Úřední věstník C 93/11.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/2

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Specializiran nakazatelen sad – Bulharsko) – trestní řízení proti Petaru Dzivevovi a dalším

(Věc C-310/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Ochrana finančních zájmů Evropské unie - Článek 325 odst. 1 SFEU - Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství - Trestní řízení týkající se trestných činů v oblasti DPH - Zásada efektivity - Hodnocení důkazů - Odposlechy telefonních hovorů - Povolení udělené nepříslušným soudním orgánem - Zohlednění těchto odposlechů jako důkazů - Vnitrostátní právní úprava - Zákaz“)

(2019/C 93/02)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Specializiran nakazatelen sad

Účastníci původního trestního řízení

Petar Dzivev, Galina Angelova, Georgi Dimov, Milko Velkov

Výrok

Článek 325 odst. 1 SFEU, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. b) a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, podepsané v Lucemburku dne 26. července 1995, ve spojení s Listinou základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že vzhledem k zásadě efektivity trestních stíhání vedených v souvislosti s trestnými činy týkajícími se daně z přidané hodnoty (DPH) nebrání tomu, aby vnitrostátní soud uplatnil vnitrostátní normu, která stanoví nemožnost použít v trestním řízení takové důkazy, jako jsou odposlechy telefonních hovorů, jež vyžadují předchozí povolení soudu, pokud takové povolení vydal nepříslušný soudní orgán, i když spáchání dotčených trestných činů lze prokázat jen těmito důkazy.

(1) Úř. věst. C 310, 29.8.2016.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/3

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. ledna 2019 – Polská republika v. Stock Polska sp. z o.o., Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Lass & Steffen GmbH Wein- und Spirituosen-Import

(Věc C-162/17 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Nařízení (ES) č. 207/2009 - Článek 8 odstavec 1 - Demande d’enregistrement de la marque figurative avec élément verbal LUBELSKA Přihláška obrazové ochranné známky obsahující slovní prvek LUBELSKA - Dominantní a rozlišovací prvek“)

(2019/C 93/03)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Polská republika (zástupce: B. Majczyna, zmocněnec)

Další účastníci řízení: Stock Polska sp. z o.o. (zástupce: T. Gawrylczyk, radca prawny), Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (zástupci: M. Rajh a D. Botis, zmocněnci), Lass & Steffen GmbH Wein- und Spirituosen-Import (zástupce: R. Kunz-Hallstein, Rechtsanwalt)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 239, 24.7.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/3

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 24. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État – Francie) – Morgan Stanley & Co International plc v. Ministre de l'Économie et des Finances

(Věc C-165/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Šestá směrnice 77/388/EHS - Směrnice 2006/112/ES - Odpočet daně zaplacené na vstupu - Zboží a služby použité jak pro zdanitelná plnění, tak pro plnění osvobozená od daně (zboží a služby pro smíšené použití) - Určení použitelného odpočitatelného podílu - Pobočka společnosti usazená v jiném členském státě, než je stát jejího ústředí - Výdaje vynaložené pobočkou, připadající výhradně na uskutečňování plnění ústředí - Režijní náklady pobočky použité jak pro uskutečňování jejích plnění, tak plnění ústředí“)

(2019/C 93/04)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Morgan Stanley & Co International plc

Žalovaný: Ministre de l'Économie et des Finances

Výrok

Článek 17 odst. 2, 3 a 5 a čl. 19 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, jakož i články 168, 169, 173 až 175 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že na výdaje vynaložené pobočkou zaregistrovanou v jednom členském státě, které připadají výhradně na plnění podléhající dani z přidané hodnoty i plnění osvobozená od této daně, jež byla uskutečněna ústředím této pobočky usazeným v jiném členském státě, je třeba uplatnit odpočitatelný podíl, který je dán zlomkem, v jehož jmenovateli je obrat bez daně z přidané hodnoty tvořený pouze těmito plněními a v jehož čitateli jsou zdanitelná plnění, která by rovněž zakládala nárok na odpočet v případě, že by byla uskutečněna v členském státě, v němž je uvedená pobočka zaregistrována, včetně případu, kdy tento nárok na odpočet vyplývá z volby, kterou tato pobočka provedla, podrobit dani z přidané hodnoty plnění uskutečněná v tomto státě.

Článek 17 odst. 2, 3 a 5 a čl. 19 odst. 1 šesté směrnice 77/388, jakož i články 168, 169, 173 až 175 směrnice 2006/112 musí být vykládány v tom smyslu, že za účelem určení odpočitatelného podílu, jenž se uplatní na režijní náklady pobočky zaregistrované v jednom členském státě, které byly vynaloženy jak na plnění této pobočky uskutečněná v tomto státě, tak na plnění uskutečněná ústředím této pobočky usazeným v jiném členském státě, je třeba ve jmenovateli zlomku tvořícího tento odpočitatelný podíl zohlednit plnění uskutečněná jak touto pobočkou, tak tímto ústředím, přičemž je třeba upřesnit, že v čitateli uvedeného zlomku musí být kromě zdanitelných plnění uskutečněných toutéž pobočkou pouze zdanitelná plnění uskutečněná uvedeným ústředím, která by zakládala nárok na odpočet rovněž v případě, že by byla uskutečněna v členském státě, v němž je dotyčná pobočka zaregistrována.

(1) Úř. věst. C 213, 3.7.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/4

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Kúria – Maďarsko) – SH v. TG

(Věc C-168/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření s ohledem na situaci v Libyi - Řetězec smluv určených na zřízení záruky ve prospěch subjektu zařazeného na seznam týkající se zmrazení finančních prostředků - Platba nákladů na základě smluv o protizáruce - Nařízení (EU) č. 204/2011 - Článek 5 - Pojem ‚poskytnutí finančních prostředků subjektu uvedenému v příloze III nařízení č. 204/2011‘ - Článek 12 odst. 1 písm. c) - Pojem ‚nároky v rámci záruky‘ - Pojem ‚osoba nebo subjekt jednající jménem osoby uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. a) nebo b)‘“)

(2019/C 93/05)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Kúria

Účastníci původního řízení

Žalobce: SH

Žalovaný: TG

Za přítomnosti: UF

Výrok

Článek 5 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 204/2011 ze dne 2. března 2011 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi musí být vykládán v tom smyslu, že:

—	se použije na takovou situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, v níž musí být náklady, které mají být zaplaceny na základě smlouvy o protizáruce zaplaceny bankou Evropské unie libyjské bance, jejíž název je zařazen na seznam obsažený v příloze III tohoto nařízení, a

—

se v zásadě nepoužije na takovou situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, v níž musí být náklady, které mají být zaplaceny na základě smlouvy o protizáruce zaplaceny unijní bankou libyjské bance, jejíž název již není na seznamu obsaženém v příloze III tohoto nařízení, nebo unijní bankou jiné unijní bance, když je bankovní záruka poskytnutá libyjskou bankou ve prospěch subjektu, který je na tomto seznamu, pokud taková platba nevede z důvodu právních nebo finančních vazeb existujících mezi bankou, která je příjemcem těchto plateb a subjektem zařazeným na uvedený seznam, k nepřímému poskytnutí dotčených nákladů ve prospěch tohoto subjektu.

Článek 12 nařízení č. 204/2011 musí být vykládán v tomto smyslu:

—

se v jeho původním znění použije, pokud náklady, které mají být zaplaceny na základě smluv o protizáruce, musí být zaplaceny bankou Evropské unie libyjské bance zařazené na seznam obsažený v příloze III tohoto nařízení, jakož i unijní bankou libyjské bance, která není na tomto seznamu, jestliže je bankovní záruka poskytnutá libyjskou bankou ve prospěch subjektu, který je uveden na tomto seznamu, za podmínky, že libyjská banka je považována za subjekt jednající jménem libyjské vlády, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu;

—

se ve znění vycházejícím z nařízení Rady (EU) č. 45/2014 ze dne 20. ledna 2014 nepoužije, když náklady, které mají být zaplaceny na základě smluv o protizáruce, musí být zaplaceny unijní bankou libyjské bance zařazené na seznam obsažený v příloze III tohoto nařízení, jakož i unijní bankou libyjské bance, která není na tomto seznamu, když je bankovní záruka poskytnutá libyjskou bankou ve prospěch subjektu, který je uveden na tomto seznamu, jestliže tyto náklady byly uhrazeny před vstupem uvedeného nařízení v platnost, a

—	se jak ve svém původním znění, tak ve znění vyplývajícím z nařízení č. 45/2014 nepoužije, pokud náklady, které mají být zaplaceny na základě smluv o protizáruce, musí být zaplaceny unijní bankou jiné unijní bance.

3)	Článek 9 nařízení č. 204/2011 musí být tedy vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na placení takových nákladů, jako jsou náklady, které mají být zaplaceny na základě jednotlivých smluv dotčených v původním řízení.

Článek 17 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2016/44 ze dne 18. ledna 2016 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi a o zrušení nařízení (EU) č. 204/2011 musí být proto vykládán v tom smyslu, že se použije na náklady na protizáruku, které má zaplatit unijní banka jiné unijní bance v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, kdy ke konečnému vyúčtování došlo po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(1) Úř. věst. C 221, 10.7.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/6

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof – Rakousko) – Cresco Investigation GmbH v. Markus Achatzi

(Věc C-193/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Listina základních práv Evropské unie - Článek 21 - Rovné zacházení v zaměstnání a povolání - Směrnice 2000/78/ES - Článek 2 odst. 2 písm. a) - Přímá diskriminace na základě náboženského vyznání - Vnitrostátní právní úprava přiznávající určitým pracovníkům den dovolené na Velký pátek - Odůvodnění - Článek 2 odst. 5 - Článek 7 odst. 1 - Povinnosti soukromých zaměstnavatelů a vnitrostátních soudů v případě neslučitelnosti vnitrostátního práva se směrnicí 2000/78“)

(2019/C 93/06)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Cresco Investigation GmbH

Žalovaný: Markus Achatzi

Výrok

Článek 1 a čl. 2 odst. 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava, podle níž je jednak Velký pátek svátkem pouze pro pracovníky, kteří jsou příslušníky určitých křesťanských církví, a jednak výlučně tito pracovníci mají nárok na dodatečnou náhradu ke mzdě za práci vykonanou v tento svátek, pokud v tento den mají pracovat, představuje přímou diskriminaci na základě náboženství.

V případě opatření, jež jsou stanovena touto vnitrostátní právní úpravou, nelze mít za to, že jsou nutnými opatřeními pro ochranu práv a svobod ostatních lidí ve smyslu čl. 2 odst. 5 uvedené směrnice, či zvláštními opatřeními, jejichž účelem je vyrovnávat znevýhodnění související s náboženským vyznáním ve smyslu čl. 7 odst. 1 téže směrnice.

Článek 21 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že dokud dotčený členský stát nezmění za účelem znovunastolení rovného zacházení právní úpravu, která přiznává nárok na svátek na Velký pátek pouze pracovníkům, kteří jsou příslušníky určitých křesťanských církví, má soukromý zaměstnavatel, na kterého se tato právní úprava vztahuje, povinnost přiznat nárok na svátek na Velký pátek rovněž ostatním pracovníkům, pokud posledně uvedení pracovníci předem tohoto zaměstnavatele požádali, aby onoho dne nemuseli pracovat, a tudíž i povinnost přiznat těmto pracovníkům nárok na dodatečnou náhradu ke mzdě za práci v tento svátek, nevyhověl-li uvedený zaměstnavatel takové žádosti.

(1) Úř. věst. C 283, 28.8.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/7

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof – Rakousko) – E.B. v. Versicherungsanstalt öffentlich Bediensteter BVA

(Věc C-258/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Směrnice 2000/78/ES - Rovné zacházení v zaměstnání a povolání - Článek 2 - Pokus trestného činu nemravnosti, kterého se dopustil státní zaměstnanec na nezletilých mužského pohlaví - Disciplinární sankce přijatá v roce 1975 - Povinnost odejít do předčasného důchodu spojená se zkrácením výše důchodových dávek - Diskriminace na základě sexuální orientace - Účinky použitelnosti směrnice 2000/78/ES na disciplinární sankci - Způsoby výpočtu vypláceného starobního důchodu“)

(2019/C 93/07)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: E.B.

Žalovaný: Versicherungsanstalt öffentlich Bediensteter BVA

Výrok

Článek 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice, a sice ode dne 3. prosince 2003, se použije na budoucí účinky pravomocného disciplinárního rozhodnutí, které bylo přijato před vstupem uvedené směrnice v platnost a kterým byl státnímu zaměstnanci nařízen odchod do předčasného důchodu se zkrácením výše jeho dávek důchodového pojištění.

Směrnice 2000/78 musí být vykládána v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace uvedená v bodě 1 výroku tohoto rozsudku, ukládá vnitrostátnímu soudu, aby pro období začínající dnem 3. prosince 2003 přezkoumal nikoli pravomocně uloženou disciplinární sankci, kterou byl dotyčnému státnímu zaměstnanci nařízen odchod do předčasného důchodu, ale krácení výše jeho důchodu pro účely stanovení částky, kterou by obdržel v případě neexistence jakékoliv diskriminace na základě sexuální orientace.

(1) Úř. věst. C 283, 28. 8. 2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/7

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. ledna 2019 – Evropská komise v. United Parcel Service, Inc., FedEx Corp.

(Věc C-265/17 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Kontrola spojování podniků - Převzetí společnosti TNT Expres společností UPS - Rozhodnutí Komise, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem a s fungováním dohody o EHP - Ekonometrický model vypracovaný Komisí - Nesdělení změn provedených v ekonometrickém modelu - Porušení práva na obhajobu“)

(2019/C 93/08)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: T. Christoforou, N. Khan, H. Leupold a A. Biolan, zmocněnci)

Další účastnice řízení: United Parcel Service, Inc. (zástupci: A. Ryan, solicitor, F. Hoseinian, advokat, W. Knibbeler, S. A. Pliego a P. van den Berg, advocaten, a F. Roscam Abbing, advocate), FedEx Corp. (zástupci: F. Carlin, barrister, G. Bushell, solicitor, a N. Niejahr, Rechtsanwältin)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 231, 17.7.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/8

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 23. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden – Nizozemsko) – K. M. Zyla v. Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-272/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Volný pohyb pracovníků - Rovné zacházení - Daň z příjmu - Příspěvky na sociální zabezpečení - Pracovník, který v průběhu kalendářního roku opustil členský stát místa zaměstnání - Použití pravidla pro rata temporis na snížení odvodu příspěvků“)

(2019/C 93/09)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: K. M. Zyla

Žalovaný: Staatssecretaris van Financiën

Výrok

Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která za účelem určení výše příspěvků na sociální zabezpečení, jež má pracovník zaplatit, stanoví, že snížení odvodu připadajících na tyto příspěvky, na které má pracovník nárok za kalendářní rok, je poměrné k době, po kterou byl pracovník pojištěn v systému sociálního zabezpečení uvedeného členského státu, čímž se z tohoto ročního snížení vylučuje doba, po kterou pracovník nebyl pojištěn v tomto systému a měl bydliště v jiném členském státě, kde nevykonával výdělečnou činnost.

(1) Úř. věst. C 277, 21.8.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/9

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 24. ledna 2019 – George Haswani v. Rada Evropské unie, Evropská komise

(Věc C-313/17 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Článek 86 jednacího řádu Tribunálu - Přípustnost - Postup pro úpravu žaloby - Nezbytnost úpravy žalobních důvodů a argumentů - Omezující opatření přijatá vůči Syrské arabské republice - Seznam osob, kterým se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje - Zařazení navrhovatelova jména na seznam“)

(2019/C 93/10)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: George Haswani (zástupce: G. Karouni, advokát)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie (zástupkyně: A. Sikora-Kalėda a S. Kyriakopoulou, zmocněnkyně), Evropská komise (zástupci: L. Havas a R. Tricot, zmocněnci)

Výrok

1)	Bod 1 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 22. března 2017, Haswani v. Rada (T-231/15, nezveřejněný, EU:T:2017:200), se zrušuje.

2)	Věc se vrací Tribunálu Evropské unie.

3)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

(1) Úř. věst. C 239, 24.7.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/9

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 24. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – Directie van de Dienst Wegverkeer (RDW) v. X, Y a X, Y v. Directie van de Dienst Wegverkeer (RDW) a Directie van de Dienst Wegverkeer (RDW) v. Z

(Věc C-326/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 1999/37/ES - Registrační doklady vozidel - Chybějící údaje v osvědčeních o registraci - Vzájemné uznávání - Směrnice 2007/46/ES - Vozidla vyrobená před harmonizací technických požadavků Evropskou unií - Změny, které mají vliv na technické vlastnosti vozidla“)

(2019/C 93/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: Directie van de Dienst Wegverkeer (RDW), X, Y

Odpůrci: X, Y, Directie van de Dienst Wegverkeer (RDW), Z

Výrok

Článek 2 písm. a) směrnice Rady 1999/37/ES ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel ve spojení s čl. 3 body 11 a 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, musí být vykládán v tom smyslu, že směrnice 1999/37 se použije na doklady vydané členskými státy při registraci vozidel vyrobených před 29. dubnem 2009, tj. dnem uplynutí lhůty pro provedení směrnice 2007/46.

Článek 4 směrnice 1999/37 ve spojení s čl. 3 odst. 2 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že orgány členského státu, v němž se žádá o novou registraci ojetého vozidla, mají právo odmítnout uznat osvědčení o registraci vydané členským státem, ve kterém bylo toto vozidlo předtím registrováno, jestliže chybí některé povinné údaje, údaje uvedené v tomto osvědčení neodpovídají danému vozidlu a toto osvědčení neumožňuje identifikaci téhož vozidla.

Článek 24 odst. 6 směrnice 2007/46 musí být vykládán v tom smyslu, že režim, který stanoví, se nevztahuje na ojeté vozidlo, které již bylo registrováno v členském státě, pokud je toto vozidlo podle článku 4 směrnice 1999/37 přistaveno za účelem jeho nové registrace u orgánu jiného členského státu, který je příslušný v dané oblasti. Existují-li ovšem indicie, že toto vozidlo představuje riziko pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, tento orgán může podle čl. 5 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ze dne 6. května 2009 o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel vyžadovat, aby uvedené vozidlo bylo podrobeno kontrole ještě před jeho registrací.

(1) Úř. věst. C 293, 4.9.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/10

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – Stefano Liberato v. Luminita Luisa Grigorescu

(Věc C-386/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Soudní příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Článek 5 bod 2 - Článek 27 - Článek 35 odst. 3 - Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Článek 19 - Překážka litispendence - Článek 22 písm. a) - Článek 23 písm. a) - Neuznání rozhodnutí v případě zjevného rozporu s veřejným pořádkem - Článek 24 - Zákaz přezkoumání příslušnosti soudu země původu - Důvod pro neuznání založený na porušení pravidel o překážce litispendence - Neexistence“)

(2019/C 93/12)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Žalobce: Stefano Liberato

Žalovaná: Luminita Luisa Grigorescu

Výrok

Pravidla týkající se překážky litispendence obsažená v článku 27 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a v článku 19 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud v řízení ve věcech manželských, rodičovské zodpovědnosti nebo vyživovacích povinností soud, který zahájil řízení později, přijme v rozporu s těmito pravidly rozhodnutí, jež nabude právní moci, brání tato pravidla tomu, aby soudy členského státu, u jehož soudu bylo řízení zahájeno jako prvního, odmítly z tohoto samotného důvodu uznat toto rozhodnutí. Konkrétně toto porušení samo o sobě nemůže odůvodnit neuznání uvedeného rozhodnutí z důvodu jeho zjevného rozporu s veřejným pořádkem tohoto členského státu.

(1) Úř. věst. C 338, 9.10.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/11

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – Presidenza del Consiglio dei Ministri v. Fallimento Traghetti del Mediterraneo SpA

(Věc C-387/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Státní podpory - Existující podpory a nové podpory - Kvalifikace - Nařízení (ES) č. 659/1999 - Článek 1 písm. b) body iv) a v) - Zásady právní jistoty a legitimního očekávání - Použitelnost - Podpory poskytnuté před liberalizací trhu, který byl původně uzavřen hospodářské soutěži - Žaloba na náhradu škody proti členskému státu podaná konkurentem společnosti, která byla příjemcem státních podpor“)

(2019/C 93/13)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Presidenza del Consiglio dei Ministri

Odpůrkyně: Fallimento Traghetti del Mediterraneo SpA

Výrok

Takové dotace poskytnuté podniku před liberalizací relevantního trhu, jako jsou dotace, o které se jedná ve věci v původním řízení, nemohou být kvalifikovány jako existující podpory jen z toho důvodu, že uvedený trh nebyl formálně liberalizován v době jejich poskytnutí, pokud tyto dotace mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušovaly nebo mohly narušit hospodářskou soutěž, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Článek 1 písm. b) bod iv) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU], musí být vykládán v tom smyslu, že není použitelný na takovou situaci, jako je situace ve věci v původním řízení. Vzhledem k tomu, že při poskytování dotací, o které se jedná ve věci v původním řízení, nebyla dodržena povinnost předchozího oznámení zavedená článkem 93 Smlouvy o EHS, nemohou se státní entity dovolávat zásady legitimního očekávání. V takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, v níž je žaloba na náhradu škody proti členskému státu podaná konkurentem společnosti, která byla příjemcem státních podpor, neumožňuje zásada právní jistoty, aby na základě obdobného použití byla žalobci uložena taková promlčecí lhůta, jako je promlčecí lhůta stanovená v čl. 15 odst. 1 tohoto nařízení.

(1) Úř. věst. C 338, 9.10.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/12

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas – Litva) – řízení zahájené na návrh společnosti „Paysera LT“ UAB, dříve „EVP International“ UAB

(Věc C-389/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Přístup k činnosti institucí elektronických peněz - Směrnice 2009/110/ES - Článek 5 odst. 2 a 3 - Pravidla týkající se kapitálu - Požadavky na kapitál pro výkon činností spojených s vydáváním elektronických peněz - Pojem ‚činnost spojená s vydáváním elektronických peněz‘ - Vydávání elektronických peněz ve prospěch prodávajícího ve výši odpovídající jmenovité hodnotě obdržených peněžních prostředků“)

(2019/C 93/14)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas

Účastnice původního řízení

Žalobkyně:„Paysera LT“ UAB, dříve „EVP International“ UAB

za přítomnosti: Lietuvos bankas

Výrok

Článek 5 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že služby poskytované institucemi elektronických peněz v rámci takových platebních transakcí, jako jsou transakce, o něž jde ve věci v původním řízení, představují činnosti spojené s vydáváním elektronických peněz ve smyslu tohoto ustanovení, pokud tyto služby vedou k vydání nebo zpětné výměně elektronických peněz v rámci jedné a téže platební transakce.

(1) Úř. věst. C 309, 18.9.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/12

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. ledna 2019 – Deza, a.s. v. Evropská agentura pro chemické látky, Dánské království, Nizozemské království, Švédské království, Norské království

(Věc C-419/17 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Nařízení (ES) č. 1907/2006 (nařízení REACH) - Příloha XIV - Sestavení seznamu látek podléhajících povolení - Zařazení na seznam látek pro případné zahrnutí do přílohy XIV - Aktualizace záznamu o látce bis(2-ethylhexyl)-ftalát (DEHP) na seznamu - Nesprávný výklad a nesprávná aplikace nařízení REACH a zásady právní jistoty - Zkreslení skutkových okolností a důkazů - Rozsah přezkumu“)

(2019/C 93/15)

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Deza, a.s. (zástupce: P. Dejl, advokát)

Další účastníci řízení: Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) (zástupci: W. Broere, N. Herbatschek a M. Heikkilä, zmocněnci, ve spolupráci s M. Procházkou a M. Maškovou, advokáty), Dánské království (zástupci: J. Nymann-Lindegren a M. Wolff, zmocněnci), Nizozemské království, Švédské království (zástupkyně: A. Falk, C. Meyer-Seitz, H. Shev a L. Zettergren, zmocněnkyně), Norské království

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Deza, a.s., ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou agenturou pro chemické látky (ECHA).

3)	Dánské království a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 293, 4.9.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/13

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof – Německo) – Walbusch Walter Busch GmbH & Co. KG v. Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV

(Věc C-430/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitele - Směrnice 2011/83/EU - Smlouvy uzavřené na dálku - Článek 6 odst. 1 písm. h) - Povinnost poskytnout informace o právu odstoupit od smlouvy - Článek 8 odst. 4 - Smlouva uzavřená na základě prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací - Pojem ‚omezený prostor nebo čas pro uvedení informací‘ - Leták založený v periodickém tisku - Objednávkový korespondenční lístek obsahující hypertextový odkaz na informace o právu odstoupit od smlouvy“)

(2019/C 93/16)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Walbusch Walter Busch GmbH & Co. KG

Žalovaný: Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV

Výrok

Posouzení toho, zda prostředek komunikace v konkrétním případě poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací podle čl. 8 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, je třeba provést s přihlédnutím ke všem technickým vlastnostem obchodní komunikace obchodníka. V tomto ohledu je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda by s ohledem na prostor a čas, který zabírá předmětná komunikace, a na minimální velikost typografických znaků, která by byla vhodná pro průměrného spotřebitele, na něhož tato komunikace cílí, mohly být v rámci této komunikace objektivně uvedeny všechny informace vyjmenované v čl. 6 odst. 1 této směrnice.

Článek 6 odst. 1 písm. h) a čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 musí být vykládány v tom smyslu, že pokud se smlouva uzavírá na základě prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, a pokud lze využít práva odstoupit od smlouvy, obchodník je povinen spotřebiteli v rámci předmětného prostředku před uzavřením smlouvy poskytnout informaci o podmínkách, lhůtě a postupech pro uplatnění tohoto práva. Vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I této směrnice musí obchodník spotřebiteli v takovém případě poskytnout jasným a srozumitelným jazykem prostřednictvím jiného zdroje.

(1) Úř. věst. C 347, 16.10.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/14

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 24. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Centrale Raad van Beroep – Nizozemsko) – Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank v. D. Balandin, I. Lukachenko, Holiday on Ice Services BV

(Věc C-477/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální zabezpečení - Nařízení (UE) č. 1231/2010 - Použitelné právní předpisy - Potvrzení A 1 - Článek 1 - Rozšíření použití potvrzení A1 i na občany třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členského státu - Oprávněný pobyt - Pojem“)

(2019/C 93/17)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Centrale Raad van Beroep

Účastníci původního řízení

Žalobce: Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank

Žalovaní: D. Balandin, I. Lukachenko, Holiday on Ice Services BV

Výrok

Článek 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti, musí být vykládán v tom smyslu, že takoví státní příslušníci třetích zemí, jako jsou státní příslušníci dotčení ve věci v původním řízení, kteří dočasně pobývají a pracují v různých členských státech pro zaměstnavatele usazeného v jednom členském státě, se mohou za účelem určení právních předpisů sociálního zabezpečení, kterým podléhají, dovolávat koordinačních pravidel stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004, pokud se oprávněně zdržují a pracují na území členských států.

(1) Úř. věst. C 357, 23.10.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/14

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Düsseldorf – Německo) – Deutsche Post AG v. Hauptzollamt Köln

(Věc C-496/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Celní unie - Celní kodex Unie - Článek 39 - Status oprávněného hospodářského subjektu - Prováděcí nařízení (EU) 2015/2447 - Článek 24 odst. 1 druhý pododstavec - Žadatel, který není fyzická osoba - Dotazník - Shromažďování osobních údajů - Směrnice 95/46/ES - Články 6 a 7 - Nařízení (EU) 2016/679 - Články 5 a 6 - Zpracování osobních údajů“)

(2019/C 93/18)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Deutsche Post AG

Žalovaný: Hauptzollamt Köln

Výrok

Článek 24 odst. 1 druhý pododstavec prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, vykládaný ve světle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecného nařízení o ochraně osobních údajů), musí být vykládán v tom smyslu, že celní orgány mohou požadovat od žadatele o status oprávněného hospodářského subjektu sdělení daňových identifikačních čísel přidělených pro účely výběru daně z příjmu pouze u fyzických osob, které jsou pověřeny vedením žadatele nebo vykonávají kontrolu nad jeho řízením, a těch, které jsou odpovědné za jeho celní záležitosti, jakož i údajů o daňových úřadech příslušných ve vztahu ke všem těmto osobám, za předpokladu, že tyto údaje umožňují těmto orgánům získat informace o závažných nebo opakovaných porušeních celních předpisů nebo daňových předpisů nebo o závažných trestných činech, kterých se dopustily tyto fyzické osoby v souvislosti s jejich hospodářskou činností.

(1) Úř. věst. C 347, 16.10.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/15

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākā tiesa – Lotyšsko) – SIA „KPMG Baltics“, jednající jako soudem ustanovený insolvenční správce AS „Latvijas Krājbanka“ v. SIA „Ķipars AI“

(Věc C-639/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Neodvolatelnost zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry - Směrnice 98/26/ES - Rozsah působnosti - Pojem ‚převodní příkaz‘ - Platební příkaz zadaný majitelem standardního běžného účtu úvěrové instituci následně prohlášené za insolventní“)

(2019/C 93/19)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: SIA „KPMG Baltics“, jednající jako soudem ustanovený insolvenční správce AS „Latvijas Krājbanka“

Odpůrkyně: SIA „Ķipars AI“

Výrok

Takový platební příkaz, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, jež byl zadán majitelem standardního běžného účtu úvěrové instituci a týkal se převodu finančních prostředků do jiné úvěrové instituce, nespadá pod pojem „převodní příkaz“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES ze dne 6. května 2009, a tudíž ani do rozsahu působnosti této směrnice.

(1) Úř. věst. C 52, 12.2.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/16

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. ledna 2019 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court (Irsko)] – M.A., S.A., A.Z. v. The International Protection Appeals Tribunal, The Minister for Justice and Equality, Attorney General, Irsko

(Věc C-661/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Azylová politika - Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu - Nařízení (EU) č. 604/2013 - Diskreční ustanovení - Kritéria pro posouzení“)

(2019/C 93/20)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court (Irsko)

Účastníci původního řízení

Žalobci: M.A., S.A., A.Z.

Žalovaní: The International Protection Appeals Tribunal, The Minister for Justice and Equality, Attorney General, Irsko

Výrok

Článek 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že členský stát určený jako „příslušný“ ve smyslu tohoto nařízení, oznámil záměr vystoupit z Evropské unie podle článku 50 SEU, nezavazuje členský stát, jenž rozhoduje o tom, který stát je takto příslušný, aby sám posoudil předmětnou žádost o ochranu na základě diskrečního ustanovení obsaženého v čl. 17 odst. 1.

2)	Nařízení (EU) č. 604/2013 je třeba vykládat v tom smyslu, že nestanoví, že za určení státu, který je příslušný podle kritérií stanovených v tomto nařízení, a za uplatnění diskrečního ustanovení podle čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení musí být odpovědný tentýž vnitrostátní orgán.

Článek 6 odst. 1 nařízení (EU) č. 604/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že nevyžaduje, aby členský stát, který není příslušný podle kritérií stanovených tímto nařízením k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, zohlednil nejlepší zájem dítěte a sám posoudil žádost na základě čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení.

Článek 27 odst. 1 nařízení (EU) č. 604/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že nevyžaduje, aby bylo možné podat opravný prostředek proti rozhodnutí nevyužít možnosti podle čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení, což nemá vliv na to, že toto rozhodnutí lze napadnout v rámci žaloby proti rozhodnutí o přemístění.

5)	Článek 20 odst. 3 nařízení (EU) č. 604/2013 nařízení Dublin III musí být vykládán v tom smyslu, že není-li prokázán opak, toto ustanovení zakládá domněnku, že je v nejlepším zájmu dítěte řešit situaci tohoto dítěte společně se situací jeho rodičů.

(1) Úř. věst. C 42, 5.2.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/17

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 17. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein hallinto-oikeus – Finsko) – řízení zahájené A Ltd

(Věc C-74/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2009/138/ES - Přístup k pojišťovací a zajišťovací činnosti a její výkon - Článek 13 bod 13 - Pojem ‚členský stát, ve kterém se nachází riziko‘ - Společnost, která je usazená v jednom členském státě a poskytuje pojistné služby ohledně smluvních rizik spojených s přeměnami společností v jiném členském státě - Článek 157 - Členský stát výběru daně z pojistného“)

(2019/C 93/22)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastníci původního řízení

A Ltd

za přítomnosti: Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö

Výrok

Článek 157 odst. 1 první pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/58/EU ze dne 11. prosince 2013, ve spojení s čl. 13 bodem 13 uvedené směrnice 2009/138 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy pojišťovna usazená na území členského státu nabízí pojištění, které kryje smluvní rizika spojená s hodnotou akcií a spravedlivou kupní cenou placenou kupujícím při akvizici podniku, podléhá pojistná smlouva uzavřená v tomto rámci výlučně nepřímým daním a parafiskálním poplatkům z pojistného v členském státě, kde je pojistník usazen.

(1) Úř. věst. C 142, 23.04.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/18

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 17. ledna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht Köln – Německo) – řízení zahájené na návrh Klause Manuela Maria Brische

(Věc C-102/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (EU) č. 650/2012 - Článek 65 odst. 2 - Evropské dědické osvědčení - Žádost o osvědčení - Prováděcí nařízení (EU) č. 1329/2014 - Povinná nebo nepovinná povaha formuláře vydaného podle čl. 1 odst. 4 nařízení č. 1329/2014“)

(2019/C 93/23)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Köln

Účastník původního řízení

Žalobce: Klaus Manuel Maria Brisch

Výrok

Článek 65 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení a čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1329/2014 ze dne 9. prosince 2014, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení č. 650/2012, musí být vykládány v tom smyslu, že pro žádost o vydání evropského dědického osvědčení ve smyslu čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 je použití formuláře IV stanoveného v příloze 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 nepovinné.

(1) Úř. věst. C 142, 23.4.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/18

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 6. prosince 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie – Belgie) – řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu vydaného proti IK

(Věc C-551/18 PPU) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Naléhavé řízení o předběžné otázce - Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech - Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV - Evropský zatýkací rozkaz a postupy předávání mezi členskými státy - Evropský zatýkací rozkaz vydaný za účelem výkonu trestu odnětí svobody - Obsah a forma - Článek 8 odst. 1 písm. f) - Neuvedení doplňujícího trestu - Platnost - Důsledky - Účinek na držení ve vazbě“)

(2019/C 93/24)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie

Účastník původního trestního řízení

Výrok

Článek 8 odst. 1 písm. f) rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že v evropském zatýkacím rozkazu, na jehož základě došlo k předání dotyčné osoby, nebyl uveden doplňují trest podřízení moci soudu pro výkon trestů, který byl této osobě uložen za tentýž trestný čin týmž soudním rozhodnutím, kterým bylo rozhodnuto o hlavním trestu odnětí svobody, nebrání tomu, aby výkon tohoto doplňujícího trestu vedl poté, co je odpykán hlavní trest a je přijato formální rozhodnutí za tímto účelem ze strany vnitrostátního soudu příslušného ve věcech výkonu trestů, ke zbavení osobní svobody.

(1) Úř. věst. C 16, 14.1.2019.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/21

Kasační opravný prostředek podaný dne 24. září 2018 Kyperskou republikou proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 13. července 2018 ve věci T-825/16, Kyperská republika v. EUIPO

(Věc C-608/18 P)

(2019/C 93/31)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kyperská republika (zástupci: S. Malynicz QC, Barrister, V. Marsland, Solicitor)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Papouis Dairies Ltd.

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	prohlásil, že kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Tribunálu ve věci T-825/16, Kyperská republika v. EUIPO, je přípustný, a vyhověl návrhovým žádáním znějícím na zrušení;

—	rozhodl, že Úřad a vedlejší účastník ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené navrhovatelkou.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Zaprvé, Tribunál pochybil, když konstatoval, že odvolací senát postupoval správně, když na posuzovanou věc uplatnil závěry, které Tribunál učinil v dřívějších rozsudcích ve spojených věcech T-292/14 a T-293/14 (XAΛΛOYMI a HALLOUMI) a ve věci T-534/10 (HELLIM). Tyto věci se netýkaly certifikačních ochranných známek, nýbrž jiných druhů ochranných známek, a sice běžných ochranných známek EU, resp. kolektivních ochranných známek. Hlavní funkcí takových známek je sloužit jako ukazatel obchodního původu určitého zboží (v případě kolektivní ochranné známky jde o vícero obchodníků propojených na základě členství v určitém sdružení). Hlavní funkcí certifikačních známek naproti tomu není sloužit jako ukazatel původu, nýbrž odlišit určitou třídu výrobků, konkrétně výrobků, které jsou certifikované v tom smyslu, že odpovídají předpisům týkajícím se povoleného užívání certifikační ochranné známky HALLOUMI a že bylo povoleno, aby byly vyráběny v souladu s těmito předpisy. V těchto dřívějších rozsudcích Tribunálu se kromě toho relevantní veřejnosti lišila od relevantní veřejnosti v posuzovaném případě.

Zadruhé, Tribunál nesprávně konstatoval, že starší národní ochranná známka – v tomto případě národní certifikační ochranná známka – zcela postrádá rozlišovací způsobilost, která by umožňovala odlišit výrobky, které jsou certifikované, od výrobků, které certifikované nejsou; nesprávně rozhodl, že ochranná známka je popisná a druhová; zasáhl do vnitrostátní ochrany národní ochranné známky a nesprávně zpochybnil platnost uvedené ochranné známky v rámci námitkového řízení před EUIPO.

Zatřetí, Tribunál se dopustil pochybení při porovnání ochranných známek a při posouzení nebezpečí záměny. K těmto otázkám přistupoval nesprávně, a to tak, jako kdyby byla starší ochranná známka spíše než certifikační ochrannou známkou ochrannou známkou, která je ukazatelem původu. Starší ochranné známce coby certifikační ochranné známce, tj. známce, která odlišuje zboží, které odpovídá standardům certifikační známky a které opravdu vyrobili výrobci, kteří získali povolení od držitele certifikační ochranné známky, nepřiznal žádnou rozlišovací způsobilost. Tribunál rovněž neposoudil, jak se certifikační ochranné známky obvykle využívají (tj. vždy společně s rozlišujícím jménem, ochrannou známkou nebo logem). Nezabýval se smyslem a významem sporné ochranné známky EU, zejména neposoudil, zda má prvek „HALLOUMI“ samostatnou rozlišovací způsobilost v rámci pozdější ochranné známky coby označení, ze kterého v rozporu se skutečností vyplývá, že výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka EU, jsou certifikované.

Začtvrté, Tribunál se nezabýval vnitrostátními ustanoveními a judikaturou týkající se rozsahu a účinků národních certifikačních ochranných známek. Podmínky a způsoby uvedené v právních předpisech členských států týkajících se certifikačních známek nebyly harmonizovány na základě směrnic o ochranných známkách 89/104 (1) nebo 2008/95 (2); nařízení o ochranné známce EU přesto stanoví, že takové národní ochranné známky mohou být základem starších práv, která brání zápisu ochranných známek EU. Taková práva by měla být posuzována ve světle vnitrostátní judikatury a vnitrostátních ustanovení analogicky s různými vnitrostátními právy podle čl. 8 odst. 4 nařízení o ochranné známce EU (která také nejsou harmonizována a co do povahy, rozsahu a účinků se v jednotlivých členských státech velmi liší).

(1) První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/22

Kasační opravný prostředek podaný dne 24. září 2018 Kyperskou republikou proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 13. července 2018 ve věci T-847/16, Kyperská republika v. EUIPO

(Věc C-609/18 P)

(2019/C 93/32)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kyperská republika (zástupci: S. Malynicz QC, Barrister, V. Marsland, Solicitor)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Pancyprian Organisation of Cattle Farmers (P.O.C.F) Public Ltd.

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	prohlásil, že kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Tribunálu ve věci T-847/16, Kyperská republika v. EUIPO, je přípustný, a vyhověl návrhovým žádáním znějícím na zrušení;

—	rozhodl, že Úřad a vedlejší účastník ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené navrhovatelkou.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/23

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. září 2018 ClientEarth proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 11. července 2018 ve věci T-644/16, ClientEarth v. Komise

(Věc C-612/18 P)

(2019/C 93/33)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: ClientEarth (zástupci: O. W. Brouwer, advokát, N. Frey, Solicitor, E. N. M. Raedts, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2018 ve věci T-644/16 (dále jen „napadený rozsudek“) a vrátil věc Tribunálu;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že v napadeném rozsudku došlo k nesprávnému právnímu posouzení a porušení procesních pravidel v případě argumentu, že zpřístupnění dokumentů nemůže oslabit vyjednávací pozici Komise (body 34-51 odůvodnění napadeného rozsudku), a to

—	rozšířením výjimky na materiály, které nejsou konkrétně spjaty se zamýšlenou mezinárodní dohodou,

—	použitím výjimky týkající se mezinárodních vztahů, aniž bylo požadováno specifické vysvětlení, nakolik může zpřístupnění konkrétně a reálně ohrozit mezinárodní vztahy,

—	nahrazením odůvodnění ohledně právní analýzy obsažené v požadovaných dokumentech a

—	zkreslením důkazů o stavu vyjednávání v okamžiku vydání sporného rozhodnutí.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že v napadeném rozsudku došlo k nesprávnému právnímu posouzení v případě argumentu, že by nebyly ohroženy strategické cíle Evropské unie (body 52-53 odůvodnění napadeného rozsudku).

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že v odůvodnění napadeného rozsudku došlo k porušení procesních pravidel a nesprávnému právnímu posouzení v případě argumentu, že zpřístupnění požadovaných dokumentů neohrožuje veřejný zájem v rovině mezinárodních vztahů, ale naopak mu napomáhá (body 54-5 odůvodnění napadeného rozsudku 8).

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že v odůvodnění napadeného rozsudku došlo k nesprávnému právnímu posouzení a procesnímu pochybení v případě argumentu, že nezpřístupnění po dobu „pokračujícího vyjednávání“ ve skutečnosti znamená nezpřístupnění po neomezenou dobu (body 59-67 odůvodnění napadeného rozsudku).

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že v odůvodnění napadeného rozsudku došlo ke zkreslení argumentů předložených Tribunálu v případě argumentu Komise, že nařízení nedovoluje zpřístupnění dokumentů, „dokud není znám postoj Soudního dvora“ (body 68-69 odůvodnění napadeného rozsudku).

Šestý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že v odůvodnění napadeného rozsudku došlo k porušení procesních pravidel v případě sedmého argumentu, podle kterého nemůže být zpřístupnění podmíněno existencí rovnocenných povinností obchodních partnerů v oblasti transparentnosti (body 72-74 odůvodnění napadeného rozsudku).

Sedmý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného právního posouzení v důsledku porušení čl. 4 odst. 6 nařízení 1049/2001 (1) při posuzování částečného přístupu (body 79-90 odůvodnění napadeného rozsudku).

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per la Toscana (Itálie) dne 22. listopadu 2018 – FW, GY v. U.T.G. – Prefettura di Lucca

(Věc C-726/18)

(2019/C 93/34)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per la Toscana

Účastníci původního řízení

Žalobci: FW, GY

Žalovaný: U.T.G. – Prefettura di Lucca

Předběžné otázky

Brání čl. 20 odst. 4 směrnice (1) výkladu článku 23 legislativního nařízení č. 142/2015 v tom smyslu, že i jednání porušující obecná ustanovení právního řádu, která nejsou specificky převzata do řádů ubytovacích středisek, mohou naplnit skutkovou podstatu závažného porušení těchto řádů v případě, že jsou způsobilá ovlivnit spořádané soužití v přijímacích zařízeních?

V případě kladné odpovědi je třeba vyřešit další otázku, která je prostřednictvím tohoto usnesení předložena Soudnímu dvoru:

Brání čl. 20 odst. 4 směrnice výkladu článku 23 legislativního nařízení č. 142/2015 v tom smyslu, že za účelem odnětí přístupu k opatřením souvisejícím s přijetím mohou být vzata v úvahu také jednání uskutečněná žadateli o mezinárodní ochranu, která nepředstavují trestný čin, který je trestný podle právního řádu členského státu, pokud jsou tato jednání v každém případě způsobilá negativně ovlivnit řádné soužití v přijímacích zařízeních, do kterých byli tito žadatelé přijati?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. 2013, L 180, s. 96).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/25

Kasační opravný prostředek podaný dne 23. listopadu 2018 VTB Bank PAO, dříve VTB Bank OAO proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 13. září 2018 ve věci T-734/14, VTB Bank v. Rada

(Věc C-729/18 P)

(2019/C 93/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: VTB Bank PAO, dříve VTB Bank OAO (zástupci: M. Lester QC, J. Dawid, Barristers, C. Claypoole, Solicitor, J. Ruiz Calzado, abogado)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie, Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	vyhověl kasačnímu opravnému prostředku podanému společností VTB proti rozhodnutí Tribunálu;

—	uložil, aby byly omezující akty zrušeny v rozsahu, v jakém se vztahují na společnost VTB;

—	prohlásil článek 1 rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP (1), článek 5 nařízení 833/2014 (2), článek 1 rozhodnutí Rady 2014/659/ SZBP (3) a čl. 1 odst. 5 nařízení 960/2014 (4) za protiprávní nebo nepoužitelné;

—	uložil Radě náhradu nákladů vynaložených společností VTB v řízení o tomto kasačním opravném prostředku, jakož i v řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z tvrzení, že:

Tribunál se dopustil nesprávného výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení, když dospěl k závěru, že podmínka spočívající v tom, že instituce má „výslovný mandát podporovat konkurenceschopnost ruské ekonomiky, její diverzifikaci a podněcování investic“ se nevztahuje na společnost VTB jako na „hlavní úvěrovou instituci“. V důsledku toho se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že se Rada nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když rozhodla, že společnost VTB splňuje podmínky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z tvrzení, že:

Tribunál se dopustil nesprávného posouzení, když rozhodl, že kritéria, podle kterých byla společnost VTB zapsána na seznam podle článku 1 rozhodnutí a čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení, byla vhodná a přiměřená s ohledem na cíle sledované omezujícími akty.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z tvrzení, že:

Tribunál se dopustil nesprávného posouzení, když rozhodl, že omezující akty uplatňované vůči společnosti VTB představovaly přiměřený zásah do základních práv této společnosti zaručených článkem 16 a 17 Listiny základních práv a článkem 1 protokolu 1 Evropské úmluvy o lidských právech, a to jak ohledně splnění kritérií přijatých v souladu s těmito omezujícími akty, tak i ohledně rozhodnutí zapsat společnost VTB na seznam na základě těchto kritérií.

(1) Rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 229, s. 13).

(2) Nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 229, s. 1).

(3) Rozhodnutí Rady 2014/659/SZBP ze dne 8. září 2014 , kterým se mění rozhodnutí 2014/512/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 271, s. 54).

(4) Nařízení Rady (EU) č. 960/2014 ze dne 8. září 2014 , kterým se mění nařízení (EU) č. 833/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 271, s. 3).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/26

Kasační opravný prostředek podaný dne 23. listopadu 2018 společnostmi PAO Rosneft Oil Company, dříve NK Rosneft OAO, RN-Shelf-Arctic OOO, AO RN-Shelf-Far East, dříve RN-Shelf-Dalniy Vostok ZAO, RN-Exploration OOO, Tagulskoe OOO proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 13. září 2018 ve věci T-715/14, PAO Rosneft a další v. Rada

(Věc C-732/18 P)

(2019/C 93/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: PAO Rosneft Oil Company, dříve NK Rosneft OAO, RN-Shelf-Arctic OOO, AO RN-Shelf-Far East, dříve RN-Shelf-Dalniy Vostok ZAO, RN-Exploration OOO, Tagulskoe OOO (zástupce: L. Van den Hende, advocaat)

Další účastníci řízení: Rada Evropské unie, Evropská komise, Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek v rozsahu, v němž se jej týkají důvody tohoto kasačního opravného prostředku;

—	rozhodl ve věci s konečnou platností nebo vrátil věc zpět Tribunálu k rozhodnutí; a

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení, včetně řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek se týká sporných nekonvenčních ropných omezení, sporných omezení kapitálového trhu a sporných omezení uplatnění právních nároků, jak je stanoví nařízení Rady č. 833/2014 (1) nebo rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP (2).

Navrhovatelky uplatňují sedm důvodů:

První důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Rada dodržela při přijetí sporných nekonvenčních ropných omezení článek 296 SFEU.

Druhý důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Rada dodržela při přijetí sporných omezení kapitálového trhu článek 296 SFEU.

Třetí důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že mezi spornými nekonvenčními ropnými omezeními a jimi sledovaným cílem je racionální souvislost.

Čtvrtý důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že sporná nekonvenční ropná omezení neporušují základní práva navrhovatelek na vlastnictví a podnikání.

Pátý důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že omezení uplatnění právních nároků nejsou nepřiměřená a nadto neporušují základní právo navrhovatelek na vlastnictví.

Šestý důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že sporná omezení kapitálového trhu jsou v souladu se zásadou proporcionality a neporušují základní právo navrhovatelek na podnikání.

Sedmý důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že sporná nekonvenční ropná omezení a sporná omezení kapitálového trhu jsou odůvodněna výjimkami na základě bezpečnosti podle Dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem a Všeobecné dohody o clech a obchodu WTO.

(1) Nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 229, s. 1).

(2) Rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 229, s. 13).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour administrative (Lucembursko) dne 30. listopadu 2018 – B, C, D v. Administration des contributions directes

(Věc C-749/18)

(2019/C 93/37)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour administrative

Účastnice původního řízení

Odvolatelky: B, C, D

Odpůrkyně: Administration des contributions directes

Předběžné otázky

Musí být články 49 a 54 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu týkající se režimu daňové integrace, která na jednu stranu umožňuje konsolidaci výsledků společností z téže skupiny, přípustnou výlučně v rámci vertikální daňové integrace mezi rezidentní mateřskou společností nebo tuzemskou stálou provozovnou nerezidentní mateřské společnosti a jejich rezidentními dceřinými společnostmi a která takto na druhou stranu brání čistě horizontální daňové integraci samotných dceřiných společností nerezidentní mateřské společnosti, která nemá tuzemskou stálou provozovnu, i rezidentní či nerezidentní mateřské společnosti, která tuzemskou stálou provozovnu má?

Je-li odpověď na první otázku kladná, musí být články 49 a 54 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání téže právní úpravě členského státu týkající se režimu daňové integrace, a konkrétně striktnímu oddělení režimu vertikální integrace (mezi zastřešující společností a jejími přímými či nepřímými dceřinými společnostmi) od režimu integrace horizontální (mezi dvěma nebo více rezidentními dceřinými společnostmi jediné zastřešující společnosti, která se daňové integrace neúčastní), vyplývajícímu z této právní úpravy, a rovněž z toho plynoucí povinnosti ukončit dřívější vertikální daňovou integraci předtím, než bude možné vytvořit horizontálně daňově integrovanou skupinu, a to v případě, kdy

—

byla dříve vytvořena vertikální daňová integrace s integrující zastřešující společností na vnitrostátní úrovni, která je rezidentem dotyčného členského státu (a zároveň je dceřinou společností působící jako mezičlánek ve vztahu k hlavní mateřské společnosti, která je rezidentem jiného členského státu), a rezidentními dceřinými společnostmi zastřešující společnosti, a to z důvodu, že právní úprava dotyčného členského státu připouštěla pouze vertikální daňovou integraci, aby bylo možné daný režim uplatnit bez ohledu na to, že hlavní mateřská společnost je rezidentem jiného členského státu,

—

je sesterským společnostem integrující zastřešující společnosti dotyčného členského státu (a tudíž zároveň dceřiným společnostem hlavní mateřské společností, která je rezidentem jiného členského státu) odepřena účast na stávající daňové integraci z důvodu vzájemné neslučitelnosti těchto dvou režimů vertikální a horizontální daňové integrace a

—

začlenění těchto sesterských společností do konsolidace výsledků společností skupiny by předpokládalo zrušení dřívější vertikální daňové integrace – se souvisejícími negativními daňovými dopady z důvodu nedodržení minimální doby trvání integrace podle vnitrostátní právní úpravy – a zavedení nové, horizontální daňové integrace, přestože se jedná o stejnou integrující rezidentní společnost (na jejíž úrovni by se konsolidovaly výsledky daňově integrovaných společností)?

Je-li odpověď na druhou otázku rovněž kladná, musí být články 49 a 54 SFEU, spolu se zásadou užitečného účinku unijního práva, vykládány v tom smyslu, že brání téže právní úpravě členského státu týkající se režimu daňové integrace, a konkrétně použití lhůty, kdy každá žádost o připuštění do režimu daňové integrace musí být povinně podána příslušnému orgánu před skončením prvního zdaňovacího období, pro které se o uplatnění tohoto režimu žádá, a to v případě, kdy

—

v souladu s kladnými odpověďmi na první dvě otázky tato právní úprava vylučovala – způsobem neslučitelným se svobodou usazování – horizontální daňovou integraci mezi samotnými dceřinými společnostmi jedné a téže mateřské společnosti a změnu stávající vertikálně daňově integrované skupiny přičleněním sesterských společností integrující společnosti,

—	vnitrostátní správní praxe a judikatura dotyčného členského státu před zveřejněním rozsudku [Soudního dvora Evropské unie] ze dne 12. června 2014 (spojené věci C-39/13, C-40/13 a C-41/13) uznává platnost této právní úpravy,

—

několik společností podalo po zveřejnění rozsudku ze dne 12. června 2014 a ještě před koncem roku 2014 žádost o účast ve stávající daňově integrované skupině tím způsobem, že by se připustila horizontální daňová integrace s integrující společností stávající skupiny s odvoláním na rozsudek ze dne 12. června 2014, a

—	tato žádost se týká nejen zdaňovacího období 2014, které v okamžiku podání žádosti ještě nebylo ukončeno, ale také dřívějšího zdaňovacího období 2013, od kterého dotyčné společnosti splňovaly všechny materiální podmínky slučitelné s unijním právem pro připuštění do režimu daňové integrace?

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/29

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgerichts Korneuburg (Rakousko) dne 30. listopadu 2018 – Bulgarian Air Charter Limited v. NE

(Věc C-758/18)

(2019/C 93/39)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgerichts Korneuburg

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Bulgarian Air Charter Limited

Odpůrkyně: NE

Předběžné otázky

Musí být čl. 5 odst. 3 a článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (1) vykládány v tom smyslu, že se provozující letecký dopravce, který uplatňuje existenci mimořádných okolností jako příčinu velkého zpoždění, může odvolávat na důvod podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, může-li současně tvrdit a prokázat, že zpoždění konkrétního cestujícího by nebylo možno zabránit ani změnou rezervace na náhradní přepravu?

2)	Musí změna rezervace požadovaná podle první otázky splňovat bližší časová nebo kvalitativní kritéria, zejména kritéria uvedená v čl. 5 odst. 1 písm. c) třetím pododstavci nařízení 261/2004 nebo v čl. 8 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 261/2004?

(1) Úř. věst. 2004, L 46, s. 1.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 19. prosince 2018 – Informatikgesellschaft für Software-Entwicklung (ISE) mbH v. Stadt Köln

(Věc C-796/18)

(2019/C 93/40)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Informatikgesellschaft für Software-Entwicklung (ISE) mbH

Odpůrce: Stadt Köln

Další účastník řízení: Land Berlin

Předběžné otázky

Představuje písemně sjednané poskytnutí softwaru ze strany subjektu veřejné správy jinému subjektu veřejné správy, které je spojeno s dohodou o spolupráci, v případě, kdy nabyvatel softwaru sice za dotčený software nemusí uhradit ani cenu, ani náhradu nákladů, ale dohoda o spolupráci spojená se smlouvou o poskytnutí softwaru stanoví, že každá spolupracující strana – a tedy i nabyvatel softwaru – druhé straně bezplatně poskytne případné budoucí vlastní nově vyvinuté verze předmětného softwaru, k jejichž vývoji však není zavázána, „veřejnou zakázku“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 5 směrnice 2014/24/EU (1), respektive – alespoň zprvu, s výhradou čl. 12 odst. 4 písm. a) až c) – smlouvu ve smyslu čl. 12 odst. 4 této směrnice, která spadá do oblasti její působnosti?

Musí být podle čl. 12 odst. 4 písm. a) směrnice 2014/24/EU předmětem spolupráce zúčastněných veřejných zadavatelů samotné veřejné služby, které mají být poskytovány občanům a které musí být poskytovány společně, nebo postačuje, pokud se spolupráce vztahuje na činnosti, které určitým způsobem souvisejí s veřejnými službami, které mají být rovněž poskytovány, nikoli však nutně společně?

3)	Platí v rámci čl. 12 odst. 4 směrnice 2014/24/EU implicitní zákaz zvýhodňování, a pokud ano, jaký má obsah?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/31

Kasační opravný prostředek podaný dne 21. prosince 2018 Dezou, a.s. proti rozsudku Tribunálu (Druhý senát) vydanému dne 24. října 2018 ve věci T-400/17, Deza v. Komise

(Věc C-813/18 P)

(2019/C 93/41)

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Deza, a.s. (zástupce: P. Dejl, advokát)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Finská republika, Švédské království, Evropská agentura pro chemické látky

Návrhové navrhovatelka

Navrhovatelka žádá, aby Soud:

—	zrušil rozsudek Tribunálu EU ze dne 24. října 2018 ve věci T-400/17;

—	zrušil část nařízení Komise (EU) č. 2017/776 (1) ze dne 4. května 2017, kterým se mění nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008, a to v rozsahu, ve kterém se týká klasifikace a označení látky antrachinon;

—	uložil Komisi uhradit navrhovatelce náhradu nákladů řízení vynaložených v řízení před Soudním dvorem EU v tomto kasačním opravném prostředku, jakož i v předcházejícím řízení před Tribunálem EU.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka čtyři důvody.

Tribunál EU nesprávně vyložil a aplikoval Nařízení CLP (2), a to zejména tyto jeho základní principy: (i) zkoumaná a klasifikovaná látka musí být uváděna na trh EU; (ii) příčinná souvislost mezi látkou a karcinogenními projevy u pokusných zvířat musí být prokázána dostatečnými důkazy; (iii) dostatečné důkazy musí být získány ze spolehlivých a přijatelných vědeckých studií; a (iv) klasifikace látky musí zohlednit nové vědecké a technické poznatky a vědeckotechnický pokrok.

2.	Tribunál EU přezkoumal Klasifikaci Antrachinonu, resp. část Nařízení Komise v rozporu s požadavky na soudní přezkum rozhodnutí orgánů a institucí EU, a zkreslil skutkové okolnosti a důkazy.

3.	Tribunál EU nesprávně vyložil a aplikoval zásadu právní jistoty.

4.	V důsledku shora uvedených pochybení porušil Tribunál EU práva navrhovatele a zásady zakotvené v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na spravedlivý proces, právo pokojně užívat majetek a zásadu právní jistoty.

(1) Úř. věst. 2017, L 116, s. 1.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Text s významem pro EHP), Úř. věst. 2008, L 353, s. 1.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/32

Kasační opravný prostředek podaný dne 27. prosince 2018 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 18. října 2018 ve věci T-640/16, GEA Group AG v. Komise

(Věc C-823/18 P)

(2019/C 93/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: T. Christoforou, P. Rossi, V. Bottka, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Gea Srl

Návrhová žádání účastnice podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	uložil GEA náhradu veškerých nákladů tohoto řízení a řízení v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá Komise dva důvody:

Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil dvou nesprávných právních posouzení. Zaprvé, nesprávně uplatnil zásadu rovného zacházení, nezohlednil judikaturu týkající se pojmu podnik a solidární odpovědnosti a rovněž se dopustil nesprávného posouzení důsledků snížení pokuty, k němuž došlo pouze ve vztahu k bývalé dceřiné společnosti podniku, který se dopustil protiprávního jednání. Komise má konkrétně za to, že Tribunál se v napadeném rozsudku odchýlil od judikatury Soudního dvora, podle níž je pojem solidární odpovědnosti za část pokuty, jež je společná pro všechny právní subjekty, jímž je pokuta určena, vyjádřením pojmu podnik pro účely článku 101 SFEU (viz C-231/11 P, Siemens Österreich, bod 57). Právní subjekty, jež jsou součástí téhož podniku v okamžiku protiprávního jednání, tudíž ze své podstaty nesou solidární odpovědnost za pokutu, jež odpovídá míře účasti podniku na protiprávním jednání (až do maximální výše, za níž odpovídá každý právní subjekt jednotlivě). Logika rozsudku je založena na analogickém použití teorie vnitřních podílů v rámci společné odpovědnosti, jež má rovněž za cíl vyloučit odpovědnost spoludlužníků za části společně uložené pokuty. Tuto teorii nicméně Soudní dvůr odmítl ve věci C-231/11 P, Siemens Österreich, a ve spojených věcech C-247/11, P a C-253/11 P, Areva. Rozsudek Tribunálu mimoto nezohledňuje judikaturu, podle níž se na mateřskou společnost nevztahuje nižší 10 % horní hranice její bývalé dceřiné společnosti (C-50/12 P, Kendrion, body 58, 68 a 70). Napadený rozsudek je tedy stižen nesprávným právním posouzením týkajícím se výkladu a uplatnění ustálené judikatury Soudního dvora, vyvolává právní nejistotu a narušuje prostor pro uvážení, který má Komise při stanovení pokut ukládaných podniku za porušení článku 101 SFEU.

Zadruhé, Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, když konstatoval, že lhůta pro zaplacení pokuty pro všechny právní subjekty, jež mají solidární odpovědnost v rámci podniku (včetně mateřské GEA) počíná běžet znovu od okamžiku oznámení pozměňujícího rozhodnutí o snížení pokuty pouze pro jeden z těchto právních subjektů (ACW, bývalou dceřinou společnost GEA). To je nesprávným právním posouzení, neboť Komise je oprávněna prostřednictvím pozměňujícího rozhodnutí snížit pokutu pouze pro jeden z právních subjektů, které mají solidární odpovědnost, jen v případě významné chyby, jež se týká pouze tohoto právního subjektu, aniž by měla povinnost změnit pokuty v dalších částech rozhodnutí, jež je určeno zbývajícím právním subjektům. Komise je stejně tak oprávněna (nikoli však povinna) za takových okolnosti stanovit novou lhůtu splatnosti určenou jednomu či více právním subjektům, jež může být stanovena na okamžik, který předchází oznámení posledního pozměňujícího rozhodnutí. Je tomu tak z toho důvodu, že změna pokuty neznamená její nahrazení. Stejně tak v případě, že Soudní dvůr sníží pokutu uloženou právnímu subjektu, neznamená to, že je stanovena nová pokuta s novou lhůtou splatnosti (věc C-523/15 P, WDI, body 29 až 48 a 63 až 68 a věc T-275/94, Groupement des cartes bancaires, body 60 a 65). Pokud by byla nesprávná právní posouzení, o něž se rozsudek Tribunálu opírá, zachována, mohlo by to mít dopad na odrazující účinek pokut Komise, neboť by to znamenalo, že v důsledku změny pokuty u jednoho ze subjektů, kterým byla pokuta uložena, by došlo ke ztrátě na úrocích vzešlých z nezměněné části pokuty pro celý podnik.

Konečně, rozsudek Tribunálu je ve vztahu k oběma aspektům, jichž se týkají důvody kasačního opravného prostředku, nejasný a nedostatečně odůvodněný.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Helsingin hovioikeus (Finsko) dne 21. prosince 2018 – A a další v. Finnair Oyj

(Věc C-832/18)

(2019/C 93/43)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Helsingin hovioikeus

Účastníci původního řízení

Žalobci: A a další

Žalovaná: Finnair Oyj

Předběžné otázky

Je třeba nařízení č. 261/2004 (1) vykládat v tom smyslu, že cestující v letecké dopravě má nárok na další náhradu ve smyslu článku 7 odst. 1, jestliže obdržel náhradu z důvodu zrušeného letu, letecký dopravce provozující přesměrovaný let je stejný jako dopravce provozující zrušený let a také přesměrovaný let navazující na zrušený let je na svém plánovaném příletu opožděn v takovém rozsahu, který opravňuje k poskytnutí náhrady?

Je-li odpověď na první otázku kladná, může se provozující letecký dopravce odvolávat na mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3, pokud podle technické následné analýzy výrobce letadel, jež se týká letadel, která jsou již v provozu, je díl v příslušném dokumentu považován fakticky za takzvaný „on condition“ díl, tedy díl, který se používá tak dlouho, dokud se na něm nevyskytne závada, a provozující letecký dopravce se na výměnu příslušného dílu připravil tak, že má neustále k dispozici náhradní díl?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08 s. 10).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/34

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Riigikohus (Estonsko) dne 4. ledna 2019 – A. P. v. Riigiprokuratuur

(Věc C-2/19)

(2019/C 93/44)

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Riigiprokuratuur

Účastníci původního řízení

Navrhovatel kasačního opravného prostředku: A. P.

Další zúčastněný: Riigiprokuratuur

Předběžná otázka

Je uznání rozsudku členského státu a dohled nad jeho výkonem v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2008/947/SVV (1) ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty také v případě, že tento rozsudek ukládá odsouzené osobě trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu trestu, takže její jedinou povinností je nespáchat během probační doby žádný nový úmyslný trestný čin (jedná se o podmíněný odklad výkonu trestu podle § 3 estonského trestního zákoníku)?

(1) Rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (Úř. věst. 2008, L 337, s. 102).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/34

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varchoven administrativen sad (Bulharsko) dne 4. ledna 2019 – Overgaz Mreži AD, neziskové sdružení Balgarska gazova asociacija v. Komisija za energijno i vodno regulirane (KEVR)

(Věc C-5/19)

(2019/C 93/45)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Varchoven administrativen sad

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: Overgaz Mreži AD, neziskové sdružení Balgarska gazova asociacija

Odpůrkyně: Komisija za energijno i vodno regulirane (KEVR)

Předběžné otázky

Připouštějí články 36 a 38 Listiny základních práv Evropské unie a článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES (1) ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES vnitrostátní opatření, jako je to, o které se jedná v tomto případě a které je stanovené v článku 35 Zakona za energetikata (energetický zákon) a blíže upravené v článku 11 Naredba no. 2 za regulirane na cenite na prirodnija gaz (nařízení č. 2 o regulaci cen zemního plynu) ze dne 19. března 2013, které vydala Daržavnata komisija za energijno i vodno regulirane (Státní regulační komise pro energie a vodu, dále jen „KEVR“), podle něhož musí celé finanční zatížení, které je spojeno s povinnostmi veřejné služby, uloženými energetickým podnikům, nést zákazníci, s přihlédnutím ke skutečnosti, že:

a)	ekonomické zatížení související s povinnostmi veřejné služby se nedotýká všech energetických podniků;

b)	náklady související s povinnostmi veřejné služby nesou hlavně koneční spotřebitelé, kteří je nemohou napadnout, ačkoli zemní plyn od konečných dodavatelů odebírají za volně vytvořené ceny;

c)	neexistuje rozlišení ekonomického zatížení spojeného s plněním povinností veřejné služby, které přebírají různé typy zákazníků;

d)	neexistuje omezení doby uplatňování tohoto opatření;

e)	k výpočtu hodnoty povinností veřejné služby dochází na základě metody vyúčtování nákladů podle předpovědního modelu?

Je podle článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES, s přihlédnutím k bodům 44, 47, 48 a 49 jejího odůvodnění, přípustné ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení § 5 závěrečných a přechodných ustanovení Zakona za normativnite aktove (zákon o normativních aktech), které KEVR zprošťuje povinností uvedených v článcích 26 až 28 Zakona za normativnite aktove a především povinností dodržet při přípravě návrhů podzákonných normativních právních aktů zásadu nezbytnosti, odůvodněnosti, předvídatelnosti, transparentnosti, soudržnosti, subsidiarity, proporcionality a stability, provést veřejnou konzultací s občany a právnickými osobami, předem zveřejnit návrh i s důvodovou zprávou, jakož i uvést odůvodnění, a to též ohledně slučitelnosti s unijním právem?

(1) Úř. věst. 2009, L 211, s. 94.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/35

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Specializiran nakazatelen sad (Bulharsko) dne 7. ledna 2019 – trestní řízení proti RH

(Věc C-8/19)

(2019/C 93/46)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Specializiran nakazatelen sad

Účastník původního trestního řízení

Předběžné otázky

Je v souladu s článkem 267 SFEU a čl. 47 odst. 2 Listiny základních svobod výklad takového vnitrostátního ustanovení, jako je čl. 487 odst. 2 Nakazatelno-procesualen kodeks (trestní řád), podle něhož předkládající soud musí přímo rozhodnout o zákonnosti vyšetřovací vazby, ačkoli podal v rámci trestního řízení žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ohledně zákonnosti této vazby, namísto toho, aby vyčkal na odpověď Soudního dvora?

2)	V případě záporné odpovědi na první otázku:

2.1.	Musí vnitrostátní soud vykládat vnitrostátní právo s ohledem na poslední větu bodu 16 odůvodnění směrnice 343/2016 (1) tak, že před rozhodnutím o prodloužení vyšetřovací vazby „musí nejprve ověřit, zda jsou důkazy usvědčující … dostatečně průkazné pro dotčené rozhodnutí“?

2.2.	Pokud obhajoba důvodně a vážně popírá, že „usvědčující důkazy … jsou dostatečně průkazné“, musí se vnitrostátní soud touto otázkou zabývat v rámci soudního přezkumu prodloužení vazby v souladu s požadavkem čl. 47 odst. 1 Listiny na zajištění účinné právní ochrany?

2.3.

Je v rozporu s článkem 4 ve spojení s článkem 3 Listiny, jak je vykládán v rozsudku Milev (C-310/18), jestliže vnitrostátní soud odůvodní prodloužení vyšetřovací vazby v souladu s judikaturou ESLP nejprve na základě čl. 5 odst. 1 písm. c) EÚLP tím, že konstatuje existenci důkazů na podporu obžaloby, které ze své povahy „mohou přesvědčit neutrálního a objektivního pozorovatele o tom, že dotyčná osoba mohla spáchat trestní čin“, a zadruhé na základě čl. 5 odst. 4 EÚLP tím, že se účinně a skutečně vyjádří k námitkám obhajoby týkajícím se zákonnosti vyšetřovací vazby?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. L 65, 2016, s. 1).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/36

Kasační opravný prostředek podaný dne 24. ledna 2019 Mouvement pour une Europe des nations et des libertés proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 27. listopadu 2018 ve věci T-829/16, Mouvement pour une Europe des nations et des libertés v. Parlament

(Věc C-60/19 P)

(2019/C 93/47)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Mouvement pour une Europe des nations et des libertés (zástupce: A. Varaut, advokát)

Další účastník řízení: Evropský parlament

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	zrušil rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. září 2016, kterým se prohlašují určité výdaje za nezpůsobilé pro účely grantu za rozpočtový rok 2015;

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu všech nákladů;

—	přiznal účastníkovi řízení podávajícímu kasační opravný prostředek náhradu náklady řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Mouvement pour une Europe des nations et des libertés (MENL) vydalo plakát týkající se migrační krize a Schengenské dohody, na němž bylo uvedeno jeho logo, a v méně nápadném provedení i logo Front National a Vlaams Belang.

Evropský parlament zamítl náklady na tento plakát, jelikož měl za to, že představují bezdůvodnou výhodu pro národní politickou stranu.

Tribunál napadeným rozsudkem zamítl žalobu MENL směřující ke zrušení tohoto rozhodnutí.

MENL se domáhá zrušení napadeného rozsudku na základě těchto nesprávných právních posouzení:

—	skutkový stav věci byl zkreslen, protože Tribunál poté, co shledal, že předsednictvo Parlamentu nevědělo o návrhových důvodech obhajoby MENL, měl nicméně za to, že se MENL mohla bránit, neboť její důvody obhajoby byly předány asistentovi jednoho z členů předsednictva;

—

článek 41 Listiny, článek 16 Evropského kodexu řádné správní praxe a článek 8 rozhodnutí předsednictva Parlamentu ze dne 29. března 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni (1) byly porušeny, neboť měl Tribunál za to, že rozhodovací pravomoc útvarů Parlamentu může nahradit rozhodnutí předsednictva Parlamentu;

—	Tribunál nesprávně zamítl námitku protiprávnosti článku 7 nařízení č. 2004/2003, vznesenou na základě článku 277 SFEU, tím že rozhodl, že obsah zákazu nepřímého financování je neurčitým právním pojmem, a současně připustil jeho použití;

—	Tribunál porušil článek 7 nařízení č. 2004/2003 tím, že měl za to, že umístění loga politické strany, bez ohledu na jeho velikost, na plakátě evropské politické strany představuje svou povahou nezákonné přímé financování uvedené strany.

(1) Úř. věst. 2003, L 297, s. 1.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/38

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – Hamas v. Rada

(Věc T-400/10 RENV) (1)

(„Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu - Zmrazení finančních prostředků - Možnost kvalifikovat orgán třetí země jako příslušný orgán ve smyslu společného postoje 2001/931/SZBP - Skutkový základ rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků - Povinnost uvést odůvodnění - Nesprávné posouzení - Právo na účinnou soudní ochranu - Právo na obhajobu - Právo na vlastnictví“)

(2019/C 93/48)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Hamas (Dauhá, Katar) (zástupkyně: L. Glock, advokátka)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: B. Driessen, M. Bishop a A. Sikora-Kalėda, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Francouzská republika (zástupci: D. Colas a F. Fize, zmocněnci) a Evropská komise (zástupci: původně F. Castillo de la Torre, M. Konstantinidis a R. Tricot, poté F. Castillo de la Torre, L. Baumgart a C. Zadra, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící zaprvé na zrušení oznámení Rady určeného osobám, skupinám a subjektům uvedeným na seznamu stanoveném v čl. 2 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (Úř. věst. 2010, C 188, s. 13), rozhodnutí Rady 2010/386/SZBP ze dne 12. července 2010, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. 2010, L 178, s. 28), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 610/2010 ze dne 12. července 2010, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1285/2009 (Úř. věst. 2010, L 178, s. 1), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, zadruhé rozhodnutí Rady 2011/70/SZBP ze dne 31. ledna 2011, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. 2011, L 28, s. 57), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 83/2011 ze dne 31. ledna 2011, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení Rady č. 610/2010 (Úř. věst. 2011, L 28, s. 14), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, zatřetí rozhodnutí Rady 2011/430/SZBP ze dne 18. července 2011, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. 2011, L 188, s. 47), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 687/2011 ze dne 18. července 2011, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušují prováděcí nařízení č. 610/2010 a č. 83/2011 (Úř. věst. 2011, L 188, s. 2), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, začtvrté rozhodnutí Rady 2011/872/SZBP ze dne 22. prosince 2011, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2011/430 (Úř. věst. 2011, L 343, s. 54), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1375/2011 ze dne 22. prosince 2011 , kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 687/2011 (Úř. věst. 2011, L 343, s. 10), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, zapáté rozhodnutí Rady 2012/333/SZBP ze dne 25. června 2012, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2011/872 (Úř. věst. 2012, L 165, s. 72), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 542/2012 ze dne 25. června 2012, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 1375/2011 (Úř. věst. 2012, L 165, s. 12), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, zašesté rozhodnutí Rady 2012/765/SZBP ze dne 10. prosince 2012, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2012/333 (Úř. věst. 2012, L 337, s. 50), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1169/2012 ze dne 10. prosince 2012, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 542/2012 (Úř. věst. 2012, L 337, s. 2), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, zasedmé rozhodnutí Rady 2013/395/SZBP ze dne 25. července 2013, kterým se aktualizuje a mění seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2012/765 (Úř. věst. 2013, L 201, s. 57), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 714/2013 ze dne 25. července 2013, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 1169/2012 (Úř. věst. 2013, L 201, s. 10), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, zaosmé rozhodnutí Rady 2014/72/SZBP ze dne 10. února 2014, kterým se aktualizuje a mění seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2013/395 (Úř. věst. 2014, L 40, s. 56), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 125/2014 ze dne 10. února 2014, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 714/2013 (Úř. věst. 2014, L 40, s. 9), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, zadeváté rozhodnutí Rady 2014/483/SZBP ze dne 22. července 2014, kterým se aktualizuje a mění seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2014/72 (Úř. věst. 2014, L 217, s. 35), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 790/2014 ze dne 22. července 2014 , kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 125/2014 (Úř. věst. 2014, L 217, s. 1), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, a zadesáté rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1426 ze dne 4. srpna 2017, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2017/154 (Úř. věst. 2017, L 204, s. 95), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2017/1420 ze dne 4. srpna 2017, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2017/150 (Úř. věst. 2017, L 204, s. 3), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Hamas ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)	Francouzská republika a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 317, 20.11.2010.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/40

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – East West Consulting v. Komise

(Věc T-298/16) (1)

(„Mimosmluvní odpovědnost - Nástroj předvstupní pomoci - Třetí stát - Vnitrostátní veřejná zakázka - Decentralizované řízení - Rozhodnutí 2008/969/ES, Euratom - Systém včasného varování (EWS) - Aktivování výstrahy v EWS - Ochrana finančních zájmů Unie - Odmítnutí Komisí ex ante - Nezadání zakázky - Pravomoc Tribunálu - Přípustnost důkazů - Neexistence právního základu pro zápis výstrahy - Právo na obhajobu - Presumpce neviny - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům - Příčinná souvislost - Majetková a nemajetková újma - Ztráta zakázky - Ztráta příležitosti získat jiné zakázky“)

(2019/C 93/49)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: East West Consulting SPRL (Nandrin, Belgie) (zástupci: původně L. Levi a A. Tymen, poté L. Levi, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: F. Dintilhac a J. Estrada de Solà, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 268 SFEU a směřující k náhradě majetkové a nemajetkové újmy, kterou žalobkyně údajně utrpěla z důvodu výstrahy týkající se žalobkyně v systému včasného varování (EWS), a následného odmítnutí, založeného na této výstraze, potvrdit smlouvu o zakázce, která byla zadána konsorciu vedenému žalobkyní a měla být financována z prostředků Evropské unie v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP)

Výrok rozsudku

1)	Evropská komise uhradí společnosti East West Consulting SPRL částku 20 000 eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každá z účastnic řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 270, 25.7.2016.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/40

Rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2019 – Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis v. ERCEA

(Věc T-348/16) (1)

(„Rozhodčí doložky - Sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj - Projekt Minatran - Způsobilé náklady - Náhrada - Rozsudek pro zmeškání - Odpor“)

(2019/C 93/50)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně v hlavním řízení: Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis (Soluň, Řecko) (zástupci: V. Christianos a S. Paliou, advokáti)

Žalovaná v hlavním řízení: Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum (ERCEA) (zástupci: M. Pesquera Alonso a F. Sgritta, zmocněnci, ve spolupráci s E. Kourakisem a P. Dikaiouem, advokáti)

Předmět věci

Odpor podaný ERCEA proti rozsudku ze dne 6. dubna 2017, Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis v. ERCEA (T-348/16, nezveřejněný, EU:T:2017:268).

Výrok rozsudku

1)	Body 1, 2 a 3 výroku rozsudku ze dne 6. dubna 2017, Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis v. ERCEA (T-348/16) se zrušují.

Pohledávka uvedená na výzvě Výkonné agentury Evropské rady pro výzkum (ERCEA) k úhradě č. 3241606289 ze dne 26. května 2016 směřující k tomu, aby Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis vrátila část dotace, kterou obdržela na projekt Minatran, ve výši 245 525,43 eur je nepodložená ve výši 233 611,75 eur a tato částka odpovídá uznatelným nákladům.

3)	Žaloba podaná Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis a odpor podaný ERCEA se ve zbývající části zamítají.

4)	ERCEA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis ve věcech T-348/16 a T-348/16 OP.

5)	ERCEA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis ve věci T-348/16 OP-R.

(1) Úř. věst. C 296, 16.8.2016.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/41

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. ledna 2019 – Bena Properties v. Rada

(Věc T-412/16) (1)

(„Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vůči Sýrii - Zmrazení finančních prostředků - Právo na obhajobu - Právo na účinnou soudní ochranu - Povinnost uvést odůvodnění - Zjevně nesprávné posouzení - Právo na zachování osobní cti a dobré pověsti - Právo na vlastnictví - Presumpce neviny - Proporcionalita“)

(2019/C 93/51)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bena Properties Co. SA (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: původně S. Kyriakopoulou, G. Étienne a A. Vitro, poté S. Kyriakopoulou a A. Vitro a nakonec S. Kyriakopoulou, A. Vitro a V. Piessevaux, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2016, L 141, s. 125), jakož i na něj navazujících prováděcích aktů, rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/917 ze dne 29. května 2017, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst 2017, L 139, s. 62) a rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/778 ze dne 28. května 2018, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2018, L 131, s. 16), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobkyně

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Bena Properties Co. SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

(1) Úř. věst. C 364, 3.10.2016.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/42

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. ledna 2019 – Cham v. Rada

(Věc T-413/16) (1)

(2019/C 93/52)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Cham Holding (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: původně S. Kyriakopoulou, G. Étienne a A. Vitro, poté S. Kyriakopoulou a A. Vitro a nakonec S. Kyriakopoulou, A. Vitro a V. Piessevaux, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2016, L 141, s. 125), a následných prováděcích aktů, rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/917 ze dne 29. května 2017, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2017, L 139, s. 62), a rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/778 ze dne 28. května 2018, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2018, L 131, s. 16), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobkyně.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Cham Holding ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

(1) Úř. věst. C 364, 3.10.2016.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/43

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – GQ a další v. Komise

(Věc T-525/16) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Reforma služebního řádu - Nařízení (EU, Euratom) č. 1023/2013 - Druhy pracovních míst - Přechodná pravidla týkající se zařazení do jednotlivých druhů pracovních míst - Článek 31 přílohy XIII služebního řádu - Asistenti v přechodném období - Povýšení podle článku 45 služebního řádu, které je povoleno výhradně v rámci služebního postupu, který odpovídá druhu zastávaného pracovního místa - Přístup k pracovnímu místu ‚hlavní asistent‘ (AST 10) výlučně postupem podle článku 4 a čl. 29 odst. 1 služebního řádu - Rovné zacházení - Ztráta způsobilosti být povýšen do platové třídy AST 10 - Legitimní očekávání“)

(2019/C 93/53)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: GQ a 7 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupci: T. Bontinck a A. Guillerme, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně J. Currall a G. Gattinara, poté G. Gattinara a C. Berardis-Kayser a nakonec G. Gattinara a G. Berscheid, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: původně M. Dean a N. Chemaï, poté J. Steele, L. Deneys a J. Van Pottelberge, zmocněnci) a Rada Evropské unie (zástupci: původně M. Bauer a E. Rebasti, poté M. Bauer a R. Meyer, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise, na jejichž základě orgán Komise oprávněný ke jmenování zařadil žalobce do druhu pracovního místa „asistent v přechodném období“, v důsledku čehož žalobci s účinkem ode dne 1. ledna 2014 ztratili způsobilost být povýšeni do vyšší platové třídy, jak byla tato rozhodnutí potvrzena rozhodnutím uvedeného orgánu ze dne 3. července 2014, kterým byly zamítnuty stížnosti podané žalobci mezi 11. březnem 2014 a 28. březnem 2014.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	GQ a dalším úředníkům Evropské komise, jejichž jména jsou uvedena v příloze, se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 7, 12.1.2015 (věc původně zapsaná do rejstříku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie pod číslem F-111/14 a předaná Tribunálu Evropské unie dne 1.9.2016).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/44

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – FZ a další v. Komise

(Věc T-526/16) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Reforma služebního řádu - Nařízení (EU, Euratom) č. 1023/2013 - Druhy pracovních míst - Přechodná pravidla týkající se zařazení do jednotlivých druhů pracovních míst - Článek 30 přílohy XIII služebního řádu - Administrátoři v přechodném období (AD 13) - Administrátoři (AD 12) - Povýšení podle článku 45 služebního řádu, které je povoleno výhradně v rámci služebního postupu, který odpovídá druhu zastávaného pracovního místa - Přístup k pracovnímu místu ‚vedoucí oddělení nebo rovnocenné pracovní místo‘ nebo ‚poradce nebo rovnocenné pracovní místo‘ výlučně postupem podle článku 4 a čl. 29 odst. 1 služebního řádu - Rovné zacházení - Ztráta způsobilosti být povýšen do vyšší platové třídy - Legitimní očekávání“)

(2019/C 93/54)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: FZ a 9 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupci: T. Bontinck a A. Guillerme, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně J. Currall a G. Gattinara, poté G. Gattinara a C. Berardis-Kayser a nakonec G. Berscheid, G. Gattinara a L. Radu Bouyon, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalobce: Evropský parlament (zástupci: původně N. Chemaï a M. Dean, poté L. Deneys, J. Steele a J. Van Pottelberge, zmocněnci) a Rada Evropské unie (zástupci: původně M. Bauer a E. Rebasti, poté M. Bauer a R. Meyer, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise, na jejichž základě orgán Komise oprávněný ke jmenování zařadil žalobce do druhů pracovních míst „administrátor v přechodném období“ nebo „administrátor“, v důsledku čehož žalobci s účinkem ode dne 1. ledna 2014 ztratili způsobilost být povýšeni do vyšší platové třídy, jak byla tato rozhodnutí potvrzena rozhodnutími uvedeného orgánu ze dne 3. července 2014, 17. července 2014 a 6. srpna 2014.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	FZ a dalším úředníkům Evropské komise, jejichž jména jsou uvedena v příloze, se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 7, 12.1.2015 (věc původně zapsaná do rejstříku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie pod číslem F-113/14 a předaná Tribunálu Evropské unie dne 1.9.2016).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/45

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – FZ a další v. Komise

(Věc T-540/16) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Reforma služebního řádu - Nařízení (EU, Euratom) č. 1023/2013 - Druhy pracovních míst - Přechodná pravidla týkající se zařazení do typů pracovních míst - Článek 30 přílohy XIII služebního řádu - Administrátoři v přechodném období (AD 13) - Administrátoři (AD 12) - Povýšení na základě článku 45 služebního řádu povolené jen v kariérním postupu odpovídajícím zastávanému typu pracovního místa - Přístup k typu pracovního místa ‚vedoucí oddělení nebo rovnocenné pracovní místo‘ výlučně na základě postupu stanoveného v článku 4 a čl. 29 odst. 1 služebního řádu - Pojem ‚akt nepříznivě zasahující do právního postavení‘ - Potvrzující akt - Překážka litispendence - Dodržování požadavků souvisejících s postupem před zahájením soudního řízení - Nepřípustnost“)

(2019/C 93/55)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: FZ a 8 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupci: T. Bontinck a A. Guillerme, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně J. Currall a G. Gattinara, poté G. Gattinara a C. Berardis-Kayser a nakonec G. Gattinara a L. Radu Bouyon, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: původně N. Chemaï a M. Dean, poté L. Deneys, J. Steele a J. Van Pottelberge, zmocněnci), a Rada Evropské unie (zástupci: původně M. Bauer a M. Veiga, poté M. Bauer a R. Meyer, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise, kterými orgán oprávněný ke jmenování tohoto orgánu zařadil žalobce na pracovní místa „administrátor v přechodném období“ nebo „administrátor“, což mělo za následek s účinkem od 1. ledna 2014 ztrátu způsobilosti k povýšení do vyšší platové třídy

Výrok rozsudku

1)	V rozsahu, v němž je žaloba podána FZ a osmi dalšími úředníky Evropské komise, jinými než GL, jejichž jména jsou uvedena v příloze, se žaloba odmítá jako nepřípustná.

2)	V rozsahu, v němž je žaloba podána GL, se odmítá jako nepřípustná a v každém případě zamítá jako neopodstatněná.

3)	Komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada poloviny nákladů vynaložených úředníky, jejichž jména jsou uvedena v příloze.

4)	FZ a další úředníci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou polovinu vlastních nákladů řízení.

5)	Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 96, 23.3.2015 (věc původně zapsaná do rejstříku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie pod číslem F-18/15 a předaná Tribunálu Evropské unie dne 1.9.2016) .

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/46

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2018 – Kakol v. Komise

(Věci T-641/16 RENV a T-137/17) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Přijímání - Oznámení o výběrovém řízení - Všeobecné výběrové řízení - Nepřipuštění uchazeče ke zkouškám v hodnoticím centru - Neuznání kvalifikace nebo diplomu - Připuštění k předcházejícímu výběrovému řízení - Podmínky obdobných výběrových řízení - Pravidlo shody mezi žalobou a stížností - Překážka věci pravomocně rozsouzené - Nedodržení předchozího správního řízení - Akt nepříznivě zasahující do právního postavení ve smyslu článku 91 služebního řádu - Pravomoc autora aktu - Návrh na náhradu škody“)

(2019/C 93/56)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Danuta Kakol (Lucemburk, Lucembursko) (zástupce: R. Duta, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Gattinara a L. Radu Bouyon, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí ze dne 14. února 2014, oznámeného dne 2. května 2016, a ze dne 25. listopadu 2016 o nepřipuštění žalobkyně ke zkouškám v hodnoticím centru v rámci výběrového řízení AD/177/10, pořádaného Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO), z důvodu, že nesplňovala zvláštní podmínky týkající se kvalifikace nebo diplomu vyžadovaných v oznámení o výběrovém řízení, nebo zamítajících její stížnost na toto nepřipuštění a dále na to, aby bylo Komisi uloženo zaplatit jí částku 5 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla z důvodu šikanózního zacházení s její přihláškou

Výrok rozsudku

1)	Věci T-641/16 RENV a T-137/17 se spojují pro účely rozsudku.

2)	Ve věci T-641/16 RENV již není namístě rozhodovat o návrhu na zrušení a ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Ve věci T-137/17 se žaloba zamítá.

4)	Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení ve věcech T-641/16 RENV a T-137/17, jakož i ve věcech F-48/14 a T-152/15 P.

(1) Úř. věst. C 52 ze dne 22.2.2014 (věc původně zapsaná u Soudu pro veřejnou službu Evropské unie pod číslem F-1/14 a postoupená Tribunálu Evropské unie dne 1.9.2016).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/47

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – FV v. Rada

(Věc T-750/16) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Článek 42c služebního řádu - Převedení na volno ze služebních důvodů - Rovné zacházení - Zákaz diskriminace na základě věku - Zjevně nesprávné posouzení - Odpovědnost“)

(2019/C 93/57)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: FV (zástupkyně: původně L. Levi a A. Tymen, poté L. Levi, advokátky)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a R. Meyer, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: A. Troupiotis a J. A. Steele, zmocněnci) a Evropská komise (zástupci: G. Berscheid a D. Martin, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 270 SFEU znějící jednak na zrušení rozhodnutí Rady ze dne 8. prosince 2015 o převedení žalobkyně na volno ze služebních důvodů na základě článku 42c služebního řádu úředníků Evropské unie a v případě potřeby rozhodnutí ze dne 19. července 2016, kterým se zamítá stížnost žalobkyně, a jednak na náhradu újmy, kterou žalobkyně údajně utrpěla.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí ze dne 8. prosince 2015, kterým byla FV převedena na volno ze služebních důvodů se zrušuje.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené FV.

4)	Evropský parlament a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 6, 9.1.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/47

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. ledna 2019 – HJ v. EMA

(Věc T-881/16) (1)

(„Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Částečná nepřípustnost - Návrh na vydání soudního příkazu - Přístup úředníků k jejich osobnímu spisu - Články 26 a 26a služebního řádu - Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Osobní spis zpřístupněný všem zaměstnancům EMA - Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů ze strany unijních orgánů a institucí - Odpovědnost - Nemajetková újma“)

(2019/C 93/58)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobce: HJ (zástupci: L. Levi et A. Blot, advokáti)

Žalovaná: Evropská agentura pro léčivé přípravky (zástupci: I. Ratescu a F. Cooney, zmocněnci, ve spolupráci s S. Orlandim a T. Martinem, advokáty)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící na náhradu nemajetkové újmy, která žalobci údajně vznikla v důsledku zpřístupnění jeho osobního spisu ostatním zaměstnancům EMA, a na vynětí dvou dokumentů z tohoto spisu.

Výrok rozsudku

1)	Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) zaplatí HJ symbolickou částku ve výši jednoho eura jako náhradu způsobené nemajetkové újmy.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	EMA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené HJ.

(1) Úř. věst. C 46, 13.2.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/48

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – TDH Group v. EUIPO – Comercial de Servicios Agrigan (Pet Cuisine)

(Věc T-46/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka Pet Cuisine - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie The Pet CUISINE alimento para mascotas felices Genial - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odstavec 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní článek 8 odstavec 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2019/C 93/59)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: TDH Group (Brusel, Belgie) (zástupce: D. Chen, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Rajh, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Comercial de Servicios Agrigan, SA (Huesca, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. listopadu 2016 (věc R 685/2016-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Comercial de Servicios Agrigán a TDH Group.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	TDH Group se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 78, 13.3.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/49

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. ledna 2019 – Computer Market v. EUIPO (COMPUTER MARKET)

(Věc T-111/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské COMPUTER MARKET - Absolutní důvod pro zamítnutí - Opožděnost podání odvolání - Nepřípustnost odvolání před odvolacím senátem - Článek 60 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní článek 68 nařízení (EU) 2017/1001] - Pravidlo 49 odst. 1 nařízení (ES) č. 2868/95 [nyní čl. 23 odst. 1 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625]“)

(2019/C 93/60)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Computer Market (Sofia, Bulharsko) (zástupkyně: B. Dimitrova, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce): J. Ivanauskas, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. prosince 2016 (věc R 1778/2016-2) týkajícímu se přihlášky obrazového označení COMPUTER MARKET jako ochranné známky Evropské unie

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Computer Market se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 213, 3.7.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/49

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – Torné v. Komise

(Věc T-128/17) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Reforma služebního řádu z roku 2014 - Pracovní volno z osobních důvodů - Současné přijetí na místo dočasného zaměstnance - Přechodná opatření k určitým metodám výpočtu důchodových nároků - Žádost o vydání předčasného rozhodnutí - Akt nepříznivě zasahující do právního postavení - Účel přechodných opatření - Působnost ratione personae - Nástup do služby“)

(2019/C 93/61)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Isabel Torné (Algés, Portugalsko) (zástupci: S. Orlandi a T. Martin, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně G. Berscheid a A.-C. Simon, poté G. Berscheid a L. Radu Bouyon, a nakonec G. Berscheid a B. Mongin, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalobkyni: Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (zástupci: původně S. Manessi, poté P. Martinet, zmocněnci, ve spolupráci s S. Orlandim a T. Martinem, advokáty), Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (zástupci: H. Caniard a S. Drew, zmocněnci, ve spolupráci s S. Orlandim a T. Martinem, advokáty), Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (zástupci: M. Chiodi, zmocněnec, ve spolupráci s D. Waelbroeckem a A. Duronem, advokáty), Evropská agentura pro námořní bezpečnost (zástupci: S. Dunlop, zmocněnec, ve spolupráci s S. Orlandim a T. Martinem, advokátem), Evropský orgán pro bankovnictví (zástupci: S. Giordano a J. Overett Somnier, zmocněnci), Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (zástupci: A. Lorenzet a N. Vasse, zmocněnci, ve spolupráci s S. Orlandim a T. Martinem, advokáty) a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (zástupci: původně W. Stevens, poté M. Vitsa, zmocněnci, ve spolupráci s A. Duronem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise o zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 16. prosince 2015 o přijetí předčasného rozhodnutí o stanovení jejího nástupu do služby ve smyslu přechodných ustanovení přílohy XIII služebního řádu úředníků Evropské unie týkajících se určitých metod výpočtu důchodových nároků.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Evropské komise ze dne 16. dubna 2016, potvrzené oznámením Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) ze dne 29. dubna 2016, se zrušuje.

2)	Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které vynaložila Isabel Torné.

Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA), Evropská agentura pro námořní bezpečnost (AESM), Evropský orgán pro bankovnictví (ABE), Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (AEMF) a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 129, 24.4.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/51

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – TP v. Komise

(Věc T-464/17) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Odměňování - Srážky z platu - Výživné přiznané vnitrostátním soudem v rámci rozvodového řízení - Loajální spolupráce s vnitrostátními soudními orgány - Přesně stanovená pravomoc - Článek 24 služebního řádu - Evropský kodex řádné správní praxe - Pravidlo shody - Akt nepříznivě zasahujícího do právního postavení - Návrh na náhradu škody - Dodržení postupu před zahájením soudního řízení“)

(2019/C 93/63)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: TP (zástupce: W. Limuti, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Berscheid a R. Striani, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící jednak na zrušení rozhodnutí Komise provést měsíční srážky z platu žalobce z důvodu výživného vypláceného jeho bývalé manželce na základě rozhodnutí vydaného italským soudem, a jednak na náhradu škody údajně vzniklé žalobci.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	TP se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 309, 18.9.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/51

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. ledna 2019 – Haswani v. Rada

(Věc T-477/17) (1)

(„Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vůči Sýrii - Zmrazení finančních prostředků - Povinnost uvést odůvodnění - Proporcionalita - Nesprávné posouzení“)

(2019/C 93/64)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: George Haswani (Jabrúd, Sýrie) (zástupce: G. Karouni, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupkyně: S. Kyriakopoulou a A. Sikora-Kalėda, zmocněnkyně)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: L. Baumgart, A. Bouquet a A. Tizzano, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2016, L 141, s. 125), prováděcího nařízení Rady (EU) 2016/840 ze dne 27. května 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2016, L 141, p. 30), rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/917 ze dne 29. května 2017, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2017, L 139, s. 62), prováděcího nařízení Rady (EU) 2017/907 ze dne 29. května 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2017, L 139, s. 15), prováděcího rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1245 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2017, L 178, s. 13), prováděcího nařízení Rady (EU) 2017/1241 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2017, L 178, s. 1), rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/778 ze dne 28. května 2018, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2018, L 131, s. 16), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2018/774 ze dne 28. května 2018, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2018, L 131, s. 1), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobce, a návrh podaný na základě článku 268 SFEU a znějící na získání náhrady újmy, kterou údajně žalobce utrpěl na základě rozhodnutí 2017/917 a prováděcího nařízení 2017/907.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	George Haswani ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

(1) Úř. věst. C 347, 16.10.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/52

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. ledna 2019 – Windspiel Manufaktur v. EUIPO (Zobrazení polohy uzávěru lahve)

(Věc T-489/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška ochranné známky Evropské unie znázorňující uzávěr lahve - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odstavec 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní článek 7 odstavec 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2019/C 93/65)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Windspiel Manufaktur GbmH (Daun, Německo) (zástupce: O. Löffel, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: V. Mensing, M. Fischer a D. Walicka, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 1. června 2017 (věc R 1374/2016-4) týkajícímu se přihlášky k zápisu označení představujícího uzávěr lahve jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Windspiel Manufaktur GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 309, 18.9.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/53

Rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2019 – Mas Que Vinos Global v. EUIPO – JESA (EL SEÑORITO)

(Věc T-576/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie EL SEÑORITO - Starší národní slovní ochranná známka SEÑORITA - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odstavec 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní článek 8 odstavec 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2019/C 93/67)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Mas Que Vinos Global, S.L. (Dosbarrios, Španělsko) (zástupce: M. J. Sanmartín Sanmartín, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: S. Palmero Cabezas, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Jose Estevez, SA (JESA) (Jerez de la Frontera, Španělsko) (zástupce: M. de Justo Bailey, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. června 2017 (věc R 1775/2016-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi JESA a Mas Que Vinos Global.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Mas Que Vinos Global S. L. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 357, 23.10.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/54

Rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2019 – Turbo-K International v. EUIPO – Turbo K (TURBO K

(Věc T-671/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie TURBO-K - Starší nezapsané ochranné známky TURBO-K - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Používání označení, které má širší než lokální rozsah, v obchodním styku - Článek 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 4 nařízení (EU) 2017/1001] - Režim žaloby podle ‚common law‘ týkající se neoprávněného užívání označení (action for passing off) - ‚Goodwill‘“)

(2019/C 93/68)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Turbo-K International Ltd (Birmingham, Spojené království) (zástupci: A. Norris a A. Muir Wood, barristers)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: H. O’Neill, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Turbo-K Ltd (Winchester, Spojené království) (zástupci: O. van Haperen, advokát, a T. St Quintin, barrister, a E. Morris, solicitor)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. července 2017 (věc R 2135/2016-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Turbo-K a Turbo-K International.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Vedlejší žaloba se zamítá jako nepřípustná.

3.	Společnosti Turbo-K International Ltd a Turbo-K Ltd ponesou každá vlastní náklady řízení a každá nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

(1) Úř. věst. C 424, 11.12.2017.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/55

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – UR v. Komise

(Věc T-761/17) (1)

(„Veřejná služba - Otevřené výběrové řízení - Oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/322/16 na pozici administrátorů v oblasti auditu (AD 5/AD 7) - Podmínky přijetí - Požadovaný diplom - Nezapsání na seznam úspěšných uchazečů - Povinnost uvést odůvodnění - Zjevně nesprávné posouzení - Článek 27 první pododstavec služebního řádu“)

(2019/C 93/69)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: UR (zástupci: S. Orlandi a T. Martin, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: P. Mihaylova a B. Mongin, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí výběrové komise ve výběrovém řízení EPSO/AD/322/16 ze dne 11. srpna 2017 nezapsat, po opětném posouzení, jméno žalobce na seznam úspěšných kandidátů tohoto výběrového řízení

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	UR se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 32, 29. ledna 2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/55

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – Dermatest v. EUIPO (ORIGINAL excellent dermatest 3-star-guarantee.de)

(Věc T-801/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ORIGINAL excellent dermatest 3-star-guarantee.de - Absolutní důvody pro zamítnutí - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2019/C 93/70)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Dermatest Gesellschaft für allergologische Forschung u. Vertrieb von Körperpflegemitteln mbH (Münster, Německo) (zástupci: J. Bühling a D. Graetsch, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Hanf a D. Walicka, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. září 2017 (věc R 524/2017-4), týkajícímu se přihlášky k zápisu obrazového označení ORIGINAL excellent dermatest 3-star-guarantee.de jako ochranné známky Evropské unie

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Dermatest Gesellschaft für allergologische Forschung u. Vertrieb von Köperpflegemitteln mbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 42, 5.2.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/56

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – Dermatest v. EUIPO (ORIGINAL excellent dermatest 5-star-guarantee.de CLINICALLY TESTED)

(Věc T-802/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ORIGINAL excellent dermatest 5-star-guarantee.de CLINICALLY TESTED - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2019/C 93/71)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Dermatest Gesellschaft für allergologische Forschung u. Vertrieb von Körperpflegemitteln mbH (Münster, Německo) (zástupci: J. Bühling a D. Graetsch, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Hanf a D. Walicka, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. září 2017 (věc R 525/2017-4) týkajícímu se přihlášky obrazového označení ORIGINAL excellent dermatest 5-star-guarantee.de CLINICALLY TESTED jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Dermatest Gesellschaft für allergologische Forschung u. Vertrieb von Köperpflegemitteln mbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 42, 5. 2. 2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/57

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – Dermatest v. EUIPO (ORIGINAL excellent dermatest)

(Věc T-803/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ORIGINAL excellent dermatest - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2019/C 93/72)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Dermatest Gesellschaft für allergologische Forschung u. Vertrieb von Körperpflegemitteln mbH (Münster, Německo) (zástupci: J. Bühling a D. Graetsch, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Hanf a D. Walicka, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. září 2017 (věc R 526/2017-4) týkajícímu se přihlášky obrazového označení ORIGINAL excellent dermatest jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Dermatest Gesellschaft für allergologische Forschung u. Vertrieb von Köperpflegemitteln mbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 42, 5. 2. 2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/57

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. ledna 2019 – achtung! v. EUIPO (achtung!)

(Věc T-832/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka achtung! - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 93/73)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: achtung! GmbH (Hamburk, Německo) (zástupci: G. Seelig a D. Bischof, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: původně A. Söder, J. Schäfer a D. Walicka, poté A. Söder, J. Schäfer a H. O’Neill, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 23. října 2017 (věc R 490/2017-4) týkajícímu se mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie pro obrazovou ochrannou známku achtung!

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti achtung! GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 63, 19. 2. 2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/58

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2018 – Inforsacom Logicalis v. EUIPO (Business and technology working as one)

(Věc T-7/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Business and technology working as one - Ochranná známka tvořená reklamním sloganem - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 93/74)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Inforsacom Logicalis GmbH (Neu-Isenburg, Německo) (zástupci: O. Spieker, A. Schönfleisch a M. Alber, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Hanf a D. Walicka, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 20. října 2017 (věc R 808/2017-1) týkajícímu se zápisu slovního označení Business and technology working as one jako ochranné známky Evropské unie

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Inforsacom Logicalis GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 72, 26.2.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/58

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2018 – Yado v. EUIPO – Dvectis CZ (Podložka pro sezení)

(Věc T-30/18) (1)

(„(Průmyslový) vzor Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Zapsaný průmyslový vzor Společenství č. 2371591-0001 (Podložka pro sezení) - Nepřípustnost odvolání před odvolacím senátem - Zaslání dokumentu EUIPO prostřednictvím kontaktního formuláře - Zaslání dokumentu EUIPO elektronickými prostředky nebo faxem“)

(2019/C 93/75)

Jednací jazyk: slovenština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Yado s.r.o. (Handlová, Slovensko) (zástupce: D. Futej, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (zástupci: R. Cottrell a A. Folliard Monguiral, zmocněnci)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Dvectis CZ s. r. o. (Brno, Česká republika) (zástupkyně: L. Litváková, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. listopadu 2017 (věc R 1017/2017-3) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Dvectis CZ a Yado

Výrok

1.	Rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví EUIPO ze dne 14. listopadu 2017 (věc R 1017/2017-3) se zrušuje.

2.	EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Yado s.r.o.

3.	Společnost Dvectis CZ s.r.o. ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 94, 12.3.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/59

Rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2019 – Ecolab USA v. EUIPO (SOLIDPOWER)

(Věc T-40/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Slovní ochranná známka SOLIDPOWER - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 93/76)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ecolab USA, Inc. (Wilmington, Delaware, Spojené státy) (zástupci: V. Töbelmann, K. Middelhoff a C. Saatkamp, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: K. Kompari a D. Walicka, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. listopadu 2017 (věc R 1182/2017-5) týkajícímu se mezinárodního zápisu slovní ochranné známky SOLIDPOWER s vyznačením Evropské unie

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Ecolab USA, Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 104, 19.3.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/60

Rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2019 – Equity Cheque Capital Corporation v. EUIPO (DIAMOND CARD)

(Věc T-91/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie DIAMOND CARD - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Rozlišovací způsobilost - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 93/77)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Equity Cheque Capital Corporation (Victoria, Kanada) (zástupci: I. Berkeley, barrister, P. Wheeler a C. Rani, solicitors)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: M. Rajh a A. Folliard-Monguiral, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. prosince 2017 (věc R 1544/2017-4) týkajícímu se přihlášky obrazového označení DIAMOND CARD jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Equity Cheque Capital Corporation se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 134, 16.4.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/60

Rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2019 – ETI Gıda Sanayi ve Ticaret v. EUIPO – Grupo Bimbo (ETI Bumbo)

(Věc T-368/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška k zápisu slovní ochranné známky Evropské unie ETI Bumbo - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie BIMBO - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Relevantní veřejnost - Podobnost označení - Rozlišovací způsobilost starší ochranné známky - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 93/78)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: ETI Gıda Sanayi ve Ticaret AŞ (Eskişehir, Turecko) (zástupci: D. Cañadas Arcas, P. Merino Baylos, D. Gómez Sánchez a N. Martínez de las Rivas Malagón, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: S. Palmero Cabezas a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Grupo Bimbo, SAB de CV (Mexiko City, Mexiko) (zástupce: N. A. Fernández Fernández-Pacheco, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. dubna 2018 (věc R 1459/2017-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Grupo Bimbo a ETI Gıda Sanayi ve Ticaret

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti ETI Gıda Sanayi ve Ticaret AŞ se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 276, 6.8.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/61

Usnesení Tribunálu ze dne 16. ledna 2019 – Theodorakidi v. EUIPO – Benopoulou (THYREOS VASSILIKI)

(Věc T-160/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie THYREOS VASSILIKI - Prohlášení neplatnosti - Právo na jméno Vassiliki v Řecku - Důvod relativní neplatnosti vycházející z porušení práva na jméno - Článek 60 odstavec 2 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001 - Žaloba po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

(2019/C 93/79)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Vassiliki Theodorakidi (Veroia, Řecko) (zástupce: F. Ikonomidou Ikonomou, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: K. Markakis, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Vassiliki Benopoulou (Kifissia, Řecko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. prosince 2017 (věc R 40/2017-4), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi V. Benopoulou a V. Theodorakidi.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Vassiliki Theodorakidi ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

(1) Úř. věst. C 152, 30.4.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/61

Usnesení Tribunálu ze dne 23. ledna 2019 – MLPS v. Komise

(Věc T-304/18) (1)

(„Žaloba na neplatnost a pro nečinnost - Odložení stížnosti - Odmítnutí Komise zahájit postup podle článku 7 SEU - Akt, který nelze napadnout žalobou - Neexistence bezprostředního dotčení - Nepřípustnost“)

(2019/C 93/80)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Mouvement pour la liberté de la protection sociale (MLPS) (Paříž, Francie) (zástupce: M. Gibaud, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: H. Tserepa–Lacombe a H. Krämer, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 7. března 2018, který se odmítá projednat stížnost, která se domáhá zahájení postupu podle článku 7 SEU proti Francouzské republice, a jednak návrh založený na článku 265 SFEU znějící na určení, že Komise v rozporu s právem neprojednala tuto stížnost.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá.

2)	Mouvement pour la liberté de la protection sociale (MLPS) se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 259, 23.7.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/62

Usnesení Tribunálu ze dne 23. ledna 2019 – Prigent v. Komise

(Věc T-436/18) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Odložení stížnosti - Odmítnutí Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti - Akt, který nelze napadnout žalobou - Neexistence bezprostředního dotčení - Nepřípustnost“)

(2019/C 93/82)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Claude Prigent (Caudan, Francie) (zástupce: A. Bove, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupce: D. Martin, zmocněnec)

Předmět věci

Návrh podle článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 23. května 2018 neprojednat stížnost žalobce znějící na konstatování údajného porušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. 2009, L 335, s. 1) francouzskými orgány.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá.

2)	Claudovi Prigentovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 352, 1.10.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/63

Usnesení Tribunálu ze dne 10. ledna 2019 – LG Electronics v. EUIPO – Beko (BECON)

(Věc T-557/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí námitek - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2019/C 93/83)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: LG Electronics, Inc. (Soul, Jižní Korea) (zástupce: M. Graf, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Beko plc (Watford, Spojené království)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. července 2018 (věc R 41/2018-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Beko plc a LG Electronics, Inc.

Výrok

1.	O žalobě již není třeba rozhodnout.

2.	Společnost LG Electronics, Inc. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

(1) Úř. věst. C 399, 5.11.2018.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/64

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 21. ledna 2019 – Agrochem-Maks v. Komise

(Věc T-574/18 R)

(„Předběžné opatření - Přípravky na ochranu rostlin - Účinná látka oxasulfuron - Neobnovení schválení pro účely uvádění na trh - Návrh na odklad vykonatelnosti - Nedostatek naléhavosti - Zvážení zájmů“)

(2019/C 93/84)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Agrochem-Maks d.o.o. (Záhřeb, Chorvatsko) (zástupce: S. Pappas, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Lewis, I. Naglis a G. Koleva, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článcích 278 a 279 SFEU a znějící na odklad vykonatelnosti prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1019 ze dne 18. července 2018, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh neobnovuje schválení účinné látky oxasulfuron a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (Úř. věst. 2018, L 183, s. 14).

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/64

Žaloba podaná dne 21. prosince 2018 – Daimler v. Komise

(Věc T-751/18)

(2019/C 93/85)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Daimler AG (Stuttgart, Německo) (zástupci: N. Wimmer, C. Arhold a G. Ollinger, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí žalované CLIMA/C4/WB/sg Ares(2018) sp. zn. Ares (2018) 5413709 ze dne 22. října 2018 přijaté podle čl. 12 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 725/2011 (1) a

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně následující žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 12 odst. 1 druhého pododstavce prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 ve spojení s čl. 1 odst. 3 prováděcího rozhodnutí (EU) 2015/158 (2)

—

V rámci prvního žalobního důvodu se namítá, že žalovaná porušila čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec prováděcího nařízení (EU) ve spojení s čl. 1 odst. 3 prováděcího rozhodnutími (EU) 2015/158, jelikož se v rámci posouzení úspor emisí CO2 odchýlila od schváleného postupu přezkumu tím, že použila nesprávný Willansův koeficient.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 12 odst. 1 druhého pododstavce prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 ve spojení s čl. 1 odst. 3 prováděcího rozhodnutí (EU) 2015/158 ve spojení s čl. 6 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011

—

V rámci druhého žalobního důvodu se uvádí, že žalovaná porušila čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 ve spojení s čl. 1 odst. 3 prováděcího rozhodnutí (EU) 2015/158 a ve spojení s čl. 6 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011, jelikož v rámci metody přezkumu, kterou uplatnila pro účely ad hoc přezkumu, neprovedla nezbytnou specifickou stabilizaci.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 12 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011

—

V rámci třetího žalobního důvodu se uvádí, že žalovaná porušila čl. 12 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011, když nařídila, aby nebyly zohledněny ekologické inovace za předcházející rok 2017, přestože dané ustanovení výslovně povoluje pouze rozhodnutí o nezohlednění pro následující kalendářní rok.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnut

—

V rámci čtvrtého žalobního důvodu se namítá, že žalovaná porušila právo žalobkyně být vyslechnuta v souladu s požadavky vyplývajícími z obecné právní zásady respektování práv na obhajobu, jakož i v souladu s požadavky vyplývajícími z čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv. Žalovaná připustila výměnu právních stanovisek, avšak následně přidala napadené rozhodnutí.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění

—

V rámci pátého žalobního důvodu se uvádí, že rozhodnutí není odůvodněno v souladu s požadavky vyplývajícími z čl. 296 odst. 2 SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí jen vágně odvolává na odchylky v metodě přezkumu, ale nevyjadřuje se k otázkám relevantním pro rozhodnutí, a sice zda a v jaké míře taková metoda přezkumu vyžaduje specifickou stabilizaci a zda žalovaná takovou metodu přezkumu schválila v prováděcím rozhodnutí (EU) 2015/158

(1) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 725/2011 ze dne 25. července 2011, kterým se stanoví postup schvalování a certifikace inovativních technologií ke snižování emisí CO 2 z osobních automobilů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (Úř. věst. L 194, 26.7.2011, s. 19).

(2) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2015/158 ze dne 30. ledna 2015 o schválení dvou vysoce účinných alternátorů Robert Bosch GmbH jako inovativních technologií ke snižování emisí CO 2 z osobních automobilů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (Úř. věst. L 26, 31.1.2015, s. 31).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/65

Žaloba podaná dne 22. prosince 2018 – FL Brüterei M-V a další v. Komise

(Věc T-755/18)

(2019/C 93/86)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: FL Brüterei M-V GmbH (Finkenthal, Německo), Erdegut GmbH (Finkenthal), Ökofarm Groß Markow GmbH (Lelkendorf, Německo) (zástupce: advokát H. Schmidt)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1584 (1) ze dne 22. října 2018, které bylo zveřejněno pod číslem L 264/1 v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. října 2018 a kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008 (2) takto: „v čl. 42 písm. b) se datum, 31. prosince 2018“ nahrazuje datem „31. prosince 2020“;

—	uložil žalované povinnost zaplatit 2 469 503,44 eur společnosti FL Brüterei M-V GmbH a úroky z prodlení ode dne doručení žaloby ve výši osmi procentních bodů nad základní sazbou Evropské centrální banky ročně, jakož i

—

konstatoval, že žalovaná má povinnost nahradit žalobkyním další škodu, která jim vznikla v důsledku toho, že Komise v prováděcím nařízení (EU) č. 2018/1584 přijala novou dvouletou výjimku, která pro případ, že nejsou „k dispozici“ žádná kuřata z ekologického chovu, umožňuje zařadit konvenční kuřata do ekologického chovu kuřat, aniž Komise navzdory své povinnosti tuto výjimku v souladu s čl. 22 odst. 2 nařízení (ES) č. 834/2007 (3)„omez[ila] na minimum“, že využití výjimky předpokládá, že v okruhu do 700 kilometrů od lokality chovu kuřat nenabízí žádná líheň kuřata z ekologického chovu, a že důkaz o chybějící dostupnosti kuřat z ekologického chovu má spočívat v neúspěšné objednávce ve třech líhních, které jsou známé jako líhně dodávající kuřata z ekologického chovu, a nikoli z poptávky adresované líhním, které jsou známé tím, že nenabízejí kuřata z ekologického chovu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně následující žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z neplatnosti nařizovacího aktu

—	V rámci prvního žalobního důvodu se vytýká, že žalovaná porušila svou povinnost omezit na minimum výjimky ze zásady zakotvené v čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 834/2007, podle níž se ekologicky chovaná hospodářská zvířata rodí a jsou odchována v ekologických zemědělských podnicích.

—

V této souvislosti se uvádí, že prodloužením výjimky o dva roky došlo k porušení požadavku uvedeného v článku 22 nařízení (ES) č. 834/2007, podle něhož se výjimky omezují na minimum. Neexistence kvalitativních podmínek a omezení umožňuje podle žalobkyň uplatňovat zneužívající praxi, jak to žalovaná konstatovala v případě Nizozemského království.

Druhý žalobní důvod vycházející z odpovědnosti za administrativní škodu podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU

—	V rámci druhého žalobního důvodu se uvádí, že žalovaná nezajistila, aby Nizozemsko dodrželo právní úpravu obsaženou v čl. 42 písm. b) nařízení (ES) č. 889/2008.

—	V této souvislosti se uvádí, že žalobkyním byla v důsledku pochybení žalované způsobena ztráta příjmů, jelikož žalovaná nepřiměla nizozemské orgány k řádnému chování, pokud jde o využívání kuřat z ekologického chovu v rámci ekologického chovu kuřat.

Třetí žalobní důvod vycházející z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu prováděcích pravomocí

V rámci třetího žalobního důvodu se vytýká, že přijetím nové výjimky, která je jen časově omezená a nepodléhá žádným kvalitativním podmínkám ani požadavkům, žalovaná porušila ustanovení článku 22 nařízení (ES) č. 834/2007 a jednala nad rámec pravomocí, které jí byly svěřeny.

(1) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1584 ze dne 22. října 2018, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (Úř. věst. L 264, 23.10.2018, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (Úř. věst. L 250, 18.9.2008, s. 1).

(3) Nařízení Rady (ES) č. 834/2017 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 (Úř. věst. L 189,20.7.2007, s. 1).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/67

Žaloba podaná dne 28. prosince 2018 – AG v. Europol

(Věc T-756/18)

(2019/C 93/87)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: AG (zástupce: Rechtsanwältin C. Abrar)

Žalovaná: Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil implicitní rozhodnutí žalované o zamítnutí stížnosti žalobce ze dne 2. července 2018,

—	uložil žalované povinnost, aby žalobci vydala řádně odůvodněné a zákonné rozhodnutí týkající se jeho nároku na podíl na důchodovém fondu Europolu, jakož i

—	uložil žalované náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce následující žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z obecného porušení povinnosti uvést odůvodnění

—

V rámci prvního žalobního důvodu se vytýká, že žádost žalobce, pokud jde o i) doručení správního aktu, kterým žalovaná uplatňuje rozhodnutí (EU) 2015/1889 (1) na žalobce, a ii) odůvodnění tohoto správního aktu spolu s vysvětlením, proč byla významná část aktiv důchodového fondu převedena na členské státy, byla implicitně zamítnuta.

—

V této souvislosti se uvádí, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze zásad dobré evropské správní praxe a článku 296 SFEU. Žalobce má podle svého názoru právní zájem na řízení i proto, že jen odůvodněné rozhodnutí týkající se jeho práv k důchodovému fondu Europolu mu umožňuje posoudit zákonnost přiznání a uplatňování případných dalších nároků.

Druhý žalobní důvod vycházející z incidenčního přezkumu rozhodnutí (EU) 2015/1889

—

V rámci druhého žalobního důvodu se uvádí, že domnělý základ chybějícího rozhodnutí by se mohl v rámci právního přezkumu navíc projevit i jako výsledek nesprávného posouzení, a tedy jako protiprávní. V tomto ohledu je zvláště třeba objasnit, proč byly významné části důchodového fondu Europolu převedeny na členské státy EU.

—	Kromě toho se uvádí, že Tribunál by mohl v zájmu hospodárnosti řízení a s cílem zabránit případnému dalšímu soudnímu řízení upozornit žalovanou na protiprávnost rozhodnutí (EU) 2015/1889, jelikož vzhledem k neexistenci odůvodněného rozhodnutí nelze provést incidenční přezkum tohoto rozhodnutí.

(1) Rozhodnutí Rady (EU) 2015/1889 ze dne 8. října 2015 o zrušení důchodového fondu Europolu (Úř. věst. L 276, 21.10.2015, s. 60).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/68

Žaloba podaná dne 20. prosince 2018 – Intercontinental Exchange Holdings v. EUIPO – New York Mercantile Exchange (NYMEX BRENT)

(Věc T-760/18)

(2019/C 93/88)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Intercontinental Exchange Holdings, Inc. (Atlanta, Georgia, Spojené státy) (zástupci: R. Hoy, solicitor, a J. Bowhill, QC)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: New York Mercantile Exchange, Inc. (New York, New York, Spojené státy)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: přihláška slovní ochranné známky Evropské unie „NYMEX BRENT“ – přihláška č. 15 333 891

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. října 2018 ve věci R 102/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí,

—	uložil další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/69

Žaloba podaná dne 4. ledna 2019 – Irish Wind Farmers’ Association a další v. Komise

(Věc T-6/19)

(2019/C 93/89)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Irish Wind Farmers’ Association Clg (Kilkenny, Irsko), Carrons Windfarm Ltd (Shanagolden, Irsko), Foyle Windfarm Ltd (Dublin, Irsko) a Greenoge Windfarm Ltd (Bunclody, Irsko) (zástupci: M. Segura Catalán a M. Clayton, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil Evropské komise ze dne 25. října 2018 týkající se věci SA.44671, Irsko – údajná protiprávní státní podpora poskytnutá odvětví fosilních paliv ve formě snížení daně z nemovitostí,

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci jediný žalobní důvod, vycházející z toho, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 4 odst. 4 ze dne nařízení (EU) 2015/1589 (1), navzdory pochybnostem o existenci státní podpory, čímž žalobce zbavila jejich procesních práv. Tento důvod se dělí na dvě části:

—	První část: Komise měla přijmout formální rozhodnutí. Komise stížnost řádně nezkoumala, jak požadují její vlastní pravidla, a napadený akt byl přijat v rozporu s ustanoveními nařízení (EU) 2015/1589.

—

Druhá část: Komise měla mít vážné pochybnosti o kvalifikaci opatření jako státní podpory a v důsledku toho zahájit formální vyšetřovací řízení čl. 4 odst. 4 nařízení (EU) 2015/1589, zejména jelikož špatně pochopila rozsah stížnosti, řádně nezkoumala všechny informace poskytnuté stěžovatelem v rámci stížnosti, řádně nezkoumala dané opatření a zaujala nesprávný přístup k posouzení selektivnosti a nezkoumala ostatní požadavky uvedené v článku 107 SFEU.

(1) Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/69

Žaloba podaná dne 4. ledna 2019 – United States Seafoods v. EUIPO (UNITED STATES SEAFOODS)

(Věc T-10/19)

(2019/C 93/90)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: United States Seafoods LLC (Seattle, Washington, Spojené státy) (zástupci: C. Spintig, S. Pietzcker a M. Prasse, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie týkající se obrazového označení UNITED STATES SEAFOODS – Přihláška č. 1 365 398

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. října 2018, ve věci R 817/2018-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/70

Žaloba podaná dne 11. ledna 2019 – Giulia Moi v. Parlament

(Věc T-17/19)

(2019/C 93/91)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Giulia Moi ( XX (*1), Itálie) (zástupce: M. Contini, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 12. listopadu 2018, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu ze dne 2. října 2018 o uložení sankce paní Giulie Moi, spočívající ve ztrátě nároku na příspěvek na pobyt po dobu 12 dní z důvodu, že dotyčná psychicky obtěžovala své dva akreditované parlamentní asistenty.

—

podpůrně ve zpochybňovaném a nepravděpodobném případě, že by hlavnímu návrhovému žádání nebylo vyhověno, aniž je dotčen případný opravný prostředek, určil, že uložená disciplinární sankce je přehnaná nebo nepřiměřená, a tudíž tuto sankci nahradil sankcí podle čl. 166 písm. a) jednacího řádu Evropského parlamentu.

—

v každém případě uložil žalovanému orgánu povinnost, aby žalobkyni přiznal náhradu škody, jejíž výši spravedlivě určí, která bude spočívat v zaplacení částky určené ve výši 50 000 eur – nebo jakékoli jiné vyšší či nižší částky považované za spravedlivou – a pověřil předsedu zveřejněním této informace na plenárním zasedání Evropského parlamentu.

—	uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby se žalobkyně dovolává porušení zásady kontradiktornosti, práva na spravedlivý proces a článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

1.	Je třeba zdůraznit, že předmětná disciplinární sankce je nepodložená a patrně byla odůvodněna pouhým odkazem na zprávu Poradního výboru, který kvalifikoval chování žalobkyně bez jakéhokoli odůvodnění a důkazů jako „psychické obtěžování“.

2.	Je mimoto zjevné, že předsednictvo využilo své pravomoci zjevně nesprávně a dopustilo se zjevného zneužití pravomoci, neboť skutečnosti předložené údajně obtěžovanými asistenty nelze kvalifikovat jako „psychické obtěžování“ ve smyslu článku 12a služebního řádu.

Předsednictvo se údajně dopustilo pochybení a zkreslilo skutečnosti, na kterých se zakládá rozhodnutí, s ohledem na definici pojmu „psychické obtěžování“, uvedenou v článku 12a služebního řádu. Psychickým obtěžováním se rozumí každé „nepřístojné chování“, které „trvá po delší dobu, je opakované nebo systematické“ a zahrnuje mluvené nebo psané projevy, úmyslná jednání nebo gesta učiněná úmyslně, které mohou těžce poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka.

Po tomto upřesnění pojmu „obtěžování“ je třeba uvést, že z písemností ve spise vyplývá, že chování žalobkyně nevykazuje žádné znaky „obtěžování“ a malý počet stížností, jež se navíc vztahovaly k velmi krátkému časovému období, se týká výkonu služebních povinností asistenty a jejich přítomnosti v kanceláři a je projevem odvety vůči žalobkyni, jež se provinila tím, že podala žádost o jejich propuštění.

Navíc žádný vnější pozorovatel s běžnou citlivostí, který je se specifickým pracovním kontextem poslanců Parlamentu a jejich přímých spolupracovníků obeznámen, by neshledal, že by jednání vytýkané žalobkyni bylo natolik přehnané a zavrženíhodné, že by mohla být poškozena osobnost, důstojnost nebo fyzická či psychická integrita dotyčných asistentů, s přihlédnutím též ke štědré odměně, kterou Parlament těmto asistentům vyplácel.

(*1) Údaje vymazané nebo nahrazené v rámci zajištění ochrany osobních dat a/nebo důvěrné povahy.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/71

Žaloba podaná dne 11. ledna 2019 – Pablosky v. EUIPO – docPrice (mediFLEX easystep)

(Věc T-21/19)

(2019/C 93/92)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Pablosky, SL (Madrid, Španělsko) (zástupkyně: A. Tarí Lázaro, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: docPrice GmbH (Koblenz, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie mediFLEX easystep – Přihláška č. 15 730 898

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 8. listopadu 2018, ve věci R 76/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	v plném rozsahu zamítl přihlášku ochranné známky EU č. 15 730 898, pokud jde o výrobky zahrnuté do tříd 10 a 25;

—	přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/72

Žaloba podaná dne 14. ledna 2019 – Limango v. EUIPO – Consolidated Artists (limango)

(Věc T-23/19)

(2019/C 93/93)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Limango GmbH (Mnichov, Německo) (zástupci: C. Hauss-Löhde, a M. Mette, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Consolidated Artists BV (Rotterdam, Nizozemsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie „limango“ – Přihláška č. 6 943 096

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. října 2018 ve spojených věcech R 1844/2017-1 a R 2093/2017-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí,

—	zamítl námitky v celém rozsahu,

—	uložil EUIPO a vedlejšímu účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001;

—	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/73

Žaloba podaná dne 11. ledna 2019 – INC a Consorzio Stabile Sis v. Komise

(Věc T-24/19)

(2019/C 93/94)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: INC SpA (Turín, Itálie) a Consorzio Stabile Sis SCpA (Turín) (zástupci: H.-G. Kamann, F. Louis a G. Tzifa, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise C(2018) 2435 final ze dne 27. dubna 2018 ve věcech SA. 49335 (2017/N) a SA.49336 (2017/N) (1);

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně ve vztahu k jednotlivým samostatným částem údajné státní podpory jeden žalobní důvod.

Žalobní důvod týkající se věci SA.49336 (2017/N) vychází z toho, že Komise při přijetí napadeného rozhodnutí nezahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 4 odst. 4 a článku 6 nařízení (EU) 2015/1589 (2), ačkoliv se při předběžném posouzení vyskytly závažné obtíže týkající se toho, zda je oznámená individuální státní podpora ve vztahu ke správci italských zpoplatněných dálnic (Autostrade per l'Italia SpA) slučitelná s vnitřním trhem. Žalobkyně tvrdí, že Komise tím porušila čl. 108 odst. 3 SFEU a čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589.

Žalobní důvod týkající se věci SA.49335 (2017/N) vychází z toho, že Komise při přijetí napadeného rozhodnutí nezahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 4 odst. 4 a článku 6 nařízení (EU) 2015/1589, ačkoliv se při předběžném posouzení vyskytly závažné obtíže týkající se toho, zda je oznámená individuální státní podpora ve vztahu ke druhému správci italských zpoplatněných dálnic (Società Iniziative Autostradali e Servizi Spa) slučitelná s vnitřním trhem. Žalobkyně tvrdí, že Komise tím porušila čl. 108 odst. 3 SFEU a čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) 2015/1589.

(1) Úř. věst. 2018, C 379, s. 3.

(2) Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/73

Žaloba podaná dne 15. ledna 2019 – Idea Groupe v. EUIPO – The Logistical Approach (Idealogistic Verhoeven Greatest care in getting it there)

(Věc T-29/19)

(2019/C 93/95)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Idea Groupe (Montoir de Bretagne, Francie) (zástupce: P. Langlais, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: The Logistical Approach BV (Uden, Nizozemsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie „Idealogistic Verhoeven Greatest care in getting it there“ v černé a bílé barvě a v odstínech modré – Přihláška č. 14 567 184

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 12. listopadu 2018, ve věci R 2064/2017-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;

—	uložil společnosti The Logistical Approach B.V, že ponese vlastní náklady řízení vedlejšího účastníka, pokud vstoupí do řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 8 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/74

Žaloba podaná dne 17. ledna 2019 – Benavides Torres v. Rada

(Věc T-35/19)

(2019/C 93/96)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Antonio José Benavides Torres (Caracas, Venezuela) (zástupci: L. Giuliano a F. Di Gianni, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/1656 (1) a prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/1653 (2) v rozsahu, v jakém se jeho ustanovení týkají žalobce; a

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby se žalobce dovolává jednoho žalobního důvodu vycházejícího z tvrzení, že se žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení, když rozhodla, že jeho jméno musí být zachováno na seznamech uvedených v příloze I rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/2074 (3) a v příloze IV nařízení Rady (EU) č. 2017/2063 (4) bez ohledu na skutečnost, že již neplní žádnou úlohu v rámci venezuelských politických nebo vojenských orgánů a ani s nimi není nijak spojen.

(1) Rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/1656 ze dne 6. listopadu 2018, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2017/2074 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci ve Venezuele (Úř. věst. L 276, 7.11.2018, s. 10).

(2) Prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/1653 ze dne 6. listopadu 2018, kterým se provádí nařízení (EU) 2017/2063 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci ve Venezuele (Úř. věst. L 276, 7.11.2018, s. 1).

(3) Rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/2074 ze dne 13. listopadu 2017 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci ve Venezuele (Úř. věst. L 295, 14.11.2017, s. 60).

(4) Nařízení Rady (EU) 2017/2063 ze dne 13. listopadu 2017 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci ve Venezuele (Úř. věst. L 295, 14.11.2017, s. 21).

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/75

Žaloba podaná dne 18. ledna 2019 – PE Digital v. EUIPO – Spark Networks Services (ElitePartner)

(Věc T-36/19)

(2019/C 93/97)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: PE Digital GmbH (Hamburk, Německo) (zástupci: V. von Bomhard a J. Fuhrmann, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Spark Networks Services GmbH (Berlín, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: žalobkyně

Sporná ochranná známka: obrazová ochranná známka Evropské unie ElitePartner – Přihláška č. 5 996 351

Řízení před EUIPO: řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. října 2018 ve věci R 614/2017-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že dotčené ochranné známky Evropské unie se nedotýká důvod neplatnosti uvedený v čl. 59 odst. 1, posuzovaný ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001,

—	podpůrně: zrušil napadené rozhodnutí,

—	uložil EUIPO, jakož i další účastnici řízení v případě, že by vstoupila i do tohoto řízení, náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 59 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001,

—	porušení čl. 94 odst. 1 první věty nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/76

Žaloba podaná dne 21. ledna 2019 – Amigüitos pets & life v. EUIPO – Société des produits Nestlé (THE ONLY ONE by alphaspirit wild and perfect)

(Věc T-40/19)

(2019/C 93/98)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Amigüitos pets & life, SA (Lorca, Španělsko) (zástupce: N. Fernández Fernández-Pacheco, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Société des produits Nestlé SA (Vevey, Švýcarsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie „THE ONLY ONE by alphaspirit wild and perfect“ v bílé, červené a černé barvě – Přihláška č. 15 385 719

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. listopadu 2018, ve věci R 272/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vyhovělo námitce podané proti přihlášce ochranné známky EU č. 15 385 719 pro zboží zařazené do tříd 5 a 31;

—	uložil EUIPO, aby potvrdil platnost zápisu ochranné známky EU č. 15 385 719 pro veškeré zboží, pro které je požadována ochrana uvedenou ochrannou známkou;

—	uložil vedlejšímu účastníkovi a případně žalovanému, že ponesou náklady řízení před EUIPO a Tribunálem.

Dovolávané žalobní důvody

—	porušení článku 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení článku 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/77

Žaloba podaná dne 23. ledna 2019 – Globalia Corporación Empresarial v. EUIPO – Touring Club Italiano (TC Touring Club)

(Věc T-44/19)

(2019/C 93/99)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Globalia Corporación Empresarial, SA (Llucmajor, Španělsko) (zástupce: A. Gómez López, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Touring Club Italiano (Milán, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie TC Touring Club v červené a světle šedé barvě – Přihláška č. 15 299 001

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. listopadu 2018, ve věci R 448/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil z důvodu porušení čl. 95 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, které představuje podstatnou procesní vadu nebo

—	napadené rozhodnutí zrušil z důvodu nesprávného uplatnění čl. 47 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 a konstatoval, že důkaz o „skutečném“ užívání starší ochranné známky je nedostatečný nebo neprůkazný nebo

—	napadené rozhodnutí zrušil z důvodu nesprávného uplatnění čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 a konstatoval, že mezi spornými ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny;

—	uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi, pokud vstoupí do řízení, náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	porušení čl. 95 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 47 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

11.3.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 93/78

Žaloba podaná dne 25. ledna 2019 – Řecká republika v. Evropská komise

(Věc T-46/19)

(2019/C 93/100)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Řecká republika (zástupci: G. Kanellopoulos, E. Leftheriotou, A.-E. Vasilopoulou)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se Řecké republice ukládají jednorázové a paušální finanční opravy v hrubé výši 25 092 988,84 eur a čisté výši 24 851 438,56 eur v návaznosti na ověření ΑΑ/2016/013/GR týkající se podpor na plochu na základě žádostí za roky 2015/16 (rozpočtové roky 2016 a 2017, strany 63 až 74 souhrnné zprávy) a uložil žalované náhradu nákladů řízení vynaložených Řeckou republikou.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1307/2013 (1) ze strany Komise, pokud jde o výklad a použití definice „stálé pastviny“.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění v rozporu s článkem 296 SFEU, článkem 18 odst. 5 nařízení č. 640/2014 (2), pokyny pro posuzování kvality systému evidence půdy (LPIS) (Executable Test Suite (ETS) LPIS data quality measures, version 6.0) a zásadou proporcionality.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění v rozsahu, v němž žalovaná uložila další jednorázovou finanční opravu k paušální finanční opravě.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).

(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém a o podmínky pro zamítnutí nebo odnětí plateb a správní sankce uplatňované na přímé platby, podporu na rozvoj venkova a podmíněnost (Úř. věst. L 181, 20.6.2014, s. 48).

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 93

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 62 11. března 2019

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2019/C 93/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1