31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/1

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/1

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/1

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/2

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/3

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 974/98 (1) stanoví, že euro nahrazuje měny členských států, které splňují nezbytné podmínky pro přijetí eura v okamžiku, kdy Společenství vstoupí do třetí etapy hospodářské a měnové unie.

(2)

Podle článku 4 aktu o přistoupení z roku 2003 je Litva členským státem, na který se vztahuje výjimka ve smyslu čl. 139 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“).

(3)

Rozhodnutí Rady 2014/509/EU ze dne 23. července 2014 o přijetí eura Litvou ke dni 1. ledna 2015 (2) stanoví, že Litva splňuje nezbytné podmínky pro přijetí eura a že výjimka pro Litvu se zrušuje s účinkem od 1. ledna 2015.

(4)

Zavedení eura v Litvě vyžaduje, aby se stávající ustanovení o zavedení eura v nařízení (ES) č. 974/98 vztahovala i na Litvu.

(5)

Litevský národní plán přechodu na euro stanoví, že eurobankovky a euromince se stanou zákonným platidlem v tomto členském státě v den zavedení eura jako jeho měny. Datem přijetí eura a datem přechodu na hotovostní euro by měl být tedy 1. leden 2015. Období postupného zrušení se nepoužije.

(6)

Nařízení (ES) č. 974/98 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/5

(1)

Lidé postižení celiakií trpí trvalou nesnášenlivostí lepku. Pšenice (tj. všechny druhy Triticum, jako jsou pšenice tvrdá, pšenice špalda a pšenice khorasan), žito a ječmen byly označeny jako zrniny, které podle vědeckých zpráv obsahují lepek. Lepek obsažený v těchto zrninách může mít nepříznivé účinky na zdraví osob s nesnášenlivostí lepku, a proto by se jeho konzumaci tyto osoby měly vyhýbat.

(2)

Informace o nepřítomnosti či sníženém obsahu lepku v potravinách by měly pomoci osobám s nesnášenlivostí lepku identifikaci a volbu pestré stravy při stravování doma i mimo domov.

(3)

Nařízení Komise (ES) č. 41/2009 (2) stanoví harmonizovaná pravidla pro informace poskytované spotřebitelům o nepřítomnosti lepku (tvrzení „bez lepku“) nebo o sníženém obsahu lepku (tvrzení „velmi nízký obsah lepku“) v potravinách. Pravidla uvedeného nařízení jsou podložena vědeckými údaji a zaručují, aby spotřebitelé nebyli uváděni v omyl nebo mateni na základě informací o nepřítomnosti či sníženém obsahu lepku v potravinách, poskytnutých různými způsoby.

(4)

V souvislosti s revizí právních předpisů týkajících se potravin určených pro zvláštní výživu se nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 609/2013 (3) zrušuje nařízení (ES) č. 41/2009 ode dne 20. července 2016. Měloby se zajistit, aby v souladu s požadavky stanovenými v čl. 36 odst. 2 nařízení (EU) č. 1169/2011 bylo poskytování informací o nepřítomnosti či sníženém obsahu lepku v potravinách po tomto datu i nadále podloženo příslušnými vědeckými údaji a aby se neuskutečňovalo různými způsoby, což by mohlo spotřebitele uvádět v omyl nebo být pro ně matoucí. Proto je nutné, aby byly v Unii zachovány jednotné podmínky pro uplatňování těchto požadavků na informace o potravinách poskytované provozovateli potravinářských podniků, pokud jde o nepřítomnost či snížený obsah lepku v potravinách, a tyto podmínky by měly vycházet z nařízení (ES) č. 41/2009.

(5)

Některé potraviny byly speciálně vyrobeny, připraveny a/nebo zpracovány tak, aby v nich byl snížen obsah lepku v jedné nebo v několika složkách obsahujících lepek nebo aby v nich byly nahrazeny složky obsahující lepek jinými složkami, jež jsou přirozeně bezlepkové. Jiné potraviny jsou vyrobeny výhradně ze složek, které jsou přirozeně bezlepkové.

(6)

Odstranění lepku ze zrnin obsahujících lepek představuje značné technické těžkosti a ekonomická omezení, a proto je výroba zcela bezlepkových potravin při použití těchto zrnin obtížná. V důsledku toho mnohé potraviny speciálně zpracované tak, aby v nich byl snížen obsah lepku v jedné nebo v několika složkách obsahujících lepek, jež jsou na trhu, mohou obsahovat nízká zbytková množství lepku.

(7)

Většina osob s nesnášenlivostí lepku může do své stravy zařadit oves, aniž by pocítily nepříznivé účinky na své zdraví. Tato otázka je předmětem pokračujícího studia a zkoumání vědců. Velkým problémem je však kontaminace ovsa pšenicí, žitem nebo ječmenem, ke které může dojít během sklizně, přepravy, skladování a zpracování. Proto je třeba přihlédnout k riziku kontaminace výrobků obsahujících oves lepkem, pokud jde o příslušné informace o těchto potravinářských výrobcích poskytované provozovateli potravinářských podniků.

(8)

Různé osoby s nesnášenlivostí lepku mohou snášet různě malá množství lepku ve vymezeném rozsahu. Aby spotřebitelé na trhu nalezli potraviny odpovídající jejich potřebám a citlivosti, měla by existovat nabídka výrobků s různě nízkým obsahem lepku v tomto vymezeném rozsahu. Je nicméně důležité, aby jednotlivé výrobky byly řádně označeny, čímž se současně s pomocí informačních kampaní podporovaných členskými státy zajistí jejich správné užití osobami s nesnášenlivostí lepku.

(9)

Mělo by být možné, aby potraviny, které jsou speciálně vyrobeny, připraveny a/nebo zpracovány tak, aby v nich byl snížen obsah lepku jedné nebo několika složek obsahujících lepek nebo aby v nich byly nahrazeny složky obsahující lepek jinými složkami, jež jsou přirozeně bezlepkové, byly označeny výrazy uvádějícími buď nepřítomnost lepku („bez lepku“) nebo snížený obsah lepku („velmi nízký obsah lepku“) v souladu s ustanoveními tohoto nařízení. Rovněž by mělo být možné, aby na těchto potravinách byl uveden údaj informující spotřebitele o tom, že se jedná o potravinu speciálně připravenou pro osoby s nesnášenlivostí lepku.

(10)

Mělo by být rovněž možné, aby potraviny obsahující složky, jež jsou přirozeně bezlepkové, byly označeny výrazy uvádějícími nepřítomnost lepku, a to v souladu s ustanoveními tohoto nařízení a jsou-li splněny obecné podmínky pro uvádění nezavádějících informací stanovených v nařízení (EU) č. 1169/2011. Informace o potravinách by zejména neměly být zavádějící vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají tyto stejné charakteristiky.

(11)

Směrnice Komise 2006/141/ES (4) zakazuje použití složek obsahujících lepek při výrobě počáteční a pokračovací kojenecké výživy. Použití tvrzení „velmi nízký obsah lepku“ nebo „bez lepku“ při uvádění informací o těchto výrobcích by mělo být zakázáno vzhledem k tomu, že se podle tohoto nařízení tato tvrzení používají pro uvedení obsahu lepku v množství nepřesahujícím 100 mg/kg pro označení „velmi nízký obsah lepku“ a 20 mg/kg pro označení „bez lepku“.

(12)

Pro účely tohoto nařízení by měla být vhodným způsobem zohledněna norma Codex Alimentarius pro potraviny pro zvláštní výživu osob s nesnášenlivostí lepku (5).

(13)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

a)

„lepkem“ se rozumí bílkovinná frakce z pšenice, žita, ječmene, ovsa nebo jejich kříženců a derivátů, vůči které mají některé osoby nesnášenlivost a která je nerozpustná ve vodě a 0,5 M roztoku chloridu sodného;

b)

„pšenicí“ se rozumí jakýkoli druh Triticum.

a)

aby v ní byl snížen obsah lepku jedné nebo několika složek obsahujících lepek; nebo

b)

aby v ní byly nahrazeny složky obsahující lepek jinými složkami, jež jsou přirozeně bezlepkové.

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/9

(1)

Příloha III nařízení Komise (ES) č. 1235/2008 (2) stanoví seznam třetích zemí, jejichž systém produkce a kontrolní opatření pro ekologickou produkci zemědělských produktů jsou uznány za rovnocenné systému a opatřením stanoveným v nařízení (ES) č. 834/2007.

(2)

Uznání Švýcarska podle čl. 33 odst. 2 nařízení (ES) č. 834/2007 se v současnosti vztahuje na zpracované zemědělské produkty určené k použití jako potraviny kromě kvasinek. Švýcarsko předložilo Komisi žádost o uznání své rovnocennosti také pro ekologické kvasinky. Z posouzení informací předložených společně s žádostí a z následného vysvětlení poskytnutého Švýcarskem vyplynulo, že pravidla, kterými se v uvedené zemi řídí produkce a kontroly ekologických kvasinek, jsou rovnocenná pravidlům stanoveným nařízením (ES) č. 834/2007 a nařízením Komise (ES) č. 889/2008 (3). Uznání rovnocennosti švýcarských systémů produkce a kontrolních opatření, pokud jde o zpracované zemědělské produkty určené k použití jako potraviny, by se tedy mělo vztahovat také na ekologické kvasinky.

(3)

Uznání Nového Zélandu podle čl. 33 odst. 2 nařízení (ES) č. 834/2007 se v současnosti vztahuje na zpracované zemědělské produkty určené k použití jako potraviny kromě vína a kvasinek. Nový Zéland předložil Komisi žádost o uznání své rovnocennosti také pro ekologické víno. Z posouzení informací předložených společně s žádostí a z následného vysvětlení poskytnutého Novým Zélandem vyplynulo, že pravidla, kterými se v uvedené zemi řídí produkce a kontroly ekologického vína, jsou rovnocenná pravidlům stanoveným nařízením (ES) č. 834/2007 a nařízením Komise (ES) č. 889/2008. Uznání rovnocennosti novozélandských systémů produkce a kontrolních opatření, pokud jde o zpracované zemědělské produkty určené k použití jako potraviny, by se mělo vztahovat také na ekologické víno.

(4)

Podle informací poskytnutých Novým Zélandem došlo ke změně příslušného orgánu, jednoho z kontrolních subjektů a subjektu vydávajícího potvrzení. Tato změna by měla být zahrnuta v příloze III nařízení (ES) č. 1235/2008.

(5)

V příloze IV nařízení (ES) č. 1235/2008 je stanoven seznam kontrolních subjektů a kontrolních orgánů, které jsou oprávněny provádět kontroly a vydávat potvrzení ve třetích zemích pro účely rovnocennosti.

(6)

Komise posoudila žádosti o zařazení na seznam v příloze IV nařízení (ES) č. 1235/2008, které obdržela dne 31. října 2013. Kontrolní subjekty a kontrolní orgány, o nichž bylo při posouzení všech obdržených informací zjištěno, že splňují příslušné požadavky, by měly být zařazeny na uvedený seznam.

(7)

Subjekt „LibanCert“ je uveden v seznamu v příloze IV nařízení (ES) č. 1235/2008. Neoznámil však Komisi příslušné informace týkající se akreditačního subjektu uvedeného ve třetím a čtvrtém pododstavci čl. 33 odst. 3 nařízení (ES) č. 834/2007 ani žádné změny technické dokumentace v souladu s čl. 12 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 1235/2008. Výroční zpráva zaslaná subjektem „LibanCert“ v roce 2013 dále ukázala, že nesplnil specifikace stanovené v příloze IV nařízení (ES) č. 1235/2008. „LibanCert“ byl Komisí vyzván, aby podal vysvětlení ohledně těchto otázek, neodpověděl však ve stanovené lhůtě. Podle informací, jež má Komise k dispozici, ukončil „LibanCert“ činnost. Proto by měl být vyňat ze seznamu v příloze IV.

(8)

Příloha IV nařízení (ES) č. 1235/2008 ve znění prováděcího nařízení (EU) č. 355/2014 (4) obsahuje chybu v číselném kódu třetí země u kontrolního subjektu „Abcert AG“ a chybně uvádí název „IMO Swiss AG“ namísto „IMOswiss AG“.

(9)

Přílohy III a IV nařízení (ES) č. 1235/2008 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny a opraveny.

(10)

Z důvodů právní jistoty by se opravená ustanovení týkající se subjektu Abcert AG a IMOswiss AG měla použít ode dne vstupu prováděcího nařízení (EU) č. 355/2014 v platnost.

(11)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Regulativního výboru pro ekologickou produkci,

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/16

(1)

Nařízením Rady (ES) č. 1890/2005 (2) (dále jen „původní nařízení“) uložila Rada konečné antidumpingové clo (dále jen „původní opatření“) na dovoz některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), Indonésie, Tchaj-wanu, Thajska a Vietnamu.

(2)

Na základě přezkumu před pozbytím platnosti (dále jen „přezkum před pozbytím platnosti“) podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 (dále jen „základní nařízení“), který se omezoval na opatření, jež byla uložena na dovoz pocházející z ČLR a Tchaj-wanu, byla původní opatření v rozmezí od 11,4 % do 27,4 % v případě ČLR a 8,8 % až 23,6 % v případě Tchaj-wanu prodloužena prováděcím nařízením Rady (EU) č. 2/2012 (3) (dále jen „nařízení o přezkumu před pozbytím platnosti“).

(3)

V návaznosti na šetření zaměřené proti obcházení opatření na základě čl. 13 odst. 3 základního nařízení (dále jen „šetření proti obcházení opatření“) bylo konečné antidumpingové clo použitelné na „všechny ostatní společnosti“ z ČLR prováděcím nařízením Rady (EU) č. 205/2013 (4) rozšířeno na dovoz spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli zasílaných z Filipín, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Filipín či nikoli.

(4)

Tchajwanský vyvážející výrobce, společnost Sheh Kai Precision Co., Ltd (dále jen „žadatel“), podala žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Žadatel požadoval vyjmutí některých typů spojovacích prostředků, konkrétně bimetalových spojovacích prostředků, z oblasti působnosti stávajících opatření z důvodu jejich údajně rozdílných fyzikálních, chemických a technických vlastností.

(5)

Evropská komise (dále jen „Komise“) rozhodla, že existují dostatečné důkazy pro zahájení částečného prozatímního přezkumu, a po konzultaci s poradním výborem zveřejněním oznámení dne 6. června 2013 v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) (5) zahájila částečný prozatímní přezkum antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z ČLR a Tchaj-wanu (6).

(6)

Současný přezkum se omezuje na posouzení rozsahu definice výrobku, aby se objasnilo, zda určité typy šroubů z korozivzdorné oceli, konkrétně bimetalové spojovací prostředky, spadají do působnosti původních opatření, jejichž platnost byla prodloužena a která byla rozšířena.

(7)

Komise informovala o zahájení přezkumu známé výrobce v Unii a jejich sdružení, dovozce a uživatele, zástupce vyvážejících zemí a rovněž všechny známé výrobce v ČLR a na Tchaj-wanu.

(8)

Komise si vyžádala informace ode všech výše zmíněných stran a od dalších stran, které se ohlásily v rámci časového limitu stanoveného v oznámení o zahájení přezkumu. Komise rovněž poskytla zúčastněným stranám příležitost, aby písemně sdělily svá stanoviska a požádaly o slyšení.

(9)

Třináct tchajwanských vyvážejících výrobců, jeden čínský vyvážející výrobce, jeden výrobce v Unii, sedm dovozců a jeden uživatel poskytli odpověď na dotazník.

(10)

Kromě toho sdružení zastupující výrobce v Unii – žadatele v původním šetření a v přezkumu před pozbytím platnosti – potvrdilo, že žádná z unijních společností nevyrábí bimetalové spojovací prostředky, a tudíž nemá k vlastnostem bimetalových spojovacích prostředků žádné stanovisko.

(11)

Žádné z dalších šesti evropských sdružení výrobců známých z původního šetření neposkytlo žádné informace.

(12)

Během šetření nebyla požadována žádná slyšení.

(13)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

Výrobce v Unii

Dovozce v Unii

Vyvážející výrobci na Tchaj-wanu

(14)

Dotčeným výrobkem, jak je definován v čl. 1 odst. 1 nařízení o přezkumu před pozbytím platnosti, jsou některé spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli, v současnosti kódů KN 7318 12 10, 7318 14 10, 7318 15 30, 7318 15 51, 7318 15 61 a 7318 15 70 pocházející z ČLR a Tchaj-wanu.

(15)

V žádosti o přezkum žadatel požadoval vynětí některých spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli z oblasti působnosti stávajícího antidumpingového opatření. Výrobkem, jehož vynětí se v žádosti o přezkum požaduje, jsou bimetalové „závitořezné a samovrtné šrouby s dříkem a hlavou z korozivzdorné oceli a hrotem z uhlíkové oceli umožňující, aby si šroub vyvrtal vlastní vodicí díru a vyřezal vlastní závit do tvrdých kovů, v současnosti kódu KN ex 7318 14 10“.

(16)

Jeden ze spolupracujících dovozců tvrdil, že Komise měla rozlišovat nikoli mezi bimetalovými spojovacími prostředky a spojovacími prostředky a jejich částmi z korozivzdorné oceli, ale mezi samovrtnými a samořeznými (závitořeznými) spojovacími prostředky, s cílem vyloučit samovrtné spojovací prostředky z rozsahu definice výrobku, na nějž se vztahují antidumpingová opatření, bez ohledu na to, zda se jedná o bimetalové spojovací prostředky či spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli.

(17)

Účelem tohoto přezkumu, jak je uvedeno v žádosti předložené žadatelem a jak je výslovně zmíněno v bodě 4 prvním pododstavci oznámení o zahájení přezkumu, je prozkoumat, zda přesně bimetalové samořezné (závitořezné) a samovrtné šrouby by měly být vyňaty z rozsahu definice výrobku, na něž se v současnosti vztahují antidumpingová opatření. Toto tvrzení proto muselo být odmítnuto.

(18)

Komise zároveň vzala v úvahu rozdíly mezi samovrtnými a samořeznými (závitořeznými) spojovacími prostředky. To se projevilo ve změně definice poskytnuté žadatelem a citované v 15. bodě odůvodnění, jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění.

(19)

Pro účely tohoto přezkumu by bimetalové spojovací prostředky měly být definovány takto: bimetalové samovrtné šrouby s dříkem a hlavou z korozivzdorné oceli a hrotem a vodicími závity z uhlíkové oceli, jež jsou spojeny svarem, umožňující, aby si šroub vyvrtal vlastní vodicí díru a vyřezal vlastní závit do tvrdých kovů; a bimetalové samořezné (závitořezné) šrouby s dříkem a hlavou z korozivzdorné oceli a vodicími závity z uhlíkové oceli, jež jsou spojeny svarem, umožňující, aby si šroub vyřezal vlastní závit do tvrdých kovů; v obou případech v současnosti kódu KN ex 7318 14 10.

(20)

Bimetalové spojovací prostředky jsou relativně novým výrobkem na trhu, který byl vytvořen, aby bylo možné zkombinovat v jednom spojovacím prostředku nejdůležitější vlastnosti spojovacích prostředků z uhlíkové oceli a z korozivzdorné oceli, konkrétně tvrdost uhlíkové oceli a odolnost vůči korozi korozivzdorné oceli. Bimetalové spojovací prostředky se vyrábí svařováním části z uhlíkové oceli a části z korozivzdorné oceli, v důsledku čehož je získán samovrtný a/nebo samořezný (závitořezný) spojovací prostředek, který má hrot a vodicí závity (v případě samořezných (závitořezných) spojovacích prostředků pouze vodicí závity, jelikož hrot u nich neexistuje) z uhlíkové oceli, zatímco dřík s dalšími závity a hlava jsou z korozivzdorné oceli.

(21)

Tyto bimetalové spojovací prostředky jsou schopny proniknout do kovových plechů o tloušťce až 25 mm bez nutnosti předvrtání, zatímco běžné spojovací prostředky z korozivzdorné oceli mohou proniknout pouze do kovových plechů o tloušťce nejvýše 3 mm. Bimetalové spojovací prostředky si zároveň zachovávají odolnost vůči korozi, a proto jsou vhodné k venkovnímu použití, např. u oken a střech, a v chemicky agresivních prostředích, jakými jsou například plavecké areály a některé továrny.

(22)

Během původního šetření i během šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti se bimetalové spojovací prostředky nerozlišovaly od spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli. Jinak řečeno, byly pouze shromažďovány informace o různých typech korozivzdorné oceli používané jako surovina pro spojovací prostředky, avšak nikoli o spojovacích prostředcích obsahujících jako surovinu korozivzdornou ocel i uhlíkovou ocel.

(23)

Jedna zúčastněná strana po poskytnutí konečných informací v rámci přezkumu před pozbytím platnosti tvrdila, že bimetalové spojovací prostředky by neměly být zahrnuty do rozsahu definice výrobku, jelikož se od spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli značně odlišují, pokud jde o jednotkové prodejní ceny, výrobní náklady, základní fyzikální a technické vlastnosti (surovinu) a také použití (7). Nicméně, jak bylo vysvětleno v 21. bodě odůvodnění nařízení o přezkumu před pozbytím platnosti, rozsah definice výrobku nelze v rámci přezkumu před pozbytím platnosti měnit.

(24)

Aby bylo možné posoudit, zda se na bimetalové spojovací prostředky vztahují původní opatření, bylo zkoumáno, zda bimetalové spojovací prostředky a spojovací prostředky a jejich částí z korozivzdorné oceli mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a koncová užití. V tomto ohledu byla rovněž posouzena zaměnitelnost a vzájemná konkurence mezi těmito dvěma typy spojovacích prostředků.

(25)

Hlavním fyzikálním rozdílem mezi bimetalovými spojovacími prostředky a spojovacími prostředky a jejich částmi z korozivzdorné oceli je skutečnost, že bimetalové spojovací prostředky sestávají ze dvou různých typů oceli, jež jsou svařeny dohromady, zatímco standardní spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli jsou vystříhány a vytvarovány z jednoho drátu z korozivzdorné oceli. V případě bimetalových spojovacích prostředků jsou tři až čtyři vodicí závity a vrtací hrot vyrobeny z uhlíkové oceli, zatímco dřík a hlava jsou vyrobeny z korozivzdorné oceli.

(26)

Pokud není použito speciální povrstvení, lze části bimetalových spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli a z uhlíkové oceli vizuálně rozlišit. Je třeba poznamenat, že ve většině případů spojovací prostředky procházejí procesem povrstvování, který dále zvyšuje jejich odolnost vůči korozi, a proto nemusí být spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli a bimetalové spojovací prostředky rozlišitelné pouhým okem.

(27)

Bimetalové spojovací prostředky však ve své části z uhlíkové oceli vykazují magnetické vlastnosti, což je významný rys používaný k jejich odlišení od spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli.

(28)

Bimetalové spojovací prostředky mají schopnost vrtat otvory a řezat závity do tvrdých a silných kovových plechů díky složce uhlíkové oceli. Spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli tuto schopnost z důvodu vlastností korozivzdorné oceli nemají.

(29)

Vzhledem k obsahu uhlíkové oceli je chemické složení bimetalových spojovacích prostředků odlišné od spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli, které jsou složeny výlučně z korozivzdorné oceli.

(30)

Na základě výše uvedených skutečností se vyvozuje závěr, že i když se bimetalové spojovací prostředky mohou fyzicky jevit jako podobné spojovacím prostředkům a jejich částem z korozivzdorné oceli (jsou-li povrstveny), mají odlišné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti než spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli.

(31)

Komise posuzovala, zda zjištěné rozdíly, pokud jde o fyzikální, chemické a technické vlastnosti, se u bimetalových spojovacích prostředků a spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli promítají do odlišného koncového užití a vnímání trhu.

(32)

Bylo zjištěno, že bimetalové spojovací prostředky se používají především ve venkovních kovových prvcích střech, v kovovém plátování, u okapnic oken a interiérových upevňovacích prostředků v chemicky agresivním prostředí, jako jsou plavecké areály a některé továrny. Všechna tato použití obvykle vyžadují, aby byly kovové plechy různé tloušťky spojeny navzájem nebo připevněny k jiným materiálům, např. k izolačním vrstvám různého složení. U všech těchto použití je z hlediska zákazníka velmi důležité využití spojovacích prostředků, které jsou odolné vůči korozi, a v některých případech/zemích se dokonce jedná o zákonný požadavek.

(33)

Bimetalové spojovací prostředky jsou vyvinuty speciálně k tomu, aby splňovaly požadavky těchto použití, a to tím, že mají schopnost provrtat se skrze všechny typy povrchů včetně silných kovových plechů (jako spojovací prostředky z uhlíkové oceli), a zároveň jsou odolné vůči korozi (jako spojovací prostředky z korozivzdorné oceli).

(34)

Jediný spolupracující výrobce v Unii tvrdil, že stejného výsledku, totiž vzájemného spojení různých povrchů, může být dosaženo jak pomocí bimetalových spojovacích prostředků, tak pomocí spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli. Podle této společnosti je jediným rozdílem způsob aplikace šroubu, totiž za použití předvrtání či bez něj. Předvrtání znamená, že jako první krok se vyvrtají otvory, a to pomocí vrtáků, které se liší podle materiálu. Potom se v rámci samostatného kroku našroubují šrouby. Předvrtání je nezbytné při použití spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli v kombinaci s kovovými plechy. Z tohoto důvodu se uvedená společnost domnívá, že volba mezi spojovacími prostředky a jejich částmi z korozivzdorné oceli a bimetalovými spojovacími prostředky je pouhým ekonomickým rozhodnutím spočívajícím ve volbě mezi vyššími mzdovými náklady a vyššími materiálovými náklady.

(35)

Šetření však odhalilo, že v praxi je metoda předvrtání nejen náročná s ohledem na čas a na práci, ale u některých použití (zejména u okapnic oken) není vůbec proveditelná. Důvodem je to, že tato metoda by vyžadovala předvrtání tří nebo dokonce více různých povrchů, a to u každého jiným druhem vrtáku, a následně jejich dokonalé sladění, aby bylo možné vložit spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli. Proto se v tomto případě místo bimetalových spojovacích prostředků používají spojovací prostředky pouze z uhlíkové oceli než z korozivzdorné oceli. Řešení, při němž se použijí spojovací prostředky pouze z uhlíkové oceli, nesplňuje požadavky na odolnost vůči korozi.

(36)

Kromě toho v případě tlustších kovových povrchů nebudou po předvrtání aplikované spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli moci vytvořit své vlastní vnitřní závity a v důsledku toho bude odolnost v tahu menší než v případě bimetalových spojovacích prostředků (nebo spojovacích prostředků z uhlíkové oceli).

(37)

Na základě výše uvedených skutečností by tvrzení zmíněné v 34. bodě odůvodnění mělo být odmítnuto.

(38)

Lze vyvodit závěr, že zjištěné rozdíly ve fyzikálních, chemických a technických vlastnostech ovlivňují koncové užití bimetalových spojovacích prostředků. Na rozdíl od spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli plní bimetalové spojovací prostředky spíše specifické funkce a jejich použití je omezeno na přesně vymezené tržní segmenty, jako jsou venkovní kovové konstrukce, okapnice u oken a některé interiérové upevňovací prostředky v chemicky agresivních prostředích.

(39)

Z šetření vyplývá, že výrobní proces bimetalových spojovacích prostředků se podstatně liší od výrobního procesu spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli, neboť zahrnuje řadu dalších výrobních kroků, jiné mechanické zařízení a know-how. Zejména svařování a indukční ohřev lze považovat za nákladné, jedinečné a technologicky citlivé výrobní kroky, které se týkají pouze bimetalových spojovacích prostředků.

(40)

Bylo rovněž potvrzeno, že tyto rozdíly ve výrobním procesu mají za následek výrazně vyšší výrobní náklady a ceny bimetalových spojovacích prostředků. Rozdíl ve výrobních nákladech u podobného typu bimetalových spojovacích prostředků a spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli se může pohybovat mezi 40 % až 150 % v závislosti na výrobní metodě a druhu/délce spojovacího prostředku, přičemž cenové rozdíly mohou překročit i 400 %.

(41)

Značný rozdíl mezi cenami (a náklady) mezi bimetalovými spojovacími prostředky a spojovacími prostředky a jejich částmi z korozivzdorné oceli má za následek, že bimetalové spojovací prostředky nebudou používány tam, kde mohou být používány spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli se stejným výsledkem, zejména při upevnění povrchů jiných než ze tlustých kovů. To podporuje závěr uvedený v 38. bodě odůvodnění, že spotřebitelé si jsou dobře vědomi rozdílů mezi těmito dvěma druhy spojovacích prostředků a vnímají je jako odlišné výrobky.

(42)

Výše uvedená zjištění ukazují, že bimetalové spojovací prostředky mají odlišné fyzikální, chemické a technické vlastnosti ve srovnání se spojovacími prostředky a jejich částmi z korozivzdorné oceli a že tyto rozdíly jsou relevantní pro koncové užití bimetalových spojovacích prostředků a vnímání trhu s nimi.

(43)

Zaměnitelnost mezi bimetalovými spojovacími prostředky a spojovacími prostředky a jejich částmi z korozivzdorné oceli je spíše omezená, protože ve většině případů spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli nelze použít se stejnými výsledky jako bimetalové spojovací prostředky. Kromě toho zaměnitelnosti mezi spojovacími prostředky a jejich částmi z korozivzdorné oceli a bimetalovými spojovacími prostředky brání podstatný rozdíl v ceně těchto dvou výrobků.

(44)

S ohledem na uvedené rozdíly byl učiněn závěr, že bimetalové spojovací prostředky nespadají do rozsahu definice výrobku v původním šetření a že opatření přijatá na základě původního šetření neměla být na dovoz bimetalových spojovacích prostředků uplatňována. V důsledku toho je třeba rozsah použití opatření objasnit se zpětným účinkem pomocí změn nařízení (ES) č. 1890/2005, prováděcího nařízení (EU) č. 2/2012 a prováděcího nařízení (EU) č. 205/2013.

(45)

Podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení by v nařízení o přezkumu před pozbytím platnosti měla být stanovena možnost žádat o přezkum pro nové vývozce.

(46)

Jelikož současné přezkumné šetření je omezeno na upřesnění rozsahu definice výrobku a jelikož se na bimetalové spojovací prostředky neměla vztahovat původní opatření, považuje se za vhodné, aby se zjištění uplatňovalo se zpětným účinkem ode dne vstupu původního nařízení v platnost, včetně veškerého dovozu, na který se vztahují prozatímní cla mezi 22. květnem 2005 a 19. listopadem 2005, aby se zabránilo jakémukoli následnému poškození dovozců uvedeného výrobku.

(47)

V oznámení o zahájení přezkumu byly zúčastněné strany výslovně vyzvány, aby se vyjádřily k možné zpětné působnosti závěrů. Dva dovozci vyjádřili zpětné působnosti svou podporu a žádná ze zúčastněných stran nevyjádřila se zpětnou působností výsledků přezkumu nesouhlas.

(48)

V důsledku toho prozatímní cla vybraná s konečnou platností a konečná antidumpingová cla zaplacená z dovozu bimetalových spojovacích prostředků do Unie podle nařízení (ES) č. 1890/2005, jakož i konečná antidumpingová cla zaplacená z dovozu bimetalových spojovacích prostředků do Unie podle prováděcího nařízení (EU) č. 2/2012, jež byla rozšířena prováděcím nařízením (EU) č. 205/2013 na dovoz některých spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli zasílaných z Filipín, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Filipín či nikoli, by měla být vrácena nebo prominuta. Žádost o vrácení nebo prominutí se podává u vnitrostátních celních orgánů v souladu s příslušnými celními předpisy.

(49)

Tímto přezkumem není dotčeno datum, k němuž pozbude platnosti nařízení (EU) č. 2/2012 podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(50)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení.

(51)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny podstatné skutečnosti a úvahy, které vedly k výše uvedeným závěrům, a bylo jim umožněno, aby se k nim vyjádřily. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro podání stanovisek v návaznosti na poskytnutí závěrečných informací. Nebyly předloženy žádné informace ani stanoviska,

a)

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Ukládá se konečné antidumpingové clo z dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli v současnosti kódů KN 7318 12 10, ex 7318 14 10 (kódy TARIC ode dne následujícího po vyhlášení prováděcího nařízení Komise (EU) č. 830/2014 (8): 7318141051, 7318141059, 7318141081 a 7318141089), 7318 15 30, 7318 15 51, 7318 15 61 a 7318 15 70 pocházejících z Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu.

Na bimetalové spojovací prostředky definované takto: bimetalové samovrtné šrouby s dříkem a hlavou z korozivzdorné oceli a hrotem a vodicími závity z uhlíkové oceli, jež jsou spojeny svarem, umožňující, aby si šroub vyvrtal vlastní vodicí díru a vyřezal vlastní závit do tvrdých kovů; a bimetalové samořezné (závitořezné) šrouby s dříkem a hlavou z korozivzdorné oceli a vodicími závity z uhlíkové oceli, jež jsou spojeny svarem, umožňující, aby si šroub vyřezal vlastní závit do tvrdých kovů; v obou případech v současnosti kódu KN ex 7318 14 10, se konečné antidumpingové clo nevztahuje.

(8)  Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 830/2014 ze dne 30. července 2014, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1890/2005, prováděcí nařízení Rady (EU) č. 2/2012 a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 205/2013, pokud jde o oblast působnosti stávajících antidumpingových opatření týkajících se spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli a pokud jde o žádosti o přezkum pro nové vývozce, a kterým se stanoví možnost vrácení nebo prominutí cla v některých případech (Úř. věst. L 226, 31.7.2014, s. 16).“"

b)

doplňuje se odstavec 4, který zní:

„4.   Pokud kterýkoli vyvážející výrobce na Tchaj-wanu poskytne Komisi dostatečné důkazy, že:

příloha může být změněna přidáním nového vyvážejícího výrobce do seznamu spolupracujících společností nezařazených do vzorku, na něž se tudíž vztahuje vážená průměrná celní sazba ve výši 15,8 %.“

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/24

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/27

1)

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 416/2014 (2) otevřelo celní kvóty pro dovoz některých obilovin pocházejících z Ukrajiny.

2)

Ze sdělení podle čl. 4 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 416/2014 vyplývá, že žádosti o dovozní licence podané příslušným orgánům od 18. července 2014 od 13:00 hodin do 25. července 2014 do 13:00 hodin bruselského času v souladu s čl. 2 odst. 1 druhým pododstavcem uvedeného nařízení pro kvótu s pořadovým číslem 09.4308 přesahují dostupná množství. Je proto nutné stanovit, v jakém rozsahu mohou být dovozní licence vydávány, a to stanovením koeficientu přidělení, který se použije pro požadovaná množství u příslušné kvóty.

3)

Je rovněž nutné zastavit vydávání dovozních licencí na celní kvótu s pořadovým číslem 09.4308.

4)

Za účelem zajištění účinné správy postupu vydávání dovozních licencí musí toto nařízení vstoupit v platnost okamžitě po vyhlášení,

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/29

1)

Dne 1. ledna 1999 byla zahájena třetí etapa hospodářské a měnové unie (HMU). Rada na svém zasedání na úrovni hlav států nebo předsedů vlád konaném v Bruselu dne 3. května 1998 rozhodla, že Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko splnily podmínky nezbytné pro přijetí eura ke dni 1. ledna 1999 (1).

2)

Rozhodnutím 2000/427/ES (2) Rada rozhodla, že Řecko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí eura ke dni 1. ledna 2001. Rozhodnutím 2006/495/ES (3) Rada rozhodla, že Slovinsko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí eura ke dni 1. ledna 2007. Rozhodnutími 2007/503/ES (4) a 2007/504/ES (5) Rada rozhodla, že Kypr a Malta splnily podmínky nezbytné pro přijetí eura ke dni 1. ledna 2008. Rozhodnutím 2008/608/ES (6) Rada rozhodla, že Slovensko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí eura. Rozhodnutím 2010/416/EU (7) Rada rozhodla, že Estonsko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí eura. Rozhodnutím 2013/387/EU (8) Rada rozhodla, že Lotyšsko splnilo podmínky nezbytné pro přijetí eura.

3)

Spojené království v souladu s odstavcem 1 Protokolu o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství („Smlouva o ES“), oznámilo Radě, že dne 1. ledna 1999 nemá v úmyslu vstoupit do třetí etapy HMU. Toto oznámení nebylo změněno. Dánsko v souladu s odstavcem 1 Protokolu o některých ustanoveních týkajících se Dánska, připojeného ke Smlouvě o ES, a v souladu s rozhodnutím, jež přijaly hlavy států a předsedové vlád v Edinburghu v prosinci 1992, oznámilo Radě, že se nezúčastní třetí etapy hospodářské a měnové unie. O zahájení postupu podle čl. 140 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) Dánsko nepožádalo.

4)

Na Švédsko se na základě rozhodnutí 98/317/ES vztahuje výjimka ve smyslu čl. 139 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Na Českou republiku, Litvu, Maďarsko a Polsko se vztahuje výjimka ve smyslu čl. 139 odst. 1 Smlouvy o fungování EU v souladu s článkem 4 aktu o přistoupení z roku 2003 (9). Na Bulharsko a Rumunsko se vztahuje výjimka ve smyslu čl. 139 odst. 1 Smlouvy o fungování EU v souladu s článkem 5 aktu o přistoupení z roku 2005 (10). Na Chorvatsko se vztahuje výjimka ve smyslu čl. 139 odst. 1 Smlouvy o fungování EU v souladu s článkem 5 příslušného aktu o přistoupení (11).

5)

Dne 1. července 1998 byla založena Evropská centrální banka (ECB). Evropský měnový systém byl nahrazen mechanismem směnných kurzů, jehož vytvoření bylo dohodnuto usnesením Evropské rady ze dne 16. června 1997 o zřízení mechanismu směnných kurzů ve třetí etapě hospodářské a měnové unie (12). Postupy používané v rámci mechanismu směnných kurzů ve třetí etapě hospodářské a měnové unie (ERM II) byly upraveny v Dohodě ze dne 16. března 2006 mezi Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami členských států mimo eurozónu o provozních postupech mechanismu směnných kurzů ve třetí etapě hospodářské a měnové unie (13).

6)

V čl. 140 odst. 2 Smlouvy o fungování EU je stanoven postup pro zrušení výjimky dotyčných členských států. Alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, na který se výjimka vztahuje, Komise a ECB podávají Radě zprávu postupem podle čl. 140 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

7)

Vnitrostátní právní předpisy členských států, včetně statutů jejich národních centrálních bank, je nutno podle potřeby upravit, aby byla zajištěna jejich slučitelnost s články 130 a 131 Smlouvy a se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB a ECB“). Slučitelnost právních předpisů Litvy s články 130 a 131 Smlouvy o fungování EU a se statutem ESCB a ECB je předmětem podrobného posouzení ve zprávách Komise a ECB.

8)

Podle článku 1 Protokolu č. 13 o kritériích konvergence uvedených v článku 140 Smlouvy o fungování EU se kritériem cenové stability, jak je uvedeno v čl. 140 odst. 1 první odrážce Smlouvy o fungování EU, rozumí, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro účely kritéria cenové stability se inflace měří pomocí harmonizovaných indexů spotřebitelských cen (HISC), které jsou definovány v nařízení Rady (ES) č. 2494/95 (14). K posouzení kritéria cenové stability byla inflace členského státu změřena pomocí procentuální změny aritmetického průměru dvanácti měsíčních indexů ve srovnání s aritmetickým průměrem dvanácti měsíčních indexů za předcházející období. Ve zprávách Komise a ECB byla uvažována referenční hodnota vypočtená jako prostý aritmetický průměr míry inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků, a navýšená o 1,5 procentního bodu. V jednoletém období, které skončilo v dubnu 2014, byla tato referenční hodnota inflace stanovena výpočtem na 1,7 procenta a jako tři členské státy, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků, byly uvažovány Lotyšsko s mírou inflace 0,1 procenta, Portugalsko s 0,3 procenta a Irsko s 0,3 procenta. Ze skupiny členských států, které dosáhly nejlepších výsledků, je oprávněné vyloučit ty země, jejichž míru inflace nelze považovat za relevantní referenční hodnotu pro ostatní členské státy. Země takto vzdálené od průměru byly uvedeny v minulých konvergenčních zprávách z let 2004, 2010 a 2013. V současné situaci je oprávněné vyloučit ze skupiny států s nejlepšími výsledky Řecko, Bulharsko a Kypr (15). Pro účely výpočtu referenční hodnoty je nahrazují Lotyšsko, Portugalsko a Irsko, tedy členské státy, jejichž průměrná míra inflace se inflaci v takto vyloučených zemích nejvíce blíží.

9)

V souladu s článkem 2 protokolu č. 13 se kritériem stavu veřejných rozpočtů, jak je uvedeno v čl. 140 odst. 1 druhé odrážce Smlouvy o fungování EU, rozumí, že v době šetření se na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady podle čl. 126 odst. 6 Smlouvy o fungování EU o existenci nadměrného schodku.

10)

V souladu s článkem 3 protokolu č. 13 se kritériem účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, jak je uvedeno v čl. 140 odst. 1 třetí odrážce Smlouvy, rozumí, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů (ERM) Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesmí členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči euru. Počínaje 1. lednem 1999 je plnění kritéria směnného kurzu posuzováno v rámci ERM II. Komise a ECB při posuzování plnění tohoto kritéria ve svých zprávách zkoumaly dvouleté období, jež skončilo 15. května 2014.

11)

V souladu s článkem 4 protokolu č. 13 se kritériem konvergence úrokových sazeb, jak je uvedeno v čl. 140 odst. 1 čtvrté odrážce Smlouvy o fungování EU, rozumí, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Pro účely kritéria konvergence úrokových sazeb byly použity srovnatelné úrokové sazby referenčních desetiletých státních dluhopisů. K posouzení plnění kritéria úrokových sazeb byla ve zprávách Komise a ECB uvažována referenční hodnota vypočtená jako prostý aritmetický průměr dlouhodobých nominálních úrokových sazeb tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků, navýšená o dva procentní body. Tato referenční hodnota je odvozena od dlouhodobých úrokových sazeb v Lotyšsku (3,3 procenta), Irsku (3,5 procenta) a Portugalsku (5,9 procenta) a v jednoletém období, které skončilo v dubnu 2014, činila 6,2 procenta.

12)

Údaje, na jejichž základě je posuzováno plnění konvergenčních kritérií, poskytuje v souladu s článkem 5 protokolu č. 13 Komise. Komise poskytla též údaje pro přípravu tohoto návrhu. Rozpočtové údaje předložila Komise poté, co členské státy do 1. dubna 2014 podaly zprávu v souladu s nařízením Rady (ES) č. 479/2009 (16).

13)

Na základě zpráv předložených Komisí a ECB o pokroku, jehož Litva dosáhla při plnění svých závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie, zní závěr takto:

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 228/33

1)

Prováděcí nařízení Komise 2014/88/EU (2) bylo přijato na základě vysokého počtu oznámení zaslaných do systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva týkajících se přítomnosti široké řady patogenních kmenů salmonely, včetně salmonella typhimurium, v potravinách. Uvedený kmen je nejčastěji hlášeným sérotypem u lidí a jeho vysoký výskyt byl zjištěn v potravinách, které obsahují listy pepře betelového („Piper betle“, obecně známý jako betel) z Bangladéše, nebo jsou z nich složeny. Spojené království od roku 2011 oznámilo několik ohnisek otravy salmonelou z listů pepře betelového. Kromě toho je pravděpodobné, že řada případů v Unii nebyla nahlášena.

2)

Prováděcí rozhodnutí 2014/88/EU proto zakazuje dovoz potravin, které obsahují listy pepře betelového („Piper betle“) nebo jsou z nich složeny, z Bangladéše do 31. července 2014.

3)

V únoru 2014 Bangladéš předložil aktualizované informace týkající se realizace svého akčního plánu této země na řešení nedostatků, které v průběhu auditu v roce 2013 zjistil Potravinový a veterinární úřad Evropské Komise. Bangladéš uvedl, že akční plán stále probíhá a dosud nebyl dokončen.

4)

Stále proto zbývá vyřešit řadu problémů. Konkrétně dosud nebyl zaveden vývozní program navržený výrobním odvětvím na vývoz listů pepře betelového. Zákaz vývozu listů pepře betelového, který si tato země sama stanovila a zavedla v květnu 2013, zůstává v platnosti. Nicméně se neprokázalo, že by tento zákaz byl plně účinný a od jeho přijetí bylo prostřednictvím systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva nahlášeno devět pokusů o dovoz listů pepře betelového do Unie. Proto nelze dospět k závěru, že záruky, které Bangladéš poskytla, jsou k řešení závažných rizik pro lidské zdraví dostačující. Mimořádná opatření stanovená prováděcím rozhodnutím 2014/88/EU by proto měla zůstat zachována.

5)

Doba použitelnosti prováděcího rozhodnutí 2014/88/EU by proto měla být prodloužena do 30. června 2015.

6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,