Úřední věstník C 364/8. ř

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/2

Kasační opravný prostředek podaný dne 13. července 2018 Mylène Troszczynski proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 16. května 2018 ve věci T-626/16, Troszczynski v. Parlament

(Věc C-462/18 P)

(2018/C 364/03)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Mylène Troszczynski (zástupce: F. Wagner, advokát)

Další účastník řízení: Evropský parlament

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek vydaný Tribunálem dne 16. května 2018 ve věci T-626/16;

a v důsledku toho:

—

zrušil rozhodnutí generálního tajemníka Parlamentu ze dne 23. června 2016 přijaté podle článku 68 rozhodnutí 2009/C 159/01 předsednictva Parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008, „kterým se stanoví prováděcí opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu“ v pozměněném znění, jímž byla konstatována pohledávka ve výši 56 554 eur;

—

zrušil oznámení o dluhu č. 2016-888 oznámené dne 30. června 2016, jímž byla navrhovatelka informována, že byla vůči ní konstatována pohledávka na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 23. června 2016 o „vrácení částek neoprávněně vyplacených v rámci parlamentní asistence a uplatnění článku 68 prováděcích opatření ke statutu poslanců a článků 78, 79 a 80 finančního nařízení“;

—	rozhodl o částce, která má být navrhovatelce přiznána jako náhrada nemajetkové újmy způsobené nepodloženými obviněními vznesenými před závěrem šetření, poškozením její pověsti a značným narušením jejího soukromého a politického života v důsledku napadeného rozhodnutí;

—	rozhodl o částce, která má být navrhovatelce přiznána z titulu nákladů řízení;

—	uložil Parlamentu náhradu veškerých nákladů řízení;

—	před rozhodnutím ve věci samé vyzval Parlament k předložení správního spisu o J.O. a spisu OLAF, který se jej týká.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a z porušení podstatných formálních náležitostí. Zaprvé rozsudky Tribunálu ve věcech Bilde a Montel představují novou skutečnost, která nastala po ukončení písemné části řízení, a vyjasňují druh a množství důkazů, které mají být předloženy. Podmínky v čl. 85 odst. 3 jednacího řádu byly splněny. Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když prohlásil, že nemůže projednat jiné skutkové okolnosti než ty, které byly předloženy generálnímu tajemníkovi. Řízení o vrácení neoprávněně vyplacených částek se blíží přezkumu v plné jurisdikci, v němž mohou být předloženy veškeré důkazy užitečné pro řádné posouzení sporu, a to i během řízení.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení práva na obhajobu a podstatných formálních náležitostí ze strany Tribunálu. Zaprvé Tribunál neumožnil spravedlivé a kontradiktorní projednání tím, že neuložil Parlamentu, aby postupoval v souladu s články 41 a 42 Listiny základních práv Evropské unie. Parlament má přístup ke správnímu spisu a ke spisu OLAF, které může libovolně využít ve svůj prospěch, neboť oba spisy mohou obsahovat důkazy o pracovní činnosti, o kterých se však navrhovatelka nemůže dozvědět. Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že nedošlo k pochybení, když generální tajemník navrhovatelku osobně nevyslechl.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, nesprávné právní kvalifikace skutkového stavu a důkazů, diskriminace, fumus persecutionis, porušení zásad legitimního očekávání a zákonnosti, jakož i ze zneužití pravomoci. Zaprvé nedostatek kritické analýzy předložených důkazů představuje nedostatečné odůvodnění. Zadruhé došlo k porušení politických práv asistentů. Zatřetí ve věci vrácení neoprávněně vyplacených částek nese důkazní riziko v první řadě administrativa, která musí uvést důvody zpochybňující nabytá práva. Začtvrté se předseda a generální tajemník Parlamentu dopustili diskriminačního zacházení vůči poslancům Front national. Konečně odmítnutí předložit správní spis a spis OLAF je v rozporu se zásadami legitimního očekávání a zákonnosti a představuje zneužití pravomoci.

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/4

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 26. července 2018 – UB v. VA, Tiger SCI, WZ, soudní likvidátor nebo správce podstaty UB, Banque patrimoine et immobilier SA

(Věc C-493/18)

(2018/C 364/04)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Navrhovatel v řízení o kasačním opravném prostředku: UB

Odpůrci v řízení o kasačním opravném prostředku: VA, Tiger SCI, WZ, soudní likvidátor nebo správce podstaty UB, Banque patrimoine et immobilier SA

Předběžné otázky

Vychází žaloba podaná správcem podstaty určeným soudem členského státu, který zahájil úpadkové řízení, jejímž cílem je prohlásit neúčinnost zápisu hypotéky na nemovitosti dlužníka, které se nachází v jiném členském státě, jakož i prodeje těchto nemovitostí, ke kterým došlo v tomto členském státě, a to za účelem navrácení aktiv do majetku dlužníka, přímo z úpadkového řízení a je s ním úzce spjata?

Pokud ano, jsou k rozhodování o takovéto žalobě podané správcem podstaty příslušné výlučně soudy členského státu, v němž bylo zahájeno úpadkové řízení, nebo naopak jsou k tomu výlučně příslušné soudy členského státu, v němž se nachází nemovitosti, nebo mezi těmito soudy existuje souběžná příslušnost, a za jakých podmínek?

Týká se rozhodnutí, jímž soud členského státu, v němž bylo zahájeno úpadkové řízení, opravňuje správce podstaty, aby podal žalobu v jiném členském státě, v zásadě příslušnosti soudu, který zahájil řízení, a může mít toto rozhodnutí za následek založení soudní příslušnosti tohoto jiného státu, zejména proto, že toto rozhodnutí může být kvalifikováno jako rozhodnutí, které se týká průběhu úpadkového řízení, ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení [(ES) č. 1346/2000] (1), a které je z tohoto důvodu bez dalších formalit uznáváno podle tohoto ustanovení?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. L 160, s. 1, Zvl. vyd. 19/01, s. 191).

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/4

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 30. července 2018 – BT v. Balgarska narodna banka

(Věc C-501/18)

(2018/C 364/05)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Sofia-grad

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: BT

Žalovaná: Balgarska narodna banka

Předběžné otázky

Vyplývá ze zásad rovnocennosti a efektivity zakotvených v unijním právu, že vnitrostátní soud je z moci úřední povinen kvalifikovat žalobu, jejímž předmětem je mimosmluvní odpovědnost členského státu za škodu vzniklou v důsledku porušení unijního práva, kterou údajně způsobil orgán tohoto členského státu, jako žalobu pro nesplnění povinnosti členského státu vyplývající z čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“), jestliže:

—	čl. 4 odst. 3 SEU v žalobě nebyl výslovně uveden jako právní základ, z odůvodnění žaloby však vyplývá, že je uplatňován nárok na náhradu škody způsobené porušením ustanovení unijního práva;

—

nárok na náhradu škody se opíral o vnitrostátní předpis o odpovědnosti státu za škodu vzniklou v rámci výkonu správní činnosti, která nepředpokládá zavinění a která vzniká za následujících podmínek: protiprávní akt, jednání nebo nečinnost orgánu nebo úředníka při výkonu správní činnosti nebo v souvislosti s ní; vzniklá újma majetkové nebo nemajetkové povahy; přímá a bezprostřední příčinná souvislost mezi újmou a protiprávním jednáním daného orgánu;

—	podle práva členského státu musí soud z moci úřední určit právní základ odpovědnosti státu za činnost justičních orgánů na základě okolností, na nichž se zakládá žaloba?

Vyplývá z bodu 27 odůvodnění nařízení (EU) Evropského parlamentu a Rady č. 1093/2010 (1) ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), že doporučení vydané na základě čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení, ve kterém bylo konstatováno, že centrální banka členského státu porušila v souvislosti se lhůtami pro vyplacení pojištěných vkladů vkladatelům příslušné úvěrové instituce unijní právo, za okolností, jaké jsou dány v původním řízení:

—

přiznává majitelům vkladů u této úvěrové instituce právo dovolat se u vnitrostátního soudu tohoto doporučení za účelem odůvodnění žaloby na náhradu škody vzniklé v důsledku téhož porušení unijního práva, pokud se vezme v úvahu výslovná pravomoc Evropského orgánu pro bankovnictví konstatovat porušení unijního práva a okolnost, že vkladatelé nejsou a také nemohou být adresáty tohoto doporučení, které pro ně nemá žádné přímé právní důsledky;

—

je platné ohledně podmínky, že porušená norma musí upravovat přesné a bezpodmínečné povinnosti, pokud se vezme v potaz, že čl. 1 odst. 3 bod i) směrnice 94/19/ES (2) o systémech pojištění vkladů, je-li vykládán ve spojení s body 12 a 13 odůvodnění této směrnice, neobsahuje všechny prvky, které jsou nutné k tomu, aby členskému státu vznikla přesná a bezpodmínečná povinnost, a vkladatelům nepřiznává žádná přímá práva, jakož i s ohledem na skutečnost, že tato směrnice stanoví jen minimální úroveň harmonizace, která nezahrnuje vodítka, na jejichž základě je třeba určit nedisponibilní vklady, a že dotčené doporučení nebylo odůvodněno jinými přesnými a bezpodmínečnými normami unijního práva týkajícími se těchto vodítek, a to zejména posouzení nedostatku likvidity a okolnosti, že v současnosti nejsou vyhlídky na vyplacení; existence povinnosti nařídit opatření včasného zásahu a zachovat obchodní činnost úvěrové instituce;

—

je s ohledem na svůj předmět, tj. pojištění vkladů, a na pravomoc Evropského orgánu pro bankovnictví vydávat na základě čl. 26 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010 doporučení ohledně systémů pojištění vkladů, závazné pro národní centrální banku, která nemá žádný vztah k národnímu systému pojištění vkladů a není příslušným orgánem ve smyslu čl. 4 odst. 2 bodu [iii)] tohoto nařízení?

Vyplývá z rozsudků Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. října 2004, Paul a další (С-222/02, EU:C:2004:606, body 38, 39, 43 a 49 až 51), ze dne 5. března 1996, Brasserie du pêcheur a Factortame (С-46/93 a С-48/93, ECLI:EU:C: 1996:79, body 42 a 51), ze dne 15. června 2000, Dorsch Consult v. Rada a Komise (С-237/98 Р, ECLI:EU:C:2000:321, bod 19), a ze dne 2, prosince 1971, Zuckerfabrik Schöppenstedt v. Rada (5/71, EU:C:1971:116, bod 11), i s ohledem na současný stav unijního práva relevantního pro původní řízení, že

ustanovení směrnice 94/19, konkrétně její čl. 7 odst. 6 vkladatelům přiznávají právo uplatnit vůči členskému státu nárok na náhradu škody způsobené nedostatečným dohledem nad úvěrovou institucí, která spravuje jejich vklady, a že je toto právo omezeno na garantovanou výši vkladů, nebo je třeba pojem „práva na náhradu“ uvedený v tomto ustanovení vykládat široce?

opatření v oblasti dohledu nařízená centrální bankou členského státu za účelem reorganizace úvěrové instituce, jako jsou opatření v původním řízení, včetně pozastavení plateb, které jsou upraveny zejména v čl. 2 sedmé odrážce směrnice 2001/24/ES (3), představují neopodstatněný a nepřiměřený zásah do vlastnického práva vkladatelů, který zakládá mimosmluvní odpovědnost za škodu způsobenou porušením unijního práva, jestliže právo daného členského státu s ohledem na čl. 116 odst. 5 vnitrostátního zákona o úvěrových institucích, jakož i na čl. 4 odst. 2 bod 1 a čl. 94 odst. 1 bod 4 vnitrostátního zákona o úpadku bank stanoví, že po dobou trvání těchto opatření jsou účtovány smluvní úroky a že pohledávky přesahující garantovanou výši vkladů jsou uspokojovány v obecném insolvenčním řízení, jakož i to, že lze vyplácet úroky?

podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti za škodu, která vznikla na základě jednání a nečinnosti v souvislosti s výkonem dohledových pravomocí, které spadají do oblasti působnosti čl. 65 odst. 1 písm. b) SFEU, centrální bankou členského státu, upravené ve vnitrostátním právu členského státu, nesmí být v rozporu s podmínkami a zásadami této odpovědnosti, které platí podle unijního práva, a to konkrétně: se zásadou nezávislosti žaloby na náhradu škody na žalobě na neplatnost a se závěrem, že je nepřípustné, aby vnitrostátní právo stanovilo podmínku, že právní jednání nebo nečinnost, na jejichž základě je požadována náhrada škody, musí být nejprve zrušeny; s nepřípustností podmínky, kterou stanoví vnitrostátní právo ohledně zavinění orgánů nebo úředníků, kvůli jejichž jednání je požadována náhrada škody; se stanovením podmínky pro podání žalob na náhradu majetkové újmy, a sice že žalobci musela ke dni podání této žaloby vzniknout skutečná a jistá škoda?

v důsledku zásady nezávislosti žaloby na náhradu škody na žalobě na neplatnost, která je zakotvena v unijním právu, musí být splněna podmínka protiprávnosti dotčeného jednání orgánu, která je rovnocenná podmínce stanovené vnitrostátním právem členského státu, podle níž musí být právní jednání nebo nečinnost, na jejichž základě je požadována náhrada škody, tj. opatření za účelem reorganizace úvěrové instituce, zrušeny, pokud se vezmou v potaz okolnosti v původním řízení, jakož i níže uvedené:

—

že tato opatření nesměřují vůči žalobkyni, která je majitelkou vkladu u úvěrové instituce, jakož i že žalobkyně není podle vnitrostátního práva ani podle vnitrostátní judikatury oprávněna domáhat se zrušení jednotlivých rozhodnutí, kterými byla tato opatření nařízena, a že tato rozhodnutí nabyla právní moci;

—	že unijní právo, v této oblasti konkrétně směrnice 2001/24, neukládá členským státům výslovnou povinnost upravit ve prospěch všech věřitelů možnost napadnout opatření v oblasti dohledu za účelem určení jejich platnosti;

—	že v právu členského státu není upravena mimosmluvní odpovědnost za škodu, která vznikla v důsledku jednání orgánů nebo úředníků, které bylo v souladu s právem?

že se v případě, že z výkladu bude vyplývat, že za okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, nelze použít podmínku protiprávnosti dotčeného jednání daného orgánu, na žaloby majitelů vkladů u úvěrové instituce na náhradu škody vzniklé na základě jednání a nečinnosti centrální banky členského státu a zejména na zaplacení úroků za opožděně vyplacené pojištěné vklady, jakož i na vyplacení vkladů, které přesahují výši pojištěných vkladů, které jsou uplatňovány jako náhrada škody vzniklé na základě porušení článků 63 až 65 a 120 SFEU, článku 3 SEU a článku 17 Listiny základních práv Evropské unie, musí použít podmínky stanovené Soudním dvorem Evropské unie pro mimosmluvní odpovědnost za škodu:

—

která vznikla na základě jednání dotčeného orgánu, které bylo v souladu s právem, a to konkrétně tři kumulativní podmínky, totiž existence skutečné škody, příčinné souvislosti mezi škodou a předmětným jednáním, jakož i neobvyklý a zvláštní charakter škody, a to zejména u žalob na zaplacení úroků na základě opožděného vyplacení pojištěných vkladů, nebo

—

v oblasti hospodářské politiky zejména podmínka „pouze tehdy, jestliže došlo k dostatečně závažnému porušení pravidla vyšší právní síly, které chrání zájmy jednotlivců“, a to zejména u žalob vkladatelů na vyplacení vkladů, které přesahují výši pojištěných vkladů, které byly uplatněny jako žaloby na náhradu škody a na které se vztahuje postup upravený vnitrostátním právem, pokud se vezme v potaz široký prostor pro uvážení, který členské státy mají v souvislosti s čl. 65 odst. 1 písm. b) SFEU a s opatřeními podle směrnice 2001/24, jestliže okolnosti týkající se dotčené úvěrové instituce a osoby, která požaduje náhradu škody, mají vztah pouze k jednomu členskému státu, ale pro všechny vkladatele platí tytéž předpisy a ústavně právní zásada rovnosti před zákonem?

Vyplývá z výkladu čl. 10 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 3 bodem i) a s čl. 7 odst. 6 směrnice 94/19, jakož i z právních názorů obsažených v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. prosince 2016, Vervloet a další (C-76/15, ECLI:EU:C:2016:975, body 82 až 84), že se oblast působnosti ustanovení předmětné směrnice vztahuje na vkladatele,

—	jejichž vklady nebyly v období od pozastavení plateb předmětné úvěrové instituce až do odnětí její licence pro výkon bankovních činností vymahatelné na základě smluv ani zákonných ustanovení, a příslušný vkladatel neprojevil vůli, aby mu byly vyplaceny,

—	souhlasili s ujednáním, které stanoví, že k vyplacení vkladů v garantované výši dojde postupem upraveným právem daného členského státu, konkrétně též po odnětí licence předmětné úvěrové instituce, která tyto vklady spravuje, a tato podmínka je splněna, jakož i

—	výše uvedené ujednání smlouvy o vkladovém účtu má podle vnitrostátního práva mezi smluvními stranami sílu zákona?

Vyplývá z ustanovení této směrnice nebo z jiných předpisů unijního práva, že vnitrostátní soud nesmí k takovémuto ujednání smlouvy o vkladovém účtu přihlížet a že nesmí žalobu vkladatele na zaplacení úroků za opožděnou výplatu garantované výše vkladů podle této smlouvy přezkoumat z hlediska podmínek mimosmluvní odpovědnosti za škodu vzniklou v důsledku porušení unijního práva a na základě čl. 7 odst. 6 směrnice 94/19?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. 2010, L 331, s. 12).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. 1994, L 135, s. 5; Zvl. vyd. 06/02, s. 252).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí (Úř. věst. 2001, L 125, s. 15; Zvl. vyd. 06/04, s. 15).

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 6. srpna 2018 – Minister for Justice and Equality v. OG

(Věc C-508/18)

(2018/C 364/07)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Minister for Justice and Equality

Odpůrce: OG

Předběžné otázky

1)	Je třeba nezávislost státního zástupce na výkonné moci posuzovat s ohledem na jeho postavení v příslušném vnitrostátním právním řádu? Pokud tomu tak není, podle jakých kritérií je třeba nezávislost na výkonné moci posuzovat?

2)	Je státní zástupce, který podle vnitrostátního práva podléhá případným přímým či nepřímým příkazům nebo pokynům ze strany ministerstva spravedlnosti, dostatečně nezávislý na výkonné moci, aby mohl být považován za justiční orgán ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí (1)?

3)	Pokud tomu tak je, musí být státní zástupce rovněž funkčně nezávislý na výkonné moci a na základě jakých kritérií má být funkční nezávislost posuzována?

Pokud je státní zástupce nezávislý na výkonné moci, je státní zástupce, jehož činnost se omezuje na zahájení a vedení vyšetřování a zajištění objektivity vedení vyšetřování a jeho souladu s právem, podání obžaloby, výkon soudních rozhodnutí a stíhání trestných činů a který nevydává vnitrostátní zatýkací rozkazy a nesmí vykonávat soudní funkce, „justičním orgánem“ pro účely čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí?

5)	Je státní zástupce v Lübecku justičním orgánem ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy?

(1) Rámcové Rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV) (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34).

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 6. srpna 2018 – Minister for Justice and Equality v. PF

(Věc C-509/18)

(2018/C 364/08)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court

Účastníci původního řízení

Žalobce: Minister for Justice and Equality

Žalovaný: PF

Předběžné otázky

Spočívají kritéria pro určení, zda státní zástupce určený jako vystavující justiční orgán ve smyslu čl. 6 odst. 1 [rámcového rozhodnutí (1)] je justičním orgánem ve smyslu autonomního výkladu tohoto výrazu použitého v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady z roku 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupu předávání mezi členskými státy, v tom, že (1) státní zástupce je nezávislý na výkonné moci a (2) v jeho příslušném právním systému je povolán k výkonu spravedlnosti nebo k účasti na výkonu spravedlnosti?

2)	Pokud tomu tak není, na základě jakých kritérií by měl vnitrostátní soud určit, zda státní zástupce, který je určen jako vystavující justiční orgán ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí, je justičním orgánem ve smyslu čl. 6 odst. 1?

Pokud tato kritéria zahrnují požadavek, aby státní zástupce vykonával spravedlnost nebo se účastnil výkonu spravedlnosti, je třeba tento požadavek posoudit na základě postavení, které zaujímá ve svém právním systému, nebo na základě určitých objektivních kritérií? Pokud jsou rozhodná objektivní kritéria, jaká jsou tato kritéria?

4)	Je státní zástupce Litevské republiky justičním orgánem ve smyslu autonomního výkladu tohoto pojmu použitého v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady z roku 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupu předávání mezi členskými státy?

(1) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34).

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/12

Žaloba podaná dne 19. června 2018 – Gollnisch v. Parlament

(Věc T-375/18)

(2018/C 364/12)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Bruno Gollnisch (Villiers-le-Mahieu, Francie) (zástupce: B. Bonnefoy-Claudet, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil rozhodnutí předsedy delegace pro vztahy s Japonskem, které bylo oznámeno dne 20. března 2018, za protiprávní;

—	toto rozhodnutí zrušil;

—	zrušil veškerá rozhodnutí, jimiž předseda Evropského parlamentu a generální tajemník Evropského parlamentu implicitně zamítli stížnosti, jež jim byly předloženy dne 2. května 2018;

—	zrušil akty a opatření, jež byly přijaty v návaznosti na výše uvedené akty;

—	přiznal žalobci částku 1 euro jako náhradu nemajetkové újmy, jež mu vznikla kvůli vyloučení jeho účasti na pracovní cestě parlamentní delegace a neuznání odškodnění, na něž měl nárok;

—	přiznal žalobci rovněž částku 3 500 eur z důvodu nákladů vynaložených v souvislosti s vypracováním projednávané žaloby;

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení prováděcích ustanovení, kterými se řídí činnost delegací a poslanců Evropského parlamentu vyslaných na pracovní cesty mimo Evropskou unii.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení práva na účinnou právní ochranu a řádnou správu.

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/13

Žaloba podaná dne 3. července 2018 – SFIE-PE v. Parlament

(Věc T-401/18)

(2018/C 364/13)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Syndicat des fonctionnaires internationaux et européens – Section du Parlement européen (SFIE-PE) (Brusel, Belgie) (zástupce: L. Levi, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

a v důsledku toho:

—	zrušil rozhodnutí ze dne 2. července 2018 o zajištění tlumočníků na den 3. července 2018, jakož i nadcházející rozhodnutí o zajištění tlumočníků na dny 4., 5., 10. a 11. července 2018;

—	uložil žalovanému náhradu nemajetkové újmy vyhodnocenou ex aequo et bono na částku 10 000 eur;

—	uložil žalovanému náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na kolektivní akce a práva na informování a na projednávání v podniku, jež jsou zakotvena v článcích28 Listiny základních práv a ve směrnici Evropského Parlamentu a Rady ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství – Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o zastupování zaměstnanců (Úř. věst. 2002, L 80, s. 29), a která jsou dále upřesněna a provedena rámcovou dohodou mezi Evropským parlamentem a odborovými nebo profesními organizacemi zaměstnanců orgánu ze dne 12. července 1990, jakož i z porušení práva na žádnou správu, jež je zakotveno v článku 41 Listiny.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci autora aktu a z porušení zásady právní jistoty.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva na účinnou právní ochranu, jak je stanoveno v článku 47 Listiny.

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/14

Žaloba podaná dne 6. července 2018 – RATP v. Komise

(Věc T-422/18)

(2018/C 364/15)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Régie autonome des transports parisiens (RATP) (Paříž, Francie) (zástupci: E. Morgan de Rivery, P. Delelis a C. Lavin, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil na základě článku 263 SFEU rozhodnutí Komise ze dne 5. března 2018, kterým byl poskytnut přístup k dokumentům na základě žádosti o přístup k dokumentům zaregistrovaným pod číslem GestDem 2017/7530 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, a

—	v každém případě uložil Komise náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila čl. 4 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43), jakož i čl. 5 odst. 3 písm. b) a čl. 5 odst. 6 oddílu, který se týká ustanovení provádějících nařízení č. 1049/2001, kodexu řádného úředního chování Komise připojeného k jednacímu řádu Komise [C(2000) 3614 (Úř. věst. 2000, L 308, s. 26)], jelikož Komise nemohla zpřístupnit sporné dokumenty, aniž o tom informovala žalobkyni.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila zásadu řádné správy, která je zakotvena v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv, povinnost jednat s náležitou péčí, jak vyplývá z relevantní judikatury, a tedy účel nařízení č. 1049/2001, kterým je podle čl. 1 písm. c) tohoto nařízení „podporovat řádnou správní praxi při přístupu k dokumentům“.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila čl. 4 odst. 2 první, druhou a třetí odrážku nařízení č. 1049/2001 tím, že odmítla uplatnit výjimky, kterých se dovolávala žalobkyně. Tento žalobní důvod je rozdělen do tří částí:

—	první část vycházející z toho, že Komise porušila čl. 4 odst. 2 třetí odrážku nařízení č. 1049/2001 tím, že úmyslně odmítla uplatnit obecnou domněnku důvěrnosti týkající se dokumentů;

—	druhá část vycházející z toho, že Komise porušila čl. 4 odst. 2 druhou odrážku nařízení č. 1049/2001 tím, že odmítla zohlednit zásah do soudních řízení, který způsobilo zpřístupnění dokumentů;

—	třetí část vycházející z toho, že Komise porušila čl. 4 odst. 2 první odrážku nařízení č. 1049/2001, článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, článek 7 Listiny základních práv, jakož i článek 339 SFEU tím, že nezohlednila obchodní, finanční a strategické zájmy žalobkyně.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila čl. 4 odst. 1 písm. b), jakož i článek 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2001, L 8, s. 1) tím, že odmítla utajit totožnost fyzické osoby, která je původcem sporných dokumentů.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění podle článku 296 SFEU tím, že žalobkyni předem ani po zaslání dokumentů nesdělila důvody, které mohly odůvodnit její vůli předat uvedené dokumenty.

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/15

Žaloba podaná dne 13. července 2018 – Tilly-Sabco v. Komise

(Věc T-437/18)

(2018/C 364/16)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Tilly-Sabco (Guerlesquin, Francie) (zástupci: R. Milchior a S. Charbonnel, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu na náhradu škody žalobkyně v souvislosti s prováděcím nařízením (EU) č. 689/2013 ze dne 18. července 2013, kterým byly vývozní náhrady pro drůbeží maso stanoveny na nulu (Úř. věst. 2013, L 196, 19.7.2013), za přípustnou;

—	určil, že je Komise povinna zaplatit žalobkyni částku 3 238 000 eur v následujícím složení:

—	2 848 000 eur odpovídajících nevyplaceným náhradám za prodeje v období od 19. července do 31. prosince 2013;

—	390 000 eur z titulu náhrady ušlého zisku v souvislosti s neuskutečněním dodatečných prodejů v rozsahu 3 550 tun pro malé a střední podniky v průběhu téhož období;

—	uložil Komisi povinnost zaplatit částku 3 238 000 eur,

—	navýšenou o kompenzační úrok počítaný od 20. září 2017 do vyhlášení rozsudku v tomto řízení, ve výši roční míry inflace zjištěné za dané období Eurostatem (Statistický úřad Evropské unie) v členském státě, kde má tato společnost sídlo;

—	dále navýšenou o úrok z prodlení počítaný od vyhlášení rozsudku do úplného zaplacení, o sazbě stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro hlavní refinanční operace a zvýšené o dva procentní body;

—	dal žalobkyni svolení k úpravě jejího spisu účastníka řízení a jejích návrhů, pokud by Komise před koncem písemné části řízení v této věci přijala prováděcí nařízení, jímž by bylo nařízení č. 689/2013 nahrazeno;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody odpovídající třem hmotněprávním předpokladům pro podání žaloby na náhradu škody, které jsou podle ní v projednávané věci kumulativně splněny a jimiž jsou existence škodní události spočívající v protiprávnosti vytýkaného jednání, existence škody a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodní událostí a škodou.

Zaprvé žalobkyně uvádí, že přijetím prováděcího nařízení Komise (EU) č. 689/2013 ze dne 18. července 2013, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso (Úř. věst. 2013, L 196, s. 13), zrušeného rozsudkem Soudního dvora ze dne 20. září 2017, Tilly-Sabco v. Komise (C-183/16 P, EU:C:2017:704), došlo k porušení unijního práva, jež postačuje k tomu, aby bylo založeno dostatečně závažné porušení.

Zadruhé uvádí, že protiprávním přijetím aktu, kterým se částky náhrad z prodeje zmražených kuřat do určitých zemí mimo EU stanoví na nulu, se Komise dopustila dostatečně závažného porušení představujícího škodní událost, ze které jí vznikla skutečná a nepochybná škoda. Tato škoda podle žalobkyně spočívá v tom, že jí až do 31. prosince 2013 nenáležely náhrady.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že je oprávněna požadovat náhradu za ztrátu vzniklou v souvislosti s protiprávním zrušením náhrad v období od 19. července 2013 do 31. prosince 2013. Pochybení Komise bylo podle ní rozhodující příčinou škody, kterou utrpěla, a tudíž je dán bezprostřední a přímý vztah mezi tímto pochybením a uvedenou škodou.

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/17

Žaloba podaná dne 31. července 2018 – Lotte v. EUIPO – Générale Biscuit-Glico France (PEPERO original)

(Věc T-459/18)

(2018/C 364/17)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lotte Corp. (Soul, Jižní Korea) (zástupce: G. Ringeisen, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Générale Biscuit-Glico France (Clamart, Francie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: žalobkyně

Sporná ochranná známka: obrazová červenohnědožlutobílá ochranná známka Evropské unie PEPERO original

Řízení před EUIPO: řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. května 2018 ve věci R 913/2017-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	rozhodl o přípustnosti projednávané žaloby,

—	zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž zrušilo ochrannou známku Evropské unie č. 7 413 651 patřící společnosti LOTTE a této společnosti uložilo nahradit společnosti Générale Biscuit-Glico France výdaje a poplatky,

—	uložil EUIPO a společnosti Générale Biscuit-Glico France nahradit společnosti LOTTE náklady na právní zastoupení ve všech řízeních,

—	uložil EUIPO a společnosti Générale Biscuit-Glico France náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení článku 64 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001,

—	porušení čl. 60 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001,

—	porušení článku 94 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/17

Žaloba podaná dne 31. července 2018 – Telenet v. Komise

(Věc T-470/18)

(2018/C 364/18)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Telenet (Mechelen, Belgie) (zástupci: Y. Desmedt a E. Monard, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadený akt v celém rozsahu; a

—	uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí Komise C(2018) 3410 final ze dne 25. května 2018, které bylo přijato podle čl. 7 odst. 3 směrnice 2002/21/ES (1) a které se týká věci BE/2018/2073: velkoobchodní služby s místním přístupem poskytovaným v pevném místě v Belgii, věci BE/2018/2074: velkoobchodní služby s centrálním přístupem poskytovaným v pevném místě v Belgii pro výrobky pro širokou spotřebu a věci BE/2018/2075: velkoobchodní služby televizního vysílání v Belgii.

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila čl. 7 odst. 4 směrnice 2002/21/ES a zneužila svou posuzovací pravomoc, když nezahájila fázi II přezkumu.

—	V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Komise vyjádřila řadu obav stran vymezení trhu belgickým vnitrostátním regulačním orgánem.

—	Žalobkyně dále tvrdí, že podle čl. 7 odst. 4 směrnice 2002/21/ES je Komise povinna zahájit fázi II přezkumu, má-li závažné pochybnosti stran navrhovaného regulačního opatření.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise neuvedla důvody pro své zjištění, že použité vymezení trhu nebude mít dopad na výsledek regulačního opatření.

—

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když měla za to, že se může rozhodnout nezahájit fázi II přezkumu z toho důvodu, že vymezení trhu, které Komise považovala za vhodnější, by údajně vedlo ke stejnému výsledku z hlediska regulace, jako v případě navrhovaného regulačního opatření. Náležitá vymezení trhu by nezbytně vedla ke změně právního postavení žalobkyně.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nedodržela procesní záruky podle směrnice 2002/21/ES.

—	V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že návrh opatření, který belgický vnitrostátní regulační orgán předložil Komisi, obsahoval vymezení trhu, které nebylo předmětem konzultace, jak je vyžadováno v článku 6 a čl. 16 odst. 6 směrnice 2002/21/ES.

—	Žalobkyně dále tvrdí, že Komise porušila procesní požadavky, když se vyjádřila k návrhu, který nebyl předložen k veřejné konzultaci.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2002 L 108, s. 33).

8.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 364/18

Žaloba podaná dne 2. srpna 2018 – WV v. ESVČ

(Věc T-471/18)

(2018/C 364/19)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: WV (zástupce: É. Boigelot, advokát)

Žalovaná: Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí ze dne 27. listopadu 2017 pod referenčním číslem „eeas.ba.hr.3(2017)6459331“, které vydal [důvěrné] (1), o srážkách ze mzdy do výše 72 kalendářních dnů k tíži žalobkyně;

—	pokud je to nutné, zrušil rozhodnutí ze dne 2. května 2018 („eeas.ba.hr.3/ED/ld(2018)2309062“) o výslovném zamítnutí stížnosti podané žalobkyní dne 3. ledna 2018;

—	rozhodl, že částky, které budou muset být vráceny žalobkyni po tomto zrušení, budou navýšeny o úroky z prodlení ve výši 5 % za rok nebo v jiné výši určené Tribunálem, přičemž tyto úroky budou vypočteny ke dni skutečného vrácení a v závislosti na dni provedení jednotlivých srážek;

—	uložil žalované náhradu všech nákladů řízení v souladu s článkem 134 jednacího řádu Tribunálu Evropské unie.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jediný žalobní důvod, který vychází z porušení čl. 1e odst. 2 a článků 12, 12a, 21, 25, 26, 55 a 60 služebního řádu, povinnosti náležité péče, zásady řádné správy, jakož i z porušení článků 1 a 2 přílohy IX služebního řádu a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2001, L 8, s. 1; Zvl. vyd. 13/26, s. 102). Rovněž mimo jiné namítá porušení článků 41, 47 a 52 Listiny základních práv, Evropské úmluvy o lidských právech, práva na obhajobu, porušení článku 296 SFEU, jakož i zneužití práva a zneužití řízení a zjevné porušení zásad legitimního očekávání a rovnosti zbraní. Žalobkyně konečně namítá porušení zásady, která administrativě ukládá vydávat rozhodnutí pouze na základě právně přípustných důvodů, tj. takových, které jsou rozhodné a nejsou stiženy zjevně nesprávným skutkovým nebo právním posouzením, jakož i porušení zásad proporcionality, kontradiktornosti a právní jistoty a porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

(1) Skryté důvěrné údaje.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 364

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 61 8. října 2018

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2018/C 364/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2018/C 364/02	Věc C-428/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Španělsko) dne 28. června 2018 – Jörg Paul Konrad Fritz Bode v. Instituto Nacional de la Seguridad Social a Tesorería General de la Seguridad Social	2
2018/C 364/03	Věc C-462/18 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 13. července 2018 Mylène Troszczynski proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 16. května 2018 ve věci T-626/16, Troszczynski v. Parlament	2
2018/C 364/04	Věc C-493/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 26. července 2018 – UB v. VA, Tiger SCI, WZ, soudní likvidátor nebo správce podstaty UB, Banque patrimoine et immobilier SA	4
2018/C 364/05	Věc C-501/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 30. července 2018 – BT v. Balgarska narodna banka	4
2018/C 364/06	Věc C-505/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Francie) dne 30. července 2018 – COPEBI SCA v. Établissement national des produits de l’agriculture et de la mer (FranceAgriMer)	7
2018/C 364/07	Věc C-508/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 6. srpna 2018 – Minister for Justice and Equality v. OG	8
2018/C 364/08	Věc C-509/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 6. srpna 2018 – Minister for Justice and Equality v. PF	8
2018/C 364/09	Věc C-517/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 6. srpna 2018 – Fédération des fabricants de cigares v. Předseda vlády, Ministre des Solidarités et de la Santé	9
	Tribunál
2018/C 364/10	Věc T-646/16 P: Rozsudek Tribunálu ze dne 19. července 2018 – Simpson v. Rada Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Postup v platové třídě – Zařazení do platové třídy – Rozhodnutí o nepřiznání platové třídy AD9 dotyčné osobě po úspěšné účasti ve veřejném výběrovém řízení pro platovou třídu AD9 – Zamítnutí žaloby v prvním stupni po vrácení věci Tribunálem – Složení soudního senátu, jenž přijal usnesení v prvním stupni – Postup pro jmenování soudce Soudu pro veřejnou službu – Soud zřízený zákonem – Zásada zákonného soudce	11
2018/C 364/11	Věc T-693/16 P: Rozsudek Tribunálu ze dne 19. července 2018 – HG v. Komise Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Přidělení do třetí země – Ubytování poskytnuté administrativou – Disciplinární sankce – Zamítnutí žaloby v prvním stupni – Složení soudního kolegia, které vydalo rozsudek v prvním stupni – Postup pro jmenování soudce Soudu pro veřejnou službu – Soud zřízený zákonem – Zásada zákonného soudce	11
2018/C 364/12	Věc T-375/18: Žaloba podaná dne 19. června 2018 – Gollnisch v. Parlament	12
2018/C 364/13	Věc T-401/18: Žaloba podaná dne 3. července 2018 – SFIE-PE v. Parlament	13
2018/C 364/14	Věc T-402/18: Žaloba podaná dne 3. července 2018 – Aquino a další v. Parlament	14
2018/C 364/15	Věc T-422/18: Žaloba podaná dne 6. července 2018 – RATP v. Komise	14
2018/C 364/16	Věc T-437/18: Žaloba podaná dne 13. července 2018 – Tilly-Sabco v. Komise	15
2018/C 364/17	Věc T-459/18: Žaloba podaná dne 31. července 2018 – Lotte v. EUIPO – Générale Biscuit-Glico France (PEPERO original)	17
2018/C 364/18	Věc T-470/18: Žaloba podaná dne 31. července 2018 – Telenet v. Komise	17
2018/C 364/19	Věc T-471/18: Žaloba podaná dne 2. srpna 2018 – WV v. ESVČ	18
2018/C 364/20	Věc T-482/18: Žaloba podaná dne 10. srpna 2018 – XF v. Komise	19
2018/C 364/21	Věc T-501/18: Žaloba podaná dne 22. srpna 2018 – Currency One v. EUIPO – Cinkciarz.pl (CINKCIARZ)	20