a)

význam finančních nástrojů pro finanční pozici a výkonnost účetní jednotky;

a

b)

charakter a míru rizik vyplývajících z finančních nástrojů, jimž je účetní jednotka vystavena v průběhu vykazovaného období a k datu vykázání, i způsob, jakým účetní jednotka tato rizika řídí.

a)

těch majetkových účastí v dceřiných společnostech, přidružených společnostech a společných podnicích, které jsou zaúčtovány v souladu s IAS 27 Konsolidovaná a samostatná účetní závěrka, IAS 28 Investice do přidružených společností nebo IAS 31 Vykazování účasti ve společných podnicích. V určitých případech však standardy IAS 27, IAS 28 nebo IAS 31 umožňují účetní jednotce uznat účast v dceřiných společnostech, přidružených společnostech a společných podnicích podle IAS 39; v těchto případech musí účetní jednotky uplatnit nejen požadavky na zveřejňování podle tohoto IFRS, ale i podle IAS 27, IAS 28 nebo IAS 31. Účetní jednotky použijí tento IFRS také na všechny deriváty spojené s účastmi v dceřiných společnostech, přidružených společnostech a společných podnicích, pokud daný derivát nenaplňuje definici nástroje vlastního kapitálu podle IAS 32.

b)

práv a povinností zaměstnavatele, které vyplývají z plánů zaměstnaneckých požitků, na něž se vztahuje standard IAS 19 Zaměstnanecké požitky.

c)

smluv o podmíněném protiplnění při podnikové kombinaci (viz IFRS 3 Kombinace podniků). Tato výjimka se vztahuje pouze na nabyvatele.

d)

pojistných smluv podle jejich definice v IFRS 4 Pojistné smlouvy. Tento IFRS se nicméně vztahuje na deriváty vložené do pojistných smluv, jestliže standard IAS 39 vyžaduje jejich samostatné účtování.

e)

finanční nástroje, smlouvy a závazky z platebních transakcí založených na podílech, na které se vztahuje standard IFRS 2 Úhrady akciemi, až na to, že tento IFRS se vztahuje na smlouvy, které spadají pod odstavce 5 až 7 standardu IAS 39.

a)

finanční aktiva vykázaná v reálné hodnotě do zisku nebo ztráty rozdělená na i) ta, která byla takto klasifikována při výchozím uzenání výchozím uznání ii) ta, která byla klasifikována jako finanční aktiva držená za účelem obchodování v souladu s IAS 39;

b)

držená jako investice do jejich splatnosti;

c)

úvěry a pohledávky;

d)

finanční aktiva nabízená k prodeji;

e)

finanční závazky vykázané v reálné hodnotě do zisku nebo ztráty rozdělené na i) ty, které byly takto klasifikovány při výchozím uznání ii) ty, které byly klasifikovány jako finanční závazky držené za účelem obchodování v souladu s IAS 39

a

f)

finanční závazky oceněné zůstatkovou hodnotou.

a)

maximální míru úvěrového rizika (vid odst. 36 písm. a)) vyplývající z úvěru nebo pohledávky (anebo ze skupiny úvěrů či pohledávek) k datu vykázání.

b)

o kolik případné související úvěrové deriváty či podobné nástroje snižují maximální míru úvěrového rizika.

c)

výši změny reálné hodnoty úvěru nebo pohledávky (anebo skupiny úvěrů či pohledávek) během vykazovaného období nebo souhrnně v důsledku změn úvěrového rizika vyplývajícího z finančního aktiva určeného buď:

Změny tržních podmínek, jež způsobují vznik tržního rizika, zahrnují změny pozorované referenční úrokové sazby, ceny komodity, směnného kurzu, cenového indexu, indexu sazeb, cen nebo sazeb.

d)

výši změny reálné hodnoty souvisejících úvěrových derivátů či podobných nástrojů, k níž došlo během vykazovaného období a souhrnně od klasifikace úvěru či pohledávky.

a)

výši změny reálné hodnoty finančního závazku v průběhu období, která nastala v důsledku změn úvěrového rizika dotyčného závazku určených buď:

Změny tržních podmínek, jež způsobují vznik tržního rizika, zahrnují změny referenční úrokové sazby, ceny finančního nástroje jiného subjektu, ceny komodity, směnného kurzu, cenového indexu nebo indexu sazeb. U smluv, které obsahují vazbu na podílové jednotky, zahrnují změny tržních podmínek změny ve výkonnosti souvisejícího interního nebo externího investičního fondu.

b)

rozdíl mezi účetní hodnotou finančního závazku a částkou, kterou by účetní jednotka musela při splatnosti smluvně zaplatit držiteli závazku.

a)

metody, které použila k tomu, aby vyhověla požadavkům podle odst. 9 písm. c) a odst. 10 písm. a).

b)

Pokud se účetní jednotka domnívá, že informace, které zveřejnila, aby splnila požadavky podle odst. 9 písm. c) nebo odst. 10 písm. a), věrně nezobrazují změnu reálné hodnoty finančního aktiva nebo finančního závazku v důsledku změn jejího úvěrového rizika, důvody, proč k takovému závěru dospěla a faktory, jež jsou dle jejího mínění relevantní.

a)

v pořizovací ceně nebo zůstatkové hodnotě místo reálné hodnoty

anebo

b)

v reálné hodnotě místo pořizovací ceny či zůstatkové hodnoty,

a)

povahu aktiv;

b)

povahu rizik a výhod vyplývajících z vlastnictví, jimž je účetní jednotka nadále vystavena;

c)

pokud účetní jednotka nadále vykazuje všechna aktiva, účetní hodnoty aktiv a přidružených závazků

a

d)

pokud účetní jednotka nadále vykazuje aktiva v rozsahu své trvající angažovanosti, celkovou účetní hodnotu původních aktiv, hodnotu aktiv, které účetní jednotka nadále vykazuje a účetní hodnotu přidružených závazků.

a)

účetní hodnotu finančních aktiv, která dala do zástavy za závazky nebo podmíněné závazky, včetně částek, které byly překlasifikovány v souladu s odst. 37 písm. a standardu IAS 39

a

b)

podmínky své zástavy.

a)

reálnou hodnotu držené zástavy;

b)

reálnou hodnotu každé takové prodané zástavy či do další zástavy postoupené věci, jakož i to, zda má účetní jednotka povinnost ji vrátit

a

c)

podmínky nakládání se zástavou.

a)

podrobnosti o případném nesplácení jistiny a úroků v průběhu vykazovaného období, o umořovacím fondu nebo o podmínkách umořování těchto splatných úvěrů splácením;

b)

účetní hodnotu splatných a nesplácených úvěru k datu vykázání

a

c)

zda došlo k použití opravných prostředků proti neplnění nebo byly sjednány nové podmínky splatných úvěrů ještě před schválením zveřejnění účetní závěrky.

a)

čisté zisky nebo ztráty z:

b)

celkové úrokové výnosy a náklady (vypočítané pomocí metody efektivní úrokové sazby) finančních aktiv nebo finančních závazků, které nejsou účtovány reálnou hodnotou do zisku nebo ztráty;

c)

příjmy nebo náklady z poplatků (nikoli však částky započítané při určování efektivní úrokové sazby) za:

d)

úrokové výnosy ze znehodnocených finančních aktiv naběhlé v souladu s odstavcem AG93 standardu IAS 39

a

e)

výši ztráty ze znehodnocení o každé třídě finančních aktiv.

a)

popis jednotlivých druhů zajištění;

b)

popis finančních nástrojů klasifikovaných jako zajišťovací a jejich reálné hodnoty k datu vykázání

a

c)

charakter zajišťovaného rizika.

a)

období, v němž by podle předpokladu mělo k peněžním tokům dojít a kdy by měly být zahrnuty do zisku nebo ztráty;

b)

popis všech očekávaných transakcí, u nichž bylo v minulosti použito zajišťovací účetnictví, ale jejichž realizace se již nepředpokládá;

c)

částku, která byla vykázána ve vlastním kapitálu za účetní období;

d)

částku, která byla odúčtována z vlastního kapitálu a zahrnuta do zisku nebo ztráty za dané účetní období, přičemž vykáže částku zahrnutou do jednotlivých řádků výsledovky

a

e)

částku, která byla odúčtována od vlastního kapitálu během příslušného účetního období a zahrnuta do počátečního ocenění pořizovacích nákladů nebo jiné účetní hodnoty nefinančního aktiva nebo nefinančního závazku, jehož nabytí či vznik proběhl formou zajištěné vysoce pravděpodobné očekávané transakce.

a)

v případě zajištění reálné hodnoty, zisky nebo ztráty:

b)

neefektivnost zahrnutá do zisku nebo ztráty, která vyplynula ze zajištění peněžních toků

a

c)

neefektivnost zahrnutá do zisku nebo ztráty, která vyplynula ze zajištění čistých investic do zahraničních operací.

a)

metody a, pokud byl použit nějaký oceňovací postup, předpoklady, z nichž se vycházelo při určení reálných hodnot jednotlivých skupin finančních aktiv nebo finančních závazků. Bude-li to například přicházet v úvahu, účetní jednotka zveřejní informace o předpokladech týkajících se míry zálohových plateb, míry odhadovaných ztrát z úvěrů, úrokových sazeb nebo eskontních sazeb.

b)

zda se reálné hodnoty zcela nebo zčásti určují přímo podle kotovaných cen na aktivních trzích nebo se odhadují s pomocí nějakého oceňovacího postupu (viz odstavce AG71-AG79 standardu IAS 39).

c)

zda se reálné hodnoty uznané nebo zveřejněné v účetní závěrce zcela nebo zčásti určují s pomocí nějakého oceňovacího postupu na základě předpokladů, jež se neopírají o ceny ze zjištěných aktuálních tržních transakcí se stejným nástrojem (tj. bez modifikace či zabalení do nového názvu) a nevycházejí z dostupných zjistitelných tržních údajů. Co se týče reálných hodnot, jež nejsou zachyceny v účetních výkazech, pokud by změna jednoho či několika z těchto předpokladů na jiné přiměřeně možné předpoklady vedla k významné změně reálné hodnoty, účetní jednotka to musí uvést a zveřejnit účinek takových změn. Významnost bude pro tyto účely posuzována z hlediska jejího účinku na výsledovku a na celková aktiva nebo celkové závazky, anebo na celkovou výši vlastního kapitálu, jestliže se změny reálné hodnoty účtují do vlastního kapitálu.

d)

použije-li se bod c), celkovou výši změny reálné hodnoty odhadnuté s pomocí takového oceňovacího postupu, která byla během vykazovaného období promítnuta do zisku nebo ztráty.

a)

jakými účetními principy se řídila při účtování tohoto rozdílu do zisku nebo ztráty, aby promítla změnu faktorů (včetně času), které by účastníci trhu brali v úvahu při stanovení ceny (viz odstavec AG76A standardu IAS 39);

a

b)

úhrnný rozdíl, jenž má být zúčtován do zisku nebo ztráty na počátku a na konci vykazovaného období a odsouhlasení změn v zůstatku tohoto rozdílu.

a)

když se účetní hodnota přibližně rovná reálné hodnotě například u takových finančních nástrojů, jako jsou krátkodobé pohledávky a závazky z obchodního styku;

b)

u investic do nástrojů vlastního kapitálu, které nemají kotovanou tržní cenu na aktivním trhu nebo u derivátů spojených s takovými nástroji vlastního kapitálu, jež se oceňují v pořizovacích cenách v souladu s IAS 39, protože jejich reálnou hodnotu není možné spolehlivě ocenit

anebo

c)

u smluv obsahujících prvek dobrovolné spoluúčasti (jak popsáno v IFRS 4), jestliže není možné spolehlivě ocenit reálnou hodnotu tohoto smluvního prvku.

a)

toho, že informace o reálné hodnotě těchto nástrojů nebyly zveřejněny kvůli tomu, že jejich reálnou hodnotu není možné spolehlivě ocenit;

b)

popisu finančních nástrojů, jejich účetní hodnotu a vysvětlení, proč není možné spolehlivě ocenit reálnou hodnotu;

c)

informace o trhu daných nástrojů;

d)

informace o tom, zda a jak hodlá účetní jednotka naložit s finančními nástroji;

a

e)

pokud jsou finanční nástroje, jichž reálnou hodnotu nebylo možné v minulosti spolehlivě ocenit, odúčtovány, tuto skutečnost, jakož i jejich účetní hodnotu v době odúčtování a částku uznanou do zisku nebo ztráty.

a)

vystavení rizikům a jak vznikají;

b)

své cíle, zásady a postupy přijaté za účelem řízení rizika a způsoby ocenění rizika;

a

c)

případné změny v a) nebo b) oproti předchozímu období.

a)

souhrnné kvantitativní údaje o svém vystavení danému riziku k datu vykázání. Tyto zveřejněné informace musí vycházet z informací, které interně dostávají rozhodující řídící pracovníci účetní jednotky (podle jejich definice v IAS 24 Zveřejnění spřízněných stran), například správní rada nebo generální ředitel účetní jednotky.

b)

zveřejnění informací požadovaných podle odstavců 36-42 v rozsahu, který není stanoven pod písmenem a), pokud je dané riziko významné (vysvětlení významnosti viz v odstavcích 29-31 standardu IAS 1).

c)

koncentrace rizika není zjevná z a) ani b).

a)

částku, která nejlépe reprezentuje její maximální míru vystavení úvěrovému riziku k datu vykázání bez zohlednění případných záruk v její držbě či jiných úvěrových posílení (např. ujednání o zápočtu, která nesplňují kritéria pro zápočet podle IAS 32);

b)

pokud jde o částku zveřejněnou podle písmene a), popis záruky držené jako zajištění úvěru a popis dalších úvěrových vylepšení;

c)

informace o úvěrové bonitě finančních aktiv, která nejsou ani po splatnosti ani znehodnocená;

a

d)

účetní hodnotu finančních aktiv, jež by jinak byla po splatnosti nebo znehodnocená, ale jejichž podmínky byly znovu sjednány.

a)

rozbor stáří finančních aktiv, která jsou k datu vykázání po splatnosti, ale neznehodnocená;

b)

rozbor finančních aktiv, jež byla k datu vykázání jednotlivě shledána znehodnocenými, včetně faktorů, jež účetní jednotka brala v úvahu při určování jejich znehodnocení;

a

c)

u částek zveřejněných podle a) a b), popis záruky, kterou má účetní jednotka v držení jako zajištění úvěru a popis dalších úvěrových vylepšení i s odhadem jejich reálné hodnoty, je-li to možné.

a)

charakter a účetní hodnotu obdržených aktiv;

a

b)

pokud tato aktiva nejsou snadno likvidní (směnitelná na hotovost), své zásady pro nakládání s takovými aktivy nebo pro jejich využívání ve svých operacích.

a)

rozbor splatnosti finančních závazků, z něhož vyplynou smluvně sjednané lhůty zbytkové splatnosti;

a

b)

popis toho, jak řídí riziko likvidity obsažené v bodě a).

a)

analýzu citlivosti každého druhu tržního rizika, jemuž je k datu vykázání vystavena s uvedením toho, jak se změny proměnné hodnoty příslušného rizika, které k tomuto datu mohly nastat, projeví na zisku nebo ztrátě;

b)

metody a předpoklady použité při zpracovávání analýzy citlivosti;

a

c)

změny použitých metod a předpokladů oproti předchozímu období a důvody těchto změn.

a)

vysvětlení metod použitých při zpracování analýzy citlivosti, jakož i hlavních parametrů a předpokladů, ležících v základech zveřejněných údajů;

a

b)

vysvětlení, jaké cíle sledují použité metody a na jaká omezení mohou narazit informace, v nichž se plně nepromítá reálná hodnota předmětných aktiv a závazků.

a)

Kvalitativní informace o jejích cílech, metodách a postupech používaných při hospodaření s kapitálem včetně (ale neomezujíce se jen na zde uvedené příklady):

b)

souhrnné kvantitativní údaje o kapitálu, který spravuje. Některé účetní jednotky považují za součást svého kapitálu určité finanční závazky (např. některé formy podřízeného dluhu). Jiné účetní jednotky mají za to, že do kapitálu nepatří některé prvky vlastního kapitálu (např. ty, které vyplývají ze zajištění peněžních toků).

c)

případné změny v bodech a) a b) oproti předchozímu období.

d)

zda v průběhu vykazovaného období vyhověla externě ukládaným kapitálovým požadavkům, jež se na ni vztahují.

e)

důsledky, pokud účetní jednotka těmto externě ukládaným kapitálovým požadavkům nevyhověla.

e)

práv a povinností vyplývajících z i) pojistné smlouvy, jak je definováno v IFRS 4 Pojistné smlouvy, která nejsou právy a povinnostmi výstavce vyplývající z pojistné smlouvy, která naplňuje znaky definice smlouvy o finanční záruce podle odstavce 9, anebo ii) smlouvy, která spadá do působnosti IFRS 4, protože jejím charakteristickým rysem je dobrovolná spoluúčast. Tento standard se nicméně vztahuje na derivát, který je vložený do smlouvy spadající do působnosti IFRS 4, není-li sám derivát smlouvou spadající do působnosti IFRS 4 (viz odstavce 10 až 13 a přílohu A, odstavce AG27 až AG33). Kromě toho, jestliže výstavce smluv o finančních zárukách výslovně prohlásil, že takové smlouvy považuje za pojistné smlouvy a provedl účetní zápisy příslušné pro pojistné smlouvy, může si vybrat, zda na takové smlouvy o finančních zárukách použije tento standard nebo IFRS 4 (viz odstavce AG4 a AG4A). Výstavce se může rozhodnout podle jednotlivé smlouvy, ovšem jeho volba je u každé smlouvy už neodvolatelná.

h)

úvěrové přísliby, které nejsou úvěrovými přísliby popsanými v odstavci 4. Výstavce úvěrového příslibu uplatní IAS 37 na úvěrové přísliby, které nespadají do působnosti tohoto standardu. Na všechny úvěrové přísliby se však vztahují ustanovení tohoto standardu o odúčtování (viz odstavce 15 až 42 a přílohu A odstavce AG36 až AG63).

a)

úvěrové přísliby, které účetní jednotka vykáže jako finanční závazky v reálné hodnotě do zisku nebo ztráty. Účetní jednotka, která v minulosti prodávala aktiva pocházející z jejích úvěrových příslibů krátce po jejich vydání, musí tento standard aplikovat na všechny své úvěrové přísliby ve stejné třídě.

b)

úvěrové přísliby, které lze vypořádat v čisté výši hotově nebo poskytnutím či vystavením jiného finančního nástroje. Tyto úvěrové přísliby jsou deriváty. Úvěrový příslib se nepovažuje za vypořádaný v čisté výši hotově pouze proto, že úvěr je splácen ve splátkách (například hypoteční stavební úvěr, který je splácen po částech v souladu s postupem stavby).

c)

přísliby poskytnutí půjčky za nižší než tržní úrokovou sazbu. Ustanovení odst.47 písm. d) upřesňují přeceňování závazků vzniklých z těchto úvěrových příslibů.

a)

Je klasifikován jako určený k obchodování. Finanční aktivum nebo finanční závazek jsou klasifikovány jako určené k obchodování, jestliže:

…

a)

finančních závazků vykazovaných v reálné hodnotě do zisku nebo ztráty. Takové závazky, včetně derivátů, které jsou závazky, se musí ocenit reálnou hodnotou s výjimkou souvisejících derivátových závazků a musí se vypořádat vydáním nekotovaného kapitálového nástroje, jehož reálnou hodnotu není možné spolehlivě stanovit, a proto musí být oceněny v pořizovací ceně.

b)

finanční závazky, které vzniknou, pokud převod finančního aktiva nesplňuje podmínky pro odúčtování nebo je účtován za použití přístupu trvající spoluodpovědnosti. Při oceňování takových finančních závazků se použijí odstavce 29 a 31.

c)

smlouvy o finanční záruce dle jejich definice v odstavci 9. Nepoužije-li se odst. 47 písm. a) nebo b), výstavce uvedené smlouvy ji musí po prvotním zaúčtování ocenit takto (cokoli je vyšší):

d)

přísliby poskytnutí půjčky za nižší než tržní úrokovou sazbu. Nepoužije-li se odst. 47 písm. a), výstavce uvedeného příslibu ho musí po prvotním zaúčtování ocenit takto (cokoli je vyšší):

a)

I když smlouva o finanční záruce naplňuje znaky pojistné smlouvy podle IFRS 4, výstavce použije tento standard, bude-li převáděné riziko vysoké. Jestliže však výstavce výslovně prohlásil, že takové smlouvy považuje za pojistné smlouvy a provedl účetní zápisy příslušné pro pojistné smlouvy, může si vybrat, zda na takové smlouvy o finančních zárukách použije tento standard nebo IFRS 4. Bude-li použit tento standard, podle odstavce 43 musí výstavce poprvé zaúčtovat smlouvu o finanční záruce v reálné hodnotě. Pokud byla smlouva o finanční záruce vydána nespřízněné straně v rámci samostatné neosobní transakce uskutečněné za obvyklých podmínek, její reálná hodnota se na počátku bude pravděpodobně rovnat obdržené prémii, nebudou-li existovat důkazy o opaku. Pokud nebyla smlouva o finanční záruce při uzavření vykázána v reálné hodnotě do zisku nebo ztráty, anebo pokud se nepoužijí odstavce 29-37 a AG47-AG52 (když převod finančního aktiva nesplňuje podmínky pro odúčtování nebo když se použije přístup trvající spoluúčasti), výstavce ji ocení vyšší z těchto dvou částek:

b)

Některé záruky vydané v souvislosti s úvěry nemají nezbytnou podmínku proplacení, která by vyžadovala, aby držitel byl vystaven riziku ztráty a utrpěl ztrátu v důsledku toho, že dlužník včas nesplatil zaručená aktiva. Příkladem takové záruky je garance, která vyžaduje splacení v reakci na změny stanoveného úvěrového ratingu či úvěrového indexu. Takové garance nejsou smlouvami o finanční záruce podle definice v tomto standardu ani to nejsou pojistné smlouvy dle definice v IFRS 4. Takové garance jsou deriváty a výstavce na ně uplatní tento standard.

c)

Byla-li smlouva o finanční záruce vystavena v souvislosti s prodejem zboží, výstavce použije IAS 18 k určení toho, kdy zaúčtuje výnos ze záruky a tržby z prodeje zboží.

d)

smlouvy o finanční záruce, ledaže výstavce už v minulosti výslovně prohlásil, že takové smlouvy považuje za pojistné smlouvy a provedl účetní zápisy příslušné pro pojistné smlouvy, v kterémžto případě si výstavce může vybrat, zda na takové smlouvy o finanční záruce použije IAS 39 nebo IAS 32 nebo tento standard. Výstavce se může rozhodnout podle jednotlivé smlouvy, ovšem jeho volba je u každé smlouvy už neodvolatelná.

g)

pojištění úvěrů, které počítá s provedením určených plateb za účelem náhrady ztráty, kterou utrpěl držitel proto, že určený dlužník včas neplnil podle původních nebo změněných podmínek dluhového nástroje. Tyto smlouvy mohou mít různou právní formu, například podobu záruky, některých druhů akreditivů, smlouvy o pokrytí ztrát z nesplácených úvěrů (credit-default contract) nebo pojistné smlouvy. I když tyto smlouvy naplňují znaky definice pojistné smlouvy, současně naplňují i definici smlouvy o finanční záruce podle IAS 39 a spadají pod působnost IAS 32 a IAS 39, nikoli tohoto IFRS (viz odst. 4 písm. d)). Pokud však výstavce smlouvy o finanční záruce už v minulosti výslovně prohlásil, že takové smlouvy považuje za pojistné smlouvy a provedl účetní zápisy příslušné pro pojistné smlouvy, může si vybrat, zda na takové smlouvy o finanční záruce použije IAS 39 nebo IAS 32 nebo tento standard.

f)

Záruka za úvěr (nebo akreditiv, smlouva o pokrytí ztrát z neplnění úvěrového derivátu nebo smlouva o pojištění úvěru), který vyžaduje plnění i v případě, že držitel neutrpěl ztrátu kvůli tomu, že dlužník včas nesplácel (viz IAS 39).

d)

pojistných smluv tak, jak jsou definovány v IFRS 4 Pojistné smlouvy. Tento standard se však vztahuje na deriváty vložené v pojistné smlouvě, pokud IAS 39 vyžaduje, aby je účetní jednotka vykazovala samostatně. Výstavce kromě toho uplatní tento standard na smlouvy o finanční záruce, jestliže při účtování a oceňování smluv používá IAS 39, ale uplatní IFRS 4, jestliže si v souladu s odst. 4 písm. d) IFRS 4 zvolí, že při jejich účtování a oceňování použije IFRS 4.

—

finanční aktivum nebo finanční závazek vykazovaný v reálné hodnotě do zisku nebo ztráty

—

smlouva o finanční záruce

—

pevný příslib

d)

pojistných smluv tak, jak jsou definovány v IFRS 4 Pojistné smlouvy. Tento standard se však vztahuje na deriváty vložené v pojistné smlouvě, pokud IAS 39 vyžaduje, aby je účetní jednotka vykazovala samostatně. Výstavce kromě toho uplatní tento standard na smlouvy o finanční záruce, jestliže při účtování a oceňování smluv používá IAS 39, ale uplatní IFRS 4, jestliže si v souladu s odst. 4 písm. d) IFRS 4 zvolí, že při jejich účtování a oceňování použije IFRS 4.

—

je to výroba nebo prodej historických spotřebičů pro domácnost?

—

je to působení na trhu během rozhodného období?

—

je to vznik nákladů při nakládání s odpadem?