v úvahu údaje předložené portugalskými orgány ohledně kontrol provedených v oblasti LPIS-GIS, které byly založeny na analýze rizik v souladu s článkem 27 nařízení Komise (ES) č. 796/2004.

2)	Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise nevzala v úvahu údaje předložené portugalskými orgány ohledně intenzifikace kontrol provedených v oblasti LPIS-GIS v souladu s článkem 26 nařízení Komise (ES) č. 796/2004.

3)	Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise nevzala v úvahu údaje předložené portugalskými orgány ohledně kontrol provedených v oblasti LPIS-GIS v souladu s pravidlem 75 %/90 %, na které odkazuje čl. 24 odst. 1 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 796/2004.

4)	Čtvrtý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise vyjádřila vážné a odůvodněné pochybnosti o neúčinnosti a vadách kontrol, přičemž se opřela pouze o případ zahrnutí jedné dálnice do povrchu, na něž se vztahuje podpora.

Pátý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise použila „Pokyny pro výpočet finančních důsledků při vypracovávání rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF“, které jsou uvedeny v dokumentu VI/5330/1997-PT, a tím porušila zásadu rovného zacházení s členskými státy.

6)	Šestý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise použila kromě výdajů týkajících se režimu jednotné platby v hospodářském roce 2006 finanční opravy, čímž zahrnula všechna opatření prvního a druhého pilíře.

Sedmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise neposoudila „Výpočet sankcí“ ve světle údajů předložených portugalskými orgány, z nichž vyplývá dosažení souladu s čl. 49 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 796/2004, jakož i neexistence nebezpečí pro Fond, takže napadené rozhodnutí představuje v tomto ohledu také porušení zásady proporcionality.

8)	Osmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise rozhodla o nesplnění povinnosti ve světle údajů předložených portugalskými orgány, které prokazují úplné dosažení souladu s článkem 53 nařízení Komise (ES) č. 796/2004.

Devátý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, jelikož Komise nevzala v úvahu údaje předložené portugalskými orgány, které prokazují, že dosáhla souladu s článkem 21 nařízení č. 2237/2003 v roce 2004 a s čl. 13 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 v roce 2005, pokud jde o kontroly minimální hustoty výsadby stromů nesoucích skořápkové ovoce.

10)	Desátý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení Komise, pokud jde o použití oprav na částky zaplacené v rámci opatření „Dodatečné částky pomoci“, které zahrnovalo prémie na maso a prostředky RPU zaplacené za zvláštní práva.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/19

Žaloba podaná dne 24. ledna 2011 — Aecops v. Komise

(Věc T-51/11)

2011/C 139/37

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: AECOPS — Associação de Empresas de Construção, Obras Públicas e Serviços (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: J. da Cruz Vilaça a L. Pinto Monteiro, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	v souladu s článkem 263 SFEU zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. října 2010 ve věci 88 0369 P1, jímž se částka finanční pomoci schválené rozhodnutím Komise K(88) 831 ze dne 29. dubna 1988 snižuje na 37 056 405 portugalských escud a jímž se zároveň ukládá vrácení částky 294 298,41 eur.

—	uložil Evropské komisi, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z překročení přiměřené lhůty pro přijetí rozhodnutí, což zahrnuje:

—

promlčení lhůty pro zahájení řízení: žalobkyně se domnívá, že napadené rozhodnutí bylo přijato po uplynutí promlčecí doby čtyř let stanovené článkem 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství. I kdyby se mimoto případně prokázalo, že došlo k přerušení této promlčecí lhůty, její délka každopádně překročila dvojnásobek promlčecí doby, aniž bylo přijato jakékoli rozhodnutí podle čl. 3 odst. 1 čtvrtého pododstavce uvedeného nařízení. Jelikož došlo k promlčení předmětného práva, je třeba napadené rozhodnutí považovat za nezákonné a nevykonatelné;

—

porušení zásady právní jistoty: žalobkyně se domnívá, že skutečnost, že Komise od okamžiku, kdy došlo k namítaným nesrovnalostem, do okamžiku přijetí konečného rozhodnutí nechala uplynout více než dvacet let, představuje porušení zásady právní jistoty. Podle této základní zásady právního řádu Evropské unie má každý právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány Unie řešeny v přiměřené lhůtě;

—

porušení práva na obhajobu: žalobkyně se domnívá, že došlo k porušení jejího práva na obhajobu, neboť skutečnost, že od okamžiku, kdy došlo k namítaným nesrovnalostem, do okamžiku přijetí konečného rozhodnutí uplynulo více než dvacet let, jí znemožnila vyjádřit se včas, tedy v době, kdy ještě disponovala dokumenty, jimiž by bylo možné odůvodnit výdaje, na něž podle Komise nelze poskytnout příspěvek.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění: žalobkyně se domnívá, že napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky, které na odůvodnění klade článek 296 SFEU. Napadené rozhodnutí totiž neuvádí, byť stručně, důvody, které vedly ke snížení finanční pomoci poskytnuté z Evropského sociálního fondu; ani v dopise Instituto de Gestão do Fundo Social Europiu, jímž bylo napadené rozhodnutí žalobkyni sděleno, nejsou smysluplně uvedeny důvody pro snížení pomoci ani to, na které výdaje lze a na které nelze poskytnout příspěvek. Podle žalobkyně by i uvedené nedostatky odůvodnění měly Tribunál vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/20

Žaloba podaná dne 24. ledna 2011 — Aecops v. Komise

(Věc T-52/11)

2011/C 139/38

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: AECOPS — Associação de Empresas de Construção, Obras Públicas e Serviços (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: J. da Cruz Vilaça a L. Pinto Monteiro, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	v souladu s článkem 263 SFEU zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. října 2010 ve věci 89 0979 P3, jímž se částka finanční pomoci schválené rozhodnutím Komise K(89) 0570 ze dne 22. března 1989 snižuje na 426 070 portugalských escud a jímž se zároveň ukládá vrácení částky 14 430,02 eur.

—	uložil Evropské komisi, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z překročení přiměřené lhůty pro přijetí rozhodnutí, což zahrnuje:

—

Druhý žalobní důvod vychází z porušení: žalobkyně se domnívá, že napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky, které na odůvodnění klade článek 296 SFEU. Napadené rozhodnutí totiž neuvádí, byť stručně, důvody, které vedly ke snížení finanční pomoci poskytnuté z Evropského sociálního fondu; ani v dopise Instituto de Gestão do Fundo Social Europiu, jímž bylo napadené rozhodnutí žalobkyni sděleno, nejsou smysluplně uvedeny důvody pro snížení pomoci ani to, na které výdaje lze a na které nelze poskytnout příspěvek. Podle žalobkyně by i uvedené nedostatky odůvodnění měly Tribunál vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/20

Žaloba podaná dne 24. ledna 2011 — Aecops v. Komise

(Věc T-53/11)

2011/C 139/39

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: AECOPS — Associação de Empresas de Construção, Obras Públicas e Serviços (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: J. da Cruz Vilaça a L. Pinto Monteiro, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	v souladu s článkem 263 SFEU zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. října 2010 ve věci 89 0771 P1, jímž se částka finanční pomoci schválené rozhodnutím Komise K(89) 0570 ze dne 22. března 1989 snižuje na 48 504 201 portugalských escud a jímž se zároveň ukládá vrácení částky 628 880,97 eur.

—	uložil Evropské komisi, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z překročení přiměřené lhůty pro přijetí rozhodnutí, což zahrnuje:

—

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. odůvodnění: žalobkyně se domnívá, že napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky, které na odůvodnění klade článek 296 SFEU. Napadené rozhodnutí totiž neuvádí, byť stručně, důvody, které vedly ke snížení finanční pomoci poskytnuté z Evropského sociálního fondu; ani v dopise Instituto de Gestão do Fundo Social Europiu, jímž bylo napadené rozhodnutí žalobkyni sděleno, nejsou smysluplně uvedeny důvody pro snížení pomoci ani to, na které výdaje lze a na které nelze poskytnout příspěvek. Podle žalobkyně by i uvedené nedostatky odůvodnění měly Tribunál vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/21

Kasační opravný prostředek podaný dne 18. února 2011 Evropskou nadací odborného vzdělávání (ETF) proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 9. prosince 2010 ve věci F-87/08, Schuerings v. ETF

(Věc T-107/11 P)

2011/C 139/40

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská nadace odborného vzdělávání (ETF) (zástupkyně: L. Levi, advokát)

Další účastnice řízení: Gisela Schuerings (Nice, Francie)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 9. prosince 2010 ve věci F-87/08;

—	v důsledku toho zamítl žalobu podanou v prvním stupni, a proto

—	uložil další účastnici řízení o kasačním opravném prostředku náhradu veškerých nákladů řízení v obou stupních.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka čtyři důvody.

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nerespektování pojmů zájem služby a pracovní místo, jakož i článků 2 a 47 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie a povinnosti odůvodnění Soudem pro veřejnou službu, když tento soud v bodě 62 napadeného rozsudku rozhodl, že „dříve, než agentura propustí zaměstnance se smlouvou na dobu neurčitou z důvodu, že úkoly, které mu byly přiděleny, byly zrušeny nebo přesunuty na jiný subjekt, má dotyčná agentura povinnost přezkoumat, zda dotyčná osoba nemůže být přeřazena na jiné stávající pracovní místo nebo na pracovní místo, které má být brzy vytvořeno na základě přidělení nových pravomocí dotyčné agentuře“.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení zásad proporcionality a právní jistoty, jelikož Soud pro veřejnou službu v bodě 63 napadeného rozsudku rozhodl, že správa musí při přezkumu možností přeřazení „zvážit zájem služby, kterým se řídí výběr nejvhodnější osoby pro stávající pracovní místo nebo pro pracovní místo, které má být brzy vytvořeno, současně se zájem zaměstnance, o jehož propuštění se uvažuje. Přitom musí zohlednit […] různá kritéria, mezi která patří požadavky na pracovní místo s ohledem na kvalifikaci a potenciál zaměstnance, […], jakož i jeho věk, roky služby a počet let, po které musí ještě přispívat, než bude moci uplatnit svá důchodová práva“.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení pravidel non ultra vires a non ultra petitum, jakož i procesních pravidel spojených se zásadou kontradiktornosti, jelikož Soud pro veřejnou službu:

—	vycházel z argumentů, které mezi účastnicemi řízení nebyly prodiskutovány,

—	zohlednil žalobní důvod, který se lišil od žalobních důvodů uplatňovaných G. Schuerings, a

—	uložil ETF přijmout G. Schuerings zpět, přestože nenavrhovala, aby byla přijata zpět.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 266 SFEU a povinnosti odůvodnění, jelikož Soud pro veřejnou službu tím, že v případě zrušení rozhodnutí o propuštění uložil přijmout dotyčnou zpět namísto peněžní náhrady škody, nerespektoval pravomoc svěřenou ETF při výkonu zrušovacího rozsudku ani ustálenou judikaturu.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/22

Kasační opravný prostředek podaný dne 18. února 2011 Evropskou nadací pro vzdělávání (ETF) proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 9. prosince 2010 ve věci F-88/08, Vandeuren v. ETF

(Věc T-108/11 P)

2011/C 139/41

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Evropská nadace pro vzdělávání (ETF) (zástupce: L. Levi, advokát)

Další účastnice řízení: Monique Vandeuren (Pino Torinese, Itálie)

Návrhová žádání

Navrhovatelka navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 9. prosince 2010 ve věci F-88/08;

—	v důsledku toho zamítl žalobu v prvním stupni, a proto

—	uložil další účastnici řízení náhradu veškerých nákladů v obou stupních.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty, které navrhovatelka uplatňuje, jsou shodné s důvody a argumenty uplatněnými ve věci T-107/11 P, ETF v. Schuerings.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/22

Žaloba podaná dne 18. února 2011 — ASA v. OHIM — Merck (FEMIFERAL)

(Věc T-110/11)

2011/C 139/42

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: ASA Sp. z o.o. (Głubczyce, Polsko) (zástupce: M. Chimiak, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Merck Sp. z o.o. (Varšava, Polsko)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 19. listopadu 2010 ve věci R 0182/2010-1 v plném rozsahu;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „FEMIFERAL“ (přihláška č. 5320701) pro výrobky zařazené do třídy 5.

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Merck Sp. z o.o.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Národní slovní ochranná známka „Feminatal“ a národní obrazová ochranná známka se slovním prvkem „feminatal“ pro výrobky zařazené do třídy 5.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení a zamítnutí přihlášky v plném rozsahu.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 (1) v důsledku nesprávného zjištění, že ochranné známky „Feminatal“ a „FEMIFERAL“ jsou si tak podobné, že u polské veřejnosti existuje nebezpečí záměny ohledně původu výrobků, nesprávného posouzení rozlišovací způsobilosti předpony „femi“, nezohlednění zvláštností polské veřejnosti a zásad polského jazyka, a rovněž nesprávného posouzení podobnosti výrobků na všech třech úrovních — vzhledové, fonetické i pojmové.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (kodifikované znění) (Úř. věst. L 78, s. 1).

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/23

Žaloba podaná dne 25. února 2011 — Giordano v. Komise

(Věc T-114/11)

2011/C 139/43

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Jean-François Giordano (Sète, Francie) (zástupci: D. Rigeade a J. Jeanjean, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	konstatoval, že vydáním nařízení Komise Evropských společenství č. 530/2008 ze dne 12. června 2008 byla Jean-François GIORDANOVI způsobena škoda;

—	uložil Komisi Evropských společenství, aby Jean-François GIORDANOVI zaplatila částku ve výši pěti set čtyřiceti dvou tisíc pěti set devadesáti čtyř eur (542 594 EUR) jako náhradu škody, včetně úroků ve výši stanovené právními předpisy a kapitalizace uvedených úroků;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

První žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (1) a ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž pouhé vážné ohrožení zachování vodních zdrojů umožňuje Komisi přijmout nouzová opatření. Žalobce uvádí, že Komise neprokazuje, že během rybolovné sezóny tuňáka obecného v roce 2008 došlo k nadměrnému odlovu.

2)	Druhý žalobní důvod, vycházející z narušení výkonu a provozování profesní činnosti v rozporu s čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie v rozsahu, v němž mělo nařízení č. 530/2008 za následek omezení činnosti žalobce.

3)	Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení zásady právní jistoty v rozsahu, v němž byl nařízením č. 530/2008 zakázán lov tuňáka obecného ode dne 16. června 2008, přestože ve Francii byl tento lov povolen až do dne 30. června 2008.

4)	Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady legitimního očekávání, neboť žalobce oprávněně očekával, že vzhledem k tomu, že lov tuňáka obecného byl ve Francii původně povolen až do dne 30. června 2008, bude moci svou rybolovnou činnost provozovat až do dne 30. června 2008.

Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení vlastnického práva v rozsahu, v němž mělo nařízení č. 530/2008 pro žalobce za následek povinné ukončení rybolovu tuňáka obecného, přestože měl povolení k rybolovu udělené ministerstvem zemědělství a rybolovu na období od 1. dubna 2008 do 30. června 2008 — povolení, jež představuje nedílnou součást hospodářského zájmu žalobce. Žalobce uvádí, že:

—	utrpěl vážnou hospodářskou ztrátu spojenou se svou profesní činností, jelikož ulovený tuňák obecný je „majetek“ ve smyslu článku 1 prvního protokolu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a

—	se jedná o virtuální pohledávku, neboť žalobce v ní měl legitimní očekávání.

(1) Úř. věst. L 358, s. 59.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/23

Žaloba podaná dne 10. března 2011 — pelicantravel.com v. OHIM — Pelikan (Pelikan)

(Věc T-136/11)

2011/C 139/44

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: slovenština

Účastníci řízení

Žalobkyně: pelicantravel.com s.r.o. (Bratislava, Slovenská republika) (zástupce: M. Chlipala, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Pelikan Vertriebsgesellschaft mbH & Co. KG (Hannover, Německo)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 9. prosince 2010 ve věci R 1428/2009-2,

—	uložil Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) náhradu nákladů řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka „Pelikan“ pro služby tříd 35 a 39 (ochranná známka Společenství č. 3 325 941).

Majitel ochranné známky Společenství: Pelikan Vertriebsgesellschaft mbH & Co. KG.

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Odůvodnění návrhu na prohlášení neplatnosti: přihlašovatelka nejednala při podání přihlášky ochranné známky v dobré víře [čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009] (1).

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, neboť OHIM podle názoru žalobkyně nesprávně vyhodnotil skutkový stav věci a předložené důkazy a věc nesprávně právně posoudil, v důsledku čehož dospěl k nesprávnému závěru, že dotčená ochranná známka nebyla přihlášena ve zlé víře.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/24

Žaloba podaná dne 11. března 2011 — TMS Trademark-Schutzrechtsverwertungsgesellschaft v. OHIM — Comercial Jacinto Parera (MAD)

(Věc T-152/11)

2011/C 139/45

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Trademark-Schutzrechtsverwertungsgesellschaft mbH (Düsseldorf, Německo) (Zástupci: B. Hein a M.-H. Hoffmann, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Comercial Jacinto Parera, SA (Barcelona, Španělsko)

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 16. prosince 2010 ve věci R 449/2009-2;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení vzniklých v řízení před odvolacím senátem.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na zrušení: Obrazová ochranná známka „MAD“ pro výrobky zařazené do třídy 25.

Majitelka ochranné známky Společenství: Comercial Jacinto Parera, SA.

Účastnice řízení navrhující zrušení ochranné známky Společenství: Žalobkyně.

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Částečné zamítnutí návrhu.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 15 a článku 51 nařízení (ES) č. 207/2009 (1) a pravidla 22 nařízení (ES) č. 2868/95 (2), protože odvolací senát na základě předložených dokladů o užívání nemohl dospět k závěru, že obrazová ochranná známka „MAD“ je skutečně užívána pro „oděvy“.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189).

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/24

Žaloba podaná dne 14. března 2011 — Zenato Azienda Vitivinicola Srl v. OHIM — Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Verona (ZENATO RIPASSA)

(Věc T-153/11)

2011/C 139/46

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Zenato Azienda Vitivinicola Srl (Peschiera del Garda, Itálie) (zástupce: A. Rizzoli, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Verona (Verona, Itálie)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil tuto žalobu společně s jejími přílohami za přípustnou,

—	zrušil rozhodnutí odvolacího senátu (body 1, 2 a 3 výroku) v části, v níž vyhovuje odvolání, vyhovuje námitkám a v plném rozsahu zamítá přihlášku, ukládá přihlašovatelce náhradu nákladů řízení osoby podávající námitky v námitkovém řízení a v odvolacím řízení,

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „ZENATO RIPASSA“ (přihláška č. 5 848 015), pro výrobky třídy 33 (alkoholické nápoje)

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Verona

Namítaná ochranná známka nebo označení: Italská slovní ochranná známka „RIPASSO“ (č. 682 213), pro výrobky třídy 33 („vína, pálenky a likéry“)

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: Vyhovění námitkám a zamítnutí přihlášky v plném rozsahu

Dovolávané žalobní důvody:Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/25

Žaloba podaná dne 14. března 2011 — Zenato Azienda Vitivinicola Srl v. OHIM — Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Verona (Ripassa Zenato)

(Věc T-154/11)

2011/C 139/47

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Zenato Azienda Vitivinicola Srl (Peschiera del Garda, Itálie) (zástupce: A. Rizzoli, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Camera di Commercio Industria, Artigianato e Agricoltura di Verona (Verona, Itálie)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil tuto žalobu společně s jejími přílohami za přípustnou,

—	zrušil rozhodnutí odvolacího senátu (body 1, 2 a 3 výroku) v části, v níž vyhovuje odvolání, vyhovuje námitkám a v plném rozsahu zamítá přihlášku, ukládá přihlašovatelce náhradu nákladů řízení osoby podávající námitky v námitkovém řízení a v odvolacím řízení

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka obsahující slovní prvek „RIPASSA ZENATO“ (přihláška č. 5 877 865), pro výrobky třídy 33

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Camera di Commercio Industria, Artigianato e Agricoltura di Verona

Namítaná ochranná známka nebo označení: Italská slovní ochranná známka „RIPASSO“ (č. 682 213), pro výrobky třídy 33

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: Vyhovění námitkám a zamítnutí přihlášky v plném rozsahu

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/25

Žaloba podaná dne 10. března 2011 — Magnesitas de Rubián a další v. Parlament a Rada

(Věc T-158/11)

2011/C 139/48

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Magnesitas de Rubián, SA (Incio, Španělsko), Magnesitas Navarras, SA (Zubiri, Španělsko), Ellinikoi Lefkolithoi Anonimos Metalleftiki Viomichaniki Naftiliaki kai Emporiki Etaireia (Atény, Řecko) (zástupci: H. Brokelmann, P. Martínez-Lage Sobredo, advokáti)

Žalovaní: Parlament a Rada

Návrhová žádání žalobkyň

Předmětem tohoto řízení je zrušení individuálního rozhodnutí uvedeného v čl. 13 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (Úř. věst. L 334, s.17) v rozsahu, v němž ukládá členským státům povinnost držet se závěrů o nejlepších dostupných technikách uvedených pod číslem 3.5 „referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách v průmyslových odvětvích výroby cementu, vápna a oxidu hořečnatého“ (Úř. věst. C 166, s. 5), pokud jde o podmínky, za nichž příslušné orgány udělují povolení zařízením na výrobu oxidu horečnatého, na něž se vztahuje povolení podle uvedené směrnice.

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí;

—	podpůrně, v případě, že by nezrušil toto rozhodnutí v plném rozsahu, pokud jde o číslo 3.5 referenčního dokumentu, v každém případě jej zrušil v rozsahu, v němž jde o číslo 3.5.5.4 uvedeného dokumentu, včetně emisních hodnot stanovených v tabulce 3.11, která je v něm obsažena, a

—	v každém případě uložil Evropskému parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby uplatňují žalobkyně čtyři žalobní důvody:

1)	První žalobní důvod vychází z nedostatečné příslušnosti Evropské komise. V tomto ohledu tvrdí, že Evropská komise nebyla příslušná k začlenění výroby oxidu horečnatého do referenčního dokumentu.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení formálních náležitostí, zvláště z

—	nedostatečné informovanosti žalobkyň o zahájení postupu přípravy referenčního dokumentu, jíž se mohly účastnit až v pozdní fázi,

—	nezohlednění v referenčním dokumentu „split views“ (různých názorů) žalobkyň,

—	nedodržení lhůty stanovené k analýze konečného návrhu referenčního dokumentu.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 1 směrnice 2008/1/ES o integrované prevenci a omezování znečištění.

V tomto ohledu tvrdí, že referenční dokument porušuje cíl stanovený v článku 1 výše uvedené směrnice, a sice ochranu životního prostředí jako celku, stejně jako jej porušují závěry uvedené pod číslem 3.5 uvedeného dokumentu, který napadené rozhodnutí prohlašuje za závazný.

4)	Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení obecné zásady rovného zacházení, jelikož napadené rozhodnutí zachází stejným způsobem s podniky, které jsou v různých situacích.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/26

Žaloba podaná dne 18. března 2011 — Petroci v. Rada

(Věc T-160/11)

2011/C 139/49

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Petroci Holding (Abidžan, Pobřeží slonoviny) (zástupce: M. Ceccaldi, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí 2011/18/SZBP a nařízení Rady (EU) 25/2011 ze dne 14. ledna 2011 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům, a zejména co se týče společnosti PETROCI;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty uplatňované žalobkyní jsou v podstatě stejné nebo podobné, jako žalobní důvody a hlavní argumenty uplatňované v rámci věci T-142/11, SIR v. Rada.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/26

Žaloba podaná dne 15. března 2011 — High Tech v. OHIM — Vitra Collections (Tvar židle)

(Věc T-161/11)

2011/C 139/50

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: High Tech Srl (Milán, Itálie) (zástupci: G. Floridia a R. Floridia, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Vitra Collections AG

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a prohlásil ochrannou známku Společenství č. 2.298.420 za neplatnou

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: trojrozměrná obrazová ochranná známka představující „Alu chair“ (ochranná známka Společenství č. 2 298 420) pro výrobky zařazené do třídy 20.

Majitelka ochranné známky Společenství: Vitra Collections AG

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: žalobkyně

Odůvodnění návrhu na prohlášení neplatnosti: porušení čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu iii) nařízení č. 207/2009. Žalobkyně také uplatňuje neplatnost ochranné známky z důvodu, že její zápis by vyloučil žalobkyni z trhu s designovými předměty, které jsou veřejným dílem, a jedná se tedy o přihlášku, která nebyla podána v dobré víře.

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: výklad a nesprávné použití čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu iii) a čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/27

Žaloba podaná dne 17. března 2011 — Cofra v. OHIM — O2 (can do)

(Věc T-162/11)

2011/C 139/51

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cofra Holding AG (Zug, Švýcarsko) (zástupci: K.-U. Jonas a J. Bogatz, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: O2 Holdings Ltd (Slough, Spojené království)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 10. ledna 2011 ve věci R 242/2009-4;

—	uložit žalovanému a případně dalším účastníkům náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: O2 Holdings Ltd.

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „can do“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16, 25, 35, 36, 38 a 43.

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Slovní ochranná známka „CANDA“ pro výrobky zařazené do třídy 25.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 15 a čl. 42 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 (1), jakož i pravidla 22 nařízení (ES) č. 2868/95 (2), protože odvolací senát při posuzování důkazu o užívání, které zachovává právo, použil příliš restriktivní kritéria a dostatečně nezohlednil zvláštní prodejní situaci v podniku žalobkyně. Dále porušení čl. 76 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009, protože odvolací senát neoprávněně nezohlednil různé podklady, které byly předloženy jako důkaz o užívání, které zachovává právo. Konečně porušení čl. 75 druhé věty nařízení (ES) č. 207/2009, protože odvolací senát neinformoval žalobkyni o tom, že předložené důkazy o užívání nepovažuje za dostatečné a neposkytl žalobkyni možnost, aby v rámci ústního jednání poskytla další důkazy.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/27

Žaloba podaná dne 17. března 2011 — Cofra v. OHIM — 02 (can do)

(Věc T-163/11)

2011/C 139/52

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cofra Holding AG (Zug, Švýcarsko) (zástupci: K.-U. Jonas a J. Bogatz, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: O2 Holdings Ltd (Slough, Spojené království)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 10. ledna 2011 ve věci R 246/2009-4;

—	uložit žalovanému a případně dalším účastníkům řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: O2 Holdings Ltd

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „can do“ pro výrobky zařazené do tříd 9, 16, 25, 35, 36, 38 a 43

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: národní obrazová ochranná známka, obsahující slovní prvek „CANDA“ pro výrobky zařazené do třídy 25.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 15 a čl. 42 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 (1) jakož i pravidla 22 nařízení (ES) č. 2868/95 (2), neboť odvolací senát při posuzování důkazu relevantního používání uplatnil příliš úzká kritéria a nedostatečně zohlednil zvláštní situaci prodeje v podniku žalobkyně. Krom toho porušení čl. 76 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 (3), neboť odvolací senát neprávem nezohlednil různé podklady předložené k prokázání relevantního používání namítané ochranné známky. Konečně porušení čl. 75 druhé věty nařízení (ES) č. 207/2009, neboť odvolací senát neinformoval žalobkyni o tom, že nepovažuje předložené důkazy relevantního používání za dostatečné a neumožnil žalobkyni předložit v rámci ústní části řízení další důkazy.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/1995 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, 15.12.1995, s. 1).

(3) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/28

Žaloba podaná dne 18. března 2011 — Modelo Continente Hipermercados v. Komise

(Věc T-174/11)

2011/C 139/53

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Modelo Continente Hipermercados, SA — pobočka ve Španělsku (Alcorcón, Španělsko) (zástupci: J. Buendía Sierra, E. Abad Valdenebro, M. Muñoz de Juan, R. Calvo Salinero, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

prohlásil důvody uvedené v této žalobě za přípustné a opodstatněné a v důsledku toho zrušil čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví, že čl. 12 odst. 5 TRLIS (Texto Refundido de la Ley sobre el Impuesto de Sociedades) (zákon o dani z příjmu právnických osob) obsahuje prvky státní podpory;

—	podpůrně, zrušil čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví, že čl. 12 odst. 5 TRLIS obsahuje prvky státní podpory, když se použije na nabytí podílů, které vedou k získání kontroly;

—	podpůrně, zrušil rozhodnutí pro porušení podstatných procesních náležitostí a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí Komise ze dne 28. října 2009 o daňových odpisech finančního goodwill vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích C 45/07 (ex NN 51/07, ex CP 9/07) zavedených Španělskem (Úř. věst. 2011, L 7, s. 48).

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž bylo stanoveno, že opatření představuje státní podporu.

—

Komise neprokázala, že dotčené daňové opatření zvýhodňuje „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“. Komise se omezila na domněnku, že toto opatření je selektivní, jelikož se vztahuje pouze na nabytí podílů v zahraničních společnostech, a nikoliv v tuzemských společnostech. Žalobkyně se domnívá, že uvedené odůvodnění je nesprávné a pohybuje se v kruhu. Skutečnost, že použití zkoumaného opatření je — stejně jako u kterékoliv jiného daňového opatření — založeno na splnění určitých objektivních požadavků, neznamená, že jde o opatření právně nebo fakticky selektivní. Podle odůvodnění Komise by byly prima facie všechny daňové předpisy selektivní.

—

Dále na první pohled rozdílné zacházení podle čl. 12 odst. 5 TRLIS rozhodně nepředstavuje selektivní zvýhodnění, nýbrž staví na roveň z daňového hlediska všechny operace nabytí akcií, ať vnitrostátních nebo zahraničních: vzhledem k nemožnosti provedení přeshraničních spojení podniků lze provádět odpisy majetku podniku pouze v rámci státu, jelikož v takovém případě existují daňové normy, které to umožňují. V tomto smyslu čl. 12 odst. 5 TRLIS pouze rozšiřuje takovou možnost na koupi aktiv v zahraničních společnostech, což je operace, která je z funkčního hlediska nejbližším ekvivalentem vnitrostátních spojení podniků, a zapadá tedy do struktury a logiky španělského systému.

—	Podpůrně, rozhodnutí Komise je nepřiměřené, jelikož přinejmenším případy převzetí kontroly zahraničních podniků by měly být postaveny na roveň vnitrostátním spojením podniků a jsou tak odůvodněny strukturou a logikou španělského systému.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných procesních náležitostí, jelikož nebylo dodrženo řízení použitelné v případě existujících podpor.

—

Napadené rozhodnutí odmítá argumenty týkající se funkční ekvivalence opatření, když popírá, že přeshraniční fúze v rámci EU jsou v praxi nemožné. Podle názoru Komise následné přijetí směrnic EU v dané oblasti, k němuž došlo po nabytí účinnosti dotčeného opatření, odstranilo jakoukoliv případně existující překážku. Žalobkyně se v tomto ohledu domnívá, že pokud by byla přijata teze Komise a směrnice EU skutečně odstranily překážky přeshraničních fúzí, quad non, jedná se o případ existujících podpor. Postup kontroly existujících podpor se však podstatně liší od postupu v této věci, takže došlo k porušení podstatných procesních náležitostí.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU z důvodu nesprávného právního posouzení při určení příjemce podpory.

—

I kdyby dospěl Tribunál k závěru, že čl. 12 odst. 5 TRLIS obsahuje prvky státní podpory, Komise měla provést podrobnou hospodářskou analýzu za účelem určení příjemců případné podpory. Žalobkyně má za to, že příjemci podpory (v podobě vyšší kupní ceny za podíly) by byli každopádně prodávající podílů, a nikoliv, jak tvrdí Komise, španělské podniky, které uvedené opatření použily.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/30

Žaloba podaná dne 21. ledna 2011 — Mariën v. Komise

(Věc F-5/11)

2011/C 139/55

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Peter Mariën (Elsene, Belgie) (zástupci: B. Theeuwes a F. Pons, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí předsedy Delegace EU v Afghánistánu, kterým bylo členům této delegace uloženo, aby opustili svůj hotel a přestěhovali se do ubytovacího areálu EU

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí obsažené v e-mailové zprávě ze dne 11. ledna 2011 zvláštního představitele EU a předsedy Delegace EU v Afghánistánu, kterým bylo žalobci uloženo, aby se dne 14. ledna 2011 přestěhoval do rezidenčního areálu v Kábulu, Afghánistánu;

—	uložit Komisi náhradu nákladů souvisejících s opatřeními týkajícími se dočasného pobytu;

—	uložit Komisi, aby žalobci zaplatila odškodné ve výši 10 000 eur za způsobený psychický tlak a psychickou újmu;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/30

Žaloba podaná dne 9. února 2011 — Bouillez a další v. Rada

(Věc F-11/11)

2011/C 139/56

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Vincent Bouillez (Overijse, Belgie) a další (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.-N. Louis a É. Marchal, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování nepovýšit žalobce do vyšší platové třídy za hodnocený rok 2010.

Návrhové žádání žalobců

—	zrušit rozhodnutí Rady ze dne 3. listopadu 2010 zamítající stížnost žalobců;

—	podle potřeby zrušit rozhodnutí nepovýšit žalobce do vyšší platové třídy za hodnotící období 2010;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/30

Žaloba podaná dne 18. února 2011 — Mariën v. EEAS

(Věc F-15/11)

2011/C 139/57

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Peter Mariën (Elsene, Belgie) (zástupci: B. Theeuwes a F. Pons, attorneys)

Žalovaná: Evropská služba pro vnější činnost

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí vedoucího delegace EU v Afghánistánu, podle kterého museli členové této delegace opustit svůj hotel a přestěhovat se do obytného zařízení EU

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí zvláštního zmocněnce EU a vedoucího delegace EU v Afghánistánu, obsažené v elektronické poště ze dne 11. ledna 2011, přestěhovat se dne 14. ledna 2011 do obytné zóny v Kábulu, Afghánistán;

—	uložit EEAS náhradu veškerých nákladů v souvislosti s předběžnými opatřeními v souvislosti s ubytováním;

—	uložit EEAS náhradu škody ve výši 10 000 eur, vzniklé na základě způsobeného psychologického stresu a újmy;

—	uložit EEAS náhradu nákladů řízení.

7.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 139/31

Žaloba podaná dne 28. února 2011 — Conticchio v. Komise

(Věc F-22/11)

2011/C 139/58

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Rosella Conticchio (Řím, Itálie) (zástupci: R. Giuffridda a A. Tortora, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí týkajícího se stanovení nároku na důchod žalobkyně v rozsahu, v němž jí byl přiznán nárok na starobní důchod se zařazením ve stupni AST7/1 namísto stupně AST7/2

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí R/489/10 vydané dne 18. 11. 2010 a doručené dne 24. 11. 2010, kterým orgán oprávněný ke jmenování zamítl stížnost;

—	přiznat žalobkyni postup ze stupně AST/1 do stupně AST/2 se zpětnou účinností;

—	opětovně určit částku důchodu dlužného žalobkyni a zvýšit ji přibližně o 170 euro měsíčně;

—	uložit orgánu vyplácejícímu důchod, který pobírá R. Conticchio, aby žalobkyni uhradil dlužnou částku ode dne 1. 6. 2010 až do dne skutečného uhrazení společně s úroky, valorizací a právními náklady;

—	uložit Evropské komisi povinnost uhradit žalobkyni částky, které vyplynou ze soudního řízení, které žalovaná neoprávněně přijala od žalobkyně při splacení nároků na důchod;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2011.139.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 139

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 54 7. května 2011

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2011/C 139/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 130, 30.4.2011	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2011/C 139/02	Věc C-109/09: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht — Německo) — Deutsche Lufthansa AG v. Gertraud Kumpan (Pracovní smlouva na dobu určitou — Směrnice 1999/70/ES — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Úloha vnitrostátního soudu)	2

2011/C 139/03	Věc C-221/09: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Prim’Awla tal-Qorti Ċivili — Maltská republika) — AJD Tuna Ltd v. Direttur tal-Agrikoltura u s-Sajd, Avukat Generali (Nařízení (ES) č. 530/2008 — Platnost — Společná rybářská politika — Zachování zdrojů — Obnova populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři)	2

2011/C 139/04	Věc C-274/09: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht München — Německo) — Privater Rettungsdienst und Krankentransport Stadler v. Zweckverband für Rettungsdienst und Feuerwehralarmierung Passau (Veřejné zakázky — Směrnice 2004/18/ES — Koncese na provozování veřejné služby — Záchranné služby — Rozdíl mezi veřejnou zakázkou na služby a koncesí na služby)	3

2011/C 139/05	Věc C-275/09: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State van België — Belgie) — Brussels Hoofdstedelijk Gewest a další v. Vlaamse Gewest (Směrnice 85/337/EHS — Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí — Letiště s hlavní rozjezdovou dráhou o délce 2100 m nebo více — Pojem výstavba — Prodloužení platnosti provozního povolení)	4

2011/C 139/06	Věc C-326/09: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 17. března 2011 — Evropská komise v. Polská republika (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2004/113/ES — Sociální politika — Rovné zacházení s muži a ženami — Přístup ke zboží a službám a jejich poskytování — Neprovedení ve stanovené lhůtě)	4

2011/C 139/07	Spojené věci C-372/09 a C-373/09: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — řízení zahájená Josep Penarroja Fa (Článek 43 ES — Svoboda usazování — Článek 49 ES — Volný pohyb služeb — Omezení — Soudní znalci v oboru překladatelství — Výkon veřejné moci — Vnitrostátní právní úprava vyhrazující postavení soudního znalce osobám zapsaným na seznamech vedených vnitrostátními soudními orgány — Odůvodnění — Proporcionalita — Směrnice 2005/36/ES — Pojem regulované povolání )	5

2011/C 139/08	Věc C-379/09: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeidshof te Brussel — Belgie) — Maurits Casteels v. British Airways plc (Volný pohyb pracovníků — Články 45 SFEU a 48 SFEU — Sociální zabezpečení migrujících pracovníků — Zachování nároků z penzijního připojištění — Nečinnost Rady — Zaměstnanec, který byl stejným zaměstnavatelem zaměstnán postupně v několika členských státech)	5

2011/C 139/09	Věc C-477/09: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — Charles Defossez v. Christian Wiart, jednající jako likvidátor společnosti Sotimon SARL, Office national de l'emploi fonds de fermeture d'entreprises, Centre de gestion et d’études de l’Association pour la gestion du régime de garantie des créances des salariés de Lille (CGEA) (Řízení o předběžné otázce — Směrnice 80/987/EHS a 2002/74/ES — Platební neschopnost zaměstnavatele — Ochrana zaměstnanců — Úhrada nesplacených pohledávek zaměstnanců — Určení příslušné záruční instituce — Výhodnější záruka podle vnitrostátního práva — Možnost dovolávat se této výhodnější záruky)	6

2011/C 139/10	Věc C-484/09: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal da Relação do Porto — Portugalsko) — Manuel Carvalho Ferreira Santos v. Companhia Europeia de Seguros, S.A. (Řízení o předběžné otázce — Směrnice 72/166/EHS — Článek 3 odst. 1 — Směrnice 84/5/EHS — Článek 2 odst. 1 — Směrnice 90/232/EHS — Článek 1 — Právo na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel — Podmínky pro omezení — Podíl na vzniku škody — Neexistence zavinění přičitatelného řidičům — Odpovědnost za škodlivý následek)	7

2011/C 139/11	Věc C-516/09: Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof — Rakousko) — Tanja Borger v. Tiroler Gebietskrankenkasse (Sociální zabezpečení pracovníků — Nařízení (EHS) č. 1408/71 — Osobní působnost — Výklad pojmu zaměstnaná osoba — Přídavky na péči o dítě — Prodloužení neplacené dovolené)	7

2011/C 139/12	Věc C-540/09: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Regeringsrätten — Švédsko) — Skandinaviska Enskilda Banken AB Momsgrupp v. Skatteverket (Řízení o předběžné otázce — Šestá směrnice o DPH — Článek 13 část B, písm. d) bod 5 — Osvobození od daně — Záruka za upsání emise (underwriting guarantee) poskytovaná za provizi úvěrovou institucí emitujícím společnostem v rámci vydávání akcií na kapitálovém trhu — Operace zahrnující cenné papíry)	8

2011/C 139/13	Věc C-23/10: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 17. března 2011 — Evropská komise v. Portugalská republika (Nesplnění povinnosti státem — Uvedení čerstvých banánů do volného oběhu — H Uvedená hmotnost neodpovídající skutečné hmotnosti — Povinnost celních orgánů kontrolovat uvedenou hmotnost — Celní kodex Společenství — Nařízení (EHS) č. 2913/92 — Článek 68 a násl. — Nařízení (EHS) č. 2454/93 — Článek 290a — Příloha 38b — Systém vlastních zdrojů — Ztráta příjmů — Nařízení (EHS, Euratom) č. 1552/89 — Nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 — Články 2, 6, 9, 10 a 11)	8

2011/C 139/14	Věc C-29/10: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel — Lucembursko) — Heiko Koelzsch v. Lucemburské velkovévodství (Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy — Pracovní smlouva — Volba práva smluvními stranami — Kogentní/Imperativní ustanovení práva rozhodného v případě neexistence volby práva — Určení tohoto práva — Pojem země, v níž zaměstnanec,obvykle vykonává svoji práci — Zaměstnanec, který vykonává svoji práci ve více než jednom smluvním státě)	9

2011/C 139/15	Věc C-51/10 P: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 10. března 2011 — Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Kasační opravný prostředek — Ochranná známka Společenství — Označení, které tvoří výlučně číslice — Přihláška označení, 1000 jakožto ochranné známky pro brožury, periodika a noviny — Údajně popisný charakter uvedeného označení — Kritéria pro použití čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 — Povinnost OHIM zohlednit svou dřívější rozhodovací praxi)	10

2011/C 139/16	Věc C-85/10: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo — Španělsko) — Telefónica Móviles España SA v. Administración del Estado, Secretaría de Estado de Telecomunicaciones (Telekomunikační služby — Směrnice 97/13/ES — Obecná povolení a individuální licence — Poplatky uplatnitelné na podniky, které jsou držiteli individuálních licencí — Článek 11 odst. 2 — Výklad — Vnitrostátní právní předpisy, které nespojují poplatek se zvláštním účelem — Zvýšení poplatku pro digitální systémy beze změny poplatku pro analogické systémy první generace — Slučitelnost)	10

2011/C 139/17	Věc C-95/10: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal Administrativo — Portugalsko) — Strong Segurança SA v. Município de Sintra, Securitas-Serviços e Tecnologia de Segurança (Veřejné zakázky na služby — Směrnice 2004/18/ES — Článek 47 odst. 2 — Přímý účinek — Použitelnost na služby spadající do přílohy II B směrnice)	11

2011/C 139/18	Spojené věci C-128/10 a C-129/10: Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Symvoulio tis Epikrateias — Řecko) — Naftiliaki Etaireia Thasou AE (C-128/10), Amaltheia I Naftiki Etaireia (C-129/10) v. Ypourgos Emporikis Naftilías (Řízení o předběžné otázce — Volný pohyb služeb — Námořní kabotáž — Nařízení (EHS) č. 3577/92 — Články 1 a 4 — Předchozí správní povolení pro služby námořní kabotáže — Kontrola podmínek bezpečnosti lodí — Zachování přístavního pořádku — Povinnosti veřejné služby — Neexistence přesných a předem známých kritérií)	11

2011/C 139/19	Věc C-525/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 10. listopadu 2010 Mariyusem Noko Ngelem proti usnesení Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 10. prosince 2009 ve věci T-390/09, Mariyus Noko Ngele v. Evropská komise	12

2011/C 139/20	Věc C-540/10: Žaloba podaná dne 22. listopadu 2010 — Transportes y Excavaciones J. Asensi, S. L. v. Španělské království	12

2011/C 139/21	Věc C-51/11: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 4. února 2011 — Schutzverband der Spirituosen-Industrie eV v. Sonnthurn Vertriebs GmbH	12

2011/C 139/22	Věc C-55/11: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 7. února 2011 — Vodafone España, S.A.	12

2011/C 139/23	Věc C-57/11: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 7. února 2011 — Vodafone España, S.A. v. Ayuntamiento de Tudela	13

2011/C 139/24	Věc C-58/11: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 7. února 2011 — France Telecom España, S.A./	13

2011/C 139/25	Věc C-81/11 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 22. února 2011 Longevity Health Products, Inc. proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 16. prosince 2010 ve věci T-363/09, Longevity Health Products, Inc. v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Gruppo Lepetit SpA	14

2011/C 139/26	Věc C-94/11: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Bergamo (Itálie) dne 28. února 2011 — trestní řízení proti Survivalovi Godwinovi	14

2011/C 139/27	Věc C-107/11: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana (Itálie) dne 3. března 2011 — Ministero dell’Interno, Questura di Caltanissetta v. Massimiliano Rizzo	14

	Tribunál
2011/C 139/28	Věc T-419/03: Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2011 — Altstoff Recycling Austria v. Komise (Hospodářská soutěž — Kartelové dohody — Systém sběru a recyklace použitých obalů v Rakousku — Dohody o sběru a třídění obsahující doložky o výlučnosti — Rozhodnutí, kterým se uděluje individuální výjimka — Uložené povinnosti — Zásada proporcionality)	15

2011/C 139/29	Věc T-369/07: Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2011 — Lotyšsko v. Komise (Životní prostředí — Směrnice 2003/87/ES — Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů — Národní alokační plán pro přidělení povolenek na emise skleníkových plynů pro Lotyšsko na období let 2008 až 2012 — Tříměsíční lhůta — Článek 9 odst. 3 směrnice 2003/87)	15

2011/C 139/30	Věc T-486/07: Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2011 — Ford Motor v. OHIM — Alkar Automotive (CA) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Společenství CA — Starší slovní a obrazová ochranná známka Společenství KA — Relativní důvod pro zamítnutí — Neexistence nebezpečí záměny — Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))	16

2011/C 139/31	Věc T-233/09: Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2011 — Access Info Europe v. Rada (Přístup k dokumentům — Nařízení (ES) č. 1049/2001 — Dokument týkající se probíhajícího legislativního procesu — Částečné odepření přístupu — Žaloba na neplatnost — Lhůta pro podání žaloby — Přípustnost — Zpřístupnění třetí osobou — Neexistence zániku právního zájmu na pokračování v řízení — Identifikace delegací členských států, které jsou autory návrhů — Výjimka týkající se ochrany rozhodovacího procesu)	16

2011/C 139/32	Věc T-372/09: Rozsudek Tribunálu ze dne 21. března 2011 — Visti Beheer v. OHIM — Meister (GOLD MEISTER) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Společenství GOLD MEISTER — Starší národní slovní ochranná známka a starší slovní ochranná známka Společenství MEISTER — Relativní důvod pro zamítnutí — Nebezpečí záměny — Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))	17

2011/C 139/33	Věc T-429/09: Usnesení Tribunálu ze dne 14. března 2011 — Campailla v. Komise (Žaloba na náhradu škody — Promlčecí lhůta — Článek 46 statutu Soudního dvora — Nepřípustnost)	17

2011/C 139/34	Věc T-463/09: Usnesení Tribunálu ze dne 8. března 2011 — Herm. Sprenger v. OHIM — Kieffer Sattlerwarenfabrik (forma třmenu) (Ochranná známka Společenství — Návrh na prohlášení neplatnosti — Zpětvzetí návrhu na prohlášení neplatnosti — Nevydání rozhodnutí ve věci samé)	17

2011/C 139/35	Věc T-44/10 P: Usnesení Tribunálu ze dne 17. března 2011 — Marcuccio v. Komise (Kasační opravný prostředek — Veřejná služba — Úředníci — Sociální zabezpečení — Náhrada zdravotních výdajů — Povinnost uvést odůvodnění — Akt nepříznivě zasahující do právního postavení — Zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek)	18

2011/C 139/36	Věc T-3/11: Žaloba podaná dne 4. ledna 2011 — Portugalsko v. Komise	18

2011/C 139/37	Věc T-51/11: Žaloba podaná dne 24. ledna 2011 — Aecops v. Komise	19

2011/C 139/38	Věc T-52/11: Žaloba podaná dne 24. ledna 2011 — Aecops v. Komise	20

2011/C 139/39	Věc T-53/11: Žaloba podaná dne 24. ledna 2011 — Aecops v. Komise	20

2011/C 139/40	Věc T-107/11 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 18. února 2011 Evropskou nadací odborného vzdělávání (ETF) proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 9. prosince 2010 ve věci F-87/08, Schuerings v. ETF	21

2011/C 139/41	Věc T-108/11 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 18. února 2011 Evropskou nadací pro vzdělávání (ETF) proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 9. prosince 2010 ve věci F-88/08, Vandeuren v. ETF	22

2011/C 139/42	Věc T-110/11: Žaloba podaná dne 18. února 2011 — ASA v. OHIM — Merck (FEMIFERAL)	22

2011/C 139/43	Věc T-114/11: Žaloba podaná dne 25. února 2011 — Giordano v. Komise	23

2011/C 139/44	Věc T-136/11: Žaloba podaná dne 10. března 2011 — pelicantravel.com v. OHIM — Pelikan (Pelikan)	23

2011/C 139/45	Věc T-152/11: Žaloba podaná dne 11. března 2011 — TMS Trademark-Schutzrechtsverwertungsgesellschaft v. OHIM — Comercial Jacinto Parera (MAD)	24

2011/C 139/46	Věc T-153/11: Žaloba podaná dne 14. března 2011 — Zenato Azienda Vitivinicola Srl v. OHIM — Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Verona (ZENATO RIPASSA)	24

2011/C 139/47	Věc T-154/11: Žaloba podaná dne 14. března 2011 — Zenato Azienda Vitivinicola Srl v. OHIM — Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Verona (Ripassa Zenato)	25

2011/C 139/48	Věc T-158/11: Žaloba podaná dne 10. března 2011 — Magnesitas de Rubián a další v. Parlament a Rada	25

2011/C 139/49	Věc T-160/11: Žaloba podaná dne 18. března 2011 — Petroci v. Rada	26

2011/C 139/50	Věc T-161/11: Žaloba podaná dne 15. března 2011 — High Tech v. OHIM — Vitra Collections (Tvar židle)	26

2011/C 139/51	Věc T-162/11: Žaloba podaná dne 17. března 2011 — Cofra v. OHIM — O2 (can do)	27

2011/C 139/52	Věc T-163/11: Žaloba podaná dne 17. března 2011 — Cofra v. OHIM — 02 (can do)	27

2011/C 139/53	Věc T-174/11: Žaloba podaná dne 18. března 2011 — Modelo Continente Hipermercados v. Komise	28

2011/C 139/54	Věc T-259/08: Usnesení Tribunálu ze dne 14. března 2011 — Global Digital Disc v. Komise	29

	Soud pro veřejnou službu
2011/C 139/55	Věc F-5/11: Žaloba podaná dne 21. ledna 2011 — Mariën v. Komise	30

2011/C 139/56	Věc F-11/11: Žaloba podaná dne 9. února 2011 — Bouillez a další v. Rada	30

2011/C 139/57	Věc F-15/11: Žaloba podaná dne 18. února 2011 — Mariën v. EEAS	30

2011/C 139/58	Věc F-22/11: Žaloba podaná dne 28. února 2011 — Conticchio v. Komise	31