14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/1

(1)

Unie čelí bezprecedentním výzvám, které vyplývají ze zvýšené závislosti na dovozu energie, z nedostatku zdrojů energie a z potřeby omezit změnu klimatu a překonat hospodářskou krizi. Energetická účinnost je důležitým prostředkem, jak těmto výzvám čelit. Zlepšuje bezpečnost dodávek do Unie, neboť snižuje spotřebu primární energie a snižuje dovoz energie. Pomáhá nákladově efektivním způsobem snižovat emise skleníkových plynů, a tím zmírňovat změnu klimatu. Přechod k energeticky účinnějšímu hospodářství by měl také urychlit šíření inovativních technologických řešení a zlepšit konkurenceschopnost průmyslu v Unii, podpořit hospodářský růst a vytvářet kvalitní pracovní místa v některých odvětvích, jež s energetickou účinností souvisejí.

(2)

Závěry Evropské rady ze zasedání ve dnech 8. a 9. března 2007 zdůraznily potřebu zvýšit energetickou účinnost v Unii, a dosáhnout tak do roku 2020 cíle uspořit 20 % spotřeby primární energie v Unii oproti prognózám. Závěry Evropské rady ze zasedání dne 4. února 2011 zdůrazňují, že 20% cíl v oblasti energetické účinnosti do roku 2020, na němž se dohodla Evropská rada v červnu roku 2010, je nutné splnit, což se zatím nedaří. Prognózy z roku 2007 ukázaly spotřebu primární energie v roce 2020 ve výši 1 842 Mtoe. 20 % snížení by odpovídalo spotřebě 1 474 Mtoe v roce 2020, to znamená ve srovnání s prognózami snížení o 368 Mtoe.

(3)

Závěry Evropské rady ze dne 17. června 2010 potvrdily cíl v oblasti energetické účinnosti jako jeden z hlavních cílů nové strategie Unie pro zaměstnanost a inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění („strategie Evropa 2020“). V rámci tohoto procesu a za účelem zajištění provedení tohoto cíle na vnitrostátní úrovni se od členských států vyžaduje, aby v úzkém dialogu s Komisí stanovily vnitrostátní cíle a uvedly ve svých národních programech reforem, jak jich hodlají dosáhnout.

(4)

Sdělení Komise ze dne 10. listopadu 2010„Energie 2020“ staví energetickou účinnost do centra energetické strategie Unie pro období do roku 2020 a uvádí, že je nutná nová strategie v oblasti energetické účinnosti, která všem členským státům umožní oddělit spotřebu energie od hospodářského růstu.

(5)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 15. prosince 2010 o revizi akčního plánu energetické účinnosti vyzval Komisi, aby do revidovaného akčního plánu energetické účinnosti včlenila opatření s cílem překonat překážky bránící dosažení celkového cíle Unie v oblasti energetické účinnosti v roce 2020.

(6)

Jednou z iniciativ strategie Evropa 2020 je stěžejní iniciativa Evropa účinněji využívající zdroje, přijatá Komisí dne 26. ledna 2011. Energetická účinnost je v ní považována za důležitý prvek pro zajištění udržitelnosti využívání energetických zdrojů.

(7)

Evropská rada v závěrech ze dne 4. února 2011 uznává, že plnění cíle Unie v oblasti energetické účinnosti není uspokojivé a že je zapotřebí rozhodného přístupu zaměřeného na využití značného potenciálu pro vyšší energetickou úsporu v budovách, v dopravě a u výrobků a procesů. Tyto závěry rovněž uvádějí, že nejpozději v roce 2013 bude v oblasti energetické účinnosti proveden přezkum plnění cíle Unie a případně budou zvážena další opatření.

(8)

Dne 8. března 2011 přijala Komise sdělení o plánu energetické účinnosti 2011. Toto sdělení potvrdilo, že Unie nesměřuje k dosažení svého cíle v oblasti energetické účinnosti. Je tomu tak navzdory pokroku ve vnitrostátních politikách energetické účinnosti popsaných v prvních vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti předložených členskými státy ke splnění požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách (4). Počáteční analýza druhých akčních plánů potvrzuje, že Unie k dosažení uvedeného cíle nesměřuje. S cílem zjednat nápravu vytyčil plán energetické účinnosti 2011 řadu politik a opatření v oblasti energetické účinnosti, jež zahrnují celý energetický řetězec, včetně výroby, přenosu a distribuce energie; klíčovou úlohu veřejného sektoru v oblasti energetické účinnosti; budovy a zařízení; průmysl; a potřebu umožnit konečným zákazníkům řídit svou spotřebu energie. Souběžně byla v bílé knize o dopravě přijaté dne 28. března 2011 posuzována energetická účinnost v odvětví dopravy. Zejména iniciativa 26 bílé knihy vyzývá ke stanovení odpovídajících norem pro emise CO2 všech druhů vozidel, doplněných případně požadavky na energetickou účinnost týkajících se všech druhů pohonných systémů.

(9)

Dne 8. března 2011 Komise přijala také Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, v němž poukázala na potřebu klást z tohoto hlediska větší důraz na energetickou účinnost.

(10)

V souvislosti s tím je nezbytné aktualizovat právní rámec Unie pro energetickou účinnost směrnicí sledující celkový cíl v oblasti energetické účinnosti, jímž je 20% úspora spotřeby primární energie Unie do roku 2020 a další zvyšování energetické účinnosti po roce 2020. Za tím účelem by tato směrnice měla vytvořit společný rámec podporující energetickou účinnost v Unii a stanovit konkrétní opatření zaměřená na provádění některých návrhů obsažených v plánu energetické účinnosti 2011 a využít významného nevyužitého potenciálu úspor energie, který specifikuje.

(11)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (5), požaduje, aby Komise do roku 2012 zhodnotila pokrok dosažený Unií a jejími členskými státy při plnění cíle snížit do roku 2020 spotřebu energie o 20 % oproti prognózám, a podala o něm zprávu. Dále stanoví, že by Komise měla do 31. prosince 2012 navrhnout posílená nebo nová opatření k urychlení zvyšování energetické účinnosti s cílem pomoci členským států plnit závazky Unie na snížení emisí skleníkových plynů. Tato směrnice je reakcí na uvedený požadavek. Přispívá také k plnění cílů stanovených v Plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, zejména snižováním emisí skleníkových plynů z odvětví energetiky, a k dosažení výroby elektřiny s nulovými emisemi do roku 2050.

(12)

Využití veškerého existujícího potenciálu úspor energie vyžaduje integrovaný přístup zahrnující úspory v zásobování energií a v odvětvích konečné spotřeby. Současně by měla být posílena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií (6) a směrnice 2006/32/ES.

(13)

Bylo by žádoucí, aby byl cíl zvýšit energetickou účinnost o 20 % splněn v důsledku souhrnného provádění konkrétních vnitrostátních a evropských opatření podporujících energetickou účinnost v různých oblastech. Od členských států by mělo být vyžadováno, aby stanovily orientační vnitrostátní cíle, systémy a programy ke zvyšování energetické účinnosti. Tyto cíle a individuální úsilí každého členského státu, spolu s údaji o dosaženém pokroku by měla zhodnotit Komise, aby posoudila pravděpodobnost dosažení celkového cíle Unie a to, do jaké míry je individuální úsilí ke splnění společného cíle dostatečné. Komise by proto pomocí svého revidovaného legislativního rámce a v procesu realizace strategie Evropa 2020 měla provádění vnitrostátních programů pro energetickou účinnost pozorně sledovat. Při stanovování orientačních vnitrostátních cílů v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly mít možnost zohlednit vnitrostátní okolnosti ovlivňující spotřebu primární energie, jako jsou nevyužité nákladově efektivní možnosti úspor energie, změny v oblasti dovozu a vývozu energie, rozvoj všech obnovitelných zdrojů energie, jaderná energie, zachycování a ukládání CO2 a včasná opatření. Při provádění modelování by Komise měla modelové předpoklady a navrhované modelové výsledky včas a transparentním způsobem konzultovat s členskými státy. Je zapotřebí zlepšit modelování dopadu opatření v zájmu energetické účinnosti a modelování fondu budov a náročnosti technologií.

(14)

Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (7) se uvádí, že Kypr a Malta, vzhledem k jejich ostrovnímu a okrajovému rázu, spoléhají na letectví jako na způsob dopravy, jenž je zásadní pro jejich občany a hospodářství. V důsledku toho mají Kypr a Malta ve své hrubé konečné spotřebě energie nepřiměřeně vysoký podíl letecké dopravy, tj. více než trojnásobek průměru Společenství v roce 2005, a stávající technologická a regulační omezení tak na ně působí nepřiměřeně.

(15)

Celková výše veřejných výdajů je rovna 19 % hrubého domácího produktu Unie. Veřejný sektor proto představuje důležitou hybnou sílu pro stimulaci přeměny trhu směrem k účinnějším výrobkům, budovám a službám, jakož i k odstartování změn v chování občanů a podniků při spotřebě energie. Snižování spotřeby energie na základě opatření zaměřených na zlepšení energetické účinnosti dále může uvolnit veřejné zdroje pro jiné účely. Veřejné subjekty na vnitrostátní, regionální a místní úrovni by měly, pokud jde o energetickou účinnost, jít příkladem.

(16)

Vzhledem k tomu, že v závěrech Rady ze dne 10. června 2011 o plánu energetické účinnosti 2011 se zdůrazňuje, že na budovy připadá 40 % konečné spotřeby energie Unie, a aby byly využity příležitosti pro růst a zaměstnanost v odvětví řemesel a stavebnictví, jakož i v oblasti produkce stavebních výrobků a při výkonu činností v oborech, jako jsou architektura, poradenství a inženýrské služby, měly by členské státy za účelem uvolnění investic do renovace obytných a komerčních budov přijmout dlouhodobou strategii na období po roce 2020 zaměřenou na snížení energetické náročnosti fondu budov. Tato strategie by se měla zabývat nákladově efektivními rozsáhlými renovacemi, jejichž výsledkem je rekonstrukce, která vede k významnému snížení dodávané energie i konečné energetické spotřeby budovy ve srovnání s úrovní spotřeby před renovací, a tím k velmi nízké energetické náročnosti. Tyto rozsáhlé renovace by se rovněž mohly provádět v několika fázích.

(17)

Je nutné zrychlit renovaci budov, neboť stávající fond budov představuje odvětví s největším potenciálem pro úspory energie. Budovy mají navíc zásadní význam pro dosažení cíle Unie snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % ve srovnání s rokem 1990. Budovy ve vlastnictví veřejných subjektů tvoří značnou část fondu budov a jsou velmi dobře viditelné ve veřejném životě. Je proto vhodné stanovit roční podíl renovace budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí na území členského státu s cílem snížit jejich energetickou náročnost. Podílem renovací by neměly být dotčeny povinnosti týkající se budov s téměř nulovou spotřebou energie stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (8). Povinnost renovovat budovy ústředních vládních institucí stanovená touto směrnicí doplňuje uvedenou směrnici, která vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby u stávajících budov, kde probíhá větší renovace, byla snížena jejich energetická náročnost tak, aby splňovaly požadavky minimální energetické náročnosti. Členské státy by měly mít možnost přijmout alternativní nákladově efektivní opatření, aby dosáhly rovnocenného snížení energetické náročnosti budov, které jsou vlastněny jejich ústředními vládními institucemi. Povinnost renovovat podlahovou plochu budov ústředních vládních institucí by se měla vztahovat na správní útvary, které jsou příslušné pro celé území členského státu. Pokud v daném členském státě a pro danou pravomoc neexistuje správní útvar příslušný pro celé území, měla by se tato povinnost vztahovat na ty správní útvary, jejichž pravomoci dohromady pokrývají celé území státu.

(18)

Některé obce a další veřejné subjekty v členských státech již zavedly integrované přístupy k úsporám energie a zásobování energií, například pomocí akčních plánů pro udržitelnou energetiku, jako jsou plány vypracované v rámci iniciativy Pakt starostů a primátorů, a integrované přístupy k městům, které přesahují rámec individuálních zásahů do budov nebo druhů dopravy. Členské státy by měly podpořit obce a jiné veřejné subjekty v přijímání integrovaných a udržitelných plánů energetické účinnosti s jasnými cíli, zapojit občany do jejich vypracování a provádění a přiměřeně je informovat o jejich obsahu a pokroku při dosahování cílů. Takové plány mohou přinést značné úspory energie, zejména jsou-li prováděny prostřednictvím systémů hospodaření s energií, jež umožní příslušným veřejným subjektům lépe řídit svou spotřebu energie. Měla by být podporována výměna zkušeností mezi velkými i malými městy a dalšími veřejnými subjekty se zřetelem na zkušenosti s větší mírou inovace.

(19)

Pokud jde o nákup určitých výrobků a služeb a o nákup a nájem budov, měly by ústřední vládní instituce, které uzavírají smlouvy o veřejných pracích, dodávkách nebo službách, jít příkladem a při rozhodování o nákupech vycházet z energetické účinnosti. To by mělo platit pro správní útvary, které jsou příslušné pro celé území členského státu. Pokud v daném členském státě a pro danou pravomoc neexistuje správní útvar příslušný pro celé území, měla by se tato povinnost vztahovat na ty správní útvary, jejichž pravomoci dohromady pokrývají celé území státu. Neměla by tím však být dotčena ustanovení směrnic Unie týkajících se veřejných zakázek. V případě nákupu výrobků, na něž se nevztahují požadavky této směrnice týkající se energetické účinnosti, by členské státy měly vybízet veřejné subjekty, aby při nákupu zohledňovaly energetickou účinnost.

(20)

Posouzení možnosti zavést na úrovni Unie systém „bílých certifikátů“ ukázalo, že za současné situace by si takový systém vyžádal příliš vysoké administrativní náklady a že existuje riziko, že úspory energie by se soustředily do několika členských států a nebyly by zaváděny v celé Unii. Cíle takového systému na úrovni Unie by bylo možné, alespoň v této fázi, lépe dosáhnout pomocí vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti pro energetické podniky nebo jiných alternativních politických opatření, která povedou k dosažení stejného objemu úspor energie. Je vhodné, aby míra ambicióznosti takových systémů byla zakotvena ve společném rámci na úrovni Unie a současně poskytovala členským státům značnou flexibilitu, aby mohly plně zohlednit vnitrostátní organizaci účastníků na trhu, konkrétní podmínky odvětví energetiky a návyky konečných zákazníků. Společný rámec by měl poskytnout energetickým podnikům možnost nabízet energetické služby všem konečným zákazníkům, nejen těm, kterým prodávají energii. To posiluje hospodářskou soutěž na trhu s energií, protože energetické podniky mohou rozšířit svou nabídku o poskytování doplňkových energetických služeb. Společný rámec by měl členským státům umožnit, aby do svých vnitrostátních systémů začlenily požadavky, jež sledují sociální cíle, zejména aby bylo možné zajistit, že přístup k výhodám vyplývajícím z vyšší energetické účinnosti budou mít i zranitelní zákazníci. Členské státy by měly na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určit, kteří distributoři energie nebo maloobchodní prodejci energie by měli mít povinnost splnit cíl úspor energie u konečného uživatele stanovený touto směrnicí.

S cílem předejít nepřiměřené administrativní zátěži by členské státy zejména měly mít možnost neukládat tuto povinnost malým distributorům energie, malým maloobchodním prodejcům energie a malým energetickým odvětvím. Sdělení Komise ze dne 25. června 2008 stanoví zásady, které by členské státy, jež se rozhodnou této možnosti nevyužít, měly zohlednit. Coby formu podpory vnitrostátních iniciativ v oblasti energetické účinnosti by strany povinné podle vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti mohly plnit své povinnosti tak, že by každoročně přispívaly do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost částkou rovnající se investicím vyžadovaným podle daného systému.

(21)

Vzhledem k všeobecné nutnosti obnovit udržitelnost veřejných financí a konsolidovat rozpočty by měla být při provádění konkrétních opatření spadajících do oblasti působnosti této směrnice na úrovni členských států věnována náležitá pozornost tomu, aby opatření v zájmu energetické účinnosti byla uskutečňována nákladově efektivním způsobem na základě přiměřené úrovně analýzy a hodnocení.

(22)

Požadavek dosáhnout úspor objemu ročního prodeje energie konečným zákazníkům oproti předpokládanému prodeji energie nepředstavuje omezení prodeje ani spotřeby energie. Členským státům by při výpočtu objemu prodeje energie konečným zákazníkům mělo být umožněno zcela nebo zčásti vyloučit objem prodeje energie použité při průmyslových činnostech uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (9), neboť je všeobecně přijímáno, že některá odvětví či pododvětví mohou být v rámci těchto činností vystavena značnému riziku úniku uhlíku. Je vhodné, aby si členské státy byly vědomy nákladů na systémy, aby mohly přesně posoudit náklady opatření.

(23)

Aniž jsou dotčeny požadavky článku 7 a za účelem omezení administrativní zátěže, mohou jednotlivé členské státy sloučit veškerá dílčí koncepční opatření k provedení článku 7 do jednoho souhrnného vnitrostátního programu energetické účinnosti.

(24)

Aby bylo možné využít potenciálu úspor energie v určitých segmentech trhu, kde obecně nejsou komerčně nabízeny energetické audity (například v malých a středních podnicích), měly by členské státy vypracovat programy, které podpoří provádění energetických auditů v malých a středních podnicích. Energetické audity by měly být pro velké podniky povinné a pravidelné, neboť úspory energie mohou být značné. Energetické audity by měly zohledňovat příslušné evropské nebo mezinárodní normy, jako například EN ISO 50001 (systémy managementu hospodaření s energií) nebo chystanou normu EN 16247-1 (energetické audity) nebo normu EN ISO 14000 (systémy environmnentálního managementu), zahrnuje-li systém energetický audit, čímž by byly rovněž v souladu s přílohou VI této směrnice, neboť tato ustanovení nepřekračují požadavky uvedených příslušných norem. V současné době se pracuje na zvláštní evropské normě pro energetické audity.

(25)

V případě, že energetické audity provádějí vnitropodnikoví odborníci, zajištění nezbytné nezávislosti by vyžadovalo, aby se tito odborníci přímo nezabývali činností, která je předmětem auditu.

(26)

Při stanovování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by měl být zohledněn prospěch a úspory získané při širokém využití nákladově efektivních technologických inovací, například inteligentních měřičů. Pokud byly nainstalovány inteligentní měřiče, společnosti by jich neměly využívat k neodůvodněnému zpětnému účtování.

(27)

V případě elektrické energie a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (10), pokud se zavádění inteligentních měřicích přístrojů vyhodnotí pozitivně, mělo by být do roku 2020 inteligentními měřicími systémy vybaveno alespoň 80 % spotřebitelů. V případě zemního plynu a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (11), pokud se zavádění inteligentních měřicích systémů vyhodnotí pozitivně, členské státy nebo jakýkoli příslušný orgán, který členské státy určí, by měly připravit harmonogram pro zavedení inteligentních měřicích systémů.

(28)

Použití individuálních měřičů nebo indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění je vhodné k měření individuální spotřeby v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním, pokud mají koneční zákazníci možnost regulovat vlastní individuální spotřebu. Jejich použití má tedy smysl pouze v budovách, kde jsou radiátory vybaveny termostatickými ventily.

(29)

V některých budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním by bylo použití přesných individuálních měřičů tepla technicky složité a nákladné vzhledem k tomu, že horká voda používaná k vytápění vstupuje do bytů a vystupuje z nich na několika místech. Lze předpokládat, že individuální měření spotřeby tepla v budovách s více bytovými jednotkami je přesto technicky možné, pokud by instalace individuálních měřičů nevyžadovala výměnu stávajícího vnitřního systému potrubí pro vytápění horkou vodou v budově. V takových budovách lze pak měření individuální spotřeby tepla provádět pomocí indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění nainstalovaných na každém radiátoru.

(30)

Směrnice 2006/32/ES požaduje, aby členské státy zajistily, aby koneční zákazníci byli vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie a skutečnou dobu její spotřeby. Tento požadavek je ve většině případů omezen podmínkou, že by to mělo být technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie. Při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy ve smyslu směrnice 2010/31/EU by však tyto měřiče měly být poskytovány vždy. Směrnice 2006/32/ES rovněž požaduje, aby bylo dostatečně často poskytováno jasné vyúčtování na základě skutečné spotřeby, aby zákazníci mohli svou spotřebu energie regulovat.

(31)

Směrnice 2009/72/ES a 2009/73/ES požadují, aby členské státy zajistily zavedení inteligentních měřicích systémů, které podpoří aktivní účast spotřebitelů na trzích s dodávkami elektřiny a plynu. V případě elektrické energie, pokud se zavádění inteligentních měřicích přístrojů vyhodnotí pozitivně, má být do roku 2020 inteligentními měřicími systémy vybaveno alespoň 80 % spotřebitelů. V případě zemního plynu není stanovena lhůta, ale je požadována příprava harmonogramu. Uvedené směrnice rovněž stanoví, že koneční zákazníci musí být řádně informováni o skutečné spotřebě elektřiny či plynu a nákladech na ně, a to dostatečně často, aby mohli regulovat svou spotřebu energie.

(32)

Dopad ustanovení týkajících se měření a vyúčtování podle směrnic 2006/32/ES, 2009/72/ES a 2009/73/ES na úspory energie je omezený. V mnohých částech Unie tato ustanovení nevedla k tomu, aby zákazníci dostávali aktuální informace o spotřebě energie nebo vyúčtování založené na skutečné spotřebě v takových intervalech, které jsou – jak ukazují studie – potřebné, aby zákazníkům umožnily regulovat jejich spotřebu energie. V oblasti vytápění a teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami vedlo nedostatečně přesné vymezení těchto ustanovení rovněž k četným stížnostem občanů.

(33)

V zájmu posílení postavení konečných zákazníků, pokud jde o přístup k informacím týkajícím se měření a vyúčtování jejich individuální spotřeby energie, a s ohledem na příležitosti spojené s procesem zavádění inteligentních měřicích systémů a zavádění inteligentních měřičů v členských státech, je důležité, aby se zlepšila srozumitelnost požadavků právních předpisů Unie v této oblasti. To by mělo pomoci snížit náklady na zavádění inteligentních měřicích systémů vybavených funkcemi zvyšujícími úspory energie a napomoci rozvoji trhů s energetickými službami a pro řízení poptávky. Zavedení inteligentních měřicích systémů umožní časté provádění vyúčtování založeného na skutečné spotřebě. Je ovšem také třeba upřesnit požadavky na přístup k informacím a na spravedlivé a přesné vyúčtování založené na skutečné spotřebě v případech, kdy inteligentní měřiče nebudou před rokem 2020 k dispozici, a to i ve vztahu k měření a vyúčtování individuální spotřeby, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou vodu v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým vytápěním nebo chlazením nebo s vlastním společným systémem vytápění umístěným v těchto budovách.

(34)

Při navrhování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by členské státy měly náležitě zohlednit potřebu zajištění správného fungování vnitřního trhu a jednotného uplatňování acquis v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie.

(35)

Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny a dálkové vytápění a chlazení mají značný potenciál z hlediska úspory primární energie, který je v Unii z velké části nevyužitý. Členské státy by měly provést komplexní posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a dálkového vytápění a chlazení. Tato posouzení by měla být na žádost Komise aktualizována, aby investorům poskytovala informace týkající se vnitrostátních plánů rozvoje a přispěla ke stabilnímu prostředí podporujícímu investice. Nová zařízení na výrobu elektřiny a stávající zařízení, která procházejí podstatnou rekonstrukcí nebo jim jsou obnovována povolení či licence, by měla být – za předpokladu provedení analýzy nákladů a přínosů, z níž vyplývá čistý přínos – vybavena vysoce účinnými kogeneračními jednotkami umožňujícími zpětné získávání odpadního tepla pocházejícího z výroby elektřiny. Toto odpadní teplo by pak mohlo být dopravováno do místa potřeby sítěmi dálkového vytápění. Případy, které vyžadují uplatnění kritérií pro vydání povolení, budou obecně ty, které rovněž vyžadují povolení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (12) a povolení podle směrnice 2009/72/ES.

(36)

Jaderné elektrárny nebo zařízení na výrobu elektřiny, u nichž se plánuje využití geologického ukládání povoleného podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého (13), může být vhodné umístit do lokalit, kde není nákladově efektivní zpětné získávání odpadního tepla prostřednictvím vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo dodávkami do sítě dálkového vytápění nebo chlazení. Členské státy by proto měly mít možnost osvobodit tato zařízení od povinnosti provádět analýzu nákladů a přínosů za účelem jejich vybavení zařízením umožňujícím zpětné získávání odpadního tepla pomocí vysoce účinné kogenerační jednotky. Od požadavku, aby také poskytovala teplo, by rovněž mělo být možné osvobodit zařízení na výrobu elektřiny s provozem v době špičkového zatížení a záložní zařízení na výrobu elektřiny, jejichž provoz je plánován na úrovni nižší než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let.

(37)

V zájmu podpory decentralizované výroby energie je vhodné, aby členské státy podněcovaly k zavádění opatření a postupů na podporu zařízení kombinované výroby tepla a elektřiny s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nižším než 20 MW.

(38)

Vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny by měla být definována úsporami energie dosaženými kombinovanou výrobou namísto oddělené výroby tepla a elektřiny. Definicemi kombinované výroby tepla a elektřiny a vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny používanými v právních předpisech Unie by nemělo být dotčeno používání odlišných definic ve vnitrostátních právních předpisech vydaných pro jiné účely, než jsou účely uvedené v dotyčných právních předpisech Unie. S cílem maximalizovat úspory energie a předejít nevyužití příležitostí k úsporám energie je třeba věnovat největší pozornost provozním podmínkám kogeneračních jednotek.

(39)

Ke zvýšení transparentnosti z hlediska konečného zákazníka, aby si mohl vybrat mezi elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny a elektřinou vyráběnou pomocí jiných technologií, by měl být původ vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny zaručen na základě harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti. Systémy záruky původu samy o sobě nezakládají právo na podporu z vnitrostátních mechanismů podpory. Je důležité, aby na všechny formy elektřiny vyrobené vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny mohly být vydávány záruky původu. Záruky původu by měly být odlišné od výměnných certifikátů.

(40)

Je třeba brát v úvahu konkrétní strukturu odvětví kombinované výroby tepla a elektřiny a dálkového vytápění a chlazení, která zahrnuje mnoho malých a středních výrobců, a to zejména při přezkumu správních postupů pro udělování povolení k výstavbě nové kapacity pro kombinovanou výrobu nebo s ní spojených sítí, podle zásady „zelenou malým a středním podnikům“.

(41)

Většinu podniků v Unii tvoří malé a střední podniky. Pro Unii představují obrovský potenciál úspor energie. Aby se jim pomohlo se zaváděním opatření v zájmu energetické účinnosti, měly by členské státy vytvořit příznivý rámec zaměřený na poskytování technické pomoci a cílených informací malým a středním podnikům.

(42)

Směrnice 2010/75/EU zahrnuje energetickou účinnost mezi kritéria pro určení nejlepších dostupných technik, které by měly sloužit jako zásady pro stanovení podmínek povolení pro zařízení v oblasti její působnosti, včetně spalovacích zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 50 MW nebo více. Tato směrnice však dává členským státům možnost nevztahovat požadavky týkající se energetické účinnosti na spalovací jednotky nebo jiné jednotky produkující emise oxidu uhličitého na místě, kde se nacházejí, v případě činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES. Členské státy by mohly zahrnout informace o hodnotách energetické účinnosti do zpráv podávaných podle směrnice 2010/75/EU.

(43)

Členské státy by na základě objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií měly stanovit pravidla pro hrazení a sdílení nákladů spojených s připojením k síti a posílením distribuční soustavy a technickými přizpůsobeními, která jsou nezbytná pro integraci nových výrobců elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, s přihlédnutím k pokynům a kodexům vypracovaným v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (14) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám (15). Výrobcům elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny by mělo být umožněno vypsat veřejnou soutěž na práce související s připojením. Měl by být usnadněn přístup elektřiny vyráběné vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, zvláště kogeneračním jednotkám malého výkonu a mikrokogeneračním jednotkám, k rozvodné síti. Členské státy mohou uložit povinnosti veřejné služby, a to i ve vztahu k energetické účinnosti, podnikům působícím v elektroenergetice v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72/ES a podnikům působícím v odvětví zemního plynu v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/73/ES.

(44)

Reakce na poptávku je důležitým nástrojem ke zvýšení energetické účinnosti, neboť významným způsobem zvyšuje možnost, že zákazníci nebo jimi jmenované třetí strany přijmou opatření na základě informací o spotřebě a vyúčtování, a tak zajišťuje mechanismus pro snižování či přesouvání spotřeby vedoucí k úsporám energie jak při konečné spotřebě, tak optimálnějším využíváním sítí a výrobních zařízení při výrobě, přenosu a distribuci energie.

(45)

Reakce na poptávku může být založena na reakcích konečných zákazníků na cenové signály či na systémech automatizace budov. Měly by se zlepšit podmínky umožňující reakci na poptávku a přístup k této reakci, a to i pro malé konečné zákazníky. Z toho důvodu a s ohledem na pokračující zavádění inteligentních sítí by členské státy měly zajistit, aby vnitrostátní energetické regulační orgány byly schopné zajistit, aby sazby a regulační opatření týkající se sítí obsahovaly pobídky ke zvýšení energetické účinnosti a podporovaly dynamickou tvorbu cen v rámci opatření reagujících na poptávku konečných zákazníků. Měly by být rozvíjeny možnosti začlenění na trh a stejné možnosti přístupu na trh pro zdroje na straně spotřebitelů (zatížení na straně dodavatelů a spotřebitelů) jako na straně výrobců. Členské státy by navíc měly zajistit, aby vnitrostátní energetické regulační orgány přijaly integrovaný přístup zahrnující potenciální úspory v odvětvích zásobování energií a konečné spotřeby.

(46)

Měl by být k dispozici dostatečný počet spolehlivých profesionálů specializovaných na oblast energetické účinnosti, aby se zajistilo efektivní a včasné provádění této směrnice, například pokud jde o soulad s požadavky na provádění energetických auditů a zavádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti. Členské státy by proto měly zavést systémy certifikace pro poskytovatele energetických služeb, energetické audity a další opatření ke zvyšování energetické účinnosti.

(47)

Je nezbytné pokračovat v rozvoji trhu energetických služeb, aby byla zajištěna dostupnost jak na straně poptávky, tak na straně nabídky energetických služeb. Tomu může napomoci transparentnost, například v podobě seznamů poskytovatelů energetických služeb. Poptávku mohou stimulovat také vzorové smlouvy, výměna osvědčených postupů a pokyny, zejména pro uzavírání smluv o energetických službách. Stejně jako u jiných forem finančních ujednání s třetí stranou, také ve smlouvě o energetických službách se příjemce energetické služby vyhne investičním výdajům tím, že využije část finanční hodnoty úspory energie k tomu, aby uhradil investice vynaložené zcela nebo částečně třetí stranou.

(48)

Je třeba identifikovat a odstranit regulatorní i neregulatorní překážky bránící využívání smluv o energetických službách a dalších finančních ujednání s třetí stranou zaměřených na úspory energie. Mezi tyto překážky patří účetní pravidla a postupy, jež brání tomu, aby se kapitálové investice a roční finanční úspory plynoucí z opatření ke zvýšení energetické účinnosti přiměřeně odrážely v účetnictví po celou dobu trvání investice. Na vnitrostátní úrovni by měly být řešeny také překážky bránící renovaci stávajícího fondu budov založené na rozdělení pobídek mezi jednotlivé dotčené aktéry.

(49)

Členské státy a regiony by měly být podporovány v tom, aby plně využívaly strukturálních fondů a Fondu soudržnosti ke stimulaci investic do opatření ke zvyšování energetické účinnosti. Investice do energetické účinnosti mohou přispívat k hospodářskému růstu, zaměstnanosti, inovacím a ke snížení energetické chudoby v domácnostech, a mají proto pozitivní dopad na hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Možnými oblastmi pro financování jsou například opatření v zájmu energetické účinnosti veřejných budov a bydlení a zajišťování nových dovedností, jež podpoří zaměstnanost v odvětví energetické účinnosti.

(50)

Za účelem prosazování cílů této směrnice by členské státy měly vybízet k využívání finančních mechanismů. Tyto finanční mechanismy mohou zahrnovat finanční příspěvky a pokuty za neplnění některých ustanovení této směrnice; zdroje vyčleněné na energetickou účinnost podle čl. 10 odst. 3 směrnice 2003/87/ES; zdroje vyčleněné na energetickou účinnost ve víceletém finančním rámci, zejména ve Fondu soudržnosti, ve strukturálních fondech a fondu pro rozvoj venkova, a v evropských finančních nástrojích vytvořených pro tyto účely, jako je například Evropský fond pro energetickou účinnost.

(51)

Finanční mechanismy by případně mohly být založeny na zdrojích vyčleněných na energetickou účinnost z projektových dluhopisů Unie; zdrojích vyčleněných na energetickou účinnost z prostředků Evropské investiční banky a dalších evropských finančních institucí, zejména Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Rozvojové banky Rady Evropy; zdrojích získaných pákovým efektem ve finančních institucích; vnitrostátních zdrojích získaných též vytvořením regulačních a fiskálních rámců stimulujících provádění iniciativ a programů v oblasti energetické účinnosti; a příjmech z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí č. 406/2009/ES.

(52)

Finanční mechanismy zejména mohou využívat uvedené příspěvky, zdroje a příjmy k umožnění a stimulaci soukromých kapitálových investic, zejména k přilákání institucionálních investorů, a při tom využívat kritéria, jež zajistí dosažení environmentálních a sociálních cílů v případě poskytnutých prostředků; využívat inovativních finančních mechanismů (např. záruk na úvěry pro soukromý kapitál, záruk na úvěry podporující uzavírání smluv o energetických službách, grantů, zvýhodněných půjček a specializovaných úvěrových rámců, systémů financování třetí stranou), které snižují rizika projektů v oblasti energetické účinnosti a umožní nákladově efektivní renovace i v domácnostech s nízkými nebo středními příjmy; být napojené na programy nebo agentury, které budou soustřeďovat projekty zaměřené na úspory energie a posuzovat jejich kvalitu, poskytovat technickou pomoc, podporovat trh s energetickými službami a pomáhat s vytvářením poptávky spotřebitelů po těchto službách.

(53)

Finanční mechanismy také mohou poskytovat náležité zdroje na podporu školících a certifikačních programů, které slouží ke zlepšování a akreditaci dovedností v oblasti energetické účinnosti; poskytovat prostředky na výzkum a demonstrace v oblasti jednotek malého výkonu a mikrogeneračních jednotek pro výrobu energie a na urychlení jejich zavádění a optimalizaci připojování těchto jednotek do sítě; být napojené na programy zaměřené na provádění činností na podporu energetické účinnosti ve všech obydlích s cílem předcházet energetické chudobě a povzbuzovat majitele bytového fondu pronajímající obydlí, aby co nejvýše zvýšili energetickou účinnost svého majetku; poskytovat náležité zdroje na podporu sociálního dialogu a tvorbu standardů majících za cíl zvýšení energetické účinnosti a zajištění dobrých pracovních podmínek a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(54)

S cílem zajistit praktický účinek cílů snižování energetické náročnosti budov veřejných subjektů by měly být využívány dostupné finanční nástroje a inovativní finanční mechanismy Unie. V tomto ohledu mohou členské státy při vytváření těchto mechanismů na nepovinném základě využít příjmy z ročních emisních přídělů podle rozhodnutí č. 406/2009/ES a zohlednit přitom vnitrostátní rozpočtové předpisy.

(55)

Aby zůstaly zachovány pobídky v systému pro obchodování s emisemi, které odměňují investice do nízkouhlíkových technologií a připravují odvětví zapojená do tohoto systému na inovace potřebné v budoucnu, bude Komise při provádění 20% cíle v oblasti energetické účinnosti muset sledovat dopad nových opatření na směrnici 2003/87/ES o vytvoření systému Unie pro obchodování s emisemi. Bude muset sledovat dopad na ta odvětví průmyslu, v nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, stanovená rozhodnutím Komise 2010/2/EU ze dne 24. prosince 2009, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku (16), aby zajistila, že ustanovení této směrnice podporují rozvoj těchto odvětví a že mu nebrání.

(56)

Směrnice 2006/32/ES požaduje, aby členské státy přijaly celkový vnitrostátní orientační cíl úspor energie ve výši 9 % do roku 2016, dosažitelný díky energetickým službám a jiným opatřením ke zvýšení energetické účinnosti, a usilovaly o jeho splnění. Uvedená směrnice stanoví, že druhý plán energetické účinnosti přijatý členskými státy bude případně tam, kde je to vhodné nebo nutné, následován návrhy dalších opatření předloženými Komisí, včetně prodloužení doby platnosti cílů. Pokud zpráva dospěje k závěru, že nebyl učiněn dostatečný pokrok k dosažení vnitrostátních orientačních cílů stanovených uvedenou směrnicí, mají se návrhy dalších opatření zaměřit na úroveň a povahu těchto cílů. Z posouzení dopadů doprovázejícího tuto směrnici vyplývá, že členské státy směřují k dosažení 9% cíle, který je podstatně méně ambiciózní než následně přijatý cíl 20% úspory energie do roku 2020, a proto není nutné se úrovní těchto cílů zabývat.

(57)

Program Inteligentní energie – Evropa zavedený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013) (17), napomáhá vytváření prostředí umožňujícího náležité provádění politik Unie v oblasti udržitelné energetiky tím, že odstraňuje tržní překážky, například nedostatečnou informovanost a kapacitu účastníků trhu a institucí, vnitrostátní technické či administrativní překážky řádného fungování vnitřního trhu s energií nebo nedostatečně rozvinuté trhy práce, s cílem vyrovnat se s výzvou nízkouhlíkového hospodářství. Většina z těchto překážek stále ještě existuje.

(58)

V zájmu využití značného potenciálu úspor energie u výrobků spojených se spotřebou energie by se mělo zrychlit a rozšířit provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (18) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (19). Přednost by měly mít výrobky nabízející největší potenciál úspor energie, určené v rámci pracovního plánu v oblasti ekodesignu nebo případně na základě revize stávajících opatření.

(59)

Za účelem vyjasnění podmínek, za nichž mohou členské státy při dodržení směrnice 2009/125/ES a jejích prováděcích opatření stanovit požadavky na energetickou účinnost podle směrnice 2010/31/EU, by směrnice 2009/125/ES měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(60)

Jelikož cíle této směrnice, totiž dosažení 20 % cíle Unie v oblasti energetické účinnosti do roku 2020 a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické účinnosti v období po roce 2020, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států bez přijetí dalších opatření v zájmu energetické účinnosti, ale může jej být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(61)

Za účelem umožnit přizpůsobení technickému pokroku a změnám v distribuci energetických zdrojů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o přezkum harmonizovaných referenčních hodnot účinnosti stanovených na základě směrnice 2004/8/ES a o hodnoty, metody výpočtu, standardní koeficient primární energie a požadavky uvedené v přílohách této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(62)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (20).

(63)

Veškerá normativní ustanovení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES by měla být zrušena s výjimkou čl. 4 odst. 1 až 4 a příloh I, III a IV směrnice 2006/32/ES. Tato ustanovení by se měla používat až do lhůty stanovené pro dosažení 9% cíle. Zrušena by měla být rovněž ustanovení čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2010/30/EU, jež členským státům ukládají povinnost pouze se snažit pořizovat výrobky, které patří do třídy s nejvyšší energetickou účinností.

(64)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezit na ustanovení, která ve srovnání se směrnicemi 2004/8/ES a 2006/32/ES představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z uvedených směrnic.

(65)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES ve vnitrostátním právu.

(66)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

1)

„energií“ všechny formy energetických produktů, paliva, teplo, obnovitelné zdroje energie, elektřina nebo jakákoliv jiná forma energie, jak jsou definovány v čl. 2 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice (21);

2)

„spotřebou primární energie“ hrubá domácí spotřeba, vyjma neenergetických účelů;

3)

„konečnou spotřebou energie“ veškerá energie dodávaná odvětvím průmyslu, dopravy, služeb, zemědělství a domácnostem. Tato spotřeba nezahrnuje dodávky do odvětví přeměny energie a odvětví energetiky;

4)

„energetickou účinností“ poměr výstupu ve formě výkonu, služby, zboží nebo energie k množství vstupní energie;

5)

„úsporami energie“ množství ušetřené energie určené měřením nebo odhadem spotřeby před provedením jednoho či více opatření ke zvýšení energetické účinnosti a po něm, při zajištění normalizace vnějších podmínek, které spotřebu energie ovlivňují;

6)

„zvýšením energetické účinnosti“ nárůst energetické účinnosti v důsledku technologických či ekonomických změn nebo v důsledku změn v lidském chování;

7)

„energetickou službou“ fyzický přínos, užitek nebo prospěch získané kombinací energie s energeticky účinnými technologiemi nebo činnostmi, které mohou zahrnovat provozní činnosti, údržbu a kontrolu nezbytnou pro dodání služby, jež je dodávána na základě smlouvy a u níž bylo prokázáno, že za normálních okolností vede k ověřitelnému a měřitelnému či odhadnutelnému zvýšení energetické účinnosti nebo k úsporám primární energie;

8)

„veřejnými subjekty“„veřejní zadavatelé“ podle definice ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (22);

9)

„ústředními vládními institucemi“ veškeré správní útvary, jejichž pravomoci se vztahují na celé území členského státu;

10)

„celkovou užitnou podlahovou plochou“ podlahová plocha budovy nebo části budovy, v níž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí;

11)

„systémem hospodaření s energií“ soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících prvků plánu, který stanoví cíl v oblasti energetické účinnosti a strategii k dosažení tohoto cíle;

12)

„evropskou normou“ norma přijatá Evropským výborem pro normalizaci, Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice nebo Evropským ústavem pro telekomunikační normy a zpřístupněná veřejnosti;

13)

„mezinárodní normou“ norma přijatá Mezinárodní organizací pro normalizaci a zpřístupněná veřejnosti;

14)

„povinnou stranou“ distributor energie nebo maloobchodní prodejce energie, na kterého se vztahují vnitrostátní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti podle článku 7;

15)

„pověřenou stranou“ právnická osoba pověřená vládou nebo jiným veřejným subjektem vytvořením, řízením nebo provozem finančního systému jménem vlády nebo jiného veřejného subjektu;

16)

„zúčastněnou stranou“ podnik nebo veřejný subjekt, který se zavázal splnit určité cíle podle dobrovolné dohody, nebo na který se vztahuje vnitrostátní regulační politický nástroj;

17)

„prováděcím veřejným orgánem“ veřejnoprávní subjekt, který odpovídá za provádění nebo monitorování zdanění energie a emisí CO2, finanční systémy a nástroje, daňové pobídky, standardy a normy, označování energetické účinnosti štítky, odbornou přípravu a vzdělávání;

18)

„politickým opatřením“ regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti;

19)

„individuálním opatřením“ opatření, jehož výsledkem je ověřitelné a měřitelné nebo odhadnutelné zvýšení energetické účinnosti a které je přijato v důsledku politického opatření;

20)

„distributorem energie“ fyzická nebo právnická osoba, včetně provozovatelů distribučního systému, jež odpovídá za přepravu energie s ohledem na její dodání konečným zákazníkům nebo distribučním místům, která energii konečným zákazníkům prodávají;

21)

„provozovatelem distribuční soustavy“„provozovatel distribuční soustavy“ podle definice ve směrnici 2009/72/ES a ve směrnici 2009/73/ES;

22)

„maloobchodním prodejcem energie“ fyzická nebo právnická osoba, která se zabývá prodejem energie konečným zákazníkům;

23)

„konečným zákazníkem“ fyzická nebo právnická osoba, jež nakupuje energii pro své vlastní konečné využití;

24)

„poskytovatelem energetických služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která dodává energetické služby nebo provádí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení konečného zákazníka či v rámci jeho budovy;

25)

„energetickým auditem“ systematický postup za účelem získání dostatečných znalostí o stávajícím profilu energetické spotřeby určité budovy či skupiny budov, průmyslového nebo obchodního provozu nebo zařízení a soukromé nebo veřejné služby, který identifikuje a kvantifikuje možnosti nákladově efektivních úspor energie a podává zprávy o zjištěních;

26)

„malými a středními podniky“ podniky podle definice v hlavě I přílohy doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (23); kategorie mikropodniků, malých a středních podniků je složena z podniků, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR, nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR;

27)

„smlouvou o energetických službách“ smluvní ujednání mezi příjemcem a poskytovatelem o opatření ke zvýšení energetické účinnosti, ověřované a kontrolované během celého trvání smlouvy, kdy jsou investice (dílo, dodávka nebo služba) do tohoto opatření placeny ve vztahu ke smluvně stanovené míře zvýšení energetické účinnosti nebo k jinému dohodnutému kritériu energetické náročnosti, například finančním úsporám;

28)

„inteligentním měřicím systémem“ elektronický systém, který může měřit spotřebu energie, přičemž oproti běžnému měřiči poskytuje více informací, a může přenášet a přijímat údaje za použití určité formy elektronické komunikace;

29)

„provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy“„provozovatel přenosové soustavy“ podle definice ve směrnici 2009/72/ES a „provozovatel přepravní soustavy“ podle definice ve směrnici 2009/73/ES;

30)

„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektrické nebo mechanické energie v jednom procesu;

31)

„ekonomicky odůvodněnou poptávkou“ poptávka, která nepřekračuje potřeby tepla nebo chlazení a která by byla za tržních podmínek jinak uspokojována jinými procesy výroby energie než kombinovanou výrobou tepla a elektřiny;

32)

„užitečným teplem“ teplo vyrobené v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny k uspokojování ekonomicky odůvodněné poptávky po vytápění a chlazení;

33)

„elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny“ elektřina vyrobená v procesu spojeném s výrobou užitečného tepla a vypočtená podle metodiky stanovené v příloze I;

34)

„vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ kombinovaná výroba tepla a elektřiny splňující kritéria stanovená v příloze II;

35)

„celkovou účinností“ roční objem výroby elektrické a mechanické energie a užitečného tepla dělený spotřebou paliva použitého k výrobě tepla v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny a hrubé výroby elektrické a mechanické energie;

36)

„poměrem elektřiny a tepla“ poměr mezi elektřinou z kombinované výroby tepla a elektřiny a užitečným teplem při plném kombinovaném režimu na základě provozních dat konkrétní jednotky;

37)

„kogenerační jednotkou“ jednotka schopná pracovat v režimu kombinované výroby tepla a elektřiny;

38)

„kogenerační jednotkou malého výkonu“ kogenerační jednotka s instalovanou kapacitou nižší než 1 MWe;

39)

„mikrokogenerační jednotkou“ kogenerační jednotka s maximální kapacitou nižší než 50 kWe;

40)

„koeficientem zastavěnosti“ poměr mezi podlahovou plochou budov a výměrou půdy na daném území;

41)

„účinným dálkovým vytápěním a chlazením“ soustava dálkového vytápění nebo chlazení, která používá alespoň 50 % energie z obnovitelných zdrojů, 50 % odpadního tepla, 75 % tepla z kombinované výroby tepla a elektřiny nebo 50 % z kombinace této energie a tepla;

42)

„účinným vytápěním a chlazením“ varianta vytápění a chlazení, která ve srovnání s výchozím scénářem, který odráží situaci, kdy nejsou podniknuta žádná opatření, měřitelně snižuje vstupní primární energii nezbytnou k dodání jednotky získané energie v rámci příslušných hranic systému, a to nákladově efektivním způsobem podle analýzy nákladů a přínosů podle této směrnice a při zohlednění energie potřebné k získání, přeměně, přepravě a distribuci;

43)

„účinným individuálním vytápěním a chlazením“ varianta individuální dodávky vytápění a chlazení, která ve srovnání s účinným dálkovým vytápěním a chlazením měřitelně snižuje vstupní primární energii z neobnovitelných zdrojů nezbytnou k dodání jednotky získané energie v rámci příslušných hranic systému nebo vyžaduje stejné množství primární energie z neobnovitelných zdrojů, avšak za nižší cenu, při zohlednění energie potřebné k získání, přeměně, přepravě a distribuci;

44)

„podstatnou rekonstrukcí“ rekonstrukce, jejíž náklady přesáhnou 50 % investičních nákladů na novou srovnatelnou jednotku;

45)

„agregátorem“ poskytovatel služeb reagující na poptávku, který kombinuje více krátkodobých zatížení sítě na straně spotřebitelů za účelem prodeje či dražby na organizovaných energetických trzích.

a)

skutečnost, že v roce 2020 nesmí být spotřeba primární energie Unie vyšší než 1 474 Mtoe nebo konečná spotřeba energie vyšší než 1 078 Mtoe;

b)

opatření stanovená touto směrnicí;

c)

opatření k dosažení vnitrostátních cílů úspory energie přijatá podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/32/ES;

d)

další opatření na podporu energetické účinnosti v členských státech a na úrovni Unie.

a)

nevyužité nákladově efektivní možnosti úspor energie;

b)

vývoj a prognóza HDP;

c)

změny v oblasti dovozu a vývozu energie;

d)

rozvoj všech obnovitelných zdrojů energie, jaderná energie, zachycování a ukládání CO2 a

e)

dřívější opatření.

a)

sečte vnitrostátní orientační cíle energetické účinnosti oznámené členskými státy;

b)

posoudí, zda lze tento součet cílů považovat za spolehlivý ukazatel toho, že Unie jako celek směřuje ke splnění cíle, přičemž zohlední hodnocení první výroční zprávy v souladu s čl. 24 odst. 1 a hodnocení vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti v souladu s čl. 24 odst. 2;

c)

zohlední doplňující analýzu vyplývající z:

d)

porovná výsledky podle písmen a) až c) s množstvím spotřeby energie, které by bylo zapotřebí, aby bylo v roce 2020 dosaženo spotřeby primární energie nejvýše 1 474 Mtoe nebo konečné spotřeby energie nejvýše 1 078 Mtoe.

a)

přehled vnitrostátního fondu budov, založený případně na statistickém vzorku;

b)

stanovení nákladově efektivních přístupů k renovacím podle typu budovy a klimatického pásma;

c)

politiky a opatření na podporu nákladově efektivních rozsáhlých renovací budov, včetně rozsáhlých renovací prováděných v několika fázích;

d)

dlouhodobý výhled, podle něhož se může řídit rozhodování fyzických osob, stavebního průmyslu a finančních institucí o investicích;

e)

fakticky podložený odhad očekávaných úspor energie a dalších přínosů.

a)

budovy úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění některých požadavků na minimální energetickou náročnost nepřijatelně změnilo jejich charakter nebo vzhled;

b)

budovy ve vlastnictví ozbrojených sil nebo ústředních vládních institucí, které slouží účelům národní obrany, s výjimkou jednotlivých obytných nebo kancelářských budov pro ozbrojené síly a další zaměstnance orgánů národní obrany;

c)

budovy užívané pro bohoslužby a náboženské účely.

a)

podlahovou plochu v m2 a

b)

energetickou náročnost každé budovy či příslušné energetické údaje.

a)

přijaly plán energetické účinnosti, samostatný nebo jako součást širšího klimatického nebo environmentálního plánu, který bude obsahovat konkrétní cíle a opatření v oblasti úspory energie a energetické účinnosti, s ohledem na plnění příkladné úlohy budov ústředních vládních institucí podle odstavců 1, 5 a 6;

b)

v rámci provádění tohoto plánu zavedly systém hospodaření s energií, včetně energetických auditů;

c)

k financování renovací a provádění plánů na udržení či zvýšení energetické účinnosti v dlouhodobém horizontu případně využívaly společností poskytujících energetické služby a uzavírání smluv o energetických službách.

a)

provést výpočet požadovaný v odst. 1 druhém pododstavci pomocí těchto hodnot: 1 % v letech 2014 a 2015; 1,25 % v letech 2016 a 2017; 1,5 % v letech 2018, 2019 a 2020;

b)

z výpočtu úplně nebo částečně vyjmout objem prodeje energie využívané při průmyslových činnostech uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES;

c)

umožnit, aby do objemu úspor energie požadovaných v odstavci 1 byly započteny úspory energie dosažené v odvětvích přeměny, distribuce a přenosu či přepravy energie, včetně infrastruktury pro účinné dálkové vytápění a chlazení, v důsledku provedení požadavků stanovených v čl. 14 odst. 4 a odst. 5 písm. b) a čl. 15 odst. 1 až 6 a 9 a

d)

započítat do objemu úspor energie požadovaných v odstavci 1 úspory energie v důsledku individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008, jejichž dopad bude pokračovat i v roce 2020 a lze je změřit a ověřit.

a)

zahrnout do povinných úspor, jež stanoví, požadavky v sociální oblasti, například tím, že budou vyžadovat, aby část opatření v zájmu energetické účinnosti byla prováděna přednostně v domácnostech postižených energetickou chudobou nebo v oblasti sociálního bydlení;

b)

povolit povinným stranám, aby započetly do svého povinného plnění certifikované úspory energie dosažené poskytovateli energetických služeb nebo jinými třetími stranami, včetně případů, kdy povinné strany podporují opatření prováděná jinými státem schválenými subjekty nebo orgány veřejné správy, která mohou nebo nemusí zahrnovat formální partnerství a mohou být kombinována s jinými zdroji financí. V případě takového povolení členské státy zajistí, aby byl zaveden schvalovací postup, který bude jasný, transparentní a otevřený všem účastníkům trhu a jehož cílem bude minimalizace nákladů spojených s certifikací;

c)

povolit povinným stranám započítávat úspory dosažené v daném roce tak, jako by byly místo toho dosaženy v kterémkoli ze čtyř předchozích nebo tří následujících let.

a)

souhrnné statistické údaje o svých konečných zákaznících (signalizující významné změny oproti dříve předloženým údajům) a

b)

aktuální údaje o spotřebě konečných zákazníků, případně včetně profilů zatížení, segmentace zákazníků a zeměpisné polohy zákazníků, přičemž musí být zachována integrita a důvěrnost informací soukromého rázu či informací obchodně citlivých, v souladu s platnými právem Unie.

a)

daně z energie nebo CO2, jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele;

b)

systémy a nástroje financování nebo daňové pobídky, které vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele;

c)

regulační opatření nebo dobrovolné dohody, které vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele;

d)

standardy a normy, jejichž účelem je zvýšení energetické účinnosti výrobků a služeb, včetně budov a vozidel, vyjma případů, kdy jsou v členských státech povinné a platné na základě práva Unie;

e)

označování energetickými štítky, s výjimkou případů, které jsou v členských státech povinné a platné na základě práva Unie;

f)

odborná příprava a vzdělávání, včetně programů v oblasti energetického poradenství, které vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele.

a)

politická opatření stanoví do 31. prosince 2020 alespoň dvě přechodná období a vedou k dosažení úrovně cílů stanovené v odstavci 1;

b)

odpovědnost každé pověřené strany, zúčastněné strany nebo prováděcího veřejného orgánu, podle toho, co je relevantní, je definována;

c)

úspory energie, jichž má být dosaženo, jsou určeny transparentním způsobem;

d)

objem úspor energie, které jsou vyžadovány nebo kterých má být dosaženo prostřednictvím politického opatření, se vyjadřují jako konečná spotřeba energie nebo spotřeba primární energie a za použití převodních koeficientů stanovených v příloze IV;

e)

úspory energie se vypočítají za použití metod a zásad uvedených v bodech 1 a 2 přílohy V;

f)

úspory energie se vypočítají za použití metod a zásad uvedených v bodě 3 přílohy V;

g)

je-li to proveditelné, poskytnou zúčastněné strany každoroční zprávu o dosažených úsporách energie a zveřejní ji;

h)

je zajištěno sledování výsledků a jsou stanovena vhodná opatření, není-li pokrok uspokojivý;

i)

je zaveden systém kontroly, který zahrnuje i nezávislé ověření statisticky významné části opatření ke zvýšení energetické účinnosti, a

j)

každoročně se zveřejňují údaje o ročním vývoji úspor energie.

a)

jsou prováděny nezávisle kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky na základě kvalifikačních kritérií nebo

b)

jsou prováděny a kontrolovány nezávislými orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

a)

při výměně stávajícího měřiče, ledaže je to technicky nemožné nebo nákladově neefektivní vzhledem k odhadovaným možným dlouhodobým úsporám;

b)

při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy, jak stanoví směrnice 2010/31/EU.

a)

zajistí, aby měřicí systémy poskytovaly konečným zákazníkům informace o skutečné době používání a aby při stanovení minimálních funkčních požadavků na měřiče a povinností pro účastníky trhu byly plně zohledněny cíle energetické účinnosti a přínosy pro konečné zákazníky;

b)

zajistí zabezpečení inteligentních měřičů a sdělování údajů a soukromí konečných zákazníků v souladu s příslušnými právními předpisy Unie týkajícími se ochrany údajů a soukromí;

c)

v případě elektřiny a na žádost konečného zákazníka požadují, aby provozovatelé měřičů zajistili, aby měřič nebo měřiče mohly započítávat elektřinu dodanou do sítě z budovy konečného zákazníka;

d)

pokud o to koneční zákazníci požádají, zajistí, aby údaje měření týkající se jejich dodávek a odběru elektřiny byly zpřístupněny jim nebo třetí straně, která jedná jménem konečného zákazníka, a to snadno pochopitelnou formou, která by zákazníkům umožnila srovnání podobných nabídek;

e)

požadují, aby byly zákazníkům při instalaci inteligentních měřičů poskytnuty náležité rady a informace, zejména o veškerých možnostech inteligentních měřičů s ohledem na řízení odečtů a kontrolu spotřeby energie.

a)

jako užitková teplá voda;

b)

jako teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor (v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory);

c)

k vytápění bytů.

a)

souhrnné údaje za období nejméně uplynulých tří let nebo za období od vstupu smlouvy o dodávkách v platnost, je-li toto období kratší. Tyto údaje odpovídají intervalům, za něž byly získány obvyklé údaje pro vyúčtování; a

b)

podrobné údaje na základě času spotřeby za jakýkoli den, týden, měsíc a rok. Tyto údaje jsou konečnému zákazníkovi zpřístupněny prostřednictvím internetu nebo rozhraní měřiče za období nejméně 24 uplynulých měsíců nebo za období od vstupu smlouvy o dodávkách v platnost, je-li toto období kratší.

a)

vyžadují, aby poskytovateli energetických služeb určenému konečným zákazníkem byly na žádost konečného zákazníka zpřístupněny údaje o jeho vyúčtování za energii a o jeho historické spotřebě v rozsahu, v jakém jsou dostupné;

b)

zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronické formy informací o vyúčtování a elektronického vyúčtování a aby tito zákazníci na požádání obdrželi jasné a srozumitelné vysvětlení způsobu, jakým bylo jejich vyúčtování vypracováno, především v případech, kdy vyúčtování není založeno na skutečné spotřebě;

c)

zajistí, aby koneční zákazníci spolu s vyúčtováním obdrželi vhodné informace poskytující zevrubný přehled stávajících cen energie v souladu s přílohou VII;

d)

mohou stanovit, že na žádost konečného zákazníka nebudou informace uvedené v těchto vyúčtováních považovány za žádost o platbu. V těchto případech členské státy zajistí, aby dodavatelé zdrojů energie nabízeli flexibilní ujednání pro skutečné platby;

e)

vyžadují, aby zákazníkům byly na požádání poskytovány informace a odhady týkající se nákladů na energii, a to včas a snadno pochopitelnou formou, která zákazníkům umožní srovnání podobných nabídek.

a)

řadu nástrojů a politik podporujících změnu chování, které mohou zahrnovat:

b)

způsoby a prostředky zapojení spotřebitelů a spotřebitelských organizací do případného zavádění inteligentních měřičů poskytováním informací o:

a)

je plánována nová tepelná elektrárna o celkovém tepelném příkonu nad 20 MW, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů zajištění provozu tohoto zařízení jakožto zařízení s vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny;

b)

je prováděna podstatná rekonstrukce stávající tepelné elektrárny o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 20 MW, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů její přeměny na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny;

c)

je plánováno průmyslové zařízení o celkovém tepelném příkonu nad 20 MW, které produkuje odpadní teplo na využitelné teplotní úrovni, nebo jeho podstatná rekonstrukce, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů využívání odpadního tepla k uspokojování ekonomicky odůvodněné poptávky, mimo jiné prostřednictvím kombinované výroby tepla a elektřiny, jakož i připojení tohoto zařízení k síti dálkového vytápění a chlazení;

d)

je plánována nová síť dálkového vytápění a chlazení nebo je v rámci stávající sítě dálkového vytápění nebo chlazení plánováno nové zařízení na výrobu energie o celkovém tepelném příkonu nad 20 MW nebo je prováděna podstatná rekonstrukce takovéhoto stávajícího zařízení, a to za účelem posouzení nákladů a přínosů využívání odpadního tepla z nedalekých průmyslových zařízení.

a)

zařízení na výrobu elektřiny s provozem v době špičkového zatížení a záložní zařízení na výrobu elektřiny, jejichž provoz je plánován na úrovni nižší než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, na základě postupu ověřování zavedeného členskými státy za účelem zajištění splnění tohoto kritéria pro osvobození;

b)

jaderné elektrárny;

c)

zařízení, která musí být umístěna v blízkosti geologického úložiště schváleného podle směrnice 2009/31/ES.

a)

zohlednění výsledku komplexních posouzení uvedených v odstavci 1;

b)

zajištění splnění požadavků uvedených v odstavci 5 a

c)

zohlednění výsledku analýzy nákladů a přínosů uvedené v odstavci 5.

a)

bylo provedeno posouzení potenciálu jejich infrastruktury v oblasti plynu a elektřiny z hlediska energetické účinnosti, zejména pokud jde o přepravu a přenos, distribuci, řízení zátěžového provozu a interoperabilitu a připojení k zařízením vyrábějícím energii, včetně možností přístupu pro mikrogenerátory energie;

b)

byla určena konkrétní opatření a investice pro zavedení nákladově efektivních zlepšení energetické účinnosti infrastruktury sítí spolu s harmonogramem jejich zavádění.

a)

zaručili přenos a distribuci elektřiny pocházející z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny;

b)

poskytovali přednostní nebo zaručený přístup k síti pro elektřinu z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny;

c)

při dispečerském řízení zařízení pro výrobu elektřiny přednostně nasazovali elektřinu z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, pokud to bezpečné provozování vnitrostátní elektrizační soustavy dovoluje.

a)

šíří jasné a snadno dostupné informace o:

b)

podporují rozvoj štítků kvality, mimo jiné obchodními sdruženími;

c)

zveřejňují a pravidelně aktualizují seznam dostupných kvalifikovaných či certifikovaných poskytovatelů energetických služeb a jejich kvalifikací či certifikací v souladu s článkem 16, nebo zajišťují rozhraní, jímž mohou poskytovatelé energetických služeb poskytovat informace;

d)

podporují veřejný sektor při přijímání nabídek energetických služeb, především při rekonstrukci budov, a to tím, že:

e)

zajišťují kvalitativní přezkum v rámci vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti, pokud jde o stávající a budoucí rozvoj trhu energetických služeb.

a)

určují a propagují kontaktní místo či místa, kde mohou koneční zákazníci získat informace uvedené v odstavci 1;

b)

v případě potřeby přijímají opatření k odstranění regulatorních a neregulatorních překážek, které brání využívání uzavírání smluv o energetických službách a jiných modelů služeb v oblasti energetické účinnosti v zájmu určení nebo provádění opatření k úspoře energie;

c)

zvažují zavedení nezávislého mechanismu, jako je například veřejný ochránce práv, či přidělení této úlohy za účelem zajištění účinného vyřizování stížností a mimosoudního řešení sporů vyplývajících ze smluv o poskytování energetických služeb;

d)

umožňují nezávislým tržním zprostředkovatelům podílet se na povzbuzení rozvoje trhu na straně poptávky a nabídky.

a)

rozdělení pobídek mezi vlastníka a nájemce budovy nebo mezi vlastníky navzájem s cílem zajistit, aby tyto strany nebyly odrazovány od investic do zvyšování účinnosti, které by jinak vynaložily, tím, že individuálně nezískají plný prospěch, nebo tím, že chybějí pravidla pro vzájemné rozdělení nákladů a přínosů, včetně vnitrostátních právních předpisů a opatření upravujících rozhodovací procesy v případě spoluvlastnictví;

b)

právních a správních předpisů a správních postupů v oblasti nákupu, sestavování ročních rozpočtů a účtování s cílem zajistit, aby jednotlivé veřejné subjekty nebyly odrazovány od investování do zvyšování energetické účinnosti a do minimalizace nákladů předpokládaných během celé doby životnosti a od uzavírání smluv o energetických službách a jiných mechanismů financování třetí stranou zřízených na dlouhodobém smluvním základě.

a)

změnit konečné datum stanovené v čl. 7 odst. 1;

b)

přezkoumat požadavky stanovené v čl. 7 odst. 1, 2 a 3;

c)

stanovit dodatečné společné požadavky, zejména v souvislosti se záležitostmi uvedenými v čl. 7 odst. 7.

1)

Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní:

2)

V čl. 6 odst. 1 se doplňuje nová věta, která zní:

„Tím nejsou dotčeny požadavky na energetickou náročnost a systémové požadavky stanovené členskými státy v souladu s čl. 4 odst. 1 a článkem 8 směrnice 2010/31/EU.“

14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/57

(1)

Unie si stanovila cíl udržet a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, jehož základním kamenem je vzájemné uznávání soudních rozhodnutí v občanských a trestních věcech.

(2)

Unie je odhodlána chránit oběti trestných činů a zavést ve vztahu k nim minimální pravidla a Rada přijala rámcové rozhodnutí 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení (4). Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (5), přijatý Evropskou radou na zasedání ve dnech 10. a 11. prosince 2009, uložil Komisi a členským státům, aby prověřily, jak zlepšit právní předpisy a praktická opatření na podporu ochrany obětí, přičemž se zvláštní pozornost zaměří na podporu a uznání všech obětí, a přednostně obětí terorismu.

(3)

Čl. 82 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) upravuje stanovení minimálních pravidel platných v členských státech pro usnadnění vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráce v trestních věcech s přeshraničním rozměrem, zejména pokud jde o práva obětí trestného činu.

(4)

Ve svém usnesení ze dne 10. června 2011 o plánu posílení práv a ochrany obětí, zejména v trestním řízení (6) (dále jen „Budapešťský plán“), Rada uvedla, že na úrovni Unie by měla být přijata opatření na posílení práv, podpory a ochrany obětí trestných činů. Za tímto účelem a v souladu s uvedeným usnesením je cílem této směrnice revidovat a doplnit zásady uvedené v rámcovém rozhodnutí 2001/220/SVV a významným způsobem pokročit v úrovni ochrany obětí v celé Unii, a to zejména v rámci trestního řízení.

(5)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách (7) vyzval členské státy, aby zlepšily své vnitrostátní právní předpisy a politiky zaměřené proti všem formám násilí na ženách a aby zahájily kroky k boji proti příčinám násilí páchaného na ženách, v neposlední řadě prostřednictvím preventivních opatření, a vyzval Unii, aby všem obětem násilí zaručila právo na pomoc a podporu.

(6)

Ve svém usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách (8) Evropský parlament navrhl strategii boje proti násilí páchanému na ženách, domácímu násilí a mrzačení ženských pohlavních orgánů coby základ pro budoucí trestněprávní legislativní nástroje proti násilí založenému na pohlaví, včetně rámce pro boj proti násilí páchanému na ženách (politika, prevence, ochrana, stíhání, poskytování a partnerství), na niž má navazovat akční plán Unie. K nástrojům mezinárodního práva pro tuto oblast patří Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), přijatá dne 18. prosince 1979, doporučení a rozhodnutí výboru CEDAW a Úmluva Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, přijatá dne 7. dubna 2011.

(7)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu (9) zavádí mechanismus pro vzájemné uznávání ochranných opatření v trestních věcech mezi členskými státy. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí (10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii (11) se zabývají mimo jiné konkrétními potřebami jednotlivých kategorií obětí obchodování s lidmi, pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí a dětské pornografie.

(8)

Rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (12) uznává, že terorismus představuje jedno z nejzávažnějších porušení zásad, na nichž je Unie založena, včetně zásady demokracie, a potvrzuje, že terorismus mimo jiné představuje hrozbu pro svobodný výkon lidských práv.

(9)

Trestný čin je škodlivý pro společnost a zároveň představuje porušení individuálních práv obětí. Oběti trestného činu by proto měly být jako takové uznány a mělo by s nimi být zacházeno s respektem, citlivě a profesionálně bez jakékoli diskriminace založené například na rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku, pohlaví, vyjádření pohlavní identity, pohlavní identitě, sexuální orientaci, statusu z hlediska práva k pobytu nebo zdravotního stavu. Ve všech kontaktech s kterýmkoli příslušným orgánem, který vyvíjí činnost v rámci trestního řízení, a s jakoukoli službou, jež přichází do styku s oběťmi, jako například službou pro podporu obětí nebo službou restorativní justice by měla být zohledněna osobní situace obětí trestného činu a jejich bezprostřední potřeby, věk, pohlaví, případné zdravotní postižení a úroveň vyspělosti obětí trestného činu při současném respektování jejich tělesné, duševní a mravní nedotknutelnosti. Oběti trestného činu by měly být chráněny před sekundární a opakovanou viktimizací, před zastrašováním a před odvetou, měly by mít k dispozici vhodnou podporu, která by usnadnila jejich zotavení, a dostatečný přístup k právní ochraně.

(10)

Tato směrnice se nezabývá podmínkami pobytu obětí trestných činů na území členských států. Členské státy by měly přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby práva stanovená touto směrnicí nebyla podmíněna povolením oběti k pobytu na jejich území nebo jejím státním občanstvím či národností. Ohlášení trestného činu a účast na trestním řízení nezakládají žádná práva oběti, pokud jde o povolení k pobytu.

(11)

Tato směrnice stanoví minimální pravidla. Členské státy mohou rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany.

(12)

Právy stanovenými v této směrnici nejsou dotčena práva pachatele. „Pachatelem“ se rozumí osoba odsouzená za spáchání trestného činu. Pro účely této směrnice, a aniž je dotčena presumpce neviny, se jím však rozumí i osoba podezřelá či obviněná, a to před případným uznáním viny či odsouzením.

(13)

Tato směrnice se uplatňuje v souvislosti s trestnými činy spáchanými v rámci Unie a s trestním řízením, které v Unii probíhá. Obětem trestných činů spáchaných mimo území Unie uděluje práva pouze v souvislosti s trestním řízením, které probíhá v Unii. Trestní oznámení podaná u příslušných orgánů mimo Unii, jako jsou velvyslanectví, nezakládají povinnosti stanovené touto směrnicí.

(14)

V souladu s Listinou základních práv Evropské unie a Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte přijatou dne 20. listopadu 1989 musí být prvořadým hlediskem při uplatňování této směrnice nejlepší zájem dětí. Dětské oběti by měly být považovány za nositele práv stanovených touto směrnicí v plném rozsahu a v souladu s tím by s nimi mělo být zacházeno; měly by mít právo uvedená práva vykonávat způsobem, který zohledňuje jejich schopnost vytvářet si vlastní názor.

(15)

Při uplatňování této směrnice by členské státy měly zajistit, aby oběti se zdravotním postižením mohly plně požívat práv stanovených v této směrnici stejně jako ostatní, a to zejména usnadněním přístupu do prostor, v nichž je trestní řízení vedeno, a usnadněním přístupu k informacím.

(16)

Oběti terorismu jsou vystaveny útokům, jejichž hlavním cílem je poškodit společnost. Mohou proto potřebovat zvláštní pozornost, podporu a ochranu s ohledem na zvláštní povahu trestného činu, který na nich byl spáchán. Oběti terorismu mohou být pod značným dohledem veřejnosti a nezřídka potřebují společenské uznání a ohleduplné jednání ze strany společnosti. Členské státy by proto měly brát na vědomí zejména potřeby obětí terorismu a měly by usilovat o ochranu jejich důstojnosti a bezpečnosti.

(17)

Násilí, které je vůči určité osobě směrováno z důvodu jejího pohlaví, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví, se považuje za násilí na základě pohlaví. Jeho důsledkem může být fyzická, sexuální, citová či psychická újma oběti nebo její ekonomická ztráta. Násilí na základě pohlaví se považuje za formu diskriminace a za porušení základních svobod oběti a zahrnuje násilí v rámci úzkých svazků, sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních napadení a obtěžování), obchodování s lidmi, zotročování a různé druhy škodlivých praktik, jako jsou vynucené sňatky, mrzačení ženských genitálií a takzvané „zločiny ze cti“. Ženské oběti násilí na základě pohlaví a jejich děti často vyžadují zvláštní podporu a ochranu, a to z důvodu vysokého rizika sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety spojenými s tímto násilím.

(18)

Pokud je násilí páchané v rámci úzkého svazku, dopouští se ho osoba, jež je stávajícím či bývalým manželem, partnerem nebo jiným rodinným příslušníkem oběti, bez ohledu na to, zda pachatel s obětí sdílí nebo sdílel společnou domácnost. Toto násilí by mohlo zahrnovat násilí fyzické, sexuální, psychické nebo ekonomické a jeho důsledkem může být fyzická, duševní nebo citová újma nebo ekonomická ztráta. Násilí v rámci úzkého svazku představuje závažný a často skrytý sociální problém, který může způsobit systematické psychické a fyzické trauma se závažnými důsledky, jelikož pachatel je osobou, jíž by oběť měla být s to důvěřovat. Oběti násilí v rámci úzkého svazku by proto mohly potřebovat zvláštní opatření zaměřená na jejich ochranu. Tento druh násilí neúměrně více postihuje ženy a situace může být horší, je-li daná žena na pachateli závislá ekonomicky, společensky nebo s ohledem na její právo k pobytu.

(19)

Osoba by měla být považována za oběť bez ohledu na to, zda je pachatel identifikován, zajištěn, stíhán nebo odsouzen, a bez ohledu na rodinný vztah mezi nimi. Může se stát, že v důsledku trestného činu mohou být poškozeni rovněž rodinní příslušníci obětí. V důsledku trestného činu mohou být poškozeni zejména rodinní příslušníci osoby, jejíž smrt byla přímo způsobena trestným činem. Tito rodinní příslušníci, kteří jsou nepřímými oběťmi trestného činu, by proto měli rovněž požívat ochrany podle této směrnice. Členské státy by však měly mít možnost stanovit postupy na omezení počtu rodinných příslušníků, kteří mohou využít práv podle této směrnice. V případě dítěte by mělo být k výkonu práv stanovených v této směrnici oprávněno dítě, nebo není-li to v nejlepším zájmu dítěte, držitel rodičovské zodpovědnosti jménem tohoto dítěte. Touto směrnicí nejsou dotčeny žádné vnitrostátní správní postupy vyžadované pro označení určité osoby za oběť.

(20)

Postavení obětí v systému trestního soudnictví a skutečnost, zda se mohou aktivně účastnit trestního řízení, se mezi jednotlivými členskými státy liší v závislosti na příslušném vnitrostátním systému a jsou určeny jedním nebo více následujícími kritérii: zda jim vnitrostátní systém uděluje právní postavení strany v trestním řízení; zda oběť podléhá zákonnému požadavku aktivně se účastnit trestního řízení, nebo je to od ní požadováno, například jako svědek; nebo zda má oběť podle vnitrostátního práva právní nárok aktivně se účastnit trestního řízení a usiluje o to, pokud jí vnitrostátní systém neuděluje právní postavení strany v trestním řízení. Členské státy by měly určit, která z těchto kritérií se uplatní pro vymezení rozsahu práv stanovených touto směrnicí, je-li v ní odkazováno na postavení oběti v příslušném systému trestního soudnictví.

(21)

Příslušné orgány, služby podpory pro oběti a služby restorativní justice by měly poskytovat informace a poradenství pokud možno několika odlišnými prostředky a tak, aby jim oběť rozuměla. Tyto informace a poradenství by měly být poskytovány jednoduchou a srozumitelnou formou. Rovněž by mělo být zajištěno, aby oběti bylo po dobu řízení rozuměno. V této souvislosti by měla být u oběti zohledněna její znalost jazyka používaného pro poskytování informací, její věk, vyspělost, intelektuální a emoční schopnosti, gramotnost a duševní či tělesné poškození. Zvláštní pozornost je třeba věnovat obtížím s porozuměním nebo komunikací, jež mohou být způsobeny určitým druhem postižení, jako jsou poruchy sluchu nebo řeči. Rovněž by v průběhu trestního řízení měla být brána v úvahu omezení schopnosti oběti sdělovat informace.

(22)

Pro účely této směrnice by se měl okamžik podání trestního oznámení považovat za okamžik spadající do rámce trestního řízení. To by mělo zahrnovat i situace, kdy orgány zahájí trestní řízení z úřední povinnosti v důsledku trestného činu, který byl na oběti spáchán.

(23)

Od okamžiku prvního kontaktu s příslušným orgánem by měly být poskytovány informace o náhradách výdajů, například formou brožury obsahující základní podmínky pro tuto náhradu výdajů. V této počáteční fázi trestního řízení by se od členských států nemělo vyžadovat rozhodnutí o tom, zda dotčená oběť splňuje podmínky pro náhradu výdajů.

(24)

Oběť by po ohlášení trestného činu měla od policie obdržet písemné potvrzení o svém podání, obsahující základní okolnosti tohoto trestného činu, jako je jeho druh, čas a místo a jakákoliv škoda či újma jím způsobená. Toto potvrzení by mělo obsahovat spisovou značku a čas a místo ohlášení trestného činu, jež mohou později případně sloužit jako doklad o tom, že trestný čin byl ohlášen, například v souvislosti s pojistnými nároky.

(25)

Aniž jsou dotčena pravidla týkající se promlčecích lhůt, opožděné ohlášení trestného činu způsobené strachem z odvety, ponížení nebo stigmatizace by nemělo mít za následek odmítnutí potvrzení trestního oznámení oběti.

(26)

Poskytované informace by měly být dostatečně podrobné, aby mohlo být s oběťmi zacházeno s respektem a aby tyto oběti měly možnost činit informovaná rozhodnutí, pokud jde o jejich účast v řízení. Z tohoto hlediska jsou mimořádně důležité informace, které dovolují oběti být seznámena se současným stavem řízení. To je stejně důležité i ohledně informací, které oběti umožní se rozhodnout, zda požádat o přezkum rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Není-li stanoveno jinak, mělo by být možné poskytovat informace oběti ústně či písemně, a to též elektronickými prostředky.

(27)

Informace by oběti měly být poskytovány na poslední známou korespondenční nebo elektronickou adresu, kterou oběť příslušnému orgánu sdělila. Ve výjimečných případech, například kvůli vysokému počtu obětí u určitého případu, by mělo být možné poskytovat informace prostřednictvím tisku, na oficiální internetové stránce příslušného orgánu nebo prostřednictvím jiného obdobného komunikačního kanálu.

(28)

Členské státy by neměly mít povinnost poskytovat informace, pokud by jejich zpřístupnění mohlo nepříznivě ovlivnit řádný průběh případu nebo ohrozit určitý případ nebo osobu, popřípadě považují-li to za neslučitelné se základními zájmy jejich bezpečnosti.

(29)

Příslušné orgány by měly zajistit, aby oběti obdržely aktuální kontaktní údaje umožňující předávání informací souvisejících s jejich případem s výjimkou případů, kdy si výslovně nepřejí tyto informace obdržet.

(30)

Odkaz na „rozhodnutí“ v souvislosti s právem na informace, tlumočení a překlad by měl být chápán pouze jako odkaz na rozhodnutí o vině nebo na jiný způsob ukončení trestního řízení. Důvody tohoto rozhodnutí by měly být oběti poskytnuty prostřednictvím kopie dokumentu, v němž je dané rozhodnutí obsaženo, nebo prostřednictvím jejich stručného shrnutí.

(31)

Právo na informace o čase a místě soudního řízení, k němuž dochází na základě oznámení o trestném činu, který byl na oběti spáchán, by se mělo vztahovat i na informace o čase a místě soudního jednání o opravném prostředku proti rozsudku v dané věci.

(32)

Obětem by se konkrétní informace o propuštění nebo útěku pachatele měly na žádost poskytovat přinejmenším v případech, kdy se může vyskytnout nebezpečí nebo je zjištěno riziko újmy oběti, s výjimkou případů, kdy je zjištěno riziko újmy pachateli vyplývající z oznámení. Je-li zjištěno riziko újmy pachateli vyplývající z oznámení, měl by příslušný orgán při přípravě přiměřených opatření zohlednit veškerá další rizika. Pojem „zjištěno riziko újmy oběti“ by měl zahrnovat takové faktory, jako povaha nebo závažnost trestného činu a riziko odplaty. Proto by se neměl vztahovat na případy spáchané méně závažné trestné činnosti, tedy na případy, kdy je riziko újmy oběti pouze nepatrné.

(33)

Obětem by měly být poskytnuty veškeré informace o právu podat opravný prostředek proti rozhodnutí o propuštění pachatele, pokud takové právo ve vnitrostátním právním řádu existuje.

(34)

Nelze účinně dosáhnout spravedlnosti, pokud oběti nemohou řádně vysvětlit okolnosti trestného činu a poskytnout důkazy způsobem, který je příslušným orgánům srozumitelný. Stejně tak je důležité zajistit, aby bylo s oběťmi zacházeno s respektem a aby měly přístup ke svým právům. V průběhu dotazování oběti a cílem její aktivní účasti na soudním jednání, v souladu s postavením oběti v příslušném systému trestního soudnictví, by proto mělo být vždy k dispozici bezplatné tlumočení. Pokud jde o ostatní stránky trestního řízení, potřeba tlumočení a překladů se může lišit v závislosti na konkrétních otázkách, postavení oběti v příslušném systému trestního soudnictví a jejím zapojení do řízení a jejích konkrétních právech. Tlumočení a překlady v ostatních případech musí být poskytovány pouze v míře nezbytné k tomu, aby mohly oběti uplatnit svá práva.

(35)

Oběť by měla v souladu s postupy dle vnitrostátního práva mít právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o tom, že tlumočení nebo překlad nejsou potřeba. Toto právo nezakládá povinnost členských států zavést samostatný mechanismus nebo postup pro podávání takových stížností, jejichž prostřednictvím by bylo možno uvedená rozhodnutí napadat, a nemělo by nepřiměřeně prodlužovat trestní řízení. Postačovat by měl vnitřní přezkum daného rozhodnutí podle stávající vnitrostátních postupů.

(36)

Skutečnost, že oběť hovoří málo rozšířeným jazykem, by neměla sama o sobě být důvodem pro rozhodnutí o tom, že by tlumočení nebo překlad neúměrně prodloužily trestní řízení.

(37)

Podpora by měla být dostupná od okamžiku, kdy se příslušné orgány dozvědí o existenci oběti, a po celou dobu trestního řízení, jakož i po přiměřenou dobu po jeho skončení v souladu s potřebami oběti a právy stanovenými touto směrnicí. Podpora by měla být poskytována různými prostředky bez přílišných formalit a s dostatečným geografickým pokrytím, které všem obětem umožní mít k těmto službám přístup. Oběti, které v důsledku závažnosti trestného činu utrpěly značnou újmu, by mohly požádat o služby odborné podpory.

(38)

Osobám, které jsou obzvláště zranitelné nebo se ocitnou v situacích, v nichž jsou vystavené zvláště vysokému riziku újmy, jako jsou osoby vystavené opakovanému násilí v rámci úzkého svazku, oběti násilí založeného na pohlaví nebo osoby, jež se stanou oběťmi jiných druhů trestných činů v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky a v němž nemají bydliště, by měla být poskytnuta odborná podpora a právní ochrana. Služby odborné podpory by měly vycházet z integrovaného a cíleného přístupu, jenž by měl zohledňovat zejména konkrétní potřeby obětí, závažnost trestného činu a újmu utrpěnou v jeho důsledku i vztah mezi oběťmi, pachateli, dětmi a jejich širším sociálním prostředím. Hlavním úkolem těchto služeb a jejich pracovníků, kteří hrají významnou úlohu při podpoře obětí na cestě k zotavení z trestného činu a překonání případné újmy nebo traumatu z něj vyplývajících, by mělo být informování obětí o jejich právech stanovených touto směrnicí, aby oběti mohly přijímat rozhodnutí v prostředí podpory, jež s nimi zachází důstojně, s respektem a citlivě. Druhy podpory, které by tyto služby odborné podpory měly poskytovat, by mohly zahrnovat poskytování přístřeší a bezpečného ubytování, okamžitou lékařskou podporu, odeslání k lékařskému a znaleckému vyšetření za účelem zajištění důkazů v případech znásilnění či sexuálního napadení, krátkodobé a dlouhodobé psychologické poradenství, traumatickou péči, právní poradenství, služby advokáta a zvláštní služby pro děti coby přímé či nepřímé oběti.

(39)

Služby podpory pro oběti nemusí samy o sobě poskytovat rozsáhlé specializované a odborné služby. V nezbytných případech by služby podpory pro oběti měly být obětem nápomocny při obstarání existující profesionální podpory, například psychologů.

(40)

Ačkoli by poskytnutí podpory nemělo záviset na tom, zda oběť podá trestní oznámení týkající se trestného činu u příslušných orgánů, například policie, mají tyto orgány často nejlepší možnost informovat oběti o možnostech podpory. Členské státy se proto vyzývají k vytvoření vhodných podmínek pro to, aby mohly být obětem zprostředkovány služby podpory, včetně zajištění toho, aby požadavky na ochranu údajů mohly být a byly dodržovány. Měly by se při tom vyhnout opakovanému zprostředkovávání.

(41)

Právo obětí na slyšení by se mělo považovat za dodržené v tom případě, že obětem bylo umožněno učinit prohlášení či podat vysvětlení písemně.

(42)

Právo dětských obětí na slyšení v trestním řízení by nemělo být odepřeno pouze proto, že obětí je dítě, nebo z důvodu věku této oběti.

(43)

Za právo na přezkum rozhodnutí o zastavení stíhání by se mělo považovat právo odkazující na rozhodnutí přijatá státními zástupci a vyšetřujícími soudci nebo donucovacími orgány, jako jsou policisté, avšak nikoli rozhodnutí přijatá soudy. Každý přezkum rozhodnutí o zastavení stíhání by měla provést jiná osoba nebo jiný orgán než ten, který vydal původní rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy původní rozhodnutí o zastavení stíhání bylo vydáno nejvyšším orgánem vedoucím trestní stíhání, jehož rozhodnutí nelze přezkoumat; v takových případech by měl přezkum provést tentýž orgán. Právo na přezkum rozhodnutí o zastavení stíhání se nevztahuje na zvláštní řízení, jako je řízení proti členům parlamentu nebo vlády v souvislosti s výkonem jejich úřední funkce.

(44)

Rozhodnutí, jímž se ukončuje trestní řízení, by mělo zahrnovat situace, kdy státní zástupce rozhodne o stažení obžaloby nebo o zastavení řízení.

(45)

Rozhodnutí státního zástupce vedoucí k mimosoudnímu urovnání, a tudíž ukončující řízení, zbavuje oběti práva na přezkum rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud urovnání obsahuje varování nebo ukládá povinnost.

(46)

Služby restorativní justice, zahrnující například mediaci mezi obětí a pachatelem, konzultace s nejbližší rodinou a projednání za účasti činem dotčeného sociálního společenství (sentencing circles), mohou být pro oběť velmi přínosné, ale jsou nutné záruky na zamezení sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety. Tyto služby by měly proto především zohledňovat zájmy a potřeby oběti, a přitom napravit újmu oběti způsobenou a bránit újmám dalším. Při postoupení případu službám restorativní justice a v průběhu restorativního soudního řízení by se měly zohledňovat faktory jako povaha a závažnost trestného činu, následná míra traumatizace, opakované narušení fyzické, sexuální nebo psychické integrity oběti, nevyrovnanost sil a věk, vyspělost nebo intelektuální schopnost oběti, které mohou omezovat či snižovat schopnost oběti činit informovanou volbu nebo mohou ovlivnit pozitivní výsledek pro oběť. Restorativní soudní řízení by mělo být v zásadě důvěrné, pokud se strany nedohodnou jinak nebo pokud tak nevyžadují vnitrostátní právní předpisy s ohledem na nadřazený veřejný zájem. Faktory, jako vyhrožování nebo jakékoli formy násilí spáchané v průběhu řízení, mohou být považovány za důvod pro zveřejnění ve veřejném zájmu.

(47)

Od obětí by se nemělo očekávat, že ponesou výdaje v souvislosti se svou účastí v trestním řízení. Členské státy by měly mít povinnost nahradit pouze nutné výdaje obětí v souvislosti s účastí v trestním řízení a neměly by mít povinnost hradit právní poplatky obětí. Členské státy by měly mít možnost stanovit podmínky náhrady výdajů ve vnitrostátních právních předpisech, jako jsou lhůty pro žádost o nahrazení, paušální sazby pro hrazení výdajů spojených s cestou a pobytem a maximální denní částka pro vyrovnání ušlého zisku. Právo na náhradu výdajů v trestním řízení by se nemělo vztahovat na případy, kdy oběť podává trestní oznámení. Výdaje by měly být hrazeny pouze v tom rozsahu, v jakém je oběť povinna být přítomna a aktivně se účastnit trestního řízení nebo je to po ní příslušnými orgány vyžadováno.

(48)

Majetek zajištěný v rámci trestního řízení, který lze vrátit, by měl být oběti trestného činu co nejdříve vrácen zpět, ledaže nastanou výjimečné podmínky, například spor o vlastnictví, protizákonná držba, nebo pokud je samotný majetek protizákonný. Právem na navrácení majetku by nemělo být dotčeno jeho oprávněné zadržení pro účely jiného soudního řízení.

(49)

Právo na rozhodnutí o odškodnění ze strany pachatele a příslušný platný postup by se měly vztahovat i na oběti, jež mají bydliště v jiném členském státě, než ve kterém byl trestný čin spáchán.

(50)

Povinnost postoupit trestní oznámení, stanovené v této směrnici, by neměla mít dopad na pravomoc členských států zahájit řízení a nedotýká se pravidel pro kompetenční spory vztahující se k výkonu pravomoci, jak jsou stanoveny rámcovým rozhodnutím Rady 2009/948/SVV ze dne 30. listopadu 2009 o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení (13).

(51)

Opustila-li oběť území členského státu, v němž byl trestný čin spáchán, neměl by mít tento stát nadále povinnost poskytovat pomoc, podporu a ochranu s výjimkou toho, co přímo souvisí s případným trestným řízením, které ve věci dotčeného trestného činu vede, jako například zvláštní ochranná opatření v průběhu řízení před soudem. Členský stát, v němž má oběť bydliště, by měl poskytnout pomoc, podporu a ochranu nezbytnou z hlediska potřeby oběti zotavit se.

(52)

Měla být k dispozici opatření na ochranu bezpečnosti a důstojnosti obětí a jejich rodin před sekundární a opakovanou viktimizací, zastrašováním a odvetou, jako jsou dočasné soudní příkazy, ochrana nebo soudní zákazy kontaktu.

(53)

Riziko sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety ze strany pachatele nebo v důsledku účasti v trestním řízení by mělo být omezeno tak, že řízení bude probíhat koordinovaně a s respektem, což oběti umožní získat v orgány důvěru. Kontakt s příslušnými orgány by měl být co nejsnazší a měl by se přitom omezit počet kontaktů s obětí, které nejsou nezbytně nutné, například videozáznamem výpovědí a umožněním jeho použití při soudním řízení. Úředníci by měli mít k dispozici co možná nejširší škálu opatření s cílem zabránit rozrušení oběti v průběhu soudního řízení, zejména v důsledku osobního kontaktu s pachatelem, jeho rodinou, spolupachateli nebo veřejností. Členské státy by za tímto účelem měly být vybízeny k tomu, aby zejména pokud jde o budovy soudů a policejní stanice, zavedly proveditelná a praktická opatření pro vybavení těchto budov zařízeními pro oběti, jako jsou oddělené vchody a čekárny. Dále by členské státy měly pokud možno plánovat trestní řízení tak, aby zamezily kontaktům mezi oběťmi a členy jejich rodin a pachateli, a to například předvoláním obětí a pachatelů k výslechům v odlišných časech.

(54)

Ochrana soukromí oběti může být důležitým prostředkem, jak zabránit sekundární a opakované viktimizaci, zastrašování a odvetě, a lze toho dosáhnout řadou opatření, včetně nezveřejňováním informací týkajících se totožnosti a místa pobytu oběti či jejich omezením. Tato ochrana, zahrnující nezveřejnění jména dítěte, je mimořádně důležitá u dětských obětí. Mohou nicméně nastat případy, kdy zpřístupnění informací nebo dokonce jejich veřejné oznámení může být pro dítě přínosem, například v případě jeho únosu. Opatření na ochranu soukromí a pověsti obětí a jejich rodinných příslušníků by měla být vždy v souladu s články 6 a 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež se týkají práva na spravedlivý proces a svobody projevu.

(55)

Některé oběti jsou v průběhu trestního řízení vystaveny obzvláštnímu riziku sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety ze strany pachatele. Tato rizika mohou do značné míry plynout z osobních vlastností oběti nebo z typu, povahy či okolností trestného činu. Tato rizika lze účinně odhalit pouze prostřednictvím individuálních posouzení prováděných při nejbližší příležitosti. Tato posouzení by se měla provádět u všech obětí za účelem zjištění, zda jsou vystaveny riziku sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety a jaká zvláštní ochranná opatření jsou v jejich případě zapotřebí.

(56)

Individuální posouzení by mělo zohlednit osobní vlastnosti oběti, jako je její věk, pohlaví a pohlavní identita nebo její vyjádření, etnická příslušnost, rasová příslušnost, náboženské vyznání, sexuální orientace, zdravotní stav, zdravotní postižení, povolení k pobytu, komunikační obtíže, vztah k pachateli nebo závislost na něm a předchozí zkušenosti s trestnými činy. Mělo by rovněž zohlednit typ nebo povahu a okolnosti trestného činu, například zda se jedná o trestný čin z nenávisti, trestný čin motivovaný předsudky nebo snahou o diskriminaci, sexuální násilí nebo násilí v rámci úzkého svazku, kdy pachatel byl v pozici síly, zda se místo pobytu oběti nachází v oblasti vysoké kriminality nebo v oblasti pod nadvládou zločineckých skupin, popřípadě zda země původu oběti není členským státem, v němž byl trestný čin spáchán.

(57)

Oběti obchodování s lidmi, terorismu, organizované trestné činnosti, násilí v rámci úzkého svazku, sexuálního násilí nebo vykořisťování, násilí na základě pohlaví, trestných činů z nenávisti a oběti se zdravotním postižením a dětské oběti jsou často vystaveny vysoké míře sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety. Zvláštní obezřetnosti je třeba při posuzování toho, zda jsou tyto oběti vystaveny riziku takové viktimizace, zastrašování a odvety, a je třeba systematicky předpokládat, že tyto oběti využijí zvláštních ochranných opatření.

(58)

Obětem, které byly označeny za zranitelné z hlediska sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety, by měla být nabídnuta vhodná opatření na jejich ochranu během trestního řízení. Konkrétní povaha těchto opatření by měla být stanovena na základě individuálního posouzení a s ohledem na přání oběti. Rozsah každého takového opatření by měl být stanoven v souladu s pravidly pro soudní rozhodování, aniž jsou dotčena práva na obhajobu. Při určování, zda jsou potřebná zvláštní opatření, by měly být hlavními faktory obavy a strach obětí v souvislosti s řízením.

(59)

Okamžité provozní potřeby a omezení mohou znemožnit zajištění toho, aby například oběť vyslýchal vždy stejný policista; k těmto omezením může patřit například nemoc, mateřství nebo rodičovská dovolená. Nadto nemusí být například z důvodu renovace k dispozici prostory zvláště uzpůsobené pro výslech obětí. V případě takovýchto provozních nebo praktických omezení se může stát, že nebude možné poskytnout obětem zvláštní zacházení.

(60)

Pokud v souladu s touto směrnicí má být dítěti jmenován opatrovník nebo zástupce, jejich úlohu by mohla hrát stejná osoba nebo právnická osoba, instituce či orgán.

(61)

Úředníci zapojení do trestního řízení, kteří pravděpodobně přijdou do osobního styku s oběťmi, by měli mít přístup k vhodné počáteční nebo probíhající odborné přípravě a možnost ji absolvovat tak, aby byli schopni rozpoznat oběti a jejich potřeby a zacházet s nimi s respektem, citlivě, profesionálně a bez diskriminace. Osoby, které budou pravděpodobně zapojeny do individuálního posuzování směřujícího ke zjištění zvláštních potřeb obětí z hlediska ochrany a k určení, zda tyto oběti potřebují zvláštní ochranná opatření, by měly absolvovat zvláštní odbornou přípravu zaměřenou na způsob tohoto posuzování. Tuto odbornou přípravu by členské státy měly zajistit pro příslušníky policejní složky a soudní zaměstnance. Odbornou přípravu je třeba podporovat rovněž v případě advokátů, státních zástupců a soudců, ale také odborníků, kteří poskytují služby podpory pro oběti nebo služby restorativní justice. Tento požadavek by měl rovněž zahrnovat odbornou přípravu zaměřenou na zvláštní služby podpory, jež by obětem měly být zprostředkovány, nebo specializovanou odbornou přípravu, je-li činnost dané složky zaměřena na oběti se zvláštními potřebami, popřípadě zvláštní psychologickou odbornou přípravu. V případě potřeby by tato odborná příprava měla zohledňovat genderové aspekty. Činnost členských států v oblasti odborné přípravy by v souladu s Budapešťským plánem měla být doplněna o pokyny, doporučení a výměnu osvědčených postupů.

(62)

Členské státy by měly podporovat organizace občanské společnosti a úzce s nimi spolupracovat, včetně uznávaných a aktivních nevládních organizací, které pracují s oběťmi trestného činu, zejména při iniciativách směřujících k vytváření politik, při informačních kampaních a kampaních na zvýšení povědomí, výzkumných a vzdělávacích programech a při školení, stejně jako při sledování a hodnocení dopadu opatření na podporu a ochranu obětí trestného činu. Veřejné služby by měly vyvíjet svou činnost koordinovaně a zapojit se na všech správních úrovních – na úrovni Unie a na celostátní, regionální i místní úrovni, aby se obětem dostalo přiměřené pomoci, podpory a ochrany. Obětem by měla být poskytnuta pomoc při vyhledávání a kontaktování příslušných orgánů, aby nedocházelo ke zdvojování při poskytování kontaktů. Členské státy by měly zvážit vytvoření „jediných přístupových bodů“ nebo „jednotných kontaktních míst“, jež by se zabývaly četnými potřebami obětí při jejich zapojení do trestního řízení, včetně potřeby získat informace, pomoc, podporu, ochranu a odškodnění.

(63)

Za účelem podpory a usnadnění ohlašování trestných činů a umožnění obětem, aby prolomily cyklus opakované viktimizace, má zásadní význam, aby obětem byly k dispozici spolehlivé služby podpory a aby příslušné orgány byly připraveny reagovat na podněty obětí s respektem, citlivě, profesionálně a bez diskriminace. To by mohlo posílit důvěru obětí v systémy trestního soudnictví členských států a snížit počet neohlášených trestných činů. Odborníci, u nichž je pravděpodobné přijímání oznámení trestných činů ze strany obětí, by měli být k usnadnění ohlašování trestných činů příslušně vyškoleni, a rovněž by měla být přijata opatření, jež umožní ohlašování třetími stranami včetně organizací občanské společnosti. Mělo by být umožněno využívat komunikační technologie, jako je e-mail, videonahrávky nebo elektronické formuláře pro podávání trestních oznámení online.

(64)

Systematické a přiměřené shromažďování statistických údajů je považováno za základní prvek účinného vytváření politik v oblasti práv stanovených touto směrnicí. Za účelem usnadnění hodnocení uplatňování této směrnice by členské státy měly Komisi sdělovat významné statistické údaje související s uplatňováním vnitrostátních postupů na oběti trestných činů, a to přinejmenším včetně počtu a typu ohlášených trestných činů, a jsou-li takové údaje známé a dostupné, rovněž počtu, věku a pohlaví obětí. Součástí příslušných statistických údajů mohou být údaje zaznamenané justičními orgány a donucovacími orgány, a pokud je to možné, i administrativní údaje shromážděné v rámci zdravotnických služeb, služeb sociální péče a veřejných, nevládních a jiných organizací zabývajících se podporou obětí nebo službami restorativní justice, které pracují s oběťmi trestného činu. Údaje v oblasti justice mohou zahrnovat informace o oznámených trestných činech, o počtu vyšetřovaných případů a počtu stíhaných a odsouzených osob. Administrativní údaje související se službami mohou pokud možno zahrnovat i údaje o tom, jak oběti využívají služeb poskytovaných vládními orgány a veřejnými a soukromými organizacemi na podporu obětí, jako je počet případů postoupených policejními orgány službám podpory pro oběti, počet obětí, které požádaly o podporu, a počet obětí, kterým byla nebo nebyla poskytnuta podpora či služby restorativní justice.

(65)

Cílem této směrnice je pozměnit a rozšířit ustanovení rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV. Vzhledem ke značnému počtu změn a jejich povaze by mělo být uvedené rámcové rozhodnutí v zájmu přehlednosti nahrazeno v plném rozsahu ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice.

(66)

Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie. Zejména usiluje o podporu práva na důstojnost, život, fyzickou a duševní nedotknutelnost, svobodu a bezpečnost, práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na vlastnictví, zásady zákazu diskriminace, zásady rovnosti žen a mužů, práv dítěte, starších osob a osob se zdravotním postižením a práva na spravedlivý proces.

(67)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zavedení minimálních norem pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a možných účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(68)

Osobní údaje zpracované při provádění této směrnice by měly být chráněny v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (14) a v souladu se zásadami stanovenými v Úmluvě Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, kterou všechny členské státy ratifikovaly.

(69)

Tato směrnice se nedotýká podrobnějších ustanovení obsažených v jiných aktech Unie, které se cíleněji zabývají zvláštními potřebami některých kategorií obětí, jako jsou oběti obchodování s lidmi a oběti pohlavního zneužívání dětí, pohlavního vykořisťování a dětské pornografie.

(70)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, oznámily tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(71)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(72)

Evropský inspektor ochrany údajů vydal dne 17. října 2011 stanovisko (15) na základě čl. 41 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (16),

a)

„obětí“

b)

„rodinnými příslušníky“ manžel či manželka, osoba, která stabilně a trvale žije s obětí v závazném intimním partnerském svazku ve společné domácnosti, příbuzní v přímé linii, sourozenci a vyživované osoby oběti;

c)

„dítětem“ každá osoba mladší 18 let;

d)

„restorativní justicí“ postup, který oběti a pachateli s jejich dobrovolným souhlasem umožňuje aktivní účast při řešení záležitostí vyplývajících z trestného činu za pomoci neutrální třetí strany.

a)

pro omezení počtu rodinných příslušníků, kteří mohou využívat práv stanovených touto směrnicí při zohlednění konkrétních okolností každého případu, a

b)

ve vztahu k odst. 1 písm. a) bodu ii) pro stanovení toho, kteří rodinní příslušníci mají přednost ohledně výkonu práv stanovených touto směrnicí.

a)

druh podpory, kterou mohou získat, a kdo ji poskytuje, kde získat příslušné základní informace o lékařské pomoci, pomoci odborníka, včetně psychologické podpory, a náhradním ubytování;

b)

postupy související s podáním trestního oznámení a jejich úloha v souvislosti s těmito postupy;

c)

jak a za jakých podmínek mohou oběti získat ochranu, včetně ochranných opatření;

d)

jak a za jakých podmínek si mohou zajistit právní poradenství, právní pomoc a jakýkoliv jiný druh poradenství;

e)

jak a za jakých podmínek mohou získat odškodnění;

f)

jak a za jakých podmínek mají právo na tlumočení a překlad;

g)

mají-li bydliště v jiném členském státě, než ve kterém byl trestný čin spáchán, všechna zvláštní opatření, postupy nebo ujednání, které jsou dostupné na ochranu jejich zájmů v členském státě, v němž je učiněn první kontakt s příslušným orgánem;

h)

dostupné postupy pro podání stížností v případě, že práva obětí nejsou respektována příslušným orgánem, který vyvíjí činnost v rámci trestního řízení;

i)

kontaktní údaje pro předávání informací o jejich případu;

j)

dostupné služby restorativní justice;

k)

jak a za jakých podmínek mohou být nahrazeny výdaje vzniklé v důsledku jejich účasti na trestním řízení.

a)

jakékoliv rozhodnutí nepokračovat ve vyšetřování či jej zastavit nebo zastavit trestní stíhání pachatele;

b)

doba a místo konání soudního jednání a povaha obvinění vznesených proti pachateli.

a)

jakýkoliv konečný rozsudek soudu;

b)

informace, které oběti umožní znát stav trestního řízení, ledaže by takovým poskytnutím informací mohl být ve výjimečných případech nepříznivě ovlivněn řádný průběh případu.

a)

informace, poradenství a podporu týkající se práv obětí, včetně přístupu k vnitrostátním systémům odškodňování za újmu utrpěnou v důsledku trestného činu, a jejich postavení v trestním řízení, včetně přípravy na soudní jednání;

b)

informace o všech příslušných existujících službách odborné podpory nebo přímý kontakt na ně;

c)

emoční a případně psychologickou podporu;

d)

poradenství týkající se finančních a praktických záležitostí vyplývajících z trestného činu;

e)

není-li poskytováno jinými veřejnými či soukromými službami, poradenství ohledně předcházení rizikům sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety.

a)

přístřeší nebo jiné vhodné provizorní ubytování pro oběti, které potřebují bezpečné místo v důsledku bezprostředního rizika sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety;

b)

cílenou a integrovanou podporu pro oběti se zvláštními potřebami, jako jsou oběti sexuálního násilí, oběti násilí na základě pohlaví a oběti násilí v blízkých svazcích, včetně podpory a poradenství při traumatech.

a)

služby restorativní justice se použijí, pouze pokud jsou ve prospěch oběti, při dodržení všech bezpečnostních podmínek, a jsou založeny na jejím svobodném a informovaném souhlasu, který lze kdykoli odvolat;

b)

oběti jsou předtím, než vysloví souhlas se svou účastí v procesu restorativní justice, poskytnuty úplné a nezkreslené informace o tomto procesu a jeho potenciálních výsledcích, jakož i informace o postupech dohledu nad výkonem případné dohody;

c)

pachatel uznal základní skutkové okolnosti případu;

d)

každá dohoda je uzavřena dobrovolně a může být zohledněna v dalším trestním řízení;

e)

rozhovory vedené v rámci procesu restorativní justice, které se nekonají za přítomnosti veřejnosti, jsou důvěrné a nejsou následně zveřejněny, pokud se strany nedohodnou jinak, nebo pokud to nevyžadují vnitrostátní právní předpisy s ohledem na nadřazený veřejný zájem.

a)

zajistit výpověď oběti okamžitě po podání trestního oznámení příslušnému orgánu;

b)

za účelem výslechu oběti s bydlištěm v zahraničí využívat v co nejširší možné míře ustanovení o videokonferencích a telefonních konferenčních hovorech, obsažená v Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. května 2000 (17).

a)

byly výslechy vedeny bez zbytečného prodlení po podání trestního oznámení příslušnému orgánu;

b)

byl počet výslechů obětí omezen na minimum a aby tyto výslechy byly prováděny pouze tehdy, pokud je to naprosto nezbytné pro účely vyšetřování trestného činu;

c)

oběti mohl doprovázet jejich právní zástupce a osoba podle jejich výběru, pokud nebylo přijato odůvodněné rozhodnutí v opačném smyslu;

d)

členské státy zajistí, aby lékařské prohlídky byly omezeny na minimum a byly prováděny, pouze pokud je to naprosto nezbytné pro účely trestního řízení.

a)

osobní charakteristiku oběti;

b)

druh či povahu trestného činu a

c)

okolnosti trestného činu.

a)

oběť může vypovídat v prostorách pro tento účel upravených či přizpůsobených;

b)

oběť může vypovídat před odborníky vyškolenými k tomuto účelu nebo s jejich pomocí;

c)

výpovědi oběti se provádějí před stejnými osobami, ledaže to odporuje řádnému výkonu spravedlnosti;

d)

všechny výpovědi obětí sexuálního násilí, násilí na základě pohlaví nebo násilí v rámci úzkých svazků jsou prováděny před osobou stejného pohlaví, jako je oběť, pokud si to oběť přeje a nenaruší-li to průběh trestního řízení, s výjimkou případů, kdy jsou prováděny před státním zástupcem nebo soudcem.

a)

opatření na zamezení vizuálního kontaktu mezi oběťmi a pachateli, a to i během provádění důkazů, použitím vhodných prostředků, včetně komunikační technologie;

b)

opatření k zajištění toho, aby oběť mohla být vyslýchána ze soudní síně, aniž by byla přítomna, především s využitím vhodné komunikační technologie;

c)

opatření k zamezení zbytečným výslechům ohledně soukromého života oběti, neexistuje-li souvislost s trestným činem, a

d)

opatření, jež umožňují konání slyšení s vyloučením veřejnosti.

a)

mohly být při vyšetřování trestného činu veškeré výpovědi dětské oběti zaznamenány pomocí audiovizuálních prostředků a aby tyto záznamy mohly být používány během trestního řízení jako důkaz;

b)

příslušné orgány při vyšetřování trestného činu a při soudním řízení určily v souladu s postavením oběti v příslušném systému trestního soudnictví zástupce dětské oběti v případě, že osoby, které mají za dítě rodičovskou zodpovědnost, nesmějí podle právních předpisů daného státu dítě z důvodu střetu zájmů mezi nimi a dětskou obětí zastupovat, nebo v případě, že je dětská oběť bez doprovodu nebo odloučena od rodiny;

c)

má-li dětská oběť právo na právníka, měla právo na právní poradenství a právní zastupování svým vlastním jménem během řízení, při němž dochází nebo by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi dětskou obětí a osobami, které mají rodičovskou zodpovědnost.

a)

výměna osvědčených postupů;

b)

konzultace v jednotlivých případech a

c)

podpora evropských sítí zabývajících se otázkami, které přímo souvisí s právy obětí.

14.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/74