21.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 389/1

1.

Evropský hospodářský a sociální výbor vyjadřuje hluboké znepokojení nad stavem Evropské unie. Vzhledem k současným politickým a hospodářským okolnostem a rostoucí nedůvěře evropských občanů vůči procesu integrace EU musí Evropská komise usilovat o obnovení smyslu pro solidaritu a odpovědnost, jak již uvedla v pracovním programu na rok 2016. Narůstají známky toho, že členským státům chybí vůle nalézt společná a soudržná řešení. Přesvědčit občany, aby převzali odpovědnost za cíle EU, by přitom mělo být základním kamenem činnosti EU.

2.

Uprchlická krize vyžaduje naléhavé přijetí humanitárních opatření. Současně je třeba věnovat zvláštní pozornost skutečnosti, že evropské vlády jen obtížně nalézají řešení, s nimiž by souhlasili všichni evropští občané, kteří se cítí nejistí a mají strach. Je třeba otevřít bezpečné právní koridory a EU musí rozhodně pokročit směrem ke společnému azylovému systému a završit politické a legislativní iniciativy z května a července 2016. Evropská komise by měla zvýšit úsilí o prosazování právního státu při provádění právních předpisů EU v oblasti migrace a azylu a zajistit odpovědnou správu schengenského prostoru s cílem obnovit vzájemnou důvěru a udržitelnost prostoru volného pohybu. Ohrožení Schengenské dohody by zasáhlo podstatu evropského projektu a omezilo jeho vývoj. Oprávněný požadavek regulovanější kontroly a správy vnějších hranic za plného souladu se zásadami právního státu, opodstatněný požadavek široké veřejnosti ohledně větší bezpečnosti a ochrany a požadavek užší spolupráce v boji proti terorismu nemohou znamenat vybudování hranic v rámci EU a omezení volného pohybu obyvatel.

3.

Ještě větší znepokojení vyvolává šíření protievropských nálad a rostoucí politické zastoupení xenofobních a populistických hnutí ve vnitrostátních parlamentech a ve společnosti obecně, která ohrožují demokratické hodnoty v Evropě. V některých členských státech jsou tato hnutí schopna ovlivňovat vládu. Toto nepřátelství vůči Evropě jako celku může vést k nebezpečné diskusi o mechanismech výjimek poskytovaných vládám na základě jejich příslušných aktuálních politických potřeb, jak ukázala diskuse o brexitu. EU musí na tento posun směrem k protekcionismu a nacionalismu reagovat i tím, že se s nimi utká na kulturní úrovni.

4.

Neměli bychom však zapomenout na to, čeho EU dosud dosáhla, ani tyto výsledky podrývat. Hospodářskou integraci musí nyní doplnit hlubší politická a sociální integrace. Jednotný trh je základním prvkem evropské integrace a fungování rovných podmínek musí být bezpodmínečně zachováno. Občané musí být aktivní součástí tohoto vývoje. Je třeba posílit a strukturovat dialog na místní, vnitrostátní a evropské úrovni, a to za pomoci občanské společnosti i sociálních partnerů, kteří mají zásadní význam pro navržení nového směru pro Evropu.

5.

Mladí lidé jsou pro tuto kulturní změnu prioritou, neboť jsou nejvíce zasaženi nezaměstnaností, mají však také největší potenciál k řešení krize. Generace „Erasmus“ ukazuje na základě získaných zkušeností otevřenost a připravenost vést rozhovory s různými národy a kulturami a sžít se s nimi. Z toho důvodu musí Komise kromě skromných výsledků záruky pro mladé lidi nabídnout všem mladým lidem bez ohledu na jejich úroveň vzdělání a profesní postavení příležitosti k využívání evropských výměn.

6.

V hospodářském a sociálním klimatu, který je nadále nejistý, je Evropská komise naléhavě vyzývána, aby využila všechny dostupné zdroje k oživení růstu, kvalitních pracovních míst a sociálního pokroku. Investice do finančnictví, výroby a sociální oblasti se na úroveň před krizí jen tak nevrátí. Je zapotřebí makroekonomické prostředí, které podpoří růst a jež bude poháněno příznivými investičními podmínkami na dobře fungujícím vnitřním trhu. Měly by se řešit všechny aspekty mezinárodní konkurenceschopnosti; zvýšená domácí poptávka může posílit evropské podniky na globálním trhu a stimulovat pozitivní spirálu, která bude přínosem pro všechny.

7.

Správa ekonomických záležitostí musí být zaměřena na růst a sociální pokrok a provést všechny priority uvedené ve sdělení o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie a v roční analýze růstu na rok 2016. U doporučení pro jednotlivé země by měla být lépe využívána flexibilita v rámci stávajících pravidel Paktu o stabilitě a růstu, aby se podpořil růst. Je třeba zvýšit odpovědnost za evropský semestr, zapojit do něj občanskou společnost jako celek a uznat při tom specifičnost sociálních partnerů na evropské a vnitrostátní úrovni.

8.

Aktualizovaná strategie Evropa 2020 by měla navázat na agendu OSN pro období do roku 2030 a začlenit nové cíle udržitelného rozvoje, považovat hospodářská, sociální a environmentální hlediska za neoddělitelné a vzájemně závislé složky a obnovit úsilí s cílem splnit ty sociální cíle, v nichž EU zaostává.

9.

EHSV žádá Komisi, aby využila své vedoucí postavení při dosahování shody a přijímání závazků v Evropském parlamentu a Radě k prosazení vnitřní a vnější agendy EU.

10.

V těchto souvislostech EHSV vyzývá Komisi, aby zaměřila svůj pracovní program na rok 2017 na následující tři strategické oblasti a uznala, že vnitřní a vnější rozměr i hospodářský, sociální a politický rozměr jsou neoddělitelné:

—

V zájmu dosažení investičního plánu, který představuje nejméně 2 % HDP Evropské unie, doporučuje EHSV daňové pobídky mimo jiné prostřednictvím veřejných investic, které budou zaměřeny na investice, jež podpoří inovace a růst, a upřednostní odvětví, jako je energetika, dopravní a širokopásmová infrastruktura, digitalizace, nízkouhlíkové oběhové hospodářství, sociální ekonomika, podnikatelské dovednosti a kvalitní pracovní místa. Evropské fondy by měly být využívány v souladu s těmito cíli. Je třeba prosazovat udržitelné podniky, průmyslový růst a cílený plán pro malé a střední podniky.

—

Co se týče procesu evropského semestru, EHSV vyzývá Komisi, aby přesně sledovala a plnila všechny cíle, ekonomické i sociální, které jsou spojeny s vypracováním sociálních doporučení pro jednotlivé země, aby bylo dosaženo hmatatelných výsledků při plnění cílů strategie Evropa 2020, včetně boje proti chudobě a nerovnosti.

—

Dokončení jednotného trhu vyžaduje, aby se Komise důrazně postavila za priority stanovené v roce 2016. Volný pohyb pracovníků by měl zůstat prioritou. Spravedlivá mobilita vyžaduje dodržování zásad rovného zacházení a nediskriminace na základě státní příslušnosti v souladu s evropským acquis pro evropské pracovníky.

—

EHSV v současnosti projednává začlenění zásady „stejné odměny za stejnou práci na stejném pracovišti“, již vyhlásil předseda Juncker, do rámce EU pro pracovní mobilitu. EHSV již vyjádřil své obavy ohledně narušení, která mohou ohrozit integraci na trhu práce a spravedlivou hospodářskou soutěž.

—

Hospodářská a měnová unie je podstatou jednotného trhu a EHSV zdůrazňuje, že je třeba rozvinout její hospodářský, sociální a politický pilíř. Eurozóna včetně zemí, které se k ní chtějí připojit, potřebuje výraznější identitu.

—

Aby bylo možné využít příležitosti, které nabízí digitalizace, je třeba přijmout opatření v mnoha oblastech. EHSV vyzývá Komisi, aby zavedla postup pravidelných konzultací s cílem řídit dopad na kvalitativní a kvantitativní hlediska zaměstnanosti, výroby, spotřeby a veřejných služeb pro občany. Zvláštní pozornost je třeba věnovat provádění programu digitálních dovedností, zejména co se týče zajištění přístupnosti pro všechny.

—

Energetická unie ještě zdaleka nebyla dokončena. EHSV vyzývá Komisi, aby urychlila provádění strategie pro energetickou unii s cílem zajistit bezpečnost dodávek energie a přiměřené ceny pomocí diverzifikovaných zdrojů energie a plně integrovaného vnitřního trhu s energií. Je nezbytné zřídit fond pro spravedlivý přechod, který podpoří přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Co se týče politiky v oblasti změny klimatu, je okamžitě nutné přijmout konkrétní opatření. Evropská komise by měla zaručit občanské společnosti a občanům na mezinárodní, celostátní a nižší než celostátní úrovni, že budou více zapojeni do přípravy, přezkumu a především i do uskutečňování Pařížské dohody.

—

Uprchlická krize vyžaduje náležité řízení. Je třeba otevřít bezpečné humanitární koridory a EU musí rozhodně pokročit směrem ke společnému azylovému systému.

—

V roce 2016 stoupl význam EU jakožto globálního aktéra, a proto by měla upevnit svou pozici při podporování míru a stability v oblastech konfliktu. Nedostatečná vnitřní soudržnost a chybějící politický závazek však doposud oslabovaly její vliv ve světě. Pro účinné provádění vnější činnosti jsou nezbytně nutná co nejvíce integrovaná politická opatření mezi zahraniční a vnitřní politikou EU.

—

Je třeba přijmout dodatečná opatření v praxi, aby se zvýšila bezpečnost v Evropě: silná společná zahraniční politika k řešení otevřených konfliktů v sousedních zemích, rozvojová politika, která je v souladu s politikou dalších mezinárodních institucí, mezinárodní policejní spolupráce a účinná kontrola vnějších hranic bez omezování osobní svobody a soukromí.

—

EHSV považuje za nezbytné uzavřít současná dvoustranná obchodní a investiční jednání s cílem zajistit vyváženost zájmů, jak se uvádí ve stanovisku EHSV ke sdělení Komise Obchod pro všechny, a usilovat o jejich řádné uskutečňování. Transparentnost a spravedlivé vyvážení zájmů je nutné prosazovat také ve vícestranném přístupu k obchodním dohodám v rámci WTO. Dohody EU by neměly podrývat environmentální, sociální, pracovní, spotřebitelské ani jiné normy či s veřejné služby, nýbrž je naopak zdokonalovat.

—

Globální cíle udržitelného rozvoje agendy OSN pro období do roku 2030 musí být začleněny do oblastí politiky souvisejících s vnější činností EU.

—

EHSV vyzývá Komisi, aby zaměřila své úsilí na ovlivnění a oživení vývoje a vývozu technologií a řešení v oblasti klimatu v celosvětovém měřítku.

—

EHSV žádá Komisi, aby zahájila debatu o způsobu fungování EU. Musíme stvrdit evropské hodnoty společnou vizí, stejně tak i důležitost Evropy založené na solidaritě, sociální soudržnosti a budování participativní demokracie podporující začlenění.

—

EHSV důrazně vybízí Komisi, aby bedlivě monitorovala, zda členské státy dodržují zásady právního státu a Listinu základních práv, a aktivně řešila veškerá porušení.

—

EHSV lituje toho, že Komise řádně nezohlednila jeho příspěvek k pracovnímu programu na rok 2016 a nepovažovala za vhodné uspořádat obsáhlou diskusi o politických rozhodnutích, které sama učinila. Pro dosažení cílů EU je zásadní vést systematický dialog s organizacemi občanské společnosti a posílit sociální dialog na všech úrovních.

—

Investice do infrastruktury, výroby a kvalitních pracovních míst

—

Přepracovaný evropský semestr pro růst, konkurenceschopnost a sociální pokrok

—

Rychlý posun k nízkouhlíkovému oběhovému hospodářství

1.1.

Zaměstnanost je i v roce 2017 hlavní prioritou, zejména prostřednictvím vytvoření nových pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané, ženy, mladé lidi a migranty.

1.2.

Komise by měla vyhodnotit využívání evropských fondů a zajistit, aby byly finanční prostředky přidělovány cíleně a co nejvíce stimulovaly inovace a růst, přičemž prioritu mají investice do infrastruktury, výroby a kvalitních pracovních míst. Nesrovnalosti ve využívání fondů EU je třeba lépe sledovat a postihovat.

1.3.

Sektory sociálních služeb patří k odvětvím, která vytvářejí nejvíce pracovních míst v Evropě. Komise by proto měla vypracovat akční plán co největšího využívání jejich potenciálu a zpřístupnit sociálnímu sektoru Evropský fond pro strategické investice.

1.4.

V roční analýze růstu 2017 by sociální investice měly být rovněž prioritou. Zaostávající ekonomiky by měly obdržet pomoc při dosahování evropských hospodářských a sociálních norem.

1.5.

Je zapotřebí ofenziva v oblasti dovedností založená na urychleném provedení agendy pro nové dovednosti pro Evropu a balíčku opatření pro zaměstnanost mladých lidí (systém záruk pro mladé lidi a Evropská aliance pro učňovskou přípravu).

1.6.

Musí být bezodkladně provedena opatření stanovená v akčním plánu pro oběhové hospodářství, přičemž je třeba upřednostnit opatření, která pomohou zaručit konkurenceschopnější prostředí pro evropské podniky. Výbor by si přál, aby Komise prozkoumala proveditelnost otevřené evropské platformy pro oběhové hospodářství, jež by sdružila všechny zainteresované strany a kterou by spravoval EHSV.

—

Podpora digitalizace infrastruktury, výroby a veřejných služeb

—

Zvýšení dovedností a větší přijetí digitální změny v celé společnosti a ze strany zaměstnanců

2.1.

Rozhodujícím faktorem konkurenceschopnosti evropského hospodářství bude digitalizace průmyslu. Proces digitalizace má značný dopad na evropskou občanskou společnost a stává se nepostradatelným pro životy lidí. EHSV se svými horizontálními pravomocemi a jako fórum zastupující organizovanou občanskou společnost bude usilovat o větší přijetí politik v této oblasti ze strany evropské občanské společnosti.

2.2.

Potenciál digitální ekonomiky musí být spolu s dalšími velkými hospodářskými změnami (např. přechod na ekonomiku sdílení a nízkouhlíkové hospodářství) strategičtěji zaměřen na dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN.

2.3.

V zájmu odstranění rozdílů mezi jednotlivci a mezi malými podniky by agenda digitalizace měla být plně využívána v rozvoji inteligentní výroby, inteligentních energetických sítí, inteligentní dopravy a mobility, inteligentního bydlení a inteligentních komunit. Existuje také značné možnosti využití digitalizace ke zlepšení veřejných služeb a veřejné správy. Komise by měla podporovat výměnu osvědčených postupů v této oblasti mezi členskými státy.

2.4.

Sociální partneři by jakožto součást evropské koordinované strategie měli být vyzváni, aby využili všechny nástroje sociálního dialogu k řešení problémů spojených s procesem digitalizace s cílem vytvořit co nejvíce příležitostí k získání kvalitních pracovních míst, rekvalifikovat dotčené zaměstnance nebo zvýšit jejich kvalifikaci a stanovit nové způsoby ochrany těchto zaměstnanců. V zájmu zaručení komplexního přístupu by měly být zavedeny pravidelné konzultace s dalšími organizacemi občanské společnosti.

—

Provádění strategie pro energetickou unii, včetně jejího vnějšího rozměru

—

Provádění rozhodnutí přijatých na konferenci COP 21 a jejich globální posílení

—

Zajištění spravedlivého přechodu na nízkouhlíkové hospodářství

3.1.

Komise musí pokračovat v provádění prozíravé strategie, která je v souladu s pracovním programem připojeným ke sdělení z roku 2015 Zpráva o stavu energetické unie.

3.2.

Evropský dialog o energetice, jehož navázání EHSV navrhuje, se musí stát klíčovým mechanismem k zajištění toho, aby se znalosti, obavy a zájmy občanské společnosti staly součástí procesu vytváření energetické unie.

3.3.

Rozhodnutí přijatá na konferenci COP 21 musí být provedena bezodkladně a s plným zapojením organizované občanské společnosti. Podniky čelící mezinárodní konkurenci musí mít rovné podmínky, aby se zamezilo úniku emisí uhlíku. Správným signálem by bylo vyzvat členské státy EU, aby oznámily své vnitrostátně stanovené příspěvky. Zohlednit je třeba i to, že je nutné oživit investice a upevnit vedoucí postavení EU v oblasti zelených technologií.

3.4.

Vzhledem k závazkům přijatým na konferenci COP 21 je třeba pozorně posoudit rizika úniku emisí uhlíku a přijmout politické nástroje k jejich účinnému omezování, zejména v rámci systému EU pro obchodování s emisemi na období 2021–2030.

3.5.

Potravinový systém je jednou z hlavních příčin změny klimatu a současně jí bude významně ovlivněn. Je třeba posílit úlohu, kterou hraje zemědělsko-potravinářské odvětví při přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích dopadů. V kontextu akčního plánu EU pro oběhové hospodářství by mělo být zdůrazněno, jak důležité je předcházení vzniku potravinového odpadu a jeho snižování a úsilí občanské společnosti.

3.6.

Kromě fondu pro spravedlivý přechod musí EU zavést fond pro inovace a fond pro modernizaci a zapojit sociální partnery a další organizace občanské společnosti do jejich řízení.

3.7.

Na základě výsledků studie EHSV o plánovaném zastarávání by měl být zahájen pilotní projekt týkající se zahrnutí odhadované nebo průměrné minimální životnosti do systému označování produktů.

—

Rostoucí průmysl a fungující unie kapitálových trhů

—

Podpora konkurenceschopnějšího a ekologičtějšího hospodářství, rozvoj podniků sociální ekonomiky a provedení inovativních modelů

—

Zpřístupnění spravedlivé pracovní mobility všem

—

Směrem ke spravedlivějšímu zdanění

4.1.

Průmysl je ústředním bodem jednotného trhu, a proto se musí Evropská unie nadále soustředit na oživení svého průmyslu a splnit cíl, kterým je zvýšit podíl průmyslu na HDP EU do roku 2020 na 20 %. Zvláštní pozornost by měla být věnována problémům, kterým čelí ocelářský průmysl, a to pomocí úpravy státní podpory a cílenějšího využití Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. Musí se také začít provádět akční plán pro evropský obranný průmysl, který by umožnil dosáhnout značných úspor při zadávání zakázek v oblasti obrany.

4.2.

EHSV požaduje, aby byla vedle iniciativ zahájených v rámci unie kapitálových trhů přijata účinná opatření za účelem zlepšení přístupu k finančním prostředkům. Měl by být přizpůsoben regulatorní rámec a systém dohledu (mikroobezřetnostního a makroobezřetnostního) nad finančním odvětvím, aby se snížilo riziko regulatorní arbitráže. V této souvislosti by mělo být rovněž řešeno odvětví stínového bankovnictví. Kromě toho by měly být vytvořeny nástroje k lepšímu čerpání kapitálu, který je dostupný ve státních investičních fondech. V procesu budování bankovní unie by se měla u bankovních služeb zohlednit funkce veřejné služby. Občané musí mít možnost využívat tyto služby s vědomím, že jsou transparentní, spolehlivé a levné.

4.3.

Je zapotřebí konkrétní akční plán, který by se zabýval překážkami, s nimiž se setkávají malé a střední podniky, včetně mikropodniků a rodinných podniků, na domácím trhu a při přeshraničním obchodování.

4.4.

V zájmu uvolnění celého potenciálu podniků sociální ekonomiky vyzývá EHSV naléhavě Komisi, aby zahájila akční plán pro sociální ekonomiku, který poskytne veškeré podmínky pro její rozvoj a růst.

4.5.

EHSV rovněž zdůrazňuje nutnost zvýšit konkurenceschopnost Evropy a podporovat zelenou ekonomiku. V této souvislosti je důležité podpořit při přezkumu strategie jednotného trhu v roce 2017 kromě zásady zachování rovných podmínek také nové modely podniků, které vyvažují ekonomické, sociální a environmentální aspekty. Má-li ekonomika sdílení, funkční ekonomika a oběhové hospodářství prosperovat, jsou nutné jasné pokyny. Je nezbytný komplexní přístup zohledňující různé sociální, ekonomické a environmentální aspekty v soudržném politickém rámci. Zásadní je stanovit ambicióznější strategii v oblasti sociální odpovědnosti podniků, která lépe ocení přínosy podniků k obecnému blahu a stanoví ukazatele k měření blahobytu a sociálního rozvoje nad rámec HDP.

4.6.

Pokud jde o zadávání veřejných zakázek v souladu s novými směrnicemi, je nezbytné usnadnit uplatňování sociálních doložek a vyhrazeného trhu a navrhnout příručku pro veřejné zadavatele.

4.7.

Je třeba zaručit spravedlivou pracovní mobilitu. V tomto ohledu EHSV v současnosti připravuje stanovisko k návrhu Komise, který se týká přezkumu směrnice 96/71/ES, a zabývá se otázkou podporování volného pohybu služeb a zachování spravedlivé hospodářské soutěže na trhu služeb i rovného zacházení na trhu práce.

4.8.

Pokud jde o potřeby týkající se rozvoje společné zemědělské politiky, je třeba ji v souvislosti s přezkumem víceletého finančního rámce 2014–2020 v polovině období zaměřit na zachování multifunkčnosti, rodinných zemědělských podniků a udržitelnosti v centru evropského zemědělství. Komise by měla připravit evropskou strategii v oblasti potravin za využití všeobecného přístupu, který bude pokrývat celý dodavatelský řetězec od zemědělců až po spotřebitele a zajistí soudržnost politik v jednotlivých odvětvích sahajících od zemědělské politiky až k politikám v oblasti obchodu, vzdělávání a klimatu.

4.9.

Městská agenda EU je nanejvýš důležitá. Komise by měla připravit bílou knihu o venkovských oblastech. Je však třeba zdůraznit, že městské a venkovské oblasti jsou navzájem úzce propojeny a nemají alternativy.

4.10.

Je důležité využít výhod zaměstnanosti vyplývajících z oživení jednotného trhu, zejména co se týče služeb, digitalizace a pracovní mobility. Řádné fungování jednotného trhu a rámec zaručující bezpečnost občanů a spravedlivou hospodářskou soutěž jsou základem hospodářské obnovy v Evropě. EHSV také zdůrazňuje, že je třeba řešit situaci chudých pracujících a vytvořit účinné nástroje a politiky, které zajistí životní minimum a zaručí ochranu v oblasti nových pracovněprávních vztahů.

4.11.

Je třeba učinit pokrok v akčním plánu pro efektivní zdanění příjmů právnických osob, zejména pokud jde o společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob. EHSV požaduje rozhodná opatření, která omezí daňové podvody, daňové úniky a agresivní daňové plánování. Daně by měly být vybírány v místě, kde se vytváří ekonomická hodnota. Za tím účelem chce EHSV zajistit, aby byla EU plně zapojena do akčního plánu OECD zaměřeného na boj proti obcházení pravidel zdanění, poklesu základu daně a přesouvání zisku (plán BEPS).

4.12.

EHSV vítá skutečnost, že se Komise během posledního cyklu evropského semestru zaměřila na postupný přesun daňové zátěže z daňových poplatníků s nízkým příjmem na účinnější a spravedlivější daňový systém, který bude vybízet k přechodu na daně, jež mají méně tlumící dopad než zdanění práce. Kromě toho jsou reformy daňových systémů nebytné pro to, aby byla zajištěna jejich přerozdělovací úloha, která může pomoci omezit nerovnosti.

—

Plán dokončení HMU a bankovní unie

—

Vytrvalé pokračování v oblasti hospodářské a politické unie

—

Zajištění toho, že evropský semestr splní cíle strategie Evropa 2020 a sociální cíle

5.1.

Vzhledem k vážně omezené schopnosti měnové politiky podněcovat poptávku se hospodářství eurozóny nachází v takzvané pasti likvidity. Je zapotřebí větší solidarita ze strany zemí se strukturálními přebytky, které by měly ve větší míře přispět k expanzivním politikám.

5.2.

Eurozóna musí posílit svůj potenciál růstu a svou schopnost vypořádat se s nesouměrnými otřesy a podporovat hospodářské a sociální sbližování. To vyžaduje přijmout nové nařízení o specifické fiskální kapacitě. EHSV požaduje, aby byl v eurozóně zahájen makroekonomický dialog jako hlavní příspěvek k demokratickému a sociálnímu vývoji hospodářské a měnové unie. EHSV zdůrazňuje, že by se při dalších diskusích nemělo hovořit o „radách pro konkurenceschopnost“, nýbrž „radách pro konkurenceschopnost, sociální soudržnost a udržitelnost“. Eurozóna bude muset v mezinárodních orgánech vystupovat jednotně.

5.3.

EHSV očekává, že evropské orgány zahájí druhou fázi plánu dokončení HMU v roce 2017 a vtisknou eurozóně jasnou identitu. Odpovídající plán by měl zahrnovat politickou debatu o provádění institucionálních kroků, z nichž některé mohou vyžadovat změnu Smlouvy.

5.4.

Tato debata by měla pokud možno řešit tyto otázky: spolehlivější strukturu eurozóny, fiskální kapacitu eurozóny a společnou emisi dluhopisů členskými státy eurozóny řízenou Evropským měnovým fondem; větší odpovědnost a demokratickou legitimitu pro HMU, které by bylo dosaženo posílením pravomocí Evropského parlamentu, a lépe strukturovanou meziparlamentní konferenci a užší závazek ze strany vnitrostátních parlamentů a hlasování o věcech, které jsou v pravomoci HMU, pouze ze strany poslanců EP ze států eurozóny.

5.5.

Občanský a sociální dialog může být jako součást semestru EU hybnou silou úspěšných, udržitelných a inkluzivních hospodářských a sociálních reforem a reforem v oblasti zaměstnanosti. Vnitrostátní parlamenty musí být v souladu s cíli strategie Evropa 2020 zapojeny do plánování a hodnocení národních programů reforem (NPR) a provádění doporučení pro jednotlivé země. Sociální partneři plní vzhledem ke své mimořádné způsobilosti, odpovědnosti a úkolům zvláštní funkci.

5.6.

Musí být provedena okamžitá opatření k zavedení bezpečnostních sítí pro pracovníky s nízkým příjmem a zranitelné pracovníky, zajištění životního minima pro domácnosti, řešení problémů v oblastech chudoby a vyvážení nerovností. Musí být jasně definován evropský pilíř sociálních práv a musí být v roce 2017 proveden za aktivního přispění sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti. Pilíř sociálních práv EU by však měl přispět k podpoře udržitelného hospodářského rozvoje a vytváření pracovních míst, a proto by měl předložit hmatatelné výsledky s cílem zlepšit kvalitu života a práce lidí v Evropě a podpořit efektivní a inkluzivní trhy práce a kvalitní veřejné služby dostupné všem.

5.7.

Bankovní unie je coby součást finanční unie zásadní pro zajištění jednotnosti eura a většího sdílení rizik se soukromým sektorem. Nezbytnou součástí bankovní unie je návrh evropského systému pojištění vkladů. Další sdílení rizik jako součást návrhu ohledně evropského systému pojištění vkladů by mělo doprovázet další snižování rizik v bankovní unii. Obojí musí být bezodkladně a současně řešeno a skutečně realizováno. Komise by měla provést komplexní hloubkovou studii dopadu s cílem dále posílit legitimitu návrhu.

—

Uzavření obchodních dohod s ambiciózními a inovativními kapitolami o obchodu a udržitelném rozvoji

—

Využití výhod občanského a sociálního dialogu

6.1.

Je nutné, aby rozvojová a obchodní politika byly soudržné. Jak je uvedeno ve sdělení Obchod pro všechny, dohody EU by neměly environmentální, sociální, pracovní, spotřebitelské a další normy spolu s veřejnými službami omezovat, ale naopak zlepšovat.

6.2.

Výbor se za těchto okolností domnívá, že je důležité ukončit současná obchodní a investiční jednání vyváženým způsobem (včetně transatlantického obchodního a investičního partnerství, komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci, investičních jednání mezi EU a Japonskem a EU a Čínou, jednání zahrnujících země ASEAN a všech otevřených dohod o hospodářském partnerství) a po ratifikaci dohod monitorovat jejich účinné provádění.

6.3.

O transparentnost a spravedlivé vyvážení zájmů je nutné usilovat také ve vícestranných jednáních o službách (TISA) a environmentálních produktech.

6.4.

Uskutečňování dvoustranných obchodních jednání by nemělo oslabit závazky EU vůči WTO ani silnou vícestrannou globální dohodu a mělo by zabránit možným protichůdným pravidlům. Při jednáních v rámci WTO je zapotřebí více soustředěný přístup například k digitálnímu obchodu.

6.5.

Obchod je hlavní téma pro výrobní odvětví EU a pro obranu evropského trhu před nekalým jednáním a dumpingem pomocí aktualizovaných nástrojů na ochranu obchodu za účelem plné ochrany vnitřního trhu před nekalým dovozem ze zemí mimo EU. Komise by však měla důkladně posoudit dopad rozhodnutí o udělení statusu tržního hospodářství Číně.

6.6.

Ačkoli systém soudů pro investice, který Komise nedávno navrhla, je zlepšením zpochybněného mechanismu pro řešení sporů mezi investorem a státem podporovaného USA, je stále sporný a je třeba jej podrobně vyhodnotit.

6.7.

Obchodní politika EU by měla zohlednit různá mínění, která byla vyjádřena ohledně důsledků obchodních dohod. Zvláštní pozornost by měla být věnována zapojení společných orgánů tvořených všemi částmi občanské společnosti do monitorování všech hledisek dohod o volném obchodu. Odborné znalosti EHSV dodávají práci jedinečnou hodnotu. Studie dopadu týkající se budoucích nebo probíhajících jednání zůstávají hlavním nástrojem pro všechny subjekty, které jednání sledují.

—

Zlepšení bezpečnosti občanů

—

Dodržování právního státu

—

Odstranění překážek a zaplnění mezer

7.1.

Rostoucí požadavky evropských občanů na bezpečnost si žádají okamžitou reakci za účelem ochrany hlavních výdobytků integrace EU a obnovení důvěry mezi členskými státy. V rámci boje proti terorismu je třeba užší spolupráce mezi členskými státy a mezi jejich orgány.

7.2.

Hledání míru na Blízkém východě, mezinárodní policejní spolupráce, účinná kontrola vnějších hranic a rozvojová politika jsou nezbytnými doplňky opatření zaměřených na posílení bezpečnosti v Evropě.

7.3.

V roce 2017 musí EU posílit pilíře své činnosti stanovené v Evropském programu pro bezpečnost. Program EU pro bezpečnost musí zajistit plný soulad s právním státem a dodržování základních práv v členských státech, včetně demokracie, lidských práv, hospodářských a sociálních práv, a účinný dialog s občanskou společností.

7.4.

Nesmí se dále blokovat návrh směrnice o provádění zásady rovného zacházení (COM(2008) 426 final) ani významné posílení aspektu účasti občanské společnosti.

7.5.

Strategie v oblasti rovnosti žen a mužů na období 2010–2015 potřebuje posílenou strategii s jasnými cíli, praktickými opatřeními a účinným monitorováním pokroku v oblasti diskriminace na základě pohlaví na trhu práce, při vzdělávání a rozhodování a v oblasti řešení násilí na základě pohlaví.

7.6.

Měla by být modernizována evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením na základě připomínek Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením prostřednictvím příslušných právních předpisů a zavedení prioritního průkazu EU, který by byl uznáván ve všech členských státech.

7.7.

V souvislosti s bojem proti chudobě musí být stanoveny zvláštní ukazatele a cíle pro děti nacházející se v tíživé situaci.

7.8.

Je třeba se zabývat novými podobami zranitelnosti, jako jsou nejistá pracovní místa, chudoba pracujících a situace starších a mladých žen, svobodných matek a migrantek.

—

Řádné řízení uprchlíků

—

Integrace migrantů

—

Boj proti populismu a xenofobii

8.1.

EU musí reagovat na otázky migrace a azylu pomocí užší spolupráce mezi členskými státy a pomocí jednotných a praktických opatření. EHSV odkazuje na doporučení a zprávu, které předložil na základě zjišťovacích návštěv v 11 členských státech. Je třeba upřednostnit návrhy plynoucí ze zprávy Evropského parlamentu o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci.

8.2.

V roce 2017 je třeba zavést podmínky pro ukončení výjimek z hraničních kontrol stanovených schengenskými pravidly a pro dodržování zásad právního státu při správě schengenského prostoru.

8.3.

Navrhovaný společný azylový systém je přiměřeně dosažitelný ze střednědobého hlediska. Je třeba urychleně přijmout legislativní a politické iniciativy navrhované Komisí a současně respektovat jednotící zájem osob požadujících mezinárodní ochranu a právní stát jako výraz konkrétní solidarity mezi členskými státy.

8.4.

Je proto důležité přehodnotit návrh o přesídlení, relokaci a ochraně žadatelů o azyl s cílem otevřít pro ně legální a bezpečné cesty.

8.5.

V tomto ohledu by EHSV rád zdůraznil, že dohoda EU s Tureckem postrádá nezbytné záruky, které by zajistily dodržování základních práv EU a mezinárodních závazků. Je zapotřebí spolehlivé opatření, které obnoví pozitivní spolupráci s tureckými orgány a orgány sousedních zemí, jež zůstávají klíčové pro udržení bezpečnosti hranic EU.

8.6.

Migrační politika potřebuje zdroje na integraci migrantů a uprchlíků. Výbor oceňuje snahy rozumněji využívat zdroje, které jsou k dispozici v různých evropských fondech. Zdroje je zejména v případě Evropského sociálního fondu nutné navýšit u těch členských států, které jsou nejvíce vystaveny problémům s integrací migrantů či uprchlíků.

8.7.

Co se týče osob legálně pobývajících v Evropě, je zásadní zapojit je do odborné přípravy, pomoci jim vstoupit na trh práce a obecně jim pomoci začlenit se do společnosti. Stejně tak je nezbytné řešit rostoucí jev xenofobie a populismu, které jsou často spojeny s významnými migračními toky. Společné ustanovení, které vydali evropští sociální a hospodářští partneři (EKOS, Business Europe, CEEP, UEAPME, Eurochambers), a práce, kterou vykonaly organizace občanské společnosti a zúčastněné strany sociální ekonomiky, ukazují cestu vpřed.

—

Vnitřní soudržnost pro vnější činnost

—

Spolupráce se sousedy a strategickými partnery

9.1.

EU by měla posílit svou pozici globálního aktéra v oblasti míru a stabilizace v zónách konfliktu v rámci mezinárodních institucí a měla by jednat soudržnějším způsobem. V zájmu účinné vnější činnosti jsou nutná integrovaná politická opatření mezi vnitřními a vnějšími politikami Komise. Pokud chce mít EU významnější úlohu coby globální partner, je nezbytné, aby zlepšila vztahy a spolupráci se strategickými partnery.

9.2.

Příspěvek EU ke spolupráci a rozvoji by měl upřednostnit procesy demokratizace v sousedních zemích. Je zapotřebí konkrétní opatření, které bude podpořeno dobře naplánovanými investicemi financovanými ze strany EU v koordinaci se Světovou bankou.

9.3.

Do vnější činnosti EU je třeba řádně začlenit dialog s organizacemi občanské společnosti a kontakty mezi lidmi. K vyhodnocení evropské politiky sousedství je zásadní podpořit vytvoření strukturovaného dialogu s organizacemi občanské společnosti v daném regionu. Kromě toho by se měl nedílnou součástí programů EU v oblasti spolupráce a rozvoje stát sociální dialog.

9.4.

Vyhodnocení evropské politiky sousedství by mělo mít prioritu. Vztahy se zeměmi jižního a východního Středomoří by se neměly zaměřovat na defenzivní přístup založený na hlediscích bezpečnosti nebo uprchlické krizi, ale spíše by se měly stát skutečnou společnou rozvojovou politikou mezi rovnými partnery.

9.5.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat vztahům s Ruskem, včetně aktivnější diplomacie vůči této zemi, zejména s ohledem na vztahy v oblasti energetiky.

9.6.

Hlavní význam bude mít potřeba splnit a začít provádět cíle udržitelného rozvoje a cíle konference COP 21. Zejména cíle udržitelného rozvoje musí utvářet rozvojový program EU. EU musí aktivně posuzovat prostředky, včetně rozpočtových potřeb, které bude potřebovat, aby mohla čelit těmto výzvám. Náležitý rámec správy musí zajistit silné zapojení občanské společnosti. EHSV připomíná svůj návrh týkající se Evropského fóra pro udržitelný rozvoj.

—

Podpora aktivního občanství a participativní demokracie

—

Zvýšení otevřenosti a transparentnosti

—

Posílení občanského a sociálního dialogu

10.1.

Za účelem řešení společných a složitých výzev, kterým čelí EU, je nezbytné mobilizovat všechna odvětví a zdroje při vytváření společných řešení. Pro povzbuzení této nepostradatelné inovace je ústřední občanská společnost, přičemž změna vyžaduje obzvláště důvěru občanů. Proto musí být zainteresované subjekty z řad občanské společnosti zapojeny za stejných podmínek jako ostatní zainteresované strany, aby bylo plně zajištěno, že jejich příspěvky budou zcela využity. To vyžaduje změnu v kultuře, ale také udržení hodnoty silného a nezávislého sektoru občanské společnosti na úrovni členských států a EU.

10.2.

V této souvislosti EHSV připomíná Komisi svou výzvu ke zveřejnění zelené knihy o tom, jak by bylo možné účinně a trvale uspořádat občanský dialog.

10.3.

EHSV také znovu požaduje, aby byl zlepšen postup konzultace s dotčenými stranami z hlediska reprezentativnosti, přístupnosti, transparentnosti a zpětné vazby.

10.4.

Je třeba přijmout opatření ohledně návrhu na přezkum nařízení týkajícího se evropské občanské iniciativy s cílem zlepšit její účinnost.

10.5.

EHSV se nadále domnívá, že prioritou je posílení participativní demokracie s cílem zvýšit demokratickou odolnost rozhodovacího procesu Evropské unie. V tomto rámci by nová interinstitucionální dohoda uzavřená mezi Komisí, Radou a Parlamentem měla umožnit, aby institucionální poradní orgány, jako je EHSV, měly v rozhodovacím procesu větší vliv na legislativní návrhy.

10.6.

Způsobem, jak zajistit účinnější a zjednodušené legislativní návrhy, které mají jasné a transparentní cíle, by mělo být zlepšování právní úpravy. Je třeba zvážit návrh legislativní stopy za účelem lepšího monitorování tvorby legislativních předpisů umožňujících zapojení organizací občanské společnosti do legislativního procesu a zvýšit účast sociálních partnerů v legislativním procesu, přičemž je nutné zaručit splnění jejich potřeb a očekávání.

10.7.

Komise by měla pokračovat v procesu programu REFIT, v němž by měl EHSV hrát významnější úlohu. Program REFIT by však neměl oslabovat pracovní a sociální práva ani ochranu životního prostředí či spotřebitelů. Účinnější regulace, včetně co se týče malých a středních podniků, může být výsledkem otevřenosti a transparentnosti při zlepšování právní úpravy, což by mělo vybídnout její příjemce, aby navrhli legislativní iniciativy jdoucí zdola nahoru, a mělo by to zejména vést k většímu zapojení subjektů občanské společnosti.

10.8.

V březnu 2016 předložili evropští sociální partneři čtyři společné postoje k opětovnému zahájení sociálního dialogu, uprchlíkům, průmyslovým politikám a digitalizaci. Je třeba je začlenit do pracovního programu Komise na rok 2017 a jako takové prosazovat.

21.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 389/13

Zpravodaj:

Andrés BARCELÓ DELGADO

Spoluzpravodaj:

Gerald KREUZER

1.1.

Stěží by se dalo připustit, že Čína funguje za podmínek tržního hospodářství, neboť nesplňuje čtyři z pěti kritérií stanovenými praxí Komise na základě základního nařízení (nařízení Rady (ES) č. 1225/2009).

1.2.

EHSV připouští, že ačkoli různé zdroje přinášejí různé výsledky, pokud přijdeme o nástroje k zajištění volného a spravedlivého obchodu s Čínou, ztratíme nepřijatelný počet pracovních míst v řádu stovek tisíc.

1.3.

Tyto ztráty by se soustředily do určitých odvětví a oblastí, které by to značně postihlo, jako například hliník, jízdní kola, keramika, elektrody, slitiny železa, sklo, papír, solární panely, ocel a pneumatiky. Doporučuje se proto vypracovat další odvětvové a zeměpisné studie.

1.4.

Dotčenými sektory jsou především výrobci či spotřebitelé meziproduktů, a v důsledku toho nebudou mít soukromí spotřebitelé z omezení antidumpingových opatření pravděpodobně prospěch.

1.5.

Průmyslová odvětví, která spotřebovávají dumpingové výrobky, by měla z dovozu dotovaného dovozového zboží z krátkodobého hlediska prospěch. Ze střednědobého hlediska by je to však mohlo rovněž ohrozit, protože Čína také podporuje navazující odvětví s přidanou hodnotou. Také špatná pověst Číny v oblasti práv průmyslového vlastnictví představuje v tomto smyslu hrozbu.

1.6.

Jakmile jednou pracovní místa v průmyslu zmizí, málokdy se zase obnoví. Pokud se dotčeným jedincům podaří najít si novou práci, je pravděpodobné, že budou mít nižší mzdy a budou pracovat na pozicích, kde se nezhodnotí jejich dovednosti. Nahrazení kvalitních pracovních míst v průmyslu špatně placenými, nejistými pracovními místy rovněž přináší riziko zvýšených nerovností v naší společnosti.

1.7.

EHSV se tedy domnívá, že přiznání statusu tržního hospodářství Číně by vážně ohrozilo průmyslový systém EU a pracovní místa ve výrobě. Byla by ohrožena možnost oživení evropského průmyslu prostřednictvím využití stabilních a kvalitních pracovních míst a zavedení a šíření technologických inovací, výzkumu a vývoje, jež jsou klíčovou hnací silou pro zajištění udržitelné dynamiky evropského hospodářského a sociálního systému.

1.8.

Přiznání statusu tržního hospodářství Číně by v této souvislosti vážně ohrozilo existenci průmyslových zón a místních výrobních systémů malých a středních podniků, jež se vyznačují výrobou, kterou ohrožují nekalé konkurenční praktiky ze strany Číny. Podstupovalo by se tak riziko, že přijdeme o výrobní specializace malých a středních podniků a o řemeslná a vysoce specializovaná pracovní místa, jež jsou páteří evropského výrobního systému.

1.9.

EHSV vyzývá Komisi, Evropský parlament a Radu, aby podpořily mezinárodní spravedlivou hospodářskou soutěž jako způsob, jak aktivně hájit tato pracovní místa a hodnoty evropské společnosti a podpořit příjmy a blahobyt v Evropské unii.

1.10.

Obrana těchto pracovních míst v EU a příslušných investic dává smysl nejen z hospodářského hlediska, ale podporuje rovněž sociální a environmentální udržitelnost. Přemístění výroby z výrobních míst v Evropě, která velmi efektivně využívají zdroje a jsou energeticky vysoce účinná, do čínského hospodářství založeného na uhlí by zmařilo naše ambice týkající se změny klimatu a udržitelného vývoje. Také dodržování lidských a pracovních práv je v Číně nadále problematické.

1.11.

Tato obrana musí být v souladu s právem Unie a mezinárodními smlouvami. Zároveň by měla přimět třetí strany k plnění smluv a zohlednit jednání vedená s hlavními obchodními partnery, jako jsou Spojené státy. Účinné nástroje na ochranu obchodu zajišťují spravedlivou hospodářskou soutěž. Jsou nezbytné pro budoucnost evropského průmyslu a pro podporu cíle zvýšit podíl průmyslu na 20 % HDP.

1.12.

Dokud Čína nesplní pět kritérií EU nutných pro přiznání statusu tržního hospodářství, měla by Komise používat v souladu s obsahem článku 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO nestandardní metodiky v antidumpingových a antisubvenčních šetřeních týkajících se čínských dovozů.

1.13.

Udržení průmyslových odvětví v EU je základem zdravých sítí výzkumu a vývoje, které jsou nezbytné pro budoucí růst a pro nalezení řešení našich „velkých společenských výzev“ (stárnutí, energetika, klima, zdravotní péče a mobilita).

1.14.

Malé a střední podniky nemají zdroje na to, aby zavedly antidumpingová opatření nebo aby plně spolupracovaly s Evropskou komisí při jejích šetřeních. EHSV vyzývá ke zjednodušenému přístupu v odvětvích, v nichž je účast malých a středních podniků relevantní.

1.15.

Uznávajíc strategický význam této otázky, je toto stanovisko počátkem a nikoli koncem zapojení EHSV. EHSV má v úmyslu rozvíjet probíhající zapojení a doporučuje vytvoření projektu EHSV týkajícího se statusu tržního hospodářství Číny, aby Výbor mohl tuto záležitost sledovat jménem občanské společnosti. Na tento úkol by měly být přiděleny odpovídající zdroje.

2.1.

Podle pravidel WTO může stát nad rámec cla uložit antidumpingová cla na výrobky z třetích zemí, pokud šetření prokáže, že tyto výrobky vstupují do země za ceny, které jsou nižší než na domácím trhu, čímž poškozují místní průmysl. Když Čína v prosinci 2001 přistoupila k WTO, přechodné ustanovení pro její přistoupení umožnilo, aby měla v antidumpingovém řízení status země bez tržního hospodářství, pokud čínské firmy nedokážou prokázat, že fungují v souladu se zásadami volného trhu. Současný status Číny jakožto země bez tržního hospodářství umožňuje využívat k výpočtu dumpingového rozpětí místo cen domácích ceny srovnatelné země (které jsou v zemích bez tržního hospodářství uměle nízké kvůli intervenci státu). Použití metod země bez tržního hospodářství je popsáno v odstavci 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO, ale ustanovení odst. 15 písm. a) bod ii) pozbude v prosinci 2016 platnosti. Toto vypršení platnosti zavazuje Komisi, aby změnila metodiku stanovující srovnatelnost cen v antidumpingových spisech.

2.2.

Toto stanovisko EHSV se zaměřuje na dopad případného udělení statusu tržního hospodářství Číně na průmysl EU a zaměstnanost a na změnu metodiky v oblasti nástrojů na ochranu obchodu. Poněvadž EHSV považuje toto téma za velmi důležité pro průmysl EU a pracovní místa, která jsou s ním úzce spjata, je toto stanovisko nezávislé na právní diskusi.

2.3.

Evropský parlament schválil převážnou většinou usnesení vyzývající k nestandardní metodice, která splňuje požadavky protokolu o přistoupení Číny a zároveň je schopna účinně zavést rámec volného a spravedlivého obchodu.

3.1.

Pokud jde o hospodářství, EHSV poznamenává, že:

3.2.

Čína zažila za posledních 15 let bezprecedentní růst, což změnilo celosvětové průmyslové a obchodní prostředí. Model čínského růstu je založen na investicích – tato činnost činila podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) v roce 2015 46 % jejího HDP. Toto číslo převyšuje podíl investic v jiných rozvinutých ekonomikách, jako jsou EU (19 %) a Spojené státy (20 %).

3.3.

Velikost a rychlost změn byly z velké části řízeny státem. EHSV uznává, že Čína není tržním hospodářstvím podle definice EU, a v této otázce panuje všeobecná shoda i mimo tuto instituci. Světová banka konstatuje, že „stát ve velkém rozsahu a přímo zasahuje do přidělování zdrojů prostřednictvím kontrol administrativy a cen, záruk, úvěrových pokynů, všudypřítomného vlastnictví finančních institucí (1) a regulačních politik“.

3.4.

V rozvoji Číny existuje řada příkladů nadbytku. Čína spotřebovala 6,6 miliardy tun cementu mezi lety 2011 a 2013, více než Spojené státy za celé 20. století (4,4 miliardy). To znamená, že během tří let spotřebovala tolik cementu, kolik bylo potřeba k výstavbě USA během celého jednoho století. I když pomineme neefektivní využívání zdrojů, k výrobě tak velkého množství materiálů v tak krátké době byla vytvořena obrovská průmyslová kapacita.

3.5.

Čína začala měnit svůj model směrem k větší spotřebě a růstu orientovanému na služby. Její hospodářství čelí zpomalení, což znamená, že podstatná část výstupu čínského těžkého průmyslu nenajde odbyt v Číně.

3.6.

Evropská obchodní a průmyslová komora v Číně hlásí, že značná nadměrná kapacita se již projevila u výrobků, jako je surová ocel, hliník, cement, chemické látky, stavba lodí, rafinace, ploché sklo, papír nebo lepenka. Čínská vláda to přiznává a rozhodla se do roku 2020 snížit kapacitu pro surovou ocel o 100 milionů tun – na 150 milionů tun (2) – a ve stejné lhůtě omezit těžbu uhlí o 500 milionů tun (3).

3.7.

Bez ohledu na tyto záměry bude omezování celkové kapacity dlouhodobým úkolem. Továrny zavřené v posledních deseti letech byly nahrazeny moderními, produktivnějšími, takže problém pouze nabyl větších rozměrů. Poptávka domácností po meziproduktech nikdy nedosáhne úrovně průmyslové poptávky.

3.8.

EU tento problém dlouho a obtížně řešila v 80. a 90. letech a ani pro Čínu neexistuje žádné rychlé řešení.

3.9.

Nadměrná kapacita spolu se slabou domácí poptávkou vedou k nadbytku výroby, která se pak snaží uplatnit na mezinárodních trzích.

3.10.

EHSV upozorňuje na údaje týkající se čínského vývozu.

3.10.1.

Podle WTO je Čína se svým podílem 18 % největším vývozcem výrobků na celém světě. Tento podíl vzrostl od roku 2010 o 20 %. Během roku 2014 vzrostl čínský vývoz o 6 %, zatímco ve zbývající části světa jen o 3,5 %. Když se podíváme na období 2010–2014, připadá Číně růst 49 %, což je údaj dvakrát vyšší než u zbývající části světa.

3.10.2.

Z údajů čínského státního statistického úřadu vyplývá, že mezi výrobky s nejvyšším růstem patřily v roce 2014 zinek a jeho slitiny (+ 2360 %), bavlna (+ 100 %), koks (+ 82 %), diody a další polovodiče (+ 61 %) a válcovaná ocel (+ 50 %). Od roku 2010 se vývoz bavlny, válcované oceli a diod a dalších polovodičů zdvojnásobil, zatímco prodej koksu, zinku a jeho slitin se objemově ztrojnásobil.

3.10.3.

Očekává se, že tento stoupající trend vývozu bude v příštích několika letech pokračovat, neboť čínskou domácí poptávku čeká podle předpovědí hospodářská recese. Pokud budou evropské nástroje na ochranu obchodu významně slabší než u našich obchodních partnerů, může být současný vývoz z Číny do zemí Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA) nebo Japonska přesměrován do EU.

3.10.4.

Tento model růstu založeného na vývozu způsobil v bilanci EU, pokud jde o obchod se zbožím, velký deficit ve výši 137 miliard EUR (48,8 miliardy EUR v roce 2000), přičemž dovoz z Číny do EU je dvakrát vyšší než její vývoz do Číny.

3.10.5.

Čína v této souvislosti zahájila iniciativu Jeden pás, jedna cesta (One Belt One Road), jež je zaměřena na provádění činností při budování dopravní infrastruktury (železniční, silniční a námořní) v euroasijské oblasti. Jejím hlavním cílem je zpřístupnit pro čínské podniky za podmínek obcházejících hospodářskou soutěž euroasijské trhy zapojené do této iniciativy a využít je jako odbytiště pro odvětví vykazující nadprodukci. Přiznání statusu tržního hospodářství by představovalo značné riziko pro evropské podniky členských států EU zapojených do iniciativy Jeden pás, jedna cesta.

3.11.

Údaje o dumpingových praktikách

3.11.1.

Tohoto prudkého nárůstu čínského vývozu bylo dosaženo částečně pomocí nekalých praktik, jak ukazuje řada případů dumpingu, jimiž se zabývala pravidla WTO.

3.11.2.

Čína je zemí, na níž nejsilněji dopadla antidumpingová opatření. Byla předmětem 34 % obchodních šetření, při nichž bylo uvaleno 667 opatření. Jen v roce 2015 bylo proti Číně v platnosti nebo bylo zahájeno 76 antidumpingových opatření.

3.11.3.

67 % antidumpingových opatření přijatých proti Číně souviselo s odvětvími jako textilní a oděvní výrobky, keramika a sklo, obecné kovy, plasty, strojní a elektrická zařízení a petrochemické výrobky. Minulý rok se na tato odvětví zaměřilo 79 % opatření uvalených na Čínu.

3.11.4.

EU je jedním z nejaktivnějších účastníků světového obchodu – její podíl činí 15,8 % z celkového objemu, proti tomuto regionu však bylo přijato jen 133 antidumpingových opatření. To představuje 7 % případů na celém světě. Oproti tomu je Čína předmětem 47 % těchto opatření a jen v roce 2015 byla penalizována ve třech případech.

4.1.1.

Z teoretického hlediska by status tržního hospodářství Číny měl negativní dopady na blahobyt v EU. Liberalizace obchodu má pro EU klíčový význam. Má pozitivní síťové účinky, navzdory tomu, že vždy existují odvětví, která jsou na tom v důsledku hůře.

4.1.2.

V tomto případě EHSV zdůrazňuje, že nejde o vyjednávací proces, při němž by docházelo k odstraňování překážek na obou stranách. Čína by nedávala nic na oplátku, ale EU by jednostranně omezila svou schopnost vyvážit narušení hospodářské soutěže způsobené nekalou podporou poskytnutou orgány čínské centrální a místní správy.

4.1.3.

EHSV se domnívá, že pracovní místa v průmyslu již byla přesunuta do zahraničí. Evropská odvětví přišla o 6,7 milionu pracovníků v období 2000–2014, což představuje 12 % výchozího množství ve výši 56,3 milionu. Během stejné doby vzrostl objemový index dovozu o 144 %. Průzkum v USA, které mají mnohem menší odvětví průmyslu než EU, ukázal, že mezi roky 1999 a 2011 zaniklo v průmyslu zhruba 985 000 pracovních míst kvůli rostoucímu pronikání čínského dovozu (4).

4.1.4.

Ke ztrátám pracovních míst došlo nejen v základních odvětvích, ale i v inovativních odvětvích. Odvětví v oblasti špičkových mobilních telefonů zcela zmizelo. Na poli fotovoltaických panelů, odvětví tolik důležitém pro naši budoucnost, podalo mezi roky 2010 a 2012 34 výrobců žádost o insolvenční řízení, dva přestali podnikat ve fotovoltaickém průmyslu, pět zcela nebo částečně ukončilo výrobu a tři byli převzati čínskými investory (5).

4.1.5.

V ohrožení jsou zejména ta odvětví, která mají strategický význam v čínských pětiletkách: hliník, jízdní kola, keramika, sklo, náhradní díly motorových vozidel, papír a ocel.

4.1.6.

Různé instituce provedly posouzení dopadů. Evropská komise nechala vypracovat studii, ta však nebyla zveřejněna, takže EHSV nemohl posoudit stanovisko Komise týkající se této bezodkladné otázky.

4.1.7.

Institut hospodářské politiky odhaduje škody někde v rozmezí 1,7 a 3,5 milionu ohrožených pracovních míst v EU. Tyto odhady vycházejí z modelu vstupů a výstupů, který zohledňuje přímé ztráty (přímo dotčené nárůstem dovozu), nepřímé ztráty (dodavatelská a zpracovatelská odvětví pro přímo dotčená odvětví) a ztráty z opětovných výdajů (odvozené ze snížených příjmů a výdajů domácností). Hlavní nevýhodou této studie je, že zohledňuje dopady veškerého čínského dovozu, i v odvětvích, kterých se antidumping vůbec netýká.

4.1.8.

Pokud budeme brát v úvahu pouze odvětví, v nichž se uplatňují antidumpingová opatření, přímé a nepřímé ztráty pracovních míst by se pohybovaly mezi 0,5 a 0,9 milionu. Podle této zprávy je celkový objem přímé zaměstnanosti vytvořené odvětvími, která jsou ohrožena náporem dumpingového dovozu, 2,7 milionu.

4.1.9.

Studie nevyčísluje dopad opětovných výdajů v těchto odvětvích zvlášť. Ukazuje však například, že ohrožená pracovní místa v odvětvích souvisejících s antidumpingem činí až 60 % pracovních míst ve výrobních odvětvích. Pokud bychom stejný poměr uplatnili na nepřímé dopady a dopady opětovných výdajů, mohlo by se množství ztracených pracovních míst pohybovat mezi 1,1 a 2,1 milionu.

4.1.10.

Další zpráva zohledňuje tři studie, které daly vypracovat asociace výrobců oceli ze zóny NAFTA a které se týkají toho, jaké hospodářské dopady by na jejich země mohlo mít přiznání statusu tržního hospodářství Číně. Zpráva závěrem konstatuje, že pokud by všechny tři země NAFTA přiznaly Číně status tržního hospodářství, poptávka po pracovní síle by klesla o 15–32 miliard USD, a to zejména ve Spojených státech. To znamená pokles množství pracovních míst o zhruba 0,4–0,6 milionu.

4.1.11.

Obě studie vycházejí z makroekonomických modelů všeobecné rovnováhy. EHSV se však domnívá, že kdyby se podobné studie prováděly nezávisle na hospodářských oblastech, jako je EU nebo NAFTA, jednostranné přiznání statusu tržního hospodářství Číně by mělo téměř určitě za následek přímou ztrátu blahobytu ve výši přinejmenším stovek tisíc ztracených pracovních míst a dotklo by se pravděpodobně jednoho milionu lidí, kteří by si museli hledat jiný způsob obživy.

4.1.12.

Aby bylo možné posoudit pravděpodobnost, že k takovým ztrátám dojde, EHSV poukazuje na řadu relevantních důsledků:

4.1.13.

Ze zeměpisného hlediska EHSV znovu opakuje, že pracovní místa, která by mohla zaniknout, jsou rozmístěna geograficky nerovnoměrně. Pokud se ztráty pracovních míst soustředí do určitých oblastí, může to v těchto oblastech vést ke kritickým situacím, ačkoli jiné regiony Unie nebudou tak vážně postiženy. Nejvíce zasažené země by mohly ztratit až 2,7 % své pracovní síly.

4.1.14.

V mnoha případech jsou tato pracovní místa ve významných průmyslových zařízeních, jež jsou silně provázána s hospodářskou a průmyslovou strukturou. V nedávné době jsme byli svědky zásadních ztrát v oblastech, jako je ocel, jež měly výrazný sociální dopad na jejich komunity a kde několik tisíc pracovních míst závisí na jediném podniku.

4.1.15.

EHSV poukazuje rovněž na kvalitu těchto pracovních míst: pracovní místa v odvětví výroby jsou stabilnější a v průměru lépe placená než pracovní místa v jiných hospodářských odvětvích. Evropská komise v roce 2014 zdůraznila (6), že měsíční příjmy pracovníků v odvětví výroby jsou o 5 % vyšší, než je obecný průměr v EU. V USA je týdenní mzda v odvětví výroby o 8 % vyšší, než je tomu u pracovních míst mimo odvětví výroby. Vyšší příjmy jsou důsledkem vyšší produktivity.

4.1.16.

Průmysl nabízí kvalitní pracovní místa kvalifikovaným a částečně kvalifikovaným pracovníkům, pro něž by bylo velmi obtížné najít jinou práci za stejných pracovních podmínek. Klesající role průmyslu sama o sobě přispívá k nerovnostem v naší společnosti.

4.1.17.

Podle průzkumů pracovních podmínek nadace Eurofound je práce na částečný pracovní úvazek v odvětví výroby mnohem méně rozšířená (12 %), než je průměr v EU-28 (24 %). Pracovní doba ve výrobě také bývá pravidelnější a neobvyklá pracovní doba je výrazně méně rozšířená než v hospodářství EU jako celku (7).

4.1.18.

EHSV by se rovněž rád vyvaroval nebezpečí poškození znalostního ekosystému: výroba je odvětví se zdaleka největší poptávkou po činnostech v oblasti výzkumu a vývoje a je patrný rostoucí trend zadávat výzkum a vývoj podnikům poskytujícím služby zaměřené na inovace (8). Podle studie konsorcia ECSIP dosahuje obsah služeb výrobků vyprodukovaných v EU v průměru téměř 40 % celkové hodnoty vyprodukovaných konečných výrobků. Podstatnou část těchto služeb tvoří služby šíření obsahu (15 %), doprava a komunikace (8 %), jakož i podnikatelské služby, které se v jednotlivých členských státech EU pohybují v rozmezí od méně než 10 % až po 20 % a více. Posledně zmíněná kategorie zahrnuje služby jako výzkum a vývoj, reklama a průzkum trhu, inženýrské činnosti a služby IKT.

4.1.19.

EHSV již vydal stanoviska k významu podpory vyšších regulačních norem pro duševní vlastnictví kvůli jejich nedostatečnému dodržování v některých zemích. Na to by se při tvorbě obchodní politiky EU nemělo zapomínat.

4.2.1.

Je třeba, aby analýza dopadu jednostranného přiznání statusu tržního hospodářství Číně zohlednila možný užitek v jiných odvětvích, zejména pro spotřebitele výrobků, pro něž Čína má – nebo plánuje mít – silnou výrobní činnost.

4.2.2.

Řadu odvětví, která byla dosud zasažena, představují výrobci meziproduktů, tj. zboží, které se přetváří a skládá v konečné produkty.

4.2.3.

Globální průmyslová výroba se zatím nevrátila na úroveň, na níž byla před finanční krizí. Je zde proto množství nadbytečné průmyslové kapacity a odběratelé čínských výrobků, na něž se vztahují antidumpingová opatření, by si mohli zajišťovat dodávky ve třetích zemích bez významné ztráty konkurenceschopnosti.

4.2.4.

Pokud Číně umožníme, aby zvýšila svůj podíl na trhu nekalým způsobem a vytvořila si oligopolní výhodu, bezpochyby to v budoucnu znovu využije ke zvýšení cen, což poškodí spotřebitelská odvětví v EU. Čína již tímto způsobem postupuje, aby podpořila místní průmysl. Evropský parlament (9) předkládá důkazy opatření omezujících obchod s přírodními zdroji, která mohou být v rozporu s pravidly WTO. V roce 2009 Čína představila svůj Plán rozvoje vzácných zemin pro období 2009–2015, podle nějž zavedla vývozní kvóty ve výši 35 000 tun ročně. Následující rok se ceny čínských vzácných zemin ztrojnásobily. Další příklad můžeme najít na trhu s elektronikou, kde Čína daní vývoz součástek více, než tomu činí u konečných výrobků, aby chránila místní montáž zařízení.

4.2.5.

Tyto příklady ukazují, že čínská politika podporuje odvětví s vyšším obsahem přidané hodnoty. Kdybychom neměli možnost řešit antidumpingové případy, byla by nekalé soutěži vystavena také odvětví jako vybavení nebo automobilová výroba. Čína je rovněž známá porušováním práv duševního vlastnictví, takže ani patenty by při snaze zachovat inovativní odvětví v rámci EU nebyly moc platné.

4.2.6.

Z dlouhodobého hlediska by přiznání statusu tržního hospodářství Číně kvůli negativnímu dopadu na inovace poškodilo také celý průmyslový hodnotový řetězec. V EU je široce rozšířen názor, že inovace představují pro naše společnosti jedinou cestu, jak konkurovat čistě nákladově orientovaným konkurentům. Inovace se však již nevyvíjejí v uzavřených laboratořích. Studie společnosti KPMG naopak zjistila, že v oblasti globálního hutního průmyslu se 85 procent dotazovaných domnívá, že budoucnost inovace budou v jejich organizaci utvářet partnerství. Více než tři čtvrtiny z nich uvádí, že již nyní jsou zapojeni do obchodních modelů více založených na spolupráci, které zahrnují dodavatele a zákazníky. Není tedy možné se domnívat, že budoucí inovativní průmyslová odvětví nebudou patřit do znalostních sítí.

4.3.1.

Z dlouhodobého hlediska a bez ohledu na vývoj v jednotlivých odvětvích bude bohatství v EU růst setrvalým způsobem pouze prostřednictvím stabilního rozvoje čistého příjmu. Současné politiky Komise, které upřednostňují pracovní místa a investice, tuto skutečnost uznávají a měly by být při rozhodování o této problematice zohledněny.

21.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 389/20

Zpravodaj:

Lutz RIBBE

Spoluzpravodajka:

Isabel CAÑO AGUILAR

1.1.

EHSV vítá závěry z COP 21 v Paříži a považuje je za významný obrat směrem k účinnému boji proti změně klimatu.

1.2.

Jsou zde však dva velké problémy. Jednak neodpovídají vytyčené cíle jednotlivých členských států v oblasti snížení emisí (zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky) výsledkům konference v Paříži, a jednak není navzdory určitému pokroku dostatečně oceněn význam občanské společnosti.

1.3.

Subjekty občanské společnosti čelí v současné době značným překážkám, chtějí-li zavádět a provádět opatření v oblasti ochrany klimatu. To souvisí především se skutečností, že politika neuznává velký potenciál činnosti občanské společnosti v oblasti ochrany klimatu. Doposud se dostatečně nezajímala o to, jaké strategie v oblasti ochrany klimatu chtějí subjekty občanské společnosti provádět, jaké mají potřeby ani jakou potřebují podporu. Činnosti občanské společnosti v oblasti ochrany klimatu někdy dokonce systematicky brání také právní předpisy.

1.4.

V důsledku toho nemají subjekty občanské společnosti pro svou činnost až příliš často rámcové podmínky, které by jim umožnily provádět svou plánovanou ochranu klimatu „zdola“. Je to dáno také tím, že své plány nemohou financovat, přestože je v podstatě k dispozici dostatek prostředků na investice.

1.5.

EHSV proto navrhuje vytvořit v bezprostřední reakci na rozhodnutí přijatá v Paříži koalici subjektů z politické sféry, veřejné správy a občanské společnosti. Úkolem této koalice bude minimalizovat překážky činnosti občanské společnosti v oblasti ochrany klimatu prostřednictvím následujících opatření:

1.6.

Koalice musí vyvíjet činnost na různých politických úrovních. V zásadě jde o plnění následujících pěti úkolů:

1.7.

Ke splnění těchto pěti úkolů je třeba strukturovaného, ale otevřeného dialogu v rámci koalice, která musí být v tomto směru fórem pro diskusi. Je proto důležité, aby účastníci odráželi různorodost občanské společnosti, a rozvíjeli tak kulturu otevřenosti, tvořivosti a spolupráce. Fórum pro diskusi by mělo zajistit, aby politický rámec, jejž je nutné vypracovat, skutečně podporoval činnosti občanské společnosti v oblasti ochrany klimatu.

1.8.

V zájmu plnění úkolů koalice je zapotřebí administrativní podpora, která umožní:

1.9.

Díky koalici subjektů z politické sféry a občanské společnosti se má dosáhnout dalšího cíle, který EHSV podporuje, tj. potřebné spravedlivé změny trhu práce směrem k udržitelnosti a strukturální účasti odborů a organizací zaměstnavatelů.

2.1.

Výsledky konference o změně klimatu v Paříži COP 21 představují významný přelom v jednáních o změně klimatu, neboť je to první mezinárodně závazná úmluva, v níž se všechny smluvní státy bez výjimky zavazují k tomu, že budou aktivně řešit změny klimatu uznané za ohrožující.

2.2.

Světové společenství se společně zavázalo udržet globální oteplování pod hranicí 2 stupňů Celsia, pokud možno dokonce 1,5 stupňů Celsia.

2.3.

Dohoda obsahuje další důležité konkrétní doporučení, a to dosáhnout ve druhé polovině století celosvětové neutrální bilance skleníkových plynů.

2.4.

EHSV tyto výsledky (1) vítá, nicméně uvědomuje si také dva velké problémy:

2.4.1.

Zaprvé, vnitrostátní cíle snížení navržené jednotlivými členskými státy (zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek) neodpovídají výsledku konference COP. Jejich uskutečnění by neomezilo globální oteplování na 2 stupně Celsia, ale na 2,5 stupně, případně dokonce na více než 3 stupně Celsia.

2.4.2.

Zadruhé, není dostatečně vnímán význam občanské společnosti. V minulosti sice bylo dosaženo určitého pokroku z hlediska transparentnosti a účasti, nicméně nebyla dostatečně pochopena skutečná úloha občanské společnosti v politice v oblasti klimatu. Provést a splnit výsledky pařížské konference totiž nemusí účastníci COP, nýbrž občanská společnost.

2.5.

Strategie, která by využívala občanskou společnost jako strategického partnera při provádění rozhodnutí COP, není k dispozici nebo není zřejmá. To platí i pro úroveň Evropské unie, jejíž politika v oblasti změny klimatu proto musí mít vedle „diplomatické činnosti“ i druhý pilíř. Ten musí být zaměřen na pochopení a posílení významu a úlohy občanské společnosti a bude muset velkému počtu subjektů občanské společnosti umožnit snazší koncipování a provádění strategií ochrany klimatu v jejich okolním prostředí.

2.6.

Politika v oblasti klimatu nemůže a nesmí být nařizována pouze „shora“. Úspěšná bude pouze tehdy, pokud bude spočívat na širokém přijetí a aktivním zapojení většiny podniků, správních orgánů a občanů. Bude se tudíž provádět především „zdola“, jinak nebude úspěšná.

2.7.

V minulosti bylo totiž zásadních úspěchů v politice v oblasti udržitelného rozvoje a klimatu dosaženo díky tomu, že se zástupci občanské společnosti – a mezi ně je třeba počítat výslovně i „řadové“ občany jakožto státní příslušníky – neomezovali na to, aby pouze reagovali na politické instrukce nebo aby se považovali za „nástroj provádění“. Právě oni naopak působili spíše jako průkopníci transformace a jednali aktivně, a tím – v rámci svých možností – dosáhli značných úspěchů a vyvíjeli politický nátlak. Tak tomu bylo jak v oblasti technologií, tak v oblasti ekonomické a především společenské (při přijímání těchto technologií ze strany společnosti, zejména však začleňování transformace do obecného povědomí, tedy při sociálním učení i při učení se od společenství („learning from community“)).

2.8.

Zatímco např. dosavadní výroba energie a energetická politika, které byly spoluodpovědné za změnu klimatu, se opíraly zpravidla o konečné zdroje energie a velké centralizované struktury s omezeným počtem „hráčů“ a občanská společnost plnila většinou funkci pouhého „spotřebitele“, v budoucnosti se činnosti šetrné vůči klimatu budou provádět na mnohem decentralizovanějších úrovních a budou vyžadovat zapojení všech. Ochota k tomu zde nepochybně je, jen je třeba ji důsledně využívat a podporovat.

2.9.

V činnostech občanské společnosti, které lze již dnes pozorovat, tkví nesmírný inovační potenciál vycházející z úvah, působení a konání měst a obcí, orgánů územní samosprávy, velkých podniků a odborových svazů a také soukromých subjektů (jednotlivců, zemědělců, družstev, malých a středních podniků atd.).

2.10.

Tato činnost je v současné době velmi často vázána na určité organizace a souvisí velmi konkrétně s jednotlivými projekty. Právě díky tomu má specifickou společenskou dynamiku. Nicméně to znamená i to, že pokud tyto iniciativy nejsou úspěšné, platí subjekty za svůj neúspěch ze své vlastní kapsy. To se týká nejenom finančních rizik. Činnost občanské společnosti totiž nestojí jen peníze, ale vyžaduje také motivaci a nasazení, a ty stojí čas. Proto se musí „vyplatit“ (a to nejen ekonomicky) a riziko neúspěchu musí být přiměřené. V tomto ohledu musí evropská i vnitrostátní politika vytvořit co nejširší a velmi otevřený rámec pro činnost občanské společnosti.

2.11.

V Evropské unii již sice existují četné příklady úspěšných iniciativ, které dokládají, jak důležitá a účinná je angažovanost subjektů občanské společnosti v ochraně klimatu, avšak tyto příklady nejsou nikde systematicky shromažďovány ani vyhodnocovány. Nekoná se žádná diskuse o tom, jaké politické závěry lze z tohoto velkého počtu různých iniciativ vyvodit, jaké překážky je třeba odstranit, aby tyto iniciativy byly ještě úspěšnější a bylo možné je kopírovat, ani proč nejsou úspěšné.

2.12.

Kromě toho neexistují spolehlivé režimy pobídek, které by umožňovaly refinancování vloženého kapitálu. Neexistují ani mechanismy, které by vysílaly žádaný signál nestátním subjektům mimo velké průmyslové podniky. V dnešní Evropě je naopak dokonce patrný opačný trend, totiž že provádění příslušných iniciativ často zbytečně komplikují špatné politické instrukce nebo ho zcela znemožňují. V řadě případů tudíž subjektům občanské společnosti chybí (!) rámec nejen pro vypracování, ale i pro provádění projektů v oblasti ochrany klimatu, takže své nápady nemohou realizovat. Někdy prostě jen nesedí právní a správní rámec, někdy jim chybějí prostředky k financování jejich záměrů, jindy se zas projeví jako nepřekonatelná překážka skutečnost, že stále ještě nejsou plně internalizovány externí náklady na fosilní paliva (2), a uhlík tudíž – i přes opačná tvrzení – nemá „správnou“ cenu.

2.13.

Až příliš často se v souvislosti s ambiciózní politikou v oblasti klimatu hovoří o „poražených“ a stejně tak často se navozuje dojem, že ochrana klimatu znamená v prvé řadě ústupky. Samozřejmě je třeba věnovat dostatečnou pozornost problémům, které přináší přechod na v podstatě bezuhlíkové hospodářství, a dostatečně k nim přihlížet. Nicméně i pozitivní prvky musí být zdůrazňovány alespoň natolik, aby ve společnosti vzbudily elán. Nejpozději technologický a hospodářský pokrok uplynulých let (např. ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů, ve skladování energie, ale zejména v digitálních aplikacích, které umožňují značný pokrok v účinném a inteligentním využívání zdrojů) byl oprávněným důvodem k těmto náladám.

2.14.

Evropa je v dnešní době z technického a ekonomického hlediska v takovém postavení, že ochrana klimatu a udržitelnost mohou být pro všechny jen výhrou. Právě z této myšlenky vychází evropská energetická unie. Podmínkou je, aby politika podporovala příslušné iniciativy nebo je alespoň umožňovala, a nesnažila se jim bránit, např. protože zpochybňují stávající struktury. Pak totiž není zdaleka plně využíván potenciál ke změnám a pokroku v oblasti ochranu klimatu, který je v zásadě snadno přístupný.

3.1.

Potřebujeme nový přístup víceúrovňové správy. EHSV navrhuje, aby byla vytvořena ambiciózní koalice subjektů občanské společnosti, a místních a regionálních orgánů a příslušných politických a správních struktur na vnitrostátní resp. evropské úrovni.

3.2.

Koalice by měla:

3.3.

Tak bude moci tato koalice jakožto výraz víceúrovňové správy přispět k úspěšnému zvládnutí celospolečenského úkolu ochrany klimatu.

3.4.

Cíle COP byly jasně definovány a Evropská rada představila dalekosáhlé vize Evropy s nízkými emisemi uhlíku a účinně využívající zdroje. Podle nich by mělo být v roce 2050 vypouštěno o 80–95 % méně emisí skleníkových plynů než v současnosti. To bude mít značný vliv na každodenní život všech evropských občanů, na situaci všech podniků a jejich zaměstnanců.

3.5.

EHSV již ve svém průzkumném stanovisku k tématu udržitelného rozvoje (3) popsal, jak je důležité brát právě tyto otázky důsledků nadcházejících zásadních politických změn pro každodenní život velmi vážně.

3.6.

Riziku, že udržitelný rozvoj bude považován za hrozbu a ne za šanci do budoucnosti, lze čelit tím, že bude předávána prostá informace: ochrana klimatu znamená změny, ale všichni členové společnosti mají možnost tyto změny aktivně utvářet, buď samostatně nebo společně s ostatními, a to tak, aby to bylo přínosné nejen pro klima, ale aby se tím také zlepšily životní podmínky v daném místě.

3.7.

Tato informace musí být na jedné straně určena těm, kteří definitivně předvídatelné brzké „negativní“ změny pocítí bezprostředně na vlastní kůži (např. celá oblast fosilních zdrojů energie), na druhé straně musí podnítit diskusi o pozitivním společenském potenciálu těch, kteří jsou ochotni jednat a mohou jít příkladem jiným, a tento potenciál aktivovat.

3.8.

Naše občanská společnost je velmi různorodá. To je patrné při ochraně klimatu. Co je pro jeden subjekt snadné, je pro jiný subjekt jen stěží proveditelné. Tuto rozdílnost je třeba brát vážně, a tuto různorodost je třeba chápat jako příležitost a jako takovou ji využít.

3.9.

V podstatě jde o to, aby byla „ochrana klimatu“ konkretizována. V tomto ohledu panuje nedostatek znalostí. Bylo sice vypracováno mnoho případových studií, ale chybí systematizace, která by rozlišovala například podle kategorií subjektů. To se jeví jako potřebné z toho důvodu, že jednotlivé subjekty disponují různými zdroji, a proto existují také zcela rozdílné strategie jednání. Za příklad poslouží následující:

3.10.

Z uvedených příkladů je zřejmé, že přestože mají subjekty občanské společnosti velmi rozdílné zdroje, jejich logika jednání je vždy stejná. Své individuální, materiální, finanční a časové zdroje budou využívat pouze v případě, že uvidí reálnou šanci okamžité odezvy. Znamená to tedy také, že tam, kde nelze zajistit pozitivní dopad, hrozí nečinnost nebo dokonce odpor (např. odpor vůči novým investičním projektům).

3.11.

Příklady rovněž ukazují, že paleta strategií činnosti, které po celé Evropě koncipují a provádějí hlavně nestátní subjekty, je tak široká a rozmanitá jako sama občanská společnost.

3.12.

Bylo by zcela chybné, kdyby politika přisuzovala subjektům občanské společnosti v rámci přístupu shora dolů prostě jen politicky smyšlenou úlohu.

3.13.

Při nadcházející transformaci je třeba věnovat zvláštní pozornost zachování systémů sociálního zabezpečení. Ochranou klimatu vycházející „zdola“ se sice myslí to, že nabývá na významu soukromá iniciativa jednotlivých osob, která je významným podnětem pro hospodářství, ale že to nesmí být na úkor sociálního zabezpečení.

3.14.

Proto je důležité, aby lidé zabývající se ochranou klimatu vycházející „zdola“ byli součástí solidárního společenství. V některých případech to bude znamenat, že bude nutné znovu definovat složení solidárního společenství a to, kdo a jak do solidárního společenství přispívá. To je nutné už z toho důvodu, že doposud bylo spalování a využívání fosilních paliv základním pilířem sociálního státu. Odklon od nich a přechod na v podstatě bezuhlíkové hospodářství však nesmí být na úkor sociálních norem a blahobytu, k nimž Evropská unie dospěla. To musí mít koalice subjektů z politické sféry, veřejné správy a občanské společnosti obzvláště na zřeteli, respektive z toho musí dokonce vzejít zcela nové strategie.

Za příklad poslouží následující:

3.15.

Energii z obnovitelných zdrojů již lze decentrálně vyrábět tak levně, že by tak bylo dokonce možné – ve spojení s opatřeními v oblasti energetické účinnosti – vyřešit problém (sociální) energetické chudoby. Politika by však příslušným iniciativám musela poskytnout řádný právní rámec a přístup k investičnímu kapitálu.

3.16.

K zapojení občanské společnosti do problematiky ochrany klimatu dochází většinou na místní nebo regionální úrovni. Jednání na COP a četné politické diskuse však probíhají na globálním poli. Nikde však zásada „uvažovat globálně, jednat lokálně“ neplatí více než při ochraně klimatu. Dopady činnosti občanské společnosti se nesmí rozplynout v globálním prostoru, musí být viditelné, hmatatelné a vnímatelné přímo, tzn. v místě provádění činnosti.

3.17.

Pro evropskou politiku to znamená změnu v myšlení, resp. pokrok v myšlení. Např. s logikou mechanismů JI a CDM, typickou pro Kjótský protokol, si totiž místní iniciativy neumějí téměř nic počít. To je problém zásadního významu, neboť činnost subjektů občanské společnosti probíhá pravidelně na místní a regionální úrovni, avšak rámcové podmínky pro tuto činnost se určují především na úrovni členských států a EU. EHSV s obavami sleduje, že mezi těmito úrovněmi se rýsuje propast.

3.18.

Aktivní ochrana klimatu praktikovaná občanskou společností jakožto 2. pilíř evropské politiky v oblasti klimatu se musí provádět a projevovat na místní úrovni, jinak nebudou subjekty občanské společnosti jednat vůbec.

3.19.

Významnou úlohu sehrávají regiony, města a obce. EHSV s velkým uznáním pozoruje, jaké různé iniciativy již byly přijaty s cílem dané činnosti koordinovat. Zde má Výbor na mysli mimo jiné Světový summit na téma Klima a územní celky, Pakt starostů a primátorů, síť ICLEI atd. Často se jedná o iniciativy, kterým se již dostává různých forem státní podpory.

3.20.

Regionální rozvoj a energetická politika šetrná ke klimatu by se mohly vzájemně doplňovat, pokud by se energie vyráběla decentralizovaně v místních nebo regionálních zařízeních a hodnoty by se tak vytvářely díky využívání větru, slunce a biomasy přímo v místě. Větší rozmanitost subjektů má tedy smysl, žádný oficiální dokument EU se však tímto potenciálním strategickým spojením dosud dostatečně nezabýval.

3.21.

To je dobrým příkladem toho, že EU potenciálu občanské společnosti dostatečně nevyužívá. Pakt starostů a primátorů je tudíž také považován v prvé řadě za podporu při plnění cílů, které si EU vytyčila, naproti tomu není dostatečně doceněn potenciál stimulování nových politických iniciativ, který v paktu tkví, respektive není systematicky využíván.

4.1.

V koalici půjde o následujících pět úkolů:

4.1.1.

Zaprvé, musíme lépe pochopit to, které činnosti v oblasti ochrany klimatu zamýšlejí a chtějí subjekty občanské společnosti ve svých různých funkcích provádět.

4.1.2.

Zadruhé, musíme rozpoznat a vyřešit strukturální problémy a překážky, které stojí v cestě úspěšnému provádění. Z toho pak vyplývá úkol pro politiku odstranit byrokratické překážky a složité postupy, které způsobují nečinnost subjektů občanské společnosti nebo do značné míry činnost komplikují. Sdělením Realizace nové politiky pro spotřebitele energie (4) učinila Evropská komise učinila první krok tímto směrem. To vše však zdaleka nestačí, mj. protože je příliš úzce chápán pojem „prozument“ (výrobce-spotřebitel) (5).

4.1.3.

Zatřetí, musí být ještě více propagovány příklady úspěchů.

4.1.4.

Začtvrté, je třeba pojmenovat rozhodující předpoklady a faktory úspěšnosti.

4.1.5.

Zapáté, je třeba vypracovat politický rámec, který vytvoří podmínky nezbytné pro provádění činností, aby mohly subjekty občanské společnosti vypracovávat a provádět strategie činnosti v oblasti ochrany klimatu. Propagace rámce pro činnost musí být označena na úkol víceúrovňové správy. K uplatňování rámce pro činnost je totiž důležité nejenom společné porozumění mezi politickými činiteli na evropské, vnitrostátní a nižší než celostátní úrovni, ale i jejich koordinovaný postup.

4.2.

Plnění úkolů vyžaduje dodatečnou administrativní podporu, s níž musí být prováděny následující činnosti, které budou základem pro diskusi v rámci koalice subjektů z politické sféry, veřejné správy a občanské společnosti:

4.3.

Úkolem politiky a veřejné správy bude tuto koalici koordinovat (popř. i ve spolupráci s EHSV), zabývat se naznačenými překážkami a tyto překážky odstraňovat, nebo alespoň jasně odpovídat na otázky, proč si myslí, že by určité iniciativy neměly být provedeny.

4.4.

Subjekty občanské společnosti budou mít přístup ke kapitálu a dalším investičním prostředkům pouze v případě, že bude existovat rámec pro činnost, který ocení různé funkce subjektů občanské společnosti, uzná různé zdroje, zohlední faktory úspěšnosti a vytvoří příznivé rámcové podmínky. To byl až doposud v praxi závažný problém, na nějž politika nebrala dostatečný ohled. Pařížská dohoda má totiž mimořádné finanční dopady, které daleko přesahují roční rozpočet Zeleného klimatického fondu ve výši 100 mld. USD.

4.5.

Právě malé místní banky a další investoři poskytují občanské společnosti půjčky na její iniciativy v oblasti ochrany klimatu jen v případě, že je refinancování relativně jisté. Politický rámec musí splnit i tuto podmínku, tj. málo rizikové refinancování investic do ochrany klimatu ze strany subjektů občanské společnosti.

4.6.

Rámec pro činnost musí poskytovat dlouhodobou jistotu plánování a investic. Nic neškodí nezbytné angažovanosti více než nejistota způsobená neustále se měnícími politickými tendencemi.

4.7.

Jsou zapotřebí alternativní možnosti k investicím do místních efektivních projektů, jejichž výhody a rizika mohou subjekty občanské společnosti posoudit a řídit samy podle svého názoru – například jako členové družstev. Pokud veřejnost pozná, že investice dorazí až „k ní“ a nerozplynou se ve změti finančních institucí a velkých investorů, může to zvýšit i otřesenou důvěru ve finanční instituce.

4.8.

Pokud je k dispozici stabilní a pevný rámec pro činnost, je možný jiný růst ve změněných hospodářských strukturách. Pro nový „růst“ je sociální kapitál zřejmě stejně důležitý jako kapitál finanční. Odcizení práce se zčásti odstraní rozvojem koncepcí „prozumentů“ (spotřebitelů, kteří jsou zároveň výrobci) a dělba práce bude více organizována ve strukturách společnosti. Z toho pramení nesmírný potenciál pro sociální inovace, který je nepostradatelný pro ambiciózní politiku v oblasti klimatu. Vznikají nové funkce, které jsou pro prozumenty, platformy a agregátory zatím jen nedostatečně definovány. Právě v koncepci „prozumu“ (výroby spojené se spotřebou) může být spatřován zásadní faktor úspěchu při snaze o udržitelný životní styl a udržitelné hospodaření.

4.9.

Tato nová forma hospodářství není utopií, lze ji již dnes vidět a potud i měřit v četných, především místě organizovaných iniciativách na ochranu klimatu. Měření, napodobování a šíření je naléhavě nutné nejenom kvůli ambiciózním cílům ochrany klimatu. Je také podmínkou pro snížení nákladů na transformaci a zabránění střetu mezi cíli klimatické a sociální politiky.

4.10.

EHSV vyzdvihuje, že v Pařížské dohodě je výslovně zakotvena nutnost spravedlivé změny uspořádání trhu práce, což již bylo konstatováno na konferenci o klimatu v Limě. V rámci nového hospodářského modelu je nutno vytvořit velmi kvalitní pracovní místa, což je možné prostřednictvím intenzivního sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání, do nichž budou zapojeni podnikatelé a které budou doplněny obsahy nebo opatřeními, jako je např. odborná příprava zaměstnanců za účelem získání nových kvalifikací, které jsou potřebné v rámci energetické a ekologické transformace, a opatření k posílení systémů sociálního zabezpečení. I k tomu je zapotřebí rámce příznivého pro činnost. Teprve pak budou moci subjekty občanské společnosti kompenzovat pokles zaměstnanosti a konkurenceschopnosti v některých odvětvích, který je při transformaci nevyhnutelný, a umožnit sociální a udržitelný hospodářský růst podporující začlenění.

21.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 389/28

Zpravodajka:

Laure BATUT

1)

změnit přístup tzv. stříbrné ekonomiky (silver economy), a to vzhledem k tomu, že digitalizace překlenuje věkový rozdíl a že senioři jsou aktivními subjekty v hodnotovém řetězci i ve svém vlastním životě;

2)

na zasedání ministrů EU odpovědných za zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a ochranu spotřebitelů v červnu 2016 a na evropském summitu v prosinci téhož roku – jež se budou věnovat problematice seniorů – podpořit digitální začlenění seniorů, a řešit tak dvojí přechod, digitální a demografický;

3)

vypracovat celkový systém správy, přičemž senioři musí být začleněni do digitálního života a musí být rozvíjeny účinné veřejné služby, které budou mít k dispozici odpovídající prostředky na všech úrovních, včetně územní, a budou vyňaty z požadavků evropského semestru;

4)

stanovit evropskou horizontální doložku o rovném postavení seniorů, již by doplnily pobídky k jejímu uplatňování ze strany ministerstev, která jsou v členských státech za rovnost odpovědná;

5)

přimět sdružení, jež zastupují seniory, a EHSV k zapojení se do diskuse v rámci skupiny zúčastněných stran zabývající se ekonomikou sdílení, jejíž ustavení si přeje Evropský parlament;

6)

usnadnit seniorům přístup k digitálnímu prostředí a zajistit, že pro ně bude přístupnější díky získaným znalostem a dovednostem, a v zájmu úspěšného začlenění seniorů neprodleně rozvinout jejich vzdělávání a celoživotní učení a přizpůsobit hardware a software i mentorování;

7)

definovat ukazatele pro měření ekonomického dopadu seniorů, kvality jejich života a přínosů plynoucích z inovací;

8)

podporovat přístup seniorů k evropskému programu pro výměnu osvědčených postupů, který by měl být vytvořen a kterým by mohla být například platforma nazvaná „SENEQUE – Seniors Equivalent Erasmus“;

9)

posilovat důvěru, informovat občany o evropských předpisech vztahujících se na digitální prostředí tím, že budou zveřejněny ve formě kodexu a na internetovém jednotném kontaktním místě při respektování mnohojazyčnosti;

10)

ve všech členských státech uznat přístup k internetu jako právo na univerzální službu vycházející z kritéria cenové dostupnosti a v případě cenových bariér podporovat zavedení regulovaných sazeb, či dokonce volný a bezplatný přístup na určených místech, pro nejchudší seniory;

11)

podporovat partnerství veřejného a soukromého sektoru, jejichž přínos spočívá v lidském kapitálu, a to díky bezplatným kurzům pro seniory, které by byly financovány velkými společnostmi působícími na poli IKT v rámci jejich politiky v oblasti sociální odpovědnosti podniků a které by byly pořádány na všech základních školách v EU v době, kdy neprobíhá výuka;

12)

odstranit překážky bránící seniorům v přístupu k bankovním úvěrům;

13)

bojovat proti digitální negramotnosti prostřednictvím „obecně prospěšné služby“.

2.1.

Evropská unie stojí před výzvou, s jakou se lidská populace dosud nesetkala. Jde o souběh dvou jevů, a sice dlouhověkosti obyvatel na jedné straně a všeobecného rozšiřování digitalizace na straně druhé, které dohromady vyžadují skutečné hospodářské i sociální strategie.

2.2.

Do roku 2060 bude – jak naznačují prognózy (The 2015 Ageing Report, Evropská komise) – na dvě starší osoby připadat jedna mladá, přičemž počet velmi starých osob bude převyšovat počet dětí mladších pěti let. Podle kritéria věkového mediánu (Eurostat) budou prvními státy, u nichž k tomu dojde, Švédsko, Německo, Polsko, Rumunsko a Slovensko, po nich budou s odstupem několika let následovat Belgie, Dánsko a Irsko a nakonec všechny ostatní členské státy.

2.3.

Senioři a starší pracovníci jsou vnímáni zároveň jako hrozba pro systémy sociální ochrany i jako příležitost pro odvětví zboží a služeb. V roce 2011 se Unie začala zabývat dospělými (1) a určila pět strategických směrů, jejichž cílem bylo vytvořit hospodářství s množstvím pracovních míst a zlepšit kvalitu a efektivitu nabídky vzdělávání a odborné přípravy pro dospělé.

2.4.

Výbor poznamenává, že přímo na seniory se tato iniciativa nezaměřovala.

2.5.

Tzv. „baby boomers“ (termín označující početně silné ročníky brzy po druhé světové válce), první generace, která žila bez války na společném území, byli spolu se svými rodiči nejvíce „proevropsky“ smýšlejícími generacemi v historii. Nyní jsou považováni za „seniory“. Evropská komise ve svém dokumentu k diskusi nazvané „Growing the European Silver Economy“ z února 2015 uvádí, že se hodlá zabývat potřebami lidí starších 50 let. Tato skupina obyvatel se někdy rozděluje na tři podskupiny: aktivní, zranitelní a závislí. EHSV přebírá tuto definici, která podporuje jeho návrh na změnu přístupu k seniorům v tom smyslu, aby byli považováni za subjekty důležité pro růst.

2.6.

Demografické stárnutí znamená vyšší podíl starších osob v obyvatelstvu z důvodu nižší porodnosti a nižší úmrtnosti. Japonci jsou, co se týče jevu stárnutí, dále než my (Étude comparative du marché des seniors français et japonais – Opportunités croisées, David Barboni, Eurasiam, série Management, č. 001, 2007). V oblasti dobrých životních podmínek, zdraví, financí, pojištění, distribuce a cestovního ruchu vytvořili spotřebitelskou dynamiku zvláště zaměřenou na seniory. Informační a komunikační technologie (IKT) patří mezi tržní zboží, jehož účelem je zkvalitnění života. Zaměřují se na seniora coby „spotřebitele“ cílených produktů spíše než na seniora coby „účastníka“ digitální společnosti, což odpovídá perspektivě krátkodobých přínosů pro výrobce. To je důležité, ovšem příliš zjednodušující.

2.7.

Občané EU z generace baby boomu nejsou pouze seniory-spotřebiteli zboží. Jsou to muži a ženy, kteří byli – poprvé v historii kontinentu – v masovém měřítku nejprve studenty a poté „aktivními“ a „produktivními“ subjekty. Mnozí z nich mají nyní možnost zůstat aktivními v tržní ekonomice či v sociální a solidární ekonomice.

2.8.

Občas se má za to, že se senioři s IKT seznamují pomalu a s obtížemi. Jenže oni byli v mnoha případech těmi prvními, kteří tyto technologie využívali, a dokonce přicházeli s novinkami (The Seven Myths of Population Aging, Julika Erfurt et al., Accenture, únor 2012). V roce 2010 bylo 16 % nových podniků ve Francii založeno osobami ve věku 50 let a více, přičemž skoro v jednom případě ze dvou k tomu použili vlastní prostředky. Tyto osoby starší 50 let jsou seniory-zaměstnanci, uchazeči o zaměstnání, dosud aktivními podnikateli, či dokonce důchodci (viz článek Yanna Le Galèse, Le Figaro, 27. dubna 2012).

2.9.

V Unii se o tzv. stříbrné ekonomice (silver economy) začalo hovořit teprve v souvislosti s deklarací a Mezinárodním akčním plánem OSN pro problematiku stárnutí z roku 2002 a s prohlášením Rady o Evropském roce aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity z roku 2012. Komise se navíc domnívá, že je třeba udělat maximum pro „důstojné stáří“, především prostřednictvím IKT, což by Unii umožnilo sehrát důležitou úlohu: stříbrnou ekonomiku lze definovat jako hospodářské příležitosti, které se nabízejí díky spotřebním a veřejným výdajům souvisejícím se stárnutím obyvatelstva a s potřebami lidí starších 50 let (viz internetová stránka Evropské komise The Silver Economy).

2.10.

Výbor se domnívá, že je třeba vzít v úvahu otázky kvality života, autonomie, závislosti a trhu. Evropských seniorů je nicméně téměř 125 milionů. Jsou aktivními subjekty ve svém vlastním životě i v rámci hospodářství a růstu, a informační technologie tedy musí být součástí jejich života, stejně jako je tomu u „aktivních“ občanů.

2.11.

Výbor by proto rád zdůraznil nutnost zaujmout ke stáří takový přístup, jenž by měl návaznost na jiné životní fáze, bez škatulkování, a v jehož rámci každý senior těšící se dobrému zdraví disponuje svými zkušenostmi a digitálními dovednostmi a nemůže být oddělen od ostatních subjektů hodnotového řetězce. Jde o to pohlížet na seniory dynamicky a inkluzivně – a ne pouze jako na osoby v poslední fázi života – a neuchylovat se k omezenému pojetí digitálního prostředí pouze coby „technicko-lékařské podpory“.

2.12.

Tím nejsou nijak dotčeny ani nárok na důchod (články 25 a 34 Listiny základních práv a články 153 a 156 SFEU), ani důchodové systémy, jež se v jednotlivých členských státech liší.

2.13.

Globální a inkluzivní přístup by mohl všem evropským občanům „v pokročilém věku“ dát jistotu, že se jich digitální inovace týká. Podle Výboru by Unie mohla v oblasti stříbrné ekonomiky zaujmout přední úlohu, o niž usiluje, přijetím odpovědnosti na všech úrovních.

3.1.1.

Generace baby boomu, která dosáhla (před)důchodového věku (z „baby boomers“ se stali tzv. „papy boomers“), má v záloze jeden trumf: revoluci nových technologií. Je naléhavě nutné mít dalekosáhlejší a širší perspektivu, která se neomezuje jen na „trh“, a nevyloučit nikoho ze znalostí a praxe informačních technologií, neboť propojení je všudypřítomné. EU musí zaručit jednak interoperabilitu v Evropě, jednak ochranu v členských státech ve značně roztříštěných souvislostech. Sdělení Komise z dubna 2016 (COM(2016) 176, 178 a 179 final) se však zabývají pouze technickými aspekty a sociální aspekty opomíjejí. Sdělení Komise z června 2016 s názvem Nová agenda dovedností pro Evropu (COM(2016) 381/2) a její návrh doporučení Rady o zavedení záruky k získání dovedností (COM(2016) 382/2) se zaměřují na zaměstnatelnost a produktivitu. O seniorech se v nich nehovoří vůbec, digitální technologie jsou zmíněny jen na několika málo místech. Výbor doufá, že červnové zasedání ministrů zemí EU a summit v prosinci 2016, které se mají věnovat tématu seniorů, budou moci podpořit jejich digitální začlenění a také zlepšení jejich životních a pracovních podmínek, což je nezbytné k tomu, aby bylo možné reagovat na dvojí přechod – digitální a demografický.

3.1.2.

V zájmu přispění k soudržnosti a všeobecného rozšíření a zvýšení povědomí mezi seniory a všemi kategoriemi občanů si Výbor přeje, aby všechny dokumenty EU související s digitálním prostředím, které již byly přijaty, byly zveřejněny ve formě „kodexu“ a aby se zvážilo vytvoření internetového jednotného kontaktního místa, které by respektovalo mnohojazyčnost.

3.2.1.

Digitalizace umožňuje učení a aktivní přístup, zejména v případě osob ve vyšším věku a s omezenou mobilitou. Pomáhá předcházet „ghettoizaci“ a usnadňuje přenos poznatků. Může vést k inverzi vzájemného učení mezi generacemi a k překlenutí věkového rozdílu.

3.3.1.

Výbor vydal řadu stanovisek o technických, hospodářských a sociálních hlediscích digitálního pokroku – o infrastruktuře, právech, nákladech, telemedicíně, elektronickém zdravotnictví (e-health), aktivním stárnutí, kyberkriminalitě, inteligentních městech, inteligentní mobilitě, inteligentních ostrovech, neutralitě sítě atd.

3.3.2.

Komise by měla zahrnout všechny generace, bez ohledu na zeměpisná kritéria, a pracovat v dlouhodobém časovém výhledu (2060), neboť křivka stárnutí (3) bude ve všech členských státech stoupat rychleji.

3.3.3.

Komise ve svých sděleních (4) ze dne 19. dubna 2016 uvádí, že se bude zabývat normalizací IKT, které jsou klíčovým prvkem jednotného trhu, digitalizací podniků a cloud computingem.

3.3.4.

Nizozemské a slovenské předsednictví požádaly Výbor o vypracování průzkumného stanoviska o sociálních dopadech: Měnící se povaha pracovněprávních vztahů a její dopad na zachování životního minima a dopad technologického vývoje na systém sociálního zabezpečení a pracovní právo, stanovisko přijaté EHSV dne 26. května 2016.

3.3.5.

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 19. ledna 2016 o směřování k Aktu o jednotném digitálním trhu (odstavec 80) „vyzývá Komisi, aby ustavila skupinu zúčastněných stran pověřenou prosazováním osvědčených postupů v odvětví ekonomiky sdílení,“ již EHSV označuje také jako ekonomiku založenou na spolupráci a která je ve velké míře závislá na digitalizaci. Typickým příkladem úkolu, který by senioři mohli plnit, je zastupovat občanskou společnost. EHSV by se na této iniciativě rád podílel.

3.4.1.

Na pozadí dat velkého objemu, cloud computingu, internetu věcí, 3D tisku a jiných technologií, které s velmi náhlým rozšířením internetu vstoupily do našeho každodenního života, zůstávají velmi rozšířené určité ochromující obavy. Senioři jsou v tomto směru náchylnější než mladší, „digitální“ generace, přičemž je brzdí:

3.4.2.

Stejně jako Evropský parlament má Výbor za to, „že důvěra občanů a podniků v digitálním prostředí je životně důležitá pro to, aby byl plně realizován potenciál inovací a růstu v digitální ekonomice“.

3.4.3.

V souvislosti s krizí a nouzovými opatřeními sílí pocit ohrožení svobod a rozsáhlého sledování a také strach související s nebezpečím kyberkriminality.

3.4.4.

Dokumenty sloužící k ochraně, jež existují na úrovni členských států a EU, jsou málo známé. Zvýšit povědomí seniorů, kteří se s touto problematikou již nemohou seznámit ve škole, informovat je a vzdělávat, a to takovým způsobem, aby se necítili technologií zastrašeni, by umožnilo pokrok a zároveň zmírnilo informační asymetrii mezi velkými operátory, kterými jsou téměř vždy zahraniční společnosti, a občany, kteří jejich služeb využívají.

3.5.1.2.1.

V rámci globálního přístupu by nová správa mohla zavést aktivní solidaritu mezi generacemi a zajistit udržitelnost v sociální oblasti.

3.5.1.3.1.

Na rozvoj digitálních technologií jsou vyhrazeny zvláštní zdroje (na výzkum, širokopásmové připojení, inteligenci) a věnují se mu také strukturální fondy a zvláštní programy. Nebyla však vypočtena výše investic nezbytných k tomu, aby si EU zachovala přední postavení, a stejně tak by měly být vyčísleny potřeby celé evropské populace, od dětí na základních školách až po seniory, včetně celoživotního učení. Je nutné zajistit, aby přidělené finanční prostředky nepodléhaly pravidlům pro rozpočtové úspory. A v neposlední řadě je pak nezbytné odstranit překážky, jež seniorům brání v přístupu k soukromému financování (bankovním úvěrům) (6).

3.5.1.3.2.

Komise navrhuje partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP). Výbor je však obezřetný, neboť to představuje obvyklé riziko: soukromý sektor se angažuje pouze v případě, že předpokládá možný zisk, náklady na úroky zvyšují veřejný dluh a část veřejné sféry již byla ostatně privatizována.

3.6.1.

EHSV již poukazoval na to, že přístup k internetu musí být považován za právo na univerzální službu, přičemž trval na jeho cenové dostupnosti, a to s cílem bojovat proti sociálním a zeměpisným nerovnostem. Krokem tímto směrem by byly veřejné prostory pro seniory s volným přístupem k internetu.

Veřejné služby – doprava, zdravotnictví, poštovní služby, služby obecného zájmu, služby obecného hospodářského zájmu, sociální služby obecného zájmu, sociální služby obecného hospodářského zájmu atd. – musí pochopitelně problematiku seniorů rovněž zohledňovat.

3.6.2.

Celostátní a regionální orgány se musí postarat o to, aby senioři získali nové návyky, pokud jde o ochranu a bezpečnost digitálních dat. S tím, jak se lidé stávají méně nezávislými, je ještě více nutné neoddělitelně spojit sociální a digitální začlenění. K vývoji v této oblasti přispívá díky své blízkosti územní úroveň. EHSV doporučuje bojovat proti digitální negramotnosti prostřednictvím „obecně prospěšné služby“.

3.6.3.

3.6.4.

Začlenění seniorů: Členské státy by měly odpovídat za to, že svým občanům poskytnou informace o všech nabízených možnostech školení pro seniory, která jsou zaměřena na oblast digitalizace. Tomu by mohly napomoci osvětové kampaně ve sdělovacích prostředcích.

3.6.4.2.

Je třeba, aby senioři získali a zachovali si digitální znalosti. Činnost nevládních organizací, jež je důležitá, nedostačuje. Je nutné, aby senioři viděli, že je jejich kvalifikace uznávána, a aby se zapojili do celoživotního učení. Na Slovensku například existuje 18 univerzit třetího věku a mnoho akademií pro starší osoby s nižším vzděláním.

3.6.4.3.

Prostřednictvím učení a „digitální gramotnosti“: Výbor opakuje svůj požadavek ohledně prosazování mediální a internetové gramotnosti (7) všech občanů EU, zejména zranitelných osob, a vítá zavedení celoevropské „velké koalice pro pracovní místa v digitálním sektoru“. Zdůrazňuje, že se na školeních podílí celá řada subjektů.

3.6.4.4.

Výbor se domnívá, že by pro Komisi bylo přínosné, kdyby spolupracovala s členskými státy a vysokými školami, pokud jde o potřeby seniorů v oblasti dovedností a o způsoby, jak na tyto potřeby reagovat, například vytvořením institucionálních vazeb s vysokými školami s cílem umožnit seniorům přístup ke kursům přes Internet (massive open online course, MOOC).

3.6.5.

3.6.5.1.

Výbor stejně jako Parlament (8) uznává nutnost „překonat genderové stereotypy“, bere na vědomí „významný potenciál žen inovátorek a podnikatelek a úlohu, již mohou hrát v procesu digitální transformace,“ a usiluje o „jejich zapojení do informační společnosti a účast na jejím chodu“. Výbor si je vědom toho, že pracovní kariéry seniorek byly v mnoha případech poznamenány přerušeními, a proto jsou ženy v důchodovém věku stiženy chudobou častěji než muži. K této skutečnosti je třeba přihlédnout při vypracovávání opatření zaměřených na začlenění žen do digitálního světa seniorů.

3.6.5.2.

Výbor stejně tak „uznává potenciál digitálního jednotného trhu pro to, aby byla pro všechny občany, včetně osob se zvláštními potřebami, seniorů, lidí z řad menšin a dalších občanů ze zranitelných skupin obyvatel, zajištěna dostupnost všech aspektů digitální ekonomiky a účast na ní,“ (9) ale přivítal by, kdyby „senioři“ zůstali hospodářskými subjekty, aniž by byli stigmatizování a označováni za „osoby se zvláštními potřebami“.

3.6.5.3.

Výbor přivítal návrh směrnice o přístupnosti (10), avšak vyjadřuje politování nad průtahy při jejím vypracovávání i nad tím, že nebyla ratifikována Marrákešská smlouva. Dostupností v digitální oblasti rozumí dostupnost jak hardwaru, tak softwaru. Přeje si zjednodušené ovládání pro seniory, uzpůsobenější a vícejazyčný software a veřejné prostory, které nabízejí přístup k digitálním technologiím a vytvářejí vazby mezi lidmi. Pro zranitelné osoby jsou sociální vazby zcela zásadní.

3.6.6.

EHSV doporučuje, aby evropský program Erasmus+ obsahoval složku „senioři“, jež by mohla představovat platformu pro výměnu osvědčených postupů nazvanou například „SENEQUE – Seniors Equivalent Erasmus“.

3.6.7.

Podpora kreativity a inovace v každém věku prostřednictvím digitalizace, přičemž senioři nejlépe vědí, co potřebují, a mohou v tomto směru dát vodítka jednotlivcům a organizacím poskytujícím pomoc.

—

EHSV navrhuje partnerství veřejného a soukromého sektoru, jehož přínos spočívá v lidském kapitálu, a to díky bezplatným kurzům pro seniory, které by byly financovány velkými společnostmi působícími na poli IKT v rámci jejich politiky v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Tyto kurzy by byly poskytovány zaměstnancům, kteří odcházejí do důchodu, a také všem ostatním seniorům a byly by pořádány ve všech veřejných školách v členských státech v době, kdy neprobíhá výuka.

—

V EU chybí digitální dovednosti (900 000 neobsazených pracovních míst). (11) Rekvalifikace pracovníků ve vyšším věku by mohla přispět ke zlepšení situace, kterou je třeba vyhodnocovat s ohledem na globální konkurenci. Podpora digitálního podnikání, vzdělávání a nových podniků a rozvoj dovedností a dobrých životních podmínek pro všechny vyžaduje značné veřejné investice.

—

V době masové nezaměstnanosti umožňuje hospodářství 4.0 seniorům vytvářet sítě a nové podniky i trvalá lokální pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou, například v oblastech jako jsou pečovatelské a zdravotnické služby, podpora nezávislosti či prevence (12).

—

V kontextu ekonomiky sdílení v jejích různých podobách nezaujímá EU jasný zásadní postoj ke zneužívání dominantního postavení na trhu a jeho slučitelnosti s cílem „sociálně tržního hospodářství“, přestože rostoucí podíl dotčené pracovní síly stojí de facto mimo zákon, co se pracovního práva týče. Seniorům hrozí, že je dopad digitalizace na sociální soudržnost zasáhne více než ostatní.

3.8.1.

Digitalizace umožňuje uplatňovat k sociálním vztahům, a především k věku, přístup směřující jak shora dolů, tak zdola nahoru.

3.8.2.

Ekonomika sdílení může sblížit osoby prostřednictvím učebních metod, jež podporují všechny formy inteligence, a inovativních zdravotních řešení, jež zdravotně postiženým nebo starším osobám umožňují plné zapojení do společnosti a to, aby byli aktivní, přestože nejsou mobilní („ubiquitous“).

3.8.3.

Zároveň však také mění uspořádání pracovních vztahů. Se stárnutím společnosti digitalizace zásadním způsobem proměňuje to, co od druhé světové války tvořilo soudržnost evropských společností: systémy solidarity, které absorbovaly dopady krizí (jako v roce 2008).

3.8.4.

Vztah podřízenosti zaměstnanců je destabilizován revolucí 4.0, činnostmi v rámci sítě, nárůstem počtu seniorů a stíráním „hranic“. Zároveň je asi 10 % počítačově zdatných seniorů sice připojeno k internetu, ale žije v chudobě. Tito senioři by se opět mohli stát „starými“ lidmi, kteří se o sebe nemohou postarat (nukleární rodiny), jak tomu bylo v minulých stoletích. Je tedy přechod s předáním znalostí vůbec možný?

3.8.5.

Pro digitální sociálně tržní hospodářství podporující začlenění (13) všech osob je zcela zásadní zachování důchodových systémů. Do roku 2060 bude nezbytné, aby tyto systémy stavěly na jiném základě než na placené práci, přičemž je nutné se vyhnout nebezpečím spojeným s penzijními fondy. Bude třeba se hluboce zamyslet nad základem příspěvků a přerozdělením bohatství, abychom své myšlení i mentalitu připravili na změny.

21.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 389/35

Zpravodaj:

Antonio LONGO

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) připomíná – čtyři roky po vstupu nařízení o evropské občanské iniciativě v platnost – ústřední úlohu občanů v evropském projektu a schopnost tohoto nástroje přispět k odstranění demokratického deficitu tím, že podporuje aktivní občanství a participativní demokracii.

1.2.

Výbor souhlasí s postojem, jejž zaujal Evropský parlament, Výbor regionů a evropská veřejná ochránkyně práv, a je přesvědčen, že vlivem nařízení o evropské občanské iniciativě dosud nebyl plně využit potenciál této iniciativy. Požaduje proto přezkum nařízení.

1.3.

EHSV zjistil značné technické, právní a byrokratické problémy a také zjevné přetížení Evropské komise pravomocemi, jež jí u úspěšných iniciativ brání v plném šíření, provádění a následné činnosti.

1.4.

Výbor navrhuje přijmout v rámci přezkumu nařízení tato opatření:

1.4.1.

Umožnit výborům občanů zahájit sběr prohlášení o podpoře v den, který si samy zvolí.

1.4.2.

Právně uznat výbory občanů, aby se omezila trestní odpovědnost organizátorů na úmyslné protiprávní jednání a závažné pochybení, podle vzoru směrnice 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí.

1.4.3.

Zřídit jednotné kontaktní místo – fyzické a na internetu –, kde budou občané moci získat informace a poradenství týkající se předkládání iniciativ.

1.4.4.

Prošetřit návrhy na snížení minimální věkové hranice pro podporu evropských občanských iniciativ a účast v nich, jak požaduje Parlament a Výbor regionů.

1.4.5.

Vyřešit zjevný střet zájmů uvnitř Komise oddělením úloh „institucionálního poradce“ a „soudce“. EHSV v této souvislosti znovu opakuje, že je připraven pokračovat ve svém úsilí v rámci již započatých iniciativ, a může být přirozeným kandidátem na úlohu zprostředkovatele a institucionálního poradce.

1.4.6.

Zaručit odpovídající následnou činnost u úspěšných iniciativ tím, že se od Komise bude požadovat, aby do 12 měsíců od skončení kampaně vypracovala legislativní návrh nebo dostatečně odůvodnila své rozhodnutí návrh nepředložit. Výbor žádá, aby v případě, kdy nebude návrh předložen, vyvinul Evropský parlament na Komisi tlak v souladu s článkem 225 SFEU.

1.5.

EHSV zdůrazňuje, že některé problémy nevyžadují přezkum nařízení, a proto by měly být zavčas vyřešeny, aby neodrazovaly potenciální navrhovatele. Výbor si přeje, aby se za účelem zvýšení účinnosti a uživatelské vstřícnosti tohoto nástroje provedly následující kroky:

1.5.1.

Komise musí za účelem zvýšení transparentnosti postupu registrace zavést jasné a jednoduché postupy a nabízet podrobné odpovědi a možná řešení v případech, kdy iniciativu považuje za nepřípustnou, aby ji výbory mohly upravit a předložit znovu.

1.5.2.

Komise musí pokračovat v jednáních s členskými státy za účelem zjednodušení, omezení a sjednocení systému vnitrostátních předpisů pro shromažďování údajů. Výbor zejména navrhuje, aby se omezily požadavky na předkládání dokladů totožnosti a všem občanům se umožnilo podepsat iniciativy v zemi svého bydliště.

1.5.3.

Učinit stálým bezplatný software pro online sběr prohlášení o podpoře (1), který zjednodušuje sběr a katalogizaci prohlášení o podpoře a jejich ověřování vnitrostátními orgány. Bylo by rovněž vhodné učinit tento nástroj dostupným i pro osoby se zdravotním postižením.

1.6.

Výbor, maje na paměti obecnější cíl šíření evropské občanské iniciativy a její vyšší využívání, doporučuje:

1.6.1.

Posílit postupy informování a zvyšování povědomí o nástroji evropské občanské iniciativy prostřednictvím ad hoc kampaní, tím, že se výborům občanů umožní informovat signatáře o dosažených výsledcích, a zejména pomocí většího úsilí Komise, pokud jde o lepší publicitu následné činnosti u úspěšných iniciativ.

1.6.2.

Zaručit mnohojazyčnost a prošetřit nové způsoby propojení online sběru podpisů se sociálními a digitálními médii s cílem oslovit širší publikum.

1.6.3.

V zásadě umožnit každému občanovi EU být navrhovatelem evropské občanské iniciativy zaručením možnosti nést nezbytné náklady na kampaň v případě, že byla evropská občanská iniciativa formálně zaregistrována.

1.7.

Výbor navrhuje vytvořit ve Výboru – podle vzoru Evropského fóra pro migraci – institucionální fórum o účasti evropských občanů, které by se stalo trvalým místem pro diskusi a debatu, a využít přitom zkušeností získaných u příležitosti dne evropské občanské iniciativy. Toto téma by mohlo být předmětem konkrétního, podrobnějšího návrhu, jímž by se EHSV mohl zabývat v dalším ad hoc stanovisku z vlastní iniciativy.

2.1.

Právo na evropskou občanskou iniciativu bylo zavedeno Lisabonskou smlouvou (2) jako inovativní nástroj nadnárodní participativní demokracie. Umožňuje jednomu milionu evropských občanů z nejméně sedmi členských států vyzvat Evropskou komisi, aby předložila návrh právního předpisu týkajícího se některé ze záležitostí, jež spadají do pravomocí EU. Účelem je aktivně zapojit občany do evropského rozhodovacího procesu tím, že se jim poskytne nepřímá forma práva na legislativní podnět.

2.2.

Pravidla a postupy, kterými se řídí evropská občanská iniciativa, jsou stanoveny v nařízení EU, které bylo přijato 16. února 2011 a vstoupilo v platnost 1. dubna 2012 (3).

2.3.

Evropskou občanskou iniciativu mohou zorganizovat/podepsat všichni občané Unie, kteří dosáhli věku, kdy mají právo volit ve volbách do Evropského parlamentu (4). Iniciativy nemohou provádět organizace, mohou je však podporovat, pokud tak činí plně transparentním způsobem.

2.4.

Postup stanovený pro evropskou občanskou iniciativu lze shrnout do tří fází:

2.4.1.

V počáteční fázi se ustaví výbor občanů (5), iniciativa se formálně zaregistruje (6), přičemž musí Komise posoudit její přípustnost (7) a musí se potvrdit online systém sběru podpisů (8).

2.4.2.

Ve fázi sběru je potřeba získat během 12 měsíců 1 milion prohlášení o podpoře (podpisů) z nejméně 7 členských států EU (9). Tento výsledek musí potvrdit příslušné vnitrostátní orgány (10).

2.4.3.

Ve fázi předložení posoudí Komise iniciativu poté, co se setká s organizátory a uskuteční se veřejné slyšení v Evropském parlamentu. Komise odpoví do tří měsíců formou konkrétního sdělení a rozhodne, zda návrh přijme a zahájí legislativní postup.

3.1.

K dnešnímu dni podepsalo nějakou evropskou občanskou iniciativu více než 6 milionů evropských občanů. Nicméně z 56 předložených iniciativ jich Komise registrovala pouze 36, z nichž pouhé 3 získaly alespoň milion podpisů (11). Z žádné úspěšné iniciativy nevzešel nový legislativní návrh, i když Komise v některých případech zohlednila postoj veřejnosti ke specifickým aspektům.

3.2.

Značné technické, právní a byrokratické potíže, s nimiž se organizátoři setkali, a minimální legislativní dopad úspěšných iniciativ od základů podrývají důvěryhodnost nástroje evropské občanské iniciativy. Důkazem je drastické snížení počtu zaregistrovaných iniciativ – ze 16 v roce 2012 na 5 v roce 2015 (12) – a počtu shromážděných prohlášení o podpoře – z více než 5 milionů v roce 2012 na několik tisíc v roce 2015 (13).

3.3.

Mnoho organizátorů a zástupců organizované občanské společnosti (14) během těchto čtyř let kritizovalo nedostatky a nepružnost tohoto nástroje, který byl zamýšlen jako jasný, jednoduchý a uživatelsky vstřícný. Tyto zásady byly potvrzeny na veřejném slyšení, které uspořádal EHSV dne 22. února 2016.

3.4.

V únoru 2015, tři roky po vstupu nařízení v platnost, předložil Evropský parlament studii (15) o stavu jeho provádění a vyjádřil přání, aby bylo přezkoumáno. Závěry této studie byly v říjnu 2015 přejaty v usnesení (16), v němž Parlament oficiálně předložil tento požadavek Komisi a uvedl jasné a konkrétní návrhy.

3.5.

Evropská veřejná ochránkyně práv navrhla v březnu 2015 – na základě šetření za účelem ověření skutečného fungování postupu, jímž se řídí evropská občanská iniciativa, a úlohy a povinností Komise – 11 pokynů, jejichž cílem je zlepšení iniciativy (17).

3.6.

Výbor regionů přijal v říjnu 2015 stanovisko, v němž také souhlasil s rychlým a výrazným přezkumem nařízení (18).

3.7.

Komise v reakci na četné žádosti o změnu nařízení zveřejnila v dubnu 2015 v souladu s nařízením zprávu (19) o výsledcích, kterých bylo do té doby dosaženo, a následně pak v únoru 2016 dokument (20) navazující na návrhy předložené Parlamentem. Komise v obou případech několikrát odmítla jakoukoliv možnost přezkumu platného nařízení v blízké době, přestože uznala různé potíže, s nimiž se navrhovatelé iniciativ setkávají, a připustila možnost zlepšit provádění stávajícího regulačního rámce.

3.8.

Mezi evropskými institucemi, organizátory a zástupci organizované občanské společnosti již převládá názor, že evropská občanská iniciativa i přes některé pozitivní výsledky ještě zdaleka nedosáhla celého svého potenciálu, pokud jde o politický návrh a aktivní účast občanů.

3.9.

Hlavními problémy, které instituce a zúčastněné strany jednotně určily, jsou:

3.9.1.

Občané a vnitrostátní orgány nejsou o evropské občanské iniciativě dostatečně informováni (21).

3.9.2.

Výbory občanů se ve fázích registrace a sběru prohlášení o podpoře setkaly s mnoha technickými, právními nebo byrokratickými překážkami, které měly negativní vliv na výsledek iniciativy.

3.9.3.

Občané, kteří chtěli podepsat nějakou iniciativu, se setkali s mnoha potížemi spojenými s jednotlivými vnitrostátními právními předpisy týkajícími se zpracování údajů.

3.9.4.

Komise nezohlednila několik málo úspěšných iniciativ při vypracovávání nových legislativních návrhů, ale pouze v legislativních iniciativách, které s nimi nepřímo souvisejí.

3.10.

Podrobnosti týkající se hlavních potíží, s nimiž se setkaly výbory občanů:

3.10.1.

Absence právního uznání výborů občanů. Tato skutečnost má negativní dopad na důležité praktické aspekty evropských občanských iniciativ, jako je např. získávání finančních prostředků či otevření běžného účtu. Kromě toho má fakt, že jsou navrhovatelé osobně odpovědní za jakoukoli škodu způsobenou při organizaci evropské občanské iniciativy (22), odrazující účinek.

3.10.2.

Příliš přísné uplatňování kritérií přípustnosti evropské občanské iniciativy. Během první fáze postupu – registrace iniciativy – prohlásila Komise zhruba 40 % iniciativ za nepřípustné (23). Podle Evropského parlamentu je vhodné důkladně prošetřit vnitřní střet zájmů v Komisi, která má na jedné straně povinnost informovat organizátory a posoudit přípustnost iniciativy a na druhé straně je adresátem samotné iniciativy (24).

3.10.3.

Překrývání činností v harmonogramu evropské občanské iniciativy. Doba potřebná k potvrzení online systémů sběru v každém členském státě zkracuje již tak krátkou dobu 12 měsíců, během níž se sbírají prohlášení o podpoře.

3.10.4.

Nedostatečná podpora ze strany Komise, zejména ve fázi spuštění a vedení iniciativy. Zvláštní pozornost si zaslouží hostitelské služby a software pro online sběr prohlášení o podpoře, jež bezplatně nabízí Komise, a potíže organizátorů při vypracovávání a šíření dokumentace v několika jazycích.

3.10.5.

Vedení evropské občanské iniciativ je nákladný proces. To dokládá skutečnost, že tři úspěšné iniciativy měly podporu velkých organizací občanské společnosti, které technicky, organizačně a finančně podporovaly jejich činnost. Mnoho organizátorů upozornilo na potřebu větší podpory ze strany EU pro spuštění kampaně, aby nebyla narušena základní zásada evropské občanské iniciativy.

3.10.6.

Přílišná přísnost, pokud jde o sběr a zpracování osobních údajů. V některých členských státech odrazují příslušná pravidla od organizování a podporování nových iniciativ. V některých zemích navíc právní předpisy pro sběr údajů stanoví, aby se započítávaly pouze podpisy občanů s pobytem na území daného státu, čímž zbavují zhruba 11 milionů lidí práva na účast (25).

3.10.7.

Nedostatečné zapojení navrhovatelů při následné činnosti. Vzhledem ke slabé činnosti navazující na úspěšné iniciativy se setkání a slyšení nezdají dostatečná k tomu, aby vedla ke konkrétním legislativním opatřením ze strany Komise.

3.11.

Rok 2016 je pro evropskou občanskou iniciativu rozhodujícím rokem v rámci procesu, který by mohl vést k jejímu přezkumu. Toto stanovisko z vlastní iniciativy je příspěvkem EHSV k tomuto procesu a uznává, že tento velmi důležitý a inovativní nástroj má obrovský nevyužitý potenciál pro evropské rozhodovací procesy a z pohledu skutečného evropského občanství.

4.1.

EHSV jakožto most mezi evropskými institucemi a organizovanou občanskou společností byl již od počátku zapojen do diskuse o evropské občanské iniciativě. Dokazují to dosud přijatá stanoviska (26) a zřízení ad hoc skupiny, která průběžně sleduje vývoj a uplatňování tohoto práva (27).

4.2.

Výbor se rovněž aktivně účastní procesu evropské občanské iniciativy (28), v němž má dvojí úlohu: zprostředkovatele iniciativ a institucionálního poradce. Z iniciativ a schopností EHSV lze připomenout:

4.2.1.

Den evropské občanské iniciativy, pořádaný každoročně s cílem posoudit se všemi zúčastněnými subjekty stav provádění a účinnost iniciativy. Tato akce mimoto usnadňuje výměnu osvědčených postupů a vytváření sítí mezi navrhovateli a dalšími zúčastněnými stranami.

4.2.2.

Vytvoření vlastního útvaru, tzv. „ICE helpdesk“, který nabízí mimo jiné překlady popisu iniciativ, které byly schváleny Komisí, do úředních jazyků EU.

4.2.3.

Zpřístupnění vlastních místností za účelem podpory šíření kampaní.

4.2.4.

Vypracování praktické příručky k informování o evropské občanské iniciativě a k její podpoře (nyní již třetí vydání) (29). Výbor kromě toho přisuzuje evropské občanské iniciativě klíčovou úlohu v jiné publikaci nazvané Evropský pas k aktivnímu občanství (30), jejímž smyslem je informovat evropské občany o jejich právech a stimulovat nadnárodní participativní demokracii.

4.2.5.

Vytvoření veřejného archívu akademické a vědecké dokumentace týkající se evropské občanské iniciativy (2016), který mohou zdarma konzultovat všichni občané.

4.2.6.

Prezentace všech úspěšných zaregistrovaných iniciativ, které nejsou v rozporu s oficiální politikou Výboru, uvedenou v jeho stanoviscích, na plenárním zasedání nebo případně ve specializované sekci. EHSV jim tak poskytuje odpovídající zviditelnění, i když zaujímá neutrální postoj.

4.2.7.

EHSV se prostřednictvím svých delegátů účastní slyšení k úspěšným iniciativám, která pořádá Evropský parlament, a přispívá k analýze a podrobnému šetření těchto iniciativ, jež provádí Komise.

5.1.

EHSV znovu vyjadřuje důraznou podporu evropské občanské iniciativě. Čtyři roky po vstupu nařízení o evropské občanské iniciativě v platnost zaznamenáváme povzbudivé údaje, pokud jde o účast, ale také obrovský nevyužitý potenciál. Výbor se v této souvislosti domnívá, že správné a plné provádění evropské občanské iniciativy může pomoci překlenout zvětšující se propast mezi občany a Evropskou unií.

5.2.

EHSV sdílí názory, které již vyjádřil Evropský parlament, Výbor regionů a evropská veřejná ochránkyně práv, tedy že částečné a omezené provádění evropské občanské iniciativy je důsledkem řady faktorů. Setkáváme se především s technickými, právními a byrokratickými omezeními, ale také se zjevným institucionálním zkratem vyplývajícím z přetížení Evropské komise pravomocemi a odpovědnostmi.

5.3.

EHSV mimo jiné podotýká, že Komise některé tyto problémy úspěšně vyřešila, jako v případě poskytování softwaru pro online sběr prohlášení o podpoře zdarma, zatímco jiné nelze bohužel řešit bez přezkumu nařízení.

5.4.

Výbor proto vyzývá Komisi, aby se angažovala na dvou frontách: 1) zavčas vyřešila nebo odlehčila nejtriviálnější a nejzjevnější technické a byrokratické problémy; 2) co nejdříve předložila návrh reformy daného nařízení, aby se řešily nejsložitější institucionální, právní a organizační problémy.

6.1.

EHSV předkládá za účelem zjednodušení a zefektivnění nástroje evropské občanské iniciativy následující návrhy na reformu nařízení:

6.1.1.

Umožnit výborům občanů zahájit sběr prohlášení o podpoře v den, který si samy zvolí. Je to zásadní k tomu, aby sběr podpisů probíhal skutečně 12 měsíců.

6.1.2.

Právně uznat výbory občanů, a udělit jim v případě potřeby zvláštní status, aby se omezila trestní odpovědnost organizátorů na úmyslné protiprávní jednání a závažné pochybení, podle vzoru směrnice 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí.

6.1.3.

Zřídit jednotné kontaktní místo – fyzické a na internetu –, kde budou občané, kteří mají zájem, moci získat informace a poradenství týkající se předkládání iniciativ. Je velmi důležité poskytnout výborům občanů odpovídající technickoprávní pomoc, aby se usnadnilo předkládání návrhů a zvýšil se podíl přípustných návrhů.

6.1.4.

Prošetřit návrhy na snížení minimální věkové hranice pro podporu evropských občanských iniciativ a účast v nich, jak požaduje Parlament a Výbor regionů, aby mladí lidé dostali příležitost aktivně se zapojit do procesu budování Evropské unie.

6.1.5.

Oddělit úlohy „institucionálního poradce“ a „soudce“, které nyní obě vykonává Komise. To je zásadní pro vyřešení zjevného střetu zájmů uvnitř Komise a podporu úplného a účinného provádění nástroje evropské občanské iniciativy.

6.1.5.1.

EHSV potvrzuje, že je připraven pokračovat ve svém úsilí v rámci již započatých iniciativ, a může být přirozeným kandidátem na úlohu zprostředkovatele a institucionálního poradce.

6.1.6.

Zaručit odpovídající následnou činnost u úspěšných iniciativ. V souladu s právem Komise na iniciativu se od Komise žádá, aby do 12 měsíců od skončení kampaně vypracovala legislativní návrh nebo dostatečně odůvodnila své rozhodnutí návrh nepředložit. Výbor žádá, aby v případě, kdy nebude návrh předložen ve stanovené lhůtě, vyvinul Evropský parlament na Komisi tlak v souladu s článkem 225 SFEU. Komise bude kromě toho muset navázat užší vztah s navrhovateli těchto iniciativ jdoucí nad rámec pouhých slyšení konaných v Evropském parlamentu, aby se zaručilo, že předložený návrh bude splňovat očekávání těch, kteří ho podpořili.

6.2.

Výbor dále poukazuje na to, že by Komise měla:

6.2.1.

Zvýšit transparentnost a účinnost postupu registrace. Komise by především měla hrát proaktivnější úlohu a nabízet podrobné odpovědi a možná řešení v případech, kdy iniciativu považuje za nepřípustnou, aby ji výbory mohly upravit tak, aby splňovala kritéria stanovená platnými předpisy.

6.2.2.

Pokračovat v jednáních s členskými státy za účelem zjednodušení, omezení a sjednocení systému vnitrostátních předpisů pro shromažďování údajů, který je potřebný k podpisu prohlášení o podpoře. Výbor zejména navrhuje, aby se minimalizovaly požadavky na předkládání dokladů totožnosti a všem evropským občanům se umožnilo podepsat iniciativy v zemi svého bydliště (31).

6.2.3.

Učinit stálým bezplatný software pro elektronické systémy sběru, který zjednodušuje sběr a katalogizaci prohlášení o podpoře a jejich ověřování vnitrostátními orgány. Bylo by rovněž vhodné učinit tento nástroj dostupným i pro osoby se zdravotním postižením.

6.3.

Výbor konkrétně doporučuje:

6.3.1.

Posílit postupy informování a zvyšování povědomí o evropské občanské iniciativě. Tohoto cíle by mělo být dosaženo především prostřednictvím ad hoc kampaní podporovaných Komisí a členskými státy. V této souvislosti se dále navrhuje umožnit výborům občanů informovat příslušné podporovatele o vývoji kampaně a o jejích výsledcích (po jejich předchozím schválení). Něco podobného platí pro Komisi, která musí dělat lepší reklamu následné činnosti u úspěšných iniciativ a informovat o ní především výbory občanů.

6.3.2.

Zaručit mnohojazyčnost jakožto nezbytný předpoklad dosažení vysoké míry účasti a prošetřit nové způsoby propojení online sběru podpisů se sociálními a digitálními médii s cílem oslovit širší publikum.

6.3.3.

V zásadě umožnit každému občanovi EU být navrhovatelem evropské občanské iniciativy zaručením možnosti nést nezbytné náklady na kampaň v případě, že byla evropská občanská iniciativa formálně zaregistrována.

6.4.

Výbor rovněž navrhuje vytvořit ve Výboru – podle vzoru Evropského fóra pro migraci – institucionální fórum o účasti evropských občanů, které by se stalo trvalým místem pro diskusi a debatu, a využít přitom zkušeností získaných u příležitosti dne evropské občanské iniciativy. EHSV by z důvodu zajištění odborné účasti na toto fórum pozval mj. zástupce zúčastněných institucí, jednoho zástupce z každého výboru občanů, jehož iniciativa byla formálně zaregistrována, a zástupce všech zúčastněných stran. Toto téma by mohlo být předmětem konkrétního, podrobnějšího návrhu, jímž by se EHSV mohl zabývat v dalším ad hoc stanovisku z vlastní iniciativy.

21.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 389/43

Zpravodaj:

Daniel MAREELS

Spoluzpravodaj:

Giuseppe GUERINI

1.1.

EHSV vítá „akční plán v oblasti DPH“ s cílem přejít na konečný režim DPH v EU a podporuje jednak jeho cíle, jednak i přístup založený na 4 pilířích v rámci krátkodobé a střednědobé perspektivy. Je načase podniknout kvalitativní krok směrem kupředu (zásadní posun), aby tak byl podpořen jednotný trh a aby se přispělo k tvorbě pracovních míst, růstu, investicím a konkurenceschopnosti.

1.2.

Výbor považuje za důležité, aby se usilovalo o provedení všech částí akčního plánu jakožto nedělitelného celku. To platí zejména pro přechod na konečný režim DPH. O jeho účinné provedení, které je v akčním plánu stanoveno pouze ve druhé fázi a podmíněno samostatným zhodnocením členskými státy, je třeba v každém případě a během přiměřeně dlouhé doby usilovat, jinak hrozí, že by tím mohly utrpět stanovené cíle.

1.3.

V souvislosti s první fází stanovenou v akčním plánu, která se nyní omezuje na určité dodávky zboží, vyzývá Výbor všechny zúčastněné strany k tomu, aby prošetřily, jak by v novém režimu mohly být služby poskytovány rychleji, což by rovněž zmírnilo problémy, které se k této (přechodné) fázi pojí. Rovněž by bylo možné zamyslet se nad metodami, jak do DPH obecněji začlenit finanční služby.

1.4.

Z pohledu Výboru musí transformace současného režimu vést ke konečnému systému DPH, který bude jasný, soudržný, pevný a vyvážený a rovněž přiměřený a dokáže obstát v budoucnu. Výbor v této souvislosti podporuje návrh zvolit za základ konečného systému DPH princip země určení, neboť se tak vytvoří rovné podmínky pro všechny dodavatele na tentýž vnitrostátní trh a na trhu bude méně docházet k narušením.

1.5.

Podle Výboru by se také měla ve zvýšené míře věnovat pozornost vstřícnému přístupu k podnikání ve prospěch podniků a zejména malých a středních podniků. I přes inovace a zjednodušení, které byly v akčním plánu navrženy, panují nemalé obavy ohledně složité a komplexní povahy budoucí úpravy a velké administrativní zátěže, která může její provedení doprovázet.

1.6.

I přes srozumitelnost a právní jistotu, která musí hrát při vypracovávání konečného systému DPH ústřední úlohu, Výbor poukazuje na to, že je třeba nadále zvažovat další a doplňující zjednodušení a snížení administrativní zátěže, při nichž je možné zohlednit proporcionální přístup ve prospěch malých a středních podniků, aniž by tím zároveň byl ohrožen vyvážený charakter a další nezbytné vlastnosti konečného systému DPH. V ideálním případě je třeba je zapojit již od samého počátku tvorby tohoto systému.

1.7.

Dále je také třeba zvážit rozsáhlé a moderní poskytování užitečných informací ve prospěch podniků, například prostřednictvím webového portálu. Zejména malým podnikům to musí pomoci rovnocenně konkurovat jiným podnikům a dodavatelům z veřejného sektoru. V obecnější rovině jde o to zjednodušit a zatraktivnit přeshraniční činnosti v rámci EU pro všechny podniky, zejména pro malé a střední podniky.

1.8.

EHSV vítá značnou pozornost věnovanou zamezení výpadku příjmů z DPH a náchylnosti k podvodům u této daně, už proto, že tyto částky v současné době dosahují vysokých úrovní až 170 miliard EUR ročně. Je důležité, aby byla těmto cílům věnována přednostní pozornost a aby byly rychle dosaženy výsledky, mimo jiné prostřednictvím lepší spolupráce mezi správci daně, jakož i celními orgány v rámci EU a třetími zeměmi, prostřednictvím účinnější daňové správy a silnější role sítě Eurofisc a posílení dobrovolného dodržování pravidel a lepšího výběru daně.

1.8.1.

Podle Výboru by členské státy měly zvýšit kapacitu svých správců daně ve všech oblastech: jak lidské, tak finanční či technické. Musí jim to umožnit poskytnout záruku dobrého a řádného fungování nového režimu, aby rovněž ubylo podvodů.

1.8.2.

I přes opatření, která v tomto ohledu stanovuje akční plán, klade Výbor otázku, zda by v tomto směru nemělo být vynaloženo ještě více a jiných prostředků, po vzoru několika nedávných mezinárodních dohod ve věci automatické výměny informací v souvislosti s přímým zdaněním.

1.8.3.

Ve stejném duchu je podle EHSV třeba věnovat značnou pozornost vnitřním rysům a vlastnostem konečného systému DPH v oblasti náchylnosti k podvodům. K vyváženějšímu a lépe přizpůsobenému systému DPH by měla jednotně vést nová pravidla, vhodný dohled a rozšířený dozor spolu s nezbytnými prostředky pro jejich dodržování, včetně prostředků soudních. V tomto rámci je také třeba zvážit stávající výjimku pro malé zásilky dovážené dodavateli ze zemí mimo EU, Výbor však v tomto ohledu podporuje diferencovanější přístup.

1.9.

Pokud jde o to dát boji proti podvodům konkrétní podobu, je podle Výboru třeba postupovat cíleně a přiměřeně. Je třeba brát ohledy na podniky „bona fide“ a nesmí jim být uložena žádné další nová nepřiměřená opatření.

1.10.

Výbor vítá pozornost věnovanou novému vývoji v oblasti elektronického obchodování i typů podniků. Jde o to vnést do tohoto prostředí jednoznačnost a srozumitelnost pro všechny zúčastněné strany, přičemž se bude zároveň dbát na rovné zacházení se všemi dodavateli, bez ohledu na to, zda se na tomto novém vývoji podílejí, nebo zda se drží tradičnějších kanálů a forem, a pro všechny jejich operace, ať už přeshraniční, nebo ne.

1.11.

Pokud jde o zvýšenou flexibilitu týkající se snížených sazeb ve prospěch členských států a o dvě možnosti, které v této souvislosti stanovuje akční plán, Výbor zatím svůj postoj nevyjádří, neboť je třeba více informací o navrhovaných možnostech, způsobu, jakým fungují, a pravidlech, kterými se řídí. Proto Výbor nyní dává přednost tomu stanovit pro budoucí režim několik kritérií. Musí skloubit flexibilitu a právní jistotu, musí jít o transparentní úpravu a v zájmu jednoduchosti musí zůstat množství nízkých sazeb a výjimek omezené. Za současných podmínek a na základě momentálně dostupných informací Výbor upřednostňuje možnost 1, neboť je nejvíce v souladu s výše uvedenými kritérii.

2.1.

Akční plán v oblasti DPH vytyčuje cestu k vytvoření jednotného prostoru DPH v EU. Tento prostor DPH musí být schopen podpořit jednotný trh, přispět ke stimulaci zaměstnanosti, růstu, investic a hospodářské soutěže a splňovat požadavky 21. století. Tento nový systém musí být jednodušší, odolnější vůči podvodům a vstřícnější k podnikům.

2.2.

Současný systém DPH je nesmírně roztříštěný a složitý, přinejmenším v přeshraničním kontextu. Nedokázal držet krok s výzvami nové globální, digitální a mobilní ekonomiky. Mezi očekávanými a skutečnými příjmy z DPH je velký rozdíl („výpadek příjmů z DPH“) a systém je náchylný k podvodům.

2.3.

Navrhovaný přístup je založen na modernizaci a „restartování“ DPH. Jiné přístupy se nepovažují za vhodné. Změny systému vyžadují jednomyslné rozhodnutí všech členských států.

2.4.

Akční plán zahrnuje čtveřici komponent a soubor alespoň 27 opatření (2). Několik z nich bylo vytvořeno v souladu s pokyny ke zlepšování právní úpravy (REFIT).

2.4.1.

Jádro akčního plánu a také jeho nejvýznamnější součást se bezpochyby týká nejdůležitějších zásad budoucího společného prostoru DPH. Cílem je přijít v roce 2017 s návrhem konečných pravidel.

2.4.1.1.

Konečný systém DPH bude založen na zásadě zdanění zboží a služeb v zemi určení (3), protože princip země původu se ukázal jako neproveditelný. To platí pro všechny operace, včetně přeshraničních transakcí. Způsob výběru daně se bude postupně vyvíjet směrem k systému, který bude odolnější vůči podvodům. Tyto návrhy by se provedly ve dvou krocích.

2.4.2.

Kromě toho existuje ještě několik současných a již probíhajících iniciativ. Jde o:

2.4.3.

Největší balíček se týká naléhavých opatření pro boj proti výpadkům příjmů z DPH a podvodům v oblasti DPH. Důraz se zde klade na:

2.4.4.

Konečným cílem je úsilí – v dlouhodobém výhledu – o politiku modernizovaných sazeb. Cílem je dát členským státům více svobody a flexibility, pokud jde o sazby, a zejména o snížené sazby. Iniciativy se uskuteční v roce 2017.

3.1.1.

EHSV vítá akční plán s cílem postoupit směrem ke společnému prostoru DPH v EU. Jde o ambiciózní, naléhavý a nezbytný akční plán, který zapadá do tvorby modernějšího a konkurenčnějšího jednotného trhu.

3.1.2.

EHSV podporuje přístup vycházející ze 4 komponent (4) s přístupem diferencovaným v průběhu času v krátkodobém a střednědobém horizontu. Jde o to odstranit nedostatky a mezery současného přechodného režimu a udělat kvalitativní krok kupředu (zásadní posun) v souladu s potřebami jednotného trhu.

3.1.3.

Výbor souhlasí s navrženým přístupem, podle něhož konečný systém DPH bude spočívat na zásadě země určení. Zároveň konstatuje, že nový systém musí být jasný, soudržný, pevný a vyvážený a rovněž přiměřený a musí dokázat obstát v budoucnu. V této souvislosti EHSV žádá Evropskou komisi, aby pro jistotu přezkoumala možnost zavedení všeobecného systému „přenesení daňové povinnosti“ (5) pro všechny přeshraniční transakce mezi podniky. Ačkoli v některých členských státech je již mechanismus „všeobecného systému přenesení daňové povinnosti“ za účelem omezení podvodů v oblasti DPH v souvislosti s určitými hospodářskými odvětvími používán, mohlo by univerzální uplatnění tohoto principu vést k přesunutí rizika podvodů v oblasti DPH do prodeje v maloobchodním sektoru.

3.1.4.

Je důležité, aby tento přechod na konečný režim proběhl v řádném rámci. Přitom je velmi důležité, aby došlo ke zlepšení výsledků vnitrostátních správců daně a jejich přeshraniční spolupráce a aby se řešila náchylnost systému k podvodům. S ohledem na lepší výběr DPH a boj proti podvodům je důležité podpořit vývoj a výměnu osvědčených postupů v celé EU. Bylo by proto rovněž možné uvažovat o zavedení lhůt pro vyúčtování DPH mezi členskými státy. Je třeba vyvinout maximální úsilí o co možná nejlepší odstranění výpadku příjmů z DPH. Je třeba jednak vyjít vstříc zájmům orgánů veřejné moci (řádné příjmy z DPH!) a jednak zlepšit rovné podmínky pro všechny dodavatele.

3.1.5.

Zároveň je nanejvýš důležité, aby byl systém upraven ve smyslu větší vstřícnosti k podnikům. V popředí zájmu by přitom měly být srozumitelnost a právní jistota. Kromě toho je důležité omezit administrativní zátěž, zejména pro malé a střední podniky, aniž by tím zároveň byl ohrožen vyvážený charakter a další nezbytné vlastnosti (6) konečného systému DPH. V této souvislosti je třeba vytvořit jednotné formuláře se zřetelem k vracení plateb DPH, jejich včasnému vyplácení a k dostupnosti systému sazeb DPH.

3.1.6.

Uplatnění zásady země určení dává členským státům možnost svobodně si určit sazby, nesmí to však vést k roztříštěnosti a zbytečné komplikovanosti systému. Doporučuje se proporcionální přístup ve prospěch malých a středních podniků. Dále je třeba počítat jak s novým vývojem přeshraničního obchodu, digitální a mobilní ekonomiky, tak i se všemi – stávajícími i moderními – typy podniků.

3.1.7.

Podle EHSV by úsilí o vytvoření politiky modernizovaných sazeb, která členským státům dává větší flexibilitu, pokud jde o snížené sazby (7), mělo v podstatě spadat pod cíl uplatnit zásadu „země určení“, protože v této situaci by obvykle mělo docházet k menšímu množství případů narušení obchodu. Je třeba omezit počet výjimek a s ohledem na zlepšení hospodářské účinnosti je stejným způsobem třeba pro účely DPH nakládat s veřejně a soukromě poskytovaným zbožím a službami (8). Čím širší je základ, na němž se DPH uplatňuje, tím nižší musí být sazba, aby bylo možné dospět ke stejným daňovým příjmům. Zároveň tak lze předejít hospodářským narušením.

3.1.8.

Pro EHSV je důležité, aby se tento akční plán plně prováděl ve své úplnosti, ve všech svých částech, tedy jako nedělitelný celek. Nejistota, která v této souvislosti nyní může panovat, není v souladu s úsilím o systém DPH pro jednotný trh a jako taková by mohla ohrozit stanovené cíle. Podle EHSV je třeba do akčního plánu začlenit všechny nezbytné záruky pro splnění těchto cílů. To platí zejména pro přechod na konečný systém DPH ve dvou fázích, přičemž druhá fáze (9) se má nyní odvíjet od samostatného hodnocení a rozhodnutí členských států. Účinné provedení konečného systému DPH, prostřednictvím druhé fáze, je v každém případě třeba uskutečnit v přiměřené lhůtě.

3.1.9.

S ohledem na úplné uskutečnění akčního plánu vyzývá Výbor členské státy, aby se zřetelem k výměně údajů zintenzivnily a prohloubily spolupráci a aby vybudovaly důvěru v úsilí, které je vyvíjeno na poli provádění textů a zvýšení příjmů z DPH. Podle EHSV proto musí členské státy posílit kapacity svých správců daně, kteří musí mít k dispozici dostatečné prostředky jak v oblasti lidských zdrojů, tak s ohledem na finanční a technické možnosti (mimo jiné v oblasti IKT). Výbor požaduje, aby Komise poskytla v této záležitosti podporu.

3.1.10.

Výbor očekává, že Komise v patřičnou dobu předloží hloubkové a komplexní posouzení dopadu navrhovaných opatření a akčního plánu jako celku. Nesmí v něm chybět důsledky pro malé a střední podniky, pro něž jejich složitost a administrativní zátěž představují velkou výzvu.

3.2.1.

EHSV souhlasí s volbou zásady země určení, když se tak vytvoří rovné podmínky pro všechny dodavatele na stejný vnitrostátní trh, bez ohledu na to, kde mají sídlo.

3.2.2.

Podle akčního plánu se bude zásada země určení v první fázi přechodu na konečný režim DPH uplatňovat pouze na zboží. V zájmu jednoduchosti a ve snaze vyhnout se dalším komplikacím Výbor Komisi a členské státy vyzývá, aby se zabývaly tím, jak by bylo možné do nového režimu zahrnout služby rychleji, a aby prozkoumaly metody, jak by mohly být do DPH obecněji zahrnuty finanční služby.

3.2.3.

Uplatňování nového systému s sebou přináší riziko další administrativní zátěže pro podniky, Výbor proto zdůrazňuje potřebu zjednodušených pravidel DPH, zejména pro malé a střední podniky, která by zároveň neohrozila vyvážený charakter systému. Zároveň je třeba věnovat značnou pozornost srozumitelnosti pravidel a právní jistotě.

3.2.4.

Přeshraniční rozšiřování vlastních činností v rámci EU musí být pro podniky jednoduché a lákavé. V případě přeshraničních transakcí ze zásady země určení vyplývá, že dodavatelé uplatní sazbu DPH, která odpovídá členskému státu jejich klientů, což může vést ke komplikacím a další zátěži. Tak se totiž možná budou muset zabývat systémy 27 jiných členských států. Aby bylo možné z toho plynoucí zátěž zvládat, je třeba zřídit veřejné informační systémy, jako je např. webový portál, v nichž budou mimo jiné uvedeny sazby, které platí v jednotlivých členských státech. Stejně tak je důležité, aby se podniky musely registrovat pouze v zemi, kde mají sídlo. EHSV proto vítá návrh Komise, jehož cílem je vyžadovat „povinnost registrace k DPH“ pouze v zemi, kde mají dotčené podniky sídlo, což jim umožní ušetřit odhadem částku přibližně 1 miliardy EUR.

3.3.1.

EHSV vítá pozornost věnovanou řešení výpadku příjmů z DPH a náchylnosti systému DPH k podvodům už proto, že ztráta orgánů veřejné moci vystoupala na 170 miliard EUR ročně, což představuje 15,2 % celkových příjmů z DPH. Jen přeshraniční podvody již představují 50 miliard EUR ročně.

3.3.2.

Je důležité tomuto cíli věnovat přednostní pozornost a rychle dosáhnout výsledků. I přes opatření, která na tomto poli uvádí akční plán, vyvstává podle EHSV otázka, zda by v tomto směru nemělo být vynaloženo ještě více a jiných prostředků, a to po vzoru nedávných mezinárodních dohod ve věci přímého zdanění, mezi jinými pokud jde o výměnu informací a plánů (10) Komise, jak čelit vyhýbání se daňovým povinnostem.

3.3.3.

Ve stejném duchu je podle EHSV třeba věnovat značnou pozornost vnitřním rysům a vlastnostem konečného systému DPH v oblasti náchylnosti k podvodům. Skutečnost, že podvody je možné citelně (11) snížit uplatněním systému dělených plateb DPH u přeshraničních operací, nesmí mít za následek to, že se problému dále nebudeme věnovat.

3.3.4.

K vyváženějšímu a lépe přizpůsobenému systému DPH by měla jednotně vést nová pravidla, vhodný dohled a rozšířený dozor spolu s nezbytnými prostředky pro jejich dodržování, včetně prostředků soudních.

3.3.5.

Pro EHSV je důležité, aby řešení výpadku příjmů z DPH a boj proti podvodům byly prováděny cíleně. Opatření k řešení tohoto výpadku musejí být v souladu se zásadou proporcionality a musejí zlepšovat fungování vnitřního trhu. Je třeba brát ohledy na podniky „bona fide“ a nesmí jim být uložena žádné další nová nepřiměřená opatření.

3.3.6.

Nedostatky a mezery současného systému, jako například výjimka pro dovoz malých zásilek od dodavatelů ze třetích zemí, vytvářejí nerovné podmínky, narušují trh a způsobují orgánům veřejné moci významné ušlé příjmy (odhadem ve výši 3 miliard EUR ročně). Pokud taková úprava z principu nezapadá do moderního evropského systému DPH, pak Výbor z pohledu nákladů podporuje diferencovaný přístup, který se pokud možno nebude dotýkat operací, které skutečně nenarušují trh, což se týká např. malých a ojedinělých zásilek nízké hodnoty pro čistě soukromé účely.

3.3.7.

Rovněž by bylo možné poučit se z minulosti. V tomto ohledu by bylo možné zvážit (v budoucnu) vhodnost rozsáhlého hodnocení systému DPH, nejen pravidel a fungování, ale zvážit šířeji i jeho soulad s potřebami hospodářství a orgánů veřejné moci, jakož i jeho přispění k evropskému projektu. Takové hodnocení by se mohlo konat v pravidelných intervalech.

3.4.1.

EHSV vítá pozornost, která je v akčním plánu věnována inovativním obchodním modelům a technologickému pokroku v čím dál více digitalizovaném prostředí. Obecněji řečeno je nezbytné zohledňovat veškerý významný a progresivní vývoj. Mohlo by to prospět také schopnosti konečného systému DPH obstát v budoucnosti.

3.4.2.

Podle EHSV jde o to, aby byla v tomto prostředí stanovena pravidla režimu DPH, aby byla zajištěna srozumitelnost a jistota pro všechny zúčastněné strany.

3.4.3.

Stejným způsobem je třeba dbát na to, aby se dostávalo stejného zacházení všem dodavatelům, kteří nabízejí – ať už přeshraničně, nebo ne – totéž zboží nebo služby, bez ohledu na to, zda se na tomto novém vývoji podílejí (digitální forma), nebo zda se drží tradičnějších kanálů a forem (fyzická forma). EHSV vyzývá k provádění zjednodušujících opatření, jako je např. společný práh DPH pro EU, která mají usnadnit činnost začínajícím podnikům v oblasti elektronického obchodování, a domnívá se, že by tato opatření měla být dostupná všem malým a středním podnikům.

3.5.1.

EHSV vítá a zdůrazňuje pozornost, která je v akčním plánu věnována malým a středním podnikům. Je důležité a nutné, aby plán stanovil provedení celé řady konkrétních opatření s přiměřenými a vhodnými pravidly pro malé a střední podniky. Na jiném místě v tomto stanovisku jsme se již k tomuto problému vyjádřili blíže.

3.5.2.

Výbor vítá snahu vytvořit obsáhlejší balíček zjednodušujících opatření ve prospěch malých a středních podniků. Záměry, které jsou v akčním plánu obsaženy, však vyžadují ještě bližší objasnění a prohloubení. Pro EHSV je důležité zapojit malé a střední podniky do tohoto procesu od samého začátku.

3.5.3.

Pro zemědělské podniky by bylo užitečné, aby se současná nepovinná možnost poskytnout kompenzace za již zaplacené DPH za určité nákupy stala povinností pro všechny členské státy. Zároveň je třeba zemědělské produkci přizpůsobit činnosti týkající se prodeje zemědělských produktů organizacemi zemědělských výrobců a jinými obdobnými subjekty.

3.6.1.

V souvislosti s větší flexibilitou týkající se snížených sazeb vyjadřuje Výbor obavy, že by to mohlo vést k větší roztříštěnosti sazeb DPH mezi jednotlivými členskými státy, což by bylo na úkor srozumitelnosti a použitelnosti systému, zejména pro malé a střední podniky.

3.6.2.

V souvislosti s možnostmi, které akční plán představuje, Výbor zatím svůj postoj nevyjádří, neboť potřebuje více informací o navrhovaných možnostech, způsobu, jakým fungují, a pravidlech, kterými se řídí. Proto Výbor nyní dává přednost tomu stanovit pro budoucí režim několik vlastností. Musí skloubit flexibilitu a právní jistotu, musí jít o transparentní úpravu a množství nízkých sazeb a výjimek musí zůstat omezené. Za současných podmínek a na základě momentálně dostupných informací Výbor upřednostňuje možnost 1 (12), neboť je nejvíce v souladu s výše uvedenými kritérii.

3.6.3.

EHSV požaduje, aby byla v budoucím konečném režimu DPH zvážena úloha a strategický význam sociálních podniků (13). V tomto smyslu by bylo možné zvážit revizi bodu 15 přílohy III směrnice 2006/112/ES nebo vložit nové ustanovení, které by zajistilo uplatnění snížené sazby pro sociální, zdravotní a vzdělávací služby pro méně majetné osoby poskytované zařízeními sociálního charakteru. Zejména by bylo třeba v novém režimu DPH zvážit možnost uplatňovat výjimky nebo snížené sazby na produkty a služby pro zdravotně postižené a znevýhodněné osoby.

3.6.4.

Rovněž je důležité zachovat stávající výjimky v oblasti DPH, které jsou již v několika členských státech uděleny dobrovolnickým organizacím, a to kvůli specifickému charakteru dotčených organizací a absenci přeshraničního významu.

3.6.5.

V rámci revidované směrnice o DPH by bylo též možné přezkoumat, zda by jednotlivé členské státy mohly uplatňovat vyšší sazbu DPH, než je základní sazba, na luxusní zboží, a pokud ano, jaká by v tomto případě měla platit pravidla.

3.6.6.

Směrnice Rady 2006/112/ES zavedla pro některé evropské ostrovy a odlehlé oblasti zvláštní snížené sazby DPH a odchylky, které mají vyvážit jejich trvalé přírodní, hospodářské a demografické znevýhodnění. Vzhledem k významu této daňové úpravy pro podniky na ostrovech a pro místní ekonomiku EHSV vyzývá, aby se v ní pokračovalo.

21.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 389/50

1.1.

EHSV velmi vítá sdělení nazvané Digitalizace evropského průmyslu (1). Celý balíček (2) považuje za první krok v rámci rozsáhlého evropského pracovního programu, který je třeba realizovat v úzké vzájemné spolupráci mezi všemi zainteresovanými stranami z veřejného i soukromého sektoru.

1.2.

EHSV oceňuje soudržnou a ambiciózní strategickou vizi průmyslové politiky, která je uvedena ve sdělení, a její zaměření se na čtyři klíčové záležitosti: 1) technologie a platformy, 2) normy a referenční architektury, 3) územní soudržnost představovanou sítí regionálních center pro inovace, 4) dovednosti na všech úrovních.

1.3.

Z analýzy provedené Komisí je patrná naléhavost. Zdůrazňují se v ní silné stránky evropského digitálního průmyslu, ale rovněž je v ní vyjádřena obava, že se přidaná hodnota může výrazně přesunout od průmyslových subjektů k vlastníkům soukromých digitálních platforem, a zdůrazňuje se v ní nedostatek společných norem a interoperabilních řešení. Existuje také velká potřeba digitálních dovedností.

1.4.

Průmysl 4.0 je v zásadě procesem „zdola nahoru“. Veřejný sektor by měl nicméně vytvořit strategické směry a hraje rozhodující úlohu jakožto regulátor, zprostředkovatel a poskytovatel finančních prostředků.

1.5.

Digitalizace a průmysl 4.0 mají zcela zásadní vliv na obchodní modely i celé prostředí, v němž podniky v současnosti působí. Zásadní význam má zvyšování povědomí a společné vědomí účelu všech zúčastněných stran: kromě podniků k nim patří také sociální partneři na všech úrovních, akademická obec, výzkumné ústavy, veřejné subjekty na regionální a místní úrovni, odvětví vzdělávání a spotřebitelé.

1.6.

Žádná evropská země nemůže v digitálním věku sama úspěšně využít všech příležitostí. Evropa jako celek je nejdůležitější rozsáhlý projekt, který lze srovnávat s tak velkými trhy, jako jsou USA a Čína. Digitalizace průmyslu vyžaduje sdílenou průmyslovou strategii pro EU a členské státy. Ta by měla posílit průmyslovou základnu Evropy, přilákat nové investice a relokalizovat investice a pracovní místa. Evropa se tak nebude odchylovat od cíle zvýšit průmyslovou výrobu do roku 2020 na 20 % svého HNP.

1.7.

Zásadní význam má spolehlivé a předvídatelné prostředí. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat začínajícím a rozšiřujícím se podnikům. Rada, konkrétně Rada pro konkurenceschopnost, by měla na základě podnětu EK naléhavě rozhodnout o strategii EU pro průmysl 4.0 a jednotném digitálním trhu, který odstraní současnou roztříštěnost vyplývající z existence 28 digitálních politik. Jednotný digitální trh by měl být nedílnou součástí zdokonaleného jednotného trhu, aby se zamezilo roztříštěnosti evropského digitálního prostředí.

1.8.

Klíčový význam má spolupráce. Vnitrostátní a regionální platformy pro průmysl 4.0 musí sdružovat všechny příslušné subjekty. V mezích společného rámce EU by měla každá rozvíjet vlastní specifické rysy. Je třeba podporovat všechny typy partnerství, součinnosti a seskupování, přeshraniční mechanismy a srovnávání na evropské úrovni.

1.9.

Ve stejném smyslu je třeba podporovat také partnerství veřejného a soukromého sektoru, významné projekty společného evropského zájmu (3) a iniciativy v oblasti elektronické veřejné správy.

1.10.

Prohlubující se rozdíly mezi členskými státy v oblasti průmyslové výroby a technologické výkonnosti jsou znepokojivé. EHSV naléhavě vyzývá, aby namísto toho řádně koncipovaná spolupráce zahájila sbližování.

1.11.

EHSV vítá plánované finanční prostředky ve výši 5 miliard EUR v oblasti výzkumu a vývoje určené pro IKT v rámci programu Horizont 2020, jakož i prostředky z celé řady dalších evropských fondů, například Junckerova investičního plánu. EK musí upřesnit, jakým způsobem budou tyto politické záměry uvedeny do praxe.

1.12.

Zjevně je zapotřebí značných dalších finančních prostředků. EK hovoří o investicích pouze do IKT ve výši 50 miliard EUR, což znamená, že veřejný a soukromý sektor v celé Evropě se do financování zapojí ve významném měřítku. Dosud není jasné, jakým způsobem budou tato finanční ustanovení v přiměřeném časovém rámci provedena.

1.13.

Klíčový význam má ve financování soukromý kapitál. Je třeba vybízet banky, aby v průmyslu 4.0 hrály svou úlohu. Vhodnou podporu by poskytl plnohodnotný evropský kapitálový trh.

1.14.

Výrobky upravené dle potřeb za ceny produktů sériové výroby budou pro uživatele a spotřebitele velmi výhodné. Pro většinu oblastí osobní spotřeby bude přínosná vyšší výkonnost a kvalita.

1.15.

Sdělení je bohužel příliš stručné, pokud jde o značné sociální důsledky digitalizace průmyslu. Výsledné účinky nelze předvídat. Aby se zabránilo rozdělení společnosti, je třeba věnovat zvláštní pozornost těm generacím a příjmovým skupinám, které mohou být silně zasaženy. Mnoha jiným se naskytnou nové příležitosti.

1.16.

Digitalizace bude mít zásadní dopady na trh práce a organizaci práce – například nárůst nerovnosti příjmů a omezení přístupu k systémům sociálního zabezpečení. Tyto jevy se mohou ukázat jako negativní, pokud se jim nebude patřičně čelit (4).

1.17.

K zajištění stabilních společenských vztahů, soudržné společnosti a motivované pracovní síly s dobrým vzděláním, důstojným příjmem a kvalitními pracovními místy je nutné aktivně zapojit všechny dotčené strany. Sociální a komplexní dialogy na všech úrovních – na úrovni evropské, vnitrostátní, regionální i podnikové – jsou nezbytné pro zajištění spravedlivé adaptace zaměstnanců zasažených digitalizací, přičemž profesní adaptace se musí včas předvídat a dostatečně podpořit.

1.18.

Existuje přímá vazba mezi vzdělávacími programy a zařízeními a sociální soudržností. Klíčovými tématy jsou moderní dovednosti a kvalifikace pro uživatele digitálních technologií a rekvalifikace. Podniky a sociální partneři by se měli do tvorby vzdělávacích programů pro všechny úrovně a formy vzdělávání důsledně zapojit.

1.19.

EHSV očekává, že Komise bude jednat jako katalyzátor tím, že bude efektivně provádět strategický plán. To znamená především účinnou koordinaci konkurenčních přístupů, aby se zabránilo nejistotě a roztříštěnosti trhu. Klíčový je jednotný digitální trh. Zásadní význam bude mít zrychlený postup evropské normalizace.

1.20.

EHSV dále očekává, že Komise bude hrát aktivní úlohu ve:

2.1.

Digitalizace průmyslu je klíčovou součástí širší transformace hospodářství, jež zahrnuje robotizaci, vědy o materiálech a nové výrobní postupy a nazývá se průmysl 4.0. Tato změna paradigmatu vyvolá zcela zásadní obrat v podnikání i společnosti. Až do roku 2014 neměla EU jasnou představu o ekonomických, technologických, sociálních a společenských aspektech průmyslu 4.0. EHSV předložil seznam žádoucích opatření (7).

2.2.

V září 2015 přijal EHSV stanovisko pojednávající o socioekonomických důsledcích digitalizace průmyslu a trhů práce s rušivým účinkem (8).

2.3.

K průřezovému vývoji dochází zejména v USA, Číně, EU, Japonsku a v Jižní Koreji. Další země budou následovat. Data velkého objemu jakožto nová surovina povedou k rychlejší proměně vzorců výrobků a služeb. Mezi dříve neprovázanými oblastmi (9) dochází k vzájemnému působení, zatímco servis (zejména digitální) v hodnotových řetězcích vytváří značné dodatečné hodnoty k výrobním procesům.

2.4.

Bez strategie pro digitalizaci dnes nemůže fungovat žádný podnik. Tato strategie ovlivňuje současně výrobky, služby a procesy v odvětví průmyslu jako celku. S ohledem na vznik nových trhů vytváří digitalizace průmyslu ostrou hospodářskou soutěž mezi podniky i mezi hospodářskými celky. Předkonkurenční spolupráce v celosvětovém měřítku je obvyklá i v podnikatelském sektoru.

2.5.

Přijímání opatření se zakládá na cílené průmyslové strategii zejména v USA a Číně, kde podniky využívají výhod velkých vnitřních trhů. Je to vysoká politika. V roce 2011 zahájila vláda prezidenta Obamy rozsáhlý, stále probíhající program pro nové technologie, především pak IKT, do nějž se zapojily podniky, výzkumné ústavy a vysoké školy po celé zemi.

2.6.

Soukromé projekty budou jako obvykle značně těžit z nových programů technologického rozvoje, které nedávno oznámily federální úřady.

2.7.

USA mají v úmyslu využít digitální transformace k tomu, aby znovu získaly ztracené postavení na průmyslových trzích, přičemž budou využívat americké svobody podnikání a dominantní pozice světových hráčů v oblasti IKT a dat velkého objemu, jako je Google, Amazon, Microsoft, Cisco a další podniky (10).

2.8.

Konsorcium předních průmyslových podniků usiluje o dosažení téhož cíle. Ze seznamu 50 nejvíce inovativních podniků roku 2014 vyplývá, že sedm z deseti podniků s vedoucím postavením má sídlo v USA (11).

2.9.

Čínské orgány využívají digitální transformace k posílení postavení Číny v celém světě. V úředních dokumentech se zdůrazňuje cíl vyrovnat se USA.

2.10.

Promyšlenou ambici Číny vyzdvihuje průřezový státní program nazvaný Made in China 2025, jenž vychází z cílů německé Industrie 4.0. V čínském ekonomickém a výrobním procesu se jedná o naprosto novou koncepci s vysokou mírou koordinace mezi orgány s rozhodovací pravomocí, hospodářskými subjekty a inovativními silami.

2.11.

Byly vyčleněny obrovské finanční prostředky. Tyto zvláštní programy nebyly nijak dotčeny hospodářským poklesem.

2.12.

Zájem o průmysl 4.0 se prudce zvyšuje. Současně je digitalizace důležitou prioritou pro Komisi předsedy Junckera. Bude vyžadovat optimální koordinaci útvarů EK.

2.13.

Pro společné vědomí účelu orgánů EK a vnitrostátních a regionálních orgánů s rozhodovací pravomocí má zásadní význam jednoznačné zaměření Rady pro konkurenceschopnost. Digitalizace průmyslu a data velkého objemu v evropském výrobním odvětví musí do budoucna zajistit silné postavení. Jedná se v zásadě o proces zdola nahoru, do nějž jsou zapojeny všechny zúčastněné strany. Vedoucí úlohu hraje veřejný sektor jakožto regulátor, zprostředkovatel a poskytovatel finančních prostředků.

2.14.

Podnět přišel v roce 2011 z Německa na základě společného úsilí spolkové vlády, akademické obce a podnikatelské sféry. Po zahájení Industrie 4.0 v roce 2013 byl proces zjednodušen do Plattform 4.0 a byla uzavřena dohoda o spolupráci mezi vládou, podniky a odborovými svazy. Podnikatelská sféra se v rostoucí míře zapojuje do průřezových iniciativ, často ve spolupráci s regionálními orgány.

2.15.

V Rakousku mezitím již existuje Industrie 4.0, ve Francii L’Industrie du Futur, ve Spojeném království Catapult, v Nizozemsku Smart Industry a další země následují. Iniciativy mají různé podoby, každá země rozvíjí vlastní představu o průmyslu 4.0 a jeho budoucnosti. Intenzita spolupráce a vědomí naléhavosti se však v jednotlivých zemích velmi liší.

2.16.

Iniciativy na vnitrostátní, regionální a místní (městské!) úrovni se doplňují. EK správně předpokládá potřebu přeshraničních mechanismů a partnerství, jakož i výměny osvědčených postupů.

2.17.

Vedoucího postavení se ujímají velké a specializované střední podniky. Hlavní obavy vyvolávají velké rozdíly mezi zeměmi, nevyřešené záležitosti či nedostatečné povědomí v malých a středních podnicích a malá účast veřejnosti. Velmi problematickou záležitostí je roztříštění evropského trhu a jako obvykle skličující evropská situace spočívající ve 28 průmyslových a digitálních politikách.

2.18.

Digitalizace průmyslu a průmysl 4.0 zahrnují mnohem více než technologie. Podnikatelská sféra se musí připravit na zcela zásadní změny vyplývající z celé řady faktorů: rychlost, rozsah a nepředvídatelnost výroby, jakož i přetrvávající roztříštěnost a přeorientování hodnotových řetězců, nové vztahy mezi výzkumnými ústavy, vysokoškolskými vzdělávacími institucemi a soukromým sektorem, nové obchodní modely, nové vazby mezi velkými a menšími podniky, nové způsoby spolupráce mezi všemi úrovněmi v podnikatelské sféře (design, výroba, prodej, logistika, údržba), potřeba moderních a nových dovedností spolu s novými pracovními metodami a větší provázanost podnikatelské sféry s uživateli. Zcela nové koncepce (12) představují výzvu především pro tradiční průmyslová odvětví.

2.19.

Určující úloha spotřebitele může být větší než kdy jindy. Digitalizace kombinuje výrobu a služby, a proto zahrnuje výrobky uzpůsobené dle potřeb i výrobu na zakázku při stejných nebo nižších nákladech, než jsou náklady na sériovou výrobu, často pak v nových podmínkách. Spotřebitelé musí mít zároveň možnost získat náležité informace o sociálních a environmentálních dopadech výrobků, jež jim usnadní zaujmout k jejich případné koupi informované stanovisko.

3.1.

V rámci podpory průmyslu 4.0 a zúčastněných stran – podnikatelů, zaměstnanců, sociálních partnerů, dodavatelů, zákazníků a poskytovatelů vzdělávání – potřebuje EU průmyslovou strategii s přiměřeným rozdělením práce mezi všechny dotčené strany. Rozhodující úlohu hraje Rada pro konkurenceschopnost. Stejně jako u všech průmyslových politik jde i v tomto případě o sdílené pravomocí.

3.2.

Evropská rada (13) stanovila cíl 20 % podílu evropského průmyslu na evropském HNP do roku 2020 místo stávajícího podílu ve výši 12 %. Váhání na straně investorů a nedostatečné (evropské) řízení však naopak ústí v pokles výroby.

3.3.

Útvary Komise kladou důraz na potřebu soudržných politik a v současnosti připravují v úzké spolupráci s členskými státy a podnikatelskou sférou působivý pracovní program zahrnující předpisy, normalizaci, výzkum a vývoj a finanční zdroje.

3.4.

EHSV s potěšením konstatuje, že většina ze sedmnácti doporučení, která předložil ve stanovisku z roku 2014 (14), je v současnosti projednávána.

3.5.

EK, vlády, podniky a zúčastněné strany se náležitě souběžně zapojí do politických schůzí věnovaných průmyslu 4.0. Je třeba podporovat evropská partnerství veřejného a soukromého sektoru (15) a plánovaný významný projekt společného evropského zájmu v oblasti nízkopříkonové elektroniky pro Internet věcí. Je zapotřebí vypracovat podrobný plán pro podnikatelskou sféru a vlády.

3.6.

Vážným problémem je skutečnost, že stále existuje 28 digitálních politik, což je v zásadě kontraproduktivní vůči potřebné míře a je to hlavním důvodem pro urychlené dokončení jednotného digitálního trhu,

3.7.

jenž by se měl stát nedílnou součástí zdokonaleného jednotného trhu. Je nezbytné zrychlit přijímání inteligentní legislativy a regulace. Tato agenda zahrnuje:

3.8.

EHSV naléhavě vyzývá, aby byly vedeny konzultace s cílem nalézt vhodnou rovnováhu mezi právními předpisy a prostorem k jednání pro hospodářské subjekty.

3.9.

Evropa musí v úzké spolupráci s mimoevropskými hráči usilovat o to, aby byly stanoveny celosvětové standardy.

3.10.

Obecné nařízení o ochraně údajů poskytuje členským státům v několika ohledech flexibilitu. Je důležité, aby toto nařízení nevedlo k výsledkům, které omezí přístup k údajům a jejich opětovné použití, a zvýší tak nesoulad na trhu EU.

3.11.

Jak podniky, tak vlády dosud stále do značné míry podceňují kybernetickou bezpečnost. Kybernetická kriminalita se šíří po celém světě. EU musí očividně hrát svou úlohu.

3.12.

EHSV naléhavě vyzývá EK, aby věnovala zvláštní pozornost statistickým údajům, které jsou stále soustavně opomíjeny. Pro podniky i tvůrce politik mají podrobnější důkazy statistické povahy týkající se služeb zásadní význam.

4.1.

Na digitalizaci nyní usilovně pracuje rostoucí počet zemí a regionů.

4.2.

Prohlubující se rozdíly mezi zeměmi a nestejné povědomí v podnikatelské sféře v různých zemích však představují vážný problém. Zásadním tématem je interoperabilita mezi podniky a dodavateli.

4.3.

Vytvářejí se informační programy pro podniky a zúčastněné strany. Každá země uplatňuje své vlastní postupy. Značný význam pro zintenzivnění spolupráce velkých a malých podniků a spolupráce těchto podniků s výzkumnými ústavy a vysokými školami mají platformy, které často vznikají na regionální úrovni.

4.4.

Je třeba podporovat rozšiřování regionálních a vnitrostátních partnerství veřejného a soukromého sektoru, neboť sdružují partnery z různých prostředí a podněcují ke vzájemnému obohacování. Prosazují spolupráci a mohou se stát vítaným zdrojem tolik potřebné finanční podpory.

4.5.

Platformy, centra excelence a terénní laboratoře se často zaměřují na konkrétní oblasti digitalizace, například měnící se hodnotové řetězce, nové obchodní modely, sociální inovace a inovace na pracovišti (16). Aktivně jsou přitom zapojeni zaměstnanci a odbory. Je nezbytné podporovat jednotná kontaktní místa. Pro řešení problémů v rámci jednotlivých odvětví jsou důležité odvětvové organizace.

4.6.

Proaktivní úlohu hrají také vysoké školy (technického zaměření), kolem nichž se sdružují inkubátory, čili podnikatelské kampusy. Nejpřínosnější je koncepce podnikatelských univerzit, jež se šíří po celém kontinentu (17).

4.7.

Vývoj žádoucím směrem pak posilují sítě podniků, platformy, odvětvové organizace a vysoké školy. Jednotný digitální trh by měl zlepšit podmínky pro přeshraniční spolupráci. V zájmu podpory spolupráce mezi hráči (velmi) různých velikostí může být nezbytné stanovit hospodářské a právní podmínky pro sdílené vytváření hodnot prostřednictvím digitalizace průmyslu. Zvláštní důraz je nutné klást na malé a střední podniky a začínající podniky. Většina jich postrádá cílené informace a mnoho jich nemá k dispozici nástroje ke zlepšení situace.

4.8.

Ve srovnání s USA jsou začínající a rozšiřující se podniky poměrně slabým místem Evropy. Vyplácí se vzájemné obohacování mezi velkými a malými inkubátory a vytváření sítí (přeshraničních) inkubátorů. Vysoce podpůrnou roli mohou hrát koučové, jako jsou podnikatelé či poradci na částečný úvazek či v důchodu nebo kteří mají zkušenosti.

5.1.

Digitalizace se pro evropské fondy (Horizont 2020, regionální a další financování) stává prioritou. Velmi přínosné může být Společné výzkumné středisko v Seville a budoucí inovační centra se zkušenostmi z celého světa.

5.2.

EHSV se domnívá, že otázka financování veškerých nezbytných investic je mnohem složitější, než vyplývá ze sdělení. Zjevně je zapotřebí značného množství dalších finančních prostředků. EK hovoří o investicích ve výši 35 miliard EUR pouze do IKT. Vyžaduje to úzkou spolupráci v oblasti financování z evropských, vnitrostátních a regionálních zdrojů, jakož i aktivní zapojení průmyslu prostřednictvím platforem a partnerství veřejného a soukromého sektoru. Je třeba upřesnit, jakým způsobem budou tato finanční ustanovení v přiměřeném časovém rámci provedena. Lze položit obvyklou otázku: kdo má co hradit a k jakému účelu?

5.3.

Kritika, že evropské financování je příliš zdlouhavé a byrokratické, že je zpravidla velmi nákladné a že odrazuje malé podniky, je často oprávněná. Podívejte se na USA! Je naprosto nutné upravit postupy a snížit byrokracii, přičemž musí být zachována spravedlnost. Může být vhodné snížit počet povinných partnerů v konsorciích působících v oblasti výzkumu a vývoje (18).

5.4.

Užitečným nástrojem pro posuzování slibných začínajících podniků a zrychlení byrokratických postupů EU se může stát použití klasifikace podnikatelských inkubátorů s účastí vysokých škol u malých podniků.

5.5.

Hnací silou inovativních digitálních obchodních procesů jsou začínající a rozšiřující se podniky, například tzv. unicorns (jednorožci) (19). Vedoucí postavení mají Američané. Američtí zástupci, kteří sledují inovace, jsou navíc v Evropě velmi aktivní a hledají podniky, jejichž převzetí by bylo výnosné.

5.6.

Kromě bankovního sektoru je aktivně zapojen soukromý kapitál. Digitalizuje se také samotné soukromé bankovnictví. K tomuto účelu jsou využívány finanční technologie. Jako vývojová větev digitálního světa prosazují rychlost, vyšší účinnost a transparentnost a rovněž měnící se přístup k zákazníkům. Bylo by vhodné vytvořit v Evropě vedle Londýna více center finančních technologií.

5.7.

Klíčovým partnerem na jednotném digitálním trhu by měly být banky a finanční technologie, neboť se vyznačují vyšší mírou výkonnosti a vytvářením hodnot. Je třeba je podporovat, aby působily jako strategický partner průmyslu, který odborným způsobem posuzuje hospodářské, sociální a environmentální přínosy projektů. K tomuto účelu mohou být vhodné zcela nové formy platforem pro propojování a služeb s přidanou hodnotou.

5.8.

Finanční nařízení (nebo jeho přezkum) by nemělo bankovnímu sektoru bránit v tom, aby podstupoval úmyslná rizika spojená s investicemi do průmyslu 4.0.

5.9.

Pro vytvoření rovných finančních podmínek srovnatelných s podmínkami v USA je zapotřebí zajistit plnohodnotný evropský kapitálový trh.

6.1.

Průmysl 4.0 a digitální společnost se týkají každého. Je třeba zvýšit o nich povědomí. Předmětem diskusí jsou rizika a nejistota ohledně budoucnosti, možnosti a příležitosti, společenské podmínky a přijatelnost ve společnosti.