17.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 222/1

(1)

Podle nařízení (ES) č. 1924/2006 jsou zdravotní tvrzení při označování potravin zakázána, pokud je Komise v souladu s uvedeným nařízením neschválí a nezařadí na seznam schválených tvrzení.

(2)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 rovněž stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků mohou podávat žádosti o schválení zdravotních tvrzení u příslušného vnitrostátního orgánu členského státu. Příslušný vnitrostátní orgán postoupí platné žádosti Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA, dále jen „úřad“) k vědeckému hodnocení a Komisi a členským státům pro informaci.

(3)

Úřad vydá k danému zdravotnímu tvrzení své stanovisko.

(4)

Komise rozhodne o schválení zdravotních tvrzení s ohledem na stanovisko úřadu.

(5)

V návaznosti na žádost společnosti E-piim production Ltd předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se látky Lactobacillus plantarum TENSIA® v polotvrdém sýru eidamského typu (označeném jako „sýr prospívající srdci“) značky Harmony™ a udržení normálního krevního tlaku (otázka č. EFSA-Q-2014-00097 (2)). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Pravidelná každodenní konzumace (po dobu alespoň osmi týdnů) 50 g sýra Südamejuust (v překladu: „sýr prospívající srdci“) značky Harmony™, obsahujícího Lactobacillus plantarum TENSIA®, pomáhá udržet zdravý kardiovaskulární systém/zdravé srdce prostřednictvím snížení krevního tlaku/symbol srdce“.

(6)

Dne 1. října 2014 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že na základě předložených údajů nebyl zjištěn příčinný vztah mezi užíváním látky Lactobacillus plantarum TENSIA® v polotvrdém sýru eidamského typu („sýr prospívající srdci“) značky Harmony™ a udržením normálního krevního tlaku. Vzhledem k tomu, že dané tvrzení neodpovídá požadavkům stanoveným v nařízení (ES) č. 1924/2006, nemělo by být schváleno.

(7)

V návaznosti na žádost společnosti British Specialist Nutrition Association Ltd předloženou podle čl. 13 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se sacharidových roztoků a udržení fyzické výkonnosti během vytrvalostního fyzického výkonu (otázka č. EFSA-Q-2014-00058 (3)). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Sacharidové roztoky přispívají k udržení výkonnosti při delším vytrvalostním fyzickém výkonu.“ Žadatel na žádost úřadu uvedl, že potravina, která je předmětem tvrzení, patří mezi sacharidové roztoky neobsahující elektrolyt a že údajný účinek sacharidových roztoků by měl být porovnáván s účinky vody nebo vodných roztoků elektrolytů.

(8)

Dne 1. října 2014 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že na základě předložených údajů nebyl zjištěn příčinný vztah mezi konzumací sacharidových roztoků a udržením fyzické výkonnosti během vytrvalostního fyzického výkonu ve srovnání s vodou nebo vodnými roztoky elektrolytů. Vzhledem k tomu, že dané tvrzení neodpovídá požadavkům stanoveným v nařízení (ES) č. 1924/2006, nemělo by být schváleno.

(9)

Připomínky, které Komise obdržela od žadatelů v souladu s čl. 16 odst. 6 nařízení (ES) č. 1924/2006, byly při stanovení opatření v tomto nařízení vzaty v úvahu.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

17.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 222/4

(1)

Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1384/2014 (2) Unie poskytla Ekvádoru od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2016 celní preference jako prozatímní reciproční mechanismus, aby se zabránilo zbytečnému narušení obchodu mezi Unií a Ekvádorem po parafování protokolu o přistoupení Ekvádoru k Obchodní dohodě mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé (3) dne 12. prosince 2014.

(2)

Pro účely preferencí poskytovaných na základě nařízení (EU) č. 1384/2014 se použijí pravidla původu stanovená v části I hlavě IV kapitole 2 oddílu 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (4), včetně pravidel týkajících se regionální kumulace původu v rámci skupiny zemí, mezi něž patří Bolívie, Kolumbie, Kostarika, Ekvádor, Salvador, Guatemala, Honduras, Nikaragua, Panama, Peru a Venezuela. Od 1. ledna 2014 se regionální kumulace mohla použít pouze v rámci téže regionální skupiny na země, které jsou v okamžiku vývozu do Unie zeměmi zvýhodněnými v rámci systému všeobecných preferencí (GSP) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 (5).

(3)

S účinností ode dne 1. května 2016 bylo zrušeno nařízení (EHS) č. 2454/93 a od tohoto dne jsou pravidla původu použitelná pro účely celních preferencí poskytovaných na zboží pocházející z Ekvádoru stanovena v hlavě II kapitole 2 oddílu 2 pododdílech 2 a 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (6) a v hlavě II kapitole 2 oddílu 2 pododdílech 2 až 9 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (7). Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 stanoví stejná pravidla týkající se kumulace jako nařízení (EHS) č. 2454/93.

(4)

Od 1. ledna 2016 přestaly být Kolumbie, Peru, Kostarika, Salvador, Guatemala, Honduras, Nikaragua a Panama, které jsou součástí téže regionální skupiny jako Ekvádor, zeměmi zvýhodněnými v rámci GSP. V důsledku toho od 1. ledna 2016 nelze v rámci regionální kumulace s těmito zeměmi pro účely celních preferencí poskytnutých nařízením (EU) č. 1384/2014 přípravky nebo konzervy z tuňáka a tuňáka pruhovaného (bonito) zařazené do podpoložky harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží (HS) 1604 14 a přípravky nebo konzervy z tuňáků, tuňáka pruhovaného (bonito) a ostatních ryb rodu Euthynnus podpoložky kombinované nomenklatury (KN)1604 20 70 považovat za zboží pocházející z Ekvádoru.

(5)

Ekvádor předložil dne 4. dubna 2016 žádost o odchylku od pravidel o preferenčním původu, aby ekvádorské odvětví zpracování ryb mohlo pro účely určení původu přípravků nebo konzerv z tuňáka a tuňáka pruhovaného (bonito) zařazených do podpoložky HS 1604 14 a přípravků nebo konzerv z tuňáků, tuňáka pruhovaného (bonito) a ostatních ryb rodu Euthynnus podpoložky KN 1604 20 70 na základě regionální kumulace považovat materiály pocházející z Kolumbie, Peru, Kostariky, Salvadoru, Guatemaly, Hondurasu, Nikaraguy a Panamy za materiály pocházející z Ekvádoru. Bylo požadováno, aby se výjimka uplatňovala od 1. ledna 2016. K této původní žádosti byly dne 30. června 2016 předloženy doplňující informace.

(6)

Ekvádor ve své žádosti o odchylku vysvětlil, že značné množství syrového tuňáka pro výrobu přípravků nebo konzerv z tuňáků, které vyváží do Unie, pochází ze zemí Střední Ameriky a andských zemí. Bez možnosti kumulace s těmito zeměmi ve stejné regionální skupině by se ekvádorský vývoz přípravků a konzerv z tuňáka pocházejících z Ekvádoru do EU snížil o 30 %.

(7)

V té době, dne 16. dubna 2016, postihlo pobřežní Ekvádor zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy škály. Zemětřesením byly silně zasaženy provincie Manabí a oblasti Manta, v nichž působí většina ekvádorského odvětví rybolovu. Byly rovněž hlášeny značné materiální škody, mimo jiné na klíčových infrastrukturách, což situaci odvětví zpracování ryb v Ekvádoru zhoršuje.

(8)

Vzhledem k okolnostem, odůvodnění, které Ekvádor poskytl v žádosti, a dalším nepříznivým dopadům zemětřesení na jeho odvětví zpracování ryb by Ekvádor měl mít v souladu s čl. 64 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) nařízení (EU) č. 952/2013 možnost využívat dočasnou odchylku od povinnosti stanovené v čl. 55 odst. 2 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Za předpokladu, že budou splněny určité podmínky, by proto materiály pocházející z Kolumbie, Peru, Kostariky, Salvadoru, Guatemaly, Hondurasu, Nikaraguy a Panamy používané k výrobě přípravků a konzerv z tuňáka a tuňáka pruhovaného (bonito) zařazených do podpoložky HS 1604 14 a přípravků nebo konzerv z tuňáků, tuňáka pruhovaného (bonito) a ostatních ryb rodu Euthynnus kódu KN 1604 20 70 měly být považovány za pocházející z Ekvádoru.

(9)

Aby nedošlo k narušení obchodu a usnadnilo se dosažení cílů celních preferencí poskytovaných Ekvádoru na základě nařízení (EU) č. 1384/2014, měla by se dočasná odchylka vztahovat na období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2016.

(10)

Vzhledem k důkazu původu, který může být použit pro materiály pocházející z Kolumbie, Peru, Kostariky, Salvadoru, Guatemaly, Hondurasu, Nikaraguy a Panamy, se kumulace může uplatnit i na základě důkazu původu stanoveného Obchodní dohodou mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé nebo Dohodou zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (8).

(11)

Aby se zaručilo, že opatření nezbytná pro uplatňování kumulace s Kolumbií, Peru, Kostarikou, Salvadorem, Guatemalou, Hondurasem, Nikaraguou a Panamou řádně fungují, měl by Ekvádor zajistit, aby byla zavedena opatření v oblasti správní spolupráce.

(12)

V zájmu účinné kontroly uplatňování dané odchylky by ekvádorské orgány měly na konci období uplatňování odchylky Komisi sdělit podrobnosti o osvědčeních o původu na tiskopise A vydávaných v rámci této odchylky.

(13)

S cílem zabránit dalšímu zpoždění při zavádění odchylky by toto nařízení mělo vstoupit v platnost co nejdříve.

(14)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

17.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 222/8

(1)

Podle nařízení (ES) č. 1924/2006 jsou zdravotní tvrzení při označování potravin zakázána, pokud je Komise v souladu s uvedeným nařízením neschválí a nezařadí na seznam schválených tvrzení.

(2)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 rovněž stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků mohou podávat žádosti o schválení zdravotních tvrzení u příslušného vnitrostátního orgánu členského státu. Příslušný vnitrostátní orgán postoupí platné žádosti Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA, dále jen „úřad“).

(3)

Jakmile úřad žádost obdrží, neprodleně o tom uvědomí ostatní členské státy a Komisi a k dotčenému zdravotnímu tvrzení vydá své stanovisko.

(4)

Komise rozhodne o schválení zdravotních tvrzení s ohledem na stanovisko úřadu.

(5)

V návaznosti na žádost společnosti Cross Vetpharm Group UK Ltd předloženou podle čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1924/2006 byl úřad požádán o vydání stanoviska ke zdravotnímu tvrzení týkajícímu se beta-galaktosidázy z Kluyveromyces lactis v produktu Colief® a zmírnění trávicích obtíží (otázka č. EFSA-Q-2014-00404 (2)). Navrhované tvrzení zformuloval žadatel takto: „Colief®/enzym laktáza snižuje zatížení laktózou ve výživě kojenců a zlepšuje důsledky maldigesce laktózy u kojenců s kolikou, kteří nedokáží účinně strávit veškerou laktózu v potravě“.

(6)

Dne 17. července 2015 obdržela Komise a členské státy vědecké stanovisko úřadu, ve kterém úřad dospěl k závěru, že poskytnuté důkazy nepostačují ke stanovení příčinného vztahu mezi konzumací beta-galaktosidázy z Kluyveromyces lactis v produktu Colief® a zmírněním trávicích obtíží. Vzhledem k tomu, že dané tvrzení neodpovídá požadavkům stanoveným v nařízení (ES) č. 1924/2006, nemělo by být schváleno.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

17.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 222/10

(1)

Nařízením (EU) č. 513/2013 (3) Evropská komise (dále jen „Komise“) uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů (dále jen „moduly“) a jejich klíčových komponentů (tj. článků a destiček) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) do Evropské unie (dále jen „Unie“).

(2)

Skupina vyvážejících výrobců pověřila čínskou obchodní komoru pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products, dále jen „CCCME“), aby jejich jménem předložila Komisi cenový závazek, což CCCME učinila. Ze stanovených podmínek uvedeného cenového závazku jasně vyplývá, že jej tvoří soubor individuálních cenových závazků každého vyvážejícího výrobce, který je z praktických důvodů koordinován CCCME.

(3)

Rozhodnutím 2013/423/EU (4) Komise přijala uvedený cenový závazek, pokud jde o prozatímní antidumpingové clo. Nařízením (EU) č. 748/2013 (5) Komise změnila nařízení (EU) č. 513/2013 a zavedla technické změny potřebné v souvislosti s přijetím závazku, pokud jde o prozatímní antidumpingové clo.

(4)

Prováděcím nařízením (EU) č. 1238/2013 (6) Rada uložila konečné antidumpingové clo na dovoz modulů a článků pocházejících nebo odesílaných z ČLR (dále jen „dotčené výrobky“) do Unie. Prováděcím nařízením (EU) č. 1239/2013 (7) uložila Rada rovněž konečné vyrovnávací clo na dovoz dotčených výrobků do Unie.

(5)

Na základě oznámení o pozměněné verzi cenového závazku předloženého skupinou vyvážejících výrobců (dále jen „vyvážející výrobci“) a CCCME potvrdila Komise prostřednictvím prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU (8), že přijímá cenový závazek v pozměněné podobě (dále jen „závazek“), a to po dobu uplatňování konečných opatření. V příloze tohoto rozhodnutí je uveden seznam vyvážejících výrobců, od nichž byl závazek přijat, včetně:

(6)

Prováděcím rozhodnutím 2014/657/EU (9) Komise přijala návrh vyvážejících výrobců a CCCME, jenž se týkal upřesnění ohledně plnění závazku pro dotčené výrobky, na něž se závazek vztahuje, tj. moduly a články pocházející nebo odesílané z ČLR, v současnosti kódů KN ex 8541 40 90 (kódy TARIC 8541409021, 8541409029, 8541409031 a 8541409039), vyráběné vyvážejícími výrobci (dále jen „výrobek, na nějž se vztahuje závazek“). Na antidumpingová a vyrovnávací cla uvedená ve 4. bodě odůvodnění výše se společně se závazkem odkazuje jako na „opatření“.

(7)

Prováděcím nařízením (EU) 2015/866 (10) Komise odvolala přijetí závazku tří vyvážejících výrobců.

(8)

Prováděcím nařízením (EU) 2015/1403 (11) Komise odvolala přijetí závazku dalšího vyvážejícího výrobce.

(9)

Prováděcím nařízením (EU) 2015/2018 (12) Komise odvolala přijetí závazku dvou vyvážejících výrobců.

(10)

Komise zahájila šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení zveřejněním oznámení o zahájení v Úředním věstníku Evropské unie  (13) dne 5. prosince 2015.

(11)

Komise zahájila šetření v rámci přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle článku 18 základního antisubvenčního nařízení zveřejněním oznámení o zahájení v Úředním věstníku Evropské unie  (14) dne 5. prosince 2015.

(12)

Komise rovněž zahájila částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního antidumpingového nařízení a podle článku 19 základního antisubvenčního nařízení zveřejněním oznámení o zahájení v Úředním věstníku Evropské unie  (15) dne 5. prosince 2015.

(13)

Prováděcím nařízením (EU) 2016/115 (16) Komise odvolala přijetí závazku dalšího vyvážejícího výrobce.

(14)

Konečné antidumpingové clo uložené nařízením (EU) č. 1238/2013 na dovoz dotčených výrobků pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky Komise prováděcím nařízením (EU) 2016/185 (17) dále rozšířila na dovoz dotčeného výrobku odesílaného z Malajsie a Tchaj-wanu, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Malajsie a Tchaj-wanu, či nikoli.

(15)

Konečné vyrovnávací clo uložené nařízením (EU) č. 1239/2013 na dovoz dotčených výrobků pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky Komise prováděcím nařízením (EU) 2016/184 (18) dále rozšířila na dovoz dotčeného výrobku odesílaného z Malajsie a Tchaj-wanu, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Malajsie a Tchaj-wanu, či nikoli.

(16)

Prováděcím nařízením (EU) 2016/1045 (19) Komise odvolala přijetí závazku dalšího vyvážejícího výrobce.

(17)

Závazek stanoví, že Komise může v průběhu uplatňování závazku jeho přijetí odvolat, jestliže se ukáže, že není proveditelné jej monitorovat a vymáhat, nebo rovněž jestliže se nějak změní okolnosti.

(18)

Kromě toho může také jakýkoli vyvážející výrobce svůj závazek dobrovolně odvolat kdykoli během jeho uplatňování.

(19)

Jak společnost Delsolar, tak i společnost MOTECH mají na Tchaj-wanu stranu ve spojení, jíž bylo v rámci šetření v oblasti obcházení opatření uvedených ve 14. a 15. bodě odůvodnění přiznáno osvobození.

(20)

Komise analyzovala dopad těchto osvobození na proveditelnost závazku. Osvobození představují změnu okolností oproti situaci v době přijetí závazku. Jejich cílem je osvobodit dovoz do Unie dotčených výrobků, které byly vyrobeny stranami, s nimiž jsou na Tchaj-wanu ve spojení společnosti Delsolar a MOTECH. Tento dovoz nespadá do působnosti závazku.

(21)

Komise má za to, že toto osvobození pro dovoz do Unie představuje vysoké riziko křížové kompenzace. Ve skutečnosti mohou strany ve spojení, jimž bylo v rámci šetření v oblasti obcházení opatření přiznáno osvobození, prodávat dotčený výrobek týmž odběratelům v Unii, kterým je prodáván výrobek, na nějž se vztahuje závazek, a ceny takových transakcí by mohly být stanoveny tak, aby kompenzovaly minimální dovozní cenu podle závazku. Komise není s to monitorovat prodej týmž odběratelům v Unii uskutečňovaný v rámci závazku a z Tchaj-wanu.

(22)

Komise proto dospěla k závěru, že kvůli výše uvedeným osvobozením není monitorování závazku společnosti Delsolar a společnosti MOTECH proveditelné.

(23)

Společnost LERRI Solar v březnu 2016 oznámila Komisi, že si přeje svůj závazek odvolat.

(24)

Společnost Xi'an LONGi a společnost CNPV v květnu 2016 oznámily Komisi, že si rovněž přejí svůj závazek odvolat.

(25)

Zúčastněné strany měly možnost zúčastnit se slyšení a k věci se vyjádřit v souladu s čl. 8 odst. 9 základního antidumpingového nařízení a čl. 13 odst. 9 základního antisubvenčního nařízení. Společnosti Delsolar a MOTECH předložily připomínky.

(26)

Společnost Delsolar popřela, že by osvobození přiznané její tchajwanské straně ve spojení představovalo změnu okolností. Společnost Delsolar oznámila Komisi sloučení s tchajwanskou společností v rámci původních šetření, na která se odkazuje ve 4. bodě odůvodnění, proti čemuž Komise nevznesla námitky. Vzhledem k tomu, že dotčený výrobek vyráběný tchajwanskou stranou, s níž je společnost Delsolar ve spojení, nebyl před šetřeními v oblasti obcházení opatření ani po nich předmětem opatření, situace se neliší od situace, která existovala před zahájením šetření v oblasti obcházení opatření.

(27)

Komise s tímto tvrzením nemůže souhlasit.

(28)

Komise především připomíná, že tržní podíl dovozu ze třetích zemí s výjimkou ČLR do Unie činil během období šetření 6,8 % trhu Unie. Tržní podíl dovozu z Tchaj-wanu konkrétně činil 0,8 % (tabulka 12 nařízení (EU) č. 513/2013). Z těchto číselných údajů vyplývá, že vývoz ze stávajících výrobních zařízení společností, které na Tchaj-wanu vyrábějí a které jsou s čínskými společnostmi, jež nabídly závazek, ve spojení, nebyl významný.

(29)

V důsledku přiznání osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního antidumpingového nařízení a čl. 23 odst. 6 základního antisubvenčního nařízení lze však očekávat, že tchajwanská strana, s níž je společnost Delsolar ve spojení, bude do Unie vyvážet významný objem modulů a článků.

(30)

K rozhodnutí o odvolání přijetí závazku došlo vzhledem k riziku křížové kompenzace, které Komise nemůže monitorovat. Otázka, zda je zboží vyrobené ve výrobních zařízeních třetích zemí předmětem opatření, není při posouzení rizik souvisejících s monitorováním relevantní. Osvobození se týká dovozu dotčeného výrobku vyráběného tchajwanskou stranou, s níž je společnost Delsolar ve spojení, který je konkrétně určen pro trh Unie. Vzniká tím proto velké riziko křížové kompenzace. Posouzení rizik souvisejících s monitorováním se také řídí konkrétními případy a může se během doby trvání závazku vyvíjet s tím, jak se některá rizika naplní, objeví se rizika nová a Komise může lépe vyhodnotit konkrétní aspekty sledování jednotlivých případů. V této souvislosti opět není důležité, zda byl dovoz před zahájením šetření v oblasti obcházení předmětem opatření.

(31)

Společnost Delsolar také uvedla, že z pouhého osvobození její tchajwanské strany ve spojení nelze vyvodit závěr, že se sledování závazku společnosti Delsolar stává neproveditelným. Dle názoru společnosti Delsolar je zvýšené riziko křížové kompenzace čistě hypotetické. Vzhledem k tomu, že závazek zakazuje prodej stejným zákazníkům, mohlo by jakékoli porušení vést k odvolání závazku společnosti Delsolar. Společnost Delsolar v této souvislosti uvedla, že výrobek, na nějž se vztahuje závazek, neprodává stejnému zákazníkovi, kterému dotyčný výrobek prodává její tchajwanská strana ve spojení. Soulad lze ověřit prostřednictvím inspekce na místě v prostorách společnosti Delsolar a její tchajwanské strany ve spojení. Kromě toho společnost Delsolar tvrdila, že Komise při šetřeních v oblasti obcházení opatření uvedených ve 14. a 15. bodě odůvodnění považovala její tchajwanskou stranu ve spojení za skutečného výrobce, který neobchází opatření. Proto je uvedené tvrzení ohledně možného rizika křížové kompenzace čistě spekulativní.

(32)

Komise výše uvedené tvrzení odmítá. V rámci šetření v oblasti obcházení opatření uvedených ve 14. a 15. bodě odůvodnění bylo zjištěno, že tchajwanská strana, s níž je společnost Delsolar ve spojení, neprováděla praktiky obcházení ve smyslu článku 13 základního antidumpingového nařízení a článku 23 základního antisubvenčního nařízení. Rozsah těchto šetření ale nezahrnoval posouzení rizik souvisejících se závazkem společnosti Delsolar. Z uvedených zjištění také nevyplývá, že nedošlo k žádnému obcházení závazku ve smyslu křížové kompenzace cen. Osvobození přiznané tchajwanské straně, s níž je společnost Delsolar ve spojení, naopak výrazným způsobem zvyšuje rizika obcházení související se závazkem společnosti Delsolar. Z takového osvobození vyplývá zvláštní záměr prodávat do Unie. Proto by bylo třeba, aby Komise monitorovala jak prodej v rámci závazku, tak i prodej z Tchaj-wanu. Tím se sledování závazku společnosti Delsolar stává neproveditelným. Komise rovněž v tomto ohledu připomíná, že se sledování závazku během jeho provádění stává stále obtížnějším, a to zejména pokud jde o praktiky obcházení zjištěné v Malajsii a na Tchaj-wanu. Komise není s to monitorovat prodej z Tchaj-wanu, který nespadá do oblasti působnosti závazku. Kromě toho Komise připomíná, že společnosti Delsolar nabízela možnosti, jak zachovat závazek proveditelný, které společnost Delsolar odmítla zvážit.

(33)

Společnost Delsolar nakonec uvedla, že její situace je srovnatelná se situací jakékoli jiné společnosti, která je členem závazku a která má společnosti ve spojení s výrobními zařízeními v zemích, na které se nevztahují opatření. Pouhá existence takového vztahu sama o sobě není důvodem pro to, aby bylo sledování závazku neproveditelné.

(34)

Komise výše uvedené tvrzení odmítá a připomíná své úvahy uvedené ve 27. a 29. bodě odůvodnění.

(35)

Společnost MOTECH, podobně jako společnost Delsolar, tvrdila, že vztah k její tchajwanské straně ve spojení byl Komisi během původních šetření uvedených ve 4. bodě odůvodnění znám. Komise tím, že od společnosti MOTECH přijala závazek, potvrdila, že k žádnému obcházení nedochází.

(36)

Komise v tomto ohledu zaprvé odkazuje na zamítnutí obdobných argumentů předložených společností Delsolar.

(37)

Komise dále tento argument odmítá i z následujících důvodů. V době přijetí závazku Komise skutečně provedla celkovou analýzu rizik souvisejících s monitorováním. Z přijetí závazku jako takového nevyplývá, že k žádnému obcházení nedochází. Komise má za to, že osvobození přiznané tchajwanské straně, s níž je společnost MOTECH ve spojení, zvyšuje riziko křížové kompenzace uvedené ve 21. bodě odůvodnění. Komise v tomto ohledu připomíná, že se sledování závazku během jeho provádění stává stále obtížnějším, a to zejména pokud jde o praktiky obcházení zjištěné v Malajsii a na Tchaj-wanu. Komise není s to monitorovat prodej týmž odběratelům v Unii uskutečňovaný v rámci závazku a z Tchaj-wanu.

(38)

Společnost MOTECH rovněž uvedla, že přiznáním osvobození její tchajwanské straně ve spojení Komise potvrdila, že v souvislosti se společností MOTECH a její tchajwanskou stranou ve spojení nedochází k žádnému obcházení, ani křížové kompenzaci. Komise mohla dovoz od společnosti MOTECH a její tchajwanské strany ve spojení monitorovat, neboť obě společnosti dovážejí do Unie v rámci samostatných doplňkových kódů TARIC.

(39)

Komise výše uvedené tvrzení odmítá. Osvobození přiznané v rámci šetření v oblasti obcházení opatření uvedených ve 14. a 15. bodě odůvodnění potvrzuje, že u tchajwanské společnosti, s níž je společnost MOTECH ve spojení, nebylo zjištěno, že se podílela na praktikách obcházení. Toto konstatování je nicméně irelevantní pro posouzení proveditelnosti závazku uvedené ve 21. a 22. bodě odůvodnění. Komise analyzovala důsledky tohoto osvobození a došla k závěru, že se riziko křížové kompenzace zvýšilo. Komise rovněž vzala v úvahu zkušenosti získané při monitorování závazku, kdy dospěla k závěru, že není s to monitorovat prodej týmž odběratelům v Unii uskutečňovaný v rámci závazku a z Tchaj-wanu.

(40)

Komise proto v souladu s čl. 8 odst. 9 základního antidumpingového nařízení a čl. 13 odst. 9 základního antisubvenčního nařízení a rovněž v souladu s podmínkami závazku dospěla k závěru, že přijetí závazku pro společnosti Delsolar, CNPV, MOTECH, Xi'an LONGi a LERRI Solar společně s jejich společnostmi ve spojení v Unii musí být odvoláno.

(41)

V důsledku toho se v souladu s čl. 8 odst. 9 základního antidumpingového nařízení a čl. 13 odst. 9 základního antisubvenčního nařízení konečné antidumpingové clo uložené článkem 1 prováděcího nařízení (EU) č. 1238/2013 a konečné vyrovnávací clo uložené článkem 1 prováděcího nařízení (EU) č. 1239/2013 automaticky uplatní na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího nebo odesílaného z ČLR a vyráběného společností Delsolar (doplňkový kód TARIC: B792), CNPV (doplňkový kód TARIC: B813), MOTECH (doplňkový kód TARIC: B852), Xi'an LONGi (doplňkový kód TARIC: B897) a LERRI Solar (doplňkový kód TARIC: B898), a to ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

(42)

V tabulce v příloze tohoto nařízení jsou pro informaci uvedeni vyvážející výrobci, u nichž není přijetí závazku prostřednictvím prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU dotčeno,

a)

společnost Delsolar (Wujiang) Ltd spolu s její společností ve spojení v Unii, pod společným doplňkovým kódem TARIC: B792;

b)

společnost CNPV Dongying Solar Power Co. Ltd, pod doplňkovým kódem TARIC: B813;

c)

společnost MOTECH (Suzhou) RENEWABLE ENERGY CO. LTD, pod doplňkovým kódem TARIC: B852;

d)

společnost Xi'an LONGi Silicon Materials Corp. a společnost Wuxi LONGi Silicon Materials Co. Ltd, pod společným doplňkovým kódem TARIC: B897; a

e)

společnost LERRI Solar Technology (Zhejiang) Co. Ltd spolu s její společností ve spojení v Unii, pod společným doplňkovým kódem TARIC: B898

17.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 222/22

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

17.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 222/24

(1)

Aby měl Evropský systém centrálních bank (ESCB) odpovídající informace o držbě cenných papírů bankovními skupinami, jsou zapotřebí dodatečné atributy statistiky držby cenných papírů nad rámec atributů, jež jsou v současnosti vyžadovány podle nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1011/2012 (ECB/2012/24) (2). Tyto dodatečné atributy umožní provádět důkladnější analýzu rizik a expozic v rámci finančního systému. To následně umožní podrobnější analýzu transmisního mechanismu měnové politiky. Rozšíření rozsahu vykazovaných informací o úvěrovém riziku a účetnictví je zvlášť důležité z hlediska analýzy finanční stability a tyto údaje budou rovněž užitečné pro účely obezřetnostního dohledu. Uvedené rozšíření je též nezbytné pro to, aby bylo možné posoudit rizikovou expozici Eurosystému vůči protistranám při operacích měnové politiky. Rovněž je zapotřebí změnit strukturu některých ustanovení nařízení, aby se vyjasnila statistická zpravodajská povinnost zpravodajských jednotek ve vztahu k sektorovým i skupinovým údajům.

(2)

Kromě toho je třeba vyjasnit zpravodajskou povinnost uschovatelů, aby se zamezilo dvojímu vykazování cenných papírů, které by mohly být vykazovány více uschovateli, kteří jsou rezidenty v eurozóně, např. v případě dalších uschovatelů.

(3)

Nařízení (EU) č. 1011/2012 (ECB/2012/24) je proto třeba příslušným způsobem změnit,

1.

Článek 1 se mění takto:

2.

Článek 2 se mění takto:

3.

Článek 3 se mění takto:

4.

vkládají se nové články 3a a 3b, které znějí:

„Článek 3a

Statistická zpravodajská povinnost zpravodajských jednotek vykazujících skupinové údaje

1.   Zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje poskytují příslušné národní centrální bance čtvrtletně údaje, členěné podle jednotlivých cenných papírů, o pozicích cenných papírů ke konci čtvrtletí, které jsou v jejich držbě nebo v držbě jejich skupin včetně nerezidentských subjektů. Tyto údaje se vykazují v hrubých hodnotách bez očištění držby skupiny o cenné papíry emitované subjekty téže skupiny. Tyto údaje se vykazují v souladu se zpravodajskými pokyny, které stanoví příslušné národní centrální banky.

Zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje vykazují údaje o držbě cenných papírů, jak je uvedeno v kapitole 2 přílohy I.

2.   Zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje, které jsou povinny poskytovat údaje podle odstavce 1, poskytují údaje za skupinu nebo podle jednotlivých subjektů o nástrojích v držbě mateřského podniku a/nebo jeho dceřiných společností v souladu s tabulkami v kapitole 2 přílohy I.

3.   Příslušná národní centrální banka požaduje, aby zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje čtvrtletně vykazovaly podle jednotlivých cenných papírů položku „emitent je součástí zpravodajské skupiny (obezřetnostní rozsah)“ a položku „emitent je součástí zpravodajské skupiny (účetní rozsah)“, pokud jde o cenné papíry s kódem ISIN nebo bez něj, které jsou v držbě jejich skupiny v souladu s kapitolou 2 přílohy I.

4.   Zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu ii) splňují požadavky tohoto nařízení na základě držby dané konkrétní instituce nebo finanční instituce.

Článek 3b

Obecná statistická zpravodajská povinnost

1.   Zpravodajskou povinností podle tohoto nařízení včetně jakýchkoli výjimek z této povinnosti nejsou dotčeny zpravodajské povinnosti vymezené v: a) nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1073/2013 (ECB/2013/38) (***), b) nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1075/2013 (ECB/2013/40) (****) a c) nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1374/2014 (ECB/2014/50).

2.   Údaje, členěné podle jednotlivých cenných papírů, o pozicích ke konci čtvrtletí nebo ke konci měsíce a statistické informace za referenční čtvrtletí nebo měsíc v souladu s čl. 3 odst. 5 se vykazují v souladu s částmi 1, 2, 4, 5, 6, 7 a 8 přílohy II a v souladu s účetními pravidly uvedenými v článcích 5, 5a a 5b.;

(***)  Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1073/2013 ze dne 18. října 2013 o statistice aktiv a pasiv investičních fondů (ECB/2013/38) (Úř. věst. L 297, 7.11.2013, s. 73)."

(****)  Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1075/2013 ze dne 18. října 2013 o statistice aktiv a pasiv účelových finančních společností zapojených do sekuritizačních transakcí (ECB/2013/40) (Úř. věst. L 297, 7.11.2013, s. 107).“"

5.

Článek 4 se mění takto:

6.

vkládají se nové články 4a a 4b, které znějí:

„Článek 4a

Výjimky pro zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje

1.   Národní centrální banky mohou udělit zpravodajským jednotkám vykazujícím skupinové údaje výjimky ze zpravodajské povinnosti vymezené v článku 3a takto:

2.   Národní centrální banky mohou zpravodajským jednotkám vykazujícím skupinové údaje udělit výjimky ze zpravodajské povinnosti, pokud jde o položku „emitent je součástí zpravodajské skupiny (obezřetnostní rozsah)“ v členění podle jednotlivých cenných papírů, jak je uvedeno v čl. 3a odst. 3, za předpokladu, že národní centrální banky mohou tyto údaje odvodit z údajů shromažďovaných z jiných zdrojů.

3.   Po dobu dvou let od prvního vykazování v souladu s čl. 10b odst. 2 mohou národní centrální banky zpravodajským jednotkám vykazujícím skupinové údaje udělit výjimky ze zpravodajské povinnosti, pokud jde o vykazování podle jednotlivých subjektů vymezené v kapitole 2 přílohy I ve vztahu k subjektům, které jsou rezidenty mimo Unii, za předpokladu, že národní centrální banky mohou odvodit informace uvedené v kapitole 2 přílohy I za subjekty, které jsou rezidenty mimo Unii, jako celek.

Článek 4b

Obecné výjimky a rámec platný pro všechny výjimky

1.   Národní centrální banky mohou udělit výjimky ze zpravodajské povinnosti podle tohoto nařízení, pokud skutečné zpravodajské jednotky vykazují tytéž údaje podle: a) nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1071/2013 (ECB/2013/33) (*****); b) nařízení (EU) č. 1073/2013 (ECB/2013/38); c) nařízení (EU) č. 1075/2013 (ECB/2013/40); nebo d) nařízení (EU) č. 1374/2014 (ECB/2014/50), nebo pokud národní centrální banky mohou tytéž údaje odvodit jiným způsobem v souladu s minimálními statistickými standardy vymezenými v příloze III.

2.   Národní centrální banky zajistí, že jsou splněny podmínky uvedené v tomto článku, článku 4 a 4a pro účely případného udělení, obnovení či odnětí jakékoli výjimky s účinností od počátku každého kalendářního roku.

3.   Mají-li národní centrální banky za to, že jsou zapotřebí podrobnější informace, mohou skutečným zpravodajským jednotkám, kterým byly uděleny výjimky podle tohoto článku, článku 4 nebo článku 4a, uložit dodatečnou zpravodajskou povinnost. Skutečné zpravodajské jednotky vykazují požadované informace ve lhůtě 15 pracovních dnů od dne, kdy příslušná národní centrální banka o tyto informace požádala.

4.   Skutečné zpravodajské jednotky mohou plnit úplnou zpravodajskou povinnost i přesto, že jim národní centrální banky udělí výjimky. Skutečná zpravodajská jednotka, která se rozhodne nevyužívat výjimky udělené příslušnou národní centrální bankou, je povinna před tím, než tyto výjimky začne později využívat, získat souhlas dané národní centrální banky.

(*****)  Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1071/2013 ze dne 24. září 2013 o rozvaze sektoru měnových finančních institucí (ECB/2013/33) (Úř. věst. L 297, 7.11.2013, s. 1).“ ."

7.

Článek 5 se mění takto:

8.

vkládají se nové články 5a a 5b, které znějí:

„Článek 5a

Účetní pravidla pro vykazování skupinových údajů

1.   Aniž by byly dotčeny vnitrostátní účetní postupy, zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje vykazují držbu cenných papírů v ocenění uvedeném v části 4 a 8 přílohy II.

2.   Aniž by byly dotčeny vnitrostátní účetní postupy a možnosti vzájemného započtení, zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje vykazují držbu cenných papírů pro statistické účely v hrubých hodnotách. Zejména musí být vykazovány též cenné papíry, které drží zpravodajské jednotky vykazující skupinové údaje a které vydala sama zpravodajská jednotka, a cenné papíry, které drží jednotlivé právní subjekty ve zpravodajské skupině určené podle čl. 2 odst. 4 a které vydaly samy tyto subjekty

Článek 5b

Všeobecná účetní pravidla

1.   Není-li v tomto nařízení uvedeno jinak, používají skutečné zpravodajské jednotky pro účely vykazování na základě tohoto nařízení účetní pravidla stanovená ve vnitrostátních předpisech, kterými se provádí směrnice Rady 86/635/EHS (******), nebo pokud tyto předpisy nelze uplatnit, v jakýchkoli jiných vnitrostátních či mezinárodních normách, které se vztahují na skutečné zpravodajské jednotky.

2.   Držba cenných papírů zapůjčených v rámci půjček cenných papírů nebo prodaných v rámci repo obchodů se vykazuje jako držba původního vlastníka, a nikoli jako držba dočasného nabyvatele těchto cenných papírů, pokud existuje pevný příslib provedení zpětné operace, a ne jen možnost tak učinit. Pokud dočasný nabyvatel cenné papíry prodá, zaznamená se tento prodej jako přímá transakce s cennými papíry a dočasný nabyvatel jej vykáže jako zápornou pozici v příslušném portfoliu cenných papírů.

(******)  Směrnice Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (Úř. věst. L 372, 31.12.1986, s. 1).“."

9.

Článek 6 se nahrazuje tímto:

„Článek 6

Lhůty pro předávání sektorových údajů

Národní centrální banky předávají ECB:

10.

vkládají se nové články 6a a 6b, které znějí:

„Článek 6a

Lhůty pro předávání skupinových údajů

Národní centrální banky předávají ECB čtvrtletní skupinové údaje členěné podle jednotlivých cenných papírů v souladu s čl. 3a odst. 1 a kapitolou 2 přílohy I do 18:00 hodin SEČ v 55. kalendářní den po skončení čtvrtletí, k němuž se vztahují.

Článek 6b

Obecné ustanovení o lhůtách

1.   Národní centrální banky rozhodují o tom, do kdy musí od skutečných zpravodajských jednotek obdržet údaje, aby byly schopny provádět nezbytné kontroly kvality a dodržet lhůty uvedené v článcích 6 a 6a.

2.   Připadá-li termín uvedený v článku 6 nebo 6a na den, kdy je systém TARGET2 uzavřen, prodlužuje se termín do následujícího provozního dne systému TARGET2, jak je zveřejněno na internetových stránkách ECB.“;

11.

vkládá se nový článek 10b, který zní:

„Článek 10b

První vykazování po vstupu nařízení Evropské národní banky (EU) 2016/1384 (ECB/2016/22) (*******) v platnost

1.   Jako první sektorové údaje podle článku 3 se vykazují údaje týkající se referenčního období září 2018.

2.   Jako první skupinové údaje podle článku 3a se vykazují údaje týkající se referenčního období září 2018.

(*******)  Nařízení Evropské centrální banky (EU) 2016/1384 ze dne 2. srpna 2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 1011/2012 (ECB/2012/24) o statistice držby cenných papírů (ECB/2016/22) (Úř. věst. L 222, 17.8.2016, s. 24).“"

12.

Přílohy I a II se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

17.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 222/52

(1)

Komise dne 14. ledna 2009 obdržela stížnost od společnosti Radiodifusión Digital SL (dále jen „Radiodifusión“) a dne 18. května 2009 další stížnost od společnosti SES Astra S.A. (dále jen „Astra“). Obě tyto stížnosti se týkají režimu státní podpory přijatého španělskými orgány v souvislosti s přechodem od analogového na digitální televizní vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech Španělska. Napadený režim se opírá o zákon 10/2005 ze dne 14. června 2005 o naléhavých opatřeních na podporu digitálního pozemního vysílání, o liberalizaci kabelového vysílání a o podpoře pluralismu (Ley 10/2005, de 14 de junio, de Medidas Urgentes para el Impulso de la Televisión Digital Terrestre, de Liberalización de la Televisión por Cable y de Fomento del Pluralismo) (1). Dalšími legislativními akty, které byly přijaty v souvislosti s přechodem na digitální pozemní vysílání, jsou mimo jiné: královské nařízení 944/2005 ze dne 29. července 2005, kterým se přijímá celostátní technický plán pro pozemní digitální vysílání (Real Decreto 944/2005, de 29 de julio, por el que se aprueba el Plan Técnico Nacional de la televisión digital terrestre) (dále jen „celostátní technický plán“) (2); královské nařízení 945/2005 ze dne 29. července 2005, kterým se přijímá obecné nařízení o poskytování služeb digitálního pozemního vysílání (Real Decreto 945/2005, de 29 de julio, por el que se aprueba el Reglamento general de prestación del servicio de televisión digital terrestre); rozhodnutí ITC/2476/2005 ze dne 29. července 2005 o přijetí technického nařízení a o poskytování služeb digitálního pozemního vysílání (Orden ITC/2476/2005, de 29 de julio, por la que se aprueba el Reglamento técnico y de prestación del servicio de televisión digital terrestre) a královské nařízení 920/2006 ze dne 28. července 2006, kterým se přijímá obecné nařízení o poskytování služeb kabelového rozhlasového a televizního vysílání (Real Decreto 920/2006, de 28 de julio, por el que se aprueba el Reglamento general de prestación del servicio de difusión de radio y televisión por cable).

(2)

Tato opatření se týkají celého území Španělska. Komise však zahájila dvě odlišná řízení, jedno pro celé Španělsko s výjimkou autonomní oblasti Kastilie-La Mancha a druhé výslovně pro autonomní oblast Kastilie-La Mancha. Přestože opatření podpory je v obou těchto případech stejné a způsobuje tytéž problémy, vyvstávají v případě autonomní oblasti Kastilie-La Mancha některé konkrétní otázky, které mají z hlediska této věci jako celku jen malý (nebo žádný) význam. Jedná se zejména o to, že stížnost společnosti Radiodifusión se vztahuje pouze na případ autonomní oblasti Kastilie-La Mancha, neboť regionální vláda autonomní oblasti Kastilie-La Mancha uplatnila režim podpor odlišně v porovnání se schématem použitým v ostatních regionech, a v případě autonomní oblasti Kastilie-La Mancha bylo nutné provést podrobné posouzení ekonomické studie.

(3)

V obou případech zahájila Komise dne 29. září 2010 formální vyšetřovací řízení na základě tvrzení, že režim státní podpory diskriminuje některé provozovatele platforem. Rozhodnutí týkající se zahájení formálního vyšetřovacího řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo zveřejněno dne 11. prosince 2010 v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Byly obdrženy připomínky od tří zúčastněných stran: od společnosti Radiodifusión dne 11. ledna 2011 a od společností Abertis a SES Astra S.A. (dále jen „Astra“) dne 4. února 2011.

(4)

Dne 19. ledna a 9. února 2011 byly tyto připomínky předány Španělsku a bylo mu umožněno se k nim vyjádřit. Dne 18. února 2011 a 8. března 2011 předložilo Stálé zastoupení Španělského království vyjádření vlády autonomní oblasti Kastilie-La Mancha (Junta de Comunidades de Castilla-La Mancha, dále jen „JCCM“) na připomínky třetích stran. Dne 27. května 2011 a 9. srpna 2012 zaslala Komise Španělsku žádosti o informace, přičemž Španělsko (JCCM) odpovědělo na první z nich 10. června 2011 a na druhou 10. září 2012. Dne 20. srpna 2011 zaslala Komise žádost o informace společnosti Radiodifusión, která na ni odpověděla dne 29. září 2011. Dne 14. října 2011, 15. listopadu 2011 a 6. prosince 2012 předložila JCCM z vlastního podnětu dodatečné informace. Komise kromě toho dne 18. května 2011 uspořádala setkání se španělskými orgány a s JCCM.

(5)

Dne 15. května 2013 poskytla JCCM informace o vyhlášení výběrového řízení na podporu určenou na provozování a údržbu; dne 20. prosince 2013 poskytla informace o probíhajících řízeních o postihu ve Španělsku proti společnosti Radiodifusión a její mateřské společnosti INGEST a připomínky k probíhajícím jednáním mezi Komisí a španělskými orgány ve věci státní podpory SA.28599. Dne 6. června 2014 předložila JCCM připomínky s cílem prokázat, že její opatření jsou v souladu se „zásadou provozovatele v tržním hospodářství“ a že dodržují pravidla zadávání veřejných zakázek v EU. Kromě toho došlo mezi Komisí a JCCM k několika výměnám výsledků šetření.

(6)

Dne 20. června 2013 přijala Komise konečné záporné rozhodnutí o státní podpoře SA.28599 na zavedení digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech (kromě oblasti Kastilie-La Mancha) (4).

(7)

Společnost Radiodifusión je místním provozovatelem telekomunikačních sítí a platformy pozemního televizního vysílání zapsaným do rejstříku provozovatelů vedeného komisí pro telekomunikační trh (Comisión del Mercado de las Telecomunicaciones, dále jen „CMT“) za účelem správy veřejné telekomunikační sítě a poskytování služeb elektronických komunikací, zejména služeb rozhlasového a televizního vysílání.

(8)

Společnost Radiodifusión ve své stížnosti uvedla, že režimy financování v autonomní oblasti Kastilie-La Mancha byly určeny provozovatelům platforem, kteří již provozovali síť s celostátním pokrytím. Tím z nich byly vyloučeny všechny alternativní sítě (tj. provozovatelé místních sítí). Podle společnosti Radiodifusión napadený režim narušuje účinnou hospodářskou soutěž na místní úrovni a potenciální hospodářskou soutěž na regionální i celostátní úrovni.

(9)

Společnost Radiodifusión rovněž tvrdila, že převážná část finančních prostředků investovaných autonomní oblastí Kastilie-La Mancha nebyla použita ke zlepšení stávajících analogových vysílacích středisek, ale k výstavbě nových. Společnost Radiodifusión provedla na podporu tohoto tvrzení porovnání seznamu obcí, které získaly finanční prostředky, se seznamem obcí, v nichž se nachází analogové vysílací středisko. Přibližně 80 % obcí, které byly příjemci podpory, nemělo před zavedením tohoto režimu analogové vysílací středisko. Společnost Radiodifusión rovněž zdůraznila, že pouhá digitalizace pozemní sítě by nevyžadovala masivní výstavbu dalších středisek. Proto byl obnos finančních prostředků určených na její zlepšení neúměrně vysoký.

(10)

Z výše uvedených skutečností společnost Radiodifusión vyvodila, že skutečným účelem dotací nebyla pouhá digitalizace stávající sítě, ale spíše vybudování lepší rozšířené sítě, která by umožnila tradičním provozovatelům (především společnostem TelecomCLM a Abertis) aktivněji soutěžit na trhu přenosových služeb místních subjektů televizního vysílání a mobilního televizního vysílání. Za těchto okolností považuje společnost Radiodifusión za neodůvodněné, že při udělování dotací nebylo provedeno otevřené a transparentní řízení vzhledem k tomu, že nová střediska mohl vybudovat kterýkoli provozovatel sítě. Z tohoto důvodu společnost Radiodifusión poukazuje rovněž na existenci narušení trhu provozovatelů sítí.

(11)

Druhým stěžovatelem je provozovatel platformy satelitního vysílání SES Astra. Tato společnost, založená v roce 1985, byla prvním soukromým provozovatelem satelitního vysílání v Evropě. Astra nabízí širokou škálu variant vysílání a širokopásmového připojení pro zákazníky v Evropě i mimo ni. Zajišťuje vysílání televizních a rozhlasových programů přímo do milionů domácností a poskytuje připojení k internetu a síťové služby veřejným i soukromým uživatelům.

(12)

Astra tvrdí, že předmětné opatření porušuje zásadu technologické neutrality, neboť podporuje jakožto způsob digitalizace pouze pozemní vysílání. Aby prokázala, že by platforma satelitního vysílání představovala reálnou alternativu, odkazuje společnost Astra zejména na případ autonomní oblasti Kantábrie. V lednu 2008 uspořádala regionální vláda této autonomní oblasti výběrové řízení na rozšíření digitálního televizního vysílání na celé území Kantábrie a vybrala společnost Astra, aby prostřednictvím své platformy zajistila přenos na otevřených kanálech. V listopadu 2008 však regionální vláda tuto smlouvu vypověděla. ASTRA uvádí, že orgány vypověděly smlouvu až poté, co byly informovány o tom, že ústřední vláda zamýšlí financovat zlepšení analogové pozemní sítě. V dopise kantábrijských orgánů ze dne 7. listopadu 2008 je skutečně uvedeno, že důvodem vypovězení smlouvy byla skutečnost, že ústřední vláda mezitím přijala několik rozhodnutí, která se týkala rozšíření digitálního televizního vysílání na celé území Španělska (5). Případ Kantábrie tedy podle stěžovatele dokládá zaprvé to, že Astra byla schopna na daném trhu soutěžit, a zadruhé to, že rozhodnutí přijatá ústřední vládou tuto soutěž znemožnila.

(13)

Případ se týká odvětví televizního vysílání. V tomto odvětví působí značné množství hospodářských subjektů na různých stupních řetězce produktů v oblasti vysílacích služeb.

(14)

Subjekty televizního vysílání jsou provozovatelé televizních kanálů, kteří získávají či sami vytvářejí vlastní televizní obsahy a rozdělují je mezi jednotlivé kanály. Tyto kanály jsou následně zpřístupněny veřejnosti prostřednictvím různých platforem (např. satelitní platformy, platformy digitálního pozemního vysílání, kabelové platformy nebo platformy internetového televizního vysílání). Ve Španělsku zákonodárce rozhodl, že služby televizního vysílání představují veřejnou službu, a proto je poskytují jak subjekty televizního vysílání ve vlastnictví státu (RTVE), tak i soukromé subjekty, které působí na základě státní licence (6). Takzvané otevřené kanály jsou televizním divákům přístupné zdarma. Aby byla tato veřejná služba pro obyvatele skutečně zajištěna, právní předpisy zavádějí povinnost minimálního pokrytí, a to pokud jde jak o vysílání svěřené veřejným subjektům televizního vysílání, tak i o soukromé koncesionáře. Veřejné subjekty televizního vysílání jsou tedy povinny zajistit pokrytí pro nejméně 98 % obyvatel Španělska, zatímco soukromé subjekty nejméně pro 96 % obyvatel. Celostátní subjekty televizního vysílání ve Španělsku nemají k dispozici síť celostátního televizního vysílání, a proto uzavírají smlouvy s provozovateli platforem, aby mohly vysílat své obsahy a plnit své povinnosti týkající se pokrytí.

(15)

Dodavatelé telekomunikačních zařízení jsou výrobci nebo zřizovatelé infrastruktur či zařízení nezbytných k vybudování jednotlivých platforem.

(16)

Provozovatelé platforem (nebo provozovatelé sítí) jsou soukromé subjekty nebo subjekty s veřejnou kontrolou, které využívají infrastrukturu nezbytnou k přenosu a šíření signálu kanálů televizního vysílání. V počátcích televizního vysílání existovala pouze platforma pro analogové pozemní vysílání. Rozvoj technologií umožnil postupné pronikání dalších platforem na trh, a sice konkrétně platformy satelitního vysílání, platformy kabelového vysílání a nakonec zavedení internetového televizního vysílání (7), které pro přenos televizního signálu využívá širokopásmového připojení.

(17)

V rámci pozemního televizního vysílání je televizní signál přenášen z televizního studia do vysílacího střediska (ústředí), jehož vlastníkem bývá zpravidla provozovatel sítě, který se stará i o provoz tohoto střediska. Signál se poté přenáší a šíří z vysílacího střediska (ústředí) do středisek televizního vysílání, která řídí provozovatel sítě (např. stožáry). Tento přenos je někdy zajišťován prostřednictvím satelitního systému. Nakonec se signál přenáší z vysílacích středisek do domácností. Má-li být pozemní analogová síť digitalizována, je třeba nahradit pozemní vysílače. Vzhledem k tomu, že digitální signál má však nižší dosah než analogový a pro rozvoj nových technologií je tedy nutná větší hustota sítě, v některých případech lze širší pokrytí zajistit pouze za předpokladu, že budou zřízena další vysílací střediska. Televizní diváci musí mít dekodér, který může být již zabudován do televizního přijímače.

(18)

V rámci satelitního televizního vysílání je signál vysílán do vysílacího střediska (ústředí), odkud je přenášen na satelit, který jej pak distribuuje do domácností. Jinou možností, pokud je studio vybaveno příslušným zařízením, je vysílat signál z televizního studia přímo na satelit. Televizní diváci musí mít k dispozici parabolickou anténu a dekodér. Aby mohlo být v rámci jednoho regionu rozšířeno pokrytí satelitním vysíláním, je zapotřebí, aby bylo zmíněné pozemní zařízení instalováno v bydlišti zákazníka. Z hlediska zeměpisného pokrytí je platforma satelitního vysílání schopna pokrýt téměř 100 % španělského území, zatímco platforma pozemního vysílání přibližně 98 %.

(19)

Opatření, které je předmětem tohoto řízení, musí být přezkoumáno v kontextu digitalizace televizního vysílání, kterou zajišťovaly či zajišťují platformy pozemního vysílání, satelitního vysílání a kabelového vysílání. Ve srovnání s analogovým vysíláním má digitalizované vysílání větší přenosovou kapacitu díky tomu, že účinněji využívá rádiové spektrum. To má význam zejména v případě pozemního televizního vysílání, které disponuje pouze omezeným spektrem kmitočtů, a proto soutěží s mobilními telekomunikačními sítěmi o nedostačující kapacitu širokopásmového připojení. Naopak výhodou satelitního vysílání je využití zcela odlišného kmitočtového pásma, v němž je k dispozici dostatek kmitočtů.

(20)

Přechod od analogového na digitální vysílání uvolnil velkou a kvalitní část rádiového spektra, což je známo jako „digitální dividenda“, která zůstane volná pro rozvoj služeb elektronické komunikace. Tato digitální dividenda, zejména pak pásmo 790–862 MHz (dále jen „pásmo 800 MHz“), může podpořit odvětví elektronických komunikací, do značné míry ovlivnit konkurenceschopnost a růst a přinést celou řadu sociálních a kulturních výhod (8).

(21)

„Digitální dividendu“ lze vytvořit buď přechodem od platformy pozemního vysílání na jinou platformu, nebo přechodem od analogového pozemního vysílání na vysílání digitální. Možný je i kombinovaný způsob, který sloučí různé platformy (9).

(22)

V případě pozemního vysílání však nadále existují problémy způsobené nedostatkem kmitočtů, a to dokonce i po provedení digitalizace. Krátce poté, co byl v dubnu 2010 dokončen přechod od analogového televizního vysílání na digitální, musela španělská vláda přidělit subjektům televizního vysílání, které vysílaly v pásmu 800 MHz, nižší kmitočtové pásmo (10). Změny kmitočtových pásem přidělených jednotlivým subjektům televizního vysílání s sebou nesly dodatečné náklady a další státní podpory, které nyní Komise přezkoumává v rámci formálního vyšetřovacího řízení (11).

(23)

Co se týče televizního vysílání, pozemní digitální vysílání bude v dohledné budoucnosti i nadále významnou přenosovou platformou, ale je pravděpodobné, že významnou alternativou k ní se jako hlavní přenosová technologie stanou širokopásmové technologie, jako například širokopásmové sítě nové generace (NGA, podle anglické zkratky). Ve Španělsku však v tuto chvíli není zeměpisné pokrytí sítěmi NGA úplné.

(24)

V současné době existují ve Španělsku čtyři platformy televizního vysílání: DTT – technologie digitálního pozemního vysílání (DVB-T), satelitního vysílání (DVB-S), kabelového vysílání (DVB-C) a internetového televizního vysílání. DTT představuje základní platformu pro veřejné i soukromé otevřené kanály ve Španělsku (12). Hlavním provozovatelem pozemní sítě je společnost Abertis. Abertis vykonává také kontrolu nad provozovatelem satelitu Hispasat. Kromě toho existuje několik místních provozovatelů telekomunikačních sítí, kteří zajišťují přenos signálů DTT a zpravidla jsou napojeni na celostátní síť, kterou provozuje Abertis. Hlavním regionálním provozovatelem v autonomní oblasti Kastilie-La Mancha je společnost TelecomCLM (13). Placené televizní kanály jsou zpravidla poskytovány prostřednictvím satelitního, kabelového nebo internetového vysílání. Hlavními provozovateli satelitů jsou Astra a Hispasat.

(25)

Za účelem přechodu od analogového televizního vysílání na digitální přijalo Španělsko v období 2005–2008 několik opatření týkajících se pozemní sítě, jež jsou popsána v oddílu 2.2. Španělské orgány dělí území na tři různé oblasti:

(26)

Režim, který je předmětem tohoto řízení, se opírá o složitý systém právních ustanovení, který španělské ústřední orgány zaváděly od roku 2005. Na základě těchto ustanovení státní podporu určenou na rozvoj DTT v oblasti II v období 2008–2009 přidělovaly autonomní oblasti a obce. Obce příjemcům poskytovaly finanční prostředky z celostátního rozpočtu i z vlastních rozpočtů. Autonomní oblasti kromě toho od roku 2009 průběžně podporovaly údržbu a provozování sítí v oblasti II.

(27)

Prvním právním předpisem přijatým pro účely přechodu na technologii digitálního televizního vysílání je zákon 10/2005 ze dne 14. června 2005. Bylo v něm uvedeno, že je nezbytné podpořit přechod od analogové technologie na technologii digitálního pozemního vysílání, a vládě byla uložena povinnost přijmout opatření nezbytná pro dosažení tohoto cíle.

(28)

Na základě tohoto pověření přijala rada ministrů královské nařízení 944/2005, jehož prostřednictvím schválila celostátní technický plán, podle něhož mělo být analogové televizní vysílání ukončeno do 3. dubna 2010 (14).

(29)

Co se týče oblastí II a III, dvanácté dodatkové ustanovení celostátního technického plánu počítalo již s možností, aby místní a regionální orgány rozšířily pokrytí na 96 % až 100 % obyvatel. Celostátní technický plán v této souvislosti výslovně odkazuje na digitální pozemní televizní vysílání (DTT) a zavádí šest podmínek, za kterých mohou místní orgány toto rozšíření pokrytí provést. V podmínce e) se stanoví, že místní zařízení musí být v souladu s technickým plánem digitálního pozemního televizního vysílání.

(30)

Poté rada ministrů dne 7. září 2007 schválila celostátní plán přechodu na digitální pozemní televizní vysílání (dále jen „plán přechodu“) (15), kterým se prováděl technický plán. Podle plánu přechodu bylo území Španělska rozděleno na devadesát technických projektů přechodu (16) a pro každý z těchto projektů bylo stanoveno nejzazší datum ukončení analogového vysílání.

(31)

Dne 29. února 2008 přijalo Ministerstvo průmyslu, energetiky a cestovního ruchu (dále jen „ministerstvo“) rozhodnutí, které mělo zajistit zlepšení telekomunikačních infrastruktur a zavést kritéria a způsoby rozdělení finančních prostředků, které byly určeny na opatření zaměřená na rozvoj informační společnosti v rámci plánu Avanza z roku 2008 (17). Tímto rozhodnutím byl schválen rozpočet ve výši 558 milionů EUR, který byl zčásti určen na rozvoj širokopásmového připojení a zčásti na digitalizaci televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech Španělska, jichž se netýkaly povinnosti, které zákon ukládal komerčním subjektům televizního vysílání (18). V těchto oblastech byla digitalizace zpravidla označována jako „rozšíření pokrytí“ a pro účely jejího provedení bylo později podepsáno několik dodatků k platným rámcovým smlouvám (19) mezi ministerstvem a autonomními oblastmi, a to v období od července do listopadu 2008 („dodatky k rámcovým smlouvám z roku 2006“ zveřejněné ve španělském Úředním věstníku zvlášť pro každou autonomní oblast). Ze znění většiny těchto smluv vyplývá, že technologií, která má být financována, je technologie digitálního pozemního vysílání. Na základě těchto smluv převedlo ministerstvo finanční zdroje na autonomní oblasti, které se zavázaly, že veškeré ostatní náklady na toto opatření pokryjí z vlastních rozpočtů. Uvedené dodatky rovněž ukládaly místním orgánům povinnost plnit ustanovení dvanáctého dodatkového ustanovení celostátního technického plánu.

(32)

V téže době, a sice dne 17. října 2008, udělila rada ministrů povolení k přidělení dalších 8,72 milionu EUR pro účely rozšíření a dokončení pokrytí DTT v rámci projektů přechodu, které měly být dokončeny během první poloviny roku 2009, tedy v první fázi uskutečnění plánu přechodu. K přidělení finančních prostředků došlo na základě podepsání devíti rámcových smluv mezi ministerstvem a autonomními oblastmi v prosinci 2008 („rámcové smlouvy z roku 2008“). Tyto smlouvy se týkají výše uvedených finančních prostředků ve výši 8,72 milionu EUR a byly nazvány Rámcové smlouvy o spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu, energetiky a cestovního ruchu a autonomními oblastmi […] za účelem provádění celostátního plánu přechodu k DTT (Convenios marco de colaboración entre el MIEyT y las Comunidades Autónomas de […] para el desarrollo del Plan Nacional de Transición a la TDT). Obsahují seznam činností, které budou orgány ústřední a regionální správy financovat, aby zajistily takové pokrytí digitálním televizním vysíláním, jaké odpovídá stávajícímu analogovému pokrytí. Tyto činnosti souvisí s rozvojem digitálního pozemního televizního vysílání.

(33)

Dne 29. května 2009 schválila rada ministrů kritéria pro rozdělení 52 milionů EUR určených k financování opatření přechodu na DTT, z nichž mělo být financováno rozšíření pokrytí v rámci projektů prováděných ve fázích II a III plánu přechodu (20). Podle rozhodnutí rady ministrů byla zavedena přímá vazba na plán přechodu, neboť bylo uvedeno, že „aby bylo dosaženo cíle vymezeného celostátním plánem přechodu na DTT, a sice toho, aby pokrytí službami DTT odpovídalo stávajícímu pokrytí službami pozemního televizního vysílání prostřednictvím analogové technologie, je nutná veřejná finanční spolupráce“ a že „tato spolupráce bude zajištěna způsobem vymezeným v celostátním plánu přechodu na digitální pozemní vysílání“.

(34)

V období od října do prosince 2009 byly ve španělském Úředním věstníku zveřejněny dodatky k rámcovým smlouvám (uvedeným ve 32. bodě odůvodnění), které se týkaly i financování rozšíření pokrytí ve fázích II a III plánu přechodu. V těchto dodatcích se vymezuje význam pojmu „opatření k rozšíření pokrytí“, přičemž se výslovně odkazuje pouze na technologie pozemního vysílání (přestože ostatní technologie nejsou formálně vyloučeny) (21).

(35)

Po zveřejnění rámcových smluv z roku 2008 a výše popsaných dodatků (22) přistoupily vlády autonomních oblastí k dokončení rozšíření. Za tímto účelem buď samy uspořádaly veřejná výběrová řízení, nebo pověřily jejich organizací soukromé podniky. Na schvalování dotací se zčásti podílelo ministerstvo, a proto byly financovány ze státního rozpočtu nebo částečně přímo samotnými autonomními oblastmi. Tyto oblasti pověřovaly v některých případech zajištěním rozšíření také obce.

(36)

Orgány autonomní oblasti Kastilie-La Mancha na rozdíl od většiny ostatních autonomních oblastí neuspořádaly regionální výběrová řízení na rozšíření pokrytí digitálním televizním vysíláním. Bylo tomu tak zjevně z důvodu časové tísně vzhledem k tomu, že bylo nutno zdokonalit přes 400 vysílacích středisek (23). JCCM namísto toho použila zvláštní postup, jehož cílem byl výběr provozovatelů telekomunikačních sítí, kteří provedou digitalizaci vysílacích středisek, a který byl stanoven v nařízení 347/2008 ze dne 2. prosince 2008 (dále jen „nařízení“).

(37)

Toto nařízení stanovilo, že finanční prostředky potřebné pro digitalizaci budou přidělovány přímo vlastníkům stávajících (analogových) vysílacích středisek. Proto nevyžadovalo otevřené nabídkové řízení. JCCM musela použít zvláštní postup zahrnující: i) technickou analýzu středisek poskytujících analogové pokrytí; ii) analýzu digitálního pokrytí, jehož má být dosaženo; iii) výběr vysílacích středisek, která mají být digitalizována; iv) identifikaci majitelů vysílacích středisek; v) nabídku regionální vlády určenou majiteli vysílacích středisek a vi) poskytnutí dotace.

(38)

Nařízení bylo použito odpovídajícím způsobem. Byli osloveni přímo majitelé stávajících vysílacích středisek. Byly jim poskytnuty informace o podmínkách, za nichž by veřejné financování mohli získat. Je nutno odlišit tři různé situace: zaprvé, ve většině případů jsou vysílací střediska vlastnictvím obcí, které odpovídají za jejich provoz a údržbu. Po obdržení finančních prostředků od JCCM zakoupily obce na základě technické a finanční nabídky digitální zařízení od společnosti Abertis nebo TelecomCLM a instalaci, provozování a údržbu tohoto zařízení externě zadaly těmto dvěma společnostem. Orgány kontaktovaly pouze tyto dvě společnosti, které jako jediné předložily technické nabídky s cílem zažádat o podporu. Zadruhé, přibližně ve čtvrtině případů vybraná střediska patří přímo společnosti TelecomCLM nebo Abertis. V těchto případech obě tyto společnosti obdržely podporu na modernizaci svého zařízení. Zatřetí, bylo nutné vybudovat několik nových vysílacích středisek. Přestože byla financována z veřejných prostředků, jsou nyní vlastnictvím společnosti TelecomCLM.

(39)

JCCM uzavřela 147 smluv s oběma provozovateli a 475 smluv s obcemi. Přibližně 84 % zařízení, na něž se tyto smlouvy vztahovaly, bylo zařízeními DTT a v 16 % případů se jednalo o satelitní přijímače v domácnostech. Cílem využití satelitních přijímačů bylo zajistit pokrytí kanálů DTT ve velmi malých obcích. Za tímto účelem se JCCM rozhodla využít satelitní platformy společnosti Hispasat (24). Na konci tohoto procesu byly informace o zlepšení stávajících středisek zveřejněny na úřední desce jednotlivých obcí.

(40)

Komise byla informována, že na zlepšení vysílacích středisek bylo věnováno celkem přibližně 46 milionů eur z veřejných zdrojů, z čehož 32,6 milionu EUR získaly přímo obce jako majitelé 355 vysílacích středisek (25). Smlouvy mezi JCCM a obcemi stanoví, že obce odpovídají za zadání zakázky vybranému provozovateli, který zajistí instalaci a údržbu (26). Obce si zvolily různá výběrová řízení. Některé zaslaly dopis přímo společnostem TelecomCLM a Abertis, zatímco jiné tuto informaci zveřejnily na úřední desce obce a tím vyzvaly provozovatele k předložení technických nabídek.

(41)

Podle této smlouvy hradí JCCM pořízení digitálních zařízení a jejich instalaci, provozování a údržbu za první dva roky provozu každého digitalizovaného vysílacího střediska. Vzhledem k tomu, že smlouva nevyžadovala, aby provozovatel hradil provozování a údržbu i po uplynutí této doby, převedla společnost TelecomCLM toto zařízení na JCCM (27). Od tohoto okamžiku byla úhrada provozování a údržby zařízení na DTT povinností JCCM.

(42)

Komise byla informována, že z veřejných zdrojů v celkové výši 46 milionů EUR bylo nejméně 13,5 milionu EUR převedeno na provozovatele platforem: 13,2 milionů EUR na společnost TelecomCLM, která vlastní 138 vysílacích středisek, a přibližně 250 000 EUR na společnost Abertis, která vlastní tři tato střediska. Společnosti TelecomCLM a Abertis provedly digitalizaci svých středisek pomocí svého vlastního zařízení. V některých případech je zařízení používané pro digitalizaci opakovačů společnosti TelecomCLM dosud vlastnictvím veřejných orgánů. V těchto případech nemusí provozovatel za používání těchto zařízení platit. Kromě toho celková výše finančních prostředků vynaložených v letech 2009–2011 na provozování a údržbu digitalizovaných středisek (trvající podpora) činila nejméně 6,5 milionů EUR.

(43)

Pouhá modernizace stávajících středisek však nedostačovala k dokončení pokrytí v oblastech, jichž se týkalo rozšíření. Proto bylo z veřejných zdrojů vybudováno 20 nových středisek. Orgány oslovily přímo společnost TelecomCLM a požádaly ji o provedení tohoto úkolu, aniž by uspořádaly otevřené výběrové řízení. Podle informací poskytnutých Komisi bylo na výstavbu nových středisek určeno celkem 2,26 milionu EUR, z čehož přibližně 751 000 EUR bylo určeno na výstavbu šesti středisek, která byla následně převedena na TelecomCLM. Zbývajících 14 středisek je i nadále vlastnictvím obcí.

(44)

A konečně, jak je uvedeno v 39. bodě odůvodnění, v případech, kdy by bylo vybudování střediska DTT příliš nákladné, se namísto něho využil satelitní přenos. Za tímto účelem bylo uzavřeno 100 smluv na instalaci satelitních přijímačů v domácnostech. Satelitní přijímače tvoří součást satelitní přenosové sítě.

(45)

Na základě tohoto řízení uzavřely orgány celkem 622 smluv s obcemi a dotčenými provozovateli. Podle informací poskytnutých Komisi byly tyto částky rozděleny takto:

(46)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla, že popsané opatření zřejmě odpovídá všem kritériím stanoveným v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a proto by mohlo být považováno za státní podporu. Napadené opatření zřejmě způsobuje diskriminaci ve prospěch provozovatelů platforem pozemního vysílání, protože porušuje zásadu technologické neutrality (30). Kromě toho napadené opatření zřejmě diskriminuje provozovatele platforem, kteří poskytují vysílací služby regionálním a místním subjektům pozemního vysílání, což by představovalo výhodu pro celostátní subjekty televizního vysílání a celostátní provozovatele platforem.

(47)

Komise dospěla k předběžnému závěru, že tento režim mohl způsobit potenciální či skutečné narušení hospodářské soutěže mezi platformami pro satelitní vysílání i mezi samotnými platformami pro pozemní vysílání. Komise nezjistila žádný důvod, proč by taková opatření měla být slučitelná s vnitřním trhem, neboť se nedomnívala, že by se na ně mohla vztahovat některá z výjimek.

(48)

Další konkrétní podrobnosti jsou uvedeny v rozhodnutí o zahájení řízení, které je třeba považovat za nedílnou součást tohoto rozhodnutí.

(49)

Španělsko a autonomní oblast Kastilie-La Mancha předložily na obhajobu proti skutečnostem uvedeným v rozhodnutí o zahájení řízení několik argumentů. Tyto argumenty lze z obecného pohledu rozdělit na dvě skupiny. Zaprvé španělské orgány uvedly, že příjemcům podpory není poskytována žádná výhoda. Zadruhé, i pokud by se mělo za to, že státní podpora poskytnuta byla, byla by v každém případě slučitelná (31). Tyto argumenty jsou shrnuty níže.

(50)

Orgány oblasti Kastilie-La Mancha mají za to, že zkoumané opatření nepředstavuje státní podporu ani nezvýhodňuje dané podniky. Přímé převody finančních prostředků pocházejí z kombinace finančních prostředků španělského státu a autonomních oblastí poskytnutých příjemcům, kteří vystupují ze své úřední funkce nebo jako orgán veřejné moci (32). Napadené dotace byly použity výhradně k digitalizaci 141 stávajících analogových vysílacích středisek a k výstavbě šesti nových středisek. Digitalizace vysílacích středisek byla provedena po podrobném posouzení technické zprávy předložené provozovateli, kteří jsou vlastníky těchto středisek. Smlouva s vlastníky těchto středisek byla podepsána až na základě těchto technických zpráv (33). Toto „jednací řízení“ je nutno považovat za otevřené, transparentní a nediskriminační vzhledem k tomu, že bylo zveřejněno rovněž na úřední desce obcí (viz 39. bod odůvodnění).

(51)

Vnitrostátní orgány tvrdí, že když provozovatelé platforem obdrželi veřejné finanční prostředky, byly tyto finanční prostředky určeny pouze na provozování a údržbu elektronických vysílacích zařízení ve vlastnictví obcí. Obce vystupovaly pouze jako dodavatelé a zřizovatelé technického zařízení nezbytného k modernizaci a úpravám těchto středisek, avšak nikoli jako provozovatelé platforem (34). Jestliže zajišťují služby v oblasti II po poskytnutí veřejných finančních prostředků, činí tak pouze za účelem poskytování pozemního televizního signálu jako základní veřejné služby.

(52)

Všech 475 obcí nechalo pro účely digitalizace svých sítí vypracovat technické zprávy, jejichž autory často byli provozovatelé platforem. Ani v tomto případě nedošlo k hospodářskému zvýhodnění těchto provozovatelů.

(53)

Podle vnitrostátních orgánů existovala digitalizovaná vysílací střediska, jejichž vlastníky byly společnosti TelecomCLM nebo Abertis Telecom, již před poskytnutím napadených dotací, a proto tyto dotace nebyly použity na financování rozšíření sítě žádného z těchto dvou provozovatelů sítí, kteří se podíleli na rozšiřování pokrytí DTT v oblasti II autonomní oblasti Kastilie-La Mancha.

(54)

Společnostem TelecomCLM a Abertis byly poskytnuty veřejné finanční prostředky na digitalizaci 141 jejich vlastních vysílacích středisek. Vnitrostátní orgány uvádějí, že tomu tak bylo pouze v oblastech, kde vlastníky vysílacích středisek nebo retranslačních zařízení vhodných k rozšíření pokrytí DTT nebyly samotné obce. Vnitrostátní orgány však tvrdí, že společnosti TelecomCLM a Abertis nezískaly díky těmto investicím konkurenční výhodu na vedlejších trzích, jako je například trh místního televizního vysílání nebo trhy digitálního obrazového vysílání (DV-BH). Digitalizace středisek společnosti TelecomCLM neumožnila tomuto podniku poskytovat služby subjektům televizního vysílání na regionální úrovni, ani nezvýšila hustotu jeho sítě za účelem poskytování nových typů služeb.

(55)

Provozovatelé sítí zapojení do procesu digitalizace všech tří typů vysílacích středisek v oblasti II nezískali hospodářské zvýhodnění. Ve všech střediscích všech tří uvedených typů poskytovali tito provozovatelé služby jako dodání, instalaci, provozování a údržbu zařízení DTT za tržní ceny.

(56)

Nedošlo k narušení hospodářské soutěže a obchodu. Jako subdodavatel obcí může působit kterýkoli provozovatel telekomunikačních sítí zapsaný do rejstříku provozovatelů vedeným Výborem pro trh s telekomunikacemi (Comisión del Mercado de las Telecomunicaciones, dále jen „CMT“) a může proto žádat o dotace podle nařízení 347/2008. To platí rovněž pro provozovatele satelitního, kabelového nebo televizního vysílání a pro všechny provozovatele bez ohledu na to, zda působí na celostátní, regionální nebo místní úrovni.

(57)

Podle vnitrostátních orgánů byl zkoumaný proces výběru transparentní a byl proveden v souladu jak se španělskými právními předpisy o veřejných zakázkách, tak s obdobnými předpisy platnými v EU. Regionální orgány tyto dotace zveřejnily. Všechna řízení týkající se rozšíření DTT byla zveřejněna na úřední desce obcí a byly o nich dopisem uvědoměni hlavní provozovatelé sítě v daném regionu, tj. společnostem TelecomCLM a Abertis Telecom.

(58)

Dotace poskytnuté obcím tedy neposílily konkurenční postavení jednoho typu provozovatele sítí v porovnání s ostatními konkurenčními provozovateli. Jejich hlavními příjemci jsou obce, zatímco provozovatelé sítí fungovali pouze jako dodavatelé vysílacího zařízení a poskytovatelé služeb údržby na dobu nejvýše dvou let. Společnost Radiodifusión nebyla nikdy kontaktována, protože v té době nic nenasvědčovalo tomu, že by byla majitelem alespoň jednoho vysílacího střediska v daném regionu.

(59)

Na druhou stranu orgány oblasti Kastilie-La Mancha tvrdí, že před vydáním nařízení č. 347/2008 pečlivě prostudovaly řešení platformy satelitního vysílání jako možnost rozšíření digitálního pokrytí. V rámci interní studie (35) byly porovnány dvě technologie rozšíření: DTT a satelit. Tato studie zohledňovala kritéria poskytování dotací na pokrytí digitálním signálem v oblasti II. K těm náleží i požadavek, že přechod musí být proveden bez dalších nákladů nebo jiných nevýhod pro občany a musí využít stávající infrastrukturu.

(60)

Studie dospěla k závěru, že během období 10 let by se celkové náklady spojené s řešením pozemního vysílání DTT pohybovaly přibližně mezi 15,2 a 17,3 miliony EUR, zatímco při zvolení satelitní technologie by náklady činily přes 47 milionů EUR.

(61)

Studie navrhovala řadu doporučení týkajících se nejvhodnějších metod, jak dokončit rozšíření pokrytí signálem DTT v těch obcích oblasti Kastilie-La Mancha, které nejsou součástí oficiálních plánů pokrytí regionálních a celostátních subjektů televizního vysílání. Posuzovala rovněž všechny dopady satelitního řešení na rozšíření digitálního pokrytí. Dospěla k závěru, že satelitní technologie by vyžadovala třikrát až šestkrát větší investice než technologie pozemního vysílání. Tento rozdíl v nákladech vyplývá přímo z nákladů spojených s pronájmem satelitního vysílacího zařízení bez ohledu na náklady na satelitní dekodér. Bylo proto logické dojít k závěru, že rozšíření univerzální služby DTT na obyvatele autonomní oblasti Kastilie-La Mancha by mělo být provedeno pomocí technologie pozemního vysílání DTT (36).

(62)

Španělská vláda navíc předložila interní studii o proveditelnosti poskytování univerzální služby DTT pomocí DTT nebo satelitu, kterou vypracovalo ministerstvo v červenci roku 2007. Tato studie podle názoru orgánů zohledňuje realistické náklady na využití přenosu DTT nebo satelitního přenosu. Oběma těmito studiemi se podrobněji zabývá oddíl 5.3.2.2.

(63)

JCCM tvrdí, že při přijímání rozhodnutí o rozšíření pokrytí DTT v oblasti II autonomní oblasti Kastilie-La Mancha zohlednila pouze kritéria technické a ekonomické efektivity. Technickou nabídku mohl předložit kterýkoli provozovatel sítí – pozemních, satelitních kabelových atd. – protože jediným požadavkem bylo, aby byl zapsán do rejstříku CMT (37). Z tohoto důvodu bylo toto rozhodnutí v souladu se zásadou technologické neutrality. To by potvrzovala i skutečnost, že JCCM v konkrétních případech zvolila platformu satelitního vysílání, kterou již dříve zavedla společnost Abertis, a to výhradně na základě kritérií analýzy nákladů (38).

(64)

Pokud jde o údajnou diskriminaci místních provozovatelů, JCCM připouští, že v souladu s článkem 4 nařízení jsou subjekty televizního vysílání (bez ohledu na to, zda působí na celostátní, regionální nebo místní úrovni) výslovně vyloučeny jako příjemci dotací (39). Nařízení však nevylučuje žádného provozovatele sítí.

(65)

Podle španělských orgánů se však společnost Radiodifusión mohla zúčastnit za rovných podmínek se všemi ostatními provozovateli sítí tak, že by digitalizovala jedno ze svých vysílacích středisek, které již přenášelo celostátní nebo regionální signál veřejného analogového televizního vysílání. Za tímto účelem by mohla podepsat smlouvu s JCCM nebo předložit nabídky obci jako provozovatel telekomunikačních sítí zapsaný do rejstříku provozovatelů vedeného CMT.

(66)

Podle JCCM je společnost Radiodifusión zapsána do rejstříku provozovatelů vedeného CMT jako provozovatel telekomunikačních sítí, jehož úkolem je poskytovat následující služby: „Pozemní síť – podpora služeb pro zajištění rozhlasového a televizního vysílání“. Zdůrazňuje však, že zápis do tohoto rejstříku není dostačující z hlediska plnění povinností provozovatele telekomunikačních sítí v oblasti Kastilie-La Mancha, které jsou uvedeny v příslušném zákoně autonomní oblasti Kastilie-La Mancha č. 8/2001. To platí zejména pro povinnost provozovatelů radiokomunikací „předložit územní plán na zavedení sítě, který řeší provádění a rozvoj stávajících pevných stanic a prognózy zavádění a rozvoje celé jejich sítě (…).“ JCCM si k dnešnímu datu není vědoma toho, že by společnost Radiodifusión předložila jakýkoli územní plán. Na druhou stranu není známo, že by společnost Radiodifusión sdílela infrastruktury s jiným provozovatelem. V důsledku těchto skutečností JCCM uvádí, že tvrzení společnosti Radiodifusión, že v oblasti Kastilie-La Mancha zajišťuje 60 % pokrytí, není podložené (40).

(67)

JCCM navíc uvádí, že proti společnosti ze skupiny, která má stejné akcionáře jako společnost Radiodifusión, konkrétně společnosti INGEST, Infraestructuras y Gestión 2002, S.L. (dále jen „INGEST“), je vedena celá řada řízení. Ve všech těchto řízeních je společnost INGEST obviněna z protiprávního obsazení rádiového spektra vyhrazeného pro celostátní DTT, které žalovaná strana využívá k vysílání signálu místních televizních služeb. Navíc společnost Radiodifusión nemá povolení k přenosu signálu DTT vysílání Radio-Televisión Castilla-La Mancha („RTV C-LM“).

(68)

Podle JCCM není ani společnost TelecomCLM, ani společnost Abertis Telecom příjemcem napadených opatření, jejichž cílem je pokrytí opakujících se nákladů spojených s provozováním a údržbou pozemních středisek obcí. Účelem těchto smluv je „financovat infrastrukturu subjektů a společností oprávněných poskytovat základní televizní služby nezbytnou k tomu, aby bylo doplněno rozšíření pokrytí signálem a jeho vysílání“. Proto jsou finanční prostředky poskytovány pouze na pořízení a instalaci prvků, jako jsou například zařízení pro radiokomunikace a antény nebo stavební prvky. V oblasti II nesou tyto náklady obce, které jsou vlastníky těchto středisek. Odhadované náklady na provozování a údržbu v prvních dvou letech u celkem 516 středisek dosahují celkové výše 6,5 milionu EUR. V období 2010–2015 by tedy tyto náklady činily přibližně 15 milionů EUR u 516 středisek za pět let (v průměru 29 000 EUR na jedno středisko).

(69)

Podle JCCM mohou být digitalizovaná vysílací střediska, a to jak ta, která patří obcím, tak ta, která patří provozovatelům sítě, považována za „obecnou infrastrukturu“, tedy za infrastrukturu otevřenou všem potenciálním uživatelům na základě stejného a nediskriminačního přístupu. Digitalizovaná infrastruktura tedy umožňuje příjem DTT po ukončení analogového televizního vysílání všem uživatelům v oblasti II autonomní oblasti Kastilie-La Mancha za rovných podmínek.

(70)

JCCM uvádí, že převod předmětných veřejných zdrojů je v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství na základě srovnávací analýzy tržních cen. Platby společnosti za určité služby TelecomCLM byly provedeny za tržní ceny.

(71)

Na základě porovnání skutečného financování a platby, kterou by musel provést soukromý investor jednající v běžných podmínkách, aby získal stejný druh služeb, dospěla JCCM k závěru, že tyto smlouvy byly založeny na objektivních komerčních kritériích. V důsledku toho nebyli provozovatelé sítí zvýhodněni v porovnání s tím, co by získali za běžných tržních podmínek. Z tohoto důvodu nezískali žádnou selektivní výhodu.

(72)

JCCM odkazuje na čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy. Tvrdí, že toto ustanovení je možné použít v oblasti II, která nevzbudila obchodní zájem subjektů televizního vysílání a provozovatelů sítě. Obce při poskytování služeb DTT a zajišťování subdodávek při pořizování, instalaci, provozování a údržbě zařízení DTT odstranily nedostatek na trhu s následným zlepšením životních podmínek obyvatel oblasti II a obecného hospodářského zlepšení autonomní oblasti Kastilie-La Mancha.

(73)

JCCM nesouhlasí s argumentem společnosti Abertis, že by neměla být považována za provozovatele sítě v oblasti II. JCCM uvádí, že společnost Abertis podepsala smlouvy s JCCM v souladu s nařízením č. 347/2008 za účelem rozšíření pokrytí DTT v oblasti II (41). Naproti tomu je nutno považovat společnosti Abertis a TelecomCLM za provozovatele sítě aktivní v oblasti II, protože existují oficiální vysílací střediska analogového televizního vysílání RTVE a/nebo Tele5 v případě společnosti Abertis a oficiální vysílací střediska analogového televizního vysílání CMT v případě společnosti TelecomCLM.

(74)

V některých případech se digitalizované obecní zařízení nachází ve střediscích, jejichž vlastníky jsou společnosti Abertis nebo TelecomCLM. V takových případech patří zařízení DTT příslušným obcím. Společnost Abertis uvádí, že vzhledem k tomu, že není provozovatelem sítě v oblasti II, nemůže být považována za přímého příjemce napadených dotací, protože „zařízení vlastní a provozují společnost TelecomCLM a jiní místní provozovatelé“ (42). JCCM se domnívá, že toto tvrzení je nesprávné.

(75)

Ve své odpovědi na rozhodnutí Komise o zahájení řízení společnost Radiodifusión konstatuje, že španělské orgány formálně nepověřily příjemce podpory žádným úkolem služby obecného hospodářského zájmu. Na druhou stranu, pokud by se podpora vztahovala pouze na stávající střediska, jak tvrdily španělské orgány, jevila by se částka podpory na jednotlivá střediska jako příliš vysoká. Podle názoru společnosti Radiodifusión tato podpora sloužila především k výstavbě nových vysílacích středisek v celé autonomní oblasti Kastilie-La Mancha a k zastření protiprávní podpory.

(76)

Společnost Radiodifusión trvá na tom, že orgány autonomní oblasti Kastilie-La Mancha poskytly tuto podporu bez výběrového řízení a že převod prostředků byl selektivní, protože vylučoval platformy založené na jiných technologiích, jako je například kabelové nebo satelitní vysílání.

(77)

Podle společnosti Radiodifusión získala společnost TelecomCLM na základě napadených opatření rozhodující výhody. Byla vybrána přímo regionálními orgány bez výběrového řízení. V důsledku toho mohla významně zvýšit zeměpisné pokrytí své sítě v oblastech, do nichž by jinak nikdo neinvestoval. Společnost TelecomCLM byla navíc zvýhodněna nedostatkem regulačního dohledu, neboť se na ni nevztahuje žádná regulační povinnost ohledně poskytnutí přístupu k nově vybudované nebo modernizované síti. Společnost Radiodifusión poukazuje na to, že dle nařízení č. 347/2008 je cílem státní podpory vytvoření nových vysílacích středisek a nikoli digitalizace středisek stávajících.

(78)

Podle názoru společnosti Radiodifusión tato podpora posiluje tradiční provozovatele na jediném segmentu trhu, kde existuje určitý prostor pro hospodářskou soutěž. Konkrétně mohla společnost Abertis údajně posílit své monopolní postavení a skutečně využít finančních prostředků z veřejných zdrojů k zavedení nové, hustší sítě, která jí umožňuje soutěžit na dalších trzích.

(79)

Společnost Radiodifusión je přesvědčena, že zkoumaná státní podpora není přiměřená. Má-li podpora splnit podmínku přiměřenosti, musí být použita pouze na vzdálené venkovské oblasti a přinášet stejný prospěch všem provozovatelům, jimž ukládá závazky účinného přístupu.

(80)

Ve své odpovědi ze dne 27. září 2011 na žádost Komise o informace ohledně otázek právní způsobilosti vznesených Španělskem společnost Radiodifusión uvedla, že její hlavní činnost spočívá v poskytování služeb místním subjektům audiovizuálního vysílání. Předložila seznam svých zařízení, která využívá v 18 obcích autonomní oblasti Kastilie-La Mancha. Podle společnosti Radiodifusión by však bylo možné tatáž zařízení využívat pro šíření celostátního a regionálního vysílání, a proto by bylo možné, kdyby jí bylo umožněno soutěžit o tuto podporu, je využít.

(81)

Na základě přímého výběru pozemní platformy se společnost Astra domnívá, že toto opatření včetně trvající podpory na provozování a údržbu je v rozporu se zásadou technologické neutrality. Astra zdůrazňuje, že satelitní přenos v oblasti II (43) by byl levnější než přenos DTT, jak jasně prokázal úspěch společnosti Astra ve výběrovém řízení pro Kantábrii. Vzhledem ke značným úsporám z rozsahu by řešení prostřednictvím satelitního vysílání umožnilo dokonce ještě větší úspory nákladů, kdyby různé regiony vzájemně koordinovaly svůj výběr platformy v oblasti II. I kdyby španělská vláda z ústavních důvodů nemohla prosadit zohlednění nadregionálních synergií jako podmínku pro přidělení finančních prostředků, regiony tak mohly učinit samostatně. Jen tak by regionální vlády mohly zaručit, že zvolí ten způsob řešení, který bude pro jejich daňové poplatníky nejvýhodnější.

(82)

Při porovnávání jednotlivých platforem by podle společnosti Astra bylo nutné kromě přímých nákladů na instalaci zohlednit i další pozitivní účinky, které by mělo řešení pomocí technologií využívajících satelitní vysílání. Proces přechodu by byl mnohem jednodušší a levnější. Televizní diváci by měli k dobru období „souběžného“ přechodu, během něhož by mohli přijímat kanály jak ze satelitních, tak z pozemních sítí. Vzhledem k nedostatečné kapacitě širokopásmového připojení u pozemní sítě a potřebě uvolnit větší kapacitu pro telekomunikační služby v budoucnu by v případě pozemní sítě vznikly domácnostem a subjektům televizního vysílání další náklady. Budoucí změny šířky pásma budou vyžadovat, aby jim obyvatelé oblasti II přizpůsobili své antény. Subjekty televizního vysílání budou nuceny vynakládat více výdajů v dalších souběžných obdobích. V případě, že by byla zvolena technologie satelitního vysílání, tyto náklady by nevznikly.

(83)

Společnost Astra trvá na tom, že provozovatelé sítí nezískali díky tomuto opatření žádnou výhodu. Digitalizace sítě zejména umožňuje společnosti Abertis zlepšit její obchodní nabídku pro subjekty televizního vysílání, neboť síť DTT může nyní bez dalších nákladů pokrýt téměř 100 % obyvatel.

(84)

Pokud jde o narušení hospodářské soutěže, Astra je toho názoru, že platformy satelitního a pozemního vysílání působí v rámci týchž trhů. Minimálně v rámci hospodářské soutěže mezi platformami se důsledně nerozlišuje mezi placeným a otevřeným televizním vysíláním. Již nyní několik placených kanálů poskytuje signál prostřednictvím platformy DTT, a kromě jednoho z nich je jejich přenos zprostředkován také prostřednictvím satelitního vysílání.

(85)

Pokud jde o možné výhody pro platformy satelitního vysílání, společnost Astra uvádí zejména nutnost zaručit podmíněný přístup a kódování. Ochrana duševního vlastnictví by pro subjekty vysílající otevřené kanály prostřednictvím satelitního vysílání nepředstavovala problém. Tuto technologii v současné již využívá mnoho placených kanálů na platformě satelitního vysílání. Ostatně i způsob řešení podmíněného přístupu, který byl navržen v Kantábrii, byl orgány této oblasti přijat a ty měly možnost rozhodnout, kterým uživatelům bude služba aktivována.

(86)

Společnost Abertis se domnívá, že napadené opatření na rozšíření pokrytí v oblasti II nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(87)

Zaprvé zkoumané převody představovaly pouze převody ze státního rozpočtu určené na modernizaci vysílacích středisek, která patří buď přímo veřejné správě, nebo je tato správa vlastníkem práv na jejich používání. Proto by nedošlo k převodu prostředků ze státních zdrojů na žádný podnik; tyto finanční prostředky by zůstaly ve státní správě.

(88)

Zadruhé Abertis zdůrazňuje, že provozovatelé sítí nebyli napadenými opatřeními zvýhodněni. Společnost Abertis nelze považovat za příjemce vzhledem k tomu, že není provozovatelem sítě v oblasti II a neprovozuje síť použitou k rozšíření DTT v autonomní oblasti Kastilie-La Mancha. Vlastníkem a mimo jiné i provozovatelem dotčeného zařízení je společnost TelecomCLM.

(89)

Zatřetí, pokud jde o technologickou neutralitu, společnost Abertis zdůrazňuje, že napadené opatření nečiní hospodářskou soutěž mezi platformami obtížnější, protože nepatrné zvýšení pokrytí DTT v oblasti II nemá žádný ekonomický dopad na oblast I. Na druhé straně digitalizace oblasti II nemá žádný dopad na cenu, kterou může společnost Abertis získat za své vysílací služby. Její ceny jsou de facto regulovány a jsou založeny na jejích investičních a provozních nákladech. Pokud jde o společnost TelecomCLM, zařízení se stala vlastnictvím autonomní oblasti Kastilie-La Mancha. Tato autonomní oblast rovněž vykonává kontrolu nad provozovatelem regionální sítě TelecomCLM.

(90)

Začtvrté, napadené opatření nezvýhodňuje subjekty televizního vysílání, protože po digitalizaci oblasti II nedošlo ke zvýšení jejich příjmů. Dodavatele telekomunikačních zařízení nelze považovat ani za nepřímé příjemce tohoto opatření, protože konkurenční struktura trhu telekomunikačních zařízení nebyla ovlivněna ani narušena pouhým pořízením zařízení určeného k modernizaci analogových vysílacích středisek jejich přechodem na digitální technologii.

(91)

Zapáté, Abertis má za to, že napadené opatření nemělo žádný významný dopad na hospodářskou soutěž mezi provozovateli sítí. I kdyby společnost Radiodifusión měla z tohoto opatření prospěch, nemohla by konkurovat společnosti Abertis na celostátní úrovni, protože střediska provozovaná společností Radiodifusión neodpovídají střediskům potřebným pro oblast I, jako je tomu u všech středisek v oblasti II.

(92)

Zašesté, pokud by se mělo za to, že se jedná o podporu, jednalo by se podle názoru společnosti Abertis o již existující podporu. Zavádění sítí televizního vysílání v oblasti II začalo v roce 1982, kdy odvětví televizního vysílání nebylo liberalizováno. Španělský stát měl v té době na trhu pozemního televizního vysílání zákonný monopol. V současnosti jsou poskytovány prostředky z veřejných zdrojů na instalaci, údržbu a provozování místních sítí v oblasti II, které byly zavedeny dříve, než došlo k liberalizaci tohoto odvětví. Zkoumané opatření by tedy představovalo trvající, již existující podporu.

(93)

Pokud jde o slučitelnost podle čl. 106 odst. 2, společnost Abertis uvádí, že není pravděpodobné, že by společnost TelecomCLM a ostatní provozovatelé místních sítí překročili prahové hodnoty průměrného ročního obratu před zdaněním ve výši 100 milionů EUR v průběhu dvou účetních období předcházejících období, v němž byla svěřena tato SOHZ a roční vyrovnání za poskytování dotčené služby ve výši 30 milionů EUR.

(94)

Veškeré potenciální státní podpory by navíc byly slučitelné s čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Účelem opatření přijatých španělskými orgány je urychlení procesu přechodu na technologii digitálního vysílání ve Španělsku, který byl uznán za cíl společného zájmu. Podpora byla přiměřeným nástrojem, neboť DTT je technologií, která nejlépe vyhovuje účelům rozšíření pokrytí (44). Kromě ekonomických důvodů poukazuje Abertis také na to, že subjekty televizního vysílání nejsou nakloněny užívání platforem satelitního vysílání kvůli omezením, s nimiž se musí vyrovnat, získají-li práva k šíření obsahů na svých otevřených programech. Ve většině případů získají pouze právo šířit obsahy prostřednictvím určité platformy, tedy DTT, neboť tato technologie umožňuje zavádět úzce omezené vysílání i zeměpisná omezení. Opatření jsou ostatně přiměřená také proto, že se týkají pouze těch nákladů, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby mohl být v oblasti II uskutečněn přechod od služeb analogového televizního vysílání na vysílání digitální.

(95)

Subjekty televizního vysílání tvrdí, že dané opatření nemůže být považováno za státní podporu, neboť žádnému podniku nepřineslo finanční výhody, a zejména je nepřineslo subjektům televizního vysílání. Daná opatření nezvýšila sledovanost vysílacích subjektů oproti jejich sledovanosti v době, kdy vysílaly přes analogové vysílání. Osoby, které bydlí v oblastech rozšířeného pokrytí, tedy ve venkovských, vzdálených a málo osídlených oblastech, navíc neovlivňují trh reklamy, a proto nepředstavují cílovou skupinu, na niž se subjekty televizního vysílání zaměřují. Za takovýchto okolností nezvýšily soukromé subjekty v důsledku rozšíření pokrytí sazby za reklamy.

(96)

Subjekty televizního vysílání rovněž vyjádřily názor, že nemají zájem přemístit se na platformu satelitního vysílání, na níž by jejich programy musely soutěžit se stovkami dalších kanálů. Platforma pozemního vysílání nabízí výhodu omezené kapacity, což pro komerční subjekty vysílající otevřené kanály znamená menší soutěž. Kromě toho zdůraznily, že obsahy zpravidla získávají pouze pro konkrétní platformu, v tomto případě pro platformu pozemního vysílání. Pozemní televizní vysílání totiž zaručuje zeměpisné vymezení přenosů, ale vysílání prostřednictvím satelitu nikoli.

(97)

Subjekty televizního vysílání rovněž uvedly, že poté, co ve výběrovém řízení pro oblast Kantábrie uspěla Astra, informovaly orgány této autonomní oblasti, že nebudou souhlasit se satelitním vysíláním, neboť získaly práva k vysílání obsahů výlučně prostřednictvím platformy pozemního vysílání.

(98)

Jak již bylo podrobně vysvětleno v oddíle 2.2 v 26. až 44. bodě odůvodnění a detailně popsáno v rozhodnutí ve věci SA.28599 – digitální pozemní televizní vysílání ve Španělsku (45), právní rámec, jímž je ve Španělsku upraven přechod k digitální technologii, je složitou soustavou mnoha aktů, které přijaly během čtyřletého období nejen španělská ústřední vláda a autonomní oblasti, ale i místní orgány. Celostátní technický plán DTT z roku 2005 a plán přechodu na DTT z roku 2007 upravují zejména přechod k DTT v oblasti I, současně však slouží rovněž jako základ pro dodatečná opatření zaměřená na rozšíření pokrytí v oblasti II. Tato opatření provedly regionální orgány na základě několika rámcových smluv uzavřených se španělskou ústřední vládou (rámcové smlouvy z roku 2008) a dodatků ke starším rámcovým smlouvám z roku 2006, které uzavřely v roce 2008, a k rámcovým smlouvám z roku 2008, které uzavřely v roce 2009.

(99)

Na základě uzavřených smluv a dodatků pak regionální a/nebo místní orgány zavedly širokou škálu různých opatření zaměřených na rozšíření pokrytí DTT v oblasti II. Komise se proto domnívá, že základem režimu podpory na rozšíření pokrytí v oblasti II jsou jednotlivé akty, které byly přijaty na centrální úrovni, a smlouvy uzavřené mezi ministerstvem a autonomními oblastmi, které byly následně pozměňovány. Uvedené akty a smlouvy vedly autonomní oblasti k přijetí opatření, která nebyla z hlediska technologií neutrální (46).

(100)

Celostátní technický plán sice upravuje přechod k DTT v oblasti I, současně však pověřuje místní orgány, aby ve spolupráci s autonomními oblastmi zřídily další vysílací střediska nezbytná k tomu, aby byl v oblasti II zaručen příjem DTT. V dané době tedy ústřední vláda již zvažovala rozšíření pokrytí DTT. Pověření, které je obsaženo v hlavním právním nástroji, jímž je upraven přechod k digitálnímu televiznímu vysílání, se vztahuje pouze na platformu pozemního vysílání. Autonomní oblasti tedy v praxi prováděly pokyny španělské vlády ohledně rozšíření pokrytí DTT (47).

(101)

Ke skutečnému uvolnění státní podpory na zavedení DTT v oblasti II došlo v okamžiku, kdy státní a regionální orgány převedly finanční prostředky na příjemce. Tato skutečnost nastala v různých obdobích, která závisela na jednotlivých autonomních oblastech. O trvající podpoře na provozování a údržbu sítí se rozhodlo na úrovni autonomních oblastí.

(102)

V případě autonomní oblasti Kastilie-La Mancha byl zvolen jiný postup, jak je podrobně vysvětleno v 36. a 45. bodě odůvodnění. Na rozdíl od většiny ostatních autonomních oblastí nebyla provedena regionální výběrová řízení týkající se rozšíření pokrytí digitálním televizním vysíláním, ale nařízením 347/2008 ze dne 2. prosince 2008 bylo stanoveno přímé přidělování finančních prostředků potřebných pro digitalizaci vlastníkům stávajících (analogových) vysílacích středisek. Z tohoto důvodu JCCM neuspořádala otevřené výběrové řízení, ale namísto toho vybrala provozovatele telekomunikačních sítí přímo. Tyto podniky také zajišťovaly provozování a údržbu.

(103)

V případech vysílacích středisek, která patřila přímo společnosti TelecomCLM nebo Abertis, obdržely tyto podniky podporu na modernizaci svého zařízení. Když bylo nutné vybudovat nová vysílací střediska, byla financována z veřejných zdrojů, ale jejich vlastníkem se stala společnost TelecomCLM. A konečně ve většině případů jsou analogová vysílací střediska vlastnictvím obcí. Obce odkoupily digitální zařízení od společnosti Abertis nebo TelecomCLM a instalaci, provozování a údržbu tohoto zařízení externě zadaly těmto dvěma podnikům.

(104)

Dotčené opatření, včetně trvající podpory na provozování a údržbu sítí, lze považovat za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, v němž jsou stanoveny následující podmínky vymezující státní podporu. Zaprvé podpora musí být poskytnuta státem nebo ze státních prostředků. Zadruhé zásah musí vést k selektivnímu hospodářskému zvýhodnění příjemce podpory. Zatřetí je nutné, aby tato podpora narušila nebo mohla narušit hospodářskou soutěž; Začtvrté je nutné, aby tato podpora mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(105)

Dotčené opatření se opírá o výše popsaný systém právních aktů přijatých na úrovni státu i na regionální a místní úrovni a o smlouvy uzavřené mezi ministerstvem a orgány autonomní oblasti Kastilie-La Mancha. Autonomní oblast Kastilie-La Mancha nezpochybnila závěr plynoucí z rozhodnutí o zahájení řízení, podle něhož bylo dané opatření financováno z rozpočtových zdrojů. Španělské orgány nicméně zdůraznily, že finanční prostředky pocházely jak ze státního rozpočtu, tak i z rozpočtů autonomních oblastí a obcí. Vyjádřily rovněž názor, že dotčené opatření představovalo ve skutečnosti pouhý převod finančních prostředků mezi různými správními orgány. Autonomní oblast Kastilie-La Mancha tím uznala, že finanční prostředky pocházejí zčásti ze státního rozpočtu. Dané opatření navíc nepředstavovalo pouhý převod finančních prostředků mezi správními orgány, neboť tyto finanční prostředky byly v konečném důsledku využity pro účely rozvoje sítě DTT, a sice subjekty vykonávajícími hospodářskou činnost (jak je vysvětleno v oddíle 5.2.1.2).

(106)

Na základě výše uvedených okolností tedy bylo prokázáno, že dotčené opatření bylo financováno přímo z rozpočtu státu a z rozpočtů některých obcí a dané autonomní oblasti. Trvající podpora nebyla financována ze státního rozpočtu, nýbrž z rozpočtu dané autonomní oblasti.

(107)

Vzhledem k tomu, že toto opatření je financováno státem, a to jak na celostátní, tak na regionální a místní úrovni, je přičitatelné státu a představuje tudíž využití státních zdrojů.

(108)

Společnost Abertis, která je kótována na španělské burze, je mezinárodní společnost zabývající správou dálničního mýtného a pozemní a satelitní telekomunikační infrastruktury. Působí ve dvanácti zemích Evropy a Ameriky, a přibližně dvě třetiny příjmů této skupiny jsou generovány mimo Španělsko. Společnost Abertis Telecom vlastní a provozuje telekomunikační infrastruktury ve Španělsku. Vlastní rovněž nejvýznamnější síť středisek pro vysílání a přenos rozhlasového a televizního signálu ve Španělsku. Společnost TelecomCLM, S.A. je regionální provozovatel telekomunikačních sítí, který poskytuje služby v oblasti Kastilie-La Mancha. Mezi její služby patří přenos, poskytování a šíření rozhlasového a televizního signálu, přechovávání zařízení a anténních systémů, sdílené využívání infrastruktury a komplexní údržba infrastruktury. Tato společnost poskytuje služby místním provozovatelům, provozovatelům na úrovni autonomních oblastí a celostátním provozovatelům. […].

(109)

V rámci dotčeného opatření byly státní zdroje převedeny určitým podnikům. Přestože Smlouva pojem podniku nedefinuje, odkazuje na veškeré fyzické nebo právnické osoby bez ohledu na jejich status a financování, které vykonávají hospodářskou činnost. V praxi Komise, kterou potvrdil i Soudní dvůr, je provozování sítí televizního vysílání považováno za hospodářskou činnost (48), jak je tomu i v jiných případech, kdy jsou infrastruktury spravovány regionálními orgány (49). V případě, jímž se zabýváme, jsou veřejné podniky zapsány do rejstříku CMT jakožto provozovatelé sítí. To znamená, že poskytují určité služby, které podle ustálené praxe představují hospodářskou činnost. Trh existuje, pokud – jak je tomu i v tomto případě – mají ostatní provozovatelé zájem poskytovat dotčenou službu nebo toho jsou schopni. Například Astra se před dokončením rozšíření pokrytí v oblasti II účastnila několika schůzek s autonomními oblastmi, během nichž jim představila svou nabídku. V březnu 2008 se Astra také zúčastnila technologicky neutrálního výběrového řízení, které bylo vyhlášeno v Kantábrii pro účely zajištění digitálního televizního vysílání v oblastech II a III, a vyhrála v něm. Skutečnost, že veřejné podniky a obce nezískávají za poskytnuté služby žádnou odměnu, nebrání tomu, aby byly dotčené činnosti považovány za hospodářskou činnost (50).

(110)

Komise nesouhlasí s argumentem, který vzneslo Španělsko a podle něhož má být provozování sítě pozemního vysílání autonomními oblastmi, veřejnými podniky a obcemi považováno za výkon úřední pravomoci, která jim náleží jakožto veřejným orgánům, a proto se na něj nevztahuje působnost článku 107 Smlouvy. Bylo uznáno, že činnosti, které souvisí s výkonem státní moci a které vykonává přímo stát nebo orgány, které působí v rámci působnosti své veřejné moci, nelze pro účely pravidel v oblasti hospodářské soutěže považovat za hospodářské činnosti (51). Lze mít za to, že do této výjimky spadají například činnosti, které jsou součástí základních funkcí státu nebo s těmito funkcemi souvisejí vzhledem ke své povaze, ke svému účelu a k právním předpisům, jimž podléhají. Judikatura Soudního dvora poskytla několik příkladů činností spadajících do této kategorie, přičemž určila rozdíl mezi státními činnostmi v pravém slova smyslu a obchodními činnostmi, jež může vykonávat státní subjekt. Součástí tohoto výčtu jsou i činnosti související s armádou nebo s policií, se zachováním a zlepšováním bezpečnosti letového provozu, s kontrolou letového provozu (52), s dohledem nad znečišťováním jakožto úkolem veřejného zájmu, který je součástí základních funkcí státu v oblasti ochrany životního prostředí v přímořských oblastech (53), s činnostmi normalizace a se souvisejícími činnostmi výzkumu a vývoje (54).

(111)

V této souvislosti se Komise domnívá, že v projednávané věci není provozování sítě pozemního televizního vysílání součástí závazků nebo poslání státu, ani typickou činností, kterou by mohl vykonávat jedině stát. Dotčené služby nejsou službami, které obvykle přísluší orgánům veřejné moci, a jako takové mají hospodářskou povahu, což dokládá i skutečnost, že na trhu v oblasti I působí několik podniků. Zadruhé, o poskytování těchto služeb v oblasti II měl zájem i soukromý podnik, který nezávisí na žádném veřejném orgánu, konkrétně Astra (což dokládá i skutečnost, že se tento podnik jakožto uchazeč zapojil do výběrového řízení konaného v roce 2008 pro oblast Kantábrie). Stížnost společnosti Astra se týká také regionu Kastilie-La Mancha, v němž má zájem o poskytování digitálních vysílacích služeb jako provozovatel platformy. Zatřetí, zavedení sítě v oblasti II se týká pouze přenosu soukromých celostátních a regionálních kanálů (55). Z uvedeného vyplývá, že provozování sítě pozemního vysílání autonomními oblastmi, veřejnými podniky a obcemi není součástí výkonu poslání, které jim náleží jakožto orgánům veřejné moci.

(112)

Komise nesouhlasí s JCCM v tom, že by toto opatření bylo v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Tento test analyzuje, zda by soukromý investor v okamžiku, kdy bylo přijato rozhodnutí provést veřejnou investici, investoval do projektu stejným způsobem a za stejných podmínek jako investor veřejný. V tomto případě představuje veřejnou investici financování digitalizace sítí pozemního televizního vysílání společností Telecom CLM a Abertis ze strany JCCM. V případech, kdy je zařízení i nadále vlastnictvím veřejných orgánů (obcí), provozují ho původní společnosti. Smlouva s provozovateli nestanoví proplacení finančních prostředků ani odměnu za využívání zařízení ve vlastnictví veřejných orgánů. To přímo odporuje koncepci soukromého investora, která by vyžadovala nejen takové proplacení nebo odměnu, ale navíc i návratnost této investice jako takové. Nebylo záměrem, aby financování sítě TDT z veřejných zdrojů představovalo samo o sobě ziskovou investici. V důsledku toho nesplňuje investice JCCM do digitalizace pozemní sítě v oblasti II podmínky zásady investora v tržním hospodářství.

(113)

Pokud provozovatel obdrží prostředky z veřejných zdrojů na digitalizaci svého vlastního zařízení nebo na vybudování nových vysílacích středisek, dochází tudíž k hospodářskému zvýhodnění. Zadruhé, v případě, že veřejný orgán vybere přímo (tj. bez veřejného výběrového řízení) provozovatele za účelem dodávek zařízení DTT a poskytování služeb v oblasti provozování a údržby, nedodržuje tržní podmínky. To rovněž přináší hospodářské zvýhodnění provozovatele.

(114)

Jak je uvedeno v 36. a 37. bodě odůvodnění, JCCM neuspořádala regionální výběrová řízení na zlepšení analogových sítí ani na rozšíření pokrytí digitálním televizním vysíláním. Namísto toho byly tyto prostředky přiděleny přímo obcím nebo stávajícím provozovatelům pozemních sítí. Obce si bez veřejného výběrového řízení zvolily provozovatele, kteří budou tento úkol plnit. V důsledku této skutečnosti nebyli o tomto opatření řádně informováni ostatní provozovatelé platforem, ať již pozemních nebo jiného typu, kteří proto nemohli podat technickou nabídku na modernizaci infrastruktur ani na rozšíření pokrytí digitálním televizním vysíláním v oblasti II dané autonomní oblasti (56).

(115)

Společnosti Abertis a TelecomCLM byly příjemci finančních prostředků určených na zlepšení a rozšíření jejich sítí, případně je obce najaly, aby provedly tyto práce v rámci infrastruktury těchto obcí (57). V obou případech byli oba tito provozovatelé vybráni bez veřejného výběrového řízení. Obce jsou ve většině případů vlastníky zařízení DTT připojeného k opakovačům provozovatelů, kteří obcím za využívání tohoto zařízení neplatí.

(116)

Společnost TelecomCLM přímo podepsala 133 smluv s JCCM na digitalizaci svých vlastních vysílacích středisek. To bylo považováno za nezbytné pro rozšíření DTT ve venkovských oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva, v nichž žádný provozovatel neprojevil zájem investovat. Celkový přehled nákladů vynaložených společností TelecomCLM při získávání finančních prostředků, které převedla JCCM, dokazuje, že společnost TelecomCLM tyto prostředky použila výhradně na pořízení a instalaci zařízení DTT a na následnou údržbu tohoto zařízení po dobu prvních dvou let.

(117)

Společnosti Abertis a TelecomCLM tak díky dotacím z veřejných zdrojů zdokonalily část svých stávajících vysílacích středisek a jsou v současné době schopny provozovat síť DTT v oblasti II. Mohou rovněž novou infrastrukturu využívat pro účely poskytování jiných služeb, mezi něž patří např. WiMax (standard pro bezdrátovou širokopásmovou distribuci dat, který může poskytnout pevné i mobilní širokopásmové připojení). Společnost TelecomCLM využila svá střediska […] a různá digitalizovaná střediska ve vlastnictví obcí k instalaci zařízení WiMax ve vlastnictví JCCM […] […] (58). Díky těmto úsporám z rozsahu mají provozovatelé sítě DTT možnost získat příjmy z infrastruktur, které jsou financovány z veřejných zdrojů. […].

(118)

Vyčíslitelnou výhodou, která byla poskytnuta přímým příjemcům, jimiž jsou společnosti TelecomCLM a Abertis, je celkový obnos finančních prostředků, který získaly pro účely rozšíření pokrytí (včetně peněžních prostředků získaných za účelem zlepšení nebo vybudování nových vysílacích středisek).

(119)

Když jako provozovatelé sítí vystupovaly samotné obce, získaly prostředky z veřejných zdrojů na digitalizaci vysílacích středisek nacházejících se v jejich oblasti a výstavbu nových. Španělsko tvrdí, že se jednalo pouze o převod finančních prostředků mezi orgány na různých stupních správy a že rozšířením sítě, která je ve vlastnictví obcí, plnily obce pouze své správní závazky vůči svým občanům. Když však obce vystupují jako provozovatelé sítí, vykonávají hospodářskou činnost. Řada jich je zapsána v rejstříku provozovatelů sítí CMT. Protože však obce zakoupily digitální zařízení od společností Abertis nebo TelecomCLM a instalaci, provoz a údržbu zařízení externě zadaly těmto dvěma společnostem bez veřejného výběrového řízení, jsou i v tomto případě přímými příjemci podpory.

(120)

Uvedené financování zahrnuje rovněž provozování a údržbu sítě. Tyto úkoly uskutečnily společnosti TelecomCLM a Abertis. Má se za to, že tato skutečnost představuje trvající podporu, jejímiž příjemci jsou hospodářské subjekty, které byly pověřeny provozováním a údržbou sítě. A konečně, obecněji vzato, jsou společnosti Abertis a TelecomCLM zvýhodněny také tím, že žádnému jinému provozovateli platformy nebylo povoleno, aby vstoupil na trh v oblasti přenosu televizního signálu pro otevřené kanály ve Španělsku (59).

(121)

Dodavatelé telekomunikačních zařízení. Společnosti Telecom CLM a Abertis dodávají zařízení a interní telekomunikační zařízení. Vzhledem k tomu, že obce zakoupily zařízení bez veřejného výběrového řízení od dvou stávajících provozovatelů pozemních sítí v oblasti Kastilie-La Mancha, byly společnosti TelecomCLM a Abertis touto podporou přímo zvýhodněny (viz 119. bod odůvodnění). Když oba tito provozovatelé odkoupili toto zařízení od dodavatelů telekomunikačních zařízení, bylo toto zařízení zakoupeno na volném trhu. Proto v důsledku této skutečnosti nejsou na rozdíl od společností TelecomCLM y Abertis (přímí příjemci) dodavatelé telekomunikačních zařízení považováni za příjemce, neboť nezískali žádnou selektivní výhodu. Obdobně jako tomu bylo v případě digitálních dekodérů v Itálii (60), nebylo možné od sebe odlišit jednotlivé kategorie výrobců různých typů digitální infrastruktury, neboť výrobci musí být schopni vyrobit jakýkoliv druh zařízení. Podniky, které tato telekomunikační zařízení dodávají provozovatelům sítě, se neliší od skupiny podniků, která by se daného výběrového řízení rovněž zúčastnila, pokud by byl jeho režim ve vztahu k provozovatelům platforem z technologického hlediska neutrální (61). Ve Španělsku je obvyklé, že podniky, které vyrábějí, instalují a dodávají telekomunikační zařízení nezbytná pro rozšíření pokrytí DTT, nabízejí i jiný druh služeb. Tito výrobci zařízení, byť mohou působit současně jako provozovatelé telekomunikací, mohou nabízet rovněž pozemní služby, satelitní služby nebo kombinaci obou těchto služeb (62).

(122)

Dotčené opatření není ani svým účelem, ani svou obecnou strukturou zaměřeno tak, aby zvýhodňovalo výrobce. Jakákoli veřejná iniciativa, jejímž cílem je podpora digitalizace (dokonce i v případě, že z hlediska technologií dosahovala nejvyšší možné míry neutrality), by zvýhodňovala výrobce digitálních zařízení. Pokud tedy určité opatření přinese výrobcům těchto zařízení prospěch v podobě zvýšení prodeje, lze tuto skutečnost považovat za přirozený vedlejší účinek. Je obecným pravidlem, že každá státní podpora působí „shora dolů“, tedy nejen na příjemce státní podpory, ale i na jejich dodavatele, což však nemusí nutně znamenat, že jim přináší selektivní výhodu. Podpora nebyla určena dodavatelům telekomunikačních zařízení, takže tito dodavatelé nebyli zvýhodněni nepřímým účinkem, jímž se zde zabýváme.

(123)

Subjekty televizního vysílání. Španělsko dostatečně prokázalo, že subjekty pozemního vysílání nebyly rozšířením pokrytí nijak zvýhodněny. Na rozdíl od oblasti I odmítly subjekty televizního vysílání platit za digitalizaci prováděnou v oblasti II, neboť pro ně nebyla zdrojem žádných dalších příjmů. Týká se totiž jen zanedbatelného počtu obyvatel, kteří navíc zřejmě nejsou cílovou skupinou, na niž se zaměřuje obchodní strategie inzerentů, a rozšíření pokrytí na oblast II tudíž subjektům televizního vysílání nepřineslo příležitost k výraznému zvýšení cen za reklamu. Subjekty pozemního vysílání tedy nejsou nepřímými příjemci zkoumaného opatření.

(124)

Zvýhodnění, jež poskytuje dané opatření provozovatelům sítí a subjektům televizního vysílání, je selektivní, neboť se týká pouze podniků, které působí na trhu v oblasti platformy pozemního vysílání. Výběr provozovatelů sítí pověřených jejich rozšířením ostatně nebyl proveden na základě výběrového řízení, ale na základě zvláštního řízení stanoveného v nařízení 347/2008, které spočívalo v tom, že provozovatele sítí vyberou příslušné orgány. Proto se bez ohledu na to, zda právní rámec vytvořený na centrální úrovni vyloučil z rámce podpory jiné technologie pozemního vysílání, jeho uplatnění autonomní oblastí Kastilie-La Mancha se týkalo pouze konkrétních provozovatelů sítí.

(125)

Přímým poskytnutím finančních prostředků provozovatelům pozemní sítě Telecom CLM a Abertis španělské orgány znevýhodnily všechny ostatní provozovatele pozemní sítě, kteří by mohli tyto služby poskytovat. Ve veřejném výběrovém řízení by bylo možné určit, zda i další stávající provozovatelé, jako například společnost Radiodifusión, splňují podmínky pro poskytování vysílacích služeb regionálním a celostátním subjektům televizního vysílání v oblasti II v Kastilii-La Mancha. Vzhledem k tomu, že tito provozovatelé nebyli o tomto opatření informováni ani nebyli vyzváni k předložení své nabídky, nemohli své nabídky obhájit před JCCM. V důsledku této skutečnosti měl přímý výběr příjemců za důsledek vyloučení všech ostatních potenciálních konkurentů v oblasti pozemního vysílání.

(126)

Když obce modernizovaly svou vlastní síť, v některých případech kontaktovaly přímo společnost TelecomCLM nebo Abertis. V takových případech byli ostatní provozovatelé telekomunikačních sítí vyloučeni z možnosti předkládat nabídky. Jak je uvedeno v 39. a 40. bodě odůvodnění, ostatní obce uveřejnily stručné oznámení na své úřední desce. Tato oznámení informovala o tom, že bude proveden výběr provozovatele telekomunikačních sítí za účelem digitalizace vysílacího střediska dané obce v souladu s nařízením 347/2008. Provozovatel byl povinen předložit technickou zprávu. Provozovatelé, kteří měli zájem, mohli získat technické specifikace na obecním úřadě. Zveřejnění na úřední desce však nedodržuje zásadu technologické neutrality vzhledem k tomu, že tato oznámení se týkala pouze zlepšení stávajících pozemních vysílacích středisek. Na druhou stranu, i když tato oznámení umožňují, aby nabídku předložil kterýkoli provozovatel telekomunikačních sítí, který je zapsán do rejstříku provozovatelů CMT, nelze je považovat za rovnocenné veřejnému výběrovému řízení. Zveřejnění na úřední desce nemá stejnou viditelnost jako výběrové řízení zveřejněné v úředním věstníku. Navíc byly společnosti TelecomCLM a Abertis na rozdíl od jiných společností o tomto procesu ve většině případů výslovně informovány předem a mohly tedy předložit svou nabídku (63). A konečně ve všech obcích, v nichž byla zveřejněna tato oznámení, byla vybrána buď společnost TelecomCLM, nebo společnost Abertis.

(127)

Španělsko a Abertis tvrdí, že DTT a satelitní technologie představují dva různé trhy. DTT je základní platformou pro pozemní televizní vysílání na otevřených kanálech, přičemž počet provozovatelů, kteří působí na vnitrostátním trhu, závisí na počtu licencí udělených španělskou vládou. Otevřené kanály pozemního televizního vysílání jsou financovány z reklamy. Co se týče satelitního vysílání, přístup ke značnému množství kanálů poskytuje jediná platforma placeného televizního vysílání ve Španělsku, jejíž síť provozuje Astra. Tyto kanály jsou placeny z předplatného, zpravidla celého balíčku kanálů najednou. Španělské orgány také zdůraznily, že ve Španělsku nesou subjekty televizního vysílání v případě distribuce prostřednictvím satelitního vysílání mnohem vyšší náklady než v případě pozemního vysílání, takže subjekty, které vysílají otevřené kanály včetně regionálních a místních kanálů, nemívají o přechod na tuto platformu zájem.

(128)

Z mnoha důvodů, které jsou uvedeny v rozhodnutí, je namístě učinit závěr, že platformy pozemního a satelitního vysílání působí na témže trhu.

(129)

Zaprvé, v roce 2008 se Astra zúčastnila výběrového řízení týkajícího se rozšíření pokrytí digitálním televizním vysíláním v Kantábrii a v tomto výběrovém řízení zvítězila. V roce 2008 se zúčastnila několika schůzek s autonomními oblastmi, na nichž představila svou nabídku vysílat na kanálech digitální televize kanály, které byly dosud vysílány prostřednictvím platformy pozemního vysílání. Přestože orgány později smlouvu s Kantábrií vypověděly, zájem provozovatele satelitu o poskytování služeb ve vzájemné soutěži s platformou pozemního vysílání je důkazem toho, že je možné, aby i provozovatelé satelitu obdobné služby poskytovali.

(130)

Zadruhé, některé z veřejných a soukromých kanálů, které jsou poskytovány prostřednictvím platformy pozemního vysílání, se vysílají rovněž prostřednictvím platforem satelitního vysílání, včetně samotného podniku Astra (64). Zatřetí, některé z regionálních kanálů mohou nebo donedávna mohly být naladěny prostřednictvím satelitní platformy, což je v rozporu s tvrzením, že regionální vysílací subjekty nemají zájem o využití satelitní technologie.

(131)

Začtvrté, některé subjekty televizního vysílání daly přednost pozemnímu přenosu, neboť získaly práva k přenosu obsahů výlučně prostřednictvím platformy pozemního vysílání. To však neznamená, že pozemní a satelitní přenos se zajišťují v rámci dvou různých trhů. Obdobně jako tyto subjekty získaly práva pro pozemní platformu, mohly by v případě nutnosti postupovat stejně, i pokud jde o satelitní platformu. Navíc platí, že pokud je prostřednictvím výběrového řízení vybrána satelitní platforma, mohla by být subjektům televizního vysílání uložena „povinnost přenosu“. Tato „povinnost přenosu“ byla uložena subjektům televizního vysílání pro oblast III ve chvíli, kdy došlo k výběru platformy satelitního vysílání.

(132)

A konečně, podle údajů z května 2010 (65), se pokrytí DTT ve Španělsku týkalo 98,85 % obyvatel, zatímco pouhých 93,5 % domácností sleduje televizní programy prostřednictvím pozemní platformy. Znamená to, že 5 % domácností má přístup k DTT, avšak nevyužívá jej, neboť většina z nich má předplacené placené televizní programy poskytované prostřednictvím satelitu.

(133)

Vzhledem k tomu, že mezi platformami satelitního a pozemního vysílání existuje hospodářská soutěž, je namístě učinit závěr, že opatření zaměřené na rozvoj, provozování a údržbu DTT v oblasti II narušuje hospodářskou soutěž mezi oběma platformami.