11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/1

—

s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci, který dne 18. prosince 2007 podepsal předseda Rady Evropské unie, předseda Evropského parlamentu a předseda Evropské komise,

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 29. května 2008, v němž byl stanoven akční plán s konkrétními opatřeními, prostřednictvím nichž má být konsensus prováděn (SEK(2008)1991),

—

s ohledem na článek 214 Smlouvy o fungování Evropské unie, který je věnován humanitární pomoci,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (1),

—

s ohledem na obecné zásady Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva ze dne 23. prosince 2005, které byly v prosinci roku 2009 aktualizovány, a s ohledem na závěry Rady ze dne 8. prosince 2009,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/162/ES ze dne 5. března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu (2),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/779/ES ze dne 8. listopadu 2007, o vytvoření mechanismu civilní ochrany Společenství (3),

—

s ohledem na závěry Rady z prosince roku 2007, v nichž je Komise vyzývána, aby co nejlépe využívala mechanismus civilní ochrany Společenství a posilovala spolupráci mezi členskými státy,

—

s ohledem na společný dokument Catherine Ashtonové, vysoké představitelky / místopředsedkyně Evropské komise, a Kristaliny Georgievové, členky Evropské komise, o poučení z reakce Evropské unie na katastrofu na Haiti,

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Parlamentu ze dne 10. září 2003 s názvem „Evropská unie a Organizace spojených národů: Volba multilateralismu“ (KOM(2003)0526), které vyzývá k celkovému posilování a začlenění vztahů mezi EU a OSN do rámce systematického politického dialogu, zlepšení spolupráce v této oblasti, lepšího řešení krizí a jejich prevence a prostřednictvím strategických partnerství mezi Komisí a vybranými organizacemi OSN,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 5. března 2008 nazvané „Posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy“ (KOM(2008)0130) a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. června 2008 o „posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy“ (4),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 23. února 2009 týkající se strategie Evropské unie na podporu snižování rizika katastrof v rozvojových zemích (KOM(2009)0084),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 31. března 2010 s názvem „Humanitární potravinová pomoc“ (KOM(2010)0126),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o operační strategii generálního ředitelství pro humanitární pomoc (GŘ ECHO),

—

s ohledem na zprávu Michela Barniera s názvem „K evropským silám civilní ochrany: Europe aid“, která byla zveřejněna v květnu 2006,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 10. prosince 1948,

—

s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a jejich dodatkové protokoly z roku 1977,

—

s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků, která byla přijata v červenci roku 1951,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a na opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, které byly přijaty Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989,

—

s ohledem na Úmluvu o potravinové pomoci, jejíž součástí je závazek Evropského společenství reagovat na naléhavé potravinové situace i další potřeby související s výživou v rozvojových zemích, která byla podepsána v Londýně dne 13. dubna 1999 (5),

—

s ohledem na Kodex chování pro mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce a pro nevládní organizace při odstraňování následků katastrof přijatý v roce 1994,

—

s ohledem na zásady a osvědčené postupy řádného humanitárního dárcovství schválené dne 17. června 2003 ve Stockholmu,

—

s ohledem na zásady partnerství mezi OSN a nevládními organizacemi, které v roce 2007 schválil celosvětový humanitární program,

—

s ohledem na zásady OSN pro použití prostředků vojenské a civilní ochrany na zmírnění následků katastrof („zásady z Osla“) revidované dne 27. listopadu 2006,

—

s ohledem na zásady z března 2003 týkající se použití prostředků vojenské a civilní ochrany pro humanitární operace OSN v případě složitých mimořádných událostí (zásady MCDA),

—

s ohledem na akční rámec z Hyogo přijatý na světové konferenci o snižování rizika katastrof, která se konala ve dnech 18.–22. ledna 2005 v Kobe v japonské provincii Hyogo,

—

s ohledem na hodnocení humanitární reakce (Humanitarian Response Review), které dal v srpnu 2005 vypracovat koordinátor nouzové pomoci OSN a zástupce generálního tajemníka pro humanitární záležitosti,

—

s ohledem na ukazatele humanitární reakce za rok 2010 stanovené organizací DARA (Development Assistance Research Associates), prostřednictvím nichž se analyzuje a klasifikuje, jak hlavní dárcovské země reagují na potřeby osob postižených katastrofami, konflikty a mimořádnými událostmi,

—

s ohledem na mezinárodní program, který stanovuje předpisy, pravidla a zásady pro mezinárodní činnost v případě katastrof („doporučené postupy IDRL“, International Disaster Response Laws, Rules and Principles) přijaté v průběhu třicáté mezinárodní konference Červeného kříže a Červeného půlměsíce roku 2007 v Ženevě, a s ohledem na společný závazek členských států Evropské unie k podpoře těchto předpisů,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2007 o Evropském konsensu o humanitární pomoci (6),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2010 o zemětřesení na Haiti (7),

—

s ohledem na doporučení Radě ze dne 14. prosince 2010 o vytvoření nástroje rychlé reakce (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o izraelské vojenské operaci proti humanitární flotile a o blokádě Gazy (9),

—

s ohledem na návrh usnesení o humanitární krizi v Somálsku, který v souladu s článkem 120 jednacího řádu předložil Oreste Rossi (B7-0489/2010),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o poskytování humanitární pomoci třetím zemím,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A7-0375/2010),

A.

připomínaje společnou vizi humanitární pomoci zakotvenou v Evropském konsensu o humanitární pomoci, který zdůrazňuje zejména vůli Evropské unie úzce spolupracovat v této oblasti s cílem co nejvíce zvýšit její účinnost, hájit a prosazovat základní humanitární zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti a důrazně vystupovat ve prospěch dodržování mezinárodního humanitárního práva,

B.

připomínaje, že závazky vyplývající z Evropského konsenzu se vztahují na členské státy i na Evropskou komisi a vzhledem k tomu, že opatření uvedená v akčním plánu musí být ve většině případů prováděna Komisí a členskými státy společnými silami,

C.

vzhledem k dramatickému navýšení počtu a intenzity přírodních katastrof, jejichž příčinou jsou především dopady změny klimatu způsobené lidskou činností, a vzhledem k tomu, že průmyslové země nesou v této oblasti historickou odpovědnost; vzhledem k nárůstu výskytu složitých krizí, který souvisí s mnohými faktory včetně měnící se povahy konfliktů, špatné správy věcí veřejných a nestabilní situace, prohlubujícího se porušování mezinárodního humanitárního práva a zužování humanitárního prostoru,

D.

vzhledem k tomu, že poskytování pomoci je čím dál obtížnější a nebezpečnější, vzhledem k tomu, že ohrožení humanitárních pracovníků stále stoupá, a vzhledem k tomu, že v roce 2008 bylo zabito 122 humanitárních pracovníků,

E.

vzhledem k tomu, že je třeba ve větší míře věnovat zvláštní pozornost nejzranitelnějším skupinám, jako jsou ženy, děti a násilně vysídlené osoby, a že se prohlubuje násilí založené na příslušnosti k pohlaví a sexuální násilí, což představuje hlavní problém v humanitárních situacích, v nichž je systematické znásilňování někdy využíváno jako válečná zbraň,

F.

vzhledem k tomu, že do reakce na humanitární krize se v rostoucí míře zapojují nehumanitární subjekty, čímž vzniká vážné nebezpečí záměny rolí vojenských a humanitárních činitelů a stírají se hranice neutrální, nestranné a nezávislé humanitární pomoci,

G.

vzhledem k tomu, že nedávné tragédie na Haiti a v Pákistánu znovu prokázaly nezbytnost posílit nástroje, které má Evropská unie k dispozici, aby mohla katastrofám čelit (humanitární pomoc a mechanismus civilní ochrany Společenství), a to z hlediska účinnosti, pohotovosti, koordinace a přehlednosti, a vzhledem k tomu, že tyto katastrofy znovu zdůraznily nutnost vytvořit schopnost rychlé reakce na evropské úrovni,

H.

vzhledem k tomu, že světová humanitární situace se zhoršuje, že humanitární problémy a potřeby jsou nesmírné a že je nezbytně nutné pracovat na důraznějším provádění konsensu a jeho akčního plánu i na celosvětové koordinaci a sdílení nákladů, jež berou v úvahu regionální odpovědnosti zemí, které mohou být hlavními poskytovateli pomoci,

I.

vzhledem k tomu, že rozpočet Komise určený na humanitární pomoc při katastrofách a zejména rozpočet GŘ ECHO nejenže nebyl navýšen, ale za posledních pět let v reálných cenách dokonce mírně klesl,

1.

vyjadřuje politování nad tím, že humanitární konsensus stále není mimo humanitární partnerství příliš znám, a žádá, aby se stal součástí zvláštní odborné přípravy, zejména pokud jde o Evropskou službu pro vnější činnost, diplomaty z členských států a vojenské subjekty;

2.

lituje, že do provádění konsensu nejsou dostatečně zapojeny členské státy, a domnívá se, že by měla být posílena úloha pracovní skupiny Rady EU pro humanitární a potravinovou pomoc (COHAFA), aby bylo zajištěno lepší sledování provádění konsensu například prostřednictvím zvláštních zasedání o začlenění konsensu do národních strategií v humanitární oblasti nebo předkládáním výročních zpráv o činnosti a aby byl uplatněn její mandát k aktivnějšímu obhajování humanitární pomoci vůči ostatním pracovním skupinám Rady a Politického a bezpečnostního výboru, přičemž by měla být stále zdůrazňována účinnost a rychlost koordinace;

3.

vybízí k aktivní podpoře rozšiřování a provádění konsensu a jeho akčního plánu ze strany delegací Unie ve třetích zemích mezi zastoupeními členských států;

4.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost každoroční výměny poznatků o nejlepších postupech s vnitrostátními parlamenty Unie při plnění závazků plynoucích z konsensu;

5.

prosazuje navýšení prostředků na humanitární pomoc, jelikož narůstá počet oblastí, v nichž je třeba zasáhnout, a vyzývá rozpočtový orgán, aby v plné nebo částečné výši převedl rezervu na pomoc při mimořádných událostech do původního rozpočtu generálního ředitelství ECHO; zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout cíle stanoveného OECD a Výborem pro rozvoj (CAD), jímž je dosažení 0,7 % HNP do roku 2015;

6.

požaduje také, aby byly na základě opakovaných zkušeností s výdaji z minulých let sestaveny realistické rozpočty na přidělování prostředků na přírodní katastrofy nebo humanitární akce;

7.

naléhavě vyzývá, aby bylo vynaloženo další úsilí k urychlení financování činností, ke kterým dochází následkem přírodních či jiných katastrof, a ke zjednodušení rozhodovacích a schvalovacích postupů pro uvolňování prostředků z rozpočtu; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby útvary Komise úzce spolupracovaly se strukturou civilní ochrany ESVČ, a umožnily tak rychlé počáteční financování operací;

8.

připomíná, že je nezbytné zachovat vyvážený celkový přístup, přičemž věnuje zvláštní pozornost tzv. „zapomenutým krizím“;

9.

žádá navýšení částek a posilování kapacit a zdrojů s cílem zajistit, aby humanitární pomoc a civilní ochrana zůstaly čistě civilními úkoly;

10.

podporuje významnou úlohu sítě NOHA (první síť univerzit poskytující odbornou přípravu v oblasti humanitární pomoci na evropské úrovni) zvyšování informovanosti o humanitárních souvislostech ve světě a zejména v evropské politice v zájmu uspokojení potřeb nejzranitelnějších skupin prostřednictvím vzdělání a odborné přípravy mladých Evropanů;

11.

opětovně potvrzuje zásady a cíle humanitární pomoci, které jsou v konsensu obsaženy; připomíná, že humanitární pomoc Evropské unie není nástrojem řešení krizí, a s politováním pozoruje rostoucí politizaci humanitární pomoci a důsledky této situace pro dodržování humanitárního prostoru;

12.

domnívá se, že vnější činnost Evropské unie zakotvená v Lisabonské smlouvě musí respektovat zásady a závazky stanovené v Evropském konsensu o humanitární pomoci, a domnívá se, že by Unie měla s ohledem na svou politickou váhu a na svůj vliv hlavního mezinárodního dárce neustále prosazovat humanitární zásady;

13.

žádá také, aby vojenští a civilní zaměstnanci a humanitární pracovníci zapojení do reakce na katastrofu nebo humanitární akce jednali v souladu se zásadami neutrality, nezávislosti a nestrannosti;

14.

vítá skutečnost, že v prosinci roku 2009 byly přezkoumány obecné zásady Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva, a domnívá se, že Komise a členské státy hrají zásadní politickou roli v jejich provádění; přeje si také, aby se mezinárodní humanitární právo stalo předmětem zvláštního odborného vzdělávání v rámci ESVČ;

15.

žádá Komisi, aby zajistila přidělení dalších finančních prostředků na propagační činnost v oblasti mezinárodního humanitárního práva a na jeho šíření na zasažených územích mezi ozbrojenci, mládeží, politickou elitou a občanskou společností;

16.

připomíná, že zásady a osvědčené postupy v oblasti humanitární pomoci, které byly přijaty v červnu 2003, zdůrazňují, že je nezbytné podporovat předkládání účtů a pravidelné vyhodnocování mezinárodních reakcí na humanitární krize včetně účinnosti dárců, a zdůrazňuje, že tato hodnocení musí podléhat širším konzultacím, zejména s humanitárními subjekty;

17.

připomíná, že poskytování pomoci musí vycházet výhradně ze zjištěných potřeb a ze stupně ohrožení a že kvalita a kvantita pomoci jsou stanoveny především ve fázi počátečního vyhodnocení, kterou je ještě třeba zdokonalit, zejména co se týče uplatnění kritérií ohrožení především žen, dětí a osob s postižením;

18.

připomíná, že skutečné a trvalé začlenění – a, je-li to možné, i zapojení – příjemců do správy podpory představuje jeden ze základních předpokladů k zajištění kvality humanitární reakce, zejména v případě dlouhodobých krizí;

19.

trvá na tom, že pomoc Unie v případě přírodních nebo člověkem způsobených katastrof by měla být zaměřena na pomoc místnímu hospodářství, například tím, že se budou v co nejvyšší míře nakupovat místní a regionální potravinové výrobky a poskytovat nezbytné vybavení pro zemědělce;

20.

vyzývá k harmonizaci metod, které jednotlivé subjekty využívají, a vybízí Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA), aby nadále usiloval o vymezení společného metodologického rámce, který upřednostní účinný a rychlý zásah a trvale co nejvíce zapojí místní zúčastněné strany, včetně nestátních subjektů;

21.

důrazně vybízí Komisi, aby pokračovala v práci v oblastech, jako je výživa, ochrana, rovnost žen a mužů a sexuální násilí, uprchlíci, navrátilci a vnitřně vysídlené osoby, a vyzývá k tomu, aby se hledisko pohlaví a reprodukčního zdraví stalo systematickou součástí humanitární pomoci v oblasti zdravotnictví a první pomoci;

22.

žádá Radu, aby konkretizovala doporučení Barnierovy zprávy, podle nějž by měly být nejvzdálenější regiony EU nevýlučně využívány jako podpůrné základny pro usnadnění předběžného umístění klíčových produktů a logistických zařízení, díky němuž by bylo snazší doručit v případě naléhavého humanitárního zásahu mimo hranice Evropské unie na místo lidské a materiální zdroje, jimiž Evropa disponuje;

23.

vybízí Komisi, aby i nadále zvažovala potenciální negativní dopady humanitární pomoci na oblasti, kde je poskytována, zejména o případné destabilizaci hospodářských a sociálních struktur a důsledcích pro přirozené životní prostředí; dále ji vyzývá, aby vytvořila vhodné strategie, které umožní tyto dopady zohledňovat již ve fázi tvorby projektu;

24.

vyzývá k respektování různorodosti subjektů, které se podílejí na financování a provádění mezinárodních humanitárních programů – Organizace spojených národů, Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, nevládní organizace –, a podporuje snahy o posílení kapacit místních subjektů; vyzývá k řádné koordinaci a k výměně informací mezi všemi zúčastněnými subjekty;

25.

požaduje, aby všechny státní orgány respektovaly významnou úlohu nevládních organizací při získávání finančních prostředků od soukromých dárců;

26.

podporuje další pokračování humanitárních reforem na úrovni Organizace spojených národů a vyzývá k upevnění systému humanitárních koordinátorů, k větší transparentnosti, k přístupu, který bude více zaměřen na příjemce pomoci, k větší flexibilitě při využívání „společných fondů“ (pooled funds) a k určitému zdokonalení přístupu na základě „seskupení“ (cluster – zodpovědnost v jednotlivých odvětvích) na základě doporučení uvedených v Hodnocení humanitární reakce Organizace spojených národů a při posilování zásad transparentnosti a odpovědnosti, zejména na úrovni koordinace s místními strukturami a nestátními subjekty, zohledňování aspektů jednotlivých odvětví a koordinace mezi „seskupeními“;

27.

opětovně potvrzuje ústřední roli Organizace spojených národů, zejména úřadu OCHA, při koordinaci mezinárodní humanitární činnosti;

28.

vítá iniciativy, jejichž cílem je zajistit větší míru soudržnosti různých evropských nástrojů pro řešení krizí, a s potěšením přijímá sloučení humanitární pomoci a civilní ochrany pod jedno generální ředitelství; trvá však na tom, aby jejich mandáty, úlohy a zdroje nadále zůstaly formálně odděleny;

29.

žádá Radu a Komisi, aby stanovily přesná a transparentní pravidla pro spolupráci mezi Evropskou službou pro vnější činnost a Komisí a pro koordinaci jejich činností při řešení krize velkého rozsahu mimo území Evropské unie a aby aktivně pracovaly na tom, aby tyto zdroje a kapacity využité na místě přinášely hmatatelné výsledky;

30.

připomíná, že by vnější strategie Evropské unie pro práva dítěte měla být založena na hodnotách a zásadách stanovených ve Všeobecné deklaraci lidských práv, zejména v článcích 3, 16, 18, 23, 25, 26 a 29, a v Úmluvě OSN o právech dítěte a jejích opčních protokolech;

31.

opětovně potvrzuje, že rozdíl v mandátech vojenských a humanitárních subjektů, zejména v oblastech postižených přírodními katastrofami a v oblastech, které trpí ozbrojenými konflikty, by měl být nadále zcela jednoznačný a že je nezbytné, aby vojenské prostředky a kapacity byly k podpoře operací humanitární pomoci využívány pouze ve velmi omezené míře a jako poslední možnost, v souladu se zásadami OSN (zásady MCDA a zásady z Osla) (10);

32.

připomíná Komisi a členským státům, že humanitární pomoc a civilní ochrana musí být považovány za čistě civilní úkoly a jako takové musí být i prováděny;

33.

žádá Komisi, aby prováděla osvětové kampaně o specifické povaze humanitární pomoci v zahraniční politice Evropské unie, a vyzývá členské státy, aby se ujistily, že jejich ozbrojené síly dodržují a uplatňují zásady OSN; rovněž se domnívá, že je nezbytné, aby mezi vojenskými a humanitárními subjekty probíhal dialog, který podpoří vzájemné porozumění;

34.

opětovně potvrzuje, že využití prostředků civilní ochrany při humanitárních krizích musí vycházet z potřeb, doplňovat humanitární pomoc a být s ní v souladu a že v případě přírodních katastrof tyto prostředky mohou přispět k humanitární činnosti, pokud jsou používány v souladu se zásadami, které pro tuto oblast stanovil Meziagenturní stálý výbor;

35.

žádá Komisi, aby předložila ambiciózní legislativní návrhy na vytvoření evropské jednotky civilní ochrany, která bude založena na optimalizaci stávajícího mechanismu civilní ochrany Společenství, a na sloučení nynějších vnitrostátních prostředků, čímž nevzniknou žádné další významné výdaje a naváže se na metody osvědčené v přípravných činnostech; domnívá se, že financování jednotky civilní ochrany musí doplňovat financování humanitárních krizí;

36.

domnívá se, že by součástí evropské jednotky civilní ochrany mohl být závazek některých členských států, na jehož základě by dobrovolně poskytovaly předem stanovené klíčové moduly civilní ochrany, které by byly předem určeny a připraveny okamžitě zasáhnout do operací Unie koordinovaných Monitorovacím a informačním střediskem; dále se domnívá, že většina těchto modulů, které jsou již k dispozici na vnitrostátní úrovni, by zůstala pod kontrolou členských států a že by nasazování těchto modulů připravených v záloze tvořilo jádro civilní ochrany Unie, s cílem reagovat na katastrofy vně i uvnitř jejích hranic;

37.

s potěšením přijímá skutečnost, že v únoru roku 2009 byla schválena nová evropská strategie na podporu snižování rizika katastrof v rozvojových zemích; v této souvislosti naléhavě žádá Komisi, aby ve spolupráci s vnitrostátními vládami, místními orgány a organizacemi občanské společnosti v zemích, které jsou příjemci pomoci, vytvářela programy v oblasti kapacity pro prevenci katastrof a řízení reakcí na katastrofy, a vyzývá k urychlenému zavedení této strategie;

38.

žádá, aby bylo vyvinuto značné úsilí o systematičtější začlenění hlediska snižování rizika katastrof do politik rozvojové a humanitární pomoci;

39.

prosazuje výrazné navýšení částky, která je na toto hledisko přidělována, a zdůrazňuje význam zachování poskytování prostředků v malém rozsahu, jímž se zajistí, že budou respektovány lokální podmínky a že se místní subjekty s projekty ztotožní;

40.

žádá, aby mezi programem přizpůsobení se změně klimatu a činnostmi v rámci snižování rizika katastrof panovala lepší koordinace;

41.

vyjadřuje politování nad tím, že konkrétní pokrok v oblasti propojení naléhavé pomoci, obnovy a rozvoje je stále omezený, a to i přes skutečnost, že v uplynulých letech narostl počet politických závazků;

42.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byl včas učiněn přechod od opatření pro naléhavé události k opatřením rozvojovým, jenž bude založen na konkrétních kritériích a důkladně prováděném hodnocení potřeb;

43.

žádá, aby bylo poskytnuto více zdrojů s cílem zajistit kontinuitu pomoci a zaměření pozornosti na flexibilitu a komplementaritu stávajících finančních mechanismů v průběhu přechodné fáze mezi humanitární a rozvojovou pomocí;

44.

zasazuje se o zlepšení dialogu a koordinace mezi humanitárními organizacemi a rozvojovými agenturami v oblastech, kde společně působí, a v rámci odpovídajících služeb na úrovni evropských orgánů a členských států;

45.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA).

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/8

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010 o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013 (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13.ledna 2009 o společné zemědělské politice a o zajišťování potravin ve světě (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o zemědělství EU a změně klimatu (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o spravedlivých příjmech pro zemědělce: lepší fungování potravinového řetězce v Evropě (4),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů, který předložila Komise, SEK(2010)1058,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o rostoucích cenách potravin v Evropské unii a v rozvojových zemích (5),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zajišťování potravin“,

—

s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí OSN, k nimž patří cíl snížit v letech 1990 až 2015 počet lidí trpících hladem na polovinu,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0376/2010),

A.

vzhledem k tomu, že zajišťování potravin pro evropské občany, poskytování zdravých a kvalitních potravin spotřebitelům za rozumné ceny a zabezpečení příjmů zemědělských podniků jsou ústředními cíli společné zemědělské politiky (SZP) od jejího počátku a i v současnosti zůstávají klíčovými cíli EU,

B.

vzhledem k tomu, že volatilita cen potravin a komodit, která se před nedávnem objevila, vyvolává velké obavy o fungování evropských a celosvětových potravinových dodavatelských řetězců, a vzhledem k tomu, že růst cen potravin nejsilněji dopadl na nejzranitelnější skupiny obyvatelstva,

C.

vzhledem k tomu, že cenová volatilita v zemědělství je trvalého rázu, neboť ceny nepřiměřeně reagují na malé změny úrovně produkce, což je velmi často důsledkem spekulace,

D.

vzhledem k tomu, že na nedávném zasedání Výboru FAO pro celosvětové zajišťování potravin poukázala EU na problém extrémní cenové volatility a nová skupina odborníků na vysoké úrovni byla požádána, aby vypracovala zprávu o příčinách výkyvů cen a souvisejících opatřeních,

E.

vzhledem k tomu, že klimatické a jiné události mohou mít za následek, že země budou provádět protekcionistické politiky, což ilustruje nedávný zákaz vývozu pšenice, který uvalily Rusko a Ukrajina, jež dohromady vyvážejí 30 % světové pšenice,

F.

vzhledem k tomu, že celosvětová produkce potravin může být pravidelně ohrožována řadou faktorů, jako jsou škůdci a nemoci, dostupnost přírodních zdrojů a přírodní katastrofy, což v roce 2010 ukázaly období sucha a požáry v Rusku a obrovské záplavy v Pákistánu,

G.

vzhledem k tomu, že důsledkem změny klimatu bude častější výskyt takovýchto přírodních katastrof, a tím se zhorší potravinové zajištění;

H.

vzhledem k tomu, že s ohledem na tlak na přírodní zdroje se požaduje produkovat více potravin z méně zdrojů a zdůrazňuje se udržitelná produkce,

I.

vzhledem k tomu, že EU je největším čistým dovozcem zemědělských produktů a že je příliš závislá na dovozu bílkovinných a olejnatých produktů a kukuřice pro odvětví chovu zvířat a na dovozu ovoce a zeleniny, v neposlední řadě proto, že evropským producentům není dovoleno používat pro tyto produkty stejné výrobní postupy,

J.

vzhledem k tomu, že si podle údajů organizace FAO odhadovaný nárůst počtu obyvatel na celém světě ze současných 7 miliard na 9,1 miliardy do roku 2050 vyžádá 70 % zvýšení dodávek potravin,

K.

vzhledem k tomu, že se v Evropské unii stále vyskytuje chudoba a hlad; vzhledem k tomu, že 79 milionů lidí v EU stále žije pod hranicí chudoby (60 % průměrného příjmu v zemi, v níž daná osoba žije); vzhledem k tomu, že poslední zimu obdrželo 16 milionů občanů EU prostřednictvím charitativních organizací potravinovou pomoc,

L.

vzhledem k tomu, že potravinové zajištění neznamená pouze dostupnost dodávek potravin, ale podle FAO zahrnuje také právo na potraviny a přístup ke zdravé výživě pro všechny; vzhledem k tomu, že Evropa může k celosvětovému zajišťování potravin přispět zvýšením své konkurenceschopnosti,

M.

vzhledem k tomu, že zajišťování potravin pro nejchudší vrstvy společnosti ztěžují dopady celosvětové hospodářské a finanční krize,

N.

vzhledem k tomu, že příjmy zemědělců v roce 2009 po dekádě stagnace příjmů výrazně poklesly v důsledku obtížných podmínek na trhu a rostoucích výrobních nákladů; vzhledem k tomu, že příjmy v zemědělství jsou podstatně nižší (odhadem o 40 % na pracovní jednotku) než ve zbývajících odvětvích hospodářství a příjem na obyvatele ve venkovských oblastech je výrazně nižší (přibližně o 50 % na pracovní jednotku) než v městských oblastech,

O.

vzhledem k tomu, že podíl na přidané hodnotě vytvořené potravinovým dodavatelským řetězcem, který dostávají zemědělci, neustále klesá, zatímco podíl potravinářského průmyslu se zvýšil; vzhledem k tomu, že řádné fungování potravinového dodavatelského řetězce je nezbytným předpokladem pro to, aby zemědělci získali za svou produkci spravedlivou odměnu,

P.

vzhledem k tomu, že v rámci celého řetězce produkce, dodávek a spotřeby potravin je až 50 % potravin vyprodukovaných v EU vyplýtváno,

Q.

vzhledem k tomu, že v EU je pouze 7 % zemědělců mladších 35 let,

R.

vzhledem k tomu, že zajišťování potravin je pro Evropu ústřední otázkou a vyžaduje koherenci a koordinaci různých oblastí odvětvových politik na úrovni EU, zejména SZP, energetické politiky, výzkumných programů, rozvojové a obchodní politiky a finanční regulace,

1.

zdůrazňuje, že silné a udržitelné odvětví zemědělství v celé EU a prosperující a udržitelné venkovské prostředí, zajišťované silnou SZP, jsou klíčovými podmínkami splnění úkolu potravinového zajištění;

2.

potvrzuje, že v mezinárodním měřítku má EU nejvyšší standardy zemědělské a potravinové produkce se silným důrazem na bezpečnost a kvalitu potravin a ekologickou udržitelnost zemědělství;

3.

zastává názor, že k nasycení Evropy a třetích zemí bude třeba využívat všech forem zemědělství;

4.

domnívá se, že právo na potravinové zajištění je základním lidským právem, které je naplněno tehdy, když jsou všem lidem kdykoli fyzicky a ekonomicky dostupné vhodné, zdravotně nezávadné a výživné potraviny, které uspokojí jejich potřeby a preference v oblasti stravování a umožní jim vést aktivní a zdravý život;

5.

potvrzuje, že EU má povinnost zajišťovat pro své občany potraviny a že v tomto ohledu má zásadní význam zachování zemědělské činnosti; upozorňuje na pokles příjmů zemědělských podniků v EU způsobený rostoucími náklady produkce a cenovou volatilitou, což negativně ovlivňuje možnosti zemědělců zachovat produkci; upozorňuje na náklady, které musí evropští zemědělci nést, aby plnili nejpřísnější normy na světě, pokud jde o bezpečnost potravin, životní prostředí, dobré životní podmínky zvířat a pracovní podmínky; zdůrazňuje, že je nutné zemědělcům tyto dodatečné náklady a to, že poskytují veřejnou službu společnosti, kompenzovat; zdůrazňuje, že potraviny z třetích zemí vstupující do EU musí splňovat tytéž přísné normy, aby evropští producenti neutrpěli újmu z hlediska konkurenceschopnosti;

6.

uznává, že zabezpečení přiměřených dodávek potravin je základním prvkem potravinového zajištění, ale rovněž uznává, že z hlediska přístupu k potravinám a cenové dostupnosti potravin je třeba věnovat pozornost zajištění přiměřené životní úrovně, především pro osoby s nedostatečnými finančními zdroji, což jsou často děti, starší osoby, přistěhovalci, uprchlíci a nezaměstnaní;

7.

podporuje vzorec: zajišťování potravin – stravování – kvalita – dostupnost – inovace – produktivita; domnívá se, že aby mohl být naplněn, měla by budoucí SZP brát v úvahu očekávání veřejnosti ve smyslu, že by se mělo jednat o politiku zemědělskou i potravinovou, zaměřenou na veřejnou informovanost o zdravé stravě;

8.

zastává názor, že by EU měla vytvořit v členských státech lepší podmínky pro realizaci programů týkajících se výživy, jako jsou programy Ovoce do škol a Mléko do škol, a lépe podporovat osvětu a zvyšování povědomí o původu produktů a výživě, neboť informované rozhodování, pokud jde o výživu, může předcházet onemocněním a omezit výdaje v sociální oblasti v Evropě, jež představují velkou zátěž; požaduje rovněž více programů na podporu správné výživy, snížení s nimi souvisejícího administrativního zatížení a zvýšení jejich rozpočtů; vybízí Komisi, aby posoudila praktičnost těchto programů;

9.

znovu potvrzuje svou podporu programu pro nejchudší osoby v EU; připomíná, že Spojené státy prostřednictvím zemědělského zákona významně podporují svůj Program doplňkové potravinové pomoci (Supplemental Nutrition Assistance Programme), který kromě toho, že řeší některé potřeby v oblasti výživy nejchudší části obyvatelstva, je také významným zdrojem příjmů pro toto odvětví i pro celé hospodářství;

10.

je si vědom toho, jak velkou výzvu představuje pro zajišťování potravin změna klimatu, především kvůli častějším a závažnějším klimatickým událostem, jako jsou sucha, záplavy, požáry a bouře; zdůrazňuje rostoucí problémy plynoucí z nedostatku vody a dopad těchto problémů na produkci potravin; zdůrazňuje, že je nezbytné se hospodařením s vodou a změnou klimatu naléhavě zabývat;

11.

připomíná, že bezpečnost zásobování energií a zajišťování potravin jsou velmi úzce propojeny; uznává, že energetické náklady jsou klíčovým faktorem určujícím míru ziskovosti zemědělství, jež je převážně závislé na ropě; podporuje opatření, jež budou zemědělce motivovat k vyšší energetické účinnosti a k využívání alternativních zdrojů energie; připomíná, že je zapotřebí důslednější podpora výzkumu, vývoje a poradenských služeb;

12.

zastává však názor, že zvýšené úsilí o rozvoj obnovitelných zdrojů energie a o dosažení cílů pro rok 2020 musí zohledňovat dopady na produkci potravin a zásobování potravinami; zdůrazňuje křehkost rovnováhy, co se týče řešení potravinového a palivového problému;

13.

bere na vědomí míru závislosti na dovozu bílkovinných a olejnatých produktů z třetích zemí, což negativně ovlivňuje potravinářský průmysl a zemědělství, zejména odvětví chovu zvířat, při prudkém růstu cen;

14.

žádá Komisi, aby navrhla technické řešení problému nízkého zastoupení geneticky modifikovaných látek v geneticky nemodifikovaných dovozech a aby navrhla zrychlení procesu schvalování dovozu nových geneticky modifikovaných variant krmiv v EU, jakmile se prokáže jejich bezpečnost;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v zájmu zvýšení transparentnosti na evropské úrovni zajistily přístup veřejnosti k informacím o výsledcích kontrol zajišťování potravin;

16.

je znepokojen problémem zabírání půdy a jeho dopady na zajišťování potravin v rozvojových zemích a budoucnost zemědělství a zemědělců; vyzývá Komisi, aby tuto situaci prošetřila s ohledem na držbu půdy a přírodní zdroje;

17.

upozorňuje, že z důvodu vysoké ceny krmiv se situace zemědělských podniků zaměřených na živočišnou výrobu v EU zhoršila; požaduje proto, aby byly ke stabilizaci trhu a zabránění krizi cíleně využívány nástroje dostupné podle nařízení (ES) č. 1234/2007 o společné organizaci trhu;

18.

vyjadřuje přesvědčení, že nárůst produktivity, kterého bude dosaženo v nových členských státech, zvýší rozlohu využitelné půdy a poskytne možnost zvýšit produkci bílkovinných a olejnatých produktů v EU;

19.

konstatuje, že potravinové zajištění nelze zaručit, pokud nebude k dispozici volný přístup ke genetickým zdrojům pro potraviny a zemědělství; uznává, že mezinárodní smlouva FAO o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství je důležitým nástrojem na ochranu biologické rozmanitosti v zemědělství, který může odvrátit důsledky změny klimatu;

20.

zdůrazňuje, že pobídky, které jsou v současné době v plánu pro udržitelné energetické plodiny, by v žádném případě neměly ohrozit zajišťování potravin pro občany;

21.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly a uplatňovaly programy, jejichž součástí budou konkrétní zemědělská opatření určená ke zmírnění účinků změny klimatu a přizpůsobení se jim;

22.

podtrhuje, že je zapotřebí podpořit zahájení informační kampaně zaměřené na spotřebitele, jež se bude týkat úsilí zemědělců a zemědělského odvětví, pokud jde o ochranu životního prostředí a zajišťování potravin;

23.

domnívá se, že finanční a zemědělské trhy jsou dnes více propojené než kdykoli předtím; je toho názoru, že již nedostačuje pouze reakce na evropské úrovni a že Evropa by měla otázky cenové volatility a zajišťování potravin řešit společně se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi; podporuje kroky, které s tímto cílem podniká předsednictvo skupiny G20;

24.

poukazuje na problémy, kterým čelí zemědělci v době extrémní volatility trhu a cen; upozorňuje na obtíže, na něž narážejí zemědělci, když se v době extrémní volatility snaží o plánování; naléhavě vyzývá Komisi, aby zavedla stálá a důrazná opatření pro řešení volatility na zemědělských trzích; vyjadřuje přesvědčení, že půjde o klíčový prvek k zajištění toho, aby zemědělská výroba v Evropské unii zůstala zachována;

25.

uvědomuje si, že index cen prvotních zemědělských produktů na finančních trzích nebyl nikdy tak nestabilní; jako příklad uvádí nedávný nárůst cen u kontraktů na pšenici, které za dva měsíce vzrostly o 70 % a objem obchodování s nimi se na pařížském komoditním trhu více než zdvojnásobil;

26.

zdůrazňuje skutečnost, že tyto události jsou pouze částečně způsobeny podkladovými faktory trhu, jako je nabídka a poptávka, a do velké míry pramení ze spekulace; poznamenává, že spekulativní chování má za následek více než 50 % případů nárůstu cen, k nimž došlo v nedávné době; ztotožňuje se se závěry zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny, pokud jde o úlohu, kterou sehráli významní institucionální investoři, jako jsou hedgeové fondy, penzijní fondy a investiční banky – které nejsou obecně zapojeny do zemědělských trhů –, při ovlivňování cenových indexů komodit svými aktivitami na trzích s deriváty;

27.

podporuje v této souvislosti přezkum stávajících právních předpisů o finančních nástrojích, u kterých by mělo být zajištěno transparentnější obchodování a minimální limity pro subjekty, jež mohou na těchto trzích obchodovat; připomíná, že finanční nástroje by měly sloužit hospodářství a pomáhat zemědělské výrobě při překonávání krizí a klimatických událostí; zároveň by spekulace neměly mít možnost ohrožovat jinak výkonné zemědělské podniky;

28.

vítá návrh Komise týkající se regulace OTC derivátů, ústředních protistran a registrů obchodních údajů; přeje si, aby jako nástroj rychlé reakce na krizi byla k dispozici bezpečnostní síť proti extrémní cenové volatilitě; přeje si, aby došlo ke koordinaci právních předpisů mezi EU a třetími zeměmi, např. USA, aby se omezily příležitosti pro spekulanty k nabytí neoprávněné výhody na základě rozdílů mezi různými regulačními systémy;

29.

je zastáncem odvážnější iniciativy EU zaměřené na boj proti spekulaci, například udělením mandátu regulačním orgánům a orgánům dohledu omezit spekulaci; domnívá se, že komoditní deriváty se od ostatních finančních derivátů liší a že by s nimi tedy měli obchodovat pouze obchodníci, kteří mají prokazatelný zájem na ochraně zemědělského zboží před rizikem, a další kategorie osob, které jsou přímo spojeny se zemědělskou výrobou; požaduje, aby Komise zajistila, aby obchodovat s deriváty potravinových komodit mohli pouze na investoři, kteří jsou přímo spojeni se zemědělskými trhy;

30.

vyjadřuje znepokojení nad dalekosáhlou koncentrací, k níž došlo u obchodu s obilím, na jejímž základě jsou dotčené podniky schopné ovlivňovat tržní ceny; konstatuje, že by to mohlo zvýšit cenovou volatilitu, neboť obchodníci s obilím mají z důvodu svých spekulativních transakcí na velkém kolísání cen zájem; domnívá se, že to rovněž prokazuje potřebu intervenčních zásob nebo jiné další bezpečnostní sítě na podporu stability cen a ochranu zájmů zemědělců a spotřebitelů;

31.

zdůrazňuje, že je nemožné přijmout účinná opatření proti velkým výkyvům cen bez intervenčních nebo strategických zásob; domnívá se proto, že v budoucí SZP musí být posílena úloha mechanismů řízení trhu;

32.

zdůrazňuje, že větší transparentnost a spravedlnost v potravinovém dodavatelském řetězci je nezbytná k zajištění spravedlivých výnosů pro zemědělce, spravedlivých zisků a cen v rámci celého potravinového dodavatelského řetězce a rentabilního zemědělského odvětví, které bude řádně plnit úkol potravinového zajištění; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní a účinný návrh na řešení tohoto problému;

33.

poukazuje na to, že vůči cenové volatilitě bývají zranitelnější země s nízkými příjmy a nedostatkem potravin;

34.

poznamenává, že v současnosti nejsou celkové dodávky potravin ve světovém měřítku nedostatečné a že zajištění potravin je pro mnoho lidí zapříčiněno spíše nedostupností a vysokými cenami;

35.

poznamenává však, že celosvětové zásoby potravin jsou mnohem omezenější než dříve, neboť v době potravinové krize v roce 2007 se jejich množství dostalo na rekordně nízkou úroveň 12 týdnů celosvětových potravinových zásob; poukazuje na to, že světová produkce potravin je stále více ohrožena extrémním počasím spojeným se změnou klimatu, rostoucími tlaky na půdu vyplývajícími z urbanizace a zvýšeným počtem škůdců a chorob, což může mít za následek náhlý a nepředvídatelný nedostatek potravin;

36.

je tedy toho názoru, že by bylo přínosné vytvořit cílený celosvětový systém potravinových zásob (nouzových zásob na omezení hladu a zásob určených k regulaci cen komodit), který by umožnil jednodušší obchodování ve světovém měřítku při prudkému nárůstu cen, zamezil stále přítomnému protekcionismu a zmírnil tlak na světové potravinové trhy; je toho názoru, že tyto zásoby by měl spravovat společný orgán pod záštitou OSN nebo FAO, který by naplno využíval zkušeností získaných organizací FAO a Světovým potravinovým programem OSN; žádá Komisi, aby se vší naléhavostí prozkoumala způsob, jak tohoto cíle co nejúčinněji dosáhnout, a podala o tom zprávu Parlamentu; dále žádá Komisi, aby se při prosazování tohoto cíleného celosvětového systému potravinových zásob ujala vedoucí úlohy;

37.

připomíná, že EU zatím reagovala prostřednictvím podpory a finančních prostředků, například prostřednictvím nástroje pro zajišťování potravin; přeje si vidět zprávy o účinnosti tohoto nástroje, včetně pokroku v boji s příčinami a projevy krize, a žádá Komisi, aby zhodnotila možnosti vytvoření stálého nástroje, který by byl nápomocen v boji s hladomorem ve světě;

38.

znovu opakuje, že je důležité rozvíjet zemědělství v rozvojovém světě a poskytovat přiměřenou část zámořské rozvojové pomoci EU (ODA) na zemědělství; lituje, že od osmdesátých let minulého století došlo k dramatickému poklesu výše rozvojové pomoci určené na zemědělství, a vítá skutečnost, že se uznává potřeba tento trend zvrátit; vyzývá Komisi, aby se ve své rozvojové pomoci přednostně zaměřovala na zemědělství, a to včetně pomoci zemědělcům k přístupu na trhy;

39.

vyslovuje politování nad závěry summitu OSN 2010 o rozvojových cílech tisíciletí v roce 2010 a poukazuje na to, že rozvinuté země ještě zdaleka nesplnily své závazky související s oficiální rozvojovou pomocí;

40.

vítá iniciativu, s níž v rámci jednání summitu OSN o rozvojových cílech tisíciletí v roce 2010 přišla Světová banka, totiž zvýšit podporu poskytovanou zemědělství s cílem stimulovat růst příjmů, zaměstnanost a zajišťování potravin především v oblastech s nízkými příjmy;

41.

znovu potvrzuje své stanovisko uvedené ve zprávě o budoucnosti SZP po roce 2013; znovu stvrzuje svůj závazek k vytvoření silné politiky v oblasti zemědělství a rozvoje venkova, která zaručí potravinové zajištění pro všechny, zachová klíčový význam venkovských oblastí Evropy, posílí konkurenceschopnost zemědělství, zajistí pokračování zemědělské produkce v celé EU, bude podporovat inovace, konkurenceschopnost a zaměstnanost a bude se podílet na řešení nejvýznamnějších celosvětových problémů, jako je změna klimatu; zdůrazňuje rovněž, že je nezbytné SZP zjednodušit a odbyrokratizovat a tím snížit příjemcům náklady na její provádění;

42.

zdůrazňuje úlohu mladých zemědělců v budoucí SZP; poukazuje na to, že pouze 7 % evropských zemědělců je mladších 35 let a zároveň že celých 4,5 milionu zemědělců odejde v příštích deseti letech do důchodu; podporuje posílení opatření prospěšných pro mladé zemědělce, např. prémie při zakládání zemědělského podniku, dotované úrokové sazby na půjčky a další výhody, jež členské státy poskytují ze svých rozpočtů na rozvoj venkova; znovu potvrzuje význam navrhované změny rozpočtu na výměnné programy pro mladé lidi a přeje si, aby byla realizována jako pilotní projekt; vyzývá také k odstranění všech administrativních omezení, která mladým lidem brání začít pracovat v zemědělském odvětví;

43.

domnívá se, že výzkum a inovace jsou zásadní pro splnění úkolu potravinového zajištění, neboť mohou zvýšit produkci a současně využívat méně zdrojů; zdůrazňuje význam podpory odborné přípravy, přístupu k vzdělávání, předávání znalostí a výměny osvědčených postupů v zemědělství; opakuje, že v zájmu posílení přístupu k výzkumu a inovacím v zemědělství je třeba koordinovat SZP s dalšími politikami;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby plně využívaly příležitostí, které na poli výzkumu a technologických inovací nabízí sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj, a aby jeho prostřednictvím zvýšily produktivitu, přitom však respektovaly kritéria energetické účinnosti a udržitelnosti;

45.

konstatuje, že v důsledku změny klimatu a urbanizace se každoročně snižuje množství půdy využitelné k zemědělské produkci;

46.

rád by zdůraznil především význam rozmanitosti evropského zemědělství a zajištění koexistence odlišných zemědělských modelů, včetně drobného zemědělství, které vytváří pracovní místa ve venkovských oblastech EU, a význam rozmanitosti a kvality potravin, včetně místních a tradičně vyráběných produktů v rámci krátkého dodavatelského řetězce, a stravování v celé Evropě, čímž by se podpořil rozvoj venkovských oblastí a zachovalo dědictví regionálních odvětví potravin a vín;

47.

konstatuje, že tradiční zemědělské postupy, rodinné zemědělské podniky, drobné a ekologické zemědělství mohou značně přispět k potravinovému zajištění, neboť často představují nejúčinnější způsob využití půdy pomocí metod, které se po dlouhé době specificky vyvinuly v jednotlivých regionech a umožňují pevné propojení mezi produktem a oblastí, z níž pochází a jež symbolizuje kvalitu a originálnost produktu; zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto druhy zemědělství existovaly po boku udržitelných moderních zemědělských podniků a kombinovala se tak vysoká produktivita s udržitelným využíváním půdy;

48.

zdůrazňuje také, že přílišné parcelování zemědělské půdy v některých členských státech brání zvyšování produktivity zemědělství a že je potřeba podniknout kroky na podporu slučování malých zemědělských podniků;

49.

zdůrazňuje, že je třeba zachovat rozmanitost zemědělství v EU; uznává, že místní trhy zásobované čerstvým a místně vyprodukovaným zemědělským zbožím jsou udržitelné z hlediska životního prostředí a přispívají k podpoře zavedených zemědělských společenství; zdůrazňuje význam zemědělství ve znevýhodněných oblastech; žádá Komisi, aby se v návrzích budoucí SZP jednotlivými evropskými zemědělskými modely zabývala a zvážila např. možnost vytvoření zvláštních finančních pobídek a systémů identifikace;

50.

je třeba realizovat spravedlivější SZP, která by zajistila vyváženou distribuci podpory pro zemědělce v rámci členských států i mezi nimi, větší územní soudržnost a která by vedla k postupnému odstranění vývozních dotací, souběžně s postupným odstraněním veškerých vývozních dotací u obchodních partnerů EU a penalizací veškerých vývozních opatření s obdobným účinkem;

51.

uznává, že reformy SZP, jež téměř odstranily vývozní náhrady, značně oslabily dopad zemědělské výroby EU na rozvojové země; požaduje, aby EU uznala význam podpory zemědělských odvětví rozvojových zemí zejména tak, že zajistí, aby bylo zemědělství v rozvojových zemích a v rámci rozpočtu EU na zahraniční rozvojovou pomoc učiněno prioritou;

52.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/16

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10028/2010) (Konžská republika) a návrh rozhodnutí Rady (12796/2010) (Kamerun),

—

s ohledem na návrh dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Konžskou republikou při prosazování práva a správě v oblasti lesnictví a o obchodu s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie (FLEGT) (07636/2010),

—

s ohledem na návrh dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Kamerunskou republikou o prosazování práva v oblasti lesnictví, správě a obchodu s dřevařskými výrobky s Evropskou unií (FLEGT) (13187/2010),

—

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 3 prvním pododstavcem, čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0170/2010 a C7-0339/2010),

—

s ohledem na Deklaraci OSN o právech původního obyvatelstva (přijatou rezolucí Valného shromáždění 61/295 dne 13. září 2007),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (1),

—

s ohledem na dohodu z Cancúnu,

—

s ohledem na postoje ze dne 19. ledna 2011 k návrhům postojů Rady o uzavření Dobrovolné dohody o partnerství v rámci FLEGT s Konžskou republikou (2) a Kamerunskou republikou (3),

—

s ohledem na článek 115(5) a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

1.

vítá dobrovolnou dohodu o partnerství s Kamerunskou republikou a Konžskou republikou; je přesvědčen, že pokyny pro osvědčené postupy by mohly vyplynout z jednání o těchto dobrovolných dohodách o partnerství s cílem stanovit precedens pro další probíhající jednání o dobrovolných dohodách o partnerství se zeměmi produkujícími dřevo;

2.

zdůrazňuje, že sdílená odpovědnost EU a zemí dodávajících výrobky z tropického dřeva na trh EU za vymícení nezákonné těžby a s ní spojeným obchodem a za zvýšení úsilí o zachování a udržitelné využívání lesních zdrojů na celosvětové úrovni;

3.

vítá v této souvislosti závazek zúčastněných stran zlepšit správu lesů a v případě potřeby reformovat stávající právní předpisy s cílem zajistit, aby činnosti v lesnickém odvětví byly transparentní, respektovaly práva domorodých národů a nepřispívaly k nepříznivým dopadům na životní prostředí; rovněž vítá závazek EU poskytnout podporu posílení kapacit, zahrnující především zřízení systémů kontroly zpětného vysledování a zákonnosti dřeva a dřevařských výrobků v zemích produkujících dřevo;

4.

připomíná, že smyslem dobrovolných dohod o partnerství je snaha společně zastavit obchod s nezákonně vytěženým dřevem a dřevařskými výrobky a přispět k úsilí o zastavení odlesňování a znehodnocování lesů a s tím souvisejícími emisemi uhlíku a úbytkem biologické rozmanitosti po celém světě, a podporovat přitom udržitelný hospodářský růst, udržitelný rozvoj lidstva, udržitelné zdroje potravin a úctu k domorodému a místnímu obyvatelstvu;

5.

připomíná, že rozšiřování velkoplošné těžby tropických pralesů a jiných lesů s vysokou biologickou rozmanitostí a hodnotami zásob uhlíku je neudržitelné a může mít za následek další odlesňování a znehodnocování lesů, což povede k ničení celosvětového životního prostředí; konstatuje vnitřní napětí v dobrovolných dohodách o partnerství, které spočívá v tom, že podpora, kterou EU poskytuje obchodu s dřevařskými výrobky ze zemí s rozsáhlými oblastmi přirozených lesů, by mohla vážně ohrozit její cíle v boji proti změně klimatu, při podpoře zachování a udržitelného využívání biologické rozmanitosti, snižování chudoby a zastavení odlesňování na celém světě; vyzývá proto Komisi, aby zajistila soudržnost politiky EU a aby akce podporované dobrovolnými dohodami o partnerství účinně přispěly k mezinárodním závazkům všech smluvních stran dobrovolných dohod o partnerství; naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby podrobně uvedly, jaké dodatečné iniciativy k dobrovolným dohodám o partnerství jsou plánovány pro boj proti odlesňování a znehodnocování přirozených lesů a na podporu jejich ochrany;

6.

připomíná, že zatímco jsou lesy svrchovaným bohatstvím státu, v němž se nacházejí, lesní prostředí je společným dědictvím lidstva a musí být chráněno, uchováváno a podle možností obnovováno, přičemž konečným cílem je zachování biologické rozmanitosti a funkcí ekosystému, ochrana klimatického systému a zaručení práv domorodého obyvatelstva a komunit závislých na lese; vyzývá proto partnerské vlády v Africe a třetích zemích, aby vypracovaly plány pro využívání půdy a zdrojů na dosažení těchto cílů, a aby určily, kde a jak velká podpora bude zapotřebí od zahraničních partnerů a mezinárodních organizací, aby se s těmito cíli pokročilo kupředu;

7.

na základě těchto skutečností vyzývá Komisi, aby věnovala nejvyšší pozornost zajištění toho, aby dobrovolné dohody o partnerství nepodporovaly rozšíření průmyslové těžby v nedotčených lesních krajinách, a aby spolupracovala s vládou Kamerunské republiky a Konžské republiky a všemi vládami, které podepíší dobrovolné dohody o partnerství v budoucnosti, s cílem monitorovat a přijímat opatření k odstranění negativních přímých i nepřímých účinků komerční těžby na živočichy;

8.

vítá dobrovolný, transparentní a participační přístup při dosahování dohod zaměřený na dosažení shody; doporučuje, aby se tento přístup stal normou pro jednání o dobrovolných dohodách o partnerství s dalšími partnerskými zeměmi produkujícími dřevo;

9.

zdůrazňuje zásadní úlohu nezávislých národních organizací občanské společnosti a nezávislých vnějších pozorovatelů při monitorování řádného provádění dohod všemi zúčastněnými stranami, včetně závazku jednotlivých stran zapojit se do společných výborů, které budou ustaveny s cílem dohlížet na provádění dohod; zdůrazňuje, že místní organizace občanské společnosti musí být zmocněny provádět nezávislé monitorování jak vymáhání práva, tak provádění správních reforem v odvětví lesnictví;

10.

žádá Komisi, aby vytvořila mechanismus, který by zajistil, aby dobrovolné dohody o partnerství byly účinně a včas uplatňovány prostřednictvím různých etap prováděcí fáze, čímž se zejména zaručí posílení kapacit místních zúčastněných stran a přímé zapojení místních komunit a domorodého obyvatelstva do prováděcí fáze s cílem zajistit širší přijetí reforem, které budou prováděny v návaznosti na dobrovolné dohody o partnerství, jakož i plné ověřování dovozů do EU;

11.

připomíná, že je nezbytný přezkum legislativního a regulačního rámce, jímž se řídí odvětví lesnictví, aby dobrovolné dohody o partnerství byly v souladu s cíli akčního plánu FLEGT a jejich provádění bylo příspěvkem k environmentálním a sociálním úmluvám a mezinárodním dohodám, jimiž jsou strany dobrovolné dohody o partnerství vázány;

12.

připomíná, že cílem dobrovolných dohod o partnerství je také posílení sociální spravedlnosti a respektování práv místních a domorodých komunit, včetně zásady transparentnosti a účasti na základě rovnosti;

13.

připomíná, že tato legislativní zlepšení mají být dokončena před vydáním licencí FLEGT;

14.

žádá Komisi, aby do šesti měsíců od vstupu kterékoli dobrovolné dohody o partnerství v platnost předložila zprávu o přijatých opatřeních pro zajištění toho, aby dialog mezi zúčastněnými stranami a občanskou společností, včetně místního a domorodého obyvatelstva, pokračoval a zůstal zachován po dobu prováděcí fáze; zastává názor, že tato zpráva musí rovněž obsahovat posouzení dopadu a skutečného přínosu dobrovolné dohody o partnerství pro mezinárodní závazky EU a signatářské země v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje, zejména pokud jde o zachování a udržitelné řízení zdrojů biologické rozmanitosti;

15.

žádá obě strany dobrovolné dohody o partnerství, aby zajistily, aby občanská společnost, místní a domorodé obyvatelstvo mohly svobodně a s jistotou přispívat k provádění a prosazování dobrovolných dohod o partnerství; zastává stanovisko, že Společný výbor pro provádění dohody by měl zajistit občanské společnosti a organizacím místního a domorodého obyvatelstva právo na podání stížnosti a v případě neúspěchu následně právo na odvolání;

16.

požaduje od Komise ujištění, že má dobrý přehled o současné situaci v oblasti lidských práv v každé potenciální partnerské zemi dobrovolné dohody o partnerství, a doporučuje Komisi, aby se neangažovala v žádné zemi, v níž neexistuje právní rámec pro ochranu základních lidských a sociálních práv; znovu potvrzuje nezbytnost otevřeného dialogu, svobody projevu – včetně svobody náboženského vyznání – a svobody tisku v každé zemi, které se týká dobrovolná dohoda o partnerství, aby bylo slyšet jakékoli případné stížnosti;

17.

žádá Komisi, aby vypracovávala a Parlamentu pravidelně předkládala zprávu o pokroku v provádění různých ustanovení všech stávajících a budoucích dobrovolných dohod o partnerství;

18.

předpokládá, že v nadcházejících letech bude podepsáno více dobrovolných dohod o partnerství, což si vyžádá konkrétní a dodatečné finanční prostředky na rozvoj technických a lidských zdrojů; žádá Komisi a členské státy EU, aby specifikovaly, jaké finanční prostředky budou použity k podpoře vyjednávání a provádění těchto dohod;

19.

vyzývá Komisi, aby podala Parlamentu zprávu o pokroku v projednávání a provádění stávajících a budoucích dobrovolných dohod o partnerství a informovala Parlament včas o práci Společného výboru pro provádění dohody, misích a auditorských zprávách nezávislého auditora dohody, zprávách posuzujících provádění dohody – včetně studií jejího sociálního, hospodářského a environmentálního dopadu – a o seznamech se jmény společností, jimž byly uděleny licence;

20.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a každé vládě, které se týká dobrovolná dohoda o partnerství.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/19

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 25. září 2003 o páté ministerské konferenci WTO v Cancúnu (1), ze dne 12. května 2005 o hodnocení jednacího kola v Dohá po rozhodnutí Generální rady WTO ze dne 1. srpna 2004 (2), ze dne 1. prosince 2005 o přípravách šesté ministerské konference WTO v Hongkongu (3), ze dne 23. března 2006 o dopadu dohod o hospodářském partnerství (EPA) na rozvoj (4), ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dohá po konání ministerské konference WTO v Hongkongu (5), ze dne 1. června 2006 o obchodu a chudobě: navrhování obchodních politik pro co největší přínos obchodu při snižování chudoby (6), ze dne 7. září 2006 o přerušení jednání o rozvojové agendě z Dohá (7), ze dne 23. května 2007 o dohodách o hospodářském partnerství (8), ze dne 12. prosince 2007 o dohodách o hospodářském partnerství (9), svůj postoj ze dne 5. června 2008 o návrhu nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 552/97, (ES) č. 1933/2006 a nařízení Komise (ES) č. 964/2007 a (ES) č. 1100/2006 (10), a své usnesení ze dne 25. března 2009 o prozatímní dohodě o hospodářském partnerství mezi Evropským společenstvím na jedné straně a tichomořskými státy na straně druhé (11),

—

s ohledem na Prozatímní dohodu o partnerství mezi Evropským společenstvím na jedné straně a tichomořskými státy na straně druhé,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (Dohoda z Cotonou),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1528/2007 ze dne 20. prosince 2007 o uplatňování režimu stanoveného v dohodách zakládajících hospodářské partnerství nebo vedoucích k jeho založení na produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) (12),

—

s ohledem na sdělení Komise o dohodách o hospodářském partnerství ze dne 23. října 2007 (KOM(2007)0635),

—

s ohledem na Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), a především na článek XXIV této dohody,

—

s ohledem na ministerské prohlášení ze čtvrtého zasedání konference ministrů WTO, přijaté v Dohá dne 14. listopadu 2001,

—

s ohledem na prohlášení ministrů na 6. zasedání Ministerské konference WTO přijaté v Hongkongu dne 18. prosince 2005,

—

s ohledem na zprávu a doporučení pracovní skupiny pro pomoc na podporu obchodu, která byla přijata Generální radou WTO dne 10. října 2006,

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000, která vymezuje rozvojové cíle tisíciletí jako kritéria stanovená celým mezinárodním společenstvím s cílem odstranit chudobu,

—

s ohledem na prohlášení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU z Kigali (Rwanda) ze dne 22. listopadu 2007,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2006 o situaci na Fidži (13), v němž důrazně odsoudil převzetí moci fidžijskými vojenskými silami,

—

s ohledem na katalog 103 doporučení Rady OSN pro lidská práva, zveřejněný dne 23. března 2010 ve zprávě pracovní skupiny pro všeobecný pravidelný přezkum a s ohledem na oficiální odpověď fidžijské vlády ze dne 10. června 2010, v níž se uvádí, že dlouho požadované a často odkládané všeobecné volby jsou nyní naplánovány na rok 2014 a že se jedná o konečné datum,

—

s ohledem na otázky ze dne 16. prosince 2010 určené Komisi a Radě, které se týkají uzavření Prozatímní dohody o partnerství mezi Evropským společenstvím na jedné straně a tichomořskými státy na straně druhé (O-0212/2010 – B7-0807/2010),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že od 1. ledna 2008 nejsou obchodní vztahy mezi EU a státy AKT, v jejichž rámci byl státům AKT přiznán přednostní přístup na trhy EU, aniž by musely otevírat své vlastní trhy, v souladu s pravidly WTO,

B.

vzhledem k tomu, že dohody o hospodářském partnerství (EPA) jsou slučitelné s pravidly WTO a jejich cílem je posílit regionální integraci a podpořit postupné začleňování ekonomik zemí AKT do světového hospodářství, a tím napomoci jejich udržitelnému sociálnímu a hospodářskému rozvoji a přispět k obecnému úsilí o odstranění chudoby v těchto zemích,

C.

vzhledem k tomu, že dohody EPA by měly sloužit k budování dlouhodobých vztahů, v jejichž rámci obchod napomáhá rozvoji,

D.

vzhledem k tomu, že protokol o cukru podle po sobě jdoucích úmluv z Lomé a Dohody z Cotonou zaručil malým tichomořským ostrovům, jejichž možnosti diverzifikace v odvětví zemědělství jsou omezené, předvídatelné příjmy,

E.

vzhledem k tomu, že prozatímní dohody o hospodářském partnerství (IEPA) jsou dohodami o obchodu se zbožím, jež mají za cíl zabránit narušení obchodu mezi zeměmi AKT a EU,

F.

vzhledem k tomu, že v důsledku současné finanční a hospodářské krize má obchodní politika pro rozvojový svět větší význam než kdykoli předtím,

G.

vzhledem k tomu, že ze všech tichomořských států AKT k dnešnímu dni podepsaly dohodu IEPA pouze Papua-Nová Guinea a Republika Fidžijské ostrovy, které tak učinily ke konci roku 2009; vzhledem k tomu, že se na všechny ostatní tichomořské státy AKT vztahuje buď iniciativa „Vše kromě zbraní“, která nabízí bezcelní a bezkvótový přístup na trh EU, nebo řádný všeobecný systém preferencí EU,

H.

vzhledem k tomu, že v případě Papuy-Nové Guiney se tato dohoda prozatímně provádí od 20. prosince 2009; vzhledem k tomu, že dohoda s Republikou Fidžijské ostrovy začne být prováděna poté, co Republika Fidžijské ostrovy oznámí, zda tuto dohodu hodlá prozatímně provádět, nebo ji ratifikovat,

I.

vzhledem k tomu, že se všemi 14 tichomořskými státy AKT probíhá jednání o souhrnné dohodě o hospodářském partnerství,

J.

vzhledem k tomu, že dohoda IEPA zahrnuje všechny hlavní prvky dohody o obchodu se zbožím,

K.

vzhledem k tomu, že závazky, jež jsou součástí dohody, by mohly mít na dotčené země a tichomořskou oblast velmi výrazný dopad,

L.

vzhledem k tomu, že dohoda IEPA bude mít vliv na oblast působnosti a obsah budoucích dohod mezi Papuou-Novou Guineou a Republikou Fidžijské ostrovy a dalšími obchodními partnery a na pozici regionu při jednáních ohledně EPA,

M.

vzhledem k tomu, že mezi EU a tichomořskými státy existuje omezená hospodářská soutěž v důsledku toho, že velkou většinu vývozu z EU tvoří hlavně zboží, které tichomořské státy nevyrábějí, ale často je potřebují pro přímou spotřebu nebo jako vstupy pro vnitrostátní průmysl,

N.

vzhledem k tomu, že rybolov a činnosti a odvětví související s rybolovem vykazují velký potenciál pro budoucí nárůst vývozu, za předpokladu, že rybolov bude provozován udržitelným způsobem z hlediska životního prostředí,

O.

vzhledem k tomu, že nová obchodní pravidla musí být sestavena tak, aby podporovala rozvoj domácích odvětví a poskytovala ochranu před vyčerpáním zdrojů a změnou klimatu, a vzhledem k tomu, že tyto pravidla musí doprovázet navýšení pomoci v oblasti obchodu,

P.

vzhledem k tomu, že pomoc v oblasti obchodu má zlepšit schopnost rozvojových zemí využívat nových obchodních příležitostí,

Q.

vzhledem k tomu, že EU a země AKT vyjednaly nová, zdokonalená a pružnější pravidla původu, která budou znamenat významný přínos, budou-li uplatňována náležitým způsobem, v plném souladu s účelem této dohody a s řádným ohledem na omezené úrovně kapacity těchto zemí,

R.

vzhledem k tomu, že odchylka od pravidel původu stanovená v prozatímní dohodě o hospodářské spolupráci se vztahuje na celý výrobní řetězec, od těžby surovin po jejich zpracování, uvedení na trh a vývoz,

S.

vzhledem k tomu, že vysoká poptávka po produktech z tuňáka znamená, že tyto produkty mají zvláštní rysy – reagují například rychle na cenové výkyvy –, což vedlo k tomu, že jsou na mezinárodním trhu označovány jako „citlivé výrobky“, což je třeba zohlednit při všech obchodních jednáních,

T.

vzhledem k tomu, že Komise pro rybolov v západním a středním Tichém oceánu (WCPFC), která je mezinárodní organizací odpovědnou za zajištění toho, aby rybí populace v této oblasti byly udržitelné, oznámila, že třetí země, zejména Čína, které od zavedení nových pravidel původu investovaly značné částky do průmyslových projektů v Papue-Nové Guineji, v této oblasti značně zvýšily svou lovnou kapacitu a že tento jev bude pokračovat a zvýší se tak riziko nadměrného lovu rybích populací,

1.

je přesvědčen, že obchodní vztahy mezi touto oblastí a EU by měly podporovat a posilovat obchod, udržitelný rozvoj a regionální integraci a zároveň podporovat diverzifikaci hospodářství a snižování chudoby; zdůrazňuje, že dohoda IEPA musí přispět k dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

2.

zdůrazňuje, že kladný výsledek jednání o dohodě IEPA s Papuou-Novou Guineou a Fidži dokazuje, že EU má velký zájem nadále udržovat úzké a kvalitní hospodářské vztahy s tichomořskými státy; doufá, že tato dohoda IEPA, která se v současné době omezuje na dvě země, by mohla vést k širší dohodě, která by zahrnula další země tichomořské oblasti;

3.

zdůrazňuje, že cílem dohody IEPA je udržovat trh otevřený vývozu z Papuy-Nové Guiney a Republiky Fidžijské ostrovy a umožnit jednání vedoucí k dosažení souhrnné dohody EPA, budou-li si to dotyčné státy přát;

4.

poukazuje na skutečnost, že Papua-Nová Guinea a Republika Fidžijské ostrovy – dvě tichomořské země AKT s významným objemem vývozu do EU – jsou jedinými členy tichomořského regionálního uskupení, kteří tuto dohodu do dnešního dne uzavřeli, přičemž ostatní státy tohoto uskupení se z důvodu nižšího objemu obchodu se zbožím s EU rozhodly dohodu nepodepsat;

5.

připomíná, že ačkoli lze dohodu IEPA považovat za první krok v příslušném procesu, z právního hlediska se jedná o zcela nezávislou mezinárodní dohodu, která nemusí automaticky vést ani k plnohodnotné dohodě EPA ani k tomu, že tuto plnohodnotnou dohodu podepíší všichni původní signatáři dohody IEPA;

6.

připomíná orgánům a vládám EU, že ani uzavření dohody EPA ani její vypovězení by neměly vést k situaci, kdy by se země AKT mohla ocitnout v méně příznivé situaci ve srovnání se situací, v níž se nacházela podle obchodních ustanovení Dohody z Cotonou;

7.

zdůrazňuje, že možný souhlas Parlamentu s dohodou IEPA nepředjímá postoj Parlamentu ohledně jeho souhlasu se souhrnnou dohodou EPA, neboť postup uzavírání se týká dvou různých mezinárodních dohod;

8.

připomíná, že vytvoření skutečného regionálního trhu představuje základní předpoklad pro úspěšné uplatňování dohody IEPA – a obdobně jakékoli budoucí plnohodnotné dohody EPA – a že regionální integrace a spolupráce jsou nezbytné pro sociální a hospodářský rozvoj tichomořských států; je přesvědčen, že tuto skutečnost je třeba při uplatňování dohody zohlednit;

9.

zdůrazňuje, že účelem zvláštních ustanovení týkajících se pravidel původu produktů rybolovu je rozvíjet v tichomořských státech AKT kapacitu pro zpracování ryb na pevnině s cílem zvýšit na místní úrovni počet pracovních míst a objem příjmů;

10.

poukazuje na to, že dohoda IEPA je základem rozvoje průmyslových projektů v Papue-Nové Guineji, jako je tichomořská námořní průmyslová zóna v Madangu, od níž se očekává, že během dvou let vyprodukuje více než 400 000 tun konzervovaného tuňáka;

11.

v této souvislosti je znepokojen opatřeními, mezi něž patří i nedávný přezkum právních předpisů týkajících se životního prostředí, který nedávno provedly orgány Papuy-Nové Guiney a na základě něhož se v praxi ruší požadavek předkládat pro takové projekty environmentální zprávy a ztěžuje proces soudního vymáhání;

12.

zdůrazňuje, že odvětví rybolovu je primárním zdrojem zaměstnanosti žen v tichomořské oblasti; je přesvědčen, že Komise by měla poskytnout technickou, politickou a finanční pomoc s cílem zlepšit pracovní uplatnění žen v tichomořských státech;

13.

se znepokojením konstatuje, že podle údajů komise WCPFC zvýšily třetí země v těchto vodách Tichého oceánu svou lovnou kapacitu a že tedy existuje riziko nedovolené, neřízené a nehlášené rybolovné činnosti a nadměrného rybolovu, což nepřispívá k udržitelnému rozvoji místního odvětví rybolovu;

14.

zdůrazňuje, že i přesto, že Papua-Nová Guinea a Fidži mají omezenou rybolovnou kapacitu a tedy i omezenou dodávku hotových ryb a omezenou kapacitu zpracování ryb na pevnině, výjimka z pravidel původu zpracovaných rybích produktů, kterou Papua-Nová Guinea aktivně vyžívá, způsobila, že se tato země stala významným centrem zpracování obrovského množství tuňáků z rozmanitých zdrojů (včetně Filipín, Thajska, Číny, Spojených států a Austrálie); upozorňuje na skutečnost, že výjimka z pravidel původu by mohla mít destabilizační dopad na odvětví zpracování ryb a na konzervárenský průmysl EU;

15.

vyzývá Komisi, aby Parlamentu co nejdříve předložila zprávu o těchto zvláštních aspektech, jimiž se odvětví rybolovu tichomořských států vyznačuje, a o řízení rybích populací v Tichém oceánu včetně udržitelných postupů rozvoje; vyzývá Komisi, aby neprodleně zahájila konzultace stanovené v čl. 6 odst. 6 písm. d) protokolu II, který je přílohou dohody IEPA, a aby v případě, že se na základě této hodnotící zprávy prokáže destabilizační dopad na odvětví zpracování ryb a konzervárenský průmysl EU, nařídila pozastavení výjimečných opatření v souvislosti s pravidly původu;

16.

upozorňuje na to, že tuto zprávu o provádění zvláštních pravidel původu je nutno připravit v průběhu roku 2011, tj. tři roky poté, co byla Papua-Nová Guinea obeznámena s přijetím pravidel v nařízení (ES) č. 1528/2007, a že by v této zprávě měly být obsaženy informace o tom, jaký hospodářský, sociální a environmentální dopad má výjimka týkající se udělení univerzálního původu na obyvatele Papuy-Nové Guiney, a to zejména na pobřežní komunity; v této souvislosti žádá o okamžité podání informací, které se týkají pověření k vypracování této zprávy a které ozřejmí, zda budou v průběhu vypracovávání zprávy probíhat konzultace se všemi zainteresovanými a dotčenými stranami, včetně organizací občanské společnosti na Papue-Nové Guineji;

17.

nabádá Fidži, aby se řídilo doporučeními mezinárodního společenství a uplatňovalo postupy řádné správy věcí veřejných; je přesvědčen, že tyto kroky by měly vést k uvolnění finanční pomoci pro odvětví cukru na Fidži; uvědomuje si, že odvětví cukru, které je klíčovým zdrojem zaměstnanosti na Fidži, tyto prostředky naléhavě potřebuje;

18.

zdůrazňuje, že jakoukoli regionální dohodu EPA je třeba podmínit souhlasem všech relevantních politických seskupení v Republice Fidžijské ostrovy se směřováním k demokratickým volbám;

19.

doporučuje, aby při probíhajících jednáních o souhrnné dohodě EPA bylo postupováno flexibilně, nestejnoměrně a pragmaticky; trvá na tom, aby součástí souhrnné dohody EPA byla kapitola o rozvojové spolupráci;

20.

upozorňuje na skutečnost, že tato dohoda může mít dopady také na vztahy mezi tichomořským regionem a jeho nejbližšími a nejdůležitějšími obchodními partnery, tj. Austrálií a Novým Zélandem, a že je třeba zajistit, aby ustanovení stávající dohody nebyla překážkou budoucím obchodním dohodám s těmito zeměmi;

21.

připomíná, že dohoda EPA musí podporovat rozvojové cíle, politiky a priority tichomořských států, a to nejen svou strukturou a obsahem, ale také způsobem a stylem jejich provádění;

22.

připomíná, že v říjnu roku 2007 přijala EU strategii pro pomoc na podporu obchodu, v níž se zavázala zvýšit do roku 2010 společnou pomoc EU v oblasti obchodu na částku 2 miliardy EUR ročně, přičemž 1 miliarda EUR bude uvolněna z prostředků Společenství a 1 miliardu EUR poskytnou členské státy; trvá na tom, aby tichomořský region obdržel přiměřený a spravedlivý podíl této pomoci;

23.

žádá brzké stanovení a poskytnutí podílu prostředků, který by měl v rámci pomoci na podporu obchodu připadnout tichomořské oblasti; zdůrazňuje, že by tyto finanční prostředky měly být doplňkovými zdroji a nejen opětovně použitými finančními prostředky ERF, že by měly odpovídat prioritám Papuy – Nové Guiney, Republiky Fidžijské ostrovy a širší tichomořské oblasti a jejich vyplácení by mělo být vhodně načasované, předvídatelné a v souladu s harmonogramem uplatňování vnitrostátních a regionálních strategických rozvojových plánů;

24.

vyzývá Komisi, aby vzhledem k závazkům, které v září 2007 přijala Rada v souvislosti s Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a přístupem k lékům, nevyjednávala doplňková ustanovení k této dohodě, která by se týkala léků a která by ovlivňovala veřejné zdraví a přístup k lékům, v rámci dohody EPA, aby po příslušných státech nepožadovala dodržování závazků vyplývajících ze Smlouvy o patentové spolupráci (PCT) a Smlouvy o patentovém právu (PLT) ani souhlas s nimi, aby do dohody nezačleňovala ustanovení směrnice 2004/48/ES (14) a aby do dohody EPA nezaváděla nová pravidla, např. ochranu nepůvodních databází;

25.

vyjadřuje svou trvalou podporu uzavření souhrnné dohody EPA mezi EU a tichomořskými státy; souhlasí s tím, že je třeba projednat mimo jiné tato klíčová témata:

26.

žádá nicméně, aby Komise nadále usilovala o uzavření obecnější dohody a nalezla případné dostupné a životaschopné alternativy, které zemím, jež si nepřejí uzavřít dohodu IEPA ani plnohodnotnou dohodu EPA, nebo některou z nich, zaručí přístup na trh v souladu s pravidly Světové obchodní organizace, přičemž budou kreativním způsobem využity všechny možnosti včetně výjimek;

27.

zastává názor, že by v rámci souhrnné dohody EPA měl být zřízen parlamentní výbor, jenž bude sledovat plnění dohody, a že by složení tohoto výboru ze strany EP mělo odpovídat složení smíšeného parlamentního výboru CARIFORUM-EU;

28.

zdůrazňuje, že jak dohoda IEPA, tak i souhrnná dohoda EPA by měly zahrnovat ustanovení o přezkumu, které by stanovilo povinnost vypracovat nezávislé všeobecné posouzení dopadů včetně hospodářského, sociálního a environmentálního dopadu dohody a nákladů a důsledků jejího provádění, jež by mělo být provedeno tři až pět let po jejím podpisu; zdůrazňuje, že součástí ustanovení o přezkumu by měla být podmínka, že všechny zúčastněné strany budou mít na základě výše uvedeného posouzení dopadu možnost požádat o použití ustanovení o přezkumu dohody IEPA a následně i dohody EPA; žádá, aby do každého přezkumu dohody byl zapojen Evropský parlament a parlamenty tichomořských států;

29.

v tomto ohledu podporuje záměr Komise zajistit, aby tato plošná odchylka od pravidel původu byla v budoucích dohodách EPA spíše výjimkou než pravidlem;

30.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a zemí AKT, Radě AKT-EU a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/24

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech dítěte přijatou Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989 a zejména na článek 21 této úmluvy,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o adopci dětí z roku 1967,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (podepsanou v Haagu dne 29. května 1993) a na Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí ze dne 25. ledna 1996 (ETS č. 160),

—

s ohledem na článek 24 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na čl. 3 odst. 3 a 5 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 1996 o zlepšení právních předpisů a spolupráce mezi členskými státy ve věci adopce dětí (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008: Směrem ke strategii EU o právech dítěte (2),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že blaho všech dětí a zajištění jejich nejlepších zájmů má mimořádný význam, a vzhledem k tomu, že ochrana práv dítěte je cílem Evropské unie,

B.

vzhledem k tomu, že pravomoc v oblasti adopce přísluší členským státům, které uplatňují příslušné postupy v souladu s nejlepšími zájmy dítěte,

C.

vzhledem k platným úmluvám o ochraně dětí a odpovědnosti rodičům, zejména k Evropské úmluvě o adopci dětí z roku 1967, které se snaží sblížit právní předpisy členských států v případech, kdy adopce zahrnuje přestěhování dítěte z jedné země do druhé, a k Úmluvě o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení z roku 1993 (Haagská úmluva),

D.

vzhledem k tomu, že členské státy EU podepsaly Haagskou úmluvu,

E.

vzhledem k tomu, že v důsledku Haagské úmluvy bylo dosaženo značného pokroku,

F.

vzhledem k tomu, že Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte a Haagská úmluva popisují rodinu jako základní jednotkou společnosti, jako přirozené prostředí pro růst a blahobyt dětí ve většině případů a jako prvořadou možnost, pokud jde o péče o děti,

G.

vzhledem k tomu, že pokud je prvotní péče o děti v rodině nedostupná, měla by být adopce jednou z přirozených druhotných možností, zatímco umístění dítěte do institucionální péče by mělo být až poslední možností,

H.

vzhledem k tomu, že problém ohrožených dětí, zejména dětí opuštěných a předaných do ústavní péče, je v Evropě velmi závažný a měl by se řešit s maximální vážností,

I.

vzhledem k tomu, že porušování práv dětí, násilí páchané na dětech a obchodování s dětmi za účelem adopce, prostituce, nezákonné práce, nuceného sňatku a pouliční žebroty nebo za jakýmkoli dalším nezákonným účelem zůstávají v EU i nadále problémem,

J.

vzhledem k tomu, že je důležité chránit právo dítěte na rodinný život a zajistit, aby děti nebyly nuceny žít dlouho v dětských domovech,

K.

vzhledem k tomu, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se stala závaznou Evropská listina základních práv; vzhledem k tomu, že podle článku 24 této listiny mají „děti … právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho“; a vzhledem k tomu, že článek 3 Lisabonské smlouvy uvádí, že ochrana práv dítěte je cílem Unie,

1.

vyzývá k posouzení možnosti koordinovat na evropské úrovni strategie týkající se nástroje pro mezinárodní adopci v souladu s mezinárodními úmluvami, s cílem zlepšit asistenci při informačních službách, přípravu na mezinárodní adopci, zpracování žádostí o mezinárodní adopci a postadopční služby, přičemž je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že všechny mezinárodní úmluvy o ochraně práv dítěte uznávají právo osiřelých či opuštěných dětí na rodinu a ochranu;

2.

vyzývá Komisi, aby posoudila fungování vnitrostátních systémů na evropské úrovni;

3.

domnívá se, že by pokud je to možné a pokud je to v nejlepším zájmu dítěte, měla by být upřednostněna adopce uskutečněná v zemi původu dítěte s možnou alternativou ve formě rodinné péče, jako je pěstounská péče nebo ústavní péče, nebo prostřednictvím nalezení rodiny s využitím mezinárodní adopce v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a mezinárodními úmluvami, a že umístění dítěte do ústavu by mělo být pouze dočasným řešením;

4.

zdůrazňuje, že když dojde na ochranu práv dítěte, musí se z dlouhodobého hlediska uplatňovat vnitrostátní právní předpisy země původu rodiny, která hledá dítě pro mezinárodní adopci;

5.

naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby ve spolupráci s Haagskou konferencí, Radou Evropy a organizacemi pro práva dětí vytvořily rámec pro zajištění transparentnosti a efektivního hodnocení tendencí ohledně opuštěných a adoptovaných dětí, včetně dětí, které prošly mezinárodní adopcí, a aby koordinovaly svou činnost s cílem zabránit obchodování s dětmi za účelem adopce;

6.

vyzývá všechny orgány EU, aby hrály aktivnější úlohu na Haagské konferenci s cílem vyvíjet na konferenci nátlak, aby se zlepšily, aktualizovaly a usnadnily postupy mezinárodní adopce a odstranila zbytečná byrokracie, a aby se zavázaly chránit práva dětí ze třetích zemí;

7.

vyzývá příslušné vnitrostátní orgány, aby pravidelně členským státům původu podávaly zprávy o vývoji dítěte, které prošlo mezinárodní adopcí;

8.

vyzývá členské státy, aby uznaly psychologické, emoční, fyzické a sociálně vzdělávací dopady toho, že dítě opustí místo svého původu, a aby nabídly adoptivním rodičům a adoptovaným dětem vhodnou pomoc;

9.

naléhavě vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost dětem se zvláštními potřebami, jako jsou děti, které potřebují lékařskou péči, a děti se zdravotním postižením;

10.

uznává, že procesní záruky a řádná kontrola všech dokladů potřebných k adopci, včetně rodných listů, pomáhá chránit dítě před porušováním jeho práv, které pramení z pochybností o věku nebo totožnosti dítěte; domnívá se, že spolehlivý systém registrace narození může zabránit obchodování s dětmi za účelem adopci, a vyzývá, aby se posoudila právní řešení, která by umožnila vzájemné uznávání dokladů potřebných k adopci;

11.

vyzývá orgány EU a členské státy, aby se aktivně zapojily do boje proti obchodování s dětmi za účelem adopce;

12.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi, Haagské konferenci a vládám a parlamentům členských států.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/27

—

s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Srbsko na straně druhé, která právě prochází procesem ratifikace v členských státech a v Evropském parlamentu, a s ohledem na Prozatímní dohodu o obchodu a obchodních záležitostech mezi Evropským společenstvím na jedné straně a Republikou Srbsko na straně druhé, která vstoupila v platnost dne 1. února 2010,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 25. října 2010, ve kterých vyzývá Komisi k předložení stanoviska ve věci žádosti Srbska o členství v Evropské unii, a s ohledem na závěry Rady ze dne 14. června 2010,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 o otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem a na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 9. září 2010, jež vzala na vědomí obsah uvedeného stanoviska a uvítala připravenost EU napomoci dialogu mezi Bělehradem a Prištinou (1),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/213/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách evropského partnerství se Srbskem a o zrušení rozhodnutí 2006/56/ES (2),

—

s ohledem na zprávu Komise o pokroku Srbska za rok 2010 (3) a na sdělení Komise nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na období 2010–2011“ (4) ze dne 9. listopadu 2010,

—

s ohledem na společné prohlášení meziparlamentního shromáždění EU-Srbsko ze dnů 4.–5. října 2010,

—

s ohledem na dohodu mezi EU a Srbskem ze dne 8. listopadu 2007 o zpětném přebírání osob (5) a na nařízení Rady (ES) č. 1244/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (6),

—

s ohledem na své doporučení Radě ve věci vztahů mezi Evropskou unií a Srbskem ze dne 25. října 2007 (7) a na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o dokumentu Komise o strategii rozšíření v roce 2009, který se týká zemí západního Balkánu, Islandu a Turecka (8),

—

s ohledem na zprávy hlavního žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) předložené Radě bezpečnosti OSN dne 18. června 2010 a 6. prosince 2010,

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonové ze dne 8. září 2010 o dalších krocích na půdě OSN týkajících se poradního stanoviska o Kosovu,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že v rámci závěrů předsednictví vydaných po zasedání Evropské rady v Soluni konaném ve dnech 19.–20. června 2003 bylo všem zemím západního Balkánu přislíbeno přistoupení k Evropské unii, jakmile splní stanovená kritéria, a tento slib byl znovu potvrzen v rámci obnoveného konsenzu ohledně rozšíření, které bylo schváleno na zasedání Evropské rady konaném ve dnech 14. a 15. prosince 2006, a v závěrech Rady o Srbsku ze dne 25. října 2010,

B.

vzhledem k tomu, že rychlost integrace zemí západního Balkánu do EU je individuální a závisí na zásluhách každé z těchto zemí, zejména pokud jde o odhodlání splnit veškeré požadavky, dostát všem povinnostem, provést reformy a přijmout nezbytná opatření, jež vyžaduje členství v EU,

C.

vzhledem k tomu, že konstruktivní přístup k regionální spolupráci a dobré sousedské vztahy jsou klíčovými prvky procesu stabilizace a přidružení; vzhledem k tomu, že hrají rozhodující úlohu v procesu přeměny západního Balkánu v oblast dlouhodobé stability a udržitelného rozvoje,

D.

vzhledem k tomu, že Srbsko má předpoklady pro to stát se při zajišťování bezpečnosti a stability v regionu důležitým aktérem,

E.

vzhledem k tomu, že sama EU je založena na zásadách, jako je usmíření, kompromis a mírové soužití; vzhledem k tomu, že politika EU v regionu západního Balkánu sleduje tytéž cíle, jejichž smyslem je zlepšení vztahů mezi národy tohoto regionu; vzhledem k tomu, že v souladu s touto politikou EU odsuzuje veškeré válečné zločiny, které byly spáchány v bývalé Jugoslávii, a podporuje úsilí ICTY a místních senátů pro válečné zločiny o zajištění spravedlnosti a odpovědnosti,

1.

znovu potvrzuje, že budoucnost Srbska je v EU, a podporuje tuto zemi, aby pokračovala v úsilí o směřování k tomuto cíli; vyjadřuje Srbsku uznání za pokrok, jehož dosáhlo v reformním procesu; vítá rozhodnutí zahájit postup ratifikace dohody o stabilizaci a přidružení se Srbskem, které Rada přijala dne 14. června 2010, a skutečnost, že tuto dohodu ratifikovalo již jedenáct členských států; vyzývá ostatní členské státy, aby k ratifikačnímu procesu přikročily co nejdříve;

2.

vítá žádost Srbska o členství v Evropské unii, kterou podalo dne 22. prosince 2009, a rozhodnutí přijaté Radou ministrů dne 25. října 2010 požádat Komisi, aby posoudila žádost Srbska; domnívá se, že rozhodnutí Rady vysílá Srbsku pozitivní signál a motivuje ho k urychlení reforem potřebných pro splnění kodaňských kritérií; zdůrazňuje, že rozhodnutí Rady je významným příspěvkem ke stabilitě západního Balkánu; žádá Komisi, aby v této věci vypracovala stanovisko, a to v souladu s postupem uvedeným v článku 49 Smlouvy o Evropské unii;

3.

vítá rozhodnutí Rady ohledně uvolnění vízového režimu, na jehož základě mohou od 19. prosince 2009 občané Srbska cestovat do schengenského prostoru bez víz; vítá rozhodnutí srbské vlády umožnit občanům EU cestovat do Srbska s průkazy totožnosti a vyzývá k dalším iniciativám usnadňujícím kontakty mezi obyvatelstvem a mobilitu osob v regionu západního Balkánu; vyzývá srbské orgány, aby přijaly přiměřená opatření a vynaložily maximální úsilí s cílem omezit možnosti zneužití bezvízového režimu a zejména zajistit, aby srbští občané byli náležitého informování o svých právech a povinnostech plynoucích z bezvízového režimu;

4.

s uspokojením konstatuje, že nástroj pro předvstupní pomoc funguje v Srbsku dobře; vybízí srbskou vládu i EU, aby zjednodušily správní postupy týkající se financování v rámci tohoto nástroje s cílem lépe ho zpřístupnit menším a necentralizovaným přijemcům; zdůrazňuje potřebu zachovat přiměřenou úroveň předvstupní pomoci při nadcházejícím přezkumu finančního rámce EU;

5.

vítá společné usnesení EU a Srbska o poradním stanovisku Mezinárodního soudního dvora o otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem, jež dne 9. září 2010 přijalo aklamací Valné shromáždění OSN; vítá ochotu srbské vlády zapojit se do obnoveného dialogu s Kosovem probíhajícího v rámci EU a vyzývá k bezodkladnému zahájení rozhovorů; vyzývá Srbsko, aby zahájilo dialog s Kosovem, aniž by nadále nastolovalo otázku nových jednání o svém statusu; vyjadřuje přesvědčení, že přístup založený na postupných krocích může být použit ku prospěchu všech občanů Kosova; zdůrazňuje, že k tomu, aby byl tento dialog úspěšný, je zapotřebí odhodlání a připravenost obou stran dělat kompromisy v zájmu společné evropské budoucnosti a společného zájmu na dosažení dlouhodobého míru a stability v regionu a zlepšení kvality života lidí; zdůrazňuje, že schopnost usnadnit tento proces je zkouškou důvěryhodnosti a politické vize EU v celém regionu; připomíná, že dobré sousedské vztahy jsou jedním z nejdůležitějších předpokladů k tomu, aby mohly všechny země západního Balkánu pokročit na cestě vedoucí k členství v EU;

6.

vítá zlepšení spolupráce s misí EULEX, avšak zdůrazňuje, že v tomto ohledu je potřeba vyvíjet další úsilí, zejména pak zlepšit výměnu informací; vyzývá srbské orgány, aby usnadnily spolupráci mise EULEX s kosovskými Srby při jejich úsilí o uplatňování zásad právního státu v severním Kosovu;

7.

naléhá na srbskou vládu, aby zrušila paralelní srbské struktury v Kosovu, které narušují decentralizační proces a brání plné integraci srbské komunity v rámci kosovských institucí; žádá v tomto ohledu srbské orgány, aby hrály konstruktivní úlohu při vytváření a fungování samosprávných institucí v srbských multietnických obcích, a to jak na sever, tak na jih od řeky Ibar;

8.

vyzývá srbské orgány, aby přijaly konstruktivní postoj k nadcházejícím všeobecným volbám v Kosovu; zdůrazňuje, že stabilní a multietnické instituce v Kosovu jsou v zájmu Srbska i dalších sousedních zemí, a v tomto ohledu se domnívá, že účast kosovských Srbů na volebním procesu je nezbytná pro to, aby se zabránilo marginalizaci komunity Srbů žijících v Kosovu;

9.

připomíná úsilí Srbska i Kosova o nalezení osob pohřešovaných z doby konfliktu v letech 1998–1999 prostřednictvím „Pracovní skupiny pro osoby pohřešované v souvislosti s událostmi v Kosovu“; zdůrazňuje význam vyřešení této otázky pro posun od konfliktu v letech 1998–1999; připomíná dále přibližně 1 862 případů stále pohřešovaných osob a vyzývá Srbsko i Kosovo, aby při pátrání po těchto osobách co nejvíce spolupracovali vzájemně, s Červeným křížem, misí EULEX a dalšími subjekty;

10.

zdůrazňuje, že rozvoj regionální spolupráce nadále zůstává klíčovou prioritou EU a jeho účelem je urychlit usmíření, dobré sousedské vztahy a zlepšení mezilidských kontaktů na západním Balkáně; vyzývá proto Srbsko, aby sledovalo konstruktivní přístup směřující k regionální spolupráci, která bude více podporovat začlenění a umožní najít praktické a udržitelné řešení pro zastoupení Kosova na regionálních fórech; vítá tudíž schůzku EU a západního Balkánu na vysoké úrovni konanou v Sarajevu dne 2. června 2010;

11.

připomíná, že plná spolupráce Srbska s ICTY je základní podmínkou pokroku na cestě k členství v EU; konstatuje, že Srbsko nadále náležitě reaguje na žádosti ICTY o spolupráci, a vyzývá srbskou vládu, aby pokračovala v úzké spolupráci s tímto tribunálem, včetně rychlého předávání veškerých požadovaných dokumentů a včasného uzavření případů, jež ICTY předá zpět; zdůrazňuje nicméně, že podle nejnovějšího hodnocení hlavního žalobce ICTY je úsilí Srbska o zadržení dvou zbývajících uprchlíků i nadále sporné; zdůrazňuje, že za přesvědčivý důkaz plné spolupráce lze považovat pouze zadržení uprchlíků a jejich vydání do Haagu, a vyzývá k systematičtějšímu úsilí o jejich zatčení, aby tak mohl být konečně splněn mandát tohoto soudu; zejména naléhá na přehodnocení stávajícího přístupu v souladu s doporučeními ICTY; zdůrazňuje, že Srbsko může získat statut kandidátské země nebo zahájit přístupová jednání s EU jen tehdy, pokud úřad žalobce ICTY dojde k závěru, že Srbsko je ochotno plně spolupracovat;

12.

vítá usnesení o Srebrenici, které přijal srbský parlament, jako významný krok procesu zvyšování povědomí o zvěrstvech páchaných v nedávné minulosti a procesu usmíření v této oblasti; oceňuje rozhodnutí prezidenta Tadiče zúčastnit se vzpomínkového aktu u příležitosti 15. výročí genocidy v Srebrenici jako další krok tímto směrem, jakož i jeho návštěvu města Vukovar, kde vyjádřil úctu a omluvu obětem masakru v Ovčaře z roku 1991, což znamená nový impulz pro rozvoj dobrých sousedských vztahů mezi Srbskem a Chorvatskem; vítá odhodlanost a profesionálnost úřadu zvláštního žalobce pro válečné zločiny, zejména jeho pohotovou reakci, již prokázal při vyšetřování případu lidských ostatků nalezených v nádrži Peručac;

13.

bere na vědomí reformu soudního systému a vyzývá k dalšímu intenzivnímu úsilí, které zajistí nezávislost a nestrannost soudců a zlepší efektivitu práce soudů; vítá politické rozhodnutí zahájit opakované jmenování soudců, ale zdůrazňuje, že by mělo probíhat transparentně a zajišťovat právo soudců, kteří nebyli opakovaně jmenováni, se proti takovému rozhodnutí účinně odvolat, a varuje před politizací tohoto postupu; upozorňuje na prodlevy při přijímání relevantních právních předpisů a vyzývá vládu, aby zbývající návrhy zákonů co nejdříve předložila parlamentu; vyzývá k naprosté transparentnosti ve výkonu spravedlnosti; kromě toho žádá další finanční a administrativní zdroje pro soudy, včetně soudu ústavního, které by měly zlepšit jejich fungování a snížit počet nevyřízených případů; v této souvislosti se domnívá, že restituce majetku bývalým vlastníkům by měla být považována za významnou prioritu; zdůrazňuje, že presumpce neviny je jedním z hlavních právních nástrojů zajišťujících právní stát; vyzývá orgány a zejména výkonnou složku, aby se touto zásadou striktně řídily;

14.

připomíná, že prvořadou prioritou srbských orgánů by mělo být úsilí o dodržování zásad právního státu; vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v boji proti korupci, o němž svědčí mj. nedávné případy trestního řízení s vysoce postavenými osobami a vytvoření odpovídajícího právního rámce, jakož i zahájení činnosti protikorupčního úřadu v lednu 2010, ale zdůrazňuje, že korupce se v zemi stále vyskytuje ve velkém měřítku, a vyzývá k většímu úsilí při jejím odstraňování; připomíná zejména roli nelegálního obchodu a jeho negativní dopady a další formy nedovolené činnosti udržujících se zločinných sítí; upozorňuje na výskyt případů úředníků zastávajících dvě funkce, což představuje vážné riziko konfliktu zájmů a mělo by být co nejdříve vyřešeno; v této souvislosti je znepokojen nedávnými změnami v zákoně o zřízení protikorupčního úřadu, které jdou opačným směrem, a poukazuje na žádost ve věci ústavnosti tohoto ustanovení, kterou tento úřad podal u ústavního soudu; vyzývá orgány, aby všemožně podpořily činnost protikorupčního úřadu, a to po stránce politické i administrativní, a zdůrazňuje, že je nezbytné, aby případy korupce, na něž úřad upozorní, byly v co nejkratší době prošetřeny; vyzývá k přijetí změn zákona o financování politických stran, aby byla zajištěna plná transparentnost a účinný systém dohledu nad financováním stran; vybízí srbské orgány, aby přijaly právní předpisy zajišťující účinnou ochranu informátorů; zdůrazňuje význam majetkových restitucí jako významné součásti výkonu spravedlnosti; zdůrazňuje význam důsledného dodržování stanovených postupů za účelem posílení důvěry společnosti v nestranný výkon spravedlnosti;

15.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v oblasti reformy veřejné správy; zdůrazňuje, že je třeba vynaložit větší úsilí na vytvoření nezávislé veřejné služby, a za tímto účelem vyzývá k zavedení kariérního systému založeného na zásluhách, který bude zahrnovat profesionální a transparentní náborový postup a účinné řízení lidských zdrojů, v této souvislosti upozorňuje na stávající nešvar spočívající v náboru zaměstnanců v rozporu se zákonem o státních zaměstnancích, přičemž se tak často děje na základě politických kontaktů; upozorňuje na nízké zastoupení národnostních menšin ve veřejné správě a na soudech, stejně jako ve státem vlastněných podnicích; upozorňuje na neustálou potřebu vytváření správních kapacit, a to na státní i místní úrovni, vyzývá k dalšímu posilování kapacity a koordinace veřejné správy v oblasti integrace do EU a vyzývá Komisi, aby za tímto účelem i nadále srbským orgánům poskytovala pomoc a koordinovala tuto činnost s jinými dárci;

16.

vítá pokrok dosažený v souvislosti s reformou policie a rozvíjející se spolupráci v oblasti policie se sousedními zeměmi a zeměmi EU; vítá zejména dohodu o policejní spolupráci s Chorvatskem, Černou Horou a Bosnou a Hercegovinou; vítá podpis cestovní mapy spolupráce s Europolem s cílem uzavřít operační dohodu s touto donucovací agenturou EU; zdůrazňuje však, že je potřeba vynaložit větší úsilí pro naplnění výzev cestovní mapy, zejména v oblastech souvisejících s ochranou osobních údajů a utajovaných skutečností, které jsou zásadní také pro uzavření dohody o spolupráci s Eurojustem;

17.

upozorňuje na případy nepatřičného jednání policie včetně překročení pravomoci a použití násilí vůči občanům ze strany policistů a požaduje, aby bylo vynaloženo aktivní úsilí o potrestání těch, kteří se dopustili protiprávního jednání; vítá proto spolupráci policie s nezávislými orgány dohledu a uplatňování jejich závěrů; považuje neutralitu policejních sil a dalších orgánů prosazujících právo při jednání s příslušníky všech menšin za nejvyšší prioritu a vyzývá srbské orgány k pořádání výcviků ke zlepšení vnímavosti v této oblasti; vítá snahy zvýšit počet žen sloužících v policejních jednotkách;

18.

vítá dosavadní úsilí odstranit zhoubný odkaz činností bezpečnostních sil v minulosti; v tomto ohledu zdůrazňuje nutnost dalších reforem bezpečnostních složek, zejména lustrace a posílenou parlamentní kontrolu a kontrolu bezpečnostních služeb; připomíná orgánům, že pro úspěšné usmíření v této oblasti je nezbytné zpřístupnit archívy tajných služeb veřejnosti, zejména s ohledem na zvěrstva, která byla spáchána v průběhu druhé světové války a po ní; upozorňuje na nedostatečnou ochranu práv na soukromí a vyzývá k provedení dalších reforem v tomto ohledu;

19.

vítá zlepšení koordinace mezi policií a státními zástupci, jež přináší výsledky v boji proti organizované trestné činnosti a obchodu s drogami, jež představují společné výzvy pro EU i Srbsko; připomíná podpis memorand o spolupráci se zeměmi Latinské Ameriky, jejichž cílem je účinnější boj proti obchodu s drogami mezi oběma kontinenty; vyzývá k nepolevování v úsilí vynakládaném ke zlepšení vnitřních policejních a soudních kapacit, přičemž zdůrazňuje, že obchod s drogami uskutečňovaný ze Srbska nebo přes Srbsko budí i nadále znepokojení EU;

20.

připomíná důležitost náležitě fungujícího parlamentu jako zásadní instituce v demokratickém systému a vítá nové procesní prvky obsažené v nově přijatém zákoně o Národním shromáždění; vyzývá k neprodlenému zrušení neústavní praxe „prázdných mandátů“, která umožňuje politickým stranám kontrolovat činnost poslanců; dále vyzývá k ukončení praxe svévolného přidělování křesel v parlamentu; vyzývá politické strany, aby co nejdříve zavedly vhodná ustanovení v souladu s evropskými demokratickými standardy, a to nejpozději před uplynutím stávajícího volebního období; vítá přijetí nového jednacího řádu parlamentu, vyzývá k posílení dohledu nad činností vlády a doporučuje za tímto účelem formálně začlenit do jednacího řádu veřejná slyšení; vítá skutečnost, že ustanovení, která umožňují kontrolu nezávislými orgány, byla poprvé zahrnuta do jednacího řádu, avšak vyjadřuje obavu, pokud jde o možný zásah parlamentu do práce těchto orgánů; vyzývá k vypracování nových ustanovení v souladu s doporučeními Benátské komise, jež stanoví právní rámec pro tyto orgány, aby mohly nezávisle vykonávat svou práci;

21.

oceňuje práci vykonanou veřejným ochráncem práv v oblasti ochrany práv občanů s ohledem na řádné fungování státních institucí, včetně aktivit na podporu práv dětí a menšin, a to jak na úrovni státu, tak na úrovni jednotlivých provincií; vyzývá státní orgány, aby tomuto úsilí napomáhaly a aby zajistily náležitá opatření v návaznosti na doporučení veřejného ochránce práv; vítá založení tří místních kanceláří veřejného ochránce práv v obcích Preševo, Bujanovac a Medvedja;

22.

připomíná mimořádný význam silných a nezávislých sdělovacích prostředků pro demokracii a vyzývá k přijetí kroků, které zajistí jejich nezávislost na politických tlacích a jiných vlivech; vítá úsilí srbské vlády o vytvoření právního rámce zaručujícího svobodu slova, avšak vyjadřuje znepokojení nad pokusy kontrolovat odvětví sdělovacích prostředků a zasahovat do jejich činnosti; je znepokojen spory ohledně privatizace deníku „Večernje novosti“ a vyzývá vládu, aby zajistila rovné zacházení se všemi domácími a zahraničními investory; odsuzuje útoky na srbské novináře a výhružky jim určené a vyzývá srbské orgány, aby tyto činy důkladně vyšetřily a pachatele postavily před soud; upozorňuje na koncentraci vlastnictví a nedostatek transparentnosti v odvětví sdělovacích prostředků; upozorňuje na případy zveřejnění osobních údajů a zdůrazňuje potřebu samoregulace ze strany novinářů a dodržování etického kodexu; konstatuje, že úroveň přístupu k internetu zůstává nízká, uznává důležitost internetu pro svobodu sdělovacích prostředků a naléhá na srbské orgány, aby přijaly pozitivní kroky v této oblasti;

23.

zdůrazňuje význam procesu decentralizace při zlepšování fungování státu tím, že se přiblíží občanům a současně bude respektováno jejich právo na provinční autonomii a místní samosprávu; v této souvislosti vítá přijetí zákona o národních radách menšin, který upravuje pravomoci národních rad menšin a volby do nich způsobem, který je v souladu s mezinárodními standardy; uznává pokrok při provádění ústavy z listopadu 2006, kterého bylo dosaženo přijetím statutu a zákona o pravomocích Vojvodiny; vyzývá k tomu, aby přenášení pravomocí pokračovalo přijetím zákona o veřejných příjmech a zákona o veřejném majetku Vojvodiny a místních samospráv, které umožní, aby Vojvodina začala uplatňovat své pravomoci podle nového statutu; kromě toho vyzývá k dalšímu politickému úsilí s cílem řešit aspirace albánské menšiny v údolí Preševo na místní správu tím, že budou urychleně poskytnuty příslušné finanční prostředky, které budou po konzultaci s koordinačním orgánem rozděleny pro obce Preševo, Bujanovac a Medvedja; zároveň zdůrazňuje klíčovou odpovědnost zástupců albánské menšiny a naléhavě je žádá, aby odrazovali od ostré nacionalistické a separatistické rétoriky, která je v hrubém rozporu se základními evropskými hodnotami; rovněž zdůrazňuje význam integrace Srbů do těchto orgánů místní samosprávy;

24.

vítá úsilí Srbska v oblasti ochrany menšin; zdůrazňuje však, že přístup k informacím a ke vzdělání v menšinových jazycích je ještě nutné zlepšit, zejména v případě menšin Bosňáků, Bulharů, Bunjevaců a Rumunů;

25.

vítá ustavení většiny národních rad menšin, které jim umožní přijímat rozhodnutí v oblasti vzdělání, kultury, používání menšinových jazyků a veřejných informací; konstatuje, že je důležité, aby tyto samosprávné orgány menšin uplatňovaly své pravomoci v plném rozsahu, a že je třeba, aby zákon o národních radách menšin poskytl záruky přiměřeného rozpočtového financování; bere na vědomí stížnosti na nesrovnalosti v přípravném procesu a právní požadavky na zřízení rad, stejně jako stížnosti na porušování zaručených pravomocí národních rad ze strany některých ministerstev a místních samospráv, a vyzývá srbské orgány, aby na ně reagovaly; s obavami sleduje proces vytváření Bosňácké národní rady a vyzývá k rychlému dokončení tohoto procesu v souladu s pravidly, které umožní legitimní zastoupení Bosňáků v radě; je znepokojen rostoucím napětím v Sandžaku, které se mimo jiné projevilo nedávnými násilnými incidenty, a důrazně vyzývá k vyřešení politických sporů prostřednictvím dialogu v rámci demokratických institucí;

26.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v souvislosti s prosazováním rovnosti pohlaví, zejména přijetí zákona o rovnosti žen a mužů a přijetí národního akčního plánu pro zlepšení postavení žen a podporu rovnosti žen a mužů; připomíná však, že tato opatření dosud nebyla provedena a že diskriminace žen pokračuje, zejména na trhu práce; vyzývá proto srbské orgány, aby urychleně uvedly do praxe nový právní rámec v oblasti rovnosti žen a mužů a aby se zabývaly širší problematikou diskriminace na základě pohlaví, jako je zvyšující se míra domácího násilí v Srbsku;

27.

vyzývá k přijetí dalších kroků zaměřených na plné provedení protidiskriminačních právních předpisů a vítá pokrok dosažený v této oblasti, zejména zřízení funkce komisaře pro ochranu rovnoprávnosti jako důležitého kroku na cestě k zajištění rovného zacházení se všemi občany Srbska;

28.

připomíná, že svoboda projevu a shromažďování jsou základními evropskými hodnotami, a vítá skutečnost, že dne 10. října 2010 se v Bělehradě konal pochod homosexuální menšiny Gay Pride; považuje tuto událost za krok prvořadého významu směrem k vytvoření otevřené, tolerantní a rozmanité společnosti a za odhodlání vlády řídit se standardy EU v oblasti tolerance a chránit zranitelné menšiny ve společnosti; vyjadřuje uspokojení nad odpovídajícími bezpečnostními opatřeními přijatými na ochranu účastníků pochodu;

29.

vyslovuje však politování nad násilnými střety provázejícími pochod, jejichž výsledkem byl vysoký počet zraněných, převážně z řad policistů; upozorňuje na skutečnost, že zúčastnění extremisté byli nepřímo podporováni některými politickými stranami a prominentními náboženskými představiteli; vyzývá srbské orgány, aby zajistily právní stát tím, že budou stíhat pachatele násilí, které vedlo ke zmaření pochodu, a tím, že účinně zakáží extremistické organizace, k nimž tito pachatelé patří; konstatuje, že tyto organizace stály v minulosti za případy vážného násilí, k nimž došlo zejména dne 17. února 2008 a při řadě sportovních událostí; v tomto ohledu bere na vědomí, že několik těchto případů je nyní projednáváno ústavním soudem; vyzývá k přijetí vhodných opatření pro účinný boj proti všem druhům extremismu a radikalismu ve společnosti;

30.

zdůrazňuje, že mnoho Romů stále žije v extrémní chudobě, což má zvlášť negativní dopady na životní možnosti mladých Romů; dále poukazuje na to, že trpí diskriminací na trhu práce, přičemž pouze 5 % z nich má trvalé zaměstnání; vyzývá srbské orgány, aby podnikly okamžité kroky ke zlepšení jejich situace tím, že všem vystaví doklady totožnosti, a aby zlepšily jejich přístup ke vhodnému bydlení, na trh práce, ke vzdělání a zdravotní péči; upozorňuje na pokračující diskriminaci a nedávné případy násilí vůči romskému obyvatelstvu a na násilné přemisťování Romů srbskými orgány;

31.

zdůrazňuje skutečnost, že Srbsko je zemí s nejvyšším počtem uprchlíků a vnitřně vysídlených osob v Evropě; zdůrazňuje jejich složitou situaci, pokud jde o bydlení a chudobu, a vyzývá srbské orgány, aby zrevidovaly národní strategii pro uprchlíky; vítá snahy Srbska o oživení regionálního procesu, který by měl vést k nalezení trvalého řešení problémů uprchlíků, a vyzývá signatářské země sarajevské deklarace, aby dosáhly výraznějšího pokroku v této oblasti; v tomto ohledu zdůrazňuje společný závazek srbského a chorvatského prezidenta prošetřit osud pohřešovaných osob a nalézt řešení otázky uprchlíků a jejich návratu; vyzývá Komisi, aby využila svého politického vlivu na země v regionu, jež jsou kandidáty či potenciálními kandidáty na členství v EU, za účelem odstranění překážek bránících návratu uprchlíků; navíc připomíná, že se v důsledku readmisních dohod se zeměmi EU očekává návrat až 150 000 osob a jejich úspěšná reintegrace si vyžádá důkladnou přípravu, zejména na úrovni místních orgánů; zdůrazňuje významnou úlohu, kterou v tomto procesu sehrávají organizace občanské společnosti;

32.

vítá reformy vojenského odvětví a zejména profesionalizaci srbské armády, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2011, jako významný krok směrem k modernizaci armády a dalšímu posílení civilní kontroly ozbrojených sil;

33.

podtrhuje významnou úlohu, kterou sehrává občanská společnost při určování politických priorit; zdůrazňuje význam dialogu s organizacemi občanské společnosti a zásadní úlohu subjektů občanské společnosti pro podporu užší regionální spolupráce v sociálním a politickém ohledu; vítá skutečnost, že nový zákon o sdruženích přijatý v roce 2009 vyjasnil právní status nevládních organizací a že bylo dosaženo zlepšení ve spolupráci mezi srbskou správou a občanskou společností; uznává úsilí vlády o konzultace s občanskou společností; vyzývá srbské orgány, aby přijaly další kroky k formalizaci a zvýšení účasti subjektů občanské společnosti na procesu tvorby politiky a na kontrole činnosti orgánů; zdůrazňuje potřebu podporovat a chránit zastánce lidských práv, zejména ty, kteří bojují za práva lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů, ty, kteří se zabývají válečnými zločiny, a ty, kteří usilují o zlepšení vztahů mezi Srbskem a Kosovem;

34.

v tomto ohledu vyjadřuje podporu iniciativě RECOM (Regionální výbor pro zjišťování a odhalování pravdy o válečných zločinech a dalších závažných případech porušování lidských práv v bývalé Jugoslávii) ve snaze dosáhnout dalšího pokroku v procesu informovanosti a smíření v oblasti celého západního Balkánu a vyzývá k její podpoře ze strany orgánů Srbska i dalších dotčených zemí;

35.

zdůrazňuje mimořádný význam vzdělávacího systému pro mládež a hospodářské vyhlídky země v budoucnosti; poukazuje na to, že moderní výuka na vysoké úrovni, která produkuje generace vysoce kvalifikovaných pracovníků, je jedním ze základních předpokladů sociálního a hospodářského rozvoje; vyslovuje politování nad vysokou mírou nezaměstnanosti v zemi, zejména mezi mladými lidmi, a nad nízkým procentem vysokoškolských absolventů; vyzývá srbské orgány, aby plně provedly ustanovení boloňského procesu a uvedly srbský vzdělávací systém v soulad s evropskými standardy; vítá pokrok, jehož bylo dosaženo na poli vědy a výzkumu, avšak zdůrazňuje, že je potřeba vynaložit další úsilí, má-li se Srbsko stát členem Evropského výzkumného prostoru; vyzývá dále srbské orgány, aby navýšily investice do vnitrostátních výzkumných kapacit ve snaze zabránit tomu, aby srbské výzkumné standardy a kapacity zaostávaly za evropskými;

36.

uznává rozšířenou všeobecnou kolektivní dohodu, již srbská vláda uzavřela se sdružením odborů a zaměstnavatelů v listopadu 2008; vybízí srbskou vládu, aby ukončila pozastavení této dohody; zdůrazňuje, že práva odborů jsou nadále omezená, a to i přes ústavní záruky, a vyzývá Srbsko, aby více posílilo pracovní práva a práva odborů; je znepokojen tím, že sociální dialog zůstává slabý a že konzultace se sociálními partnery probíhá nepravidelně; uznává, že Sociální a hospodářská rada se již schází častěji a že všechny specializované orgány jsou funkční, obává se však, že jejich kapacita je nadále nedostatečná; vyzývá k dalším krokům pro posílení Sociální a hospodářské rady s cílem zajistit, aby mohla převzít aktivní úlohu při posilování sociálního dialogu a hrát aktivnější konzultační úlohu při tvorbě právních předpisů;

37.

upozorňuje na složité poměry ve vězeňském systému a požaduje přijetí opatření k nápravě přeplněnosti vězení, ke zlepšení žalostných vazebních podmínek a k zajištění vhodných rehabilitačních programů a kurzů pro vězně;

38.

zdůrazňuje zhoubné důsledky finanční krize pro tuto zemi; bere na vědomí nedávný přezkum dohody o úvěrové výpomoci (stand-by) s MMF doprovázený kladným hodnocením makroekonomické politiky země a vítá vytvoření investičního rámce pro západní Balkán za účelem podpory integrace a hospodářského oživení regionu prostřednictvím zpřístupnění úvěrů pro prioritní projekty v oblasti infrastruktury; vyzývá k rozšíření tohoto rámce tak, aby zahrnoval podporu malých a středních podniků, a vyzývá Srbsko, aby tyto nové finanční zdroje využilo, stejně jako možnosti v rámci nástroje pro předvstupní pomoc, a to rovněž s cílem účinněji chránit zranitelné skupiny ve společnosti před důsledky krize;

39.

připomíná, že existence monopolů zásadně brání rozvoji plně fungujícího tržního hospodářství; vyzývá proto vládu, aby přijala aktivní opatření k uplatňování účinné politiky v oblasti hospodářské soutěže tím, že tyto monopoly zruší; zdůrazňuje, že překážky bránící malým a středním podnikům ve vstupu do hospodářství jsou nadále větší, než by bylo žádoucí; vítá vytvoření orgánů regulace trhu v různých oblastech a spoléhá na srbské orgány, že zajistí nezávislost těchto orgánů a zabrání tomu, aby se ocitly v područí;

40.

konstatuje dále, že národní a hospodářské statistiky země vyžadují další zlepšení, a vyzývá srbské orgány, aby provedly jejich modernizaci;

41.

vyzývá srbské orgány a politická hnutí, aby přijaly pevnější závazky týkající se politiky zaměstnanosti a sociální soudržnosti a aby vytvořily prostředí směřující k rozvoji demokracie, právního státu, svobodného tržního hospodářství a dodržování lidských práv;

42.

vyzývá k dalšímu úsilí s cílem vybudovat udržitelnou síť veřejné dopravy v rámci Srbska i napříč celým západním Balkánem a zlepšit silniční infrastrukturu, včetně rychlého dokončení koridoru X, ale také stejně důležitou železniční a vnitrozemskou vodní dopravu; podtrhuje význam integrovaného dopravního systému jak pro hospodářský rozvoj srbských regionů, tak pro zvýšení úrovně regionálního obchodu; vyjadřuje zvláštní zájem o rozvoj strategie pro Podunají s cílem zlepšit systémy spojení a komunikace (především pokud jde o dopravu, energetické otázky a informační společnost), chránit životní prostředí, bránit přírodním rizikům a podpořit sociálně-ekonomický rozvoj;

43.

v tomto ohledu vyjadřuje politování nad špatným stavem veřejné dopravy, zejména pokud jde o železnice; vyzývá srbskou vládu, aby plně využila finančních prostředků nástroje pro předvstupní pomoc pro vybudování a modernizaci železniční sítě a pro zlepšení spojení se sousedními zeměmi v oblasti osobní i nákladní dopravy;

44.

oceňuje značný pokrok Srbska v oblasti životního prostředí; vybízí však ke zvýšení úsilí v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti, přičemž připomíná, že základní prvky acquis v oblasti obnovitelné energie je teprve potřeba provést a že je ještě třeba přijmout legislativní rámec v oblasti energetické účinnosti;

45.

vítá skutečnost, že Agentura pro chemické látky přijala knihu pravidel, která omezuje či zakazuje výrobu chemických látek představujících riziko pro zdraví lidí a životní prostředí a která sbližuje chemický průmysl s právní úpravou EU; vyjadřuje však politování nad skutečností, že uplatňování některých ustanovení vyžadujících vyspělou technologii a související investice bylo odloženo, neboť by podle zástupců průmyslu vedlo k finančním ztrátám a narušení obchodních operací tohoto průmyslového odvětví v Srbsku; vyzývá k urychlenému a plnému provedení zeleného legislativního balíčku z roku 2009;

46.

vítá dohody s Černou Horou a Chorvatskem umožňující vydávání občanů těchto zemí, kteří jsou podezřelí z účasti na organizované trestné činnosti, a plánované rozhovory o vytyčení hranic mezi Srbskem a Chorvatskem; vybízí srbskou vládu k uzavření podobných dohod s ostatními sousedními zeměmi a vítá kroky, které za tímto účelem učinily Srbsko a Černá Hora; vybízí Srbsko, aby i nadále sdílelo se sousedními zeměmi informace a důkazy o sítích přeshraniční trestné činnosti, zejména o těch, které jsou zapojeny do obchodování s drogami, s cílem účinně bojovat proti nadnárodní organizované trestné činnosti v balkánském regionu;

47.

zdůrazňuje, že Srbsko hraje důležitou úlohu pro zajištění stability celého západního Balkánu, a zejména pro zajištění stability a soudržnosti Bosny a Hercegoviny; v této souvislosti vyzývá srbské orgány, aby aktivně podporovaly všechny nezbytné změny ústavy, které státním institucím Bosny a Hercegoviny umožní provést v rámci evropského integračního procesu ambiciózní reformy; vyzývá zejména Bělehrad, aby podpořil konsolidaci, zefektivnění a posílení bosenských státních institucí;

48.

vyzývá srbské orgány, aby pokračovaly ve sbližování s EU v oblasti environmentálních předpisů a norem a aby uplatňovaly a prosazovaly přijaté právní předpisy;

49.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a srbskému parlamentu a vládě.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/35

—

s ohledem na článek 168 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na článek 35 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na doporučení Rady k opatřením pro boj proti neurodegenerativním chorobám, zejména Alzheimerově chorobě, prostřednictvím společného plánování výzkumné činnosti, a na závěry Rady ohledně strategií v oblasti veřejného zdraví, které se zaměřují na boj proti neurodegenerativním onemocněním spojeným s věkem, především proti Alzheimerově chorobě,

—

s ohledem na zjištění unijního projektu organizace Alzheimer Europe „Evropská spolupráce v oblasti demence“ (EuroCoDe) (2006/2008), který financovalo GŘ SANCO, a na zprávu o Alzheimerově chorobě ve světě z roku 2010, kterou zveřejnila mezinárodní asociace Alzheimer’s Disease International u příležitosti světového dne Alzheimerovy choroby, který připadl na 21. září 2010,

—

s ohledem na výsledky evropského projektu EuroCoDe (European Collaboration on Dementia) organizace Alzheimer Europe, který financuje Evropská komise,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o evropské iniciativě pro Alzheimerovu chorobu a jiné formy demence (KOM(2009)0380),

—

s ohledem na strategický cíl EU zaměřený na podporu dobrého zdravotního stavu obyvatel ve stárnoucí Evropě, který je založen na bílé knize Komise „Společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období 2008–2013“, jež klade důraz na nutnost prohloubit výzkum v oblasti paliativní péče a lepšího pochopení neurodegenerativních chorob,

—

s ohledem na své usnesení ze den 9. září 2010 o dlouhodobé péči o starší osoby (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o úloze žen ve stárnoucí společnosti (2),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0366/2010),

A.

vzhledem k tomu, že se odhaduje, že v roce 2010 bude na světě trpět demencí ve všech jejích formách 35,6 milionu lidí a že se tento počet podle odhadů každých 20 let téměř zdvojnásobí, takže v roce 2030 by mohl dosáhnout 65,7 milionu osob (zpráva asociace Alzheimer’s Disease International za rok 2010); vzhledem k tomu, že počet osob trpících Alzheimerovou chorobou je podhodnocen, protože je obtížné tuto nemoc diagnostikovat v rané fázi,

B.

vzhledem k tomu, že se odhaduje, že v Evropě trpí demencí 9,9 milionu osob, přičemž největší podíl připadá na Alzheimerovu chorobu (zpráva asociace Alzheimer’s Disease International za rok 2010); vzhledem k tomu, že neurodegenerativní onemocnění mohou postihnout lidi všech věkových kategorií, avšak že jsou jednou z hlavních příčin postižení u starších lidí, kteří jsou pak závislí na péči druhých; vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2020 počet lidí trpících těmito nemocemi prudce vzroste kvůli zvyšování průměrné délky života a nedostatku sociálních kontaktů u lidí, kteří odešli do důchodu; vzhledem k tomu, že se počet postižených osob téměř ztrojnásobí, zohlední-li se i počet neformálních pečovatelů o lidí s demencí,

C.

vzhledem k tomu, že podle zprávy o Alzheimerově chorobě ve světě z roku 2009 se více než 28 % z celkového počtu osob postižených demencí nachází v Evropě, čímž Evropa zaujímá hned druhé místo za Asií, kde tento počet dosahuje 35 %, a vzhledem k tomu, že ze všech světových regionů žije nejvyšší počet nemocných – 19 % – v západní Evropě,

D.

vzhledem k tomu, že evropská populace stárne a že osoby starší 80 let představují ve většině evropských zemí nejrychleji rostoucí věkovou kohortu; vzhledem k tomu, že klesá počet pracujících osob v porovnání s počtem osob v důchodovém věku, a proto se očekává, že demence bude v příštích desetiletích jedním z hlavních problémů udržitelnosti vnitrostátních sociálních a zdravotních systémů, včetně neformální péče a zařízení dlouhodobé péče,

E.

vzhledem k tomu, že podle některých odhadů (zpráva asociace Alzheimer’s Disease International za rok 2010) se v Evropě celkové přímé náklady na lékařskou a sociální péči spojenou s Alzheimerovou nemocí vyšplhaly na 135,04 miliardy USD,

F.

vzhledem k tomu, že včasná diagnostika může pomoci zvládnout náklady na zdravotní péči v celé Evropě,

G.

vzhledem k tomu, že Evropská unie v současnosti nemá k dispozici dostatečně přesné statistické údaje týkající se demence a zejména neurodegenerativních onemocnění, přičemž tyto odhady se mohou lišit v jednotlivých studiích až trojnásobně; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné, aby se evropské epidemiologické studie prováděly na základě společných a přesně stanovených ukazatelů,

H.

vzhledem k tomu, že důsledky demence jsou sociální i ekonomické povahy a ovlivňují všechny systémy zdravotní péče v členských státech,

I.

vzhledem k tomu, že má-li být možné předpovědět, jaký ekonomický a sociální dopad bude mít Alzheimerova choroba a jiné druhy demence na společnost, je nutné investovat do vědeckého výzkumu a účinného přístupu k systémům péče,

J.

vzhledem k tomu, že velkou část výzkumu v této oblasti provádějí členské státy s poměrně nízkou mírou mezinárodní koordinace, což vede k roztříštěnosti a omezené výměně informací a osvědčených postupů mezi členskými státy, a vzhledem k tomu, že evropský výzkum Alzheimerovy choroby zaostává za výzkumem zaměřeným na jiná závažná onemocnění,

K.

vzhledem k tomu, že podle nedávných zjištění organizace Alzheimer Europe je Alzheimerova choroba v EU stále nedostatečně diagnostikována a že mezi členskými státy existuje řada rozdílů v oblasti prevence, přístupu k léčbě a poskytování příslušných služeb,

L.

vzhledem k tomu, že výsledky současného výzkumu naznačují, že jedním z významných faktorů, které způsobují Alzheimerovu chorobu, mohou být stravovací návyky, a proto by měla být prioritou prevence demence na základě opatření, která lze upravit na míru jednotlivým pacientům, a zvláštní pozornost by se měla věnovat preventivním faktorům, jako je zdravé stravování, podpora tělesné a duševní aktivity a regulace kardiovaskulárních rizikových faktorů, např. diabetu, vysoké hladiny cholesterolu, hypertenze a kouření,

M.

vzhledem k tomu, že si stále více lidí uvědomuje, že dopad neurodegenerativních chorob na populaci v Evropě je tak rozsáhlý, že jej žádný členský stát není schopen řešit samostatně; vzhledem k tomu, že za účelem boje proti neurodegenerativním chorobám, zejména Alzheimerově chorobě, která představuje pro evropskou společnost hlavní problém, je proto třeba v členských státech a EU významně posílit spolupráci a koordinaci inovativního a multidisciplinárního klinického výzkumu, který se zabývá příčinami, prevencí a léčbou Alzheimerovy choroby, podpořit výměnu informací a zvýšit objem financování v této oblasti,

N.

vzhledem k tomu, že účelem této evropské iniciativy není nahradit již existující plány jednotlivých členských států na boj proti Alzheimerově chorobě a jiným formám demence, ale že by měla sloužit jako prostředek k lepší koordinaci evropského výzkumu v této oblasti,

O.

vzhledem k tomu, že demence není jen zničující chorobou pro samotné pacienty, ale v případě absence příslušných kvalitních služeb i nesmírnou zátěží pro příbuzné pacientů a jejich pečovatele vzhledem k emocionálním, materiálním a finančním problémům, které mají příbuzní a přátelé osob postižených různými druhy demence; vzhledem k tomu, že za předpokladu, že v každé rodině s takovým pacientem nesou toto břemeno průměrně tři osoby, což znamená, že demence se přímo dotýká asi 19 milionů Evropanů,

P.

vzhledem k tomu, že existuje a bude se prohlubovat nedostatek kapacit v ústavní péči o osoby trpící Alzheimerovou chorobou; vzhledem k tomu, že totéž platí pro odborné zdravotnické a sociální pracovníky pečující o osoby trpící Alzheimerovou chorobou; vzhledem k tomu, že současně je zjevné, že nejlepším řešením je ponechat tyto lidi v jejich důvěrně známém domácím prostředí,

Q.

vzhledem k tomu, že v oblasti poskytování péče nemocným a pomoci osobám, které o ně pečují, musí Evropská unie a členské státy sledovat trojí cíl: zajistit poskytování kvalitní péče, zaručit, aby pečovatelé měli nárok na oddech podle svých potřeb, a umožnit péči o nemocné doma nebo v kvalitních pečovatelských zařízeních odpovídajících nejmodernějším nárokům,

R.

vzhledem k tomu, že moderní služby telemedicíny mohou velice efektivně podpořit pacienty trpící Alzheimerovou chorobou a jejich pečovatele, a přispět tak ke kvalitnějšímu životu pacientů v jejich důvěrně známém prostředí a nabídnout vhodnou alternativu k ústavní péči,

S.

vzhledem k tomu, že Alzheimerova choroba představuje určité stigma a že názory široké veřejnosti na tuto nemoc a osoby, které jí trpí, vedou k izolaci nemocných a jejich blízkých; vzhledem k tomu, že zatím není uplatňován správný celkový přístup k nemocným a jejich rodinným příslušníkům, což vede k jejich sociálnímu vyloučení; vzhledem k tomu, že je tedy nutné získat lepší poznatky o stigmatizaci, předsudcích a diskriminaci spojených s demencí a provést výzkum zaměřený na to, jak zabránit sociálnímu vyloučení a podporovat aktivní občanství, aby bylo možné v rámci každé činnosti zachovat důstojnost osob postižených demencí a úctu k nim,

T.

vzhledem k tomu, že zvýšení kvality života pacientů se často pojí s citovým životem jejich příbuzných,

U.

vzhledem k tomu, že podpůrné skupiny představují vhodné místo ke skupinovým úvahám nad podporou a sdílením „vědomé odpovědnosti“ příbuzných pacientů,

V.

vzhledem k tomu, že na Alzheimerovu chorobu a jiné druhy demence by se nemělo pohlížet jako na běžný problém, s nímž se jednotlivci setkávají v průběhu stárnutí, aniž by mohli využít přiměřenou léčbu, lékařskou pomoc a specializovanou péči,

W.

vzhledem k tomu, že ačkoli výrazně vzrostla informovanost společnosti a rozšířily se vědecké poznatky o Alzheimerově chorobě, které zejména ukazují, že tato nemoc je charakterizována nejen klinickou demencí, ale i předchozím nástupem predemence, léčebné možnosti jsou stále omezeny na symptomatické léky; vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými členskými státy a dokonce i v rámci těchto států existují markantní rozdíly a nedostatky v oblasti vzdělávání a kvalifikace zdravotnických pracovníků a v dostupnosti zdravotnických zařízení k diagnostickým a výzkumným účelům, a vzhledem k tomu, že k stanovení diagnózy Alzheimerovy choroby často dochází až několik let po jejím propuknutí, což vede ke zpoždění veškeré možné léčby, která by mohla zpomalit její průběh,

X.

vzhledem k tomu, že nedávný pokrok ve využívání spolehlivých biomarkerů Alzheimerovy choroby podpořil vypracování nových kritérií definujících Alzheimerovu chorobu jako onemocnění, které zahrnuje nejen stadium, kdy je postižena paměť a kognitivní funkce, ale také dřívější stadium,

Y.

vzhledem k tomu, že Alzheimerova choroba a ostatní druhy demence se netýkají pouze starších osob, ale mohou se objevit i u mladých lidí; vzhledem k tomu, že by proto bylo vhodné zlepšit přístup mladých pacientů k diagnostice, výzkumu, péči a pomoci i možnost jejich umístění do příslušných zařízení,

Z.

vzhledem k tomu, že intenzivnější vnitrostátní a unijní informační kampaně o Alzheimerově chorobě určené laické a odborné veřejnosti by měly populaci umožnit rozpoznat první příznaky tohoto onemocnění, usilovat o jeho včasnou diagnostiku a umožnit přístup k léčbě a příslušným službám již v raném stadiu,

AA.

vzhledem k tomu, že větší důraz na stadium predemence Alzheimerovy choroby by mohl pomoci nalézt vhodné formy léčení, které by umožnily zpomalit postup tohoto onemocnění, a tím vývoj těžkého stadia Alzheimerovy choroby, tj. nejvíce invalidizující formy nemoci u pacientů,

AB.

vzhledem k tomu, že vývoj účinných preparátů k ovlivnění tohoto onemocnění (na rozdíl od čistě symptomaticky působících preparátů) představuje oblast, v níž zatím nebyly uspokojeny velmi důležité a naléhavé potřeby pacientů s Alzheimerovou chorobou,

AC.

vzhledem k tomu, že diagnostika Alzheimerovy choroby navíc v téměř 70 % případů demence plně nezohledňuje různý charakter zjištěných poškození mozku, ani skutečnost, že se patologický nález a klinický obraz u mladých a starších pacientů liší,

1.

vyzývá Radu, aby označila demenci za prioritu EU v oblasti zdraví, a naléhavě vyzývá členské státy, aby vypracovaly národní plány a strategie pro Alzheimerovu chorobu, které by se zabývaly sociálními a zdravotními důsledky demence a poskytováním služeb a podpory lidem trpícím demencí a jejich rodinám, jak je tomu v některých členských státech, v nichž byl v roce 2008 zahájen „plán pro Alzheimerovu chorobu a podobná onemocnění“, který umožnil koordinaci zdravotnické a sociální péče a klinického a základního výzkumu tohoto onemocnění na vnitrostátní úrovni;

2.

vítá iniciativu EU v oblasti společného plánování podporovanou členskými státy, která je zaměřena na podporu výzkumu Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění, a vyzývá Evropskou komisi, aby přicházela s dalšími aktivitami, které by se věnovaly zdravotní, sociální, technologické a environmentální problematice spojené s léčbou Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění;

3.

vyzývá Radu a Komisi, aby při přípravě budoucích činností v oblasti zdravotní prevence, zejména těch, které se pojí s léčbou kardiovaskulárních onemocnění, duševním zdravím, tělesnou aktivitou, vzděláváním v oblasti zdravotnictví a novými technologiemi, měly na paměti problematiku demence;

4.

vyzývá členské státy, aby občany EU informovaly o životním stylu, který by mohl vést k oddálení či prevenci vypuknutí Alzheimerovy choroby a jiných druhů demence, a zároveň přitom propagovaly koncepci „zdravého životního stylu, který zachová zdravý mozek“;

5.

navrhuje, aby Rada a Komise zvážily možnost vyhlášení Evropského roku duševního zdraví, který by doplnil Světový den Alzheimerovy choroby připadající na 21. září, a zvýšil informovanost o mozkových onemocněních spojených se stárnutím a o způsobech odhalování a diagnostiky jejich prvních symptomů; dále navrhuje, aby zahájily kampaně, v jejichž rámci budou informovat o prevenci mozkových onemocnění a o léčbě cévních mozkových příhod; domnívá se, že Evropský rok duševního zdraví by měl být také příležitostí k podpoře výměny osvědčených postupů mezi evropskými zeměmi;

6.

poukazuje na to, že stárnoucí populace a sílící tlak na veřejné finance a produktivitu soukromého sektoru kvůli rostoucím nákladům spojeným se stárnutím populace bude pro členské státy představovat strukturální problém; Evropská unie by proto měla v rámci své dlouhodobé strategie schválit politiku důsledného prosazování zásady prevence (pokud jde o léčebné postupy i podporu zdravějšího způsobu života); zdravotní ukazatele přispějí k významnému zlepšení ukazatelů ekonomických;

7.

vyzývá Radu a Komisi, aby v oblasti neurodegenerativních onemocnění uznaly význam sdružení pacientů a aby je zapojily do informačních a preventivních kampaní, opatření na podporu osob postižených demencí i do přípravy výzkumných programů;

8.

navrhuje, aby Komise zvážila propagaci „Dne pečovatelů“ s cílem zvýšit povědomí o klíčové úloze formálních i neformálních pečovatelů v celé Evropě a zajistit její uznání;

9.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné nalézt účinné léčebné možnosti, které by zabránily nástupu Alzheimerovy choroby nebo by zpomalily její progresi;

10.

vyzývá Radu a Komisi, aby zlepšily informovanost občanů Unie o demenci, aby bylo možné včas rozpoznat první příznaky demence, a tak využít včasnou diagnostiku, odpovídající léčbu a nezbytnou podporu;

11.

zdůrazňuje, že pro účinnost léčebných zákroků má prvořadý význam prevence i včasná diagnostika; důrazně vyzývá členské státy, aby zdokonalily shromažďování epidemiologických a klinických údajů s cílem podpořit přímý výzkum, rehabilitaci a opatření, zejména v průběhu asymptomatické fáze, než se pacient stane invalidním;

12.

konstatuje, že dosud neexistují konkrétní plány prevence Alzheimerovy choroby, a vyzývá proto k vytvoření politiky, a to i na evropské úrovni, která by se zakládala na potřebě zachovat prostředí podporující tělesnou i duševní činnost pacientů, na stravovacích návycích, které by odpovídaly doporučením akční platformy EU pro stravu, fyzickou aktivitu a zdraví, a na podpoře všech politik zaměřených na omezení kouření, a to jak aktivního, tak i pasivního;

13.

je přesvědčen o mimořádném významu včasných diagnostických testů, které nedávno navrhla Mezinárodní pracovní skupina pro stanovení nových kritérií Alzheimerovy choroby (IWG on the New criteria for AD), výzkumu rizikových faktorů a stanovení kritérií včasné diagnostiky;

14.

vybízí všechny členské státy, aby se aktivně zapojily do procesu definování, vypracování a provádění společných protokolů pro včasnou diagnózu, stanovily biomarkery progrese tohoto onemocnění, aby bylo možné využít nové léčebné metody jak v případě demence, tak i predemence, a formulovaly společný program pro výzkum neurodegenerativních chorob a výměnu osvědčených postupů ve výzkumu neurodegenerativních onemocnění, a snížily tak přetrvávající rozdíly mezi členskými státy a v rámci jednotlivých zemí, pokud jde o diagnostiku a léčbu; zdůrazňuje, že standardní postupy pro posuzování markerů nemocí budou klíčové pro nalezení léku a pro vypracování metod účinnější péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou využívajících moderní techniku;

15.

doporučuje členským státům, aby zajistily dostupnost léků schopných zpomalit nástup Alzheimerovy choroby pro všechny pacienty postižené tímto onemocněním, nikoli pouze pro pacienty, u nichž bylo diagnostikováno jeho pokročilé stadium;

16.

doporučuje Komisi, aby vypracovala pokyny pro vytvoření a provádění společné včasné diagnostiky, která by byla založena na multidisciplinárním vyšetření pacientovy paměti a na upraveném systému hlášení a podávání informací, aby tak byly pacientům a jejich blízkým poskytnuty při nástupu choroby ty nejlepší možnosti k jejímu zvládání;

17.

doporučuje členským státům, aby na celém svém území vytvořily specializovaná centra a poskytly jim vyhovující lékařské vybavení (včetně zařízení pro magnetickou rezonanci, jejíž přínos pro výzkum demence je neoddiskutovatelný);

18.

vybízí Radu a Komisi, aby při tvorbě akčních plánů v oblasti výzkumu přihlédly k rychlému šíření demence a Alzheimerovy choroby a k jejich dopadu;

19.

důrazně žádá členské státy, aby vytvořily koncepce usnadňující přístup k financování výzkumu v oblasti demence a Alzheimerovy choroby, včetně výzkumu v oblasti prevence, které by odpovídaly ekonomickému dopadu těchto onemocnění na společnost;

20.

poukazuje na význam multidisciplinárního přístupu ke způsobům spolupráce a koordinace v oblasti výzkumu na evropské úrovni, jimiž lze zlepšit poznatky, diagnostiku, léčbu, prevenci a sociální výzkum vhodných podmínek pro pacienty, jejich rodiny a pečovatele; domnívá se, že zásadní význam má výzkum ověřování nových diagnostických kritérií, rozvoj včasných screeningových testů a stanovení rizikových faktorů progrese tohoto onemocnění od stadia predemence až po pokročilá stadia; doporučuje do tohoto procesu zapojit zástupce pacientů, zdravotních organizací a poskytovatelů zdravotní péče; je toho názoru, že pokud se podaří dosáhnout těchto cílů, bude provádění rozsáhlých epidemiologických a klinických studií v rámci mezinárodní spolupráce značným přínosem;

21.

je si vědom, nakolik je v současné době důležitá podpora ve výši 159 milionů EUR, kterou EU poskytuje na 34 projektů v oblasti neurodegenerativních onemocnění; domnívá se nicméně, že v rámci připravovaného 8. rámcového programu pro výzkum a vývoj je naprosto nezbytné vyřešit otázku roztříštěnosti výzkumu, zejména v oblasti Alzheimerovy choroby, a zahrnout do něj projekty, které se zabývají nedostatečně prozkoumanou oblastí nefarmakologické, behaviorální a kognitivní léčby;

22.

domnívá se, že zásadní význam mají včasné diagnostické testy, výzkum rizikových faktorů a kritéria pro včasnou diagnostiku; je toho názoru, že pokud se podaří dosáhnout těchto cílů, bude provádění rozsáhlých epidemiologických a klinických studií v rámci mezinárodní spolupráce značným přínosem; zastává názor, že stejný význam má evropský průzkum stavu zdraví, který bude na základě kognitivních testů schopen poskytnout cenné informace o počtu osob s ranými poruchami kognitivních funkcí;

23.

vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby v oblasti lékařského a sociálního výzkumu, zdravotnictví, zaměstnanosti a sociálních politik přihlížely ke specifickým potřebám žen, jichž je mezi postiženými osobami dvojnásobně více než mužů a které jsou nepoměrně více zastoupeny v pečovatelských profesích;

24.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly dlouhodobé koncepce a akční plány v oblasti péče a prevence, které by předjímaly a řešily sociální a demografické trendy, a zaměřily by se na podporu poskytovanou rodinám pacientů, které se o nemocné starají, a tím poskytly sociální ochranu zranitelným osobám postiženým demencí;

25.

zdůrazňuje význam prevence Alzheimerovy choroby propagací zdravého životního stylu, jehož součástí je udržování duševní aktivity a sociálních kontaktů, zdravé stravovací návyky a cvičení;

26.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly strategický plán výzkumu, kterým se stanoví středně- až dlouhodobé potřeby a cíle výzkumu v oblasti neurodegenerativních chorob, včetně potřeb spojených s poskytováním péče, zejména pokud jde o Alzheimerovu chorobu; tento akční plán by se měl soustředit na zvýšení potenciálu mladých vědeckovýzkumných pracovníků a podpořit inovativní přístupy k výzkumu založené na partnerství veřejného a soukromého sektoru; doporučuje podporovat rozvoj špičkových center pro konkrétní oblasti výzkumu a zapojit do jejich práce zástupce pacientů, organizací pečovatelů a veřejné i soukromé poskytovatele zdravotní péče;

27.

vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s Komisí s cílem posoudit případné iniciativy Komise na pomoc členským státům při vypracovávání a provádění společného programu výzkumu;

28.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly akční plány s cílem zlepšit podmínky a kvalitu života pacientů postižených Alzheimerovou chorobou a jinými druhy demence i jejich rodinných příslušníků;

29.

vyzývá evropské orgány, aby co nejvíce podporovaly databázi pro sledování výzkumu demence, kterou vytvořila organizace Alzheimer Europe, jakožto užitečný nástroj k šíření osvědčených postupů a výsledků výzkumu mezi pacienty a osobami, které o ně pečují;

30.

poukazuje na význam výzkumu zabývajícího se spojitostí mezi procesem stárnutí a demencí a mezi demencí a depresí u starších osob, jakož i jejich rozlišením, společnými a rozdílnými příznaky u mužů a žen a různými typy demence; vyzývá členské státy, aby podporovaly konkrétní zdravotnické a výzkumné projekty, které kladou důraz na volbu pacienta a jeho perspektivu, a aby vypracovaly doporučení, která by se zaměřovala na hlavní zásady zachování důstojnosti pacientů a jejich zapojení do společnosti, a tím podporovala jejich samostatnost a svobodné rozhodování;

31.

vyzývá členské státy, aby vyčlenily dostatečné prostředky na zdravotní péči poskytovanou pacientům postiženým Alzheimerovou chorobou, na výměnu informací a na společné využívání výsledků získaných v této oblasti;

32.

zdůrazňuje význam domácí péče o nemocné a starší osoby a významný přínos neziskových a dobrovolnických organizací z hlediska pomoci poskytované pacientům postiženým Alzheimerovou chorobou a jinými nemocemi souvisejícími s věkem; vyzývá členské státy, aby zavedly různé možnosti spolupráce s těmito organizacemi a stanovily formy podpory jejich činnosti; vybízí navíc členské státy, aby náležitě ocenily a uznaly úlohu neformální péče, kterou osobám postiženým těmito onemocněními poskytují rodinní příslušníci;

33.

zdůrazňuje, že je nutné přijmout opatření, která se nebudou zaměřovat pouze na farmakologickou léčbu Alzheimerovy choroby po rozvinutí tohoto onemocnění, ale také na preventivní opatření, včetně stravovacích návyků a výživy, s cílem omezit pravděpodobnost rozvoje Alzheimerovy choroby; vyzývá k tomu, aby byl proveden rozsáhlý výzkum vlivu stravovacích návyků a výživy na Alzheimerovu chorobu a aby byla vypracována doporučení, jak předcházet rozvoji Alzheimerovy choroby, která by zahrnovala i pokyny ohledně výživy; s těmito doporučeními by byla veřejnost obeznámena v rámci informačních kampaní;

34.

zdůrazňuje, že k tomu, abychom pochopili psychologické a sociální aspekty demence, je zapotřebí také výzkum v oblasti ekonomiky zdravotnictví, sociálních a humanitních věd a nefarmakologického přístupu;

35.

domnívá se, že diagnostika časných symptomů poruch paměti by měla být jednou z hlavních oblastí pracovního lékařství;

36.

naléhavě žádá Komisi, Radu a členské státy, aby zvážily vytvoření bezpečnostních norem, které by se vztahovaly na specializovaná zařízení péče o seniory, na obce, kde se tato zařízení nacházejí, a na domácí péči;

37.

vyzývá členské státy, aby v úzké spolupráci s Komisí a výzkumnými organizacemi vytvořily společné pokyny pro školení pracovníků, kteří pracují v jakékoli funkci s pacienty trpícími Alzheimerovou chorobou (lékařské a nelékařské zdravotnické profese), a pro školení a monitorování rodinných a jiných informovaných pečovatelů s cílem zajistit kompetentní a efektivní využívání stávajících zdrojů; podotýká, že se rychle zvyšuje potřeba kvalifikovaných osob pracujících s pacienty trpícími demencí;

38.

vyzývá členské státy, aby zvážily možnosti, které nabízejí iniciativy „Agenda pro nová pracovní místa“ a „Nové dovednosti pro nová pracovní místa“ v rámci strategie EU 2020 s cílem zvýšit budoucí počet pracovních sil pečujících o pacienty, kteří trpí Alzheimerovou chorobou a jinými druhy demence; aby bylo možné postarat se o stále závislejší stárnoucí populaci, je nutné v celé Evropě podporovat nová kvalifikovaná pracovní místa v daném oboru;

39.

vyzývá Komisi, aby využila zdroje stěžejní iniciativy „Inovace v Unii“, která byla vypracována v rámci strategie Evropa 2020, a plánované pilotní partnerství v oblasti aktivního a zdravého stárnutí (které má být zahájeno na začátku roku 2011) na řešení problematiky demence v Evropě;

40.

zdůrazňuje, že nedávný pokrok ve výzkumu zobrazovacích metod a biomarkerů otevírá možnost zjistit průběh procesů na molekulární úrovni a včasné příznaky Alzheimerovy choroby např. pomocí jednoho markeru, který se v současnosti studuje a který umožňuje zobrazit amyloidní plaky v mozku, což je jedno ze dvou poškození, která se pojí s tímto onemocněním;

41.

uznává významnou úlohu rodiny, pečovatelů a komunit, neboť postiženým pacientům pomáhají uplatnit jejich potenciál, a žádá členské státy, aby podporovaly rodiny, pečovatele a život místních komunit;

42.

zdůrazňuje význam psychologické podpory pacientů a jejich rodinných příslušníků; poukazuje na význam kombinace psychologického přístupu ke stárnutí s výsledky lékařského a biomedicínského výzkumu; podporuje nutnost výzkumu v oblasti ekonomiky zdravotnictví, sociálních a humanitních věd a nefarmakologického přístupu k léčbě s cílem pochopit psychologické, ekonomické a sociální aspekty demence a propagovat využívání stávajících technologií (e-zdraví, ITK, asistivních technologií apod.);

43.

doporučuje Komisi, aby zjistila, jak by bylo možné rozšířit iniciativy EU v oblasti práv osob s demencí, včetně písemného vyjádření svobodné vůle (living wills), a systémy opatrovnictví;

44.

doporučuje členským státům, aby ve svých akčních plánech na pomoc pacientům s Alzheimerovou chorobou zvážily omezení používání antipsychotických preparátů, neboť tyto preparáty se v současné době sice běžně předepisují k léčbě demence, avšak ukázalo se, že jejich příznivý účinek je omezen a kromě toho každoročně přispívají ke zbytečným úmrtím pacientů;

45.

zdůrazňuje, že je nutné zachovat důstojnost osob postižených Alzheimerovou chorobou a odstranit jejich stigmatizaci a diskriminaci;

46.

vyzývá členské státy a Komisi, aby vypracovaly nové pobídky založené na vypracovaných politikách, které usnadní šíření informací a zajistí inovativním způsobům léčby a diagnostickým testům přístup na trh, čímž by vyřešily neuspokojené potřeby pacientů s Alzheimerovou chorobou;

47.

vyzývá členské státy, aby vytvořily zdravotnické a sociální služby, které by sloužily co největšímu počtu pacientů a zajistily rovný přístup k těmto službám a které by podporovaly poskytování komplexních služeb v obcích i u pacientů v domácí péči, jež by využívaly osoby s demencí bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, majetek, zdravotní postižení a bydliště na venkově nebo ve městě; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření zaměřená na řešení těchto faktorů, které nerovnoměrně ovlivňují zdraví populace a jimž se lze vyhnout; doporučuje Komisi a členským státům, aby i nadále pokračovaly ve shromažďování údajů o nerovnostech v oblasti zdraví;

48.

vyzývá členské státy, aby si uvědomily možnosti preventivní léčby, která pomáhá oddálit nástup demence, a aby pacientům zajistily přístup k finančně dostupné kvalitní péči; upozorňuje členské státy, že tyto služby je nutné ochránit v době, kdy v celé Evropě probíhá fiskální konsolidace;

49.

vyzývá členské státy, aby vytvořily propojenou evropskou síť referenčních center, kde by se soustřeďovaly poznatky o diagnostice, léčbě a péči o pacienty s demencí a Alzheimerovou chorobou a která by umožňovala výměnu informací a údajů mezi členskými státy a jejich vyhodnocování;

50.

vyzývá členské státy, aby vytvořily možnosti multidisciplinární péče a podpory jednotlivých pacientů, o něž by se starali zástupci různých povolání, kterou by od chvíle, kdy byla pacientovi sdělena diagnóza, koordinovala jediná odpovědná osoba, aby bylo možné zajistit domácí péči na základě širšího využívání víceúčelových specializovaných podpůrných a pečovatelských služeb, automatizované domácí techniky a nových informačních a komunikačních technologií;

51.

vyzývá členské státy, aby vytvořily různorodé, nové a kvalitní možnosti odpočinku pro osoby pečující o pacienty, jako jsou ubytovací zařízení a zařízení přijímající pacienty dočasně, a aby zajistily sledování zdravotního stavu pečovatelů např. tím, že jim poskytnou vhodnou léčebnou péči a psychologickou nebo sociální podporu;

52.

vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby zintenzívnily výzkum, zlepšily přístup k diagnostice a přizpůsobily pečovatelské a pomocné služby potřebám mladých pacientů;

53.

jakmile budou k dispozici nové léčebné možnosti, jejichž terapeutická účinnost bude prokázána a ověřena, vybízí členské státy, aby je co nejrychleji poskytly pacientům;

54.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily informovanost odborné a laické veřejnosti o demenci, a to plně i částečně kvalifikovaných zdravotnických pracovníků, tvůrců zdravotní politiky a sdělovacích prostředků, což povede k lepšímu rozpoznání příznaků Alzheimerovy choroby a k pochopení tohoto onemocnění a jeho léčby; tato informovanost se musí týkat různých aspektů dané problematiky, jako je diagnostika, léčba a odpovídající péče;

55.

připomíná Komisi Bowisovu zprávu z roku 2006, která zaměstnavatele vyzývá k tomu, aby zavedli politiky „duševního zdraví na pracovišti“ coby nezbytnou součást jejich odpovědnosti za bezpečnost a ochranu zdraví při práci s cílem co nejvíce zapojit osoby s duševními poruchami do pracovního trhu, přičemž tyto politiky by měly být zveřejněny a sledovány v rámci stávajících právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví; připomíná Komisi, že Parlament stále očekává jejich zveřejnění;

56.

zdůrazňuje rozsah výdajů na zdravotní péči ve spojitosti s Alzheimerovou chorobou a jinými druhy demence a poukazuje na to, že je nezbytné najít schůdná řešení, která by zohledňovala: přímé náklady na zdravotní péči (zahrnující náklady v rámci systému zdravotnictví: náklady na specializovanou péči, léky, vyšetření u lékaře a pravidelné kontroly), přímé sociální náklady (zahrnující náklady na formální služby mimo systém zdravotnictví: obecní služby, domácí péče, poskytování stravy, doprava a umísťování pacientů do specializovaných zařízení, kde mohou využít i lékařskou pomoc) a neformální náklady (zahrnující náklady spojené s poklesem produktivity v případě delšího počtu pracovních let a se ztrátou produktivity v důsledku předčasného odchodu do důchodu, odchodu ze zdravotních důvodů nebo smrti);

57.

vyzývá členské státy, aby organizovaly informační kampaně pro širokou veřejnost a pro specifické skupiny, např. žáky základních škol, zdravotnické a sociální pracovníky, a aby si vzájemně porovnávaly a předávaly zkušenosti s podpůrnými opatřeními pro rodiny, které pečují o nemocné osoby, sdružení pacientů a nevládní organizace, tím, že podpoří publikaci a distribuci informačních letáků (a to i na internetu) o vzdělávání a organizování dobrovolných pracovníků a právních, psychologických a zdravotnických asistentů jak doma, tak v denních stacionářích, a že budou podporovat nebo zřizovat sdružení pro Alzheimerovu chorobu, která by dotčeným osobám umožnila vyměňovat si zkušenosti; zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny informační a vzdělávací kampaně kladly důraz na schopnost rozpoznat příznaky demence;

58.

doporučuje členským státům, aby na dobrovolné bázi propagovaly praxi bezplatného prověřování paměti u těch skupin populace, u nichž podle vědeckých údajů hrozí vysoké riziko vzniku Alzheimerovy choroby a dalších druhů demence;

59.

vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly etický přístup k nemocným a diskusi o této problematice, aby byla zajištěna úcta k člověku, a aby zahájily debatu o právním postavení osob trpících neurodegenerativními onemocněními s cílem vytvořit právní rámec pro zbavování svéprávnosti a pro právní ochranu pacientů;

60.

vyzývá k tomu, aby byla sdružení zabývající se problematikou Alzheimerovy choroby uznána za hlavní partnery a aby byla zapojena 1) do vytváření preventivních doporučení a osvědčených postupů, které by šířila mezi občany, 2) do poskytování nezbytných informací a podpory osobám s demencí a jejich pečovatelům, 3) do tlumočení potřeb osob s demencí a jejich pečovatelů politickým činitelům a 4) do posilování partnerství se zdravotnickými pracovníky s cílem dosáhnout uceleného přístupu; podotýká, že evropské orgány by za tímto účelem měly prozkoumat možnosti Evropského programu veřejného zdraví, který pravidelně poskytuje organizaci Alzheimer Europe základní finanční prostředky, a měly by členským státům doporučit, aby na vnitrostátní úrovni podporovaly sdružení pacientů s Alzheimerovou chorobou;

61.

doporučuje členským státům, aby vytvořily podpůrné skupiny pro odborné pracovníky ve zdravotnických zařízeních, příbuzné hospitalizovaných pacientů, příbuzné, kteří pomáhají nemocným doma, a zdravotnické pracovníky, kteří zajišťují domácí zdravotní péči;

62.

vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s Parlamentem podporovaly na základě akčního plánu v oblasti zdraví samostatnost osob postižených demencí, jejich důstojnost a začlenění do společnosti a aby poskytovaly informace o osvědčených postupech, pokud jde o dodržování práv zranitelných osob a o boj proti špatnému zacházení s pacienty postiženými demencí;

63.

vyzývá Komisi a Radu, aby v procesu realizace výzkumných projektů podporovaly jak rozvoj partnerství na úrovni veřejných institucí, tak i vytváření partnerství mezi veřejnými a soukromými subjekty, aby tak bylo možné využívat zařízení, zdroje a zkušenosti soukromého i veřejného sektoru s cílem bojovat proti dopadům Alzheimerovy choroby a jiných druhů demence;

64.

zdůrazňuje, že je nutné značně zlepšit přístup pacientů trpících Alzheimerovou chorobou a podobnými onemocněními k terapeutickému testování, aby byla zajištěna účinnost nových molekul; zdůrazňuje, že této problematice by se měla věnovat pozornost při příštím přepracování směrnice EU o klinických hodnoceních léčivých přípravků (2001/20/ES);

65.

vzhledem k zhoubnému vlivu, který má Alzheimerova choroba na paměť a duševní schopnosti, žádá členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní strategie, na jejichž základě by orgány pověřené poskytováním finanční pomoci pacientům převzaly také kontrolní úlohu nad tím, aby byly tyto prostředky používány výlučně k jejich prospěchu;

66.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/44

—

s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení ze dne 10. listopadu 2010 položenou Komisi ohledně petice 0473/2008, kterou předložil Christoph Klein (Německo) a jež se týká nečinnosti Komise ve věci soudního sporu v oblasti hospodářské soutěže a nepříznivého dopadu této nečinnosti na dotčenou společnost (O-0182/2010 – B7-0666/2010),

—

s ohledem na článek 227 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na články 201 a 202 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že příslušným právním rámcem pro tento případ je směrnice Rady 93/42/EHS (1) o zdravotnických prostředcích, podle níž mohou výrobci zdravotnických prostředků třídy I uvádět tyto prostředky na trh bez jakéhokoli zásahu oznámeného subjektu či orgánu a je na výrobcích, aby prokázal, že jejich prostředky odpovídají požadavkům této směrnice,

B.

vzhledem k tomu, že za účelem zajištění plnění těchto požadavků mají členské státy povinnost dohlížet na trh a podnikat potřebná opatření, mezi něž patří uplatňování ochranné doložky stanovené v článku 8, a v případě nesprávně připojeného označení CE pak opatření stanovených v článku 18,

C.

vzhledem k tomu, že dotyčný výrobce předložil příslušnému orgánu členského státu doklady o tom, že prostředek, který vyrábí, splňuje všechny právní podmínky pro uvádění zdravotnických prostředků třídy I a produktů s označením CE na trh,

D.

vzhledem k tomu, že pokud členský stát přijme prostřednictvím příslušného orgánu prozatímní opatření ke stažení zdravotnického prostředku z trhu nebo k zákazu nebo k omezení jeho uvádění na trh, neprodleně o nich má uvědomit Komisi s uvedením důvodů pro své rozhodnutí,

E.

vzhledem k tomu, že německé úřady vyjadřovaly námitky k bezpečnosti daného prostředku (inhalátoru) již od roku 1996 a Komisi o této záležitosti informovaly tak, aby mohla být uplatněna ochranná doložka, Komise se však na výrobce neobrátila a nikdy nevydala žádné rozhodnutí; a vzhledem k tomu, že výsledkem je situace, kdy se rozhodnutí stále očekává a předkladatel petice nemá k dispozici žádné prostředky právní nápravy, které by mohl použít,

F.

vzhledem k tomu, že na nátlak bavorských orgánů zakázaly v roce 1997 prodej tohoto zdravotnického prostředku orgány v Sasku-Anhaltsku,

G.

vzhledem k tomu, že před vydáním prvního zákazu prodeje, k němuž došlo v roce 1997, dotčená společnost tyto produkty prodávala v souladu s právními předpisy a podle příslušného orgánu splňovala všechna ustanovení směrnice Rady 93/42/EHS,

H.

vzhledem k tomu, že v roce 2003 uvedl výrobce tento prostředek na trh pod novým názvem a v roce 2005 nařídily správní orgány Horního Bavorska stažení prostředku z trhu na základě německého zákona o zdravotnických prostředcích, ovšem neuvědomily o tom náležitě Komisi,

I.

vzhledem k tomu, že výrobce Komisi v roce 2006 informoval o tomto druhém zákazu prodeje s cílem zahájit proti Německu řízení o porušení čl. 8 odst. 1 směrnice 93/42/EHS,

J.

vzhledem k tvrzení Komise, podle něhož nebylo dostatečně prokázáno, že inhalátor splňuje základní požadavky zakotvené ve směrnici 93/42/EHS, a k jejímu konstatování, že ověření bezpečnosti nového produktu nebylo zapotřebí, jelikož se místo článku 8 dané směrnice na tento případ vztahuje článek 18 tohoto právního předpisu,

K.

vzhledem k tomu, že v roce 2008 předložil výrobce Evropskému parlamentu petici, podle níž Komise při projednávání tohoto případu porušila své závazky vyplývající z dané směrnice a nesplnila svou úlohu strážkyně smluv,

1.

domnívá se, že ve své odpovědi Petičnímu výboru Komise nereagovala dostatečně na otázky předkladatele petice a členů tohoto výboru, ani na obavy, které ve svém stanovisku vyjádřil Výbor pro právní záležitosti;

2.

vyzývá Komisi, aby neprodleně podnikla kroky, kterými by ukončila proces, který již od roku 1997 probíhá na základě ochranné doložky definované v článku 8 směrnice 93/42/EHS;

3.

vyzývá Komisi, aby okamžitě reagovala na legitimní stížnosti předkladatele petice, který této neúnosné situaci čelí již 13 let a jenž v jejím důsledku přišel o značné výdělky; současně ji vyzývá, aby přijala nezbytná opatření, která by předkladateli petice umožnila uplatňovat svá práva;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a německé spolkové vládě.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/46

—

s ohledem na mezinárodní konferenci dárců pro novou budoucnost Haiti, která se konala dne 31. března 2010 v New Yorku, a na zprávu z mise delegace Výboru pro rozvoj Evropského parlamentu do New Yorku,

—

s ohledem na „Akční plán obnovy a národního rozvoje Haiti: velké úkoly pro budoucnost“ z března 2010,

—

s ohledem na závěry mimořádného zasedání Rady ve složení pro zahraniční věci, které se konalo v Bruselu dne 18. ledna 2010,

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, které ohledně zemětřesení na Haiti učinila dne 19. ledna 2010,

—

s ohledem na závěry přípravné ministerské konference, která se konala v Montrealu dne 25. ledna 2010,

—

s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci, který v prosinci 2007 podepsaly tři evropské orgány,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o nedávném zemětřesení na Haiti (1),

—

s ohledem na zprávu z mise Výboru pro rozvoj Evropského parlamentu na Haiti ve dnech 25.–27. června 2010,

—

s ohledem na zprávu Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o informační misi vyslané na Haiti a do Dominikánské republiky ze dne 30. srpna 2010,

—

s ohledem na společný dokument místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové a členky Komise Kristaliny Georgievové o poučení, které je třeba vyvodit z reakce Unie během katastrofy na Haiti z června 2010,

—

s ohledem na sdělení Komise o schopnosti evropské reakce v mimořádných situacích ze dne 26. října 2010 (KOM(2010)0600),

—

s ohledem na stabilizační misi Organizace spojených národů na Haiti (Minustah),

—

s ohledem na zprávu Michela Barniera nazvanou „Za evropskou jednotku pro civilní ochranu: Europe aid“, která byla zveřejněna v květnu 2006,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že zemětřesení o síle 7,3 stupně Richterovy stupnice, které dne 12. ledna 2010 zasáhlo Haiti, padlo za oběť 222 750 osob, 3 miliony osob jím byly zasaženy a přibližně 1,7 milionu osob bylo vysídleno, přičemž více než milion z nich dodnes obývá záchranné tábory, jež měly být dočasné, a vzhledem k tomu, že sdružení na ochranu lidských práv označují životní podmínky v těchto neorganizovaných táborech jako „otřesné“, zejména kvůli „znásilňování a sexuálnímu násilí“, kterému zde čelí ženy,

B.

vzhledem k tomu, že 2,5 až 3,3, milionů osob se potýká s nedostatkem potravin v zemi, kde 60 % obyvatelstva žije na venkově a 80 % v absolutní chudobě,

C.

vzhledem k tomu, že rok po tomto zemětřesení zůstává situace na Haiti i nadále chaotická, země je doposud ve stavu nouze a obnova teprve s obtížemi začíná,

D.

vzhledem k desetiletím chudoby, ničení životního prostředí, zranitelnosti vůči četným přírodním pohromám, násilí, politické nestabilitě a diktatuře, která z této země učinila nejchudší stát obou Amerik, kde před katastrofou většina z 12 milionů Haiťanů přežívala s méně než dvěma dolary denně; a vzhledem ke škodám napáchaným zemětřesením, jež dále oslabily schopnost státu zajišťovat základní veřejné služby, a tudíž aktivně reagovat na snahy o poskytnutí pomoci a o obnovu,

E.

vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni bylo skutečně poskytnuto 1, 2 miliardy dolarů z částky 10 miliard (se dvěma lhůtami splatnosti: 18 měsíců a 3 roky) přislíbených na mezinárodní konferenci dárců pro obnovu Haiti, která se konala dne 31. března 2010 v New Yorku,

F.

vzhledem k tomu, že nedávná tragédie na Haiti prokázala nutnost posílit nástroje, jež má Unie k dispozici, aby mohla čelit katastrofám (humanitární pomoc a mechanismus civilní ochrany Společenství), pokud jde o účinnost, rychlost, koordinaci a zřetelnost,

G.

vzhledem k tomu, že byla na návrh Haiti ustavena Dočasná komise pro obnovu Haiti (CIRH) s cílem zajistit koordinaci a účinné poskytování zdrojů a realizovat akční plán pro rozvoj Haiti; vzhledem k tomu, že Evropská komise je jakožto hlavní dárce členem CIRH a disponuje hlasovacím právem,

H.

vzhledem k tomu, že odstraňování trosek představuje velkou výzvu pro obnovu země – byla odstraněna nepatrná část sutin –, a že při současném tempu bude na odstranění milionů metrů krychlových sutin potřeba 6 let,

I.

vzhledem k tomu, že si epidemie cholery, která propukla 19. října 2010, dosud vyžádala více než 3 000 mrtvých a zasáhla více než 150 000 osob; vzhledem k tomu, že šíření epidemie zdůrazňuje zjevné strukturální nedostatky haitského státu a limity systému mezinárodní pomoci a operace Minustah a že činnosti zaměřené na zvládnutí cholery ovlivňuje zejména současná politická krize, k níž došlo po volbách,

J.

vzhledem k tomu, že ze 174 milionů dolarů obdržela OSN na boj s epidemií cholery pouze 44 milionů,

K.

vzhledem k tomu, že pokud nedojde k vymýcení epidemie, přibude podle Světové zdravotnické organizace v příštích dvanácti měsících 400 000 nových případů cholery,

L.

vzhledem k tomu, že volby konané dne 28. listopadu 2010, jejichž prozatímní výsledky byly vyhlášeny počátkem prosince, vyvolaly násilné manifestace na Haiti a mnoho hlášení o podvodech; vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství by mělo podporovat transparentní a legitimní volební proces s cílem zajistit řádné volby nezbytné pro obnovu země, že prioritou je přitom ochrana civilistů,

1.

znovu vyjadřuje solidaritu s obyvateli Haiti, kteří se stali oběťmi zemětřesení a cholery, a zdůrazňuje, že úsilí o obnovu musí být vedeno po konzultaci haitského lidu a haitské občanské společnosti a s jejich zapojením;

2.

trvá na tom, aby mezinárodní společenství, jehož je Evropská unie součástí, přijalo pevný a dlouhodobý závazek splnit veškeré sliby přijaté na mezinárodní konferenci dárců v New Yorku, a aby začalo bezodkladně jednat; zdůrazňuje rovněž, že veškerá humanitární pomoc a podpora obnovy ze strany Unie musí být poskytnuta formou darů, a nikoli půjček vedoucích k zadlužení;

3.

připomíná výraznou mobilizaci mezinárodního společenství po ničivém zemětřesení na Haiti a jeho skutečnou politickou vůli podpořit obnovu Haiti novým způsobem, aniž by docházelo k minulým chybám, a jednou provždy vyřešit hluboké příčiny chudoby na Haiti;

4.

vyjadřuje politování nad rozsahem pohromy na Haiti, jejíž dopady jsou i rok po zemětřesení stále zřetelně patrné; vítá částku vyčleněnou Evropskou komisí na humanitární pomoc ve prospěch Haiti, která činí 120 milionů EUR (z čehož je 12 milionů určeno na boj proti choleře), a pomoc členských států Unie ve výši 200 milionů EUR i angažovanost evropské komisařky pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí i zapojení GŘ ECHO a jeho odborníků;

5.

zdůrazňuje, že zavedení uskupení (clusters) umožnilo na místě koordinovat humanitární zásahy, ale že tato metoda přesto ukázala své limity ve vztahu k velké rozmanitosti aktérů humanitární pomoci a vzhledem ke složité krizové situaci z důvodu silné koncentrace obyvatelstva ve městech;

6.

vítá úsilí humanitárních organizací (Červený kříž, nevládní organizace, Organizace spojených národů) a členských států a činnost, kterou již realizovaly, a zdůrazňuje, že je nezbytné informovat o účincích humanitárních zásahů, které nejsou patrné, a že situaci bylo možné zvládnout zejména díky zajištění péče o raněné, zásobování pitnou vodou a potravinami a zajištění provizorních přístřeší;

7.

konstatuje, že epidemie cholery prokázala téměř naprostou neschopnost haitského státu ve vztahu k nemoci, které lze snadno předcházet a kterou lze snadno léčit, a limity systému mezinárodní pomoci v zemi, která využívá rozsáhlé humanitární činnosti (12 000 nevládních organizací); zdůrazňuje, že aktéři humanitární pomoci nesmějí a nemohou trvale řešit slabé stránky haitského státu či jej nahrazovat a že je naléhavé konečně jednat v rámci dlouhodobého rozvoje, zejména pokud jde o dostupnost zdravotní péče a pitné vody a hygienická opatření;

8.

vítá závazek, který společně přijaly Komise a členské státy na Mezinárodní konferenci dárců pro obnovu Haiti, poskytnout částku 1,2 miliardy EUR, z čehož 460 milionů připadá na jinou než humanitární pomoc Komise; znovu žádá, aby Evropská unie jakožto hlavní poskytovatel finanční pomoci hrála vedoucí politickou úlohu v úsilí o obnovu;

9.

žádá Komisi a členské státy, aby místní produkci potravin a zabezpečení dodávek potravin zahrnuly do úsilí o obnovu Haiti, a to prostřednictvím rozvoje venkovských infrastruktur a pomoci drobným zemědělcům, v rámci společného přístupu při plánování zdrojů na obnovu Haiti a v rámci přezkumu v polovině období týkajícího se plánování zbývajících finančních prostředků Komise, což představuje 169 milionů EUR, které jsou stále k dispozici ze 460 milionů oznámených v New Yorku; vyzývá k zavedení nového politického rámce pro zajišťování potravin, který Komise oznámila v březnu roku 2010;

10.

vyjadřuje politování nad tím, že dočasná komise pro obnovu Haiti, která má hrát ústřední úlohu v koordinaci obnovy, zahájila svou činnost se zpožděním; lituje nedostatečné informovanosti o jejím fungování a její účinnosti a žádá Komisi jakožto člena CIRH, aby zasáhla s cílem urychlit provádění jejího mandátu a přezkoumat její činnosti a předložila Evropskému parlamentu zprávu o činnosti CIRH, o využívání zdrojů a o finančních prostředcích přislíbených na konferenci v New Yorku, které byly skutečně použity na obnovu;

11.

uznává, že CIRH jakožto ústřední struktura řízení obnovy může efektivně fungovat pouze tehdy, pokud budou obnoveny kapacity haitského státu a bude ustaveno nové haitské vedení, jehož představitelé musí být zvoleni na základě transparentních a legitimních voleb a musí mít skutečnou politickou vůli k přijímání rozhodnutí nezbytných k zahájení této nesmírně náročné práce;

12.

naléhavě vyzývá haitskou vládu, aby splnila a uskutečnila závazky, ke kterým se zavázala v rámci národního plánu obnovy, tedy aby posílila státní orgány, zefektivnila místní správu, vybudovala kapacity místních a vnitrostátních institucí a zahrnula do své činnosti koncepci politické, hospodářské a institucionální decentralizace;

13.

domnívá se, že místní orgány i zástupci občanské společnosti by měli mít lepší podporu a měli by být více zapojeni do procesu spolurozhodování;

14.

lituje skutečnosti, že haitské obyvatelstvo má na odklízení tun trosek, které ochromují hlavní město, k dispozici pouze lopaty, motyky a kolečka, což se jeví jako naprosto nedostačující ve vztahu k závažnosti situace; zdůrazňuje, že odstraňování trosek je při obnově Haiti nezbytné; lituje, že na odklízení sutin nebyly uvolněny prakticky žádné finanční prostředky; a vyzývá Komisi, aby poskytla finanční a technickou pomoc na odstraňování trosek;

15.

vyzývá Organizaci spojených národů, aby znovu přezkoumala mandát mise Minustah a věnovala pozornost zejména otázkám bezpečnosti, a vyjadřuje obavy pokud jde o její účinnost s ohledem na poslední události, epidemii cholery a probíhající volby;

16.

vyjadřuje politování nad velkou bytovou krizí na Haiti; zdůrazňuje, že přesídlení lidí bez přístřeší, kteří se většinou nacházejí v provizorních táborech především v hlavním městě Port-au-Prince, naráží na nedostatek volné půdy, na neexistující pozemkový systém a na vliv diaspory, která mnohé pozemky zabrala, a vyzývá haitské orgány, aby prokázaly politickou vůli k přijetí proaktivních opatření týkajících se zejména vyvlastňování;

17.

vyjadřuje své rostoucí znepokojení nad situací nejvíce zranitelných osob, zejména žen a dětí, po zemětřesení, které plně zasáhlo více než 800 000 dětí, jež byly vystaveny nebezpečí násilí, sexuálního zneužívání, obchodování s lidmi, vykořisťování a opuštění, a žádá Evropskou unii (Komisi), aby se rozhodně angažovala s cílem vytvořit pro děti bezpečné a jisté životní podmínky, aby podpořila proces zřizování systému sociální ochrany na Haiti a podpořila reformu vzdělávání; a vyzývá ke zlepšování životních a bezpečnostních podmínek v táborech;

18.

žádá Evropskou unii, aby spolupracovala s vládou ostrova při vypracování komplexní legislativy, která by chránila práva dětí, aby tak byly provedeny ve vnitrostátním právu povinnosti vyplývající z četných mezinárodních nástrojů ratifikovaných Haiti v oblasti práv dítěte, lidských práv, odstranění otroctví a ochrany práv dítěte;

19.

považuje za nesmírně důležité, aby Komise podporovala provádění procesu identifikace, sčítání a vyhledávání rodin ztracených dětí a aby byla stanovena zvláštní opatření na hranicích s cílem bojovat proti obchodování s dětmi a jejich nelegálním adopcím;

20.

zdůrazňuje, že je důležité neprodleně vytvořit kapacity haitského státu na zajištění fungování demokracie a řádné správy země, což je nezbytné pro obnovu země, a dbát na zapojení haitské občanské společnosti a obyvatelstva;

21.

vyjadřuje značné znepokojení nad současnou politickou krizí vyvolanou výsledky prezidentských a parlamentních voleb, které mise zahraničních pozorovatelů silně zpochybnily a jen opatrně uznaly a u nichž nyní odborníci vyslaní Organizací amerických států přepočítávají hlasy, přičemž tito odborníci ve své zprávě ze čtvrtka 13. ledna 2011 vydali doporučení, aby kandidát na prezidenta Jude Celestin kvůli rozsáhlým podvodům odstoupil ve prospěch Michela Martellyho;

22.

žádá Evropskou unii, aby učinila vše, co je v jejích silách, s cílem výrazně podpořit legitimní a transparentní volební proces a řádný průběh druhého kola, které bylo odloženo na únor, aby se Haiti neocitlo v ještě závažnější krizi; domnívá se, že pouze zvolený a legitimní prezident a legitimní představitelé parlamentu budou moci přijmout nezbytná rozhodnutí a že obnova vyžaduje stabilitu a politickou vůli;

23.

naléhavě žádá mezinárodní společenství a Evropskou unii, aby úzce spolupracovaly s budoucími haitskými orgány a aby jim pomáhaly v organizaci jejich institucí a kapacit státu směrem k nové rovnováze na všech úrovních a směrem k plně funkční demokracii, a to v průběhu celého procesu obnovy;

24.

zdůrazňuje stěžejní význam finančních prostředků poukazovaných haitskou diasporou, jež se tak dostávají přímo do rukou haitského obyvatelstva, které je může rychle použít k uspokojení naléhavých potřeb; vyzývá členské státy a haitskou vládu, aby usnadnily doručování uvedených prostředků a pracovaly na snížení s ním spojených nákladů;

25.

naléhavě vyzývá k tomu, aby prioritou Unie a členských států byla obnova Haiti; zdůrazňuje, že nyní je čas pomoci Haiti stát se hospodářsky a politicky silnou a soběstačnou zemí; a vyzývá mezinárodní společenství, aby využilo této příležitosti k odstranění hlubokých příčin chudoby na Haiti;

26.

žádá Komisi, aby v duchu evropského konsensu o humanitární pomoci bylo vyvinuto výrazné úsilí s cílem zahrnout dimenzi přípravy na katastrofy a omezování rizika katastrof ve spolupráci s vládou, místními orgány a s občanskou společností jak do naléhavé fáze, tak do fáze dlouhodobého rozvoje;

27.

naléhavě vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila návrhy na vytvoření evropské jednotky civilní ochrany založené na evropském mechanismu civilní ochrany;

28.

konstatuje, že humanitární pomoc je na Haiti přítomná již celá desetiletí a že význam spojení mezi naléhavou pomocí, obnovou a rozvojem získává v této krizi celý svůj smysl; zdůrazňuje, že je stěžejní, aby OSN byla a zůstala odpovědná za koordinaci všech civilních a vojenských operací s ohledem na obnovení bezpečnosti a zajištění humanitární pomoci, a rovněž s ohledem na obnovu a rozvoj;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi a členským státům, prezidentovi a vládě Haiti, zástupci generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti a koordinátorovi nouzové pomoci OSN a také Světové bance a MMF.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/50

—

s ohledem na mezinárodní nástroje, které zaručují dodržování lidských práv a základních svobod a zakazují diskriminaci a mezi něž patří zejména Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod,

—

s ohledem na články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a článek 19 Smlouvy o fungování Evropské unie, které Evropskou unii a její členské státy zavazují k dodržování lidských práv a základních svobod a poskytují prostředky na úrovni EU k boji proti diskriminaci a porušování lidských práv,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 11, který zaručuje svobodu projevu, a článek 21, který zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace,

—

s ohledem na pozměňovací návrhy k přestupkovému zákonu Litevské republiky (č. XIP-2595),

—

s ohledem na návrh stanoviska Ministerstva spravedlnosti Litevské republiky (č. 11-30-01),

—

s ohledem na činnost Evropské unie v boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace a homofobii,

—

s ohledem na zprávu Agentury pro základní práva z listopadu 2010, která nese název „Homofobie, transfobie a diskriminace na základě sexuální orientace a identity“,

—

s ohledem na své usnesení ze 17. září 2009 o situaci v Litvě po přijetí zákona na ochranu menšin (1),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o homofobii, ochraně menšin a protidiskriminační politice, a zejména na usnesení o homofobii v Evropě (2),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 16. prosince 2010 litevský parlament odročil hlasování o návrhu právního předpisu, který má novelizovat přestupkový zákon, tak aby bylo možné trestat „veřejnou propagaci homosexuálních vztahů“ pokutou mezi 2 000 a 10 000 LTL (580–2 900 EUR) jelikož pozměňovací návrhy zatím nebyly projednány příslušnými parlamentními výbory a jsou stále přezkoumávány litevskými vnitrostátními orgány,

B.

vzhledem k tomu, že dne 8. prosince 2010 výbor pro vzdělání, vědu a kulturu litevského parlamentu mj. vyškrtl v ustanoveních zákona o vzdělání týkajících se rovných příležitostí sexuální orientaci ze seznamu důvodů zasluhujících ochranu (čl. 5 odst. 1),

C.

vzhledem k tomu, že pozměňovací návrhy k přestupkovému zákonu jsou v rozporu s článkem 25 Ústavy Litevské republiky, v němž se uvádí, že „člověku nelze bránit v hledání, získávání a předávání informací a myšlenek“, a s článkem 29, v němž je stanoveno, že „všechny osoby si jsou před zákonem, soudy a jinými státními orgány a úředníky rovny. Lidská práva nelze omezovat ani není možné poskytovat jakákoli privilegia na základě pohlaví, rasy, národnosti, jazyka, původu, sociálního postavení, víry, přesvědčení či názorů“,

D.

vzhledem k tomu, že ministr spravedlnosti Litevské republiky vyjádřil názor, že pozměňovací návrhy k přestupkovému zákonu jsou v rozporu s povinnostmi Litvy vyplývajícími z Ústavy, Evropské listiny základních práv, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech,

E.

vzhledem k tomu, že ze závěrů poslední zprávy Agentury pro základní práva o homofobii, transfobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a identity z listopadu 2010 vyplývá, že „pozměňovací návrhy mohou případně postavit mimo zákon téměř jakékoli vyjádření a popis homosexuality a informace o ní“,

F.

vzhledem k tomu, že v červnu 2009 poslanci litevského parlamentu velkou většinou hlasovali pro novelizaci „zákona o ochraně nezletilých proti škodlivému vlivu veřejných informací“, který nezletilým brání v přístupu k informacím o homosexualitě,

G.

vzhledem k tomu, že stále není jasné, co přesně znamená výraz „projevování nebo propagace sexuální orientace“ v zákoně o reklamě,

H.

vzhledem k tomu, že toto usnesení je reakcí na řadu znepokojivých událostí, jako je přijetí zákona o ochraně nezletilých před škodlivým vlivem veřejných informací, pokus místních orgánů zakázat pochody za rovnoprávnost a průvody homosexuálů a používání pobuřujících či výhružných výrazů a nenávistných projevů ze strany politiků a poslanců,

I.

vzhledem k tomu, že místopředsedkyně Komise Viviane Redingová, vysoká představitelka Evropské unie Catherine Ashtonová, předseda Evropské rady Herman van Rompuy a předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek dne 17. května 2010, který je Mezinárodním dnem proti homofobii, jednomyslně odsoudili jakoukoli formu homofobie a diskriminace z důvodu sexuální orientace,

J.

vzhledem k tomu, že v roce 1990 Světová zdravotnická organizace vyřadila homosexualitu ze seznamu duševních chorob, vzhledem k tomu, že neexistuje důvěryhodný výzkum, který by ukazoval, že by poskytování informací o homosexualitě dětem a mládeži mohlo mít vliv na jejich sexuální orientaci, a vzhledem k tomu, že výuka o sexuální odlišnosti vede k vyšší toleranci a ochotě přijímat odlišnosti,

1.

podporuje hodnoty a zásady, na kterých je Unie založena, zejména dodržování lidských práv, včetně práv všech menšin;

2.

znovu potvrzuje, že orgány EU a členské státy mají povinnost zajistit dodržování, ochranu a podporu lidských práv v Evropské unii, jak je uvedeno v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, Evropské listině základních práv a v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, a to bez ohledu na rozlišování na základě sexuální orientace;

3.

vyzývá litevský parlament, aby zamítl pozměňovací návrhy k přestupkovému zákonu, začlenil sexuální orientaci na seznam chráněných důvodů v zákoně o vzdělávání, umožnil nezletilým svobodný přístup k informacím o sexuální orientaci a ujasnil význam zákazu v zákoně o reklamě;

4.

upozorňuje na to, že litevský parlament na plenárním zasedání dosud o navržených pozměňovacích návrzích nehlasoval a že stále ještě probíhá proces přezkumu těchto návrhů litevskými vnitrostátními orgány;

5.

vyjadřuje uznání pevnému postoji, který při několika příležitostech zaujala prezidentka Litevské republiky Dalia Grybauskaiteová, která veřejně odsoudila návrh homofobního zákona coby právní normu, která poškozuje litevské občany a obraz Litvy ve světě, a vyzývá prezidentku, aby vetovala pozměňovací návrhy k přestupkovému zákonu, budou-li schváleny;

6.

vítá, že homofobie byla v případě trestných činů nedávno označena za přitěžující okolnost;

7.

oceňuje dvoustranná opatření, která Komise dosud přijala; vyzývá Komisi, aby provedla právní posouzení předložených pozměňovacích návrhů k přestupkovému zákonu, a vypracovala plán EU, který by obsahoval konkrétní opatření proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace;

8.

vítá záměr litevských orgánů přezkoumat pozměňovací návrhy, o kterých se domnívají, že jsou v rozporu s evropským právem, zejména pokud jde o zásadu zákazu diskriminace na základě sexuální orientace;

9.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komise, členským státům a vládám a parlamentům kandidátských zemí, prezidentce a parlamentu Litevské republiky, Agentuře pro základní práva a komisaři Rady Evropy pro lidská práva.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/53

—

s ohledem na svá předchozí usnesení a zejména na usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o vážných událostech, které ohrožují existenci křesťanských a jiných náboženských komunit (1), usnesení ze dne 21. ledna 2010 o útocích na křesťanské komunity (2), usnesení ze dne 6. května 2010 o masových zvěrstvech v nigerijském městě Džos (3), usnesení ze dne 20. května 2010 o náboženské svobodě v Pákistánu (4) a usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o Iráku: trest smrti (především případ Tárika Azíze) a útoky proti křesťanským komunitám (5),

—

s ohledem na výroční zprávy o situaci v oblasti lidských práv ve světě a zejména na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a na politiku Evropské Unie v této oblasti (6),

—

s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966,

—

s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

—

s ohledem na zprávy zvláštní zpravodajky OSN pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a zejména její zprávy ze dne 29. prosince 2009, 16. února 2010 a 29. července 2010,

—

s ohledem na článek 9 Evropské úmluvy o lidských právech z roku 1950,

—

s ohledem na článek 10 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na článek 17 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové, které bylo učiněno v návaznosti na útok proti věřícím v koptském kostele v egyptské Alexandrii dne 1. ledna 2011,

—

s ohledem na prohlášení předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka o smrtícím výbuchu v egyptském kostele ze dne 1. ledna 2011,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že se Evropská unie opakovaně zavázala chránit svobodu náboženského vyznání, svobodu svědomí a svobodu myšlení a zdůraznila, že na celém světě mají vlády povinnost tyto svobody zaručit; vzhledem k tomu, že rozvoj lidských práv, demokracie a občanských svobod je společným základem, na němž Evropská unie buduje své vztahy se třetími zeměmi a jenž je stanoven v doložce o demokracii, která je součástí dohod mezi EU a třetími zeměmi,

B.

vzhledem k tomu, že článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech stanoví, že každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; vzhledem k tomu, že toto právo zahrnuje v sobě svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství nebo víru podle vlastní volby a svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a vyučováním,

C.

vzhledem k tomu, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání se vztahuje na stoupence náboženství, ale také na ateisty, agnostiky a osoby bez vyznání,

D.

vzhledem k tomu, že počet útoků na křesťanské komunity v roce 2010 celosvětově vzrostl, stejně jako počet soudních řízení a rozsudků smrti za rouhačství, které se často týkají žen; vzhledem k tomu, že statistické údaje o náboženské svobodě z posledních let ukazují, že většina projevů náboženského násilí je namířena proti křesťanům, jak je uvedeno ve zprávě z roku 2009 o náboženské svobodě ve světě, kterou vypracovala organizace „Aid to the Church in Need“; vzhledem k tomu, že v některých případech je situace, jíž křesťanské komunity čelí, taková, že je ohrožena jejich budoucí existence, a že pokud by zmizely, znamenalo by to ztrátu významné části náboženského dědictví dotyčných zemí,

E.

vzhledem k tomu, že při brutálních útocích zaměřených proti křesťanské komunitě v Nigérii dne 11. ledna 2011 přišly opět o život nevinné osoby; vzhledem k tomu, že dne 24. prosince 2010 došlo k útokům na několik kostelů v Maiduguri a 25. prosince 2010 došlo k bombovým útokům v nigerijském městě Džos, které způsobily smrt 38 civilistů a zranily desítky dalších osob; vzhledem k tomu, že dne 21. prosince 2010 v nigerijském městě Turu napadli muži ozbrojení meči a mačetami skupinu místních křesťanských vesničanů, z nichž tři zabili a dva zranili; vzhledem k tomu, že dne 3. prosince 2010 bylo po útoku v nigerijském městě Džos nalezeno sedm mrtvých křesťanů, včetně žen a dětí, a další čtyři byli zraněni,

F.

vzhledem k tomu, že zavraždění guvernéra provincie Paňdžáb Salmána Tasíra dne 4. ledna 2011 a také případ Asie Norínové, k nimž došlo v Pákistánu, vyvolaly protesty mezinárodního společenství,

G.

vzhledem k tomu, že při teroristickém útoku na koptské křesťany byli dne 1. ledna 2011 v Alexandrii zabiti a zraněni nevinní civilisté,

H.

vzhledem k tomu, že mezi celkově 11 zraněnými po výbuchu bomby v modlitebně v Sulu na Filipínách na první svátek vánoční dne 25. prosince 2010 byli i kněz a devítiletá dívka,

I.

vzhledem k tomu, že dne 25. prosince 2010 bylo násilně přerušeno slavení vánoční mše ve vesnicích Rizokarpaso a Ayia Triada v severní části Kypru,

J.

vzhledem k tomu, že dne 30. prosince 2010 zůstali nejméně dva mrtví a 14 zraněných po útocích džihádistických teroristů proti asyrským křesťanským rodinám, k nimž došlo v iráckém Bagdádu v sérii koordinovaných bombových útoků na domy křesťanů; vzhledem k tomu, že dne 27. prosince 2010 bomba odpálená na okraji silnice v iráckém Dudžajlu zabila asyrskou křesťanku a zranila jejího manžela; vzhledem k tomu, že dne 22. listopadu 2010 byli v Mosulu zabiti dva iráčtí křesťané; vzhledem k tomu, že při sérii útoků zaměřených na křesťanské oblasti byli dne 10. listopadu 2010 v Bagdádu zabiti nevinní civilisté; vzhledem k tomu, že při masakru, k němuž došlo 1. listopadu 2010 v kostele Panny Marie Vykupitelky v Bagdádu patřícímu syrské katolické církvi, zemřelo 52 lidí, mezi nimi ženy a děti,

K.

vzhledem k tomu, že íránská vláda vystupňovala svou kampaň proti křesťanům v Islámské republice, přičemž za poslední měsíc jich bylo více než sto zatčeno, mnozí byli nuceni uprchnout ze země nebo čelí obvinění z trestných činů a možnému trestu smrti,

L.

vzhledem k tomu, že také ve Vietnamu je činnost katolické církve a dalších náboženských komunit tvrdě potlačována, jak dokazuje vážná situace, jíž čelí komunita vietnamských montagnardů; avšak vzhledem k tomu, že lze uvítat změněný postoj vietnamského režimu ohledně případu otce Nguyena Van Lye, který vedl k jeho propuštění,

M.

vzhledem k tomu, že útoky násilných islamistických extremistů jsou také útoky na stávající režim dotčených zemí a jejich cílem je vyvolat nepokoje a zahájit občanskou válku mezi různými náboženskými skupinami,

N.

vzhledem k tomu, že i v Evropě stejně jako v jiných částech světa dochází k porušování svobody náboženského vyznání, útokům na členy náboženských menšin na základě jejich přesvědčení a k nábožensky motivované diskriminaci,

O.

vzhledem k tomu, že dialog mezi jednotlivými komunitami má zásadní význam z hlediska prosazování míru a vzájemného porozumění mezi národy,

1.

odsuzuje nedávné útoky na křesťanské komunity v různých zemích a vyjadřuje svou solidaritu s rodinami obětí; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že stále častěji dochází k případům netolerance, represí a násilí, jejichž terčem jsou křesťanské komunity, zejména v afrických a asijských zemích a zemích Blízkého východu;

2.

vítá úsilí, které orgány dotčených zemí vynakládají na odhalení původců a pachatelů útoků na křesťanské komunity; vyzývá vlády, aby udělaly vše pro to, aby pachatelé těchto zločinů a všichni, kteří jsou odpovědni za útoky i za jiné násilné činy namířené proti křesťanům či dalším náboženským i jiným menšinám, byli předáni spravedlnosti a souzeni v řádném soudním řízení;

3.

důrazně odsuzuje všechny násilné činy proti křesťanům a jiným náboženským komunitám i veškeré formy diskriminace a netolerantnosti na základě náboženství a přesvědčení namířené proti věřícím, odpadlíkům a nevěřícím; opětovně zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání je základním lidským právem;

4.

je znepokojen hromadným odchodem křesťanů z nejrůznějších zemí, zejména ze zemí Blízkého východu, k němuž v posledních letech dochází;

5.

vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že pákistánský zákon o rouhačství, proti kterému veřejně protestoval zesnulý guvernér Salmán Tasír, je stále používán k pronásledování náboženských skupin, včetně křesťanů, jako v případě Asie Norínové, křesťanské matky pěti dětí odsouzené k smrti, a že vrah guvernéra Salmána Tasíra je v početných skupinách pákistánské společnosti považován za hrdinu;

6.

vítá reakci egyptského veřejného mínění, které důrazně odsoudilo teroristický čin a rychle pochopilo, že útok byl zosnován proto, aby podkopal hluboce zakořeněné tradiční vazby mezi křesťany a muslimy v Egyptě; vítá společné demonstrace koptských křesťanů a muslimů v Egyptě na protest proti tomuto útoku; vítá rovněž skutečnost, že útok veřejně odsoudili egyptský prezident Husní Mubarak, velký šajch Al-Azharu a velký muftí Egypta;

7.

odsuzuje skutečnost, že turecké orgány v severní části Kypru násilně přerušili vánoční mši, kterou tam na první svátek vánoční slavilo zbývajících 300 křesťanů;

8.

vyjadřuje vážné znepokojení nad zneužíváním náboženství pachateli teroristických činů v různých částech světa; odsuzuje účelové využívání náboženství v různých politických konfliktech;

9.

naléhavě vyzývá orgány států, v nichž dochází ke znepokojivě velkému počtu útoků namířených proti náboženským skupinám, aby přijaly odpovědnost za zajištění obvyklého a veřejného praktikování náboženství pro všechna náboženství, aby se usilovněji snažily poskytnout náboženským komunitám ve svých zemích spolehlivou a účinnou ochranu a aby zajistily osobní bezpečnost a fyzickou integritu členů náboženských společenství v zemi, a splnily tak závazky, které již přijaly na mezinárodní scéně;

10.

ještě jednou zdůrazňuje, že dodržování lidských práv a občanských svobod, včetně svobody náboženského vyznání či přesvědčení, jsou základními zásadami a cíli Evropské unie a představují společný základ pro její vztahy se třetími zeměmi;

11.

vyzývá Radu, Komisi a místopředsedkyni Evropské komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby otázce svobody náboženského vyznání či přesvědčení a situaci náboženských komunit, včetně křesťanů, věnovaly zvýšenou pozornost jak při uzavírání dohod a spolupráce se třetími zeměmi, tak ve zprávách o lidských právech;

12.

žádá, aby na nadcházejícím zasedání Rady ve složení pro vnější vztahy, které se koná dne 31. ledna 2011, byla projednána otázka pronásledování křesťanů a dodržování svobody náboženského vyznání či přesvědčení, přičemž tato diskuse by měla přinést konkrétní výsledky, zejména pokud jde o nástroje, které je možné využít pro zajištění bezpečnosti a ochrany křesťanských komunit, které jsou v ohrožení, a to kdekoli na světě;

13.

vyzývá místopředsedkyni Evropské komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby bezodkladně vypracovala strategii EU pro prosazování lidského práva na svobodu náboženského vyznání, včetně seznamu opatření namířených proti státům, které vědomě nechrání náboženské komunity;

14.

žádá vysokou představitelku, aby s ohledem na nedávné události a rostoucí potřebu analyzovat a pochopit kulturní a náboženský vývoj v mezinárodních vztazích a současných společnostech vytvořila v rámci ředitelství pro lidská práva Evropské služby pro vnější činnost stálou kapacitu pro monitorování stavu omezení náboženské svobody a s ní souvisejících práv ze strany vlád a společností a aby Parlamentu každý rok podala zprávu;

15.

vyzývá Radu, Komisi, místopředsedkyni Evropské komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Parlament, aby do výroční zprávy o lidských právech začlenily kapitolu o náboženské svobodě;

16.

naléhavě vyzývá orgány EU, aby splnily povinnost podle článku 17 SFEU, a to udržovat otevřený, transparentní a pravidelný dialog s církvemi a náboženskými, filozofickými a nekonfesními organizacemi a zajistily tak, že se otázka pronásledování křesťanů a jiných náboženských komunit stane prioritním tématem, jež bude systematicky projednáváno;

17.

vyzývá vedoucí představitele všech náboženských komunit v Evropě, aby jako výraz rovnocenného uznání jednotlivých náboženských skupin odsoudili útoky na křesťanské komunity a jiné náboženské skupiny;

18.

opakuje svou podporu všem iniciativám zaměřeným na podporu dialogu a vzájemného respektu mezi náboženskými a jinými komunitami; vyzývá všechny náboženské autority, aby podporovaly toleranci a podnikly kroky proti nenávisti, násilné radikalizaci a extremismu;

19.

pověřuje svého předsedu, aby toto předal usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Evropské komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, parlamentu a vládě Egypta, parlamentu a vládě Íránu, parlamentu a vládě Iráku, parlamentu a vládě Nigérie, parlamentu a vládě Pákistánu, parlamentu a vládě Filipín, parlamentu a vládě Vietnamu a Organizaci islámské konference.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/57

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Bělorusku, zejména na usnesení o Bělorusku (1) ze dne 17. prosince 2009,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/639/SZBP ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči některým představitelům Běloruska (2), jímž se prodlužují omezující opatření a jejich pozastavení do 31. října 2011,

—

s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 25. října 2010,

—

s ohledem na předběžná zjištění a závěry Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE/ODIHR) a Parlamentního shromáždění OBSE ze dne 20. prosince 2010 o konání prezidentských voleb v Bělorusku,

—

s ohledem na článek 110 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že prohlášení z pražského summitu o Východním partnerství znovu potvrdilo odhodlání – mimo jiné Běloruska – dbát na zásady mezinárodního práva a základní hodnoty, včetně demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod,

B.

vzhledem k tomu, že Rada dne 25. října 2010„vyzvala běloruské orgány, aby zajistily, že (prezidentské) volby budou probíhat v souladu s mezinárodními normami a standardy pro demokratické volby a se závazky Běloruska v rámci OBSE a OSN“,

C.

vzhledem k tomu, že se Bělorusko zavázalo, že zváží doporučení OBSE a úřadu OBSE/ODIHR týkající se zdokonalení jeho volebního zákona s cílem uvést jej v soulad s mezinárodními standardy pro demokratické volby a že bude navrhované změny konzultovat s OBSE; vzhledem k tomu, že běloruské Národní shromáždění schválilo reformu volebního zákona, aniž by předtím s OBSE konzultovalo,

D.

vzhledem k tomu, že Rada „opětovně potvrdila, že je připravena prohloubit své vztahy s Běloruskem v závislosti na dalším vývoji Běloruska na cestě k demokracii, lidským právům a právnímu státu a že je připravena pomoci mu při dosahování těchto cílů. V závislosti na pokroku Běloruska v těchto oblastech byla Rada připravena přijmout opatření za účelem rozšíření smluvních vztahů s Běloruskem“,

E.

vzhledem k tomu, že se Rada po vyhodnocení vývoje v Bělorusku rozhodla prodloužit omezující opatření namířená proti některým představitelům Běloruska, avšak neuplatňovat opatření omezující cestování do EU, a to v obou případech do 31. října 2011,

F.

vzhledem k tomu, že podle předběžných zjištění a závěrů Parlamentního shromáždění OBSE a úřadu OBSE/ODIHR o prezidentských volbách v Bělorusku došlo při přípravě voleb k určitým zlepšením, která však byla zastíněna závažnými problémy v den voleb a násilnostmi, jež propukly v noci 19. prosince 2010,

G.

vzhledem k tomu, že více než 700 osob bylo zadrženo za účast na demonstracích, které proběhly dne 19. prosince 2010 v Minsku, přičemž většina ze zadržených byla propuštěna poté, co vykonala krátké správní tresty, avšak 24 opozičních aktivistů a novinářů – mezi nimi i šest prezidentských kandidátů – bylo obviněno z „organizování masových nepokojů“ doprovázených násilnými útoky a ozbrojeným odporem, za něž by mohly být uděleny tresty odnětí svobody až do výše 15 let; vzhledem k tomu, že v nejbližší době může být obviněno dalších 14 osob,

H.

vzhledem k tomu, že předseda Evropského parlamentu, vysoká představitelka EU a generální tajemník OSN odsoudili policejní zásah proti demonstraci konané dne 19. prosince 2010 a další opatření přijatá represivními složkami proti demokratické opozici, nezávislým sdělovacím prostředkům a aktivistům občanské společnosti,

I.

vzhledem k tomu, že právníkům zastupujícím účastníky protestů, představitele politické opozice nebo jejich rodinné příslušníky hrozí ztráta licence nebo zákaz výkonu profesní činnosti,

1.

v souladu s předběžnými závěry Parlamentního shromáždění OBSE a úřadu OBSE/ODIHR se domnívá, že prezidentské volby konané dne 19. prosince 2010 neproběhly v souladu s mezinárodními standardy pro svobodné, spravedlivé a transparentní volby; považuje tyto volby za další promarněnou příležitost k přechodu k demokracii v Bělorusku a s ohledem na četné a závažné problémy hlášené úřadem OBSE/ODIHR požaduje, aby byly uspořádány nové volby, které proběhnou za svobodných a demokratických podmínek v souladu se standardy OBSE;

2.

odsuzuje skutečnost, že policie a složky KGB použily proti demonstrantům v den voleb brutální sílu, a zejména vyjadřuje své rozhořčení nad brutálním útokem na pana Njakljajeva; obě tyto akce jsou příkladem hrubého porušení základních demokratických principů, konkrétně svobody shromažďování a svobody projevu, a lidských práv; vyjadřuje znepokojení nad pokusy běloruských orgánů převzít do státního opatrovnictví Daniela Sannikova, tříletého syna prezidentského kandidáta Andreje Sannikova a investigativní novinářky Iriny Khalipové, kteří jsou od volebního dne 19. prosince 2010 oba vězněni; je znepokojen zejména zdravotním stavem Mikalaye Statkeviche, který již 31 dní drží protestní hladovku.;

3.

ostře odsuzuje zatčení a zadržování pokojných demonstrantů a většiny prezidentských kandidátů (např. U. Niakliayeua, A. Sannikova, M. Statkeviche a A. Michaleviche), vůdců demokratické opozice (např. P. Sevyarynetse, A. Lebedka) a rovněž velkého počtu aktivistů z řad občanské společnosti, novinářů, učitelů a studentů, jimž hrozí tresty odnětí svobody až v délce 15 let; požaduje nezávislé a nestranné mezinárodní vyšetření těchto událostí pod záštitou OBSE; žádá, aby byla politicky motivovaná obvinění okamžitě stažena;

4.

odsuzuje represe a naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby okamžitě zastavily veškeré formy pronásledování, zastrašování a vyhrožování směřující proti aktivistům z řad občanské společnosti, které zahrnovaly razie, prohledávání a zabavování materiálů v soukromých bytech, v redakcích nezávislých sdělovacích prostředků a v kancelářích organizací občanské společnosti, vylučování z univerzit a propouštění ze zaměstnání;

5.

požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech osob zadržených v den voleb a bezprostředně po nich a rovněž propuštění vězňů svědomí uznaných organizací Amnesty International; vyzývá běloruské orgány, aby zadrženým osobám zajistily volný styk s rodinnými příslušníky a přístup k právní pomoci a lékařské péči;

6.

vyjadřuje politování nad rozhodnutím běloruských orgánů ukončit činnost kanceláře OBSE v Bělorusku a vyzývá běloruské orgány, aby toto rozhodnutí okamžitě zrušily;

7.

odsuzuje blokování několika velkých internetových portálů – včetně sociálních sítí a opozičních webových stránek – v den voleb v Bělorusku; zdůrazňuje, že současné běloruské právní předpisy týkající se sdělovacích prostředků nejsou v souladu s mezinárodními standardy, a žádá proto běloruské orgány, aby je revidovaly a změnily;

8.

žádá Radu, Komisi a vysokou představitelku EU, aby přezkoumaly politiku EU vůči Bělorusku a projednaly přitom uplatnění cílených ekonomických sankcí a zmrazení veškeré makrofinanční pomoci poskytované formou půjček od MMF a veškerých úvěrových operací, jež jsou realizovány prostřednictvím EIB a programů EBOR; zdůrazňuje, že zaměření evropské politiky sousedství a pomoc jednotlivých členských států Bělorusku by měly být přesměrovány, aby bylo zajištěno, že se dostane dostatečné podpory občanské společnosti; opakuje, že je důležité efektivně využívat evropský nástroj pro demokracii a lidská práva;

9.

žádá Komisi, aby všemi finančními i politickými prostředky podporovala úsilí běloruské občanské společnosti, nezávislých sdělovacích prostředků (včetně televizní stanice Belsat, Evropského rádia pro Bělorusko, rozhlasové stanice Radio Racyja a dalších) a nevládních organizací v Bělorusku při prosazování demokracie a vystupování proti režimu; považuje za nutné posilovat a podporovat propojení běloruských nevládních organizací s mezinárodním společenstvím nevládních organizací; současně vyzývá Komisi, aby zastavila probíhající spolupráci a zrušila pomoc, kterou poskytuje státním sdělovacím prostředkům v Bělorusku; současně by Komise měla financovat opětovné vytištění a distribuci knih poezie, jejichž autorem je Uladzimir Niakliayeu a které byly nedávno běloruskými úřady zabaveny a spáleny;

10.

vyzývá Komisi, aby vypracovala mechanismus registrace nevládních organizací, jimž byla v Bělorusku z politických důvodů odmítnuta registrace, s cílem umožnit jim využívat programy EU;

11.

naléhá na Komisi, aby i nadále poskytovala finanční pomoc Evropské univerzitě humanitních věd se sídlem v litevském Vilniusu a ještě zvětšila objem této pomoci, aby bylo možno zvýšit počet stipendií pro běloruské studenty pronásledované za svou občanskou činnost, kteří byli vyloučeni z univerzit, a aby se zúčastnila dárcovské konference „Solidarita s Běloruskem“ pořádané dne 2. února 2011 ve Varšavě a po ní následující konference ve Vilniusu ve dnech 3.–4. února 2011;

12.

žádá Radu, Komisi a vysokou představitelku EU, aby okamžitě obnovily platnost zákazu udělování víz pro vedoucí představitele běloruské úřední moci a zákaz rozšířily i na státní úředníky, soudce a příslušníky bezpečnostních sil, kteří mohou být odpovědní za volební manipulace a brutální represe a zatýkání členů opozice po volbách, a aby byla zmrazena jejich aktiva; upozorňuje, že sankce by měly zůstat v platnosti alespoň do doby, než budou všichni političtí vězni a zadržované osoby propuštěni a zbaveni obvinění; vítá příkladné kroky polské vlády která uplatnila vlastní cestovní omezení namířená proti představitelům režimu v Minsku a zároveň usnadnila běloruským občanům přístup do Evropské unie;

13.

vyzývá Radu, aby se zabývala možností pozastavit účast Běloruska na činnostech probíhajících v rámci Východního partnerství nejpozději na summitu Východního partnerství v Budapešti, pokud nebude poskytnuto přijatelné vysvětlení a pokud nedojde k výraznému zlepšení situace v Bělorusku; toto pozastavení účasti by se netýkalo nevládních organizací a občanské společnosti;

14.

vyzývá Komisi a Radu ke zintenzivnění práce na pokynech pro jednání o readmisních dohodách a o usnadnění postupů při udělování víz, jejichž součástí budou přijatelné vízové poplatky, jež povedou k rozšíření kontaktů mezi lidmi;

15.

očekává, že členské státy EU nebudou oslabovat postup EU tím, že budou navazovat bilaterální iniciativy s běloruským režimem, které podrývají důvěryhodnost a efektivitu evropské zahraniční politiky;

16.

je toho názoru, že sportovní akce, jako je mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2014, by se neměly v Bělorusku konat, dokud v této zemi nebudou propuštěni političtí vězni;

17.

vyjadřuje politování nad postojem Ruské federace, která volby uznala a represe označila za „vnitřní záležitost“ Běloruska; doporučuje Komisi, aby zahájila dialog, konzultace a politickou koordinaci se sousedy Běloruska, kteří nejsou členy EU, ale jsou partnery EU a mají s touto zemí tradičně zvláštní vztahy, konkrétně s Ruskem a Ukrajinou, s cílem maximálně zvýšit účinnost politiky EU vůči Bělorusku a společně usilovat o nalezení vyváženého způsobu, jak reagovat na demokratický deficit a porušování lidských práv v Bělorusku a současně zabránit mezinárodní izolaci Běloruska;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce EU, členským státům EU, prezidentovi, vládě a parlamentu Běloruska a Parlamentním shromážděním Rady Evropy a OBSE.

11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/60

—

s ohledem na zprávu o politice hospodářské soutěže za rok 2009 vypracovanou Komisí (KOM(2010)0282) a na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise k této zprávě (SEK(2010)0666),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (1),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování podniků) (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2008 o použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí (sdělení o bankovnictví) (3),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. prosince 2008 o rekapitalizaci finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže (sdělení o o rekapitalizaci) (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2009 o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství (sdělení o znehodnocených aktivech) (5),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. července 2009 o návratu k životaschopnosti a hodnocení restrukturalizačních opatření ve finančním sektoru v současné krizi podle pravidel pro státní podporu (sdělení o restrukturalizaci) (6), přičemž tato čtyři sdělení budou dále uváděna jako „čtyři sdělení pro finanční sektor“,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. prosince 2008 o dočasném rámci Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize (sdělení o dočasném rámci) (7),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. února 2009 nazvané Pokyny k prioritám Komise v oblasti prosazování práva při používání článku 82 Smlouvy o ES na zneužívající chování dominantních podniků vylučující ostatní soutěžitele (8),

—

s ohledem na oznámení Komise o kodexu osvědčených postupů pro provádění řízení ve věcech kontroly státní podpory (9), oznámení Komise o zjednodušeném postupu posuzování některých druhů státní podpory (10) a oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy (11) (balíček zjednodušujících opatření),

—

s ohledem na pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (12),