23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/1

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/3

(1)

Podle čl. 162 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 může být rozdíl mezi cenami produktů uvedených v části XV přílohy I uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami ve Unie pokryt vývozní náhradou.

(2)

S ohledem na současnou situaci na trhu s hovězím masem by se měly stanovit vývozní náhrady v souladu s pravidly a kritérii stanovenými v článcích 162 až 164 a 167 až 170 nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)

Podle čl. 164 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 lze náhradu rozlišit podle místa určení, zejména pokud je to nezbytné vzhledem k situaci na světovém trhu, konkrétním požadavkům některých trhů nebo závazkům vyplývajícím z dohod uzavřených podle článku 300 Smlouvy.

(4)

Náhrady by se měly poskytovat jen pro produkty, jejichž volný pohyb ve Unie je povolen a jež jsou opatřeny označením zdravotní nezávadnosti podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (2). Tyto produkty musí rovněž splňovat požadavky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (3) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (4).

(5)

Podle ustanovení čl. 7 odst. 2 třetího pododstavce nařízení Komise (ES) č. 1359/2007 ze dne 21. listopadu 2007, kterým se stanoví podmínky pro poskytování zvláštních vývozních náhrad pro některé druhy vykostěného hovězího masa (5), se výše zvláštní náhrady snižuje, pokud množství vykostěného masa určené k vývozu nepředstavuje ani 95 % celkové hmotnosti vykostěných kusů, avšak činí alespoň 85 % celkové hmotnosti vykostěných kusů.

(6)

Nařízení Komise (EU) č. 338/2010 (6) by proto mělo být zrušeno a nahrazeno nařízením novým.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/7

(1)

Podle čl. 162 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 může být rozdíl na světovém trhu a ve Unie mezi cenami produktů uvedených v části XVI přílohy I uvedeného nařízení pokryt vývozní náhradou.

(2)

Vzhledem k současné situaci na trhu v odvětví mléka a mléčných výrobků musí být vývozní náhrady stanoveny v souladu s pravidly a některými kritérii stanovenými v článcích 162, 163, 164, 167, 169 a 170 nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)

Podle čl. 164 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 lze náhradu rozlišit podle místa určení, zejména pokud je to nezbytné vzhledem k situaci na světovém trhu, konkrétním požadavkům některých trhů nebo závazkům vyplývajícím z dohod uzavřených podle článku 300 Smlouvy.

(4)

Řídící výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/11

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 619/2008 ze dne 27. června 2008, kterým se zahajuje stálé nabídkové řízení pro vývozní náhrady týkající se některých mléčných výrobků (2), zavádí stálé nabídkové řízení.

(2)

Podle článku 6 nařízení Komise (ES) č. 1454/2007 ze dne 10. prosince 2007, kterým se stanoví společná pravidla pro zavedení nabídkového řízení pro určení vývozních náhrad u některých zemědělských produktů (3), a po přezkoumání nabídek podaných v rámci nabídkového řízení, je vhodné neposkytnout náhradu na dobu trvání nabídkového řízení, která končí dne 20. července 2010.

(3)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/12

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 619/2008 ze dne 27. června 2008, kterým se zahajuje stálé nabídkové řízení pro vývozní náhrady týkající se některých mléčných výrobků (2), zavádí stálé nabídkové řízení.

(2)

Podle článku 6 nařízení Komise (ES) č. 1454/2007 ze dne 10. prosince 2007, kterým se stanoví společná pravidla pro zavedení nabídkového řízení pro určení vývozních náhrad u některých zemědělských produktů (3), a po přezkoumání nabídek podaných v rámci nabídkového řízení, je vhodné neposkytnout náhradu na dobu trvání nabídkového řízení, která končí dne 20. července 2010.

(3)

Řídící výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/13

(1)

Ustanovení čl. 162 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 stanoví, že rozdíl mezi cenami produktů uvedených v části XIX přílohy I uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami na trhu Unie může být pokryt vývozní náhradou.

(2)

S ohledem na současnou situaci na trhu s vejci by měly být vývozní náhrady stanoveny v souladu s pravidly a určitými kritérii uvedenými v článcích 162 až 164, 167, 169 a 170 nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)

V čl. 164 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se stanoví, že náhrady se mohou lišit podle místa určení, zejména pokud je to nezbytné vzhledem k situaci na světovém trhu, konkrétním požadavkům některých trhů nebo závazkům vyplývajícím z dohod uzavřených podle článku 300 Smlouvy.

(4)

Náhrady by se měly poskytovat jen pro produkty, jejichž volný pohyb v Unii je povolen a které odpovídají požadavkům nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (2) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (3), jakož i podmínkám označování stanoveným v bodě A přílohy XIV nařízení (ES) č. 1234/2007.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/15

(1)

Podle čl. 162 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 může být rozdíl mezi cenami produktů uvedených v části XVII přílohy I uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami ve Unie pokryt vývozní náhradou.

(2)

S ohledem na současnou situaci na trhu s vepřovým masem by se měly stanovit vývozní náhrady v souladu s pravidly a kritérii stanovenými v článcích 162 až 164, 167, 169 a 170 nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)

Podle čl. 164 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 lze náhradu rozlišit podle místa určení, zejména pokud to vyžadují situace na světovém trhu, konkrétní potřeby některých trhů nebo závazky vyplývající z dohod uzavřených podle článku 300 Smlouvy.

(4)

Náhrady by se měly poskytovat jen pro produkty, jejichž volný pohyb v Unii je povolen a jež jsou opatřeny označením zdravotní nezávadnosti podle čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (2). Tyto produkty musí rovněž splňovat požadavky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (3) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (4).

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/17

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 (3) stanovilo prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určilo reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin.

(2)

Z pravidelné kontroly údajů, na jejichž základě se stanoví reprezentativní ceny produktů v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i reprezentativní ceny vaječného albuminu, vyplývá nutnost změnit reprezentativní ceny pro dovozy některých produktů s přihlédnutím k cenovým rozdílům podle původu. Je tedy třeba zveřejnit reprezentativní ceny těchto produktů.

(3)

Vzhledem k situaci na trhu je nezbytné provést tuto změnu co nejdříve.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/19

(1)

Nařízením Komise (EU) č. 446/2010 (2) byl zahájen prodej másla prostřednictvím nabídkového řízení v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení Komise (EU) č. 1272/2009 ze dne 11. prosince 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o nákup a prodej zemědělských produktů v rámci veřejné intervence (3).

(2)

S přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci dílčích nabídkových řízení by Komise měla stanovit minimální prodejní cenu nebo by měla v souladu s čl. 46 odst. 1 nařízení (EU) č. 1272/2009 rozhodnout, že minimální prodejní cenu nestanoví.

(3)

S přihlédnutím k nabídkám podaným pro čtvrté dílčí nabídkové řízení by minimální prodejní cena neměla být stanovena.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/20

(1)

Nařízením Komise (EU) č. 447/2010 (2) byl zahájen prodej sušeného odstředěného mléka prostřednictvím nabídkového řízení v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení Komise (EU) č. 1272/2009 ze dne 11. prosince 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o nákup a prodej zemědělských produktů v rámci veřejné intervence (3).

(2)

S přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci dílčích nabídkových řízení by Komise měla stanovit minimální prodejní cenu nebo by měla v souladu s čl. 46 odst. 1 nařízení (EU) č. 1272/2009 rozhodnout, že minimální prodejní cenu nestanoví.

(3)

S přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci čtvrté dílčího nabídkového řízení by minimální prodejní cena neměla být stanovena.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/21

(1)

Částky reprezentativních cen a dodatečných cel použitelné při vývozu bílého cukru, surového cukru a některých sirupů na hospodářský rok 2009/10 byly stanoveny nařízením Komise (ES) č. 877/2009 (3). Tyto ceny a tato cla byly naposledy pozměněné nařízením Komise (EU) č. 645/2010 (4).

(2)

Údaje, jež má Komise momentálně k dispozici, vedou ke změně uvedených částek v souladu s pravidly a postupy stanovenými nařízením (ES) č. 951/2006,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/23

(1)

Ustanovení čl. 162 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1234/2007 stanoví, že rozdíl mezi cenami, jež jsou v případě produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. s) a uvedených v části XIX přílohy I uvedeného nařízení uplatňovány v mezinárodním obchodě, a cenami v rámci Unie lze pokrýt vývozní náhradou, je-li toto zboží vyváženo ve formě zboží uvedeného v části V přílohy XX uvedeného nařízení.

(2)

Nařízení Komise (EU) č. 578/2010 ze dne 29. června 2010, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 1216/2009, pokud jde o režim poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad (2), určuje produkty, pro které by měla být stanovena sazba náhrady uplatňovaná v případě vývozu těchto produktů ve formě zboží uvedeného na seznamu v části V přílohy XX nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)

Podle čl. 14 odst. 1 nařízení (EU) č. 578/2010 by sazba náhrady na 100 kilogramů pro každý z dotčených základních produktů měla být stanovena na stejně dlouhé období jako je období, na které jsou náhrady stanoveny při vývozu stejných, avšak nezpracovaných produktů.

(4)

Článek 11 Dohody o zemědělství uzavřené během Uruguayského kola stanoví, že vývozní náhrada pro produkt obsažený v určitém zboží nesmí být vyšší, než je náhrada použitelná pro tento produkt vyvážený bez dalšího zpracování.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/25

(1)

Ustanovení čl. 162 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1234/2007 stanoví, že rozdíl mezi cenami, jež jsou v případě produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. p) a na seznamu v části XVI přílohy I uvedeného nařízení uplatňovány v mezinárodním obchodě, a cenami v rámci Unie lze pokrýt vývozní náhradou, je-li toto zboží vyváženo ve formě zboží uvedeného na seznamu v části IV přílohy XX uvedeného nařízení.

(2)

Nařízení Komise (EU) č. 578/2010 ze dne 29. června 2010, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 1216/2009, pokud jde o režim poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad (2), určuje produkty, pro které má být stanovena sazba náhrady uplatňovaná v případě vývozu těchto produktů ve formě zboží uvedeného na seznamu v části IV přílohy XX nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)

Podle čl. 14 odst. 1 nařízení (EU) č. 578/2010 má být sazba náhrady na 100 kilogramů pro každý z dotčených základních produktů stanovena na stejně dlouhé období jako je období, na které jsou náhrady stanoveny při vývozu stejných, avšak nezpracovaných produktů.

(4)

Čl. 162 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007 stanoví, že vývozní náhrada pro produkt obsažený v určitém zboží nesmí být vyšší, než je náhrada použitelná pro tento produkt vyvážený bez dalšího zpracování.

(5)

V případě některých mléčných výrobků vyvážených ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, existuje nebezpečí, že pokud se předem stanoví vysoké sazby náhrad, může to ohrozit závazky přijaté ohledně těchto náhrad. Aby se tomuto nebezpečí předešlo, je nezbytné přijmout vhodná preventivní opatření, aniž by se tím však bránilo uzavírání dlouhodobých smluv. V případě, že jsou sazby náhrad pro tyto produkty stanoveny předem, lze těchto dvou cílů dosáhnout stanovením zvláštních sazeb.

(6)

Podle čl. 15 odst. 2 nařízení (EU) č. 578/2010 musí být pro stanovení sazby náhrad vzaty v úvahu případně podpory nebo jiná opatření s rovnocenným účinkem, která jsou použitelná ve všech členských státech v souladu s nařízením o společné organizaci zemědělských trhů, pro základní produkty uvedené v příloze I nařízení (EU) č. 578/2010 nebo na roveň postavené produkty.

(7)

Podle čl. 100 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se podpora poskytuje na odstředěné mléko vyrobené ve Unii a zpracované na kasein a kaseináty, pokud toto mléko a kasein nebo kaseináty z něho vyrobené splňují určité podmínky.

(8)

Řídící výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/28

(1)

Smlouva stanoví, že členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je v rámci Rady. V souladu se Smlouvou Evropská unie vytvořila a provádí nástroje koordinace politiky zaměřené na rozpočtovou politiku (Pakt o stabilitě a růstu) a na makrostrukturální politiky.

(2)

Smlouva stanoví, že Rada přijme hlavní zásady zaměstnanosti a hlavní směry hospodářských politik, jež slouží jako vodítka pro politiky členských států.

(3)

Lisabonská strategie zahájená v roce 2000 byla založena na uznání skutečnosti, že Unie s ohledem na celosvětovou konkurenci, technologické změny, úkoly v oblasti životního prostředí a stárnutí obyvatelstva potřebuje zvýšit zaměstnanost, produktivitu a konkurenceschopnost a zároveň posílit sociální soudržnost. Lisabonská strategie byla obnovena v roce 2005, poté co došlo k jejímu přezkumu v polovině období; z tohoto přezkumu vyplynulo, že je třeba se více zaměřit na růst a na větší počet a vyšší kvalitu pracovních míst.

(4)

Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost pomohla dosáhnout konsenzu, pokud jde o hlavní směřování hospodářských politik a politik zaměstnanosti v Unii. V rámci této strategie Rada v roce 2005 (1) přijala hlavní směry hospodářských politik a politik zaměstnanosti, které revidovala v roce 2008 (2). Těchto 24 hlavních směrů představovalo základ národních programů reforem a stanovilo klíčové makroekonomické a mikroekonomické reformní priority, jakož i priority reformy trhu práce v Unii jako celku. Ze zkušenosti však vyplývá, že priority stanovené těmito hlavními směry nebyly dostatečně jasné a jejich vzájemné vazby mohly být silnější. To omezilo jejich dopad na tvorbu vnitrostátních politik.

(5)

Finanční a hospodářská krize, která začala v roce 2008, způsobila významný úbytek pracovních míst a značný pokles potenciálního produktu a vedla k dramatickému zhoršení veřejných financí. V reakci na krizi však členským státům pomohl plán evropské hospodářské obnovy (3) částečně prostřednictvím koordinovaných fiskálních pobídek, přičemž euro působilo z hlediska makroekonomického jako stabilizační prvek. Krize tedy ukázala, že koordinace hospodářských politik na úrovni Unie může přinést významné výsledky, pokud se bude posilovat a účinně provádět. Krize rovněž zdůraznila vzájemnou provázanost ekonomik a trhů práce členských států.

(6)

Komise navrhla vytvořit pro další desetiletí novou strategii, strategii Evropa 2020 (4), která umožní Unii vyjít z krize v silnější pozici a nasměrovat její hospodářství k inteligentnějšímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění. Pět hlavních cílů, které jsou uvedeny v rámci příslušných hlavních směrů, představuje sdílené cíle, jež slouží jako vodítka pro opatření členských států – při zohlednění jejich příslušných výchozích pozic a vnitrostátního kontextu – i Unie. Členské státy by měly maximálně usilovat o dosažení vnitrostátních cílů a o odstranění překážek, jež brzdí růst.

(7)

Členské státy by měly v rámci komplexních „výstupových strategií“ přijímaných v souvislosti s krizí uskutečnit ambiciózní programy reforem, které zajistí makroekonomickou stabilitu a udržitelnost veřejných financí, zlepší konkurenceschopnost, sníží makroekonomickou nerovnováhu a posílí výkonnost trhu práce. Dočasná opatření zavedená v reakci na krizi by měla být podle potřeby ukončena koordinovaně, až bude hospodářské oživení jisté. Ukončení daňových pobídek by mělo být prováděno a koordinováno v rámci Paktu o stabilitě a růstu.

(8)

Členské státy a Unie by měly v rámci strategie Evropa 2020 provádět reformy zaměřené na „inteligentní růst“, jehož hybnou silou jsou znalosti a inovace. Tyto reformy by se měly zaměřit na zvyšování kvality vzdělávání, zajištění přístupu ke vzdělání pro všechny, zlepšování výsledků výzkumu a produktivity podniků a na další zdokonalení právní úpravy tak, aby se prosazovaly inovace a předávání znalostí v celé Unii. Měly by rovněž podporovat podnikatelskou iniciativu a napomáhat přerodu tvůrčích myšlenek v inovativní produkty, služby a postupy, které mohou vytvářet růst, kvalitní pracovní místa, územní, hospodářskou a sociální soudržnost a které mohou účinněji reagovat na evropský a celosvětový společenský vývoj. V této souvislosti má zásadní význam maximální využívání informačních a komunikačních technologií.

(9)

Politiky Unie a členských států by se měly zaměřit na „udržitelný růst“, a to i prostřednictvím jejich programů reforem. Udržitelný růst znamená oddělení hospodářského růstu od spotřebovávání zdrojů, vytvoření energeticky účinné, udržitelné a konkurenceschopné ekonomiky, která účinně využívá zdroje, spravedlivé rozdělování nákladů a výnosů a využívání vedoucího postavení Evropy v rozvoji nových postupů a technologií, včetně ekologických technologií. Členské státy a Unie by měly provádět reformy, které jsou zapotřebí ke snižování emisí skleníkových plynů a účinnému využívání zdrojů a zároveň budou napomáhat při předcházení zhoršování stavu životního prostředí a ztrátě biologické rozmanitosti. Měly by rovněž zdokonalit podnikatelské prostředí, podněcovat tvorbu „zelených pracovních míst“ a pomáhat podnikům při modernizaci jejich průmyslové základny.

(10)

Politiky Unie a programy reforem členských států by se také v neposlední řadě měly zaměřit na „růst podporující začlenění“. Růst podporující začlenění znamená vytvoření soudržné společnosti, jejíž členové jsou schopni předjímat a zvládat změny a aktivně se tak podílejí na společenském a hospodářském životě. Reformy členských států by proto měly zajistit přístup a příležitosti pro každého v průběhu života a snížit tak chudobu a sociální vyloučení prostřednictvím odstranění překážek omezujících účast na trhu práce, zejména pokud jde o ženy, starší pracovníky, mladé lidi, osoby se zdravotním postižením a legální migranty.

U všech těchto politik by měla zohlednit rovnost žen a mužů. Reformy by rovněž měly zajistit, aby z hospodářského růstu měli prospěch všichni občané a všechny regiony. Ústředním tématem programů reforem členských států by proto mělo být zajištění účinného fungování trhu práce prostřednictvím investic do úspěšných změn profesního zaměření, rozvoje vhodných dovedností, zvyšování kvality pracovních míst a boje proti segmentaci, strukturální nezaměstnanosti a neaktivitě při současném zajišťování odpovídající a udržitelné sociální ochrany a aktivního začleňování s cílem snižovat chudobu, a zároveň dodržování dohodnuté fiskální konsolidace.

(11)

Členské státy a Unie by měly především pokračovat v úsilí o další zdokonalení právního rámce, zejména pro evropské podniky, a dále toto úsilí zvyšovat. Posílením svých nástrojů inteligentní právní úpravy by členské státy a Unie měly zajistit, aby právní předpisy byly dobře strukturované, přiměřené, aby byly pravidelně přezkoumávány a nevytvářely zbytečnou zátěž. Prioritou zůstává splnění cílů snížení administrativní zátěže.

(12)

Strukturální reformy Unie a členských států mohou účinně napomáhat růstu a zaměstnanosti, jestliže posílí konkurenceschopnost Unie v celosvětové ekonomice, otevřou nové příležitosti pro vývozce z Unie a poskytnou konkurenční přístup k důležitému dovozu. Reformy by proto měly zohlednit dopady na vnější konkurenceschopnost tak, aby se posílil evropský růst a podíl na otevřených a konkurenčně spravedlivých trzích po celém světě.

(13)

Strategie Evropa 2020 se musí opírat o integrovaný soubor politik evropských a vnitrostátních politik, které by členské státy a Unie měly provádět úplně a ve stejném tempu tak, aby docházelo k přelévání pozitivních účinků koordinovaných strukturálních reforem a zajistil se soustavnější příspěvek evropských politik k cílům této strategie s ohledem na výchozí pozice jednotlivých členských států.

(14)

I když jsou tyto hlavní směry určeny členským státům a Unii, strategie Evropa 2020 by se měla provádět ve spolupráci se všemi celostátními, regionálními i místními orgány a měla by intenzivně zapojovat parlamenty, sociální partnery a zástupce občanské společnosti, kteří se budou podílet na tvorbě národních programů reforem, na jejich provádění a celkové informovanosti o strategii.

(15)

Strategie Evropa 2020 se opírá o menší soubor hlavních směrů, které nahrazují původní soubor 24 směrů a zaměřují se na otázky zaměstnanosti a hlavní otázky hospodářské politiky provázaným způsobem. Hlavní směry hospodářských politik členských států a Unie, které jsou připojeny v příloze k tomuto doporučení, jsou vnitřně propojeny s příslušnými hlavními směry politik zaměstnanosti. Dohromady tvoří „Integrované hlavní směry strategie Evropa 2020“.

(16)

Tyto nové integrované hlavní směry jsou v souladu se závěry Evropské rady. Členským státům poskytují jasná vodítka, pokud jde o definování národních programů reforem a provádění reforem s ohledem na jejich vzájemnou provázanost a v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Budou základem pro veškerá doporučení, která může Rada přijmout pro konkrétní členský stát. V případě hlavních směrů hospodářských politik budou základem pro varování na politické úrovni, která může Komise vydat, pokud nebyla přijata vhodná reakce na doporučení pro konkrétní členský stát.

(17)

Tyto hlavní směry by měly zůstat až do roku 2014 stabilní, aby bylo možné se zaměřit na jejich provádění,

1.

Členské státy a tam, kde je to vhodné, Evropská unie by měly ve svých hospodářských politikách zohlednit hlavní směry uvedené v příloze.

2.

Členské státy by měly navrhnout národní programy reforem, které budou v souladu s cíli stanovenými v Integrovaných hlavních směrech strategie Evropa 2020.

23.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/35