1)

Článek 1 odst. 2 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že poplatek, z něhož jsou příjmy obecně určeny veřejnoprávnímu podniku, který je držitelem koncese na vnitrostátní silniční síť, a jehož struktura nenaznačuje žádný úmysl odradit od spotřeby hlavních pohonných hmot v silniční dopravě, není vybírán ze „zvláštních důvodů“ ve smyslu tohoto ustanovení.

2)

Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní orgány mohly odůvodnit své odmítnutí vrátit nepřímý poplatek, který je v rozporu se směrnicí 2008/118, tím, že předpokládají přenesení tohoto poplatku na třetí osoby, a tudíž bezdůvodné obohacení osoby povinné k poplatku.

1)

Brání unijní právo tomu, aby při určování členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl měl podle vnitrostátní právní úpravy samostatnou relevanci nejlepší zájem dítěte, které žadatelka v době podání žádosti čekala?

2)

3)

Nebrání-li právo Unie tomu, aby měl podle vnitrostátní právní úpravy při určování členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl samostatnou relevanci nejlepší zájem nenarozeného dítěte, lze čl. 16 odst. 1 dublinského nařízení použít na vztah mezi nenarozeným dítětem a otcem tohoto nenarozeného dítěte, který legálně pobývá v členském státě, jemuž je žádost určena?

1a)

Má-li být produkt označen za potravinu pro zvláštní lékařské účely, musí být prokazatelně způsobilý dosahovat slibovaných výsledků specifických pro určité onemocnění nebo obtíže výlučně v rámci řízené dietní výživy zdravotně indikované tímto onemocněním nebo těmito obtížemi s ohledem na požadavky těchto obtíží nebo onemocnění týkající se přísunu živin?

1b)

Jedná se v této souvislosti o řízenou dietní výživu výlučně pouze v případě, že osoba změní svůj způsob stravování tak, že přijímá jiné nebo doplňkové živiny k těm, které tělo přijímá prostřednictvím trávení?

1c)

Je pro označení za potravinu pro zvláštní lékařské účely rovněž nezbytné, aby obtíže nebo onemocnění, pro něž je produkt určen, vyžadovalo řízenou dietní výživu v tom smyslu, že pacient přijímá živiny obsažené v produktu, které prostřednictvím normální stravy není schopen přijímat?

1d)

Musí potravina pro zvláštní lékařské účely plnit svůj terapeutický účinek výlučně tím, že obsahuje všechny nebo některé živiny, které nelze prostřednictví běžné výživy přijímat, pro pacienta jsou však nezbytně nutné nebo potřebné pro zachování jeho životních funkcí?

2a)

Vylučuje klasifikace produktu jako doplňku stravy, aby tento produkt byl klasifikován rovněž jako potravina pro zvláštní lékařské účely?

2b)

V případě záporné odpovědi: Podle jakých kritérií je nutno určit, že určitý doplněk stravy nelze označit za potravinu pro zvláštní lékařské účely?

2c)

Může se „řízená dietní výživa“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013 vyčerpat rovněž používáním „doplňků stravy“ ve smyslu směrnice 2002/46/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy?

2d)

Stane se potravina již tehdy potravinou pro zvláštní lékařské účely, jestliže obsahuje živiny, které lze přijímat rovněž prostřednictvím doplňků stravy nebo jiných potravin, které však mají s ohledem na určité onemocnění nebo určité obtíže specifické složení?

3)

Na základě jakých kritérií se léčivý přípravek liší od potraviny pro zvláštní lékařské účely nebo na základě jakých kritérií je nutné je od sebe rozlišit?

4)

Musí být podmínka stanovená v čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013, podle níž musí látky rozhodující pro označení za potravinu pro zvláštní lékařské účely vyvolávat své účinky v rámci řízené dietní výživy, které nelze dosáhnout pouze změnou normální stravy, vykládána v tom smyslu, že pacient, v souvislosti s jehož onemocněním nebo obtížemi je potravina pro zvláštní lékařské účely uváděna na trh, není schopen dostatečně pokrýt svou potřebu živin konzumací běžně dostupných potravin?

5a)

Je výraz „jejichž řízené dietní výživy nelze dosáhnout pouze změnou normální stravy“ v čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013 relativní v tom smyslu, že ze splnění této podmínky je nutné vycházet i v případě, že příjmu živin nezbytného s ohledem na příslušné onemocnění nebo obtíže lze s běžně dostupnými potravinami (zejména doplňky stravy) dosáhnout pouze s vynaložením zvláštního úsilí?

5b)

V případě kladné odpovědi, podle jakých kritérií je nutno určit, zda úsilí spojené s konzumací běžně dostupných potravin splňuje podmínku „jejichž řízené dietní výživy nelze dosáhnout pouze změnou normální stravy“ stanovenou v čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013? Je nutné ze splnění tohoto znaku skutkové podstaty vycházet zejména již tehdy, kdy by pacient musel užívat odděleně několik běžně dostupných doplňků stravy?

6a)

Co se rozumí živinou ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013?

6b)

Podle jakých kritérií se stanoví, zda určitá látka obsažená v produktu je živinou ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013?

7a)

Je podmínka stanovená v čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013 „k použití pod lékařským dohledem“ splněna již tím, že tento produkt je prodáván v lékárně, aniž je třeba předchozího lékařského předpisu?

7b)

Podle jakých kritérií se stanoví, zda je s ohledem na určitý produkt splněna podmínka použití pod lékařským dohledem ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013?

7c)

Jaký důsledek má případná okolnost, že tato podmínka použití pod lékařským dohledem ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení č. 609/2013 není v konkrétním případě resp. dokonce obecně splněna?

8a)

Je nutné z existence potraviny pro zvláštní lékařské účely vycházet pouze v případě, že ji nelze bez tohoto lékařského dohledu používat?

8b)

V případě kladné odpovědi, podle jakých kritérií je nutno stanovit, zda lze potravinu používat i bez lékařského dohledu?

1)

Mohou být podmínečné registrace Komise vydané na základě kladného stanoviska EMA pro očkovací látky, které jsou v současné době na trhu, stále považovány za platné ve smyslu článku 4 nařízení č. 507/2006 (1), a to vzhledem k tomu, že v řadě členských států [např. v Itálii, kde AIFA (italská agentura pro léčivé přípravky) schválila léčbu monoklonálními protilátkami nebo antivirotiky] byla schválena účinná alternativní léčba onemocnění COVID SARS 2, která je podle žalobkyně méně nebezpečná pro lidské zdraví, a to i s ohledem na články 3 a 35 Listiny?

2)

Mohou být pro účely povinného očkování zdravotnických pracovníků, kterým právo členského státu ukládá povinné očkování, použity očkovací látky podmínečně schválené Komisí v souladu s nařízením č. 507/2006, i když tito zdravotničtí pracovníci již byli nakaženi a tudíž již dosáhli přirozené imunity, a mohou tedy požádat o výjimku z této povinnosti?

3)

Mohou být pro účely povinného očkování zdravotnických pracovníků, kterým právo členského státu ukládá povinné očkování, použity očkovací látky podmínečně schválené Komisí v souladu s nařízením č. 507/2006, a to bez jakéhokoli preventivního postupu, nebo mohou tito zdravotničtí pracovníci s ohledem na podmínečnost registrace očkování odmítnout, alespoň dokud příslušný zdravotnický orgán výslovně a s dostatečnou jistotou nevyloučí, že jednak neexistují žádné kontraindikace v tomto směru a jednak že výsledný přínos převažuje nad přínosem jiných v současnosti dostupných léčivých přípravků? Musí v takovém případě příslušné zdravotnické orgány postupovat v souladu s článkem 41 Listiny?

4)

Může v případě očkovací látky podmínečně registrované Komisí případné nedodržení povinnosti zdravotnického personálu, pro který zákon stanoví povinné očkování, nechat se očkovat, automaticky vést k postavení mimo službu bez nároku na odměnu, anebo je třeba v souladu se základní zásadou proporcionality stanovit odstupňování sankčních opatření?

5)

Musí být v rozsahu, v němž vnitrostátní právo připouští formy dépeçage, možnost alternativního využití pracovníka ověřena při dodržení kontradiktornosti podle článku 41 Listiny s tím, že pokud k tomuto ověření nedojde, má pracovník nárok na náhradu škody?

6)

Je ve světle nařízení 2021/953 (2), které zakazuje jakoukoli diskriminaci mezi osobami, které se nechaly očkovat, a osobami, které se očkovat nechtěly nebo nemohly ze zdravotních důvodů, legitimní taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava vyplývající z čl. 4 odst. 11 nařízení s mocí zákona č. 44/2021, který umožňuje zdravotnickému personálu, který byl prohlášen za osvobozený od povinnosti nechat se očkovat, vykonávat svou činnost v kontaktu s pacientem, a to i při respektování bezpečnostních opatření uložených platnou legislativou, přičemž zdravotnický pracovník, který, stejně jako žalobkyně – jelikož je v důsledku prodělání nákazy imunní – nechce podstoupit očkování bez hlubšího lékařského zkoumání, je automaticky postaven mimo jakoukoli profesní činnost a je bez odměny?

7)

Je taková vnitrostátní právní úprava členského státu, která povinně zavádí očkování proti covidu – které bylo podmínečně schváleno Komisí – pro všechny zdravotnické pracovníky, i když pocházejí z jiného členského státu a nacházejí se v Itálii za účelem výkonu volného pohybu služeb a svobody usazování, slučitelná s nařízením 2021/953 a v něm obsaženými zásadami proporcionality a zákazu diskriminace?

1.

Je třeba vycházet z toho, že vzhledem k čl. 70 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (1) ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie ve spojení s čl. 75 odst. 5 prvním pododstavcem a odst. 6 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2017/891 (2), kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o odvětví ovoce a zeleniny, musí být pro posouzení podmínky stanovené v čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu, že „kupující a prodávající nejsou ve vzájemném spojení“, v souvislosti s použitím převodní hodnoty zboží pro celní účely v rámci konkrétního celního prohlášení o dovozu zeleniny, považovány za relevantní:

Jsou-li uvedené okolnosti relevantní, umožňují tedy posuzovat dovážejícího a vyvážejícího obchodníka resp. dovozce a kupujícího na první obchodní úrovni v Unii jako „právně uznané obchodní společníky“ resp. jako osoby ve spojení ve smyslu čl. 127 odst. 1 písm. b) a čl. 142 odst. 4 písm. b) prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2015/2447 (3) ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie?

V případě, že uvedené okolnosti sice jsou relevantní, nepostačují však k tomu, aby obchodníci byli považováni za osoby ve spojení, je pak nutno pro účely kontroly podle čl. 75 odst. 6 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 2017/891 posoudit, zda vztah mezi obchodníky ovlivnil určení vyšší ceny konkrétního dováženého zboží, aby se zabránilo vyhýbání se clům a ztrátě daňových příjmů do unijního rozpočtu, rovněž s přihlédnutím k následnému prodeji se ztrátou na první obchodní úrovni v Unii?

2.

Lze z čl. 47 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie vykládaných ve spojení s právem dovozce na podání opravného prostředku podle čl. 44 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, s povinností celních orgánů podle článku 29 celního kodexu ve spojení s jeho čl. 22 odst. 7 odůvodnit rozhodnutí, jakož i s přihlédnutím k okolnostem případu a ke skutečnosti, že soud prvního stupně v řízení o žalobě podané proti tomuto rozhodnutí musí z úřední povinnosti přezkoumat jeho zákonnost rovněž ve vztahu k hlediskům neuplatněným v žalobě a z úřední povinnosti provést nové důkazy a pověřit znalce, odvodit, že:

3.

Vyplývá z čl. 75 odst. 5 čtvrtého pododstavce nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2017/891, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o odvětví ovoce a zeleniny, podle nějž „dovozce […] předloží […] všechny doklady nezbytné k provádění příslušných celních kontrol v souvislosti s prodejem a odbytem jednotlivých produktů dotyčné šarže“, ve světle výkladu uvedeného v bodě 1 výrokové části rozsudku Soudního dvora ze dne 11. března 2020, BV, C-160/18, EU:C:2020:190, pro důkaz deklarované převodní hodnoty podle čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie za okolností projednávané věci, že:

4.

Vyplývá z čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2017/891, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o odvětví ovoce a zeleniny, jakož i z výkladu uvedeného v rozsudku ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary, C-291/15, EU:C:2016:455, za okolností původního řízení, že se celní hodnota při dovozu zeleniny z třetích zemí neurčí podle deklarované převodní hodnoty, jestliže:

—

Prohlásit kasační opravný prostředek za přípustný a opodstatněný,

—

zrušit napadený rozsudek,

—

rozhodnout ve věci samé a vyhovět návrhům vzneseným účastníky řízení podávajícími kasační opravný prostředek (navrhovateli) v prvním stupni, včetně rozhodnutí, že žalovaný v prvním stupni ponese náklady řízení, případně

—

vrátit věc Tribunálu k rozhodnutí a

—

uložit Evropskému parlamentu náhradu veškerých nákladů řízení v prvním stupni i řízení o kasačním opravném prostředku.

—

Porušení práva na obhajobu a povinnosti uvést odůvodnění,

—

nepřesné posouzení skutkového stavu a zkreslení několika důkazů, což vedlo Tribunál k nesprávnému právnímu posouzení skutečností,

—

nesprávné právní posouzení při výkladu použitelných právních předpisů.

1.

Je pro existenci nevyhnutelných a mimořádných okolností v destinaci ve smyslu čl. 12 odst. 2 první věty směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (1) (dále jen „směrnice 2015/2302“) postačující, že cílová oblast cesty byla vnitrostátním odborným orgánem zřízeným na ochranu před přenosnými nemocemi označena za rizikovou oblast, a že zároveň nebyly splněny podmínky pro označení domovské země za rizikovou oblast?

2.

Musí být cestující v okamžiku stornování souborných služeb ve smyslu čl. 12 odst. 2 první věty směrnice 2015/2302 schopen předpovědět, že v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí budou v den odjezdu nebo v době cesty existovat významná omezení?

3.

Musí ke stornování dojít krátce před cestou nebo lze v každém případě stornovat kdykoliv mezi okamžikem rezervace cesty a jejím zahájením, pokud v okamžiku stornování nechyběly jakékoliv skutečnosti naznačující možnost, že nastane mimořádná okolnost?

1.

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU vykládán v tom smyslu, že z důvodu porušení nezávislosti soudů nejsou občanům poskytnuty prostředky nezbytné k zajištění účinné soudní ochrany, jestliže je v členském státě Evropské unie přípustné přidělení soudců k vyššímu soudu s jejich souhlasem na dobu neurčitou rozhodnutím řídicího orgánu justice nezávislého na jiných státních orgánech, pokud sice jsou stanoveny podmínky pro rozhodnutí o ukončení přidělení a příslušný opravný prostředek, který ovšem během probíhajícího řízení nemá odkladný účinek, a na základě jakých kritérií má být konkrétně přezkoumáno, zda je přidělení na dobu neurčitou přípustné?

2.

Bude odpověď na první otázku jiná, stanoví-li zákon objektivní podmínky pro rozhodnutí o nařízení ukončení přidělení a tyto podléhají soudnímu přezkumu, ale pro výběr soudců, kteří mají být přiděleni, žádné takto soudem přezkoumatelné podmínky stanoveny nejsou?

3.

V případě, že odpověď na první otázku bude znít v tom smyslu, že přidělení soudců je přípustné za takových podmínek, kdy jsou dodržována objektivní pravidla, musí být při přezkumu, do jaké míry vnitrostátní ustanovení odporují požadavku dostatečných prostředků nápravy podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, přihlédnuto nejen k zákonem stanoveným kritériím, nýbrž i ke způsobu jejich použití příslušnými správními a justičními orgány?

4.

Musí být rozhodnutí Komise 2006/929/ES vykládáno v tom smyslu, že by odpověď na výše uvedené tři otázky byla jiná, pokud byla zjištěna taková vnitrostátní praxe přidělování, která se zakládala na ustanovení podobnému aktuálně platnému ustanovení, a to vedlo k výtkám v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování zavedeného uvedeným rozhodnutím?

5.

Bude-li konstatováno, že vnitrostátní ustanovení o přidělování soudců je případně v rozporu s povinností stanovit prostředky, které jsou nezbytné k zajištění účinné soudní ochrany podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, musí pak být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že vylučuje závazné pokyny vnitrostátnímu soudu, které udělil vyšší soud, v jehož senátu byl rovněž přidělený soudce, a za jakých podmínek tomu tak je? Jsou procesní vadou stiženy zejména takové pokyny, které se netýkají právního sporu ve věci, nýbrž ukládají provedení určitých procesních úkonů?

1)

Musí být fyzické a právnické osoby, které se podílí na uvedení uvedených látek na trh tak, že tento podíl představuje podle čl. 2 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2004/757 (1) trestné jednání, považovány za „hospodářské subjekty“ ve smyslu čl. 2 písm. d) nařízení č. 273/2004 (2)?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2)

1.

Je § 38a odst. 1 Aufenthaltsgesetz (AufenthG), který musí být podle vnitrostátního práva vykládán v tom smyslu, že migrující dlouhodobě pobývající rezident musí mít i v okamžiku prodloužení svého povolení k pobytu právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v prvním členském státě, slučitelný s ustanoveními článku 14 a násl. směrnice 2003/109/ES (1), které pouze stanoví, že dlouhodobě pobývající rezident získá právo pobytu na území jiných členských států než je členský stát, který mu přiznal právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, na období delší tří měsíců za předpokladu splnění ostatních podmínek stanovených v kapitole III této směrnice?

2.

Je cizinecký úřad podle ustanovení článku 14 a násl. směrnice 2003/109 oprávněn při rozhodování o žádosti o prodloužení podle § 38a odst. 1 AufenthG, jestliže jsou splněny ostatní podmínky pro časově omezené prodloužení a cizinec má zejména stálé a pravidelné příjmy, konstatovat, že cizinec mezitím, tedy po přemístění se do druhého členského státu, pozbyl svého právního postavení v prvním členském státě podle čl. 9 odst. 4 druhého pododstavce směrnice 2003/109/ES, a že tedy jeho nárok zanikl? Je relevantním datem rozhodnutí datum posledního úředního resp. posledního soudního rozhodnutí?

3.

V případě záporné odpovědi na první a druhou otázku:

Nese dlouhodobě pobývající rezident důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že jeho právo pobytu jako dlouhodobě pobývajícího rezidenta v prvním členském státě nezaniklo?

V případě záporné odpovědi: Je vnitrostátní soud nebo vnitrostátní orgán oprávněn zkoumat, zda povolení k pobytu, které bylo dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi uděleno na neomezenou dobu, zaniklo, nebo by to bylo v rozporu se zásadou vzájemného uznávání úředních rozhodnutí, která je zakotvena v unijním právu?

4.

Může být státní příslušnici třetí země, jíž bylo vydáno časově neomezené povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývající rezidenty, která do Německa přicestovala z Itálie a má stálé a pravidelné příjmy, vytýkáno, že neprokázala přiměřené ubytování, ačkoliv Německo nevyužilo oprávnění podle čl. 15 odst. 4 druhého pododstavce směrnice 2003/109 a umístění do sociálního bytu bylo nezbytné jen z toho důvodu, že do doby, než získá povolení k pobytu podle § 38a AufenthG, jí nejsou vypláceny přídavky na děti?

1)

Je španělská vnitrostátní právní úprava, která zavádí daň z uhlí používaného k výrobě elektřiny, slučitelná s čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96/ES (1), když navzdory prohlášení, že jejím cílem je ochrana životního prostředí, není tento cíl zohledněn ve struktuře daně a výnosy jsou použity na financování nákladů elektroenergetické soustavy?

2)

Lze mít za to, že environmentální cíl se projevuje ve struktuře daně, na základě skutečnosti, že sazby daně jsou stanoveny ve vztahu k výhřevnosti uhlí použitého při výrobě elektřiny?

3)

Je environmentálního účelu dosaženo pouhou skutečností, že jsou stanoveny daně na určité neobnovitelné energetické produkty a používání energetických produktů, které jsou považovány za méně škodlivé pro životní prostředí, zdanění nepodléhá?

1)

Musí být ustanovení čl. 30 odst. 2 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii ve spojení s jejím čl. 30 odst. 1 písm. a) vykládáno v tom smyslu, že osoby uvedené v druhém ustanovení jsou zahrnuty do osobní působnosti čl. 31 odst. 1 Dohody, pokud byly po celé přechodné období bez přerušení státními příslušníky členského státu a současně se na ně vztahovaly právní předpisy Spojeného království, nebo musí být vykládáno v tom smyslu, že na osoby podle čl. 30 odst. 1 písm. a) Dohody se čl. 31 odst. 1 vztahuje pouze v případě, že na konci přechodného období nebo po jeho skončení vykonávají práci ve Spojeném království jako zaměstnanci?

2)

Musí být ustanovení čl. 30 odst. 2 Dohody ve spojení s jejím čl. 30 odst. 1 písm. c) vykládáno v tom smyslu, že osoby uvedené ve druhém ustanovení jsou do působnosti čl. 31 odst. 1 zahrnuty v případě, že jako občané Unie pobývaly po celé přechodné období bez přerušení ve Spojeném království a současně se na ně po celé přechodné období až do jeho konce vztahovaly právní předpisy pouze jednoho členského státu, nebo musí být vykládány v tom smyslu, že osoby podle čl. 30 odst. 1 písm. c) nejsou zahrnuty do působnosti čl. 31 odst. 1 v případě, že po skončení přechodného období již ve Spojeném království nepobývaly?

3)

V případě, že z výkladu ustanovení čl. 30 odst. 2 Dohody ve spojení s jejím čl. 30 odst. 1 písm. a) a c) vyplývá, že se tato ustanovení na skutkové okolnosti původního řízení nepoužijí, protože občan Unie po skončení přechodného období již na daném území nepobýval, musí být ustanovení čl. 30 odst. 4 ve spojení s odst. 3 Dohody vykládáno v tom smyslu, že osoby, které pobývají nebo pracují v hostitelském státě nebo ve státě výkonu práce již nejsou zahrnuty do působnosti ustanovení čl. 30 odst. 1, pokud jejich právní vztahy jako zaměstnaných osob (zaměstnanců) byly ukončeny a tyto osoby v důsledku toho pozbyly své právo pobytu a stát výkonu práce resp. hostitelský stát po skončení přechodného období opustily, nebo musí být vykládány v tom smyslu, že omezení stanovené v čl. 30 odst. 4 se týká práva pobytu a práva na zaměstnání, která byla vykonávána po skončení přechodného období, aniž je relevantní, kdy tato práva zanikla, pokud po skončení přechodného období ještě existovala?

1.

Spadají činnosti vyšetřovacího výboru zřízeného parlamentem členského státu v rámci výkonu jeho práva na kontrolu moci výkonné bez ohledu na předmět vyšetřování do oblasti působnosti unijního práva ve smyslu čl. 16 odst. 2 první věty SFEU, takže se na zpracování osobních údajů prováděné parlamentním vyšetřovacím výborem členského státu použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (1)?

2.

Vztahuje se na činnosti vyšetřovacího výboru zřízeného parlamentem členského státu v rámci výkonu jeho práva na kontrolu moci výkonné, předmětem jehož vyšetřování jsou činnosti policejní složky pověřené ochranou státu, tedy činnosti týkající se národní bezpečnosti ve smyslu bodu 16 odůvodnění obecného nařízení o ochraně osobních údajů, výjimka uvedená v čl. 2 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení?

3.

Pokud – jako je tomu v projednávané věci – členský stát zřídil pouze jediný dozorový úřad podle čl. 51 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, vyplývá jeho pravomoc rozhodovat o stížnostech ve smyslu čl. 77 odst. 1 ve spojení s čl. 55 odst. 1 GDPR již přímo z tohoto nařízení?

—

Určit, že Česká republika tím, že neprovedla správně čl. 3 odst. 1 písm. g) a h), čl. 6 písm. b), čl. 7 odst. 3, čl. 21 odst. 6, čl. 31 odst. 3, čl. 45 odst. 2 písm. c), f) a části písm. e), čl. 45 odst. 3, čl. 50 odst. 1 ve spojení s bodem 1 písm. d) a e) přílohy VII a čl. 51 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES (1) ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU (2), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení směrnice;

—

uložit České republice náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 1. prosince 2021 ve věci T-230/21, Jalkh v. Parlament,

—

zrušil rozhodnutí Evropského parlamentu P9_TA(2021)0092 ze dne 25. března o žádosti o zbavení žalobce imunity [2020/2110 (IMM)],

—

uložil Evropskému parlamentu náhradu veškerých nákladů řízení.

—

přijal projednávanou žalobu;

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

rozhodl, že odvolání podané k prvnímu odvolacímu senátu EUIPO ze dne 20. října 2021 ve věci R 544/20201 týkající se přihlášky ochranné známky Evropské unie č. 18 144 809 je odůvodněné, a vyhověl mu;

—

částečně zrušil rozhodnutí č. L 110 ze dne 8. listopadu 2019 týkající se sdělení odůvodnění zamítnutí přihlášky ochranné známky č. 18 144 809 tak, aby bylo vyhověno uvedené přihlášce v plném rozsahu a uvedená ochranná známka byla chráněna jako rozlišovací označení výrobků a služeb žalobkyně na území Evropské unie pro požadované třídy;

—

částečně zrušil rozhodnutí č. L 13 ze dne 20. ledna 2020 týkající se sdělení odůvodnění zamítnutí přihlášky ochranné známky Evropské unie č. 18 144 809 tak, aby bylo vyhověno uvedené přihlášce v plném rozsahu a uvedená ochranná známka byla chráněna jako rozlišovací označení výrobků a služeb žalobkyně na území Evropské unie pro požadované třídy;

—

nařídil Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví, aby chránil ochrannou známku „polis loutron“ pro veškeré požadované třídy a pro veškeré výrobky a služby;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

—

vyhověl odvolání;

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

uložil EUIPO a společnosti LULU’S FASHION LOUNGE LLC, aby nesly vlastní náklady řízení a společně nahradily náklady vynaložené Ugem Bensoussanem, včetně nákladů řízení před EUIPO;

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

vyhověl žalobě, tak jak je formulovaná a odůvodněná;

—

zrušil napadené rozhodnutí a v důsledku toho vyhověl návrhu na zrušení ochranné známky Evropské unie č. 10 864 511

—

Porušení ustanovení čl. 60 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2017/1001

—

vyhověl žalobě, tak jak je formulovaná a odůvodněná;

—

zrušil napadené rozhodnutí a v důsledku toho vyhověl návrhu na zrušení ochranné známky Evropské unie č. 18 100 664

—

Porušení ustanovení čl. 60 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2017/1001

—

vyhověl žalobě, tak jak je formulovaná a odůvodněná;

—

zrušil napadené rozhodnutí a v důsledku toho vyhověl návrhu na zrušení ochranné známky Evropské unie č. 18 064 805

—

Porušení ustanovení čl. 60 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2017/1001

—

vyhověl žalobě;

—

zrušil obě napadená rozhodnutí (kromě části druhého napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný vyhověl stížnosti týkající se důchodového věku);

—

rozhodl, že výše důchodu žalobce musí být stanovena na základě průměru všech odměn, které byly žalobci vyplaceny v období od 24. června 2010 do 31. března 2021 (pravidlo pro rata);

—

rozhodl, že pro účely výpočtu výše důchodu žalobce musí být zohledněna rovněž doba služby od 27. července 2004 do 1. července 2009;

—

uložil žalovanému povinnost nahradit újmu, která žalobcovi vznikla, a to ve výši, kterou je třeba stanovit na základě vzorce uvedeného v bodě 74 (žaloby) nebo v jakékoli jiné výši, kterou Soudní dvůr bude považovat za přiměřenou a spravedlivou (v odmítaném a nepředpokládaném případě, pokud Soudní dvůr nevyhoví návrhovým žádáním uvedeným v bodě 2, 3 a 4 výše); a

—

(v každém případě) uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že napadená rozhodnutí předem stanovila určité podrobnosti výpočtu důchodových nároků žalobce, a žaloba je tedy přípustná.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že v napadených rozhodnutích byl proveden nesprávný výklad judikatury Soudního dvora týkající se přípustnosti.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že rozhodnutí, kterého se žalobce domáhá, nemá pro žalovaného nepříznivé důsledky, a to ani v případě budoucích změn jeho pracovního postavení.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že doba služby, kterou žalobce vykonával v letech 2004 až 2009, by se měla považovat za dobu služby v rámci instituce.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že opětovné stanovení důchodového věku by mělo vést k uvedení věku 63 let, aniž by bylo dotčeno odvolání proti budoucímu rozhodnutí žalovaného.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že je třeba použít tzv. pravidlo pro rata.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že je možné částečně neuplatnit (s odkazem na slova „konečný“ a „poslední“) čl. 77 odst. 2 služebního řádu za účelem odstranění porušení zásad rovnosti a proporcionality.

8.

Osmý žalobní důvod obsahuje návrh na náhradu škody.

—

částečně zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/2020 ze dne 17. listopadu 2021, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), pokud jde o výdaje v celkové výši 178 320 110,85 eur uskutečněné platební agenturou akreditovanou v Rumunsku a vykázané v rámci EZZF a EZFRV, které představují paušální finanční opravy (5 % a 2 %) uplatněné v důsledku porušení unijního práva v souvislosti s platbami na plochu pro roky žádosti 2017 a 2018 (hospodářské roky 2018 a 2019) (1);

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nepřiměřeně vykonala svou pravomoc vyloučit některé částky z financování Unie na základě článku 52 nařízení č. 1306/2013 (2).

Komise nepřiměřeně vedla postup pro schvalování souladu týkající se roků žádosti 2017 a 2018:

Komise se dopustila pochybení, když konstatovala, že došlo k nesrovnalosti ohledně administrativních kontrol plateb ve prospěch ekologizace mající dopad na fondy. I kdyby k takové nesrovnalosti došlo, jednání unijního orgánu – zejména obzvláště neurčitá formulace závěrů a časová shoda šetření z roků 2017 a 2018 – znemožnilo předložení relevantních výpočtů dopadu ve lhůtě stanovené v čl. 34 odst. 3 třetím pododstavci nařízení č. 908/2014 (3). V tomto kontextu Komise neodůvodněně a v rozporu s čl. 34 odst. 6 téhož nařízení odmítla analyzovat údaje a výpočty předložené rumunskými orgány v žádosti o smírčí řízení týkající se šetření z roku 2018 ([žádost ze dne] 5. února 2020). V žádném případě Komise neměla uplatnit paušální opravy ve výši 5 %.

Jednání Komise v rámci šetření z roku 2018 ohledně nesrovnalostí týkajících se aktualizace SIZP (4) – kvalita a správná identifikace referenčních parcel v SIZP-SZI (5) – zejména skutečnost, že podstatné aspekty byly vyjasněny v jejím konečném stanovisku týkajícím se šetření z roku 2017 (dne 20. prosince 2019) – znemožnilo určení rozsahu uvedených nesrovnalostí a předložení relevantních výpočtů dopadu ve lhůtě stanovené v čl. 34 odst. 3 třetím pododstavci nařízení č. 908/2014. V tomto kontextu Komise neodůvodněně a v rozporu s čl. 34 odst. 6 téhož nařízení odmítla analyzovat údaje a výpočty předložené rumunskými orgány v žádosti o smírčí řízení týkající se šetření roku 2018 ([žádost ze dne] 5. února 2020).

Jednání Komise v rámci šetření z roku 2018 ohledně nesrovnalostí týkajících se maximální plochy přípustné pro podpůrná opatření vázaná na plochu financovaná z EZFRV, spočívající v uložení vlastní metody výpočtu, nemůže nahradit analýzu údajů a výpočty předložené rumunskými orgány dne 10. června 2019. Mimoto toto jednání znemožnilo rumunským orgánům, aby ve lhůtě stanovené v čl. 34 odst. 3 třetím pododstavci nařízení č. 908/2014 identifikovaly nezbytné úpravy poskytnutých údajů a výpočtů. V tomto kontextu Komise neodůvodněně a v rozporu s čl. 34 odst. 6 téhož nařízení odmítla analyzovat údaje a výpočty předložené rumunskými orgány v žádosti o smírčí řízení týkající se šetření z roku 2018 ([žádost ze dne] 5. února 2020).

Komise neprávem konstatovala, že došlo k nesrovnalosti ohledně dostatečného počtu kontrol na místě v rámci režimu platby ve prospěch ekologizace, když nesprávně odkázala na údaje a kontrolní statistiky oznámené ve smyslu čl. 9 odst. 1 nařízení č. 809/2014 (6). I kdyby k takové nesrovnalosti došlo, Komise neměla uplatnit paušální opravy ve výši 5 %.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality.

Rumunsko má za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou proporcionality vzhledem k tomu, že uplatnění paušálních oprav ve výši 5 % na platby uskutečněné z EZZF a ve výši 2 % na platby uskutečněné z EZFRV pro roky žádosti 2017 a 2018 (hospodářské roky 2018 a 2019) vedlo k nadhodnocení ztrát unijních fondů v důsledku zjištěných nesrovnalostí, jelikož tyto sazby ve výši 5 % a 2 % nezohledňují povahu a závažnost porušení, ani finanční dopady na unijní rozpočet.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 296 druhém pododstavci Smlouvy o fungování Evropské unie.

Komise porušila povinnost uvést odůvodnění stanovenou v čl. 296 druhém pododstavci Smlouvy o fungování Evropské unie tím, že dostatečně a přiměřeně neodůvodnila zaprvé existenci nesrovnalostí, jakož i odmítnutí argumentů a výpočtů předložených rumunskými orgány, a zadruhé nepoužitelnost čl. 34 odst. 6 nařízení č. 908/2014 ve vztahu ke zvláštnostem postupu pro schvalování souladu, který se týkal roků žádosti 2017 a 2018.

—

zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu;

—

anebo případně zrušil část napadeného rozhodnutí, pokud jde o třídy 35 a 39 uvedené v napadené přihlášce;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Chybějící vymezení přímé souvislosti mezi označením FRESH a jeho nepřípustností k zápisu pro výrobky nebo služby spadající do tříd 35 a 39.

—

změnil napadené rozhodnutí a v plném rozsahu zamítl návrh na prohlášení neplatnosti;

—

rozhodl, že EUIPO a vedlejší účastnice ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní, včetně nákladů řízení před EUIPO.

—

Porušení čl. 95 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s čl. 27 odst. 4 nařízení Komise (EU) v přenesené pravomoci 2018/625;

—

Porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (1);

—

Porušení čl. 8 odst. 4 a čl. 60 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s čl. 16 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení Komise (EU) v přenesené pravomoci 2018/625.

—

zrušil, na základě článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodnutí ECHA SME D (2021)8531-DC ze dne 25. listopadu 2021, kterým uvedená agentura rozhodla, že žalobkyně nemůže být uznána jako malý či střední podnik a nemá tedy nárok na sníženou sazbu daně určenou pro střední podniky, o kterou žádala v okamžiku podání;

—

uložil ECHA náhradu všech nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se dopustila ECHA v napadeném rozhodnutí, neboť provedla nesprávný výklad právních předpisů použitelných na posouzení velikosti malých a středních podniků (dále jen „MSP“) uvedených v nařízení REACH (1), na základě doporučení 2003/361 (2), jakož i v nařízení č. 340/2008 (3).

2.

Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností projednávané věci, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu skutkových stránek kvalifikace MSP a to přesto, že ECHA měla k dispozici všechny skutečnosti nezbytné k posouzení velikosti žalobkyně.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti odůvodnění, jakož i zásady řádné správy, neboť navzdory podrobným a zdokumentovaným vyjádřením žalobkyně za účelem určení velikosti podniku nevzala ECHA předložené argumenty v úvahu.

—

zrušil dvě rozhodnutí ze dne 8. prosince 2021, kterým byly odmítnuty nabídky dočasného sdružení podniků, jehož členem byla i společnost Siemens SAS, v souvislosti s částí zakázky č. 1 a částí zakázky č. 2,

—

zrušil dvě rozhodnutí o zadání části zakázky č. 1 společnosti Santerne Alsace a části zakázky č. 2 společnosti Detection Electronique Française (DEF),

podpůrně,

—

uložil Evropskému parlamentu povinnost zaplatit společnosti Siemens SAS částku 1 967 994 eur jako náhradu újmy vyplývající ze ztráty příležitosti získat části č. 1 a č. 2 sporné zakázky,

a v každém případě

—

uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z protiprávnosti vyloučení společnosti Siemens SAS z částí zakázky č. 1 a č. 2. Žalobkyně v tomto ohledu namítá, že při hodnocení nabídek ze strany Evropského parlamentu došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, a dále namítá porušení zásady transparentnosti, k němuž mělo dojít tím, že Parlament poskytl společnosti Siemens SAS vadný simulační nástroj, který hrál rozhodující roli při přípravě nabídek.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Parlamentu vznikla mimosmluvní odpovědnost. Žalobkyně požaduje náhradu újmy, která jí vznikla v důsledku ztráty příležitosti získat části zakázky č. 1 a č. 2.

—

zrušil rozhodnutí C(2021) 8946 final ze dne 3. prosince 2021, kterým bylo odepřeno zpřístupnění Plánu pro oživení a zajištění odolnosti Španělska, a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalovaná nesprávně uplatnila čl. 4 odst. 1 písm. a) čtvrtou odrážku nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) s poukazem na porušení veřejného zájmu, pokud jde o finanční a hospodářskou politiku. Žalobkyně dále tvrdí, že v napadeném rozhodnutí není správně zjištěn skutkový stav, pokud jde o hypotetickou hrozbu pro ekonomickou stabilitu Španělského království, kdyby jeho Plán pro oživení a zajištění odolnosti byl žalobkyni zpřístupněn.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalovaná nesprávně uplatnila čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1049/2001, když měla za to, že zpřístupnění požadovaných dokumentů veřejnosti by porušilo soukromí a osobnost jednotlivců uvedených v těchto dokumentech.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalovaná nesprávně uplatnila čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001, když měla za to, že zpřístupnění požadovaných dokumentů veřejnosti by vážně ohrozilo probíhající rozhodovací proces.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalovaná nesprávně uplatnila čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001, když měla za to, že nebyl doložen převažující veřejný zájem na zpřístupnění požadovaných dokumentů, který by převážil nad potřebou chránit probíhající rozhodovací proces.

—

primárně,

—

podpůrně,

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného právního a skutkového posouzení, nesprávného a rozporuplného odůvodnění, zvýšeného důkazního břemene, nezohlednění zvláštních okolností případu a nerespektování pojmu výživného.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady předvídatelnosti, právní jistoty a jednotného uplatňování služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a nedostatečného odůvodnění.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy, pozitivní diskriminace, nezákonného odmítnutí legalizovaného osvědčení, porušení povinnosti péče a práva každé osoby být vyslechnuta před přijetím rozhodnutí ovlivňujícího její zájmy nebo situace

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení situace žalobkyně a skutečné finanční podpory dětí manžela.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnuta.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 85 služebního řádu a podmínek stanovených pro provedení zpětného získávání neoprávněně vyplacených částek.