25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/3

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/4

(1)

Čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 716/2005 stanoví množství zmrazeného hovězího masa určeného ke zpracování, která lze dovézt za zvláštních podmínek v období od 1. července 2005 do 30. června 2006).

(2)

Čl. 5 odst. 4 nařízení (ES) č. 716/2005 stanoví, že je možné snížit požadovaná množství. Množství, na něž byly předloženy žádosti, celkově přesahují množství, která jsou k dispozici. Za těchto okolností a s ohledem na spravedlivé rozdělení dostupných množství je třeba požadovaná množství úměrně snížit,

a)

5,166817 % požadovaného množství u dovozů hovězího masa určeného k výrobě konzerv vymezených v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 716/2005;

b)

32,725815 % požadovaného množství u dovozů hovězího masa určeného k výrobě produktů vymezených v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 716/2005.

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/5

(1)

Žádosti o dovozní licence podané na třetí čtvrtletí 2005 se vztahují na menší množství, než je k dispozici, může jim být tedy vyhověno v plné výši.

(2)

Je třeba určit množství dostupné pro následující období.

(3)

Hospodářské subjekty je třeba upozornit na skutečnost, že licence je možné uplatnit pouze pro produkty, které splňují požadavky všech veterinárních předpisů nyní platných ve Společenství,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/7

(1)

Žádosti o dovozní licence podané na třetí čtvrtletí roku 2005 se vztahují na menší množství, než je k dispozici, může jim být tedy vyhověno v plné výši.

(2)

Je třeba určit přebytek, který se přidá k množství dostupnému pro následující období,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/9

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 2032/2004 (2) bylo zahájeno nabídkové řízení na vývozní náhrady pro rýži.

(2)

Podle článku 5 nařízení Komise(EHS) č. 584/75 (3), může Komise na základě předložených nabídek a v souladu s postupem uvedeným v čl. 26, odst. 2 nařízení (ES) č. 1785/2003 rozhodnout o stanovení maximální vývozní náhrady. Při stanovení této náhrady je nutné přihlédnout ke kritériím uvedeným v článku 14 nařízení (ES) č. 1785/2003. Vyberou se nabídky všech uchazečů, které se rovnají maximální vývozní náhradě nebo jsou nižší.

(3)

Použití výše uvedených kritérií na současnou situaci na trhu dané rýže vede ke stanovení maximální vývozní náhrady ve výši uvedené v článku 1.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/10

(1)

Zóna volného obchodu mezi EU a Marokem by měla být vytvořena nejpozději 28. února 2012.

(2)

Ustanovení čl. 36 odst. 3 předpokládá existenci správních postupů pro spolupráci mezi stranami pro usnadnění provádění odstavců 1 a 2 uvedeného článku a možnost přijmout opatření pro technickou spolupráci.

(3)

Podle čl. 36 odst. 3 dohody přijme Rada přidružení nezbytná prováděcí pravidla k pravidlům hospodářské soutěže do pěti let od vstupu uvedené dohody v platnost,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/14

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/15

(1)

Dopisem ze dne 20. prosince 2002 oznámily belgické úřady, že hodlají poskytnout podporu společnosti Sioen Fibres SA (dále jen „SIOEN“) na investice do zařízení na výrobu polyesterového průmyslového vlákna. Komise požádala v dopise ze dne 12. února 2002 o doplňující informace a obdržela od belgických úřadů odpověď dopisem ze dne z 11. března 2003.

(2)

Dopisem ze dne 2. května 2003 informovala Komise Belgii o svém rozhodnutí zahájit ve věci této podpory řízení uvedené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby vyjádřily své připomínky ke zmíněné podpoře.

(4)

Komise obdržela připomínky Belgie dne 8. července 2003. Mezinárodní výbor pro umělé hedvábí a syntetická vlákna (CIRFS) předložil své připomínky dne 10. července 2003 a Španělské sdružení výrobců chemických vláken (PROFIBRA) předložilo své připomínky dne 15. července 2003. Tyto připomínky zúčastněných třetích stran byly předány Belgii, která předložila své připomínky dne 8. října 2003. Dne 7. listopadu 2003 se uskutečnila schůze s belgickými úřady a společností SIOEN. Dne 27. listopadu 2003 souhlasil výbor CIRFS s tím, že některé informace obsažené v jeho příspěvku ze dne 10. července 2003, které byly původně klasifikovány jako přísně důvěrné, budou dány k dispozici belgickým úřadům. Tyto informace byly zaslány Belgii dne 1. prosince 2003. Belgie předložila své připomínky dne 19. ledna 2004.

(5)

SIOEN je velký podnik podnik působící v sektoru syntetických vláken. Patří z 99,99 % společnosti Sioen Industries SA, která měla v roce 2001 obrat 226,02 milionů EUR a zaměstnávala zhruba 3 900 pracovníků.

(6)

SIOEN uvádí investici s nárokem na podporu ve výši 19,46 milionů EUR na období od května 2001 do června 2003. Cílem této investice je rozšíření kapacity pro výrobu vysoce odolného polyesterového průmyslového vlákna (3). Toto vlákno je určeno k výrobě ochranných látek, které se používají k výrobě koncových výrobků, jako jsou plachty kamionů, stanové plachty nebo airbagy. Podle Belgie není určeno k využití v textilním odvětví (výroba oděvů nebo koberců). Celá investice by měla umožnit vytvoření 39 pracovních míst.

(7)

Investice zvyšuje výrobní kapacitu z 8 500 tun ročně v roce 2002 na 14 850 tun ročně od roku 2003 (4). Belgie tvrdí, že zařízení nelze snadno a s nízkými náklady upravit k výrobě jiného typu vláken. Reálná roční produkce činila v roce 2002 7 650 tun a od roku 2003 se zvýšila na 13 543 tun. V rámci vertikální integrační struktury společnosti Sioen Industries je celý objem produkce určen výhradně k využití uvnitř skupiny.

(8)

Plánovaná podpora ve výši 2,86 milionů EUR má být přidělena v rámci povoleného režimu podpor (5), který se však nevztahuje na podpory v odvětví syntetických vláken. Žádost o podporu byla podána dne 18. května 2001 u valonských úřadů, které ji schválily dne 29. srpna 2002 s výhradou souhlasu Komise. Maximální výše povolené podpory v regionu Hainaut pro velké společnosti činí podle předpisů Společenství (čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy) 17,5 % čistého grantového ekvivalentu.

(9)

V rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení vyjádřila Komise s ohledem na situaci na trhu a na účinek investice, jež má dostat státní podporu, na výrobní kapacitu, pochyby o tom, zda tato podpora splňuje kritéria slučitelnosti se společným trhem, která jsou stanovena pro podpory poskytované v odvětví syntetických vláken (6).

(10)

Připomínky CIRFS lze shrnout následovně.

(11)

CIRFS poznamenává, že odvětví syntetických vláken je obzvlášť citlivé na narušování hospodářské soutěže vyvolávané státními podporami. V tomto odvětví, kam spadá i vysoce odolné polyesterové průmyslové vlákno, mají státní podpory, pokud nejsou přísně kontrolovány, ze své podstaty tendenci ovlivňovat podmínky obchodu v míře, která je v rozporu s veřejným zájmem.

(12)

Pokud jde o otázku toho, zda existuje strukturální nedostatek na straně nabídky, CIRFS uvádí, že výpočty belgických úřadů nenaznačují, že by takovýto nedostatek panoval, vezmeme-li v úvahu roční průměry za dva roky předcházející tomu, v němž byl oznámen záměr poskytnout podporu. Tuto hypotézu podporují i důvěrné údaje CIRFS, zjištěné na základě prohlášení jejích členů a odhadů týkajících se nečlenů, podle nichž činila míra využití kapacity ve Společenství v roce 2000 91,45 %, v roce 2001 88,06 % a v roce 2002 88,23 %.

(13)

Pokud jde o dopad na trh, CIRFS upozorňuje, že investice společnosti SIOEN, pro které je podpora plánována, znamenají výrazný nárůst výrobní kapacity, a to jak pro společnost SIOEN samotnou, tak pro odvětví jako celek. V tomto ohledu CIRFS rovněž poznamenává, že žádný výrobce z řad jeho členů nezaznamenává v současnosti uspokojivou návratnost kapitálu či uspokojivé tržby, a že by tudíž dopad státní podpory na jejich konkurenční pozici byl obzvlášť negativní. CIRFS dále vysvětluje, že jeden z konkurenčních výrobců se sotva opět prosadil na trhu po nucené správě a že udělení státní podpory konkurentovi by mohlo mít vážný dopad na jeho plán obnovy. Další výrobci v Evropské unii investovali za posledních pět let do této činnosti částku odhadovanou na 59 milionů EUR, a přitom žádnou investiční podporu nedostali, a to i když se nacházeli v podporovaných regionech. A konečně CIRFS očekává, že trh bude i nadále silně konkurenční a že ziskové marže budou ještě po řadu let nízké, a to nejen z důvodu konkurence mezi výrobci z Evropské unie, ale také v důsledku dumpingového dovozu.

(14)

Připomínky sdružení PROFIBRA lze shrnout následovně.

(15)

PROFIBRA vyjádřila své obavy v souvislosti s podporou pro společnost SIOEN v dopise ze dne 15. července 2003. Žádost společnosti SIOEN o podporu nemůže ospravedlnit žádná okolnost. PROFIBRA upozorňuje, že zvýšení kapacity plánované společností SIOEN představuje 74,4 % její současné kapacity, což se rovná 3,5 % celkové evropské kapacity. Při současných podmínkách zaměstnanosti, v globalizovaném prostředí a při absenci restrikcí v přístupu na evropský trh neodpovídá žádost o podporu žádné podnikatelské nebo ekonomické logice. PROFIBRA zpochybňuje rovněž tezi o nedostatku na straně nabídky, neboť míra využití kapacit činila v roce 2000 86,7 % a v roce 2001 89,5 %. Hovoří rovněž o výrazném nárůstu dovozu a upozorňuje, že společnost, která v tomto odvětví nedosahuje využití svých kapacit alespoň 85 až 90 %, může podle veškeré pravděpodobnosti pouze vykazovat ztráty.

(16)

Připomínky Belgie k pochybnostem vyjádřeným Komisí v jejím rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení a k připomínkám třetích stran.

(17)

Belgie upozorňuje, že CIRFS a PROFIBRA jsou profesionální sdružení, která zastupují největší výrobce vysoce odolných polyesterových průmyslových vláken a k jejichž členům společnost SIOEN nepatří. Belgie zpochybňuje nestrannost těchto připomínek, které považuje za nepodložené, nepřesné a nejednoznačné. Žádá Komisi, aby tyto připomínky hodnotila obezřele, a to tím spíše, že k danému trhu nejsou k dispozici žádné oficiální statistiky.

(18)

Pokud jde o otázku, zda existuje strukturální nedostatek na straně nabídky, Belgie upozorňuje, že pro vysoce odolné polyesterové průmyslové vlákno neexistují oficiální statistiky. Společnost SIOEN shromáždila informace o výrobních a spotřebních kapacitách u hlavních výrobců působících na trhu, aby získala co nejlepší odhad míry využití kapacit. Na základě těchto informací, které byly poskytnuty in tempore non suspecto, vysvětluje Belgie, že míra využití kapacit pro vysoce odolné polyesterové průmyslové vlákno převyšuje 90 %. Belgické úřady proto došly k závěru, že v období 2000 až 2002 se odvětví vyznačovalo strukturálním nedostatkem nabídky, což potvrdila i řada odborníků.

(19)

Společnost SIOEN v tomto ohledu dále vysvětluje, že vlákno, které vyrábí, má vysokou přidanou hodnotu a že se trh vyznačuje od roku 1999 relativně silnou stabilitou cen. Společnost rovněž odmítá obvinění CIRFS, že se ziskové marže v odvětví ocitnou pod silným tlakem. V této souvislosti zdůrazňuje, že členové sdružení CIFRS působí na méně výnosných trzích, než je trh s vysoce odolným polyesterovým vláknem, zatímco společnost SIOEN vděčí za dobré výsledky svým rozsáhlých aktivitám v oblasti výzkumu a vývoje, zaměřeným na trvalé zvýšení kvality, a své přítomnosti na vysoce výnosných mezerách na trhu.

(20)

Belgie se domnívá, že zvýšení kapacity společnosti SIOEN je v souladu s předpisy, které se týkají podpor. Aby bylo možné určit, zda je změna kapacit velká či nikoli, musela by Komise v souladu s regulací vzít v úvahu několik skutečností.

(21)

Za prvé, Belgie upozorňuje, že navýšená výroba, která je výsledkem zvýšení kapacity společnosti SIOEN, se spotřebovává výlučně uvnitř skupiny. Produkce společnosti SIOEN by neměla mít žádný vliv na ceny nebo ziskové marže ostatních výrobců vysoce odolných polyesterových vláken.

(22)

Za druhé, podpora se týká investičního projektu vyspělé technologie, který společnosti SIOEN umožní dodat své skupině výrobek s velice zvláštními vlastnostmi. Toto polyesterové průmyslové vlákno, vyvinuté interně a neustále zlepšované, není na trhu k dispozici. Proto je zvýšení kapacity firmy SIOEN motivováno její vertikální integrací a výsledná výroba bude zcela spotřebována uvnitř skupiny.

(23)

Za třetí, Belgie zdůrazňuje, že zvýšení kapacity o 3,5 % není v poměru k evropskému trhu nijak výrazné a že je nižší než 5 %, které Komise nepovažovala za výrazný nárůst ve svém rozhodnutí ohledně firmy SIOEN z roku 1999 (7). Kdyby v tomto případě chtěla Komise hodnotit navýšení kapacity na úrovni společnosti, a nikoli v poměru k evropskému trhu, bylo by to v rozporu s jejím rozhodnutím z roku 1999.

(24)

A konečně Belgie také zdůrazňuje, že hodnocení navýšení kapacity na úrovni společnosti by bylo diskriminační vůči drobným výrobcům, neboť v případě velké společnosti s již vysokou výrobní kapacitou by dané zvýšení kapacity představovalo jen relativně nízkou míru navýšení.

(25)

Ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy obsahuje zásadu, podle níž, není-li uvedeno jinak, podpory, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují některé firmy nebo druhy výroby, jsou neslučitelné se společným trhem, neboť ovlivňují obchod mezi členskými státy.

(26)

Podpora plánovaná pro společnost SIOEN představuje dotaci financovanou z veřejných zdrojů. Umožní společnosti uskutečnit příslušnou investici, aniž by musela nést celé náklady. Společnost SIOEN působí v odvětví činnosti, kde dochází k velkému objemu obchodování mezi členskými státy a kde panují obtížné konkurenční podmínky, jak dokazuje existence sektorové regulace do 31. prosince 2002 (8). Dotace plánovaná pro společnost SIOEN proto představuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(27)

Ustanovení čl. 87 odst. 2 Smlouvy obsahuje výčet typů podpory, které jsou slučitelné se Smlouvou. Vzhledem k povaze a předmětu plánované podpory a k zeměpisné poloze společnosti se na daný projekt nevztahují písmena a), b) a c). Čl. 87 odst. 3 specifikuje další formy podpory, které by bylo možné považovat za slučitelné se společným trhem. Komise si všímá, že projekt se nachází v zóně Blanc Ballot v Mouscronu (region Hainaut), což je zóna, v níž je podle čl. 87 odst. 3 písm. c) možné poskytovat podpory. Maximální povolená míra podpory pro velké společnosti je 17,5 % čistého grantového ekvivalentu. Belgie hodlá poskytnout podporu v míře odpovídající 50 % stropu pro regionální podpory.

(28)

Od roku 1977 jsou podmínky pro udělování podpor na činnost výrobců syntetických vláken stanoveny rámcem, jehož znění a oblast působnosti se postupně několikrát měnily, naposledy v roce 1996 (9). Od 1. ledna 2003 již tento rámec neplatí a v odvětví syntetických vláken již nejsou přípustné žádné dotace (10). V souladu s bodem 39 poslední větou sdělení Komise o víceodvětvovém rámci pro regionální podpory poskytované na rozsáhlé investiční projekty (11) však „oznámení, která Komise zaevidovala před dnem 1. ledna 2003 v souvislosti s ... odvětvím syntetických vláken, budou posuzována podle kritérií platných v okamžiku podání oznámení“. Vzhledem k tomu, že oznámení o zmíněné podpoře bylo podáno dne 20. prosince 2002, musí se posuzovat s ohledem na uvedený rámec.

(29)

Rámec vyžaduje, aby byl oznámen každý plán na udělení podpor výrobcům syntetických vláken, bez ohledu na to, jaká je forma podpory a zda Komise příslušný režim povolila či nikoli, pokud tyto podpory nesplňují kritérium de minimis a představují přímou podporu:

(30)

V tomto případě by plánovaná dotace byla určena na podporu výroby syntetických vláken, která spadají do oblasti působnosti rámce, tedy instalace nové kapacity pro extruzi polyesterového průmyslového vlákna. Je proto správné, že o ní byla Komise vyrozuměna.

(31)

Rámec uvádí kritéria, která Komise používá při zkoumání projektů spadajících do oblasti působnosti kontroly. Zejména je v něm uvedeno, že aby bylo možné hodnotit slučitelnost plánovaných podpor, posuzuje se především jejich dopad na trhy příslušných výrobků, tedy v tomto případě vláken, jejichž výrobu by zmíněné dotace podpořily. Podle tohoto rámce jsou investiční podpory pro velké společnosti, tj. společnosti, které nepatří mezi malé a střední podniky, přípustné do výše 50 % platného stropu podpor pouze tehdy, jestliže podpora vede k výraznému snížení odpovídajících kapacit nebo jestliže se trh příslušných výrobků vyznačuje strukturálním nedostatkem na straně nabídky a jestliže podpora nevede k výraznému zvýšení příslušných kapacit. Společnost SIOEN má status velké společnosti, neboť skupina, ke které náleží, zaměstnává více než 250 osob a vykazuje obrat vyšší než 40 milionů EUR (12).

(32)

Komise se domnívá, že zvýšení kapacity se musí hodnotit na úrovni společnosti. Proto aby bylo možné zhodnotit změny kapacity spojené s podporovaným projektem, je nutno srovnávat kapacitu příjemce před a po udělení podpory (přičtením přírůstku kapacity plynoucího z projektu a odečtením kapacit, které budou zlikvidovány).

(33)

Belgie ve svých připomínkách hovoří o rozhodnutí Komise ze dne 28. července 1999 (13), v němž Komise neměla námitky vůči podpoře poskytnuté společnosti SIOEN. Belgie upozorňuje, že v tomto případě bylo navýšení kapacity firmy SIOEN hodnoceno ve vztahu k celkové kapacitě trhu a navýšení kapacity o 5 %, které bylo výsledkem tehdejšího projektu, nebylo považováno za velké. Komise se však domnívá, že v tom případě se jednalo o zcela výjimečnou situaci, naprosto odlišnou od té, která panuje v současném případě, neboť tehdy neměla společnost před investicí pro extruzi žádnou kapacitu. Hodnocení nové kapacity ve vztahu k celkové kapacitě trhu bylo tehdy oprávněné, protože společnost SIOEN byla na trhu nová a neměla pro daný produkt k dispozici žádnou výrobní kapacitu. Kdyby Komise tehdy hodnotila kapacitu na úrovni společnosti, znamenala by každá nová kapacita nového subjektu na trhu automaticky „velké“ navýšení. Takový přístup by byl diskriminující vůči novým společnostem na trhu. V současné době je firma SIOEN zavedeným výrobcem, který již má svou výrobní kapacitu, a proto již není důvod neuplatnit dlouhodobou praxi Komise, která spočívá v hodnocení kapacity na úrovni společnosti.

(34)

Pokud jde o argument Belgie, že v případě strukturálního nedostatku na straně nabídky je třeba hodnotit zvýšení kapacity ve vztahu k celkové kapacitě trhu, Komise poznamenává, že rámec nestanoví rozdílné způsoby měření kapacity podle toho, zda panuje strukturální nedostatek nabídky. Rámec stanoví méně přísné podmínky v případě strukturálního nedostatku nabídky již v tom smyslu, že u velkých společností nevyžaduje, aby podpora byla doprovázena „výrazným snížením kapacit“, ale pouze to, aby nevedla k „výraznému zvýšení kapacit“. Nestanoví však jako další výhodu, že v případě strukturálního nedostatku nabídky se zvýšení kapacity nemá měřit na úrovni společnosti, nýbrž v poměru k celkové kapacitě trhu. Proto bez ohledu na to, zda se trh vyznačuje strukturálním nedostatkem nabídky či nikoli, nesmí podpora v žádném případě vést k výraznému navýšení kapacit.

(35)

Po zahájení řízení Belgie potvrdila a vysvětlila Komisi na základě dokumentů od výrobce strojů, že specializované stroje nelze snadno upravit na výrobu jiného typu vláken. Na tomto základě Komise přijímá metodu používanou pro měření kapacit. Podle Belgie zvyšuje investice kapacitu pro výrobu polyesterového průmyslového vlákna z 8 500 tun ročně v roce 2002 na 14 850 tun ročně od roku 2003 (na základě průměrného decitexu 1 100 dtex), což představuje na úrovni společnosti výrazné zvýšení zhruba o 75 %.

(36)

Komise se domnívá, že vzhledem k tomu, že firma SIOEN výrazně zvyšuje svou kapacitu, není již nutné zabývat se tím, zda v tomto případě existuje na trhu strukturální nedostatek.

(37)

Komise nepřijímá argument společnosti SIOEN, že výroba uskutečněná díky tomuto zvýšení bude zcela spotřebována v rámci skupiny SIOEN, takže nebude mít žádný dopad na ceny nebo ziskové marže ostatních výrobců polyesterového průmyslového vlákna. I kdyby byla nová výroba kompletně spotřebována uvnitř skupiny SIOEN vzhledem k její vertikální integraci, nelze vyloučit, že by vlákno mohlo za jiných okolností být dodáno třetími výrobci, což dokládají reakce dvou zainteresovaných třetích osob.

(38)

Vzhledem k tomu, jaký bude účinek investice, na kterou je podpora určena, na výrobní kapacity, domnívá se Komise, že podpora nesplňuje hlavní kritéria slučitelnosti se společným trhem, která jsou uvedena v rámci, neboť by vedla k výraznému navýšení příslušných kapacit. Není již proto nutné hodnotit další dvě kritéria uvedená v regulaci (situace na trhu daného produktu, inovační charakter daného výrobku). V každém případě Komise poznamenává, že není jasně prokázáno, že trh zmíněného produktu se vyznačuje strukturálním nedostatkem nabídky, a sice s ohledem na informace poskytnuté třetími osobami (CIRFS a PROFIBRA) k situaci v oblasti kapacit v EU a na údaje sdělené Belgií v původním oznámení ohledně dvou let předcházejících oznámení (míra využití kapacit nižší než 90 %).

(39)

Žádná další výjimka uvedená v čl. 87 odst. 3 Smlouvy se na tento případ nevztahuje. Investice není umístěna v regionu spadajícím pod čl. 87 odst. 3, bod a) Smlouvy. Je zřejmé, že podpora není určena k posílení realizace projektu významného z hlediska společného evropského zájmu, ani k vyřešení vážných ekonomických problémů členského státu, jak to stanoví čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy. A konečně belgické úřady neprokázaly a Komise neshledala, že by tato podpora mohla být určena k dosažení jiného horizontálního nebo sektorového cíle ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) nebo d) Smlouvy,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/21

(1)

Dopisem ze dne 11. června 2003 informovala Komise Švédsko o svém rozhodnutí zahájit řízení uvedené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ve věci osvobození od energetické daně z elektřiny ve prospěch výrobního průmyslu.

(2)

Dopisem ze dne 9. července 2003, který Komise zaevidovala týž den (A/34842), se Švédsko vyjádřilo k zahájení řízení.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. srpna 2003 (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby ve věci podpory podaly připomínky.

(4)

Komise obdržela dne 29. září 2003 připomínky Sdružení švédských podniků (Svenskt näringsliv).

(5)

Připomínky sdružení Svenskt näringsliv byly doručeny ve stanovené lhůtě (3) a Komise je předala švédské vládě, která měla možnost se k nim vyjádřit. Švédsko žádné připomínky nepodalo.

(6)

Zákon o dani z energie („Lagen om skatt på energ“) byl ve Švédsku zaveden v roce 1957. Podle zákona se energetická daň vybírá z fosilních paliv a z elektřiny. Daň má kladný vliv na životní prostředí, pokud jde o úsporu energie a energetickou účinnost.

(7)

Daň z elektřiny platí v plném rozsahu domácnosti, podniky v odvětví služeb i výrobní podniky, pokud se jedná o elektřinu používanou k vytápění, které není článkem výrobního procesu.

(8)

Podle kapitoly 11 § 3 zákona o dani z energie se elektřina používaná ve výrobním procesu v průmyslu (NACE Rev. 1 oddíl C a D) zcela osvobozuje od daně z energie (4). Osvobození od daně bylo zavedeno ve své nynější podobě 1. ledna 1993, tzn. před přistoupením Švédska k EHP a EU. Od té doby nebylo změněno.

(9)

Sazba daně z elektrické energie dosáhla ve sledovaném období částky 0,198 až 0,241 švédských korun za kWh.

(10)

Švédské orgány odhadují, že úplné snížení povede ke ztrátě daňových příjmů státu ve výši cca 11 miliard švédských korun ročně (cca 1,19 miliard EUR).

(11)

Komise zahájila řízení, protože měla pochybnosti ohledně charakteru opatření jako státní podpory a ohledně slučitelnosti údajné podpory se společným trhem. Komise se domnívá, že systém osvobození od daně představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Komise zpochybnila slučitelnost údajné podpory s obecnými zásadami Společenství pro státní podporu na ochranu životního prostředí (5) (dále jen „obecné zásady“).

(12)

Sdružení Svenskt näringsliv se domnívá, že daň z elektřiny a z emisí oxidu uhličitého je nutno považovat za dvě složky téhož systému energetické daně. Důvodem je úzká vazba mezi těmito dvěma daněmi: aby nedošlo k přílišnému nárůstu poptávky po elektřině, je třeba zvýšení daně z emisí oxidu uhličitého vyvážit odpovídajícím zvýšením daně z elektřiny.

(13)

V souhrnu vzrostlo zdanění energie od roku 1993 do 2004 o 27 miliard švédských korun (cca 3 miliardy EUR). Toto zvýšení by nebylo možné bez úplného osvobození výrobního odvětví od energetické daně. Tím nevede úplné osvobození od daně z elektřiny ke ztrátě státních příjmů, tzn. opatření není financováno ze státních prostředků.

(14)

Sdružení Svenskt näringsliv se domnívá, že je v logice systému učinit výjimku pro švédský výrobní průmysl, neboť průmysl má dostatek důvodů k úsporám elektřiny, protože elektřina tvoří velkou položku v nákladech těchto podniků. Aby bylo možno udržet konkurenceschopnost švédského průmyslu, zatímco se zdanění energie jako celek zvyšuje, je třeba průmysl osvobodit od daně z elektřiny.

(15)

Z důvodů, které uvádí švédská vláda (bod odůvodnění 21), se sdružení Svenskt näringsliv domnívá, že opatření nenarušuje ani nemůže narušit hospodářskou soutěž, ani nezvýhodňuje určitá odvětví výroby.

(16)

Z níže uvedených důvodů sdružení Svenskt näringsliv v každém případě popírá, že by bylo možno požadovat navrácení podpory.

(17)

Zaprvé lze podle článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (6), vyžadovat pouze navrácení protiprávní podpory, která je v čl.1 písm. f) téhož nařízení definována jako „nová podpora uskutečňovaná v rozporu s čl. 93 odst. 3 Smlouvy“. Protože Komise v bodě 2.2 svého rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení uvádí, že opatření představuje existující podporu, nelze požadovat navrácení ex tunc.

(18)

Zadruhé nelze požadovat navrácení z důvodu oprávněných očekávání příjemců podpory. Příslušný zákon byl navržen švédskou vládou a přijat švédským parlamentem. Podniky by neměly být povinny zpochybňovat rozhodnutí vlastního parlamentu. To platí o to více, že existují dřívější rozhodnutí Komise (7), ve kterých byla opatření ve prospěch výrobního odvětví schválena jako obecná opatření. Dále umožňuje směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (8), zachovat od 1. ledna 2004 nulovou sazbu daně z elektřiny pro velké spotřebitele elektřiny. Rozumný hospodářský subjekt musí mít právo oprávněně očekávat, že tomu tak je i dva roky před tímto datem.

(19)

Zatřetí by požadavek navrácení byl v rozporu se zásadou proporcionality. Účelem požadavku navrácení je znovu obnovit údajně narušenou hospodářskou soutěž. Jelikož se sdružení Svenskt näringsliv nedomnívá, že opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, neexistuje oprávněný veřejný zájem na navrácení. Kromě toho by pro mnoho z dotčených podniků bylo obtížné podporu navrátit a u určitých podniků nelze vyloučit nebezpečí konkurzu.

(20)

Navíc sdílí sdružení Svenskt näringsliv názor švédské vlády (viz bod odůvodnění 28), že Komise nesplnila svou povinnost uvedenou v čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 659/1999.

(21)

Švédský výrobní průmysl používá vysoký podíl elektřiny v porovnání se soutěžiteli v jiných zemích, kteří místo toho používají uhlí nebo zemní plyn. Jelikož tyto energetické zdroje byly v mnoha členských státech osvobozeny od daně, domnívá se Švédsko, že je vhodné osvobodit švédský výrobní průmysl od daně z elektřiny. Dále je švédská úroveň daně v energetické oblasti obecně vysoká v porovnání s odpovídající úrovní ve většině ostatních členských států. Bez osvobození od daně z elektřiny pro určitá odvětví by nebylo bývalo možné těchto úrovní dosáhnout.

(22)

Švédská vláda proto nesouhlasí s tím, že osvobození od daně zvýhodňuje švédský průmysl ve srovnání s ostatními členskými státy.

(23)

Dopisem ze dne 16. března 2001 přijala švédská vláda příslušná opatření navržená v bodech 75–77 obecných zásad.

(24)

Dne 8. listopadu 2001 bylo rozhodnutím Soudního dvora ohledně slevy na energetickou daň v Rakousku vyjasněno, že osvobození určitého hospodářského odvětví od energetické daně představuje státní podporu, věc C-143/99, Adria-Wien Pipeline (9).

(25)

Švédská vláda tvrdí, že v okamžiku, kdy Švédsko přijalo příslušná opatření navržená podle obecných zásad, nebylo zcela jasné, zda je opatření státní podporou. Po rozsudku ve věci Adria-Wien Pipeline bylo švédské vládě jasné, že opatření obsahuje prvky, které v oblasti státní podpory způsobují problémy. Švédsko však tvrdí, že vzhledem k technické složitosti energetické daně byla od přijetí rozhodnutí vlády do doby, než změněné předpisy mohly vstoupit v platnost, zapotřebí přiměřená lhůta. Od 1. července 2004 se pro výrobní průmysl plánuje zavedení energetické daně z elektřiny, která odpovídá minimálním úrovním stanoveným v nové směrnici o zdanění energie 2003/96/ES.

(26)

Ve Švédsku se vybírá energetická daň z fosilních paliv a z elektřiny a daň z emisí oxidu uhličitého u fosilních paliv. Švédská vláda považuje tyto daně za části téhož daňového systému, jehož cílem je zvyšovat energetickou účinnost a snižovat emise oxidu uhličitého. Švédská vláda proto tvrdí, že Komise ve svém posouzení o slučitelnosti se společným trhem musí zohlednit daňové zatížení vyplývající ze všech částí daňového systému jako celek, a nikoliv posuzovat osvobození od daně z elektřiny jako izolovaný jev.

(27)

Švédská vláda poskytla Komisi opakovaně informace, které ozřejmují celý příslušný režim podpory (10). Švédsko se proto domnívá, že svou povinnost podle čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999, totiž poskytnout Komisi všechny informace nezbytné pro přezkoumání existujících režimů podpory, splnilo.

(28)

Švédská vláda tvrdí, že Komise porušila čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 659/1999, který vyžaduje, aby Komise před navržením vhodných opatření informovala členský stát, jestliže považuje opatření za neslučitelné se společným trhem. Aniž by Komise takové informace poskytla, navrhla opatření nikoliv pro jednotlivé režimy, nýbrž pro všechny režimy, které platily v okamžiku, kdy nové obecné zásady týkající se životního prostředí vstoupily v platnost.

(29)

V důsledku formálně chybného postupu není podpora protiprávní, a nelze proto vyžadovat její navrácení.

(30)

Podle kapitoly 2 § 10 odstavce 2 ústavního zákona o formě vlády (Regeringsformen) nesmí být vybírána daň, pokud není založena na předpisu, který platil v okamžiku vzniku skutečnosti, která daň vyvolala.

(31)

Vzhledem k tomu, že švédský zákon o dani z energie neobsahuje pravidla, podle kterých jsou podniky ve výrobním průmyslu povinny platit daň z elektřiny, představovala by změna zákona takové zdanění se zpětnou účinností, které je podle švédské ústavy protiprávní.

(32)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Komise shledala, že opatření představovalo existující podporu ve smyslu definice v čl. 1 písm. b) bodu i) nařízení (ES) č. 659/1999 v okamžiku přistoupení Švédska k Evropské unii do 1. ledna 2002. Švédsko výslovně přijalo příslušná opatření navržená Komisí, podle kterých měly být veškeré existující režimy podpory životního prostředí přizpůsobeny obecným zásadám (bod 77). Komise shledala, že k tomu v tomto případě nedošlo. Švédsko bylo proto požádáno, aby podalo veškeré připomínky, které by mohly být relevantní pro prošetření období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2005.

(33)

Připomínky obdržené od švédské vlády dopisem ze dne 9. července 2003 se výslovně týkají období, ohledně kterého Komise požadovala informace. Švédská vláda využila svého práva na obranu, pokud jde o celé období.

(34)

Třetím stranám byla poskytnuta možnost podat připomínky k použití režimu podpory, pokud jde o totéž období. Sdružení Svenskt näringsliv podalo své připomínky k osvobození od energetické daně dopisem ze dne 29. září 2003. Právo třetí strany na poskytnutí stanoviska bylo tedy dodrženo.

(35)

Zákonem o změně zákona (1994:1776) o dani z energie (11) bude zaveden nový systém daně z elektřiny. Plánuje se, že zákon vstoupí v platnost 1. července 2004, a byl oznámen Komisi dopisem ze dne 1. dubna 2004 (12). Komise tedy pro toto opatření přijme zvláštní rozhodnutí.

(36)

Posouzení slučitelnosti se společným trhem se tedy týká období od 1. ledna 2002 do doby ukončení platnosti současného systému.

(37)

Aby opatření bylo považováno za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, musí být současně splněny čtyři podmínky. Opatření musí zvýhodňovat určité podniky, musí být selektivní, musí být financováno ze státních prostředků a musí ovlivňovat obchod mezi členskými státy.

(38)

Při posouzení, jak opatření zvýhodňuje příjemce podpory, musí Komise porovnat podniky, které se z faktického i právního hlediska nacházejí ve srovnatelné situaci (13). Komise proto nemůže posoudit postavení švédského výrobního průmyslu vůči jinému evropskému výrobnímu průmyslu, nýbrž musí posoudit zvýhodnění švédského výrobního průmyslu v porovnání se situací jiných podniků ve Švédsku. V tomto ohledu skutečnost, že opatření zbavuje podniky ve výrobním odvětví nákladů, které by jinak musely nést, zvýhodňuje tyto podniky oproti jiným odvětvím švédského průmyslu. Tím, že osvobození od daně bude povoleno jen určitým podnikům, zvýhodňuje opatření tyto podniky oproti jiným podnikům, což může případně narušit hospodářskou soutěž.

(39)

Osvobození je omezeno na podniky výrobního odvětví (NACE Rev. 1 oddíl C a D). Soudní dvůr ES rozhodl (14) že „ani velký počet způsobilých podniků, ani okolnost, že tyto podniky patří k různým a významným odvětvím, neznamená, že státní iniciativu lze považovat za obecné ekonomicko-politické opatření“. Sdružení švédských podniků odkazuje na to, že Komise v rozhodnutích o podpoře N 255/96 a NN 72a/2000 schválila švédskou úpravu daně z emisí oxidu uhličitého jako obecné opatření. To není správné. V prvním rozhodnutí se úprava daně z emisí oxidu uhličitého považuje za státní podporu, která je slučitelná se společným trhem. Druhé rozhodnutí se týká prodloužení téže úpravy a schvaluje se podle stejných ustanovení. Naopak je běžnou praxí Komise (15) potvrzenou judikaturou Soudního dvora ES (16) považovat osvobození pro energeticky náročný průmysl nebo pro dané hospodářské odvětví za selektivní opatření. Z toho Komise vyvozuje závěr, že osvobození od daně je selektivní.

(40)

Komise se domnívá, že selektivita opatření není ospravedlněná logikou systému, protože neodpovídá základní logice daně. Naopak se osvobození jasně odchyluje od základní struktury a funkce daně. Účelem daně je směrovat podniky k přijetí opatření na úsporu energie. Přestože příslušné podniky již ve velkém rozsahu přijímají opatření na úsporu energie, aby snížily energetické náklady, má energetická daň doplňující stimulační účinek. Obecně závisí spotřeba energie na technologii a určuje se proto pouze krátkodobě. Dlouhodobě je obvykle možné, mimo jiné prostřednictvím technického pokroku a inovace, dosáhnout dalších výnosů z efektivity. V tomto ohledu nemůže osvobození od energetické daně pro podniky výrobního odvětví, které jsou podle definice také znečišťovateli, jelikož spotřeba energie ve všech odvětvích je pro životní prostředí stejně škodlivá, zapadat do logiky systému.

(41)

Opatření jde na náklady státu a je financováno ze státních prostředků, protože stát souhlasí se ztrátou příjmů z daní. Komise nesouhlasí se sdružením Svenskt näringsliv, že nedochází ke ztrátě příjmů z daní v důsledku toho, že se daně z elektřiny a emisí oxidu uhličitého, které se ve skutečnosti platí, zvýšily. Naopak vede zvýšená sazba daně v důsledku osvobození k ještě větší ztrátě příjmů z daní.

(42)

Alespoň někteří z příjemců podpory jsou činní v odvětvích, ve kterých probíhá obchod mezi členskými státy. Opatření tak může takový obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž.

(43)

Souhrnně se Komise domnívá, že opatření je státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(44)

Komise trvá na svém postoji, že energetickou daň z elektřiny nelze posuzovat společně s energetickou daní z emisí oxidu uhličitého. Jak je uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2, jsou k tomu dva důvody. Zaprvé se daň z emisí oxidu uhličitého nevybírá ze spotřeby elektřiny. Za druhé nemá energetická daň z elektřiny stejný stimulační účinek na emise oxidu uhličitého jako daň z emisí oxidu uhličitého, protože ve Švédsku se 90% elektřiny vyrábí v jaderných a vodních elektrárnách. Energetickou daň z elektřiny je proto třeba posuzovat odděleně.

(45)

Do 31. prosince 2001 byl režim podpory existující státní podporou ve smyslu čl. 1 písm. b) bodu i) nařízení (ES) č. 659/1999. Podle bodu 77 obecných zásad a jako důsledek toho, že Švédsko přijalo vhodná opatření, měly však veškeré existující státní podpory na ochranu životního prostřední být do 1. ledna 2002 přizpůsobeny tak, aby byly slučitelné s obecnými zásadami.

(46)

Švédská vláda tvrdí, že pro zavedení nového systému energetické daně, který je slučitelný s obecnými zásadami, je třeba přiměřené období. Za prvé mezi lhůtou k přizpůsobení režimu podpor tak, aby byl slučitelný s obecnými zásadami, a vstupem přepracovaného systému energetické daně uplynulo 2,5 roku. Přestože Komise připouští, že zdanění energie je přirozeně složité, domnívá se, že období 2,5 roku je nepřiměřeně dlouhé. Zadruhé nevyužila švédská vláda možnosti prodloužit lhůtu k provedení obecných zásad pro určitá opatření, což Francie i Německo udělaly (17). Naopak švédské orgány přijaly dopisem ze dne 16. března 2001 opatření, která Komise navrhla. Jestliže švédská vláda měla problémy se změnou režimu podpory ve stanovené lhůtě, mohla přijmout navržená opatření s výjimkou jejich použití na zmíněný režim.

(47)

V důsledku toho Komise posoudila slučitelnost podpory podle obecných zásad. V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise názor, že jiné výjimky než uvedené v čl. 87 odst. 2 nebo čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES nejsou použitelné. Toto stanovisko je třeba potvrdit po provedeném řízení podle čl. 88 odst. 2. Během tohoto řízení nebyly předneseny žádné nové okolnosti, které by zmírnily pochybnosti, které Komise vyjádřila ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Komise proto vyvozuje následující závěry.

(48)

V bodě 51.2 obecných zásad se uvádí, že ustanovení bodu 51.1 lze použít v případě, že daň má značně pozitivní účinek, pokud jde o ochranu životního prostředí, a tam, kde se osvobození stalo nutným z důvodu významné změny ekonomických podmínek, které staví podniky do zvlášť obtížné situace v oblasti hospodářské soutěže. Účelem energetické daně je orientace na úsporu energie a na energetickou účinnost. Současný švédský systém energetické daně se od roku 1993 nezměnil. V tomto ohledu se opatření staví na roveň s výjimkou z existující daně, která byla stanovena při přijetí daně. Je proto zahrnuto v bodě 51.2 obecných zásad, který odkazuje na kritéria slučitelnosti v bodě 51.1.

(49)

Pro období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2003 je použitelný bod 51.1 písm. b), druhá odrážka obecných zásad, protože osvobození se týká vnitrostátní daně, která byla zavedena při neexistenci poplatku Společenství. Podle tohoto ustanovení zaplatí podniky, které mají prospěch ze snížení, také značnou část vnitrostátního poplatku. Důvodem toho je i nadále stimulovat tyto podniky ke zvyšování výkonnosti v rámci životního prostředí. To vyplývá ze znění bodu 51.1 písm. b) první odrážky, která „pro povzbuzení podniků přijmout opatření pro zlepšení ochrany životního prostředí“ připouští snížení harmonizované daně, jestliže daň, kterou podniky mající prospěch ze snížení ve skutečnosti platí, je vyšší než minimální částka Společenství. Uvedené osvobození vede k nulové sazbě daně z elektřiny, kterou výrobní odvětví používá při výrobním procesu. Komise tedy může vyvodit závěr, že podniky nezaplatily významnou část vnitrostátního poplatku. Opatření v jeho současné podobě tedy nelze za období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2003 prohlásit za slučitelné s obecnými zásadami. Jelikož není slučitelné ani z žádného jiného důvodu, musí být opatření prohlášeno za neslučitelné se společným trhem.

(50)

Jak je uvedeno v bodě odůvodnění 18, vstoupila směrnice 2003/96/ES v platnost 1. ledna 2004. V této směrnici je výslovně brán ohled na cíl ochrany životního prostředí (viz zvláště body odůvodnění 3, 6, 7 a 12). Komise se proto domnívá, že dodržování minimálních úrovní daní, které jsou stanoveny směrnicí 2003/96/ES, dává podnikům podnět ke zlepšování ochrany životního prostředí. Z tohoto důvodu může Komise uznat dodržování minimálních úrovní daní také za rovnocenné s významnou částí vnitrostátního poplatku vyžadovaného podle bodu 51.1 písm. b) druhé odrážky obecných zásad. Proto lze švédské opatření pro období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2003 prohlásit za slučitelné se společným trhem pouze do té míry, do jaké daň, kterou příjemci podpory musejí zaplatit, splňuje minimální sazby stanovené směrnicí 2003/96/ES. Neslučitelná podpora dosahuje tedy částky, která je výsledkem použití minimálních úrovní stanovených ve směrnici 2003/96/ES.

(51)

Pro období od 1. ledna 2004 do skončení platnosti nynějšího systému je zmíněná daň harmonizovaná směrnicí 2003/96/ES. Proto je použitelný bod 51.1 písm. b) první odrážka obecných zásad. Podle tohoto ustanovení lze schválit snížení daně, jestliže částka, kterou podniky po snížení ve skutečnosti zaplatí, zůstane vyšší než minimální částka Společenství. Podle článku 10 směrnice 2003/96/ES je minimální sazba daně z elektřiny stanovena na 0,5 EUR za MWh pro obchodní účely. Stanovená minimální sazba daně nebyla tedy v tomto případě dodržena. Podle čl. 17 odst. 2 a 4 stejné směrnice lze uplatňovat až nulovou úroveň zdanění pro energeticky náročné podniky, které se v uzavřených dohodách či rovnocenných opatřeních zavázaly k provedení opatření k dosahování cílů v oblasti životního prostředí nebo ke zlepšování energetické účinnosti, a to přibližně se stejnými výsledky, jakých by bylo dosaženo při dodržení minimálních sazeb Společenství. V tomto případě nejsou podmínky pro použití nulové sazby daně splněny. Pro období po 1. lednu 2004 proto také platí, že švédské opatření lze prohlásit za slučitelné pouze do té míry, do jaké jsou příjemci podpory povinni zaplatit minimální sazby stanovené směrnicí 2003/96/ES.

(52)

Komise tedy usuzuje, že v období od 1. ledna 2002 do doby, než osvobození ve své současné podobě přestane platit, opatření není slučitelné s obecnými zásadami a se směrnicí 2003/96/ES. Neslučitelná podpora odpovídá částce, která je výsledkem použití minimální úrovně stanovené směrnicí 2003/96/ES.

(53)

Ukáže-li se, že protiprávně poskytnutá státní podpora je neslučitelná se společným trhem, musí se podle čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 rozhodnout o jejím navrácení od příjemce podpory. Vyžádáním navrácení podpory se podle možnosti obnoví stav hospodářské soutěže, která vládla před povolením podpory. Skutečnost, že se podpora poskytla v souladu s vnitrostátním právem, což je běžný případ, neovlivňuje vyžádání navrácení podpory, protože právo Společenství má přednost před vnitrostátním právem.

(54)

V čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 se však uvádí, že „Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství“. Judikatura Soudního dvora ES (18) a vlastní rozhodovací praxe Komise stanovily, že když příjemce podpory následkem opatření Komise oprávněně očekává, že podpora byla poskytnuta v souladu s právem Společenství, je vyžádání navrácení podpory v rozporu s obecnou zásadou práva Společenství.

(55)

Je povinností členských států převzít odpovědnost za to, že vnitrostátní opatření budou slučitelná s pravidly Společenství o státní podpoře, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže, ohlásit každou státní podporu Komisi v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES a do přezkoumání upustit od jejího zavedení. V zásadě se podniky nemohou odvolávat na oprávněné očekávání, pokud jde o protiprávní státní podporu. Jestliže by se podniky mohly úspěšně odvolávat na vnitrostátní právo, přestože bylo přijato v dobré víře, avšak není slučitelné s pravidly o státní podpoře, a proto narušuje hospodářskou soutěž, nebyl by splněn účel kontroly státních podpor ze strany Společenství.

(56)

V rozsudku ve věci 265/85, Van den Bergh en Jurgens BV v. Komise (19), konstatoval Evropský soudní dvůr, že „… se všechny hospodářské subjekty, ve kterých nějaká instituce vzbudila oprávněnou naději, mohou spolehnout na zásadu ochrany oprávněného očekávání. Jestliže však obezřetný a rozvážný hospodářský subjekt mohl předvídat, že bude přijato opatření Společenství, které pravděpodobně ovlivní jeho zájmy, nemůže se na tuto zásadu odvolat, bude-li opatření přijato.“

(57)

Švédské orgány tvrdí, že nelze vyžadovat navrácení podpory, protože Komise nesplnila své povinnosti podle čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 659/1999. V daném ohledu navrhla Komise členským státům, aby pro přizpůsobení existující podpory novým obecným zásadám změnily existující režimy podpory v oblasti životního prostředí tak, aby byly do 1. ledna 2002 slučitelné s obecnými zásadami. V právní praxi (20) se potvrdilo, že takový návrh, uvedený v obecných zásadách, představuje způsob pevné a pravidelné spolupráce, v jejímž rámci Komise ve spolupráci s členskými státy nepřetržitě posuzuje existující režimy podpory a navrhuje vhodná opatření, která je třeba přijmout. Dohoda o úplném seznamu všech existujících režimů podpory mezi Komisí a každým členským státem by byla nepraktická, a je vhodné přenechat odpovědnost za přizpůsobení režimů podpory členským státům. To platí o to více, že jsou zapojené do vypracování nových obecných zásad a již před vstupem těchto zásad v platnost si jsou vědomy jejich dopadu na existující režimy podpory. V tomto případě švédské orgány tvrdí, že Švédsko informovalo Komisi o režimu podpory, například předložením úplného znění švédského zákona o dani z energie. Komise se domnívá, že tyto údaje byly zaslány a použity v jiné souvislosti a že poskytnutí těchto informací v žádném případě nemůže nahradit formální oznámení, jak je vyžadováno podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES.

(58)

Sdružení Svenskt näringsliv tvrdí, že podpora je existující podporou, a že proto nelze vyžadovat její navrácení. Komise se domnívá, že opatření bylo existující podporou pouze do 31. prosince 2001. Od 1. ledna 2002 se podpora stala novou podporou, protože opatření mělo být přizpůsobeno obecným zásadám. Komise proto s argumentem sdružení Svenskt näringsliv nesouhlasí.

(59)

Z výše uvedených důvodů se Komise nedomnívá, že argumenty Švédska poskytují důvod pro rozhodnutí bez vyžádání navrácení podpory. Z judikatury Soudního dvora ES však vyplývá, že Komise má z vlastního podnětu vzít v úvahu výjimečné okolnosti, které v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 odůvodňují, že upustí od požadavku navrácení protiprávně poskytnuté podpory, je-li vyžádání navrácení podpory v rozporu s obecnou zásadou práva Společenství, např. s ohledem na oprávněná očekávání příjemců.

(60)

Podle článku 19 nařízení (ES) č. 659/1999 je členský stát vázán provést vhodná opatření pouhým přijetím navrhovaných opatření. Toto bylo potvrzeno judikaturou (21). Proto platí, že změna statusu opatření z existující podpory na novou podporu byla důsledkem skutečnosti, že švédská vláda přijala vhodná opatření, která byla navržena v obecných zásadách.

(61)

Na základě čl. 26 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 je myslitelné, že skutečnost, že Komise schválení obecných zásad švédskou vládou nezveřejnila, mohla vést k tomu, že někteří příjemci se v dobré víře domnívali, že předmětná vnitrostátní opatření jsou stále považována za existující podporu. V článku 26 se uvádí, že Komise zveřejní „souhrnné sdělení o rozhodnutích přijatých podle... článku 18 ve spojení s čl. 19 odst. 1“. V článku 18 téhož nařízení se uvádí, že „pokud Komise.., dospěje k názoru, že existující režim podpory není nebo již není slučitelný se společným trhem, vydá doporučení navrhující dotyčnému členskému státu vhodná opatření.“ V čl. 19 odst. 1 nařízení se uvádí, že pokud členský stát přijme navrhovaná opatření, Komise „toto zjištění zaznamená“ a uvědomí o tom členský stát.

(62)

Komise nezveřejnila přijetí vhodných opatření navrhovaných Komisí k provádění obecných zásad každým státem. Proto je pro Komisi těžké dokázat, že příjemci byli řádně informováni o přijetí švédskou vládou a z toho vyplývající změně statusu podpory z existující na novou podporu. V okamžiku zveřejnění rozhodnutí Komise o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 však muselo být příjemcům jasné, že opatření již není existující podporou a že by mohlo být neslučitelné s obecnými zásadami. Zveřejnění této věci proběhlo dne 9. srpna 2003.

(63)

S ohledem na všechny tyto úvahy usuzuje Komise v této záležitosti, že vyžádání navrácení podpory, která byla poskytnuta přede dnem zveřejnění rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení, by odporovalo zásadě ochrany oprávněného očekávání. Komise proto podle článku 14 nařízení (ES) č. 659/1999 rozhodla, že nebude vyžadovat navrácení podpory za období od 1. ledna 2002 do 8. srpna 2003.

(64)

Navrácení podpory, která byla poskytnuta podle režimu podpory od 9. srpna 2003, však bude vyžadováno.

(65)

Komise se domnívá, že Švédsko protiprávně zachovalo v platnosti zákon (1994:1776) o dani z energie od 1. ledna 2002 beze změny v rozporu s povinností, která vychází z přijetí vhodných opatření navrhovaných Komisí, a s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES.

(66)

Režim podpory je státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(67)

Podpora je od 1. ledna 2002 neslučitelná s obecnými zásadami, zvláště bodem 51.1. písm. b) obecných zásad, a všemi dalšími výjimkami uvedenými v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES. Protože neexistují jiné důvody pro slučitelnost režimu podpory jako takového, je tento neslučitelný se společným trhem.

(68)

Navrácení protiprávně vyplacené podpory musí být vyžádáno v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999. V tomto případě začíná období, jehož se týká navrácení podpory, dnem zveřejnění rozhodnutí Komise o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 ve věci a končí dnem vstupu nového systému daně z energie v platnost, tzn. je třeba vyžádat navrácení podpory poskytnuté v období od 9. srpna 2003 do 30. června 2004.

(69)

Toto rozhodnutí se týká zmíněného režimu podpory a musí být provedeno okamžitě, zvláště pokud jde o navrácení veškerých jednotlivých podpor poskytnutých v rámci režimu. Komise také poznamenává, že rozhodnutím ve věci režimu podpory není dotčena možnost, aby jednotlivá podpora byla posouzena, zcela nebo částečně, jako podpora v souladu se společným trhem podle vlastního hodnocení, například na základě toho, že na individuální podporu se vztahují pravidla de minimis nebo v souvislosti s budoucím rozhodnutím Komise nebo jako důsledek nařízení o výjimce,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/31

(1)

Rozhodnutím Komise 2004/614/ES ze dne 24. srpna 2004 o ochranných opatřeních proti vysoce patogenní influenze ptáků v Jihoafrické republice (3) přijala Komise ochranná opatření proti influenze ptáků v hejnech ptáků nadřádu běžci v Jižní Africe.

(2)

Jižní Afrika informovala v prosinci 2004 Komisi o tom, že se nákazová situace v hejnech ptáků nadřádu běžci zlepšila. Uvedené informace však Komisi neumožnily učinit závěr, že choroba je skutečně utlumena. Jižní Afrika nepředala žádné další informace a současná nákazová situace se jeví jako nejasná.

(3)

Za těchto okolností je vhodné prodloužit použitelnost rozhodnutí 2004/614/ES o dalších šest měsíců. Pokud Jižní Afrika podá další informace, může být na jejich základě uvedené rozhodnutí přezkoumáno před ukončením období šesti měsíců.

(4)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/32

(1)

Dne 5. června 1991 Komise obdržela od evropské kanceláře Mezinárodní federace gramofonového průmyslu (IFPI), která zastupuje prakticky všechny výrobce zvukových nahrávek ve Společenství, stížnost podle nařízení Rady (EHS) č. 2641/84 ze dne 17. září 1984 o posílení společné obchodní politiky, a zejména ochrany proti nedovoleným obchodním praktikám (2).

(2)

V této stížnosti se tvrdilo, že v Thajsku dochází ve velkém měřítku k pirátství zvukových nahrávek Společenství a že takové pirátství poškozuje příslušné výrobní odvětví Společenství, a zejména ovlivňuje vývoz zvukových nahrávek Společenství do Thajska a na další třetí trhy.

(3)

Komise rozhodla, že stížnost obsahuje dostatečné důkazy pro zahájení šetření. V Úředním věstníku Evropských společenství bylo zveřejněno příslušné oznámení (3).

(4)

Po zahájení daného procesu provedla Komise věcné a právní šetření a dne 20. února 1992 předložila svou zprávu o výsledku šetření poradnímu výboru. Z ní vyplynulo, že v referenčním období, a zejména v důsledku toho, že thajské orgány řádně neprosazovaly tehdy platné thajské právní předpisy o autorském právu, dosáhla úroveň pirátství zvukových nahrávek (s mezinárodním repertoárem) pravděpodobně až 90 %, a že tato situace způsobila podstatné škody výrobnímu odvětví Společenství, zejména v podobě ušlých zisků z prodeje na thajském trhu (a na některých třetích trzích).

(5)

Komise poté zahájila jednání s thajskými orgány, z nichž v září 1992 vyplynul závazek thajské vlády snížit v co nejkratší době míru pirátství zvukových nahrávek ES na zanedbatelnou úroveň a v první fázi dosáhnout do jednoho roku podstatného snížení. Nový thajský zákon o autorském právu vstoupil v platnost dnem 21. března 1995. Zavedl řadu opatření, jejichž cílem je zjednodušit postup proti pirátům a působit odrazujícím dojmem na potenciální i skutečné pachatele, zejména výrazně zpřísněnými tresty. Za těchto okolností bylo rozhodnutím Komise 96/40/ES (4) rozhodnuto, že bude proces šetření pozastaven a situace dále podrobně sledována.

(6)

Komise provedla další věcné a právní šetření a dne 29. května 2002, dne 13. října 2003 a dne 29. června 2004 předložila poradnímu výboru tři zprávy. Z těchto zpráv vyplynulo, že Thajsko přijalo opatření zaměřená na účinné snížení míry pirátství zvukových nahrávek, včetně přijetí právních předpisů v oblasti optických médií thajským parlamentem, většího postihu osob podílejících se na pirátství hudebních nahrávek, užší koordinace mezi různými thajskými orgány zabývajícími se bojem proti pirátství hudebních nahrávek a mezi thajskými úřady a sdruženími hudebního průmyslu a pořádání veřejných kampaní s cílem zvýšit povědomí spotřebitelů o nepříznivých účincích pirátství.

(7)

I přes tyto iniciativy zůstává pirátství zvukových nahrávek (s mezinárodním repertoárem) v Thajsku vážným problémem a do Evropské unie jsou nadále vyvážena značná množství pirátských zvukových nahrávek. Tyto přetrvávající problémy však lze lépe řešit jinak než šetřením podle nařízení (ES) č. 3286/94.

(8)

V souvislosti s ustanoveními o trvalé dvoustranné a regionální spolupráci mezi Thajskem a Společenstvím je třeba usilovat o dosažení dalšího pokroku při omezování pirátství zvukových nahrávek Společenství v Thajsku.

(9)

Opatření na řešení otázky pirátství je možné vytvářet také v rámci dvoustranné dohody o partnerství a spolupráci uzavřené mezi Thajskem a Společenstvím.

(10)

Společenství může rovněž nadále podporovat snahy posílit technickou kapacitu thajských orgánů v boji proti pirátství zvukových nahrávek, a to prostřednictvím programů finanční podpory.

(11)

Úsilí Thajska při řešení problému pirátství zvukových nahrávek Společenství je možné sledovat v rámci mechanismů uvedených ve „Sdělení o strategii prosazování práv duševního vlastnictví ve třetích zemích“ (5).

(12)

Z tohoto důvodu je vhodné proces šetření ukončit.

(13)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem poradního výboru,

25.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 165/34